Coursing

Jak jsme jeli poprvé na coursing

Je krásné, celkem teplé únorové sobotní ráno a mě budí budík. Když vztávám pro psa, vztává se mi dobře a já tedy rychle vylízám z postele a jdu se oblíct a tak podobně. Všechno, co jsem chtěla stihnout mi netrvalo ani půl hodiny a tak následovala procházka se psem. Šla jsem na točnu a zpátky, jako na takovou dvacetiminutovku, jen aby se pes vyvenčil. Potkali jsme Zuzanku, takže si Kimeček stihl ještě pohrát a vyřádit se. Už teď vidím, že dnes má docela běhavou náladu a tak by ta naše premiéra na coursingu mohla dopadnout dobře. Takže z dvacetiminutovky je rázem pětatřicetiminutovka a já tedy pospíchám domů.

Doma na nás čeká už sbalená a nachystaná mamka, takže můžeme vyjet. Nasedli jsme a skoro jsme jeli, ale já se ještě musela vrátit pro pás pro psa.Takže na druhý pokus vyjíždíme. Pro Jan jsme se měli stavovat už před čtvrt hodinou, ale musí vydržet. Dojeli jsem na místo a tam stála pouze Roxy a Janina mamka. Oznámila nám, že Janča si před chvílí vzpoměla, že nemá očkovací průkaz a tak si pro něj ještě zaběhla. Netrvalo dlouho a přiběhla i s očkovákem v ruce, takže jsme mohli vyjet směr Blansko.

„Roxy v autě neblije a nic nedělá, že Jani??“, „Jasně, že ne, když ji vozíme my tak je úplně v klidu, ona si rychle zvykne!“ No, takže více jak polovina cesty byla v pohodě. Jenom jednou jsme zastavovali na čůrání, ale těsně před Blanskem se Roxy rozhodla, že půjde pod nohy. Tak si vlezla pod ty moje. Seděla tam asi minutu a najednou takovej ten blbej zvuk a vyblila celou snídani plus ještě něco. No prostě bylo to nechutné a skoro mi poblila nohy! Takže já jsem se otočila a dívala jsem se z okna a Janča utírala kobereček a sedačku poblitý od jejího psa. Zbytek cesty jela Roxa na dece a s ubrouskem pod tlamou, ale dojeli jsme už bez větších potíží. Napoprvé jsme našli rekreační oblast Pálavu, kde se měl coursing konat i díky mé dokonalosti, když jsem si před odjezdem vytiskla mapu :)

Dojeli jsme na místo, vystoupili jsme z auta a šli k restauraci, kde se měla nacházet dráha. Opravdu tam byla! Dojeli jsme jako jedni z prvních. Celkem se tam sešlo asi pětadvacet psů. Vydělala jsem si deku na sezení, psovi nalila vodu a sledovala prvního psa na dráze. Byla to borderka pořadatelky a vůbec jí to nešlo. Moc dobře věděla, v kterých místech naviák zatáčí, takže si pěkně nadbíhala, aby kořist chytila. Po ní běželo asi pět psů a jsme na řadě my!

Šla jsem si natáhnout naviák a přivedla si svého psa. O střapec měl celkem zájem, prostě ho chtěl ulovit. Tak jsem s ním první trochu mávala a pak mi dala pořadatelka znamení, že ho mám pustit. Naviák se rozjel a můj neuvěřitelně líný Kimeček se za ním naplno rozběhl. Bohužel hned po deseti metrech v první zatáčce ho stratil, ale hned to napravil a utíkal dál. No, sice dráhu přeběhl rychlostí francouzkého buldočka, kteří tam byli také, takže jsme mohli srovnávat, ale celou dobu běžel. Vždycky se kousl jen v zatáčce. Prostě nepředpokládal, že to před ním bude zatáčet. Hned po nás běžela Roxy. Vášnivá lovkyně, kterou Jana vodí všude zásadně na vodítku se předvedla mnohem líp jak Kimin. Ona to v sobě prostě má, ale Kimča taky neběžel nejhůř!

Po doběhu nás obou jsme se vydali na procházku do lesíka. Janča samozdřejmě na vodítku, já bez. Šli jsme a povídali si a najednou jsme si vzpoměli, že se nám chce na záchod. Tak jsme si z jednoho potůčku udělali veřejné WC:D Potom už jsme se otočili a šli zpátky. Čekali jsme na doběhnutí všech pejsků a pořadatelka nám oznámila, že je nás tam moc a že další běhu budou už párové.

Kimečkovi jsme do páru našli malou kníračku. Oba si byli sympatičtí, ale ta kníračka už běhá coursingy dlouho tak když přišlel čas na start, moc dobře věděla, co se bude dít. Naviák se rozjel a kníračka se za ním rozběhla. Akimek, který měl v té době úplně jiné starosti než nějaký střapec si myslel, že když se rozběhla, tak že mu jako utíká a že si chce hrát. Utíkal za ní a pořád po ní skákal a kousal ji. Až se jednoho krásnýho okamžiku kníračka rozhodla že už toho má dost a ohnala se po něm. Zklamaný Kimeček se vydal po svahu dolů. kníračka mezitím kličkovala za kořistí a stále ji ne a ne chytit. A jak si to Kimulka poklusával kolem cíle, naviák tam zrovna dojížděl, tak neváhal a chytil ho. Takže kníračka doběhla celá udýchaná a stejně ten střapec vyhrál ten „chytřejší“ :))

Potom běžela Roxy s nějakým irským teriérem. Byl to krásný běh, střídavě vedli Roxa a ten ir, ale nakonec vyhrála Roxinka, protože teriér musel běžet s náhubkem :)

Takže jsme se s Janou šli opět projít se psy. Na začátku lesíka jsem odbočili do kopce, abychom změnili trasu. Kopeček jsme vyšli a nahoře seděl takový divný chlap. Neměl boty a blbě se na nás hleděl. Tak jsme kolem něj prošli a kopoček zase na druhé straně sešli. Ukecala jsem Janu aby pustila Roxu, aby si mohla s Kimem pohrát. Tak tam lítali a ten chlap už byl skoro u nás. Prostě šel za náma. Tak jsme si chytli psy a rychlejším krokem jsme se vraceli oklikou ke dráze.

Poslední běh se běžel na druhou stranu a Akimek běžel zase sám. To už se mu ale vůbec nechtělo, takže než aby vybíhal kopec celý tak se zase sebral a šel dolů. No je líný, já to říkám pořád. Janča už Roxinu nenechala běžet, takže jsme zaplatili a šli směrem k autu. Nasedli jsme a vydali se směrem domů. Roxa seděla na dece pod Janinýma nohama, ale zážitek s žaludkem už se neopakoval.

Dojeli jsme domů v rozumnou odplední hodinu. Kimeček se rozhodl, že zbytek dne bude odpočívat, a tak jsem ho nechala a šla si sednout k počítači. No, napíšu to asi takhle: Že by Kima coursingy nějak mega bavily to ne, ale určitě pojedeme někdy zase. Ono ho totiž většina věcí nebaví, ale mě jo, takže má více méně smůlu.

Fotečky se moc nepovedly, ale i tak jsme něco zkoušeli nafotit... nojo, každý nějak začínal :)