Index

Vítejte u nás a děkujeme za návštěvu... Co je nového?

1.11.2014 - Dnes je velký den, uteklo to jako voda a Relíček slaví své první narozeniny!!
Vyrostl z něj krásný pes s drobnou, leč dostatečně silnou kostrou. Je to takový můj malý gumídek a hopíček. Je flexibilní jako ten nejsprávnější Parson, má naprosto dokonalý silový pohyb. Dokáže se z nulové rychlosti rozběhnout takovým tempem, že bych si z toho občas sedla na prdel, protože nemůžu nic jiného dělat :) A obdivuhodné také je, jak vysoko se svými třiatřiceti centimetry dokáže vyskočit, což dělá několikrát za den, protože prostě strašně rád skáče.
Strašně hezky se s mým miláčkem také žije. Je to přátelský, veselý a vždy pozitivní Parson, kterého je všude plno a jehož přítomnost opravdu nikomu neunikne :) Má neuvěřitelně vyrovnanou povahu, nenechá se nikým a ničím rozhodit a přizpůsobí se každé situaci. Je to mé rozmazlené tvrdohlavé štěně, které si svůj názor nechá jen těžko vymluvit, jelikož nad vším opravdu hloubavě přemýšlí a cokoliv vymyslí, to stojí za to :) Stále platí, že se nenechá oblbnout a vždy přesně ví, na čem je. Když má v běžném životě něco udělat a dostane nějaký povel, dlouze přemýšlí. A ne nad tím, co má tedy udělat, ale kolik neplechy by se dalo uskutečnit, aby to dělat nemusel :) Má svoji hlavu, ale já taky. A přestože je někdy velmi úsměvné, když Relda stojí a tváří se jako nejhloupější neviňátko, nakonec to vzdá a je po mém. Ale vzdává se nedobrovolně, jako správný Parson.
Situace se zásadně mění, když spolu trénujeme. To by se chlapeček postavil na hlavu, aby mi vyhověl. Do všeho jde Relíček naplno a nevím, co by se muselo stát, aby se omezila jeho radost a energie. Relda nikdy nedělá nic pomalu, nenechá se ovlivnit únavou, opakováním či podobnými rušivými vlivy. Když už něco dělá, dělá to pořádně. To má ode mě :)
V posledních měsících trénujeme především agility. Sbíhanou kladinu jsme dotáhli do dokonalosti a luxusní áčka jsou k ní jako bonus. Stálo nás to spoustu práce, téměř každý den jsme byli na cvičáku a pomalu jsme zvyšovali výšku, přidávali překážky kolem kladiny, potom před kladinu a brzy také za kladinu. Od 10.10. sbíhá Relík na plné výšce a od minulého týdne sbíhá kladinu v parkuru. Áčko již taky. Tam jsme prvních pár tréninků pracovali pouze na tom, aby se na něm Relíček nezabil. Jak jsem již psala výše, má neuvěřitelnou sílu v pohybu a byl rozhodnut překonávat áčko skokem z nástupky až na sestupnou zónu. A tak jak všichni ostatní trénují áčka do rychlosti, my jsme je dělali z nulové rychlosti téměř bez rozběhu :) Relda to přežil a začíná se na áčkách krásně srovnávat. Zónu má vždy, někdy úplně dole, někdy v půlce, někdy těsně nad půlkou, nikdy ne hraniční nebo dokonce odskok. Je před námi tedy otázka, zda vůbec dotrénovat tu zastavovanou kladinu, když ta sbíhačka vypadá tak dobře. Ještě prostě uvidíme, času máme dost.
Kladiny nás stály spoustu času, ale občas jsme se dostali i k normálnímu tréninku a jednou za týden se nám také podařilo pocvičit 2x2. S potěšením jsem dnes zjistila, že už máme čtyři tyčky skro úplně v rovině :) Relda se vlní naprosto neuvěřitelně, pohyb má opravdu skvělý. Vůbec jsem nečekala, že to půjde tak rychle. Sice na „slalom“ chodíme už měsíc, ale víc jak pět tréninků jsme mu nedali :) Včera jsme ukončili tréninky venku a od příštího týdne budeme jezdit do haly. Mimo to budeme při chvilkách dodělávat slalom, začneme houpačku a trošku si pohrajeme s krátkými skoky, které jsme začali maličko řešit. Čeká nás spoustu práce, ale my si ji budeme především užívat a vše půjde samo, jak jsme zvyklí.
No a samozřejmě občas s Reldou trénujeme tríčky. Přihlásili jsme se na dogdacingové zkoušky a chlapeček předvedl bezchybný výkon, všecko jsme museli opakovat dvacetkrát, abychom byli na place alespoň minimální čas, a podařilo se ná splnit F1 na výbornou! Pomalu jsem také přišla na to, jak Relána učit chodit u nohy a né skákat u nohy, takže i nějakou poslušnost určitě plánujeme. Frisbee jsme po třech trénincích odložili, neb je Relíček opravdu blázen a magor a zdá se mi, že na tak šílené skoky je pořád ještě mladý. A občas pustím Reldu za coursingovým střapečkem. Je to pochopitelně jeho vášeň. Přesto je na procházkách docela hodný. Sice už má na kontě spoustu myší a prvního (a dosud posledního) zajíce, kterého honil, za pomoci své pastevecké kamarádky dohonil a zabil, nikdy nezapomenu na hrůzný zážitek s krtkem, tak tak už jsem zachránila pár koťat a ježků, ale jinak je Relíček zlatíčko :)
Život s Reldou je opravdu velký zážitek. A já mu kromě zdraví přeji hlavně spoustu nekončící dobré nálady a radosti, kterou dokáže mít z každé maličkosti. Přeji mu tísíce propřetahovaných hodin, ať už se mnou či s ostatními psy, miliony hozených Chuckítů a nikdy nekončící zásobu hraček určených k likvidaci. Přeji mu, aby zůstal tak úžasný a nezaměnitelný, jaký je.
A dost o tomto malém pokladu, Kimík je také jeden velký poklad, jen ho vykopat... Ovšem, dokázal něco velikého. Vrhli jsme se spolu na dogdancing a v Albrechtičkách splnil MD1 a DWD1 na výbornou, v úterý v Prostějově pak F1 a HTM1 na výbornou a získla tak titul Master of Dogdancing 1.stupně!!! Je z něj tedy MoD 1 Kimík :) A začínáme trénovat na zkoušky dvojkové...
A o mně dnes jen velmi krátce. Kdo to ještě neví, studuji Fakultu veterinární hygieny a ekologie. Do Brna jezdím jen třikrát týdně a přestože se zatím moc neučím, úspěšně jsem udělala první kolokvium z anatomie :) A ve škole se mi strašně moc líbí!



3.8.2014 - Prázdniny jsou v totálním plném proudu a mně se snad ještě nikdy nepodařilo tak dlouho neaktualizovat. Již spoustu dní zpracovávám fotky a videa a tyto hodiny práce zatím tvoří základ pro prázdninové povídání. Ale atmosféru ucítíte i bez kmentáře :)
Líbilo se nám zatím všude všechno, zjišťuju, že jsem asi nenáročná :) Moji intenzivní začátečníci dopadli výborně, flatsraz byl jedinečný zdaleka ne pouze flatím výletem do ZOO, pak jsme týden více či méně odpočívali a hlídali Ejminku. Následovaly Brněnské psí dny, kde jsem mimo jiného vyhrála pivní soutěž a povedl se mi také canicross s půjčeným ESP. Ani jsme si neodpočinuli a odjížděli jsme na tábor do Ratenic. Kimík se pravděpodobně zrodil pro dog dancing a na parkuru jsme se s Anetou nestačily divit, kde se to všecko v Relíčkovi bere. Další větší akcí byl můj a Radčin minitábor v Kroměříži, kdy to Raduška trochu neodhadla se seznamem a nakonec se tábora účastnilo 26 psů :) A byl naprosto luxusní. No a třeba dnes jsem si užila skvělý celoodpolední trénink, na kterém jsem Reldu pochopitelně nezapomněla prohnat po prkně, neb již jsme na pětadvaceti! A mimo to je za námi mnoho příjemných psích i méně psích dní, aktivních i odpočinkových. Nikdy jsme nebyli sami, ani vteřinu jsme se nenudili.
A co nás výhledově čeká? Dnes jsme se navrátili do nového domova, vypadá to tu luxusně a jenom kvůli této aktualizaci odkládám spaní v novém úplně maximálně růžovém pokoji :) Zítra ráno jedeme na tábor do Brna, potom se chystáme na závody, na tábor obedience, na trénink do Bratislavy, na zápis na vysokou školu :), znovu do Brna a na Noční hrátky. A když vše půjde dobře, Kimík si zakouše na figuranta v ringo obleku :) Jinak nám zbývají tři hodiny do ukončení štěněcí školky, brzy zahajujeme další kurz agi pro pokročilé a ještě dvakrát si zaběháme prázdninový coursing... Je toho před námi ještě hodně. Ale kromě toho všeho mám v brzkém plánu také častější aktualizace.
A ještě jedna maličkost, která mi poslední dobou začala být opravdu úplně jedno, v kterou jsem ani nedoufala, avšak nyní potěšila :) Dneska jsem Reldovi našla pigmentovou tečku i na posledním nedobarveném víčku!

24.6.2014 - Dnes jsme na cvičáku zahájili itenzivní kurz agilty pro začátečníky. Obsazení je každý pes jiná ves, avšak všikni šikovní, A nikdo mi neřekl, jaký umí být portugalský vodní pes vtipný pes :) No a kromě toho pomalu začínáme žít v krabicích, jelikož se brzy přechodně stěhujem do Roštína a zde se bude přestavovat půlka bytu a to úplně totálně nebydlitelně. Tedy asi poslední fotka ze staré koupelny, kdy jsem si napouštěla vanu a poněkud jsem se zakecala :)
Jinak má Relda video ze štěněcích závodů, článek je tam, kde má být. A jaký si Kimíček přivodil úraz svým hamounstvím, si můžete počíst v deníčku.

16.6.2014 - Máme vše dopsáno a doplněno :) Minulý všední týden je v deníčku, víkend právě proběhlý, proběhlý před tím a ještě před tím je zde. Na rajčeti je nové album s ukázkou, jak si užíváme pěkné počasí, a také jsem stvořila videa, jak jsme s Kimíkem závodili ve Zlíně a jak si svůj první coursingový závod užil Relíček!

9.6.2014 - Volno si užíváme opravdu maximálně. Je nádherně a my máme pořád co dělat, hodně chodíme plavat a z Relíčka se stal naprostý maniak, který si jen tak plave, dokud ho někdo z vody nevytáhne. Jako by nestačilo, že honí vodu stříkající z hadice.
Minulý víkend jsme strávili ve Skochovicích na Czech openu, kde se nám s Ejminkou při našem prvním společném startu podařilo podat slušné výkony a dokonce vyhrát finále agility! A také jsem tam s děvčaty oslavila narozeniny. Už je mi devatenáct, ale ještě pořád je to náct, ještě pořád je to dobré :)
V pondělí jsem zahájila týden slavnostním předáváním maturitních vysvědčení na zámku. Bylo to hezké. V úterý jsem dostala dárek nejkrásnější z nejkrásnějších, přestože jich bylo hned několik najednou, avšak nový krásný jedinečný a růžový!! ajfoníček mi udělal obrovskou radost. Ve středu nám došel dlouho očekávaný balík, mimo jiné i naše nové módní doplňky ve formě opravdu pěkných růžových vodítek, čtvrtek byl ve znamení předváděček, poněkud lesních, ale o tom později. Neuvěřitelné se tam stalo skutečným a my jsme unavili Parsona natolik, že přišel domů a bez protestů si lehl a chvíli spal. Nezlobil, nic nekousal, nic nenosil v tlamičce, nikde nehrabal, po ničem nelozil :) Prostě chvíli spal. Celý týden jsem pak odpoledne trávila na cvičáku, každý den jiná skupina, jiní lidé, jiní psi, jiné osobnosti. Tohle mě strašně baví, vidím výsledky a navíc trénuju v opravdu příjemné atmosféře, přestože je každý den jiná, něčím jiným skvělá.
No a opět přišel víkend. Dokonalý, perfektní už od pátku, s malou přestávkou na podobně úžasné klubovky v Kroměříži nebo předváděčky v Kojetíně. Prostě jsme zase zažili mnoho krásných chvil.
Dnes jsem si udělala výlet do Brna, zcela neposkvrněná přípravou na přijímačky, ale něco jsem tam měla, tak prostě uvidíme :) Pak jsem přejela do Olympie, protože jsem se chtěla sladit se svým novým růžovým kamarádem, a pro jistotu jsem opět všecko brala hned dvakrát :) Ale tentokrát není nic stejné a ani podobné :))
A co nás čeká nyní? Každé odpoledne trénink, budeme mít jeden druhého rádi, budeme hodně spát, plavat, opalovat se, začnu hrát znovu od začátku pixwords a pomalu se začnu učit na další přijímačky. A ve velmi dohledné době dopíšu aktuálně proběhlé akce.

29.5.2014 - Mám ju! Mám maturitu :) Jen už je to víc jak týden a od té doby se událo tolik věcí, že to pro mě přestalo být aktuální a podstatnou informací :))
Ještě minulý týden jsem tedy hodně slavila, v sobotu jsme byli závodit v České Třebové, kde Kimík vyběhal pohár a plnil zkoušku OB-Z a Relík vyhrál svůj první závod, v neděli jsme jeli s Jančou dívat na quali do Frenštátu. Včera jsem si udělala perfektní výlet do Brna, kdy bylo zvlášť dopoledne opravdu příjemné. Pak jsem si nutně potřebovala koupit šaty na zámek, kde nám budou předávat maturitní vysvědčení. A nikde nic nebylo. Až jsem pak konečně našla, co jsem hledala, ale pro třicet čtverku jsem musela přejet z Olympie do Vaňkovky. Sama takto v otřesně zacpaném Brně, bez navigace, ale poslechla jsem svou intuici a trefila jsem :) A co jsem udělala? Koupila jsem si dvoje skoro stejné šaty, protože jsem se nemohla rozhodnout, které se mi líbí víc :)) A pořád to nevím, ale mám z nich radost, jsou tak dokonalé... Zbývalo jen najít na parkovišti Yetinku a přečkat za Brnem hned tři zácpy. A hurá na trénink. Vše o našich všedních psích aktivitách je také v deníčku, protože je potřeba světu sdělit, že se Kimeček asi zbláznil, avšak je zdravý, a že máme v provozu coursingový naviják a oba moji chlapci honí střapeček s velkou chutí :)
A zítra vyrážíme do Prahy, na běhání si půjčuju Ejminku, takže uvidíme, co se bude dít :) Jinak je lehce zaktualizovaný kalendář a na rajčeti jsou dvě nová alba. Jedno hrací s Lancelotem a jedno procházkové a plavací.

18.5.2014 - Dnes jsem se doučila poslední otázku, takže už umím všecko a k maturitě půjdu s čistým svědomím. Mám ze sebe dobrý pocit. Jen škoda, že si nemůžu říkat to své, že takových disků ještě bude :))
Nicméně Kristýna má maturitu úspěšně za sebou a Janča s Fairy se staly mistryněmi republiky australských ovčáků! Barča se Sabčou mě o výsledcích juniorských quali zatím nějak neinformovaly a Martičku s Raduškou pojedu příští víkend osobně podpořit a nahecovat na velké quali.
Mírně jsem změnila plány a v sobotu se Kimíček dočká svého prvního startu v obedience, rovnou na juniorském mistrovství republiky. Tak uvidíme, zda-li se sžiju se stewardy, neudělám zbytečné chyby a nebudeme na startovce jen do počtu :) Každý den poctivě trénujeme a vše zpřesňujeme do naprosté dokonalosti. Kimíček cvičí s velkým nadšením a všechny cviky provádí opravdu rychle a radostně. A je ve hvězdách, jestli se projeví jako správný matador a řekne si, že na soutěžním place bez kusu masa v ruce se na to může vyprdnout :)) Ovšem zatím to vše vidím velmi optimisticky. V pátek jsem ho zavezla k Martičce na stříhání, což je v jeho případě první krok k úspěchu.
Také s Relíčkem jsme se v tréninku hodně posunuli. Aby mu to nebylo líto, také on se plně věnuje poslušnosti. Perfektně přiskakuje k levé noze, zároveň ho však rovnou učím i chůzi u nohy pravé, takže si s klidem stojím na našem megatargetu a Parson mi pivotuje zleva doprava a zpět. Krásně také brouček zvedá a pevně drží aportovací činku, procvičujeme rychlé a přesné provedení poloh, přičemž Relda dobře ví, že přední nohy mají zůstávat tam, kde jsou. No a také jsme se pustili do dlouhodobého odložení, jsme zhruba na minutě, Relíček leží pozorně, leč klidně, a nechci nic uspěchat a pokazit. No a také se chlapeček učí spoustu tríčků, některých budoucích agilitně použitelných. Jelikož bude mít jak sbíhanou, tak zastavovanou kladinku, považuji za nutné dělat nejrůznější packoidní cvičení. S jistotou Relduch zvedá všecky čtyři packy, jak si zrovna vzpomenu, obě zadní už zvedá o pár pater výš, s nasazením a drivem nacouvává na balanční čočku, přetahuje se, přenáší váhu na zadní polovinu těla a přitom si dává pozor, aby mu packy nespadly dolů. A samozřejmě hrajeme různé krabičkové a balanční procházecí hry. Jako další dílčí krok k perfektní zóně Relánek sprintuje k targetu, vší silou a s parsoním odhodláním do něj dloubne čumákem a běží se zakousnout do hračky :) Hodně také procvičujeme odložení, vyslání vpřed, odhazování hraček před Parsona, mávání s nimi a podobně, ale brouček se už zdaleka nenechá nachytat. Ničím. A mimo to se Relík naučil několik dalších triků. Skládá do sebe mističky a je u toho vtipný, docela mu už jde také navlékání kroužků na tyčku i zavírání skříněk. Zdokonalil slalomy a osmičky mezi nohama, obíhání, sudy už válí i na hračky, otočky dělá bez ukázání jen na povel, klidně i s přetahovadlem v tlamičce. A včera se mi naučl vyskakovat do náruče, když jsme spolu blbli. Za odměnu se mi totiž mohl zakusovat do zápěstí :) Je to Parson opravdu šikovný, vnímavý a přemýšlivý. Jak při cvičení, tak v běžném životě. Dneska si otevřel skříň, vlezl dovnitř a za chvíli vylezl s buvolí kostí, kterou si tam pravděpodobně nedávno schoval a až teď na ni dostal chuť. Soužití s ním je opravdu jedna velká radost.
A jen tak pro vzpomínku... Smajlíček by měl dnes narozeniny...

11.5.2014 - Ze všech konců ke mně tak nějak přichází, že se moje děvčata kamarádská dostávají různě na vysoké školy. A já mám všecky přijímačky až v červnu a už teď si plánuju, jak se na ně vykašlu, dám si od učení rok pauzu a začnu podnikat, což jednoho dne stejně budu. Plán mám veliký a možnosti uskutečnění jej výborné. A navíc jako devadesát pětka mám obrovskou výhodu, protože na onen minimálně jeden rok pauzy nárok mám :) Svět je krásný.
Prioritní však nyní zůstává maturita. Písemnou část mám za sebou a zvládla jsem ji dost dobře. V pondělí ráno jsem odjížděla na češtinu, bylo hezky a já jsem si před školou zaplatila parkování, avych měla klid, přestože jsem to milionkrát před tím z nejrůznějších důvodů neudělala a vždycky mi to prošlo :) A stalo se něco strašně vtipného. Když jsem šla odpoledne k autu, řidič za mnou měl botičku :))
Ranní didakťák jsem napsala bez chyby, pak jsme zašli na pozdnější snídani do města, potom slohovka, která mi také sedla. Úvaha na téma „Sdílet, nebo žít?“. No vyřádila jsem se. Názor na sociální sítě mám a zatím jsem nepřišla na to, proč bych měla na některé z nich být. Otázek a zamyšlení na tohle téma bylo tedy na dvě a půl stránky... A můj výsledek? Plný počet bodů, tedy 100% úspěšnost :) No a po příjezdu domů jsem si chtěla přezut svoje krásné elegantní botičky a u dvěří jsem neměla žádné tenisky. Řekla jsem si, že mi je asi někdo uklidil do botníku, tak jsem tam nějaké vzala a vyrazila jsem s pejsky na pole. A když jsme se vrátili domů, botní záhada byla vyřešena :) Relíček se pravděpodobně nudil a asi se mu zdá, že má málo hraček.
Následující den jsem psala slohovky do ruštiny. Charakteristiku osoby blízké jsem zvládla s Jančou a protože azbuka není latinka, přejmenovala jsem jí psy :)) Sice spolu částo guljájem ssabákami, ale stará Olívija s náma uže chódit tólka na karótkije pragůlki :)) Všichni na cvičáku se mi smáli a Roxy všem ukázala, že je v nejleších letech :) Ale psalo se mi to dobře, stejně jako následná pozvánka na kulturní akci. Myslím, že také tohle dopadne výborně.
Odpoledne jsem však zažila něco, z čeho mi bylo zle nejrůznějšími způsoby ještě dvě hodiny a musela jsem to jít rozdýchat a někomu povědět na cvičák, jaký jsem si to přivezla pracovní teriérský kousek, takového nefalšovaného von Parsona, přestože jsem si s sebou na pole naivně vzala fotosyntézu a dýchání rostlin :) Moje maličké miminko Relíčkovité už totiž není Ladykiller, ale normální Killer. Jak se mi při pomyšlení na tuhle situaci přestane zvedat tlak, jsem ochotná Reldu hecovat se slovy „Je to krtek? Zabiješ krtka? Drž ho! :))“ Ale chce to čas :) Více o tomuto velkém okamžiku Relíkova dospění z minuty na minutu je v deníčku.
No a v pátek ráno jsem si zajela napsat didakťák z ruštiny. Zatím asi nejhnusnější část z celé maturity, avšak ne tak moc intelektuálně vyčerpávající, abych se pak nedoučila zbytek biologie (celých 350 stránek), dokonale tak dodržela svůj maturitní rozvrh a mohla vyrazit na skokovku. A potom na luxusní procházku s holkama.
Včera jsme si dali trochu pauzu od učení a zvládli jsme s chlapci téměř desetikilometrovou procházku. Byly tam kopce a bylo teplo, takže jsem ocenila, že jsem se letos prvně odvážila vylézt na světlo světa ve třičtvrťákách :) Už je asi vážně léto, jinak bych totiž zmrzla.
A dneska byli pejsani s našema na chatě, já jsem se stejně chtěla učit. Alfíček toho však využil, takže jsem během dne několikrát krmila kocoura (od té doby, co deset dní nežral a málem umřel, si mě dokonale vycvičil a kdykoliv se ozve, letím mu pustit vodu do vany a kontrolovat misky, jestli tam ještě má něco ze svých nejvybranějších pochoutek, nebo už všecko sežral, nebo má jednoduše jenom chuť na něco jiného :). A on za odměnu zodpovědně zastal funkci mých pejsků, když se už podruhé učím chemii od jedničky do třicítky (nějak musím za osm dní dohnat, na co jsem osm let totálně srala), a když se po mně zrovna neválel a nepřisával se mi ke krku (jako by on byl koťátko a já tam měla nějaký struk :) i když vlastně nebyl daleko od bradavkového výběžku processus mastoideus na spánkové kosti os temporale, která je součástí spodiny lební base, a je spojen s kostí temenní os parietale šípovým švem sutura squamosa... paráda, něco už umím, když mi to tak automaticky naskakuje :)), jen tak vedle mě ležel a předl. A byl rád, že ho u toho neoblizuje žádné štěně :)
Když mi pejsani konečně přijeli domů, obrovsky jsme se přivítali a pak jsme si dlouho hráli. Potom jsme byli na procházce a než šli chlapi spát, ještě chvíli jsme se mazlili a kousali s Relduchem. No a od zítřka už se budu opravdu poctivě učit.

1.5.2014 - Dnes má můj milovaný Relduch již celý půlrok! Je z něj chlapeček nádherný, 32 cm vysoký, tedy prtíček maličký krásný. Je kompletně přezubený, plnochrupý a má perfektní pravidelný nůžkový skus. Má opravdu milou povahu, je přátelský, ale nijak přehnaně vtěrný, nadchne se pro všechno, co mu nabídnu, avšak nachytat už se zdaleka nenechá :) Občas zapomínám, že je to vlastně miminko, umí spoustu věcí, většinu situací z běžného života zvládáme zcela automaticky, Relíček se umí tvářit velice rozumně a zodpovědně, avšak potom si vyhrabe nějakou hračku, válí se s ní, kouše ji, vyhazuje si ji do vzduchu nebo kutoulí před sebou a vypadá jako malé roztomilé štěňátko. Je také neskutečně vyrovnaný a ustojí situace, které by jiným psům dělaly problémy. Každý den se spolu mazlíme, koušeme a pereme, strašně nás to baví a oba jsme si dobře vědomi toho, že je to pouze nevinná hra. No a především je Relík můj malý závisláček, který kdyby mohl, tak by spal pouze na některé části mého těla, a neustále by se mnou chtěl něco vymýšlet. Je to prostě veselý Parson, kterého je všude plno, přesně ví, že patří ke mně, a že takového miláčka bílého opravdu potřebuju, abych si ho mohla rozmazlit, být mu vždy oporou a udělat mu život krásným, zatímco on mě zahrnuje láskou a pozitivní náladou.
Kromě toho, že se docela učím, chodím se filtrovat na cvičák. Tento týden jsem tam nechyběla ani jeden den. Jednak jsem měla dobrý pocit z parkurečku, který jsem postavila, tak jsem si jej nakreslila, a jednak jsem si vzpomněla na parkur z minulého týdne a byla jsem překvapená, jak držím v hlavě určitou myšlenku, a tak ji stavím, dokud se v tom dostatečně nevyřádím :) Asi si ty parkury budu malovat častěji.
A přišlo to jako blesk z čistého nebe, ovšam už opravdu trénujeme s Relíčkem. Pravděpodobně jenom já si dokážu zasrat 59 GB paměti na ajfonu až do fáze, že stávkuje během natáčení, což většina kameramanů neumí řešit, takže mám ve většině případů natočené první pokusy o naše běhy, dokonce vlastně první pokusy o nejrůznější prvky, které Relíčkovi stavím a on je prostě dělá, jako by to nebylo nic nového :) Rozhodla jsem se však naše běhání uveřejnit, protože má jednoduše takovou štěňátkovskou atmosféru sladkých začátků... Je tedy zde. A když už jsme zmínila ten ajfon, má fakt dost. Dneska sám ze sebe smazal komplet všecky kontakty :) No já si to s ním vyřídím, ne všichni mají v telefonním čísle moje datum narození.
Dneska bylo od rána strašně krásně, takže jsem sbalila kluky a jeli jsme k Marceli za Guccinkem se opalovat (já + opalovat) a učit v mém případě, v případě chlapců pejskových blbnout na zahradě úplně celý den. Než jsem je opět naložila do auta, vyzvedla Janču, hodila chlapce domů a celá rozpálená odešla na cvičák :) A když jsem došla domů, dala jsem si sprchu a postavila jsem se před zrcadlo, že se celá natřu úžasným melounovým krémem. A opravdu upřímně jsem sama sebe rozesmála, neb tak nesmyslné, nelogické a nepravidelné spálení, jaké jsem si dnes přivodila, by kdekoho snad i vyděsilo :)) Mně to neva, najíždím na pravidelné pojídání betakarotenu a za dva dny budu krásně snědá. A když ne, nic se nestane. Moje extrémně společenské šaty, které jsem si koupila na maturitu, toho nezvykle hodně zakryjí :)
No a opravdu se nenudím, ale musela jsem zpracovat video, jak jsme s děvčaty jely minulý týden do aquaparku. Minimálně ona se tomu stoprocentně zasmějí.

27.4.2014 - Páteční poslední zvonění se povedlo :) Aj pejsani se za mnou přišli do města podívat, aby mohli všecky pořádně přivítat. Včera jsem se svým hlavním botanikem a ochutnávačem všech rostlin, tedy s Relduchem, tvořila maturitní herbář a dnes jsem pokračovala v učení. Kluci pochopili, že je to nutné, a dokonale se za poslední týden přizpůsobili :)
Odpoledne jsme se šli projít, potom jsme chvíli házeli balónky a fotili. A protože bylo strašně hezky, sbalila jsem chlapce do auta a jeli jsme za Jančou, Roxy a Fairy na dlouhou procházku. Bylo teplo a svítilo sluníčko, došli jsme k Modré a Kimík říkal, že plaval naposled v únoru, a že už se strašně těší do vody, a zatímco my jsme vysokou trávu civilizovaně obcházeli po cestě, jorkšír to vzal zkratkou, aby si mohl zaplavat. Potom vyběhl v místě, kde se od nás odpojil, a byl totálně zmaten, neb on se od nás na procházkách opravdu běžně nevzdaluje :) Chvíli jsme pejskům házely do vody klacky a Relíček neodolal a poprvé v životě si zaplaval také on! Tušila jsem, že se mu bude voda líbit. Doma si dělá bázen z každé misky a celkově je pro každou srandu :) Prostě patří ke mně :) Fotky jsou zde!
No a aby nám nebylo líto, že jsme letos vynechali kvaldy, přijelo za námi ze severních Čech krásné růžové křeslo, po kterém už nějakou dobu toužíme a k dostání bylo až teď. Takže budou každé závody zase o kousek příjemnější!

23.4.2014 - Již jsem se po úterním tréninku trochu uklidnila ze stavu nezdravého nadšení, že už s Relíčkem opravdu běháme agility. Možná mě rozhodil fakt, že ráno jsem miláčkovi naměřila 32 cm, večer pak už jen třicet jedna a půl :))
Jinak mám milion nápadů co dělat, jakou vymyslet akci, co vylepšit na webu, všechno se zdá lepší než chemie. Ale já se nevzdávám. Naopak mi přijde smutné, že nad organikou nejenom trávím spoustu času, který bych mohla využít lépe, ale ono mě to občas dokonce baví... Většinu ideí v sobě tedy nějak potlačuji. Výsledky zde na webu však už zaktualizovat potřebovaly a udělala jsem něco, co jsem už dlouho neudělala. Ale Smája si to zaslouží... No a konečně je také hotov velký článek z velkého víkendu, posledního před maturitou. Je plný velkých úžasných fotek! A lehce jsem upravila kalendář.
A v pátek máme poslední zvonění, které bude veliké :)

18.4.2014 - Máme se dobře, s Kimíkem se pomaličku začínáme připravovat na zkoušky z poslušnosti, které nás čekají za měsíc a kousek, Relík si začal myslet, že když už čůrá třeba patnáctkrát během cesty od nás na cvičák a přečůvává po ostatních psech, tak mu prostě patří celý svět. Začal opravdu aportovat s velkou chutí, s přetahovadlama na mě s rozběhem vyskakuje, naučil se skákat na kuchyňskou linku a vyžírat kocourovo jídlo. Usmívá se jako Parson, je vtipný a jedinečný :) A dnes jsem ho vytáhla na překážky a byl opravdu neuvěřitelně dokonalý, více v deníčku.
Kromě toho jsem si dnes s děvčaty užila krásný výlet do aquaparku. Ve středu jsem skončila ve škole a od zítřka se opravdu začnu učit :) Možná to ještě odložím, po obědě půjdeme na cvičák a pak nás čeká první letošní grilování na chatě. Pak už mi zbývá jenom dopsat minulý víkend, který se opravdu povedl, a pak už snad nebudu hledat lepší zábavu, než je chemie :)

8.4.2014 - Všude něco kvete nebo i odkvétá, hodně svítí sluníčko a my tomu říkáme léto a jsme šťastní :) Jsem také šťastná z nových krásných jarních obojků, které kluci mají. Z toho, jak se těším na zítřek. A z celé té radosti jsem nahrála fotky na rajčátko a v deníčku přibyl článek na téma Jaká Deniska, takový Relíček.

5.4.2014 - Všechno strašně rychle letí, za měsíc mám písemky :) Už delší dobu si všímám, že dny ubíhají jeden za druhým a týdny se točí strašnou rychlostí. A my pořád něco děláme. Kousek je napsaný v deníčku. Takový minimální výtažek z toho, jak se stále něco děje. Mimochodem, včera jsme nachystali na kroměřížské závody tak neskutečné ceny, že jsem něco podobného už opravdu dlouho neviděla. Škoda všem, kteří nepřijedou nebo nevyhrajou... Jak jsme vyhráli my 3.místo v Kynologovi roku minulý týden, je shrnuté i s ilustračními fotkami zde.
No a něco k mému Relduchu, který již dorostl do pěti měsíců. Formuje se z něj opravdu krásný pes. Celé jeho tělo je kompaktní, v ideální rovnováze, všechno na něm ke všemu patří. Naměřila jsem mu bezmála 31 cm, takže small budem stoprocentně :) Ještě nemáme kompletně přezubeno, ale většinu už ano. Ouška Relíčkova nezlobí a já jsem si zvykla aj na ten rovný chvost. Zprvu mně to přišlo divné, ale teď vidím, že je to docela praktické, a alespoň Reldu rozeznáme od Lancelota :) Na co si však nezvyknu, je Relíkův dikobrazí pruh neskutečně hustých chlupů na zádech. Ten vyškubu, hned jak to začně alespoň trochu jít. Jinak je to kluk náramně šikovný. Zlobí hodně, ale zatím nenapáchal žádné velké škody :) A jak jsme se posunuli v našem štěňátkovském agility, je ke shlédnutí na videu.

28.3.2014 - Neznám horší vyčerpání než intelektuální vyčerpání. Ale jak dobrý je potom pocit, když člověk ví, že něco ví, a není úplně blbý. Asi to všechno učení za něco stojí. Ovšem já to ze sebe musím filtrovat :) Dnes jsme si užili spoustu zábavy a máme plno krásných fotek z blbnutí s kamarády a několik také z tréninku skokové gymnastiky. Jsou těžce promazané, nahrávala jsem 707 fotek :) A protože je Relduch už velký chlap, změnila jsme mu profilové fotky.

26.3.2014 - Dnes slaví již osmé narozeniny můj milovaný jorkšírek! Kimíček miláček, který byl se mnou vždycky, všechno se mnou zkoušel a doprovázel mě v životě v dobách převážně nádherných, ale občas i hodně zlých. Ukázal, jak veliký charakter a respekt v sobě má, jak mi umí se vším pomoct. Je strašně moc jiný než Parsoni. Dívá se na svět z pozice jorkšíra velikého tělem i duší, ovšem cítí se ve všech směrech opravdovým velikánem. A já mu tohle nikdy nebudu brát. Mám ho takového ráda a plně rozumím jeho projevům lásky. Není to Parson, ale je to můj první pes a nejlepší jorkšír na světě. Přeji mu především spoustu zdraví, radosti z každého dne a také trochu štěstí, které se mu letos na place bude jistě hodit, neb pomalu se sice dostává do věku pokročilejšího, avšak byl tu se mnou vždycky a já nepřestávám věřit, že tu také vždycky bude. A ještě hodně toho spolu zvládneme.



A zatímco Kimíček slavil masově nejen na dnešním tréninku (a to největší narozeninový dárek plný masa se zapomněl někde kdoví kde), Alfíček náš kočičí čtrnáctapůlletý strávil odpoledne na veterině. Když jsem přišla domů, našla jsem různě po bytě několik loužiček. Vzhledem k tomu, že Relík už doma nějaký ten pátek nečůrá, jsem byla značně znepokojená. A byl taky důvod. Otočili jsme to na veterinu, paní doktorka vzala Alfíčkovi krev a okamžitě dostal kapačku. Ukázalo se, že má těžký zánět ledvin a močových cest, dostal čtyři injekce a rázem zase ožil tak, jak ho známe a jakého ho máme rádi. A zítra zas...
Dneškem také skončil další kus života. Kus života v podobě zimních tréninků v hale :) (všechno ostatní s největší radostí nechám vyvíjeti se tak, jak se to vyvýjí :) A vzala jsem také pejsky, Kimíčka na běhání narozeninové a Reldu na štěňátkovské. Bylo to mega dobré, o tom a o mnhém dalším více v deníčku. Dnes se tam na pár měsíců loučím s halou také závěrečným parkurem. Na place vypadal hezky, krásně se běžkal a přispěl ke spokojenosti všech zúčastněných, avšak na papíře vypadá taky kreativně :)
A aby toho dnes nebylo málo, učinila jsem radostný objev. Mé malé parsoňátko totiž už pár týdnů zvedá při čůrání nožičku. Nebo se o to spíš pokouší, většinou se celé nahne a zdihne ji jenom kousek, někdy zapomene, že nohu zvedá, odejde a spadne :) Ale... Včera jsem s Reldou začala naklikávat zvedání zadních tlapek každé zvlášť. Pochopil to velmi rychle. A dnes nastoupil a naprosto suverénně zvedl nožičku do vzduchu, čůral a cítil se jako velký chlap. Dyť jím taky je :) A je naprosto neuvěřitelné, jak všecko se vším souvisí a jak je ten můj Parson vysoce inteligentní. Dnes se mi konečně podařilo mu vytrhnout zoubek, abych si ho mohla nechat na památku. Mám stoličku :)

24.3.2014 - Relda už je opravdu velký chlap :) Dneska mu vypadl první špičák!

23.3.2014 - Vyhlásila jsem jednoduše studijní víkend a to jsem také dodržela. Biologii i chemii mi pomáhali zvládat kluci. Především tak, že se na mě mačkal Kimíček a Relda se po mně tak všerůzně válel a když si myslel, že se nedívám, otázky mi systematicky okusoval. Na jednu stranu je to záslužná činnost, na druhou stranu, když už půlku z toho všeho umím, tak to přece nevzdám, dotáhnu to do konce a jako odměnu očekávám v květnu čtyři výborné :))
Kromě tohoto jsme včera i dnes trénovali. S Kimíkem se pořád ujišťujeme, že všechno ze všech zkoušek, na které je nahlášený, opravdu umí a bude stačit to celé dát v nějaký dívatelný celek. Relík od minulého týdne naplno obíhá, v pátek jsme k tunelům přidali i probíhání mezi bočnicema. Nebo spíš sprint přes skokovky od Janči ke mně a zpět :) No a sprint a teriérské nadšení a tvrdohlavost v jednom, když vidí Relé tunel, je totální dokonalost...
Kromě toho jsme klikali, Kimík je úplně neodolatelný při pivotech na kokosovém másle, Relíček už krásně umísťuje předměty a dneska jsme začali s navlékáním kroužků na tyčku. A hodně si hrajeme a je to dobré, moc dobré. Včera večer přišla Kristýna s Lancelotem, potřebovaly jsme se odměnit, že jsme se obě tak poctivě učily :) A pejsani si pohráli. Stejně tak dnes, kdy jsme na návštěvu za Lancelotkem šli pro změnu my. A jak to vypadá, když si Parsoni hrají ve chvíli, kdy jednomu z nich padá zub, najdete na konci tohoto alba :) Takové průběžné ajfonní album je pak také nově nahrané.
No a již je ke shlédnutí také očekávané video mě s Amy z nedělní intenzivky. Šlo nám to docela hezky, více nejen o tom v povídání.
A závěrem vám povím, jak vznikla naše nová vítačka. Ve středu jsem se totiž byla fotit na tablo a pochopitelně jsem si vzala spoustu toho a těch, co a kteří ke mně patří. Především tedy svoje miláčky pejskové, ale také moje vlásky, růžové nehty, kontrasty, pejska na krku, trička, úsměv. Focení mě bavilo, chlapci docela spolupracovali a výsledek je poměrně uspokojivý. Upravené snímky budou viset v Krměříži od konce dubna a jistě mě nepřehlédnete :)
Úplně nakonec jsem se pak rozhodla uveřejnit jeden extrémně pohodový parkur, který stál na jednom z březnových tréninků. A Janča ho nazvala, že byl jiný, než běžně stavím. Což se mi teda rozhodně nezdá, byl extrémně normální...

17.3.2014 - Je toho poslední dobou nějak moc. Pravděpodobně bych se měla učit, už to do maturity není ani 66 dní, ale ještě se to dá kam odložit a posunout. S Kristýnou si to říkáme strašně často, naposled včera večer u vína :) Také jsme to řešily dnes s Martičkou, neb jsem jí přivezla na stříhání hned dva jorkšíry, Kimíka a Gucciho, tedy extra a extra :)
Posunujeme se v plánování akcí. Kimíček je nahlášený na další zkoušku z poslušnosti a také na dvě zkoušky dog dancingové. Abychom měli motivaci se pořádně snažit a trénovat. Také Relíčeka jsem přihlásila na první štěňátkovské závody, protože Brněnské psí dny budou letos veliké. Včera jsem totiž naprostou náhodou přišla jako slepá k houslím k border teriérce Amy, kterou trénuji už pár let. Potenciál v sobě má obrovský, leč nevyužitý. Ale já ho z ní pomalu začala dostávat a vypadá to, že ani tuhle sezónu nevypadnu ze závodění.
Takto jsme se tedy měli v neděli. Víkend byl však parádní už od pátku. S Jančou, Radkou a jejich pejsy jsme si dali krásnou slunečnou dlouhou procházku. Vlastně celý týden jsme si užívali nádherného počasí a spoutu času jsme trávili venku. Pak jsem však vyzvedla na nádraží Anetu s Ginem a bylo jasné, že následující dva dny budou náročné :) Ještě večer k nám totiž došla agilitní děvčata a trošku jsme to přetáhly, vzhledem k tomu, že nás druhý den čekaly závody, večer opět dlouhé posilňující povídání a v neděli trénink. O tom pak více zde, zatím na všechny proběhlé nedopsané akce navnaďuji fotkami. No a kromě toho, že Relík vyhlásil víkend zlobivých uší, tohle celé nemělo nejmenší chybu. Jen Reldových naměřených 28 cm ve čtyřech a půl měsících je mírně znepokojujících. Jestli jsem to s tím vybíráním do small trochu nepřehnala :)) Nene, nepřehnala, je to obrovsky pozitivní a úžasné. A stejně dokonalá je také fotka, která mi před chvílí pípla na ajfonu, ale kterou si rozhodně nechám pro sebe... Aj tu, která došla chvíli po ní. Ta je ještě lepší.

6.3.2014 - Dneska jsem strávila den s prací odkládanou už opravdu hodně dlouhou dobu, s prací agilitně počítačovou. Nějnáročnější na všem je plánování a dávání všeho dohromady. Relíček svůj den strávil v podstatě nepřetržitě hraním s Lancelotem, také Kimík se zapojoval. Kromě toho jsem dopsala víkend a je tam i parkurek z mé intenzivky. A ještě včera po cestě z Holešova jsem měla z parkuru postaveného na normálním tréninku velikou radost doprovázenou silnou potřebu si jej nakreslit, ale přemohla mě lenost a ta přetrvává doteď. Ještě zhruba čtvrt roku si budu parkur pamatovat a pak už přijdou myšlenky nové, avšak stát již nikdy nikde nebude :) No a když tak myslím na tu svoji pravidelnou cestu z haly, kdy vysadím všecka děvčata, dojíždím domů s volume hóóódně doprava a když zrovna nepřepínám rádio, přepínám si spotřebu... S Yetinkou mojí to umíme, jsme na pěti litrech nafty a to se rozhodně v ničem neomezujeme :) To je ten cit jedna pro druhou, ale to je pořád dokola... :)) No a když jsem jela kolem dopravního hřiště, sváděla jsem rychlostní souboj se zatoulaným zajícem. Nechtělo se mi věřit, že poběží dlouho podél cesty, takže jsem čekala na vhodný okamžik a normálně jsem mu ujela. A jsem si jistá, že to pro něj bylo to nejlepší.

4.3.2014 - Minulý týden se dělo neskutečné množství všeho možného. Začalo to pondělní členskou schůzí, na níž jsem vyhrála v klubovém přeboru parádní výcvikovou sukni, a která se protáhla do pozdních večerních hodin, protože nás několik nejstatečnějších vydrželo, zahráli jsme si bowling a poctivě jsme vstup Kristýny a Rosti mezi členy oslavili :) Relíčkovo rozhodnutí být Parsonem velkým duší, ale malým tělem (plus jeho značkování, měnící se zoubky, zlobící ouška, šířící se pigment a mnoho dalšího) a nabitý program minulého týdne je vyprávěn v deníčku. Víkendové akce ještě dopsané nejsou, avšak je nutné světu sdělit, že Kimeček v sobotu splnil canisterapeutickou zkoušku!! A vypadá to, že velmi brzy začneme chodit do praxe, z čehož bude mít radost hlavně jorkšírek...
Na rajčeti přibyla dvě nová alba, jedno s Fizzy a jedno ajfonové a Relda má také první opravdové agilitní video! Také jsem zaktualizovala kalendář.
No a kdyby se někdo chtěl zasmát, může k tomu využít mou a Kristýninu tombolu na sobotním plese sportovců v Kroměříži, losy byly výherní i nevýherní...

22.2.2014 - Relíčkovi už roste první stálý zoubek! A je jím P1 vlevo navrchu...
A jinak opět vtipný týden :) Začalo to v pondělí, kdy jsme to s Věšou po matice zabalily, hodila jsem ji domů (protože jsem měla auto zaparkované blíž u školy :), pak jsem ji zase vyzvedla. Po chemii jsem jela pro Janču s Roxy a Fairy a domů pro svoje pejsky, Veša jela pro Jima, pro Kristýnu a Lancelota a potom už vyzvedla nás a jely jsme na velkou socializační procházku na letiště. Vzniklo pár takových jakýchsi fotek a ilustrační video. A ještě jedno video, jak jsme to pak s Jančou zakempily u nás, protože jsme měly hlad... V úterý jsem měla opět odpoledne perfektní program a když jsem tak jela kolem Janči, vyzvedla jsem ji aj s pejsy a daly jsme krásnou slunečnou dlouhou procházku. Jenom na mě tak trochu něco začalo lézt a večerní trénink v hale jsem děvčatům neodpouštěla nic, zatímco jejich pejskům občas ano a Bára ví, za co ode mě dostala :)) Nicméně na včerejší procházce bych ji ještě podpořila, aby Žíže aj Jackule klidně ještě přidala. Slečny se totiž přetahovaly o mrtvého zajíce a nemalý kus ho sežraly. A můj žaludek docela v pohodě, protože Kimík je zlatý odjakživa a Relíček je ještě pořád moc hodný :) Ovšem aj Žížala umí být občas hodná, video s ní s Reldou je taktéž hotové.
A jinak se tedy léčím z jakési choroby. Především sleduji olympiádu, ale občas k tomu otevřu i nějakou tu maturitní otázku, abych nezakrněla. Ale asi je to dobré, neb jsem si nedávno vyslechla, abych už s tou biologií šla doprdele a že jsem nějakou tu klasickou literaturu asi vážně četla :))
A jsou také hotovy články z tréninku s Olčou a za Hanáckého...
A každý jistě nejen z videí pozná, jaké je Relíček veselé, kontaktní, vnímavé a kreativní štěňátko, které miluje přetahování a hru a to je předpoklad pro budoucí agilitní vývoj jako prase. Je úžasný a život s ním je strašná jeden velký vtip. No a také si nelze nevšimnout, jak omládl Kimík, také zkontaktněl, vždy je připraven si hrát a stojku o zeď už zvládá jak profík.

16.2.2014 - Tento víkend se opravdu pořádně zdařil. Šťěňátko pro Valentýnku jsme v sobotu vybrali, výlet to byl parádní. Celý den mi časově vycházel úplně perfektně, všecko jsem stíhala podle svých představ, pořád se něco dělo, ale s žádným náznakem spěchu nebo stresu. Hanácký bál byl úžasný! I tam se vše dělo tak, jak se na dobré akci dít má, jen jsem si tentokrát zapomněla vyzvednout výhry v tombole :)) No a dnešní intenzivky naprostá bomba! Bylo to dlouhé a náročné a další hodinu jsme se pak s děvčaty nemohly s Olinou a Lenkou rozloučit :) Celkově prostě dokonalost, na parkuru se udělal kus práce a hala byla plná vtipných pozitivních lidí, kteří dělali skvělou atmosféru. A pozorování mých týmů na tréninku u někoho jiného mi mimo mnoha jiného hodně dalo...
Strašně moc vidím, jak se na parkuru odráží běžný život mých kamarádek, jejich styl výchovy a přístup ke psům. K tomuto můžu dodat jen to, že je to strašně moc dobře, protože každý má žít se svým psem tak, jak mu to vyhovuje, každý si ho má udělat takového, aby s ním byl spokojený. A právě v tom je nejčastěji to největší úskalí. Někteří lidé totiž se svými psy nejsou spokojení nikdy, donekonečna je srovnávají s nesrovnatelným, chtějí z nich udělat něco, co nejsou, a více než jejich přednosti vyzdvihují jejich nedostatky a nedokáží se s nimi smířit. Je strašně špatně, když si někdo koupí psa s jistou představou, a pak je zklamaný, že to byla pouze a jenom představa, nikoli realita. A jediný lék na takovou situaci je v tom, že se s tím musí dotyčná osoba srovnat a naučit se svého psa i takového milovat, protože teprve potom se můžou dostavit nějaké výsledky a třeba i v tom, že pes začně být takovým, jakého ho chceme. V této souvislosti se musím vrátit k tomu nejlepšímu panu psovi, který kdy po planetě chodil. Smajlíček můj maličký choval velké antipatie k cizím psům. A jenom proto, že jsem z toho nedělala největší problém světa, neměla toho plnou hlavu a naučila jsem se citlivě situace mezi psy řešit, jsem měla bezprobémového psa, který prostě nikdy za žádným jiným nelezl a nikdy nevyvolal žádný konflikt. A nikdy by mě nenapadlo Smáju nazvat krvelačnou bestií, vrahem nebo agresorem. Zpočátku mě trápilo, když o něm tak někdo mluvil, protože jsem ho milovala a věděla jsem, že agresivní neovladatelný pes vypadá opravdu jinak. Ale později jsem se hloupé poznámky naučila nebrat vážně a VELMI SILNĚ pochybovat o inteligenci a kynologických znalostech a zkušenostech daného jedince. A také jsem věděla, že všecko se vším souvisí, a jak moc je důležité projevit psovi lásku, respekt a úctu k jeho osobnosti, ať už je jákákoliv. Můj miláček věděl, že se na mě může vždycky spolehnout, že na něj nedám dopustit, a vždycky byl ve všem přesně takový, aby byl tím nejlepším psem na světě.
Myslím, že můžeme být s holkama vrcholně šťastné, že máme jedna druhou, že tak často chodíme na procházky, o všem mluvíme, přemýšlíme a podle toho se chováme a žijeme v takové symbióze. Mám prostě ráda své kamarádky a jejich psy úplně přesně takové, jací jsou.

14.2.2014 - Nejsou to ještě ani celé tři dny od poslední aktualizace a už se toho událo strašně moc. Vše je v deníčku i s bonusovým parkurem, který většinou nekreslím jednoduše proto, že se mi nechce. Přiznávám, i tento je ztvárněn až po tom. Po tom, co stál na tréninku. Jen jsem na něj měla prostě náladu.
Jinak stále přetrvává telefonovací období. Nejvíc asi dnes odpoledne. Byla jsem pozvána dělat instruktora opět na flatí soustředění, tetokrát pojaté formou letního tábora. Dále mi přišla nabídka posuzování jedněch neof závodů a když všechno dobře dopadne a vlezeme se na seznam na poslední chvíli, za čtrnáct dní bude Kimeček skládat canisterapeutické zkoušky. Jak jsem byla v tom telefonování a do plánované procházky zbývalo dvace minut, potřebovala jsem probrat pár věcí s Renčou Didinou. A když už jsme tak probíraly ta témata agilitní, poptala jsem se, jak to je s tím už zhruba rok plánovaným štěňátkem pro Valinku, která s námi statečně zvládá téměř všechny tréninky a vždycky se těší, až jí na chvíli někdo půjčí nějakého pejska, aby si mohla taky zaběhnout... Později odpoledne mi zvonil telefon, že se jí to rozleželo a jestli se s nimi zítra nepojedu podívat na štěňátka papilonů :) Takže bude výlet do Ostravy, večer ples a v neděli intenzivky. Vypadá to na náročný víkend a opětovné odložení maturitních otázek do chemie :)

12.2.2014 - Dnes jsem si udělala volno a nešla jsem do školy. Ráno jsme se tedy dlouho váleli a já jsem si prohlížela spícího Relíčka ze všech stran. Zuby ještě nemění, koule má obě, ouška stále super a dokonce s několika novými flíčky navíc. A když už jsem si začala říkat, že to neva, že bude nevzhledný, protože bude mít jedno oko pigmentované a druhé ne, a že měla Leona pravdu, když mi tvrdila, že si na to zvyknu a nebude mi to vadit, otevřel Relda očko a již i na pravém spodním víčku se mu tvoří pomalu se rozšiřující černá tečka! Tak nám ten den krásně začal...

11.2.2014 - Jsou to novinky, tak jdeme od toho relativně nejnovějšího. Před chvílí jsem se otočila od monitoru, protože se mi zdálo, že Relda něco žere. No jistě, zapomněla jsem na stolku u postele banán, on si jej pochopitelně vzal, rozdělal a půlku sežral. Předpokládám, že vůbec neměl v plánu se se mnou rozdělit, ale musel chlapec :) Před tím jsem přijela z tréninku, který mě opět bavil. Zcela nejvtipnější bylo, když jsem se skupinky na prohlídce zeptala, jak to tady budou (chtějí :) řešit. Kristýnka: „Tož tady na levou, ne?“ „To mě teď, děvčata, vůbec nezajímá. To se rozhodněte až podle toho, kolem které bočnice budete točit tam vzadu...“ Monča: „Tak já půjdu kolem té pravé a udělám ten vpředběh...“ „Moni, řešení perfektní, ale říkáme tomu přeběh. Jakože přebíháš za psem. Takže ty to máš back bez toč. OK? :)“ Jinak je tam vtipných spoustu věcí, přestože nejpodstatnější jsou samozřejmě výsledky, jež se dostavují. Avšak monstrózní lízátko, které mi vydrželo na úplně celý trénink, bylo parádní a dostala jsem jej od Janči za její start na prvních závodech, zkoušku na výbornou na bedně a za celý den jednu tyčku na zemi :) Týden na to slavila westička Baruška od Šárky narozeniny. Kimík sice nebyl přítomen, aby své vyvolené vrstevnici poblahopřál, avšak Baruška mu poslala mňamku a myslela také na mě :) No to je k tomu tréninku. Atmosféra je tam pěkná, baví mě to, i když je to neskutečně náročné. O to víc se těším na nedělní intentivku s Olčou, konečně se budu jen kochat a užívat si pokec s ostatními, který normálně nestíhám :)
Jinak pomalu plánujeme léto, i když mám pocit, že kalendář ještě rozhodně nemá konečnou podobu. S Raduškou jsme minulý týden vypsaly tradiční již čtvrtý minitábor a již je plno až tak, že jsme navýšily počet na krásných dvaadvacet :) Snad už nikomu dalšímu nepodlehneme... Dále jsou všechna moudra a mnoho všedních i nevšedních dní v deníčku. Máme také nové fotky, zde a zde, a od Radanky krátké ilustrační video z páteční procházky. A především je světu přístupná malá ukázka tréninku s tříměsíčním Relíčkem! Je to Urmělíček šikovný, jen kdyby mi včera nezpůsobil kousanec půl centimetru pod okem. Ale jinak už moc nekouše, skáče na postel u bez schodku a už třikrát při čůrání zvedl nožičku!!! A nakonec malý sestřih toho, ja jsem v sobotu hlídala Lancelota, a jak je Relíček geniální odváděč pozornosti a hlavně majetnický soukromník. Očekávám každým dnem, že se naučí otevírat odpadkový koš a bude si myslet, že mu patří celý svět. Parsoni jsou prostě dokonalí :)

2.2.2014 - Jen rychlá aktualizace, jak jsem šťastně unavená a přežívající jen díky cucacímu panthenolu. Prodloužený víkend byl plný psů a překážek. V pátek jsem vzala Kimíka a s Jančou a Roxy jsme si daly sraz ve městě, neb jsme vyrážely na psí nákupy a celoživotně socializační a hlavně našim prvním pejskům radost dělající procházku. Já jsem neodolala a koupila jsem Reldovi ke třem měsícům ten nejkrásnější nejrůžovější a nejelegantnější pelíšek na světě. K mému zděšení jsem pak doma napočítala, že různých psích pelechů a polštářů mám již osmnáct :)) No to se tak prostě občas stane, navíc jsem velkou část z nich někde vyhrála, taže vlastně nebyly plánované. Dále jsme měly ve městě sraz s Kristýnou a pokračovaly jsme k nám řešit spoustu věcí. Mimo jiné jsme vše měřily a vážily, Lancelotek je small jak vyšitý, Relík má necelých pětadvacet centimetrů a dvě a půl kila, Kimík přibral. A my jistě taky, protože jsme měli návštěvu, tatarák a whiskey. Při rozhovoru v pokročilejší části večera jsem se dozvěděla, že když jsem ještě nebourala (ach ta garáž třikrát v jednom týdnu :), nejsem žádný řidič. Předzvěst soboty :) Skoro do půlnoci nám pak zlobili Parsoni, ale strašně moc a nejvíc ten menší. Kimík chtěl spát, Lencík pak už taky, také my s Kristýnou, ale Relda byl plný energie po tom, co za celý den nenaspal ani minutu, a nabídl nám tolik vtipných situací, že jsme se s Kristou vlastně celé odpoledne i večer pořád jenom smály.
Jinak je Relíček samozřejmě vtipný i normálně. Dneska jsem telefonovala a měla jsem v ruce džus. On si samozřejmě nabídl, mně to neva, avšak když už toho ve skleničce nebylo dost, aby jazykem dosáhl na hladinu, rozběhl se a upozornil mě na to kousnutím do nosu :) Včera, opět když jsem telefonovala, se mu podařilo přinést kýbl a dokonce s ním vyskočit na postel. V týdnu jsem pak kvůli němu vytírala koupelnu, protože už mu nestačilo se v miste s vodou jen koupat a cákat, on si ji musel vzít a odnést samozřejmě opět do postele. Roztrhané kapesníky už nepočítám, petlahve jsou vražděny s velkým odhodláním, krémy musím schovávat, očas padne také nějaká hračka. Ale děláme i užitečné věci. Ve čtvrtek byl Relík s Jančou a jejími děvčaty na velké procházce kolem pole a zvládl ji statečně. Kimík chodil na dlouhé procházky s kamarády každý den a v úterý byl také v hale. A jinak si hrajeme a klikáme. A máme se rádi.

27.1.2014 - Od poslední aktualizace, tedy za poslední dva dny, zase uběhl kus života, který jsme si užili. Po nedělní dopolední intenzivce, kterou jsem odběhala s Grace (video zde), jsem si dala borůvkově pěnovou vanu s melounovou pleťovou maskou, neb mi spinkalo štěně. Avšak hned jak se vzbudilo, tak jak jsem z vany vylezla, v župánku a s ručníkem na hlavě, tak jsem vyběhla venčit :) Učení čistoty v bytě beru hodně vážně a odměnou je mi téměř nulové procento jakýchkoliv nehod doma. A venku jsem ani nezmrzla, ani nikoho nepotkala :) Pak jsme s chlapci papali jogurtík, banán, kivi, hrušku a ananas, vzala jsem Kimíčka na procházku, potom jsem s oběma chlapci střídavě pocvičila a večer jsem jela do Roštína vyzvednout naše ke známým. A pochopitelně jsem vzala Kimečka na výlet pro radost a Relíčka socializovat. Seznámil se s domácím králíkem a vůbec nepochopil, že to je vlastně k jídlu :)
No a dnešek :)) Běžně každý den hodinu až dvě s někým protelefonuju. Dnes jsem si dala hoďku hned ráno, ale netušila jsem, jak se zvrhne celé odpoledne. Vynechala jsem chemii s cílem, že se ji budu doma učit a čas využiju užitečněji. Doteď neumím nic. Místo toho jsem připálila krokety, které jsem si smažila jako přílohu k obědu, jelikož jsem telefonovala. Z dalšího hovoru mě přerušila Bára, se kterou jsem byla domluvená na procházku. Ta Relíčka tak zmohla, že po příchodu usnul a já jsem opět počala telefonovat. Přesněji další tři hodiny. Následně jsem vyvenčila Relíčka, Kimíčka, znovu Relíčka, nakrmila Kimíčka a šla si hrát a klikat s Relíčkem, pak cvičit a hrát si s Kimíčkem, potom s oběma dohromady. No a zatímco již štěně nespalo a strašně zlobilo, opět jsem telefonovala, přitom házela broučkům balónky (Relíček už krásně aportuje i pískačky :), přetahovala se s Urmelchenem, občas o svoji ruku, jelikož tou druhou jsem jej nemohla ze sebe odtrhnout :) Teď již s nikým nehovořím a píšu zde. Reldu jsem odnesla vedle, aby si našeho drobečka na chvíli užil zase někdo jiný... Každou chvíli je však tady a mohutnými výskoky s rozběhem se mi snaží dostat do klína, přičemž jedním se mu podařilo zakopnout o špagát, který vedl k ajfonu, když jsem se snažila nahrát jednu fotku, a natolik ho to zaujalo, že se drátu okamžitě chopil a udělal si z něj přetahovadlo. Zatímco vedle mají zásobu hraček a pokyn, že potřebuju dvacet minut něco dělat :) Tedy končím a jdu si užívat své rozmazlené hyperaktivní závislácké štěně.

25.1.2014 - Pořád se dobře bavím tím, co Relíček vymýšlí a jak zlobí. Napsal to chlapec do deníčku. A mně se pomalu blíží maturita, příjmačky a množí se dotazy, kam tedy. A já to neřeknu, protože to doteď nevím :) Vím jen to, že je za mě nikdo neudělá a že se na ně budu muset připravit. A je to pro mě strašně uspokojující pocit a hrozně se těším, jak to všecko dopadne. Zatím vím, že ústně maturuju až poslední den, ve středu v sedm ráno. A že mám v oktávě průměr 1,5 a za celé gymnaziální studium 1,55. I se všemi dějepisy, latinami a osobními antipatiemi s angličtinářem. Jsem na sebe pyšná, nestálo mě to za poslední čtyři roky ani moc úsilí, nikdy jem si neodepřela nic, co mám ráda, a stejně to dopadlo až tak dobře, že můžu jít na spoustu vysokých škol na průměr :) Včetně oné medicíny :)) Zítra to budu řešit. A zítra si také zaběhám pořádně adrenalinové agility, jelikož jedu místo stůnící Péti na intenzivku k Elišce a běhati budu s dost drsnou Parsonicí :) Bude to dobré, jinak do dopadnout nemůže, taktéž se těším. Pak dám vědět. Jak bylo na seminář minulý týden je psáno zde. No a také máme pár nových malých bezvýznamných videí, které můžou sloužit k tomu, aby někomu na chvíli zvedly náladu. Tedy parsoní štěně s velkým parsoním bráchou, u velkého parsona na návštěvě, parsoní láska, respekt a tolerance a jedno předspinkací.

18.1.2014 - Přej a bude ti přáno. Řídím se tím celý život a možná proto mám doma tak skvělé štěně a krásnou mikinu (oboje s packama a oboje z Německa, ani jedno z toho není u nás běžně k dostání :). A každý svého štěstí strůjcem... I za třikrát prokouslý noc, ruce dohryzané až po lokty a šrám vedle oka si můžu sama, ale Relíček je prostě k sežrání, když se může uvztekat a nutně se potřebuje do něčeho zakousnout :) Denní režim si vytvořil geniální, leč na můj vkus málo štěněcí, protože bych si ho představovala podstatně víc spícího. Krásně tedy spinká celou noc i celé dopoledne, kdy je doma jen s Kimíkem, i když ráno má přehršel energie a není zrovna jednoduché projít bytem do koupely a zpět, aniž by na moji nohu nezaútočilo do růžova vyspinkané narůžovělé parsoňátko. Ale je to lepší a tajně doufám, že to prostě přestane časem samo, když to nebudu nijak pozitivně potvrzovat.
Odpoledne je Relík zpravidla poněkud umírněnější, hodně si hrajeme, dokonce už i venku a aportíčky a přetahování začíná vypadat opravdu perfektně, až bych u tak malého Urmelchena podobný výsledek ani nečekala. Také už chodíme na poměrně dost dlouhé procházky s kamarády a všecko jde výborně. Při chvilkách také klikáme, což se za posledních pár dní zvrhlo v pořádnou komedii. Relíček už zvládá dvě packy, čtyři packy, hrabání, čenich a další luringové srandy, jako jsou otočky, sudy, polohy a také odložení. Avšak rozhodla jsem se, že bude miláček brát předměty do tlamičky a dále s nimi pracovat. Pravděpodobně jsem se rozhodla brzy, protože když se po chvilce doklikáme k uchopení předmětu, Relíček vyhlásí konec cvičení a začátek hry s úžasnou novou hračkou :) Takže to zatím na čas odkládáme, aby se nám to pěkně načaté přemýšlení nějak nezvrhlo :)) Kolem sedmé je moje malé bílé štěně tak unavené, že se přestává samo sobě bránit a jde si na hodinku zdřímnout. Když se Relí vzbudí, napapá se, pak se většinou zabývá sám sebou, svými hračkami a svojí oháňkou, která mu neskutečně leží v jeho krásně se tvarující hlavičce a stále nepochopil, k čemu mu narostla. A kolem půl desáté přichází pravidelné záchvaty vzteku, kterým se nedokážu přestat smát. Většinou se tedy přetahujeme a podporujeme drive, někdy se však Relánkovi schovám pod peřinu a jeho adrenalin tím zvýším o dvě stě procent, protože se za mnou nemůže ani prohrabat, ani prokousat, ani proštěkat :) Po hodině až dvou se miláček natolik vyčerpá, že přestává být krvelačnou bestií, roztáhne se někde na mně, na Kimíkovi nebo na polštáři a usíná :)
Relíček je prostě správný Parson. Je velmi kontaktní, akční a když se rozhodne, že něco chce, udělá pro to všecko na světě. Kromě toho, že jej několikrát denně fotím nebo natáčím a směju se mu, je pro mě velmi inspirativní, mám plnou hlavu myšlenek a potřebuji je ze sebe vypsat. Celkově jsem tedy člověk hodně přemýšlivý a nic nedělám náhodou. Začínám už ráno ve vaně, kdy musím zvolit jeden ze svých favoritů, čokoládovopomerančový nebo pistáciový sprcháč, a také se rozhodnout, jestli mám dost času na to, abych si nechala zapůsobit bělící šampón a regenerační masku, nebo to zvládnout se sadou na barvené vlasy a potom si regeneraci do vlasů nastříkat. Není to vtip, opravdu mě stojí dost kompromisů, než vylezu z vany :) A dostala jsem také vrcholný nápad. Byla jsem zvyklá si zhruba osmnáctkrát denně nakrémovat ruce. Nelze si odvyknout ihned a celou tuto závislost ukojit myšlenkou, že mi dlouho zůstane štěňátko vonět jako štěňátko... Pro začátek, spíše na přechodnou dobu, jsem tedy vynalezla řešení. Zhruba osmkrát denně si umývám ruce tělovým mlékem do sprchy a cítím se spokojeně :)
Dost nesmyslů... Ono mi to přemýšlení přetrvává pochopitelně i na moje pejsky. Relíček totiž dospěl do jedenácti týdnů, kdy si ujasnil, že vlastně patří ke mně. Jelikož je takový samorostenecký typ, neočekávala bych od něj toto chování tak brzy. A jsem tam, kde jsem byla. Nemůžu si pomalu ani dojít na záchod, a to ani uprostřed noci, bez malého bílého doprovodu. O to víc mám plnou hlavu toho, že chci být s tím pejsekm pořád, aby mi neunikl ani kousek jeho dokonalosti. A také proto, že spolu oba chceme být. A možná také proto, že kdo nic nedělá, nic nezkazí. Ale zkazí si život. Já toho mám teď sice hodně do školy, ale nic z toho není pro mě natolik důležité a naplňující jako vztah, který si bdujeme s Relíkem. A vztah to je. Jinak by si teď Urmelík lehl na postel nebo do pelíšku a nespal by na zemi pode mnou s hlavou opřenou o tvrdou židli.
S přibývajícími aktivitami a prodlužovanými procházkami jsem přijala nabídku a zítra jede Relíček na svůj první seminář agility! Jako divák, běžkat bude Kimíček. Relí se bude socializovat a jedeme k Olči do Brna, protože by mu někdo měl konečně říct, jak na tom s tím svým zjevem vlastně je :)) Zatím mu všichni říkáme, jak je krásný, on potom tráví dlouhé minuty před zrcadlem, prohlíží se a samolibě si povídá sám se sebou. Zimy se nebojíme. Jednak velice žádná není, jednak jsem od Janči dostala parádní růžové rukavičky, co se s nima dá ťukat do ajfonu, a jednak to mamka nevydržela a upletla Reličkovi slušivý svetr.
No a kromě toho, že má Relíček své právoplatné místo zde na webu, na rajčeti je album s fotkami ze školy, ajfonové každodenní a jedno štěňátkovské, vytvořila jsem novou sezónu a přidala do ní články z minulého víkendu. Na vídeích pracuju... A rozloučila jsem se se Smajlíčkem...
A na úplný závěr doporučuji absurdni drama a komedii hrozby. Protože zažít něco strašného je s odstupem času lepší, než nezažít nic. Je spoustu lidí, pejsků a vyšších hodnot, kteří mi se vším hodně pomáhají. A je toho přede mnou prostě hodně. Hodně toho a s takovými, co a které si někteří neumí ani představit...

6.1.2014 - Nejprve největší a nejpozitivnější zpráva dnešního dne: Objevila jsem Relíčkovi na levém spodním víčku pigmentovou skvrnku, kterou netrpělivě vyhlížím už nekolik dní! A teď můžeme normálně začít...
Relíček je tak parádní štěňátko!! A pořád krásně voní jako štěňátko. Dokonce jsem o devadesát procent omezila své chorobné natírání rukou a rtů, protože mátovomalinovým krémem nebo borůvkovým kelímkem z Oriflamu může můj pes vonět v každém věku :) Je to brouček extrémně roztomilý, avšak den ode dne zlobí víc a víc. A neopuští ho ani jeho záchvaty vzteku, které my agiliťáci skrýváme pod pojmem drive :) A ten Relánkovi teda ani omylem nechybí, což je jenom dobře. Když se snaží vyhrabat díru do postele nebo když chce za kažou cenu strhnout deku ze sedačky, na které někdo sedí, ještě hůř v případě, že má něco Kimík a nechce mu to dát, nastupují u malého záškodníka bojovné stavy, kdy začně vrčet, štěkat, běhat a kousat úplně všechno, co potká. Když to zcela náhodou není některá část některého z lidských obyvatel bytu, rozčílení se stupňuje, protože míláčkovi nejdou ukousnout ani dveře, ani židle, bohužel ani kovové úchytky šuplíků a mnoho dalšího :) V každém případě je nutné zakročit, nabídnout Reličkovi jakoukoliv hračku, po které se energicky okamžitě vrhá, a za jeho projev drivu ho pochválit. Takhle já si dělám agilitního psa a zatím je to dcela bomba :) A strašná sranda. S čímž souvisí, jaké dělám výchovné chyby. Občas se totiž malému zabijákovi připletu do cesty, když je ve svém rauši, a splete si mě s přetahovadlem. Přestože pevné zákusy na plnou hubu neuvěřitelně bolí, přijde mi to hrozně roztomilé, štěněcí, teriérské a hlavně vtipné a dostávám záchvaty smíchu, takže ze sebe nedokážu vydat ani hlásku a v smějové křeči se ani hnout. Ale je to dobré, když se po chvíli alespoň trochu vzpamatuju, chytím malého Urmelchena za kožich a nabídnu mu hračičku, rychle pouští :)) Nemůžu za to, ale jsou to opravdu srašně komické situace. Panebože, to je tak úžasné štěně :)
Ale hrajeme si pochopitelně také normálně. Tak, že začínám hru já a Relíčkův drive řídím také já. Přetahování je a zřejmě už naždy bude jeho velká vášeň. Plánuji ji využít v agilitní prospěch a podporovat až do neskutečných rozměrů, stejně jako je neskutečný můj lamač dívčích srdcí. Ale umíme si hrát i něžně, u toho se hodně mazlit, případně střídavě. A přestože to Relíček zatím netuší, i tímhle sleduji další um, který nemůže žádnému pořádnému psímu sportovci chybět. Nenápadně totiž délku tohoto našeho štěněcího hraní prodlužuji a zásadně si hrajeme jen s jednou hračkou. Velmi pozitivní a láskyplnou formou. Bohužel nevím, jak by se to nazývalo odborně nebo anglicky... V každém případě nechci v životě bojovat s tím, že by si můj Parson vymýšlel, že už ho nějaká hračka nebaví a na odpolední běhy chce jinou, tak jako je to u mnohých teriérů. Na tohle si zvykat neplánuju :)
A dále začínám u Relíčka rozvíjet motoriku a hlavně mozeček. Nikam nespěcháme, pouze ho nechci nechat zakrnět, a všecko jde úplně samo. Dneska jsme přidali už čtvrtý základní čistě Relíčkem vymyšlený trik, již se to i odvažuji nazvat shaping. A opravdu nespěcháme, opravdu to jde samo, pochopitelně s každým novým cvikem rychleji a ze strany Relíčka radostněji. Klikr prostě baví každého psa.
A v mnoha daších situacích je Relík šikovný nebo vtipný. Třeba jak si dělá z vysavače městskou hromadnou dopravu. Nepatřím úplně k příznivcům moderních vymožeností, slouží-li lidem jen proto, aby nějak zabili čas, protože nemají nic lepšího na práci, případně musí sedět u facebooku s virtuálními přáteli, protože nemají ty reálné. Však v případě, že pustím robotický vysavač, o kterém jsem až minulý týden zjistila, že se jmenuje iRobot, a můžu jít se psy na procházku, technické věcičky vítám s otevřenou náručí :) A také v případě, že se spojí užitečné s příjemným a můžu se smát Urmelíčkovi, jak se na vysavači vozí a tváří se, že je to úplně běžné a normální :))
Včerejší procházkou s Jančou, Roxy a Fairy a jen s Kimíčkem, tedy s Relíčkem k poli a zpátky a pak už konečně až do Vážan a zpátky kolem větrolamů, jsme pomalu opustili prázdninový režim. Tedy spaní do minimálně půl dvanácté, přes den odpočívání, hraní s pejsky, pozorování a focení miláčků, procházky, třeba opět s Jančou do Sobělic a zpět (procházky prodlužujeme zcela opertivně, protože jsme trpěly přecpáním a cítily jsme, že ho musíme vychodit :). Avšak co jsem chtěla, to jsem zvládla, mám přečtených všech dvacet knížek k maturitě a mám je vlastnoručně zpracované i s autory a všemi nesmysly, co mě čekají na pacovním listě. Takže zítra z poloviny z nich nanečisto odmaturuju a pak už budu všechnu energii věnovat biologii a chemii. Bude totiž končit pololetí a tím pro mě tedy definitivně končí všechny mé nematuritní předměty a to je pocit dobrý jako kráva :) A jaký je ještě lepší? Že maturanti na gymplu můžou všecko. Dneska jsem si totiž vzala Relíčka do školy. Moc se mu tam líbilo, parádně se socializoval od devíti do čtyř a hlavně se všem moc líbil on a byl více něž vítaným zpestřením, celý den střídavě spící na lavici a mazlený desítkami až stovkami přítomných. Takže zítra jde zase, ale jen od sedmi do půl dvanácté :) Středu od devíti do půl dvanácté zvládne sám doma a ve čtvrtek pojede na prázdniny k Janči, která má zkouškové a vítá každé rozptýlení. A tímto učení samoty o týden odkládáme. Dost zatím, že jsme až přehnaně upevnili samostatnost v přepravce. Pravidelně po chvilkách místečko cvičíme, já se pak za čtvrt hodiny k přepravce vrátím a ještě pořád tam na stejném místě sedí Parson a čeká na pochvalu :) Prostě strašně vtipný dokonalý pes :)
Se psaním už se krotím, půjdu vzbudit, venčit, krmit a venčit štěně a pak si budeme dlouho hrát a mazlit se, až své miminko zase uspím :) A přidávám také první venkovní a konečně maličkato slušnější zrcadélkové fotky. Štěně se nefotí zrovna jednoduše, ovšem stojím si za tím, že sebelepší fotka ze sebelepšího telefonu upravená v sebelepším programu nikdy nebude lepší než průměrná fotka z průměrné zrcadlovky, která dá navíc zhruba dvacetinu práce :) A toho času nazbyt moc není, život je prostě potřeba si zjednodušit, ale tak, aby byl stále plný každodenních krás, které člověk může mít, když miluje své psy a k tomu má kolem sebe spoustu opravdových přátel...

1.1.2014 - Nový rok, nové štěně. Můj malý dokonalý The Roadrunners Unreal Ladykiller, tedy neskutečný lamač dívčích srdcí, kterého jsme přivezli pětadvacátého z Hamburgu.
Především musím moc poděkovat všem, díky kterým můžu mít tento poklad doma. Je to samozřejmě Patricia Schnoor, která Relíčka zodpovědně odchovala, a jež mi jej také prodala. Dalšími osobami, kterým mnohokrát děkuji, jsou Leona Urbanová a Lenka Zalabáková. Trpělivě a donekonečna komunikovaly s Patricií, přeposílaly mi různé parsoní adepty a konzultovaly se mnou jejich klady a zápory. A někdy to bylo opravdu náročné, protože jsem měla jistou představu o štěňátku a situce zde nebyla po ztrátě Smajlíčka vůbec příznivá. A v neposlední řadě děkuji Radimovi a Kristýně, že se mnou jeli do Hamburgu, že Raďa zvládl odřídit tisíc kilometrů tam a tisíc zpátky, že jsem se musela rozhodnout na poslední chvíli a o výletě se dozvěděli asi osm hodin předem a stejně mě podrželi a jeli.
No a jaký tedy Relíček je? Strašně bojovný. Perfektní štěně, které by si přáli mít minimálně všichni agiliťáci. Vůbec ničeho a nikoho se nebojí. Všechno ho zajímá, všechno chce sníst nebo alespoň rozkousat, nemá problém s žádným materiálem, do tlamičky vezme cokoliv a úplně jakékoliv velikosti. Má neuvěřitelnou sílu a je akční a divoký, přesto přemýšlivý. Umí se pořádně vztekat, když není něco tak, jak to chtěl on. Perfektně umí vrčet, štěkat a nejlíp kousat. Vůbec nemá problém se zakousnout komukoliv do zápěstí a s obrovským odhodláním ruku držet, odtrhnout a odnést si někam do pelíšku, aby si ji mohl kousat, jako všechno ostatní. Krásně papá, začíná mít koordinovanější pohyby a rychle se naučil běžným součástem života. Rozeznává zvuk otvírání dveří a něčího příchodu, objevil kouzlo kuchyně i myčky, celý byt má zmapovaný a pomalu prodlužujeme intervaly, které trávíme venku, případně jenž musí Relíček zůstat úplně sám se svými hračkami. Kimík zatím dělá, že ho nevidí, ale už si několikrát něžně hráli. Méně nežně si pak hraje Relánek s Lancelotem, pořád říkám, že je bojovný :) A má odvahu. Nezalekl se ani mnohonásobně větších pejsků, než je on :)
Od prvního dne jsem Relíka začala zvykat na přepravku, pochopil to výborně, občas do ní chodí spát a několikrát během dne sedí u přepravky a čeká, až dostane povel a bude do ní moct vběhnout a sežrat potom spoustu masa :) Jinak ho zatím chci spíš odpozorovat a nechat trošku odrůst, ale zlehka začínáme s nejjednoduššími cviky, protože nějak neposedné štěně zabavit musím. A přestože mi stále moc chybí Smajlík, Relíček odvádí pozornost a dává mi dost zabrat. Je to štěně na plný úvazek a stále ho musím hlídat, co se mu urodilo v hlavičce za lumpárnu a jak se rozhodl zlobit. Tedy často to dělá někdo jiný. Chodí sem totiž každý den různé socializační návštěvy a také my občas někam zajedem poznávat nové kamarády.
Jinak však Relí vypadá jako andílek. Přestože u pracovního psa je vzhled vždycky až na posledním místě, musela jsem překousnout jeden můj osobní nedostatek. Že je brouček bílý, to je úplně jedno, na tohle vážně nehraju. Avšak stále je ve hvězdách, zda-li se mu zbarví víčka, nebo zůstane tak roztomilý, jak je. Ať tak nebo tak, není to podstatné. Podstatné je, že je to zdravé štěně s pevnou silnou kostrou, s vynikající hladkou, leč poměrně dlouhou a hodně hustou srsí. A že pravděpodobně zůstane maličký. Už jsme si to spolu vysvětlili, že mu odpustím očička, hlavně když se bude orientovat do pracovních linií a inspiruje se jednatřicet maminkou, třicet a půl dědečkem nebo devětadvacet babičkou. A tak podobně se výškově pohybují všechna jména v Relíčkově rodokmenu. Tatínek Pirát anglický má sice napsaných pětatřicet, ale viděla jsem ho na vlastní oči a tolik to nebude :) Navíc máme s Relíčkem onu úmluvu. Oči si měj, jaké chceš, ale buď small a pracant.
Ovšem tohle jsou tak malé věci. Důležité je, že mám opět toho nejkrásnějšího Parsona na světě, přestože tento post Lancelotovi za posledních pár dní docela vlezl na mozek :) A že je Relíček milované a láskou zahrnované štěňátko, se kterým si postupně budujeme vztah a nepochybuji o tom, že z něj jednou udělám přesně takového Parsona, jakého chci pro život mít. Zatím k tomu má všechny předpoklady.
Fotky z prvních dnů a videa z našich prvních společných okamžiků, tedy z auta, jsou zde :) Ale raději doporučuji shlédnout video z prvního dne v novém domově, z divokých her s Lancelotem a hlavně naše první agilitní video!