Psáno tlapkou

Kluci se tu s vámi dělí o všední i nevšední zážitky všedních i nevšedních dnů

24.6.2014 - Kimík je jak válečný veterán a Relík běhá po prkně
V pátek dopoledne si Denda tak chodila po bytě, měla asi milion telefonických hovorů a nejrůznějších věcí k vyřešení a u toho postupně snídala. Nechala chvíli ležet rohlík na kychyňské lince a šla vedle do pokoje, zatímco jorkšírovi se v hlavě urodil plán. Vylezl na linku a tak rychle se snažil prchat dolů, až z někama spadl. Je možné, že to vzal přes stoličku, kterou tam má kocour, ale to se již nikdo nedoví. Denča však přiletěla, protože tušila, že to nebude jen tak. Rohlík Kimečkovi vytáhla až z krku, přičemž jej křečovitě držel a za žádnou cenu se ho nechtěl vzdát, a vynadala mu, jestli to má ve svém věku zapotřebí. A znovu odešla do pokoje. Za chvíli jsem však přišel já a začal si s něčím hrát, tedy pohazovat cosi a kousat to. Když se přišla Deniska podívat, co že to já prase zase mám, nezapomněla říct také mně, že jsem opravdu neuvěřitelný. Kousal jsem si totiž celý Kimečkův nehet, který si při svém úprku s kořistí stačil vyrvat z lůžka. Denda tedy šla omrknout jorkšír, z kama mu dráp vypadl a jak to vypadá. A nevypadalo to dobře, dost to teklo, i když mu Denča provedla poměrně odborné ošetření a následný převaz. Pak to sice téct přestalo, přesto odjela Denda s Kimíkem k naší osobní veteřinářce, tedy k Janě, aby mu to, co zbylo po nehtu, ošetřila ještě odborněji :)
Při té příležitosti mi přivezli z Hulína Ejminku, která s námi jela v sobotu na závody. Ejminka prvně zamířila do našeho hračkářství a během třičtvrtě hodiny rozkousala hrozně moc hraček. A já jsem nad ní stál a nevěřil jsem vlastním očím, že dokáže nějaký pes zničit víc věcí, než já :) A také jsem Ejmině postupně odebíral všechny větší kousky, které z něčeho ukousla, a dělal jsem si z nich v posteli hromádku. Následně Kimík, jenž se tvářil jak válečný invalida a odmítal se tlapkou jakkoliv dotknout země, zůstal doma, a my zbylí jsme se vydali na závěrečnou skokovku. Tam jsme si zaběhali tuneliádu a pak už jsme se vrátili za Kimíčkem. A já jsem si s Ejmou pořád chtěl hrát. Běhali jsme spolu před barákem a doma jsme také neúnavně blbli. A tak dlouho jsme se kousali v posteli, až jsme z toho usnuli.
V neděli Denda Kimíkovi sundala jeho růžovou tlapku, nehet je krásně zahojený, avšak jorkšír je přecitlivělý a stále na nohu šlape, jen když se zapomene. Mně však včera přivezli na cvičák úplně novou a originální konstrukci na sbíhanou kladinu a začal jsem běhat po prkně. První trénink byl více méně o tom, abych dokázal v obrovské rychlosti, kterou při běhu vpřed vyvýjím, udržet směr, a nepadal z prkna už v půlce :) Po chvíli jsem však cvičení pochopil, můj pohyb byl dokonalý a naprostá většina zón byla perfektně prošlápnutá.
Potom jsme si hráli na cvičáku s Lancelotkem, vymýšleli jsme parsonoviny v novém bazénku, i když já jsem byl o dost kreativnější, dělal jsem bubliny, zkoumal obrázek na dně, snažil se vypustit vodu či jsem si pohazoval tenisák, potápěl ho nebo nosil na mělčinu :) Na chvíli jsme se pak přesunuli k Lancelotovi domů, kde jsme si hráli a lítali po bytě úplně nepřetržitě. A pak jsme se vrátili na cvičák na coursing. Dali jsme si s Lencíkem dva luxusní párové běhy a vypadali jsme u toho opravdu dobře.
No a také dnes jsem byl sbíhat na prkně. Již na něj běhám s jistotou, avšak oproti včerejšku byla většina pokusů ze začátku spíše poněkud odskočených. A z toho měla Denda radost. Když jsem pak zónu prošlápl a byl jsem za to pochválen, jak by někdo řekl, jackpotem, následující pokusy jsem už pouze prošlapával a vypadal jsem, že rozumím tomu, co dělám. Asi to není úplně možné, ale jestli ano, tak jsme na dobré cestě. Váš Relátko



16.6.2014 - Konečně přišlo pořádné léto
Máme za sebou další pořádně aktivní týden. V pondělí a v úterý bylo neskutečné teplo, s Dendou jsme se opalovali a jen tak váleli, nosili balónky, Relík chytal vodu z hadice a perfektně se u toho bavil, byl pročesáván furminátorem a byla mu škubána srst a přesto jí má stále neuvěřitelné množství. Jezdili jsme také plavat s Jančou, Roxy a Fairy, užívali jsme si tepla a zvyšovali naši fyzičku. No a úterní pozdní odpoledne pak patřilo tréninku. Mě Denča v horkém počasí nechala doma, avšak Relda se jím nenechal rozhodit a běžkal výborně.
Ve středu jsme vyjeli plavat do Hulína na Štěrkáč, protože Modrá je sice blízko a na plavání pejsků dostačující, avšak holky by tam nevlezly, a také se chtěly v tom vedru zchladit. Yetinka tedy pojala čtyři lidi a sedm psů, z nich nejmenší jsme byli já s Reldou. Společnost při koupání nám tedy dělaly Janča s Rox a Fájou, Raduš s Kessí a Miškou a Zuzka s Rájou. Všichni jsme hodně plavali a já jsem udělal po osmi letech obrovský pokrok. Začal jsem při plavání používat zadní nožičky :) Nutno dodat, že mi to zpočátku nešlo a zadek úplně převažoval můj předek, ale postupně se s novým a mnohem lepším, zdravějším a efektivnějším plaveckým stylem srovnávám. A toto úžasné letní odpoledne jsme zakončili na tréninku. Já jsem měl předzávodní neběhací pauzu, proto jsem si jen procvičil tríčky a pak jsem si namlouval dohárávající chodskou Ajdu a Ajrin. Relíček si opět zaběhal a zase je si na parkuru vším o kus jistější.
Ve čtvrtek jsme měli sraz na cvičáku s Jančou, Roxinkou a Fejrinkou a Radkou, Kesskou a Miškou, protože holky naplánovaly coursingový trénink. A ten se mega povedl. Relík si dal dva sólo běhy a jeden pár s Roxy a dokonce to vypadalo, že ti dva na dráze vědí jeden o druhém a možná se i snaží spolupracovat. Bylo to velmi zvláštní, jak se zcela nezkušený Relíček nechal inspirovat zkušenou Roxinkou. No a běhal jsem také já. Ve svém pokročilém věku jsem začal zvládat i delší dráhy s několika změnami směru a nejvíc si užívám závěrečné zakousnutí střapečku. A výborně se u toho bavím.
Když jsme doběhali, začali se scházet kurzisté na trénink a všichni si chtěli coursing také vyzkoušet. Dendu velmi mile překvapilo, že úplně všichni psi střapec honili a nikdo neztratil zájem ani na trati. Následoval normální agilitní trénink a závěrečné křivinky, na kterých se proběhl opět Relda. Denča je nadšená z jeho pohybu, který je dokonale úsporný a flexibilní, na rovinkách Relda výborně natahuje krok a umí skvěle a efektivně točit. A především ho agilty strašně baví... Po tréninku přijela opět Zuzka s Rajah a komplet všichni jsme se přesunuli na pizzu. S naší psí skupinkou jsme se usadili na strategické místo a strávili jsme další příjemný teplý večer ve společnosti přátel.
Pátek Denda strávila v Brně a odpoledne jsme šli na skokovku. Potrénoval jsem si nějaké to technické točení a pak jsme si dali křivinky na vyběhání. A nakonec jsme strašně dlouho jen tak běhali po cvičáku a skupinově nosili tenisák. Sobota patřila coursingovým závodům v Bratřejově a neděle dvojzkouškám ve Zlíně, večer pak dlouhé procházce a házení tenisáků. Váš Kimčík







29.5.2014 - Kimeček se úplně totálně přetočil a nepřestává překvapovat
Užíváme si volna naprosto naplno. Od středy minulého týdne jsme skoro každý den na cvičáku nebo někde na procházkách a je nám krásně. Dokud bylo teplo, hodně jsme chodili plavat a z Relíčka se velmi brzy stal plovací maniak. Plave rychle, má výborný styl, a postupně se učí vytahovat hračky z vody, aniž by se při tom mírně nepřitopil :) Každý den se vidíme s našimi kamarády a Relda aj já jsme naprosto spokojení.
Aktivity svědčí především mně. Už nějakou dobu Deniska pozoruje, že mě o další kus víc baví trénovat, je docela jedno co přesně. Zvýšil se také můj zájem o hračky, a to dost extrémně. Když si Denda vzpomene, že ještě před pěti lety to bylo jen vyběhnutí za odhozeným předmětem, štítivost k nejrůznějším přemětům a strach z pískátka... Čtyři roky nazpět jsem se začal tahat, ale jen o míčky na šňůrce, postupně jsem přidal pešky, za nějaký další čas i fleecová přetahovadla... A za další rok jsem začal čas od času aportovat míčky. V šesti letech jsem prokousl prvního pískacího osmáka, protože jsem se úplně zbavil strachu až natolik, že pískací hračky nelítostně vraždím, a objevil jsem kouzlo frisbee disků. A před rokem už jsem přešel do fáze, kdy donesu až do ruky klidně i několik desítek hozených tenisáků a pořád chci ještě. A co přinesly osmé narozeniny? Zájem o jakékoliv přetahovadlo nebo aport, který mi Denda nabídne, a překonání dalšího strachu, tedy strachu z pet lahví. V pátek hodila Denča Relíčkovi petku, ať má co zničit, a já jsem se na ni vrhnul s naprosto neskutečným nasazením a byl jsem rozhodnutý ji prostě zabít :) A co víc, coursingový střapec mě vždycky zajímal, ale honil jsem jej jen do první zatáčky. A minulý týden jsem si dal na cvičáku hned dvě kola s několika změnami směru! Jsem neuvěřitelný :) A kdyby šlo jen o hračky... Celkově jsem šťastnější, veselejší, mám vyšší sebevědomí a naplno si užívám každý den a především každou minutu tréninku.
Když už jsme u toho coursingu, běhá také Relduch! První pokus nedopadl úplně slavně, střapec jsem sice kousl hned, ale jako miminko bez vyvinutého loveckého pudu a Denisčin závisláček, který je pravým Parsonem se vším všudy, jsem tak trochu hned nevyběhl honit střapeček, avšak pěkně jsem si kousl do Denisky :) Druhý pokus byl lepší, druhý den jsem se na poli rozpomněl a honil jsem svého prvního zajíce a další coursingový trénink jsem už běhal celé kolečko :)
No a jak tento týden, první pomaturitní? V pondělí jsme jeli do Hulína napíchat Janě a Chuckovi uličku a ukázat jim, jak na to. Pak jsme zašli na procházku a zaplavali jsme si na Štěrkáči. Poněkud jsme ke konci zmokli, ale to nám nevadilo. Úterý patřilo Denčinému odpoledni u kadeřnice a potom tréninku. Strašně pohodové odpoledne a my jsme byli strašně šikovní. Stejně tak na včerejším tréninku aj na tom dnešním. Na cvičáku távíme hromadu času a pořád nás to baví. A z Relíčka je už opravdový pes Denisák, protože chce donekonečně nosit tenisák. S házečem tenisáků :)
A aby toho mého pomatení mysli nebylo málo, předvedl jsem se také dnes dopoledne, kdy mě Denča vzala na veterinu, protože jsem poslední dobou začal hrozně moc pít a následně také čůrat a bála se o moje ledviny nebo inzulin a glukagon. A já jsem vyskočil z auta a s radostí jsem běžel do čekárny. To občas dělám, ale u dveří se zaseknu a nechci jít dál. Já jsem však dobrovoně vběhl dovnitř a protože si Denda nevzala vodítko, měla co dělat, abych hezky seděl a krotil své nadšení :) Když nás paní doktorka zvolala dál, vletěl jsem do ordinace, vrtěl ocáskem a chtěl všechny vítat :) Prostě jsem úplně vyměněný. Se zájmem jsem sledoval, co si na mě paní doktorka chystá, a byl jsem vzorný pacient jako vždy. Když jsme pak čekali na výsledky krve, přišla za námi Janča s Fairy na kratší procházku. No a jak to se mnou dopalo? Některé hodnoty byly mírně zvýšené, ale vše je v normě a jsem prostě zdravý pes. Byla mi doporučená méně proteinová strava a když už začnu pít, může mě Denča včas zarazit, pokud uzná za vhodné, abych to zbytečně nepřeháněl. Jde tedy asi o celkovou psychickou změnu, kdy jsem nadměrně aktivní a musím se s tím naučit žít :) Váš Akšáček





11.5.2014 - Nelítostný Parson... nějak rychle dospěl...
Jsme v takovém učícím režimu. Ještě týden a kousek a pak si budeme užívat života naplno. Přesto každý den chodíme na dlouhé procházky a nikdy si neodpustíme chvilky hraní, přetahování, aportování tenisáků a něžného tréninku. Ale mně to rozhodně nestačí. Zlobím už ne pouze jako štěně, ale také jako velký Parson a lovec. V úterý odpoledne jsme vyrazili na dlouhou procházku, Denda samozřejmě se studijním materiálem v ruce :) Sotva jsme vlezli na pole, našel jsem krtka. Denča zrovna telefonovala, přesto neovládla svoji hysterii a okamžitě hovor ukončila, že mám asi nějakou myš a že zavolá za chvíli... To už jsem však držel vřeštícího krtka jako kráva a byl jsem šťasten. Deniska vřeštěla, že jsem hovado a prase, ať se k ní s tím nepřibližuju a okamžitě to pustím. A já jsem si stále živý úlovek vesele nesl domů. Po cestě jsem ho párkrát pustil, krtek zmateně lozil ode mě a ke mně, já jsem ho vždycky znovu polapil a pokračoval dál. Mezitím občas přišel Kimík a taky si kousl, aby se neřeklo :) A pak jsme se v té Denčiné hysterii a naší radosti dostali na zahrádky před dům. Sousedi obdělávající své zeleninové a květinové záhonky pochopili vážnost situace a přišli na pomoc. Já jsem však zakročil a skousl tak, že jsem krtka zabil. V žádném případě jsem však neplánoval se ho vzdát. Denča mi stále nadávala, abych jí to nechodil ukazovat, a ujišťovala odvážnou sousedku, že mě má chytit za ocas a pak to ze mě nelítostně vytřepat. Po deseti minutách mého pyšného pobíhání s kořistí v tlamě kolem se jí to podařilo. Denčin fyzikář pak mrtvolu hodil za plot do pole a ujišťoval se, zda-li chce Deniska opravdu studovat obory, kde bude nucena přicházet se zvířaty do kontaktu, třeba je i pitvat. Samozřejmě, tohle jí neva, jenom ji nenechává klidnou představa zvířete v mojí tlamě, a vyvolává u ní stavy opravdové hysterie. Já nebo nějaký krtek, každý zvlášť, to je naprostá pohoda :)
No nic, tohle jsme zvládli, byli jsme s Kimíkem připnuti na vodítka, Denča opět vytočila telefon a šli jsme znovu na procházku. Byla si jistá, že se nemůže nic stát. Když jsme ji však táhli do pole a snažili se ukořistit dalšího krtka lezoucího pod uschlou trávou, rozhodně se jí neudělalo dobře :) Jsou ti krtci opravdu natolik debilní, aby si mysleli, že když oni nevidí, tak je taky nikdo nevidí? Ano, primitivní zástupce z řádu hmyzožravců, mohutné lopatovité končetiny,... V pondělí se Denda učila komplet všecka triblastica, jen jsem jí to chtěl názorně ukázat :) K potravním řetězcům došla až v pátek... A hlavně mi vyčinila, že já jsem opravdový von Parson, že jsem ještě miminko a nemůžu jí takové přetížení nervové, látkové, oběhové a dýchací soustavy způsobovat :)
Středeční procházka s Jančou, Roxy, Fairy a Eddiem, který je u nich na prázdninách, byla podstatně klidnější.
V pátek jsme šli na cvičák před skokovkou trochu dřív, abych se mohl proběhnot po překážkách. Zvládl jsem několik sekvencí, všechny napoprvé, Denda se nestačila divit a chválit mě. Také Kimík běžkal. Pískací míček byl jeho hnacím motorem a fungoval opravdu dobře. Během skokovky jsem si pak potrénoval několik vysoce technických prvků, byl jsem vlastně ukázkovým psem, aby všichni viděli, jak budou skoková cvičení probíhat a jak se to učí. Efekt to trochu ztratilo, opět jsem téměř nechyboval, byl jsem dokonalý. Denča netuší, kde se to ve mně bere. Všechno dělám s tak neskutečným nadšením a samozřejmostí, až to přestává být normální štěněcí, jestli to vůbec někdy pořádně bylo. Nakonec mě prohnala po rovinkách a ještě mě trochu škádlila v odložení. Přiznám se, jednou jsem se prostě nechal nachytat. Ale nejspíš proto, abych to už nikdy potom neudělal :)
No a potom jsme se vydali s Jančou, Roxy, Fájou a Eddiem, s Bárou, Jackie a Žížalou a se Zuzkou a Rajah na mega dlouhou a úžasnou procházku do Sobělic. Všichni jsme si ji maximálně užili. Bylo ideální počasí, Kimík se donekonečně přeznačkovával s Eddiem, já jsem se proháněl se svými psími kamarádkami po polích, běhali jsme v obilí, v oraništích, různě jsme si hráli a byli jsme šťastní. Děvčata si procházku také maximálně užila. Tolik moc se nasmála, naplánovala několik společných pomaturitních akcí... Bylo to tak strašně vpohodě. Až do doby, než jsme se vraceli domů a já jsem začal lovit žáby a Denda opět chytala své hysterické záchvaty :)) Ještěže Janča vždycky zasáhla, holky si nemají co vyčítat. Denda Janči kdykoli ráda pomůže od pavouků, jiných pavoukovců či nějakého hmyzu. Váš Reldušek

18.4.2014 - Tolik radosti během několika minut na překážkách...
Opět máme za sebou nádherný týden. Počasí bylo takové nějaké aprílové, ale každý den jsme chodili na dlouhé procházky s našimi kamarády a lehce jsme odložili nějaké velké trénování. Třeba v úterý jsme se s Bárou, Jackie a Žížou a s Jančou, Roxy a Fairy sešli u cvičáku a holky se demokraticky shodly, že bude rozhodně bezpečnější dát si opravdu dlouhou procházku do Sobělic a zpět, než se honit po překážkách. Ve středu Denča trénink nerozpustila, avšak postavila kvůli větru parourek bezskočkový, tedy tři tunely, dva slalomy, dvě áčka, kladinu a spoustu nápaditých tréninkových prvků, které si vyzkoušela také s Amynkou, protože se spolu děvčata chystají na závody. Amy je úžasná a má pěkné sbíhané zónečky, Denda jí začíná nechávat ve slalomech, aby se holky někam pohly, a celkově malou teriérku prostě žene.
Samozřejmě také včerejšek byl nádherný mnohými chvilkami. Nejenom tím, že Deniska ve středu už naposledy navštívila školu, nebo tím, že jsme si na zahrádce potrénovali tríčky a Relduch se ve způsobu tréninku posunul zase o velký kus dopředu k pohodlnosti a radosti obou částí týmu :)
Avšak ten dnešek... Denda strávila den s děvčaty v aquaparku a když přijela, vytáhla nás na skokovku. Ta se týkala především mě, párkrát jsem si proběhl skokovou řadu, piloval jsem také krátký skok a luxusně z rychlosti jsem se zapichával do země pod kladinu. Byl sem šikovný a přešťastný :)
No a ten Relda Denisčin, to je prostě bomba. Ať to již je možné nebo není, strašně moc v něm Denda vidí Smajlíčka. Relík ji svým projevem dostává do kolen. Všechno začne už tím, kdy si ho jde Denča vyzvednout do naší společné klece. Aniž bychom hráli jakékoliv debilní takzvané hry s klecí, oba prostě sedíme a čekáme, čí jméno zazní a kdo jde cvičit. A když je to Relíček, okamžitě se mu rozzáří očička, začne na Denču skákat a vynucovat si přetahovadlo. Chvíli se s Deniskou potahají a chlapec už pak ví, že se chystají na start. Začne si sedat, tedy se plazit po zadku a zároveň různě vyskakovat do ideální pozice. Denča ho tam tak nechá, odchází a ze všech sil drží slzy dojetí a štěstí. Miláček parsoní totiž sedí, přenáší těžiště na přední polovinu těla, natahuje hlavu dopředu a hlavně zvedá přední packu do vzduchu, úplně stejně jako Smajlík! Na jím očekávaný uvoňovací povel okamžitě vystřelí, proběhne sekvenci bez jediného zaváhání, v cíli si vyzvedne hračku a letí s ní utvořit mohutný skok na Denču. Je tak strašně dokonalý, až to ani není možné. A tak strašně to všechno jde samo, až to už vůbec není možné. Právě to vyskakování s aportíkem a podávání do ruky ho Denda chtěla postupně naučit, avšak on je prostě Parson vtipný a přestože to Denda nechávala být, volný průběh udělal své a Relík začal vliké skoky a cpaní hračičky Denisce do ruky nabízet úplně sám a s obrovskou radostí a originalitou.
Po tréninku se Relík opravdu pořádně proběhl po cvičáku s Fairy, Kessinkou a Miškou, my s Roxy jsme se spíš kochali, jako obvykle :) Váš Kimáneček

8.4.2014 - Jaká Deniska, takový Relíček
Jsem Denisčin, o tom rozhodně není pochyb. Všude za ní lozím jak ocásek, když můžu, tak na ní ležím a spím, nebo se k ní tulím a více či méně něžně ji koušku. Ani jeden z nás si to moc neuvědomujeme, ale když jsme oba doma, tak jsme téměř v neustálém kontaktu, aj když jen spím Dendě na nohách, zatímco ona si čistí zuby, nebo alespoň na oblečení, když leží ve vaně. Jsem prostě miláček, chlapeček, závisláček. A máme se s Deniskou rádi. Pravidelně každý večer nás oba chytne záchvat blbnutí a vyřádíme se opravdu dostatečně :) Jsem pořád takové bojové štěně. Že nás společně baví také cvičit a cvičíme jeden pro druhého a pro zábavu, ne jenom pro nějakou hloupou hračku, je také rozeznatelné na první pohled.
A včera se ukázala další situace, jak jsme si sedli a jak jsme stejní :) Denča jela odpoledne s Hančou k taťkovi na laser, chtěla si nechat zmiznout jedno znamínko. Přestože dobře ví, že to nebolí, opět ve strašné hysterii málem utekla z ordinace, tlak jí vystoupal až do stavů motající se hlavy a po umrtvovací injekci se uklidnila a začala se tomu všemu smát. Jako vždy, nedá se to ovládat :) Potom však doma vyzvedla mě a Alfíčka a snad už na dlouhou dobu naposledy jsme to otočili na veterině. Alfíček je opět jako z růže květ a těší se pevnému zdraví a krásnému poročilému věku! No a já jsem si o víkendu strašně nešikovně vylomil štěněcí špičák, tak jsme poprosili pana doktora, aby mi ten zbytek pro jistotu vytrhl. A já jsem stropil tak strašnou hysterickou scénu, ještě než mi někdo začal něco dělat, až to bylo přítomným k smíchu :) Vyváděl jsem a vydával zvuky podobné přiškrcenému stafordovi :) Na několikátý pokus mi však zoubek vytrhli a říkal jsem, že to ani nebolelo, ale že stejně jako Denda ten počáteční strach nějak nemůžu ovlivnit :)
Ještě k večeru jsme zvládli procházku s Bárou, Jackie, Žížalou a s Kubou. Zážitků bylo spoustu myších, zaječích, bažantích, ale vše jen ve smečce Barči :) My jsme s Kimíčkem oba na procházkách moc hodní a Denda si nás nemůže vynachválit.
Cestou zpátky jsme vyzvedli Kristýnu s Radimem a Lancelotem, takže jsme si pořádně parsonně pohráli. Dokonce Kimík byl tentokrát přehnaně aktivní a radost z dvou norujících Parsonů se u něj zvýšila a seběvědomí mu narostlo. Vždy na pár vteřin, než jsme mu jeho kořist s Lancelotem zase ukradli.
Dneska jsme se váleli na zahrádce, Denča se opalovala a učila. Pak jsme si šli na chvíli zdřímnout domů, Dendě nestačí vstávat ani na jedenáct :)
A pak jsme se vydali na cvičák. A začalo pršet. Tak jsme si chvíli hráli, otočili jsme to a šli jsme zase domů. Šla s námi však Janča s Fairy, protože si Denča potřebovala vybrat nové boty. Já jsem se neúnavně okusoval s Fájou v posteli, Kimík nám fandil a děvčata seděla u monitoru a hledala. Přestože se Denča zastavila u každých růžových tenisek, stále opakovala, že už jedny takové má, že chce jiné. Velká většina modelů pak byla vyloučena s tím, že takové už taky má, akorát v jiné barvě. A u čeho děvčata skončila? No samozřejmě u růžové! :)) Ale jen lehce. V těch se bude procházet po polích a příležitostně běhat po parkuru více než sladce :) A byla docela sranda je vybírat. O to víc pak byly holky přešťastné, když se jim urodil nápad a vzápětí i plán, jak ho uskutečnit. No to bude veliké. Prozradíme, že to bude veliký výlet :) Váš Relíček





5.4.2014 - Další náročný týden
Celý týden jezdila Denda s Alfíčkem na veterinu. V úterý si myslela, že je to naposled, neb mu paní doktorka naposled píchla antibiotika a mnoho dalšího. Ve středu pak Deniska zůstala doma, že se bude učit. A Alfík se dopoledne začal horšit. Tahal za sebou zadní nohy, takže ho Denča popadla a se slzami v očích jela opět na veterinu. Alfíček znovu podstoupil vyšetření krve, leukocyty klesly téměř do normálu, byla vyloučena leukémie i trombóza. Na rentgenu pak pan doktor zjistil, že má velké srůsty na páteři, které mu tlačí na míšní kanál a pravděpodobně z toho pramení většina problémů. Přišla tedy na řadu Dornova metoda. A odpoledne byl Alfoušek už trochu lepší, znovu začal chodit, skákat do vany a podobně. Nicméně oba veterináři se shodli na tom, že s léčbou a analgetiky budeme pokračovat.
Čtvrteční dávka léků dala našemu kocourkovi strašně zabrat a opět to vypadalo zle. Nicméně opět jsme to nějak překonali, v pátek ráno už Alfík Dendě ráno ve vaně nadával, že chce vodu :) A zatím to tedy vypadá, že nekončíme...
Už ve středu volala Denča Janči, že potřebuje filtrovat, takže jsme zašli na dlouhou procházku. Na chvíli jsme se u Moravy stali švédským stolem pro komáry, ale byl způsob, jak se těch potvor zbavit. Jinak to bylo venčení příjené, vtipné, pro všechny zúčastněné jen a jen prospěšné.
Ve čtvrtek nás Denda došla vyvenčit, pak si zajela ke kadeřnici a ztama rovnou na cvičák, kde proběhl první trénink kurzistů pokročilých. Mohla čekat, že jsme jí pak večer nechtěli dát pokoj, zasypávali jsme ji hračkami a potřebovali jsme blbnout :)
A také pátek byl veselý. Denča došla, vyvenčili jsme se, pak sbalila kocourka a odjela s ním na veterinu, více méně se domluvit na přerušení léčby, když to začal Alfíček tak špatně snášet. Pak vyzvedla Janču s Roxy a Fairy, Alfouška doma vyměnila za nás dva a odebrali jsme se na cvičák. Po chvíli tam za námi přišla Kristýna s Lancelotem, takže jsme si strašně dlouho hráli a jen tak jsme pobíhali. Teda hlavně kluci běloušti s tetou Fairy.
No a pak se slečny konečně zvedly a jaly se nás trénovat :) Relík si proběhnul nějaké křivinky a prvně v životě ho Denda posílala do stahovaček kolem bočnic. Zvládl to výborně a mete, a se za ním práší :) A pak přišla Roxy a táhla si pelech z klece. A Janča se rozhodla, že bude shiba běhat na hračku :) Co víc, na tuhle velkou chlupatou věc jsem si pak dal pár křivinek také já, i když to nebylo zrovna praktické :)) Lítal jsem jako divý :)
Potom jsme si zase strašně dlouho hráli a postupně začali chodit lidi na skokovku. Po skokovce jsme vlezli ve čtyřech lidech a pěti psech k Radce do auta, neb jsme líné udělat pět kroků ze cvičáku domů. Denda se konečně naobědvala a odjela do Hulína chystat ceny na závody. Psí akce od půl druhé do půl desáté, klasika :)
Dnes jsme se strašně těšili, že se budem válet. Ráno jsme dlouho spali, pak jsme se byli projít, potom si Denda dala vanu a oběd a byl čas vyrazit na cvičák na Speciální výcvik. Cvičil jenom Relíček, já jsem se díval a před tréninkem i po něm jsem pobíhal po cvičáku s ostatními. Relduch byl však moc šikovný. Bez jakéhokoliv náznaku problému přepíná mezi jídlem a hračkami, potrénoval si přivolání, polohy, odložení za velmi snížených podmínek, kdy od něj Denča utíkala, házela před něj hračky, kolem byli přivolávání další psi na hračku, zvládl to bez sebemenšího zaváhání. Poprvé také chodil u nohy, i když přiřazení máme zatím rozklikané doma s targetem. S nepříjemným materiálem neměl nejmenší problém, potrénoval tunel, prolézání pod dekou, vysílání do klece až na povel, čekání v ní a opět na povel místečko opustit, spoustu triků, které už umí, a mnoho dalšího. Opravdu udělal chlapeček maličký Denisce velikou radost. Perfektně se soustředí a dělá přesně to, co dělat má.
Doma jsme si na chvíli lehli a pak Denča sedla k tomu, co už dlouho odkládá, tedy k nejrůznějším počítačovým činnostem. Pak jsme si dali další procházku a přišla za námi Kristýna s Lancelotem. Aktivně jsem se zapojoval do parsoních her, hamounil jsem si jejich hračky a měl jsem radost, že mi je nemůžou sebrat :) Před chvíli jsme byli naše kamarády ještě doprovodit a teď už se normálně chystáme ke spáku... Váš Kimčenka

26.3.2014 - Konečně pátek... a přeplněný zábavy :)
Včera došel Kimíčkovi se spožděním masový dáreček k narozeninám. Kachní :) O více než kilo sušeného masa a žvýkacích pochoutek obalených masem se se mnou můj velký brácha jistě rád rozdělí...
A dnes jsme měli první příležitost si pár takových pamlsků zasloužit. Prvně jsme šli na cvičák, kde jsme potkali Kristýnu s Lancelotem. Tak jsme si hráli a honili se za tenisákem. Pak jsem si zkusil pár tunýlků a opět se potvrdilo, že kdykoliv něco nemám hned, tak se umím pořádně vztekat. Ještě jsem z toho nevyrostl :)
Potom přijela Monča s Matějem, s Fizzy a Eričkem a vyrazili jsme na procházku, na které jsme se opravdu vyřádili. Jaro sice vlezlo nejen na Kimíka, který však byl tentokrát moc hodný, ale také na Erika. Fotky vypovídají o všem...
Pak jsme se vrátili na cvičák, kde se sešlo spoustu lidí a pejsků, protože probíhala skokovka a zároveň brigáda. Zpočátku jsme ještě chvíli běhali a hráli si, já jsem se se všemi přivítal a nejvíc s malým Matýskem, ale pak už se šlo cvičit. Denda s Jačou byly spokojené, pejskové byli šikovní a u někteých byly od minule opravdu znatelné pokroky. Nakonec jsme si společně poběhali po cvičáku a pohrál jsem si ještě s Chuckem a se Žížou. Jsem totiž veselé, aktivní a kontaktní štěně a tohle potřebuju ke zdravému vývoji.
Cestou ze cvičáku jsme se ještě stavili na pizzu a na pivo. Sedlo to na hlad, žízeň i vyčerpání z celého týdne. A vlastně to bylo pozitivní i z hlediska mojí socializace. Takže celková spokojenost s krásným odpolednem. Váš Relduch







26.3.2014 - Kimíček má narozeniny!
Dnaska mám narozeniny! Všem jsem to na tréninku říkal, a když ne já, ta Denda za mě :) Běhal jsem opravdu parádně. Byl jsem akční, snaživý, kmital jsem nožičkama a měl jsem dokonalé rychlé a do písku zapíchnuté kladiny. Normálně jsem se musel natahovat, aby mi zadní packy zůstaly na konci zóny a setrvačnost mě nvyhodila, až by z toho někdo mohl uchcávat. A to nadšení, no prostě bomba. Také Relíček byl moc šikovný. S naprostou jistotou už probíhá bočnicemi do roviny, krásně reaguje na pomocníka s hračkou a přitom po očku dívá na Denču, jestli to vpřed myslí vážně. A není to celé ani tak v běhu, jako spíš ve sprintu :) Krásně mu jde i odložení a tunely z jakéhokoliv úhlu i na poměrně velké vzdálenosti. A bez jakéhokoliv problému si hraje, sřídá jídlo a přetahovadlo bez přemýšlení úplně přesně tak, jak si Deniska rozmyslí. Aportíky nosí až do ruky a občas dostanou s Dendou oba záchvat radosti a lásky, jdou k zemi a Relíček je plně rozhodnutý Denču ulízat do zblbnutí. A u toho skáče jako Parson a vrtí ocasem jako správný vrtichvost. Prostě je již jasné, že Relda s Dendou tvoří opravdový tým, trénují pro zábavu, dělají velikánské základy a všechno jde úplně samo.
Ale o dnešku už toho bylo řečeno dost... Nejdůležitější je stejně to, že mám narozeniny :) A možná ještě zmíním, jako dostal Relíček dnes po ránu výchovnout. Je to stále strašně kousavé štěně, takové ještě nikdy nemělo čest sdílet s námi stejnou domácnost. Opravdu je to silnější než Relíček sám i než my ostatní, kteří se ho snažíme vychovávat a nějak něžně usměrňovat. Dneska to ale přehnal. Denda ještě spala, zatímco Parson se vzbudil a nutně se chtěl do něčeho zakousnout. A začal ohlodávat postel. Přestože Denisku naši nevzbudí téměř nic, na tento zvuk nějak podvědomě otevřela očko a milému Relánkovi taková přiletěla, že to rozhodně nečekal. A tak to vzdal a spal dál :)
Včera byl taky den. A jaký :) Mega den. Kromě mnoha jiného jsme byli na kratší procházce s Kristýnou a Lancelotem a na delší s Jančou, Roxy a Fairy. Na té dostal Relík další výchovnou, která ho překvapila. Šel kolem koňského hovna a obrovský kus si vzal a nesl. Šel však kolem Denči a ta ho chytila a s napruženým výrazem i tónem hlasu se chystala tento humus ze svého miláčka vytřepat. Nemusela, Relda svůj poklad samým překvapením pustil dobrovolně a hned :)
Pak nám Deniska odjela na trénink do haly a vyzvedla Lancelota bez Kristýny, neb jí nebylo dobře. Parádně si tedy zaběhala a měla ze všeho neskutečně dobrý pocit.
Jinak z Janči poslední dobou padají tak neskutečné hlášky, že si je asi začneme zapisovat. Jedna z ní vypadla minulý týden, kdy jí slečny utekly za srnkama a když se navrátily, dostaly z preventivních důvodů vodítka. A před námi vyběhl zajíček a Fairynka s Roxankou počaly táhnout. Když toho ani po chvíli nenechaly, Janča se mírně vztekla: „Kurva dost! Nepotřebuju tažné zařízení.“ Jo, Jani, jsme na procházce, a to už jsem se normálně smál i já.
Ono vlastně celé ta čtvrteční odpoledne bylo úžasné. Prvně jsme měli sraz na cvičáku, kde nás Janča s holkama nachytala ve chvilce společné lásky, kdy se Denda válí a vlastně brání a my se po ní sádlíme, olizujeme ji, u toho si stíháme hrát spolu, kousat se a pusinkovat. Já jsem si proběhl pár tunýlků a kladiny a Relíčkovi byl v podstatě poprvé mezi překážkami odtajněn nějaký handling v podobě otočky na čelo mezi dvěma tunely. No těžce se mu nezamlouvala, opravdu vyhlásil protest :) Je to teriér jako prase, zarytý až do nejposlednějších vrstev mozkové kůry, ale Denča ho takového miluje a trpělivosti a respektu k jeho osobnosti má na rozdávání. Nezapomíná ani na důslednost, takže to všechno jde a jakýkoliv náznak problému, který se objeví, rychle analyzuje, minimalizuje a on se už nedostaví. A pořád říká, že jsou Parsoni nejlepší psi na světě, neuvěřitelně k ní patří a jejich výcvik je obrovsky naplňující čiností.
Po krátkém tréninku jsme pokračovali velmi dlouhou procházkou. Dolezli jsme kolem Sobělic až kamsi do Lutopecen a pak jsme se normálně objevili na Plačkově. Není snad ani možné, že už sedm let podobné trasy v okolí chodíme, a ještě stále nacházíme nové. A jak krásné potom je, když se při západu slunce všichni někde společně vypleštíme do trávy, já a Roxy sedíme jak můj s mojou a se zájmem pozorujeme, jak Relda okusuje Fairy a ta si s ním chtě nechtě hraje, zatímco děvčata si povídají o všem možném naprosto celé odpoledne a nikdy nemají dost.
Také v pátek jsme byli na procházce, tentokrát s Mončou a Fizzy. Takže si mohla štěňátka pořádně pohrát. Pak jsme to zakempili na cvičáku na skokovce a Relíček se seznámil se skokovkami. A večer jsme normálně usli o půl osmé a v sobotu jsme vstávali o půl desáté, čímž jsme po hrozně dlouhé době zažili sobotní ráno :) Jindy ho buď prospíme nebo strávíme někde na závodech, takže se to nepočítá.
No a také v pondělí jsme byli procházet místní pole. Mířili jsme do Jarohněvic a zpět a doprovod nám dělala Veša s Jimem. Zhruba poslední měsíc má Denča malé dilema, zda-li se někde veřejně zmínit o takovém lechtivém problému či ne, avšak po včerejším intelektuální rozhovoru se rozhodla, že to vlasně není její problém, ale můj, takže to jde do světa. Mně totiž jaro tak nějak vlezlo na mozek a začal jsem bezdůvodně nakrývat něteré psy. Je to ale docela vážné, jsem u toho div živý samou vzrušeností. Jim byl tedy letos asi třetím psem, kterého jsem začal považovat za háravou fenu a nenechal jsem si to vymluvit. A prostě měl Jambulka co dělat, aby si zvládal hrát s Relíčkem a prchat před nadrženým jorkim. Ale třeba je to jen jarní pomatení mysli a přejde to samo. No, Denda by měla jeden tip, čeho se poslední dobou neúčastním, ale to už opravdu není vhodné šiřit dál :) Ale já už si s tím nějak poradím... Jinak nemám jedinou chybičku, jsem nejlepší jorkšír na světě a hlavně.. Dneska mám narozeniny!!! Váš Kimíček miláček



4.3.2014 - Relánek se rozhodl, že už je velký chlap!
Minulý týden byl naprosto zlomový. Relíček poznal, že se mu blíží čtvrtý měsíc, a rozhodl se, že už je z něj velký chlap. Ve středu jsme byli na tréninku v hale. Já jsem běhal úžasně a slíbil jsem Dendě, že se v Mikulově budu snažit :) Také Relík si občas proběhl nějaký tunýlek, ale jinak se spíš socializoval, procházel po hale a se všemi se vítal. A pak se vysral. Denda šla hovínko posbírat, ale zrovna byla prohlídka a potřebovala tedy něco ostatním názorně vysvětlit. Pytlík si tedy odložila na zem. Relda šel však kolem, elegantně za ouško jej vzal a šel po sobě uklidit. Vlezl se svým pokladem do šestimetrového účkového tunelu, uprostřed ho nechal a vylezl, jako by se nic nedělo :) Rosťa s Jardou pak tunel vytřepávali ze všech stran a ani z jednoho konce nechtělo nic vypadnout :)) Ale povedlo se jim to...
I večer po příjezdu z haly byl perfektní. Denča sedla k počítači a posílala mou přihlášku na canisterapeutickou zkoušku. A Relíček začal vyskakovat vedle ní ze všech čtyř do vzduchu a stejně tak dopadat, tohle on dělává když si chce vynutit pozornost. A tentokrát se mu to povedlo :) Denča mu začala klikat a házet odměny v podstatě za jakékoliv chování. Zprvu tedy vyskakoval, pak chodil po zadních, potom panáčkoval vsedě, mával packou a nakonec couval a u toho také skončil. Couval do zatáčky přes celý pokoj, strašně rychle a úžasně se u toho bavil nejen on :) Šikovný chlap je to! Jenom od té chvíle, když při shapování neví, tak couvá :)
Ve čtvrtek jsme si dali příjemnou dlouhou procházku s Mončou, Matějem a jejich novým štěňátkem, borderkou Fizzynkou. Vkus ti dva mají, krev je to totiž dost dobrá a je to takové normální, hezky socializované štěně. A Denča měla radost, neb šlo poznat, že je Relán o měsíc starší, má koordinovanější pohyby, umí podstatně rychleji běhat a má o dost větší sílu a spoustu zkušeností s přetahovaním s druhým psem. Ovšem štěněcí hry ho baví čím dál víc :) Taky hra na lovení granulí, potápění a plavání v misce je oba s Fízou zaujala. A Reldu i mě pak potěšilo také večerní klikání. A začaly se mi kývat dva horní řezáky!
V pátek jsme šli na procházku s Jančou, Roxy a Fairy a s Lenkou a jejími flatkami Viktorkou, Dorotkou a Lilinkou. Slečny se nám moc líbily a Relík se před nimi musel vytáhnout, jaký je velký chlap. Jedna z flatek se vyčůrala, já to šel přeznačkovat. Relíček vše se zájmem pozoroval, pak si to pečlivě očuchal, udělal tři kroky a poprvé v životě takto očividně něco přečůral!! Denča z toho měla velkou radost :)) O čem pak nevěděla, co si má myslet, byla flatí a moje aktivita. Rozhodli jsme se totiž, že si poslední únorový den pořádně zaplavou na Modré. Nepřestávám překvapovat. A moc mě pak doma nepřekvapilo, že jsem se musel okoupat ještě poněkud kultivovaně :)
S Reldovým chlapátstvím to však zdaleka nebyl konec! Večer přišla Kristýna s Lancelotem, my jsme hrozně řádili a za chvíli byl Lencíček celý od krve, protože se začaly hlásit Reldovy zuby. Denda každé dvě minuty kontrolovala, jestli už mu nějaký nevypadl, a nutno se pochlubit, že po tomto večeru už Relík nevymýšlí žádný ani minimální protest, když jsou mu kontrolovány zoubky :) Děvčata měla trochu popito, Kristýna se smála, že je Relík nejanalizovanější štěně na světě. No a co. Tak je. Je Denisčin, je nejkrásější, je to už velký chlap a má plné bříško pigmentových flíčků, přičemž každým dnem se objevuje nějaký nový :) Avšak také se miláčkovi začala v průběhu týdne stavět ouška, až to Denča nevydržela, jelikož Parsoni s plachtícíma ušima jsou strašně ohavní, a ušiska Relému v místě růžicového zlomu přilepila tejpovací páskou. Buď to pomohlo, nebo to byl planý poplach. Tento týden má Relík uši předpisově, pěkně špičkou ke koutku oka.
Já jsem v sobotu dopoledne složil canisterapeutickou zkoušku! Relíček slavil čtyři měsíce, doma se vozil na vysavači a pomáhal mamce při vaření. Odpoledne podstoupil pravidelnou kontrolu. Měří 27 cm, váží už skoro čtyři kila a vypadl mu první zoubek!! Je to prostě velký small parsoní chlap :) Pak mě nechali doma odpočívat, protože mě zkouška dost vyčerpala, a Denča s Reldou si zašli na cvičák proběhnout už dva tunýlky po sobě a také se potkat s Kristou a Lencíkem, pokecat a především si pořádně pohrát.
Celou neděli Denča trávila ve Všetulích, protože měla trénink. Když přijela domů, sice po plese a intenzivce úplně hotová, leč nově nabuzená naší radostí, vzala nás oba ven a střídavě s námi protočila čtyři kola krátkého přetahování, v mém případě tréninku slalomu a obíhaček, v případě Reldově pouze oběhnutí Denči, otočky a stále aportíky, kterých není nikdy dost dostatečně upěvněných. Pak jsme šli na dlouhou procházku. A doma jsme vše zakončili klikáním a hrami s dobývacími hračkami a následným domácím přetahováním a společným hraním. A pořád jsme neměli dost :) A mně vypadl další zoubek!!
Včera nám začaly prázdniny. Po dlouhém spinkání a nějakém vyřizování jsme vyrazili na příjemnou dlouhou procházku s Jančou a jejími děvčaty. Po té jsme jeli do Hulína na kroměřížskou výborovku, tentokrát nás Denda na návštěvu k Šůstalům vzala, aby si pohrála štěňata. Já jsem měl velikou radost, že jsem na výletě, a Relánek řádil s Matýskem a Chuckem neskutečným způsobem a všem ukázal, jak umí být vysoce skákavý pérující Parson... Z čeho a k čemu asi mu pak narůstají takové svaly, jaké má :) Cestou zpět jsme se vyspali v autě, protože se Denča zakecala dvě hodiny s Martičkou. Po příjezdu domů ve velmi pozdních večerních hodinách však chytil Relík další dech a nebylo ani trochu jednnoduché jej nějak spacifikovat, uklidnit a uspat :) Abych mohl být vklidu Deniskou celý promasírován a procvičen, protože mě v neděli čeká Dornovka...
Mimochodem, Reldovi vypadl další zoubek, spodní řezák :)
Dnes jsme se opět dlouho váleli a odpoledne jsme zašli s Jančou, Rox a Pejzim na cvičák, kde se k nám později přidala Krista s Raďou a Lancelotkem, protože šli zrovna kolem. Do té doby jsem však stihl potrénovat kladinku a tunýlky a namotivovat se před závody, které mě příští víkend čekají. Velkou zásluhu na mém přemotivování měla standartně Janča a netradičně také starý kopací míč, který jsem prostě vraždil :) A byl jsem šťastný... Také Relda z těch jeho dvou tunelů, které má tentokrát i natočené, stejně jako z následného drsného přetahování s Lencíčkem. Pak jsme šli domů, stihli jsme každý ještě pár minut klikat a Denča nám odjela trénovat do haly. A tedy zbývalo jen klasické Relíčkovo večerní nekonečné hraní a moje masáž celého jorkšíra... Jo a Relíkovi se prořezává první horní řezák! :) Váš Kimeček



14.2.2014 - Jorkšírek totálně zmaten sám sebou
Protože už se krásně tahám, nenechám se ničím vyrušit, nosím hračičky a mé soukromnické antiaportérské sklony ustupují do pozadí, byl jsem ve sředu na tréninku v hale. Jel s námi samozřejmě také Kimík a běžkal krásně, měl radost, zaběhl si dva parkury, potrénoval slalom ob houpačku a pár motivačních křivinek. Ovšem já jsem byl hvězda. Jednak taková, která je středem pozornosti, při stavbě parkuru nebo prohlídkách pobíhá po hale, všechno zkoumá nebo si zkouší hrát s Roxinkou (a ona se mnou :), jednak hvězdička štěněcí, která trpělivě očekává další dění v přepravce a bere to jako samozřejmost, a jednak mám stále v monitoringu Dendu, kdykoliv se ozve moje jméno, tak za ní letím, a celkově dávám všem najevo, že přestože se vážně velmi rád pomazlím s ostatními, dobře vím, ke komu patřím. A také jsme si několikrát hráli, přetahovali se, honil jsem Denču s aportíkem po celé hale, občas jsem si dal nějaký jednoduchý a zažitý tríček nebo tunel. A vůbec nikým a ničím jsem se nenechal rozrušit. Když se přetahujeme, tak jsme prostě jen my dva, naplno a jeden pro druhého. Jednoduše jsem udělal za posledních pár týdnů strašný kus práce a všechno jde, skoro samo. Jak moc jsem pak doma překvapil Denisku, když zvedla Šárce telefon (samozřejmě telefon o tom, jaký jsme měli krásný trénink :) trvající přes hodinu a já jsem se po úplně celou dobu jeho trvání přetahoval a neúnavně jsem cpal Dendě hračku do ruky. Prostě jsme z toho měli všichni strašně dobrý pocit. Dobrý až tak, že pod článek přidávám parkurek, který byl buď tak lehký, že ho všichni zvládali bez větších problémů, nebo pro naše tréninky dostatečně typický, aby nikoho nepřekvapil. Nebo jsou všichni tak moc dobří :)
Včera jsme byli na dlouhé procházce s Kristýnou a Lencíčkem. Já jsem měl místo paciček velké koule bahna, ale šlapal jsem strašně statečně, jako by se nic nedělo. Ovšem Kimečkovi zcela naprosto hráblo. Začal mít obrovskou touhu nakrýt Lancelota, s výrazem vypleštěným ho honil i v místech, kam by za normálních okolností ani omylem nevkročil, protože co kdyby náhodou chytil bodláka. Tohle ale bylo silnější, než on. Zcela vážně se tvářil, že se nutně potřebuje spojit s háravou fenou v těch nejlepších dnech. Tohle prostě nemohla být známka nějaké dominance či vyjasňování pozic :)
Když jsme přišli domů, museli jsme si osprchovat packy, protože jsme byli jako čuňátka, především Kimeček. Vanu a sprchu mám strašně rád, pravidelně každé ráno se taky koupu s Dendou, upíjím z její vařící koupele, máčím si packy a škrábu, že chci jít do vody celý. Ani moje záliba v čvachtání se v misce s vodou a její následné odnášení a vylévaní mě nepřechází. Ale sprcha asi vede. Chytám vodu, mám z toho ohromnou srandu a žádný stres nebo odpor k umývání pacek neprojevuji. Vždyť je to strašná sranda :) A sranda také byla, když si pak musel dát Kimík celkovou koupel, jelikož to jinak nešlo, chvílemi přerušovanou vybíráním bodláků z jeho krásných dlouhých chlupů. Nutno dodat, že za normálních okolností, kdykoliv se na něj přilepí byť malá větvička nebo lísteček, demonstrativně se zastaví a odmítá udělat krok. Ale Lancelot byl silnější, než odpor k přírodnínám zamotaným v srsti.
A aby zábavy nebylo málo, přišel architekt nakreslit a navrhnout novou kuchyň, chodbu a koupelnu. Já jsem se nejprve zmocnil jeho boty a následně jsem opakovaně provedl útok na jeho bundu, do výšky jejíž zipů jsem dosáhl. Mladý pán to bral velmi statečně. A to si Denda říkala, jak dá za odpoledne prokaryota, stavbu rostlinného těla a nižší rostliny.
A sotva onen mladík odešel, přivalil se opět Lanceloťák. K radosti klasicky mé, ovšem netradičně osminásobně větší Kimíkově :)) Pokračoval ve svém smyslů zbavení, pokoušel se Lancelota nakrýt a podnikal kvůli tomu i kroky, ke kterým by se běžně nikdy neodhodlal. Třeba se s námi norníky parsoními narval do šuplíku pod postel, protože my si rádi hrajeme zrovna tam :) Tentokrát jsme se dostatečně uavili všichni tři. A po předání pivní štafety se Denča pustila do svých tří maturitních otázek.
Dnes se řešilo spoustu věcí, telefonicky i osobně. Vydali jsme se na vélikou procházku s Bárou, Jacie a Žížou a také s Kristýnkou a Lencíčkem. Venčení to bylo dlouhé, ale krásné a slunečné. Kimíka jeho blbé nápady téměř zcela přešly, jen na úplném konci si vzpomněl, jaký měl včera s Lancelotkem neslušný úmysl. A já jsem pořád veselé a pozitivní štěně, které si své jméno pro přivolání snad místo podmíněného reflexu spletlo s instinktem. Tak moc jsem neuvěřitelný miláček. Nakonec jsme to zakempili u nás doma i s Baruškou a Žížalou. Jelikož proběhlo to předání pivní štafety :) A jelikož je internet plný videí, které spolu holky musely vidět a probrat, zatímco já jsem si něžně hrál se Žížou. A opravdu neobvykle jsem se u toho unavil a jsem šťasten za svůj nový krásný pelíšek. Váš Relda





11.2.2014 - Kimíkův harém
Minulý týden jsme si hodně užívali příjemných nadnulových teplot a procházek. V pondělí za námi přišla Janča s Roxy a Fairy a také s Falcem, kterého hlídala. Venčení to bylo příjemné, australáci se naháněli po polích, já jsem standartně čmuchal a šlapal a také jsem machroval na Falca, že to jsou moje kamarádky a ať si drží odstup... A Relíček si střídavě zkoušel hrát s Fairy, s Roxy a se mnou, ale u nikoho z nás pořádně neuspěl.
V pondělí se ale také stala další věc. Reldovi se totiž začalo stavět ouško. Ne, že by vzhled byl u pracovního psa důležitý, ale Parson s postavenýma ušima je ohavný Parson. Když to Denda Relíčkovi zopakovala po stojedenácté, dal si říct a ucho má již vzhledné.
Také v úterý jsme si užili krásnou slunečnou a dlouhou procházku s Kristýnou a s Lancelotem. Já jsem pak jel s děvčaty do haly a Relíček zůstal s Raďou a strašně tam zlobil. I ve středu a ve čtvrtek jsme chodili na procházky a hodně jsme klikali. Když všichni kolem nás blbnou s těmi stojkami, já blbnu taky, trénuju ji jak divý, posiluju všechny k tomu potřebné svalové partie a za chvíli se proklikáme až ke zdi :) Relíček dělá pivoty s předníma na kakaovém máslu, couvá, obíhá a již se mu párkrát podařilo uchopit předmět a vhodit jej do misky. Plus procvičuje vše, co je na čerstvě tříměsíčním videu :)
V pátek jsme naložili Janču s Roxy a Fájou a jeli jsme do Kojetína za Raduškou, Kessí a Miškou, abychom se mohli sejít s Verčou, Arijankou, čtyřměsíční Elinkou a starou hluchou Darčou. Měl jsem tedy kolem sebe úplný osobní harém sedmi fen, protože Relíček se za chlapa ještě nepovažuje. Tedy ještě v pátek odpoledne se nepovažoval, avšak zamyslel se nad sebou a večer při čůrání poprvé zvedl nožičku! Dlouhou procházkou jsme však v Kojetíně neskončili, zakempili jsme to ještě na pokec u Radky, takže jsem mohl s Fairynkou strašně zlobit a chtít povraždit osmáky a andulky. A neplechu dělal i Relíček a také jemu se osmáci líbili.
V sobotu ráno k nám byl přivezen Lancelot, abychom mohli všichni tři násilně vzbudit Denču a pak blbnout a hrát si celé dopoledne. Byli jsme na procházce, lítali jsme s jakýmsi klackem a potom řádili Parsoni také doma. Úplně naprosto nepřetržitě. Stále vymýšleli nové aktivity a perfektně se spolu zabavili.
A úplně stejně se kluci parsoní vyblbli v neděli, kdy se nám odpoledne a večer pořádně protáhl a zpříjemnil. Včera nás Denda vzala do školy na odpolední chemii, aby bylo ve škole zase trochu rozptýlení :) Nám se tam líbilo i my jsme se líbili. Následoval malý výlet a sraz na cvičáku, kde se Relík učil tunel! Velmi přirozenou nenucenou formou a neměl s ním nejmenší problém :) A pak jsme absolvovali menší procházku s Jančou a jejími slečnami a dnes vlastně také. Denda jela do školy jen od dvanácti do půl druhé a než odjela na trénink do haly, užila si krásné odpoledne a venčení opět s Jančou, Rox a Fájou, protože děvčata vyzvedla, když jela kolem :) Váš Kimík



25.1.2014 - Jak zlobí pořádní Parsoni
Pořád hrozně moc zlobím :) Jsem vtipné a akční štěně a to opravdu extrémně. Nikdo už se nepozastavuje nad tím, že mě nenechá klidným oblíkání něčích ponožek, gatí či čehokoliv jiného, že každé neodklizené boty považuji za super hračku, že vlezu do každé otevřené skříně a cokoliv najdu, to se mi zalíbí a koušu to :) A že když nemám všechno, co chci, dávám o sobě pořádně vědět, vztekám se a vraždím vše, co potkám. Ani Kimíček už nepovažuje za něco neobvyklého, když ho zhruba stokrát denně napadnu, skočím na něj, koušu ho, tahám ho za chlupy a štěkám na něj. Strhávám z něj také všechny jeho módní a funkční doplňky, tedy mikinu, bundu, softshelku nabo BOT :) Většinou je smířený se svým osudem a dělá, že mě nevidí, občas dostanu po čuni a čím dál častěji si hrajeme, doma i venku. Také kocourovi nedám pokoj. Moc se mu ale líbím :) Nechává se odě mě okusovat, lozím za ním do jeho domečku, pravidelně spolu pijeme vodu ve vaně, tedy on prvně nechá mě chytat vodu a blbnout, pozoruje mě a pak mě Denda z vany vyhodí, aby se mohl napít i Alfíček. No a co teprve Lancelotek, toho vždycky vítám s velkým nadšením, hrajeme si, koušeme spolu jednu kost a hlavně se máme oba strašně moc rádi. A zatím mi nikdo nic moc nezakazuje, protože by mi museli zakázat skoro všecko, co přes den činním :) No a jak tedy zhruba probíhá náš týden?
Pondělky se na první pohled zdají náročné, avšak jsou pohodové. Ráno se Denča na chvíli staví ve škole, přes oběd za námi na dvě hoďky zajede, vyvenčí nás a já dostanu napapat. Pak se vrací na chemii. Tento týden ale nepřijela ze školy hned domů, avšak stavila se s Vešou pro Jima, z jehož původní majitelky děvčata konečně vymlátila očkovák, průkaz a další dokumenty. Pak Denda vyzvedla mě s Kimíkem a jeli jsme na veterinu. Návštěvu tam jsme měli s paní doktorkou domluvenou a naplánovanou, avšak Denda se domluvila zase jinak, očkování jsme ještě o několik dní odložili a mám aspoň ostříhané drápky a zkontrolovaný čip. A Jim komplet vše. Pak jsme zavezli Kimíčka k Martičce na stříhání a doma jsme si hráli a cvičili jsme s klikrem. Začal jsem se učit plazení :) A můj nejzlobivější kousek dne, kromě všech těch ostatních běžných, bylo vytáhnutých z krabičky a rozkousaných po celé posteli asi padesát kapesníků :)
V úterý mě má už skoro tradičně zamluveného na hlídání Raďa. Odpledne jsme tedy klikali, venku trénovali aportíky a přetahování, Kimíček tríčky s pískacím švýcarským balónkem, já jsem po celém bytě roztáhl toaletní papír. Pak jsme šli na procházku s Kristýnou a Lancelotem a u nich doma jsme to také zakempili. Byl jsem přešťastný, hrál jsem si s Lencíčkem, tahali jsme se, honili se po bytě a nejlépe pod postelí. Také jsme dostali mňamku na kousání a já jsem všechny zase jednou dostal, neb jsem si svůj pamlsek hlídal a ani omylem jsem se o něj nechtěl s Lancelotem podělit. A jsem ještě dost malý na to, aby se mě lekal dospělý Parson a skákal na opěradlo u sedačky. Lencíček je prostě neskutečně hodný pes a tak to prostě je. No a jako obvykle Denda s Kristýnou a Lencíkem odjeli na trénink a mě s Kimíčkem hlída Raďa a užíval si mé roztomilosti a rozmazlenosti :)
Ve středu jsem paničce rozkousal zázvorovoklementinkový krém a udělal jsem v něm tisíc maličkých dírek, takže je teď použitelný opravdu improvizovaně :) Opět jsme zašli s Kristou a Lencíkem na procházku a doma jsme si hráli. A pomalu jsem se začal učit podávat packy, zatímco Kimík zdokonaluje stojku a braní předmětů do tlamičky. A Deniska nám opět odjela trénovat do haly.
Ve středu napadl sníh a já jsem na něj neříkal vůbec nic. Zvládl jsem procházku s Lanceloťákem, potom mě panička nechala doma a jenom s Kimíčkem vyrazila na dlouhou skoro dvouhodinovou procházku s našimi růžovými kamarádkami, Jančou, Roxy a Fairy. Udělali si okruh do Sobělic a Kimíček byl strašně šťastný. A připsal jsem si další kousek na seznam neskutečně neposedného Parsona. Fascinuje mě mnoho věcí, jednou z nich jsou čajové pytlíky. A když se nikdo nedíval, jeden jsem si z hrnku vytáhl tak šikovně, že jsem na sebe celý, samozřejmě již ne horký čaj rozlil, a vůbec mi to nevadilo. Hlavně, že jsem měl svou kořist :)
No a pátek. Krásný den... Denda to ve škole zabalila hned ráno po biologii a pozvala Janču (Fairy 3, Roxy 7, Janča 21 :) na venčení a horkou čokoládu. Pak byly holky u nás doma, já jsem si zkoušel hrát s Fairy, ale ta říkala, že musím ještě trošku vyrůst. Potom za námi došla Kristýnka s Lancelotem, holky vyřešily spoustu věcí a zakončili jsme to procházkou. Při následném tisknutí maturitních otázek jsem tak dlouho ležel Dendě pod nohama a dělal, že spím, až jsem překousal šňůru od webkamery. No a pak se na mě a mé zlobení přišla podívat Leňa a po velmi příjemném večeru odcházela až ve velmi pozdních večerních hodinách :)
No a zlobil jsem i dnes ráno. Strašně dlouho jsem se snažil vzbudit paničku, házel jsem jí na hlavu hračky, lízal jsem ji, kousal a hrabal na ni, tahal ji za vlasy. A nic nepomohlo, vylezla až o půl jedenácté :) Navzdory mrazu jsme si byli venku pohrát, Kimík aj pocvičit. Po obědě jsme spinkali, potom jsme klikali a hráli si doma. A teď každou chvíli očekáváme, až nás svou návštěvou poctí opět sir Lancelot. Váš Relík



A o jaké zážitky se tu s vámi kluci dělili rok minulý, předminulý, předpředminulý, předpředpředminulý a předpředpředpředminulý?