Teriéří aktivista

Základní identifikace

Jméno: The Roadrunners Unreal Ladykiller

Plemeno: Parson Russell teriér

Datum narození: 1.11.2013

Výška: 32 cm (v 6 měsících)

Zdravotní stav: PLL, LOA, SCA clear/normal (po rodičích)

Aktivity: Zlobení, kousání, přetahování

Zkoušky: Pořád něco a někoho zkouší :)

Články: Standart

Parson jak má být

Jmenuji se The Roadrunners Unreal Ladykiller, v překladu Neskutečný lamač dívčích srdcí, kterým také od prvního dne jsem. Narodil jsem se v Hamburgu u Patricie Schnoor, která mě pojmenovala Urmelchen. Což však v mém budoucím domově neprošlo, proto jsem byl přejmenován tak, aby se na mě dalo volat Realy, tedy Rallye, Relí, Relíček nebo Relík. Ovšem moje původní jméno se ukázalo zajímavým a chytlavým, takže mi občas říkají Urmelíčku nebo Urmelchene, ale to už musím hodně zlobit. Jsem opravdu pracovním Parsonem a podle všech předpokladů a studií rodokmenů bych měl zůstat maličký a běhat v kategorii small. Moji rodiče mají spoustu zdravotních testů, z nichž genetické s čistými výsledky přetrvávají i do mojí generace a mám tedy našlápnuto k tomu, abych byl celý život zdravým šťastným psem.

Zatím jsem kontaktní, aktivní a veselé štěňátko. Vůbec ničeho se nebojím. Mám rád lidi, ostatní pejsky, nejvíc však Kimíčka a Lancelota, a také Alfíčka. Jako správné štěně všechno rád koušu, ovšem v tomhe jsem extrémista a neodradí mě vůbec žádný materiál. Mají-li psi nějaké zlozvyky, já mám zaručeně všechny :) Chtěl bych nosit a kousat boty, vyhrabávat květináče, nosit záchodovou štětku, lozit do myčky, sežrat včecko, co venku najdu. Ještě jsem nedorostl do věku, že bych v těchto věcech respektoval nějaká pravidla. Ale to časem příjde samo. Hodně na tom s paničkou pracujeme. A pomalu také přestávám neřízeně kousat do lidí a svůj vztek jsem se naučil filtrovat na hračkách. S čímž souvisí, že přetahování je moje vášeň a vzhledem k tomu, jak ji u mě panička podporuje, jí zřejmě zůstane.

Občas se někdo zeptá, jestli nevadí, že jsem bílý. Samozřejmě, že i tohle zbarvení odpovídá standartu, takže nevadí. Avšak já mám přece u oka flek jako kráva :) Pomalu se mi také pigmentují oči, takže možná i v tomhle budu přesně podle představ paničky. A krásně se mi kraví bříško :) A přestože vzhled není u pracovního psa důležitý, také moje hladká srstička je vítaná, jelikož je velmi praktická a navíc se budou všude válet bílé chlupy, které panička tak miluje :) Ale tohle jsou všechno věci, které mám navíc, nikoliv kvůli kterým jsem přijel z takové dálky. Důležité je, že jsem temperamentní štěňátko, které kolem sebe rozdává radost, a vyroste ze mě Parson, kterého si jednou budou všichni pamatovat...