Deníček 2009

Můj milý deníčku... jak se tlapky činily v roce 2009

22.12.2009 - Posledních pár dní se u nás stále něco děje. Hlavně nám napadl sníh a my teď chodíme na ty super dlouhé procházky do polí a nemusíme si ani sprchovat packy. Stále taky trénujeme triky a učím se nové a ještě nás s Kimíčkem nepřešly ty nekonečné hry. Dneska jsme byli na téměř čtyřhodinové procházce s Jančou, Rox a Samem. Vycházeli jsme v jednu a vraceli jsme se již za svitu pouličních lamp. Měli jsme v plánu jít na cvičák, vytáhnout tři skočky a pořádně se na nich vyblbnout, ale v půlce cesty někdo začal házet petardy, a po chvíli se ozývaly takové rány, že si Roxy lehla do sněhu a nechtěla jít a Kimeček stáhl ocásek a otočil se směrem domů. Mě a Samovi to bylo docela jedno, hlavně, že jsme mohli lítat. Nemělo cenu nikam jít, a tak jsme to otočili a mířili k domovu. Zrovna mi ale napsala Ditula, že jsou v Kroměříži a jestli nezajdem na vycházku. Nečekali jsme dlouho a přijela s Filipem i s Fíbou a Bublou. Šli jsme tedy cestou k lesíku, kde jsem vyváděl šílené věci. Nějak se začíná ozývat puberta, jelikož se mi moc nechtělo přicházet na přivolání a rozhodl jsem se, že své pětiměsíční neteři udělám štěňátka. A jak mě panička hnala. Nakonec jsme se docela vylítali a šupali jsme domů. A doma na nás čekalo překvapení. Kapr! Taková ta věc, k vůli které Kimeček ještě v červnu chodí po každé procházce kontrolovat vanu a stále se diví, že tam ten zázrak neplave. Dnes je napevno rozhodnutý, že bude nocovat u koupelnových dveří. Občas navštíví nějakého člena rodiny, jestli s ním náhoudou nezajde pozorovat rybu, ale zřejmě se dočká až ráno. Mě nějaký kapřík zrovna dvakrát nebere, ale když tam sedí i kocour, nemůžu si divadýlko nechat ujít. A když tam je s námi panička, je to ideální. Váš Smílové

10.12.2009 - Tak jsme se s ním dneska konečně seznámili. S tím dlouho očekávaným borderákem, kterého má Janča na předvýchovu. Chlapeček Samuel velký asi jako já, zbarvení podobné, jako mám já. Tedy xichtíkama od sebe nemáme daleko. No a nakonec se docela podobáme i povahově. Pod skořápkou zvídavého a někdy i dominantního hyperaktiva se skrývá andělské štěňátko, které v případě blížícího se podezřelého nového objektu zaleze za paničku a tam se rád s dotyčnou novinkou seznámí. Tak tedy... Sedli jsme do autíčka a přivalili k Janči. Fajn, tak daleko to do ní vážně nemáme, ale každá půlhodinka světla navíc se hodí. A vyrazili jsme kolem veteriny, kde jsme potkali koníky. Já, ač se mi minule tahle zvířátka moc nezamlouvala, jsem byl akční a dokonce se mi moc nechtělo poslechnout na přivolání, což je v mém případě prapodivné. Potom jsme šli za hříbátkama k výběhu. Kimíček aktivní a štěkací, Roxy neprojevující žádný zájem, klasika. Samík se bál, ale nakonec se odvážil i za mnou. Já se s koníky navzájem očmuchával a nakonec jsem dostal nápad na hru. My ale šli dál, abychom stihli obkráčet celou betonku. Má to ale Janča výhodu. Celou dobu si chodí po asfaltkách, kolem všude pole, lesy, louky. A nemusí po každé prochajdě čistit boty, jak naše panička. I ten Kimíček vypadal jinak, než když chodí ve vrstvě bahna. Hlavní cíl procházky bylo rozveselení paní Roxinkové, jež není ze svého nového sourozence přespříliš nadšená, a Kimíska našeho. Ten je posledních pár dní nějaký posmutnělý, není s ním žádná sranda. Dnes však konečně byla, a pořádná. Běhali a hráli jsme si v triu s Rox, Samča se k nám moc připojovat nechtěl. Spokojensot však byla na všech stranách. A když nás potom ještě Jančin strejda odvezl skoro až domů, abychom nemuseli po tmě kolem márnice, náš skvělý pocit z dobře stráveného odpoledne se jen utvrdil. Váš sMajla

6.12.2009 - Opět jsme se dlouho neozvali, ale tento týden byl zase nějaký rozlítaný. V pátek jsme byli konečně trénovat v hale a já jsem byl úplně skvělý. Panička měla špěkáček a já dával radost z něj hlasitě najevo. Nedočkavé štěkání a kňučení, to je to, co panička u mě přímo zbožňuje. Běhal jsem jak o život a ty slalomy! Protě bomba. Tak rychle jsem se mezi tyčkami snad nikdy neproplétal. Občas mi tedy nějaká unikla, ale jinak super. Popadalo mi docela dost latěček, ale to bylo také tím, že jsme měli pouze jumpingové sekvence a skoků bylo prostě moc. Pár jsem jich schodil nepozorností, několik dalších nedočkavostí a do zbylých jsem vyloženě spadl. Smajlík byl také skvělý. Zaběhl si svůj první parkur v životě a měl dokonce 26 překážek, ale říkal, že mu to bylo úplně jedno :) Potrénoval nějakou tu práci na skočkách a většinou dělal stejné věci, jako my ostatní. Dokonce vysílání ob překážku mu šlo! Hlavně do tunelu :) V sobotu k nám pak přišly holky, ale já jsem byl v pokoji s maminkou. O to víc jsem se potom rozčiloval, když se mi panička přišla ukázat, na hlavě měla divnou paruku a obličej celý černý, jako čert. Bylo to asi tím, že byla čert :) Smajlíkovi to bylo úplně jedno a i s těmi divnými maskami se pořád chtěl mazlit a donekonečna nosil své aportíky. Když pak panička s holkama odešla, spustil, jako již tradičně, šílenou scénku, že jeho panička prostě bez něj nikam chodit nebude! Ale nebylo mu to nic platné :) Dneska ráno se kňourání opakovalo, když nám panička prchla v roli pořadatelky na klubovky pro kurzisty a my jsme museli zůstat doma. Celé odpoledne jsme pak byli s paničkou. Byli jsme na procházce, trénovat venku, hráli jsem si, cvičili jsme i doma a dělali jsme se Smílovým takzvaný bordel. Teď už nás čeká jen procházka a véča a na oboje se samozřejmě moc těšíme :) Váš Kišínek

29.11.2009 - Že bychom byli dneska špatně vyvenčení se rozhodně říci nedalo :) Ráno jsme vzbudili mamku už před osmou, to jsme byli samozřejmě vyvenčení a nakrmení už v šest, a tak s námi vyrazila do pole. Pořádně jsme se vyběhali a vrátili jsme se až kolem desáté. Začali jsme lumpačit ještě doma a vzbudili jsme i paničku. Oba jsme byli nadšení, že si s námi bude hrát a ona nám samozřejmě neodolala. A jelikož je dnes první adventní neděle, objevila se u nás vánoční výzdoba. Zvědavě jsme přihlíželi a úspěšně se pletli pod nohama. Potom měla panička za úkol uklidit si pokoj. No, tohle měla za úkol už minulý týden, ale dostala se k tomu až dnes :) Největší radost jsme měli z převlíkání povlečení a opět se strahla velká peřinová válečka a kousačka. Nakonec panička naznala, že nejvíc bordela je stejně ze psů :) A když bylo dílo dokončeno, vydali jsme se na odpolední prochajdu, kam jinam, než do pole. Sadem jsem dorazili na zachar, kde jsme potkali labradorku Báru a křížence Sama a chvíli jsme si s nima pohráli. Potom jsme potkali takového příšerně vypaseného protivného jorkšíra a ještě se přivítali s jedním pitbulím kamarádem a konečně jsme se dostali zase do pole. Tam jsme potkali boxerku Áju, o kus dál ještě dvě kříženky se svou paničkou a zároveň s nimi labradora Buddyho, jednoho krásného ovčouna a nakonec ještě dalšího labradora. Cesta byla dlouhá, kamarádů hodně, po dvou hodinách jsme dorazili domů a utíkali jsme si pohrát na zahrádku. Panička využila situace a první uvázala Smajlíka a cvičila se mnou, a potom jsem šel na špagát já a trénoval Smíle. Když jsme dorazili domů, první co jsme, samozřejmě po osprchování tlapek, udělali, že jsme si našli uzel a naháněli se s ním po bytě. Ze spánku jsme vyrušili dokonce Alfíčka, a to už je co říct :) No a po chvíli jsme toho měli konečně dost, a tak jsme se vyvalili u paničky na posteli a odpočívali jsme. No a hurá na večerní venčení. Z původně plánované půlhodinky byla nakonec hodina a půl, protože měl Kimeček svůj velečmuchací den a nakonec jsme ještě potkali kříženku Zuzku s pudličkou Angie. Venku už byla docela zima, takže jsme byli rádi, že jsme dorazili domů. Dostali jsme véču, já si šel lehnout a Smajlíček s paničkou ještě aktivně klikali. Teď konečně hajá i on a panička se k nám brzy přidá. No takže asi takto u nás probíhají normální neděle :) Váš Kimouch

19.11.2009 - Zase konečně cvičák. Ono se to nezdá, ale ten necelý týden je pro nás vážně móóóc dlouhá pauza. No a snad proto se možná nekontrolovatelně zlepšuju :) Dnes jsme cvičili s Janou Ráczovou na jednoduchých skočkových a tunelových sekvencích a dokonce i s kruhem a naučili jsme se křečka! Téměř vždy napoprvé jsem také poslechl na přivolání, dokonce, i když mě Janča lákala na uzel. Doma máme úspěšně zúženou uličku, která již od slalomu nemá daleko, stále opakujeme pohyb mimo překážky, točení, křížení a obíhačky a umím zase několik nových triků. Největší novinky jsou, že umím podávat všechny čtyři paceny, poklonu s překříženými tlapkami a na povel se i stydím. Akorát s tím prknem neustále bojujeme. Už jsem pochopil, že mám běžet k misce, ale rozhodně neběžím naplno a šlápnutí na zónu vypadá taktéž jinak :( Budeme bojovat a trénovat dál, nevzdáme se! No a odvařili jsme už druhý clicker :) Zítra jedeme opět do haly a o víkendu se chystáme na chatu. Váš Loulínek

13.11.2009 - My jsme dneska byli se Smajlíkem tááák moc šikovní! Vydali jsme se, jako teď každý pátek, na halový trénink ve Všetulích. Ze mě měla panička obzvlášť radost. Po delší době jsem zase běhal s obrovským nasazením, byl jsem veselý, pozorný a dychtivý cvičit. Za celý trénink jsme neskočili jedinou zónu! Regulátory jsou vážně bezva věcička. Neudělali jsme jedinou chybu ve slalomu, povedly se všechny náběhy, běžně jsme chodily slalomy na levou ruku a jen jednou jsem paničce utekl, kam jsem neměl. Za mou krásnou práci se jen sypaly odměnky. Ty z paničky samozřejmě padají běžně, ale dnes jsem je nějak víc chtěl a chtěl jsem pro ně něco udělat. Prostě veliká radóóóst na obou stranách! Smajlátko byl též vážně úžasný. Se snad ještě větší radostí a odhodláním plnit všechny paniččiny povely než obvykle dnes trénoval práci na skočkách, spoustu běhaček, zatáček, pohyb po parkuru, rovinky a tunýlky. Párkrát si zkoušel i kruh, ale z důvodu omezení výskoků ho zatím moc trénovat prý nebude. Panička podezřívá to zázračné klikátko, že za tu všechnu radost a šikovnost může právě ono :) No prostě dnešek by vážně strašně moc bezva! To se však nedá říct o uplynulých asi dvou týdnech. Střídavě nějak bojuji se zažíváním, dva dny jsem dobrý, pak zase zvracím, nikdo neví z čeho. Občas mě taky bolí bříško a jsem protivný na Smajlíka. Ten, ač normálně neodbytný a neuvěřitelně vytrvalý v otravování s hračkou, mé nálady respektuje a nechává mě odpočívat. Mám tedy opět dietku na popravení trávení, papám teď pouze vařenou mrkvičku s rýží a kuřecím masíčkem, občas dostanu kousek rohlíku a za odměnu znám pouze sušené maso a piškoty. Včera se mi dokonce podařilo vyblinka rýži a to už se paničce vážně moc nelíbí. Na dnešek ale vyšlo zrovna dobře, a tak jsem měl od rána mazlivou náladu, venku jsem Smajlíka dokonce vyzval ke hře. No a pak ta hala :) A pak že pátek třináctého je špatné datum... Váš Kíkule :)

5.11.2009 - Tak nějak jsou teď u nás takové nějaké klasické zimní dny. Ráno vstáváme za tmy, na procházce je zima a chodíme jen mezi baráky, abychom si kus venčení nemuseli upřít kvůli sprchování špinavých tlapek z pole. Když přijde panička ze školy, jdeme se tedy venčit do polí nebo do sadu a následně si nás panička jednotlivě vezme na zahrádku a trénuje s námi. Kimíček jde vždy první a dělá hlavně vysílačky k misce, běhá za miskou po prkně, trénují s paničkou techniku skoku, obíhačky, nebo slalom. V poslední době s paničkou hodně pracují na jednotlivých částech z parkuru, hodně odměňují a Kimeček nám trošku přibral. Kimík však nikdy netrénuje dlouho, protože ho nic dlouho nebaví, takže se já vždy brzy dočkám a můžu také cvičit. Nezbytnou součástí při hrách je klikr. Hodně trénujeme slalomovou uličku, obíhačky a běháme a trénujeme různé styly vedení. Prkno zatím moc neděláme, protože mi nějak nejde a panička se bojí, aby něco nepokazila, a tak stále hledá nové a nové informace o sbíhaných zónách. Když už přinesu svůj balónek posté, panička většinou cvičení ukončí. Já ale nemám nikdy dost, takže z odchodu domů nejsem moc nadšený. Dnes jsem však cvičení vynechal, protože mám véééliké zranění. Když jsme se při příchodu z prochajdy s Kimíčkem naháněli a hráli jsme si, zároveň jsme trénovali přivolání a panička si na Kimíkovi všimla malých kapiček krve. Hned začala zjišťovat, odkud se vlastně vzaly. Já červené taky nebyl ušetřený a panička objevila, že mám něco s přední tlapkou. Vůbec jsem nekulhal ani nekňučel, ale docela mi tekla krev. Tak jsme tedy šli domů, kde mi panička tlapinku osprchovala, vydesinfikovala a čekala, jestli mě má trápit s nějakým obvazem, aby nebyly po celém bytě červené šlápoty, ale krev už mi netekla, a tak jsme s klidným svědomím strávili společné (jedno z mála) odpoledne. Večer jsme šli na procházku tradičně již za tmy a já jsem kulhal. Nechtěl jsem moc na ťapku došlapovat, a proto byla dnešní procházka zkrácena. Když jsme se vraceli domů, našel jsem něčí tenisák. Přivlastnil jsem si ho, samozřejmě. A na nějaké kulhání jsem si ani nevzpomněl :) Každopádně mi byla nožička po příchodu opět umyta a zdesinfikována a začalo velké pátrání, kde se vlastně zranění vzalo. Jsem poněkud hysterický, takže se toho moc vypozorovat nedá, ale zatím se nepotvrtdilo nic - pořezání, něco zapichlého, urvaný drápek. Uvidíme zítra, možná navštívíme i pana veterináře. Panička jede s Kimíkem trénovat do haly, ale já asi budu muset zůstat doma. A to jsem se tak těšil, že mě zase panička prožene tunýlkama. Nakonec ještě zmíním novinku, že jsem snad už komplet přezubený a s trochou štěstí i plnochrupý. Tomu panička nerozumí, tak uvidíme, co odborníci. A teď se mějte hezky! Váš Xichtík :)

29.10.2009 - Užíváme si krásné dny volna, ale už se nám to krátí. A proto si taky dny spříjemňujeme, jak jen můžeme. Úplně na začátek se však zmíním, že máme zase novou paničku :) Na hlavě má cosi prapodivné, tradičně již prosvětlené a k tomu tentokrát růžovo červenou a také plochy tyrkysového odstínu. Aby nás teď náhodou taky nechtěla zkrášlovat nějakými barvami. Dneska dopoledne jsme však byli na naší úplně první canisterapii. Byla s námi i Roxinka a Ebinka. Z psích holek jsem byl nadšený a stejně tak z lidí, kteří mě vítali. Potom jsme byli u dětí s kombinovaným postižením, kde se mi zpočátku moc nelíbilo, ale brzy jsem si zvykl. První jsme si všechno prošli, očmuchali a seznámili se s prostředím, a potom mě dala panička do přepravky, abych se trochu uklidnil a začala pracovat s Kimečkem. Tomu se tam kupodivu moc líbilo. Pořád vrtěl ocáskem, což obvykle vůbec nedělá, neustále paničku olizoval a bez problému se od dětí nechal hladit, krmit, ležel u nich, seděl jim na klíně a dokonce mu nevadilo, že ho některé tahaly za kožich nebo za uši. No a pak si nás panička vyměnila a do bedničky šel Kimínek. Jakmile panička vytáhla tenisák a párkrát jsem jí ho přinesl, všechen strach byl najednou pryč. A dokonce i já jsem si na děti sedal, krmily mě a hladily, ale ještě jsem nezískal úplnou jistotu. To Kimík to má na háku a nějaké to nechtěné plácnutí ho určitě nerozhodí. Včera jsme pak byli na móóóc dlouhé procházce s Jančou a Roxy, stavili jsme se na cvičáku (pššššššt!) a tam jsme taky pocvičili. No a potom zase ta dlouhá cesta zpátky. Celé odpoledne jsme s Kimounovým prospali a stejně tak panička :) Jinak jsme v průběhu týdne zažili spoustu srandy. Každé ráno jsme šli na dlouhou prochajdu, cvičili jsme a hráli jsme si s paničkou. Nakonec není divu, že chtěl Kimeček dneska paničce tu snahu nějak oplatit a možná proto jí dělal takovou radost :) Váš Loulí

26.10.2009 - Jak příjemné bylo to překvapení, že dneska panička zůstala doma. Ve škole jim mění okna, a tak mají celý týden prázdniny. Dneska jsme tedy ráno šli na dlóóóuhou procházku do pole a kupodivu jsme potkali i docela dost psů. Smajlík byl však pořád dokola přivoláván a odměňován, aby si povel upevnil. Před polednem jsme pak šli potrénovat uličku, okoláčky a pokus byl i u prkna. Samozřejmě, tam se nám moc nedařilo :( Já z neznámého důvodu skáču a Smajlík odskakuje bokem, zadem, předem, hlavně nedoběhnout na konec... Panička straší, že vyhledá pomoc odborníka. Možná si tedy brzy uděláme výlet do některého z okolních kynologických klubů, kteří tento styl trénují, a tam něco odkoukáme. Co bylo však dnešním největším zážitkem, jen tak někdo nespatří. Když jsme dorazii na zahrádku, za plotem se něco hýbalo. Panička usoudila, že je to obyčejný zajíc nebo bažant, ale ona to byla srna! Dělil nás plot a stála on nás asi tři metry. Když jsme si jí ale já se Smajlíkem všimli a začali skákat po plotě, lekla se a vzala roha. Třeba se ještě někdy potkáme :) Váš KiMišáček :)

19.10.2009 - Dnes se vám úplně naprosto ojediněle hlásím já, panička Deniska. Včerejším dnem jsem se blízce přiblížila mým psím kamarádům. Ale nechám vás napínat a napíšu celou historku. Za poslední měsíc nějak střídavě bojuji z různými chřipkami, rýmami, bolením v krku, kašlem a v pátek večer mi byla zjištěna angína. Už týden jsem si stěžovala na poněkud divnou bolest v krku, ale nikoho nenapadly zrovna tyhle bakterie. Nu což, nafasovala jsem třídenní antibiotika. A včera večer mi mamka uvařila čaj a vedle něj ležela prášek i v obalu. Naprosto bez přemýšlení jsem tabletku spolka s klidným vědomím, že mám poslední antibiotikum v sobě. A podotýkám, že mi na tom nepřišlo naprosto vůbec nic zvláštní :) A tak si sedím u televize, večeřím, kluci na mě dělají své oči a přijde za mnou mamka: „Ty jsi už dala psům tu odčervovací tabletku?“ V tom okamžiku se spustil obrovský výbuch smíchu a nebyla jsem schopná mamce vysvětlit, že jsem to antibiotikum asi ještě nesnědla :) Vaše Denda

15.10.2009 - Má-li následovat listopad, říkejme tomuto měsíci sněhopad. Ještě minulý týden teploměr ukazoval pětadvacet a dnes se vyhoupl sotva k pěti stupňům! Dokonce nám i nasněžilo. Já i Smajlík už chodíme v bundách, jelikož oba nejsme zrovna ve své kůži. Pokud se tedy jedná o to malé bílé otravné zvíře, s paničkou úspěšně clickeruje a včera dostal nový balónek se smajlíkem, takže klidně i hodinu nepřetržitě píská. Potom si stokrát (a to doslova - je to počítané!) něco přiaportuje a stále má energie na rozdávání. Ale zpět k tématu. Smile jen občas kýchne, ale já mám kašláka a prskáka pořádného. Dneska jsem byl dokonce u paní doktorky a dostal jsem injekci a sirup od kašle. V sobotu nás čeká velká akce, ale zatím není jasné, jestli se budu aktivně účastnit. Už je mi sice trochu líp a byla by škoda si nechat ujít takový závěr sezóny. Uděláme všechno, co bude v našich silách, ale pokud se nebudu cítit dobře, prostě s tím nic neudělám. Váš Akilou

11.10.2009 - Nějak nás zlobí počasí. Včera jsme šli na cvičák, ale Kimíček zůstal doma, protože poprchalo, všude bylo mokro, on by měl mokré chlupy, byla by mu zima a stejně by netrénoval. Za to já jsem si potrénoval dosti. Kromě toho, že jsem byl každou chvíli v tunelu, ikdyž zrovna nebyl na řadě, jsem paničce dělal vážně radost. Doma jsme taky zúžili slalomovou uličku na krásných pět centimetrů. Dneska jsme ráno obešli pole, ale jen co jsme se celí od bahna vrátili, opět se spustil liják. Nojo, pravý čas, aby panička trochu popravila web ;) Váš Smíle

30.9.2009 - Tak tedy stíhám ještě jeden zářijový zápisek, i když jich bohužel moc nebylo. Budu se snažit, abych se polepšil. Včera panička přišla ze školy móóóc pozdě, jako ostatně každé úterý. Na nic však nečekala, hodila se do civilu, sbalila ledvinku plnou pamlsků a mě s Kimoulínem a hurá pro Beníka. Pro ty, jež stále nejsou v obraze, jedná se o jednoho aktivnějšího labradora, kterého teď občas venčíme. Divoce jsme se přivítali a vydali se vstříc zážitkům. Po druhém pořádném škubnutí si Beník uvědomil, že ho vlastně vede ta teta, kterou musí poslouchat a ze všech sil se snažil odolávat vůním háravých kamrádek a jejich značek všude kolem. A konečně jsme došli na pole. Vypuštění dravé zvěře proběhlo v pořádku, Kimouš a Ben na sebe jen zavrčeli a nechali se být. První půlhodinka probíhala ve znamení čmuchání, značkování, čmuchání, venčení a čmuchání. A najednou se stala historická věc. Kimíček vzal klacek a přinesl ho paničce. Okamžitě za to dostal hamku a hračka mu byla hozena. To už jsme ale byli součástí hry já i Ben. Neuvěřitelnou hodinu jsme si dokázali vzájemě klacek brát, přetahovat se o něj a dokonce se nespustila hroadná bitka, když nám ho panička házela. Pravidelně jsme se střídali v nošení a když už bylo na řadě střídání, opět došlo na nějaké to aportování, přetahování, blbinky. Vyřádili jsme se na seníku i v hromadě krmné řepy, proběhli jsme kdejakým bahnem, hlínou a břečkou. Po téměř dvou hodinách byl Beník vrácen a my se již skoro za tmy vraceli domů. A večeřééé! A koupání... :) Váš Smajlínek

18.9.2009 - Už je ze mě velký kluk. Začaly mi padat zoubky, zatím postrádám dva řezáky dole a dva nahoře. Místo nich se mi tam však objevují nové a tak koušu vše, co mi přijde pod čumák. Den co den panička vyhazuje některou z hraček, které jsou mi již životu nebezpečné. Pod mými zoubky podlehly už desítky pískaček, ale máme jednu, která ještě stále vytrvale píská a odolává mým každovečerním záchvatům vražednosti. Jako velký chlapec také chodím a očůrávám patníky. To si tedy ke každé procházce připočítejte pět minut, jelikož se na každých deseti metrech s Kimíkem vzájemě přeznačkováváme třeba pětkrát dokola. Jinak umím spoustu nových triků, na cvičáku rovinkujeme ostošest a z uličky se pomalinku polehoučku stává slalom. A dneska ráno panička myslela, že mě zaškrtí, roztrhne, nebo při nejmenším nakope. Celou procházku jsem vyváděl samé lumpoviny, skákal jsem po Kimíkovi a nenechal jsem ho v klidu vyvenčit, samozřejmě jsem ho i vodil a když mi to bylo zakázáno, snažil jsem se o překousání svého vodítka. Nezastavil jsem na přechodu a málem jsem se uškrtil na vodítku, když mi panička vysvětlovala, že auta, motorkáře ani cyklisty honit nebudu. Prostě mě zase jednou chytla blbá a dělal jsem si, co jsem chtěl. Panička ze mě byla totálně hotová. Když už jsme se blížili k domu, panička mě odepla z vodítka a já jsem utíkal na zahrádku, přestože mi to nebylo dovoleno. A najednou přede mnou vyběh zajíc a já jsem se za ním pustil. Panička na mě zkoušela volat, ale já jsem se samozřejmě stal rázem hluchým. Utíkali jsme do sadu. A než panička připla Kimíka a chtěla se za mnou vydat, objevil jsem se před ní a že tedy půjdeme domů. Že by mi najednou začal fungovat sluch, nebo jsem jen zjistil, že nemám za prdelkou ochranu, a tak jsem se pro ni vrátil? Tak i tak jsem potvora a bez pamlsků se prostě nemůžeme hnout z domu. A na dnešní odpoledne nám panička přichystala opět super program. Stavila se pro nás Janča a ne jako tradičně s Roxy, nýbrž dovalila s půjčenou flatkou Ebinkou, jelikož se Roxinka rozhárala a zřejmě bychom z procházky moc neměli. A hlavně pak, protože jsme šli vyvenčit hafíka jedné paní, která má zlomenou nohu. Bylo nám řečeno, že je to moc milý a vrámci možností i poslušný labrador. A tak jsme se tedy pro toho milého Beníka stavili. První jsme zvolili taktiku, že panička povedu poblázněného Kimíka a ještě poblázněnějšího mě a Ebču a Janča si poradí s Benem. Nešli jsme ani dvě minuty a Ben dával Janči jasně najevo, že mezi nimi rozhodně není velký váhový rozdíl. A nadešel čas na plán B. Já s Kimíkem jsme byli na sídlišti vypuštěni, Janča si vedla svou Ebi a panička se s velkým nasazením pustila do krocení až příliš živého urostlého labradora. Světe div se, po pěti minutách již Beník téměř netáhl a poslušně se na vodítku venčil. Přiznejme si však, že tomu předcházelo zacházení, jaké by se malovanému vajíčku rozhodně nezamlovalo. Nu což, někdy se prostě pejskovi musí ukázat, kdo je pánem. Zanedlouho jsme přicupitali na pole a všichni jsme byli puštěni. Retrívrové si taky vlezli do zacharské močůvky, čili naprosto totálně nechutně páchnoucího černého bahna. No a nebyl bych to já, abych si tam nevlezl taky. No a tak jsme tedy dovenčili, povraceli půjčené hafany a dorazili domů. Já jsem byl opět, zase, tedy prostě znovu okoupán. No chápete, jak může někdo říct, že svého parsona nekoupe? To teda asi doma nemá parsona. Nebo s ním možná jen nespí v posteli :) Váš Šmoulí

10.9.2009 - Dneska jsme se poněkud neplánovaně vydali na cvičák. Panička slíbila svým svěřenkyním nějaký ten trénink, a tak si připravila sekvence z tunýlku a skoček. Všichni, i ti nejvetší odpůrci určitého stylu vedení, si vyzkoušeli všechny možné druhy otoček, křížení, přebíhání, vysílaček a kupodivu se s nástrahami tratí poprali statečně a úspěšně. Na mě dneska vytáhli opět mističky a tunýlky a rovinkování mi vážně sedí, tak jsem běhal moc krásně. Tedy do příchodu háravé Majly, kdy mi bylo vždy před během zatáhnutím za kožíšek připomeno, že teď je středem vesmíru panička. Když Majlinka byla zrovna v tom nejlepším a tvářila se, že by si i dala říct. Přesto se mnou byla panička vážně spokojená, jen kdyby latěčky padaly trochu méně. Na závěr pak ještě panička postavila slalom a tunely, kde jsme zkoušeli náběhy z různých úhlů, na obě ruce, panička mě předbíhala, nechala mě naběhnout před ní a někdy mi i pomohla a mě se podařily úplně všechny pokusy a nevynechal jsem žádnou tyčku a snažil jsem se o ucházející rychlost. No a na závěr úplný pak ještě náběhy na kladinku a mističkové krásné sbíhané zóny. Jsem to já ale šikulka nejšikovnější. Během tréninku si panička potrénovala i se Smajlovým a jak je již známo, jeho nožičky jsou neuvěřitelně rychlé :) Tunýlkům tedy třikrát nazdar a popřejme si ještě spousty a spousty příjemných a přínosných tréninků, jako byl ten dnešní. Váš Akišáček

4.9.2009 - Ve zdraví jsme přežili první týden školy, byt je ještě stále vcelku a ta malá bílá věc je doma nějak podivně tichá :) Normálně je totiž Smajlík hysterický a ukňouraný, kdykoliv nemá všechno, co chce, ale jinak je zlatíčko. Každého vítá, jako by ho neviděl tři roky a přestože nesmí, vyskakuje desítky centimetrů vysoko. Příkladů jeho nadšení pro svět je spousta. On je totiž přesvědčený, že on je prostě středem vesmíru a říkejme tomu hyperaktivita :) A i já se přiznám, že mi takový kamarád sedí. Kdykoliv mám jen trošku náladu, hraje si se mnou, bere mi hračky, což se mu nedaří a já si je zdárně chráním a přetahujeme se. Prostě to, co se mnou panička nechce dělat, kdykoliv si vzpomenu. Jina zítra jedeme na výstavu, tak jsem dneska podstoupil velké koupání a jelikož bylo škaredě a pršelo, spršku si okusil i Smile. A jak se bránil, ale panička to s ním vážně umí a on kupodivu vážně poslouchá. Tak nám o víkendu držte palce, máme opět nabitý program. Váš Kimoulí :)

26.8.2009 - Včerejšku říkejme den strávený s Jančou a Roxy :) Paničky byly domluvené, že podnikneme další pidi mini trek. A jelikož já jsem ještě štěňátko a panička je líná, samozřejmě Janča dovalila do polí za námi a tentokrát pouze s Rox. Procházka byla dlouhá, ale jako vždy skvělá. Paničky pořešily hromadu věcí ohledně agility a hlavně o podzimním kurzu pokročilých, který povedou společně. Akorát kdyby nebylo takové horko. I když, neměli bychom si ho raději užívat, když to brzy skončí? Představa vážně šílená. No a když jsme konečně přišli domů, vypili jsme kýbl vody a já i Kimík jsme šli odpočívat. Odpoledne nás pak panička ještě vyvenčila a odešla na klubovou schůzi a s Jančou na nákupy. Chvíli poslouchala pod okny, jestli jsem v klidu nebo vyvádím, ale naříkal jsem jen malinkou chviličku, a pak jsem toho nechal. A konečně do Zvěrokruhu. Nedalo se nevyužít akce 2+1 zdarma na sušené dobroty, a tak nám panička nakoupila tři balení vepřových střívek, půl kila Frolíků, nějaké kuřecí kuličky, hovězí gumovou tyčinku na naporcování a několik žvýkacích kostí. No prostě takové věci, které normálně moc nedostáváme, protože je každý líný zajít něco takového koupit. Podtrženo sečteno, více než dvě stě korunek. Janča na tom nebyla o moc lépe :) No a když bylo nakoupeno, mohlo se konečně vyrazit schůzovat. A jelikož měly holky ještě čas, stavily se ve zverimexu na miličáku. Tam paničku uchvátila latexová pískací slepice a za poslední zbytky peněz, přičemž jí musela Janča ještě korunu půjčovat, mi ji koupila. Latexová rovná se nezničitelná? Tak to jsem kouzelník, jelikož jsem tomu ptákovi ještě večer prokousl nohu, jak moc se mi líbil. Ale píská dál, já ho aportuji a dá se s ním dobře přetahovat. No ale zpět k paničkám, když tedy po více než dvou hodinách doschůzovali, vydali se společnou cestou domů. A než se rozloučili, samozřejmě se opět zakecaly. Ty ženský :) A domluvily se, že u nás bude dneska Janča i s Roxinkou nocovat. A večer už byla tma, když jsme pak šli holkám naproti. A docela by mě zajímalo, kdo z nás tří se bál nejvíc :) Však šťastně jsme dorazili do bytu a začal nám super večer. Janča si osvojila základy html (takže určitě už web mít bude ;D), koukli jsme se jí také po štěněti bordíka, mňůsika na závody se také vybírala a skončili jsme u filmu. A noc byla celkem pohodlná pro všechny, což nikdo moc nečekal. Jenom ta Jaňule má vždycky nějaký problém. No a dnes je den odpočinkový. Venčení, válení, pár věcí na počítači, kousací kostičky, pohodička :) Tak si ji užíváme dál a vy se mějte pěkně. Váš Lí :)

24.8.2009 - Taková poněkud divná nálada, když víme, že nám to užívání a hlavně pěkné počasí brzo skončí. Rodinka nám odfrčela do Řecka a s námi zvířátkovými zůstala doma jen panička. Ve čtvrtek jsme se nastěhovali k tetě, kde bydlí devadesáti kilový bulmastif Alba a Alfíčkův nevlastní brách Eduardo. Zúčasnili jsme se mojito party, ti lidší si pak pochutnávali na fondech, na dortu a dalších dobrotách, které ke každým pořádným dvacátinám, které tentokrát slavil bratranec, neodmyslitelně patří. A byla tam samozřejmě i tetička, takže jsme dostávali i my, němé tvářičky, a pěkně nezdravě a neýchovně přímo od stolu. Ale když Albošek je zvyklý a když dostane on, musí dostat všichni, no prostě argumentů pro náš prospěch se vždycky našlo dost. Panička nám to potom, zejména však mě, odečítala z granulí. Celé dny jsme se Smajlíkem lítali po zahradě, divoce jsme si hráli, proháněli se a častokrát jsme jeden druhého v zápalu hry i chňapli. Přetahovali jsme se o hračky, které jsme si pak vzájemě kradli :) Alfíček byl ve svém živlu. Mohl se promenádovat po baráku, jak se mu zachtělo, ležet na stole, zavazet nad schodama, vyvalovat se na balkóně nebo si rovnou udělat vycházku po zahradě. Každopádně užívali jsme si to všichni moc, nejvíce pak ty noci ve složení jedna postel, dva lidi, dva psi, jeden obrpes a dva kočičáci, a včera jsme se vrátili domů. Večer za námi přišla Lenička s pětiměsíční westičkou Tesinkou. No a noc byla veselá. Ráno jsme paničku olizovali všichni tři najednou. Vyvenčili jsme se, dostali jsme hamku a v plánu bylo pokračovat ve spaní. Jenže Smajlík a Tess se rozhodli, že si budou v posteli hrát. Já jsem to vzdal a lehl si do pelíšku a panička vlezla i s hlavou pod postel, jelikož si myslela, že ty dvě potvory nebude slyšet. Slyšela, a navíc si zkusila, jaké to je, když jí po hlavě šlapají dvě rozzívená štěňata. No a nějak se jí podařilo usnout a potom se probudila, a všichni tři jsme na ní byli přilepení a spokojeně jsme hajali :) A odpoledne zase cvičák, my tedy v roli pozorovatelů, já jako pes ukázkový a Smajlík si zatuneloval a vždycky jsme si našli nějaké adoptivní maminky, takže jsme byli spokojení. Váš Mí :)

13.8.2009 - Abyste věděli, já ani brácha nemůžeme za neaktualizovaný deníček. Tentokrát je na vině panička. V pondělí nastoupila na volejbalové soustředění a domů chodí každý den o takových čtyřicet, možná padesát let starší. Alespoň se tak cítí, jelikož makání je prý moc a nenašel by se sval, který by ji nebolel. A dneska se přidala i kolena :) Kdo by se taky divil. Každý den několik hodin fyzičky, herní taktika a beach. Včera čtyřicítka na kolek po úžasných kopcích. Ještě se divíte? No a včera jsme taky odpoledne sedli do auta a jeli na Bágrák. Měli jsme tam sraz s Ditulí, Filipem a jejich jack russellicí Fíbinkou. Konečně jsme se tedy poznali :) Smajlík byl, jako z každé nové, živé či neživé věci, nadšený. Já jsem s nimi taky pobíhal, ale spíš jsem si jen tak počmuchával, jak to mám nejraději. Smile se s Phoebe zuřivě přetahovali, až jsme si chvílemi mysleli, že mu z jeho bojovnosti nezůstane jediný zub. A nepustil se ani jednou a zůstaly všechny. Potom z nás byla panička na nervy, jelikož šla naše bílá kámoška do vody, já jen po bříško za ní a Smajlík si i zaplaval. Venku byla přitom zima a na koupání rozhodně nebylo. A tak jsme tedy dobrovolně povinně běhali a naháněli se, abychom brzo uschli. Panička si s ostatními lidskými jako obvykle našla společné téma psi, a tak jsme měli času na hrátky dost :) Nakonec nás naši noví kamarádi hodili autem až domů, za čož ještě jednou moc děkujem, a už teď se těšíme na další setkání, snad už i se Smajlíkovou neteří malou parsonicí. Váš Kimulák

7.8.2009 - A máme před sebou dvoudenní závody plus dvoudenní fesťák :) To bude veselé. Panička ale řekla, že letos s sebou na pivní hafáky brát nebude, jelikož by to dohromady s Chvalnovem nemuseli zcela přežít. Tak budeme já s Kimíkem odpočívat a uvidíme, kdo bude na parkuru čilejší. Já tedy na závody asi nepojedu, jelikož nejsem doočkovaný. Ještě uvidíme. Včera jsem byl mimochodem opět na cvičáku. Neustále jsem byl v některém tunelu, také jsem zkoušel probíhat mezi bočnicemi a panička se mnou byla nadmíru spokojená. Kimík se byl stříhat a vypadá, jako pako. Přestože si panička nepřála stříhat nožky, jen hlavu a tělo, paní ho ostříhala na nepovedeného pudla a ostříhala mu spodky tlapek, což naše panička vyloženě nesnáší. A to už měl chlupy na nohách tak krásně dlouhé! No večer padlo několik nadávek, panička byla rozčílená hrozným způsobem. A nesmím zapomenout ani na včerejší ranní dlouhou procházku s Jančou, Roxy a Majlou. Po polních hrátkách však má barva bílou připomínala jen zdaleka a když jsem se pak pokusil vyválet v mrtvé kryse, za což jsem tedy pořádně dostal, bylo rozhodnuto, že půjdu pod kohoutek. A taky že jsem šel. Tekla ze mě tak špinavá voda, že se panička divila, že jsem měl alespoň ten šedohnědý odstín. Potom jsem byl pořádně vysušen a než se panička vzpamatovala, vyskočil jsem na postel a počůral jsem polštář i peřinu. Jsem já ale potvora :) No a pak jsme šli na sluníčko na zahrádku, kde jsme v rámci schnutí chvíli trénovali aport a běhali uličkou, ale většinou jsme si jen hráli. A byl jsem suchý, čistý a voňavý a pak hurá na cvičák :) Váš Smile

5.8.2009 - Dneska ráno jsme se vyvalovali v posteli do čtvrt na jedenáct, když potom paniččce zazvonil telefon. Voalala Janča, že má půjčenou Majlu a jestli nemá přijít. No nebyla by to moje majitelka, kdyby s dalším pidiminitrekem nesouhlasila. Před jedenáctou jsme tedy čekali venku na zahrádce a cvičili jsme. Otočky, sudy, obíhání, odložení, vše šlo perfektně i zároveň s Kimíkem. Párkrát jsme proběhli slalomovou uličkou, kterou mi mimochodem panička zúžila o deset centimetrů a já s ní nemám nejmenší problém. Panička mě začala zkoušet na samostatných nábězích a dokonale jsem pochopil přeběhnutí za prdelkou. No a konečně jsme se dočkali a přiběhla Roxinka, následně Majlinka a potom si přikráčela Janča. A tak jsme se tedy vydali do polí. Šli jsme asi dvě a půl hoďky, nějaký ten kilometr by se dal určitě naměřit. Roxy si prohnala pár zajíčků, Majla naběhala desítky kilometrů za klackem, Kimík si své klometry užil při běhu za Roxy nebo za Majlou a já jsem se nadšeně zapojoval do všeho, plus mě panička neustále přivolávala a odměňovala, neboť přivolání je základ. Procházka se mi moc líbila, spokojení jsme však byli úplně všichni. Odpoledne jsem pak nebyl zrovna nejčersvější a raději jsem chtěl odpočívat, ale večer jsem byl již opět plný energie :) Váš Smajlátko

3.8.2009 - A další víkend chatování je za námi. Počasí bylo krááásné. S sebou na chatu jsme vzali aj Háňu, která je u mě i u mého malého bráchy Smaja, a stejně tak u naší paničky, velice oblíbenou společnicí. Takže holky chodily alespoň jednou denně do bazénu a nás hlídala mamka, nebo jsme sami odpočívali pěkně v chládku v chatě. A já jsem si, v to krásné sobotní odpoledne, kdy šly všechny tři ženské navštívit známé a vykoupat se u nich v bazénu, nemohl nechat ujít příležitost zase si pořádně nacpat bříško. Když na stole ležel talíř plný meruňkového koláče. Moc jsem si pochutnal, dokonce i se Smajlíkem jsem se rozdělil, jelikož po zemi byly nalezené drobky a takový nepořádek bych ze stolu asi neudělal. Vlastně já jsem všehoschopný, takže si může panička myslet co chce, ale možná jsem tomu lumpovi nedaroval ani kousek. Každopádně mě meruně pořádně prohnaly, zvracel jsem celou noc a do dneška není mé zažívání v pořádku. Že já si rači nepochutnám na Activii, že? :) Panička se nám pak v neděli pořádně přismahla. Rudá, jak rajčátko, Hanča pak ještě rudější, obě celé odpoledne proklínaly ten poněkud nedomyšlený nápad opékat se přes poledne na koupališti bez použití UV faktoru. Však uklidňovala se moje majitelka, že ona jí ta prasátková krásně zhnědne. A taky že zhnědla. Dneska jsme se pro změnu vydali cvičákovat a přibalili jsme s sebou již dvakrát naočkovaného Smajlíka. Ten zpočátku nevěděl, co si má o takovém množství větších psů myslet, ale když se začala scházet štěňata, naznal, že cvičák je to nejlepší místo na světě. Absolvoval svou první seznamku, proběhl si několik svých prvních pravých tunelů, což se mu mimochodem moc líbilo. Nakonec jsme se dívali na letní kurzisty, které chceme touto cestou moc pochválit, protože dělají velké pokroky. Smajlíček z toho všeho pozorování nakonec usnul, a že se mu spalo dobře :) Potom cesta domů, večeře, odpočinek. Panička si tedy na svém večerním přídělu pochutnávala také a odložila si vedle sebe černou kuličku, kterou vytáhla z rizota. No a tak se jako dívala, proč vlastně Smile líže prostěradlo. Nakonec se ukázalo, že tu hnusnou kuličkou, kterou ani já nejím, a to už je opravdu co říct, rozkousal, a jelikož mu zřejmě také nechutnala, po kouskách se ji snažil pozřít :) Pako. V tuto chvíli již oba chrápeme, jako zabití a těšíme se, jaké zážitky na nás panička zítra vymyslí. Váš Kisátko

30.7.2009 - Škoda, že tohle není zápisek můj první. Dnes je totiž den samých poprvé :) Hned ráno, když mě panička venčila, všimla si, že jsem poprvé při čurání nadzvedl jednu nožičku! Následně jsem pak poprvé pořádně dostal, jelikož jsem byl poprvé u kocoura v záchodě a přinesl jsem si odtamtud hovno. Fuj! Dále jsem pak ukradnul pet láhev a poprvé se mi také podařilo ji prokousnout. Přesněji řečeno, prokousl jsem svou první plnou petku, která se následně vylila na koberec. Odpoledne jsem také na kousky roztrhal své první noviny. A lumpačení už bylo dost, takže navečer jsem udělal své první sudy úplně bez pomoci a poprvé jsem si také zkusil osmičku mezi nohama. Komu se za jeden den poštěstí tolik krásných poprvé? Váš Smajlouš

29.7.2009 - Tak jsem se konečně i já dostal k počítači. Zrekapituluji náš život týden zpátky. Minulou středu tedy panička s mým velkým bráchou Kimíkem vyrazila na záchranářské cvičení na rybník Bágrák a prý si to moc užili. Jen kdyby ten Kimeček trochu více plaval, ale když ho panička několikrát hodila do vody i s hlavou, nemohla se divit, že se pak do vody nehrnul zrovna s nadšením. Ve čtvrtek se pak vydala v devětatřicetistupňovém horku na cvičák, v roli trenéra absolventů svých kurzů. Kimíka nechtěla moc trápit, tak běhal pouze jednodušší sekvence s minimáním počtem skoček. Jinak se prý musí pochlubit, že si vypůjčila Sunny, Báru a Kessi, se všemi zaběhla rychlejší čas, než jejich psovodové a s prvními dvěma jmenovanými obsadila dokonce příčky nejvyšší. A její svěřenci ji nebudou poslouchat a nebudou ty psy vést tak, aby byly o nějakou tu setinku rychlejší. V pátek jsme se pak vydali na chajdu. Jela s námi i Hanča a jel jsem také já. Venku bylo pod mrakem, chvílemi svítilo slunko. Užili jsme si spoustu srandy, s Kimíkem jsme si krásně hráli a také jsme tunelovali, akorát internet stávkoval, tak panička nemohla informovat o našich zážitcích svět. Domů jsme přijeli v neděli a celý večer jsme strávili na zahrádce, kde jsme s Kimíkem lítali, jak zbláznění. Celé pondělní dopoledne jsme oba chrápali a nebyli jsme k probuzení. Odpoledne nás vyvezli za panem veterinářem, Kimouše na očkování a já dostal tabletku na odčervení. A včera byla panička ve městě a koupila mi nový, veliký pelíšek, novou pískací myšku, jelikož ta stará se mi nesmírně zalíbila a já ji chladnokrevně zlikvidoval, a také jsme s Kimčou dostali novou, velkou obrázkovou misku na vodu na naše větší i menší výlety. A dneska ráno se panička s Kimíkem vydala na procházku a koupila si týdeník, ve kterém má opět fotku. A když se vrátili, jako každý den jsme šli lítat na zahrádku. A panička neseděla a nepozorovala nás, nýbrž začala zaťukávat tyčky do země a vznikla z toho slalomová ulička. Dopoledne mi panička ukázala, jak jí probíhat a mě se to nesmírně zalíbilo. A když jsem pak mohl ulovit hračku, byla to paráda! Večer jsme si řáděni v uličce zopakovali, už jsem pochopil, o co jde a zalíbilo se mi to. Odpoledne byla tedy ještě panička s Kimounovým opět se záchranáři u vody. Dneska Kimeček plaval, jako o závod. Do vody se hrnul hned, jak tam přišli, samozřejmě jen po bříško. V takovém počasí se nebylo čemu divit. Potom byl ale vyvezen doprostřed Bágráku na člunu a musel doplavat k paničce. A od té doby do vody chodil pořád, dokonce i chvíli za nafukovací loďkou plaval. Panička také chvíli vozila pejsky na člunu a Kimísek celou dobu plaval za člunem a potom zase ke břehu. Panička z něj měla radost a také z toho, že konečně posiluje svou nožičku. Večer pak přišla na návštěvu mamčina kamarádka s ještě větším jorkšírem, než je náš Kimík. Všichni jsme lítali po zahrádce, velcí kluci tedy porušovali mravní výchovu mládeže, jelikož si celou dobu dávali najevo nadřazenost poněkud komickým způsobem, ale já jsem byl vždy na straně Kimíčka a Edíka jsem chytil za jeho chlupatou oháňku a táhl ho z mého velkého bráchy dolů. Potom byl Kimeček pod hrozbou infarktu u jednoho z jorkširských odveden domů a Edík si tedy hrál se mnou. A teď spíme Kimi i já, každý ve svém pelíšku, a panička uzavírá sázky, který z nás bude zítra vstávat dřív a v kolik to bude hodin :) Váš Smajlík

21.7.2009 - Včera tomu byl týden, co jsme si domů přivezli malého bráchu. Když vzpomenu na první noc, mám chuť jej zakousnout. Z bezpečnostních důvodů byl umístěn do klece, kde se však šestkrát za noc probudil a stropil histerickou scénu. Jeho kňourání, vytí a mňoukání dohromady vždy bezpečně vzbudilo celou rodinu včetně mě. Krušných nocí bylo naštěstí velmi málo a dneska už máme zažitý režim, že se já i Smajlík se probudíme v šest ráno, vyvenčí nás, dostaneme napapat a potom pokračujem ve spaní. Smile u paničky v posteli, já u maminky. Tak tomu tedy bylo minulý týden, když měli rodiče dovolenou. Všichni společně jsme ji trávili na naší chatičce. Moc jsme si ji užili, ale zlobil internet, tak jsem vás nemohl informovat o, často téměř filmových, zážitcích. Vzpomenu snad jen ten, kdy mě panička koupala :) S otevřenou sprchou i koupelnou mě tedy začala oplachovat a následně šampónovat. A najednou se sprcha obrátila a začala na mě ze spodu stříkat. To se mi ani trochu nelíbilo, a tak jsem celý namydlený vyběhl ze sprchy, z koupelny, po schodech nahoru, kde se mi podařilo elegantně ostříkat celou zeď, a skončil jsem nahoře pod postelí. Paničku nenapadlo nic lepšího, než se tomu upřimně smát. Taťka rozčilený, co ten mokrý pes nahoře dělá, mamka vyrušena z odpoledního klidu na opalovacím lehátku, Smajlík poněkud zmatený. Panička mě vytáhle z pod postele a nesla mě po schodech dolů. Jen co se dotkla dlažby dole, podjela jí noha na namydlené podlaze a spadla hlavou na schody tak, že se všichni divili, že si hlavu nerozbila a div že Smajlíka přitom nezašlápla. Jinak jsme tedy na chatě trochu výletovali, koupali se, odpočívali jsme a užívali si volna a především jsme vychovávali Smajla. Ten se spolehlivě naučil čůrat venku nebo na podložky a objeví-li se doma loužička, je to pouze nešťastná náhoda. Panička také začala s výcvikem a naše šikovné štěňátko umí na povel sednout, otočky na obě strany téměř bez ukázání, po velkém úsilí také pusť a fuj a když zrovna není na obzoru něco zajímavého, krásně chodí na vodítku a spolehlivě slyší na jméno. Zatím se učí ke mě i s předsednutím, přiřazení k noze a chůzi, obíhání, lehnout, výstavní postoj a chůzi na výstavním špagátě. A včera poprvé vytáhli tunel, jež si Smile oblíbil natolik, že jím nejenom nadšeně probíhá, ale také si do něj nosí své hračky a následně v něm usíná. Každopádně panička rozhodně neztrácí čas :) Co se týče vztahu mě a Smajla, pomalu se s ním začínám vyrovnávat. První dny jsem byl psychicky vyřízený, s nikým jsem se nebavil a dny jsem trávil zašitý pod postelí. Malý přírůstek se také podepsal na mé operované noze, kdy se potvrdilo, že mé kulhání je z velké části problém v hlavě a já nohu téměř nepoužíval. Dneska uš šlapu lépe něž před tím, se Smajlíkem si krásně hrajeme venku, doma štěňáka rozdýchávám ještě horko těžko, ale už jsem si docela zvyknul a dneska se panička probudila a z každé strany jí chrápal jeden pes :) První mě tedy vyvenčila zvlášť, abych věděl, že mám privilegium a malého vydřiducha se zbavím alespoň na prochajdě. Potom jsme si venku s paničkou pohráli a pak si nás vystřídala a šla ven se Smajlíkem. Ten teď dostal po mě vylízaný kelímek od jogurtu a už hodinu s ním lítá po bytě, vždycky to vezme tunelem a je spokojený. A odedneška se s ním budu dělit i o, teď už náš, deníček :) Takže nejenom Kimík, ale už i Smajlík se tu s vámi dělí o všední i nevšední zážitky všedních i nevšedních dnů. Váš Akišák

10.7.2009 - Moc se mi stýská po táboře. Všechno uběhlo strašně rychle a sotva jsem si na tamější režim zvykl a začal ho mít rád, jelo se domů. Rád bych se vrátil za svými novými kamarády a radostným běháním po parkuru i za cenu ne zrovna teplých nocí strávených v kleci nebo snad uvrčené Rájky rozhodnuté nepustit mě do stanu. Všechno jsem už dávno dospal, nožku mám jen mírně víc invalidní, ale statečně si začínám na všechny následky operace zvykat a překonávat je, jako by se nic nedělo. Moc jsme si s paničkou posílili vztah a já rozhodně uplynulého týdne nelituji, naopak s radostí bych se tam s ní vrátil. Jinak včera za námi přišla na návštěvu malá westička Tess. Přerostlé štěňátko se mě ze začátku trochu obávalo, ale potom jsme si na sebe zvykli, absolvovali jsme téměř dvouhodinovou prochajdu a dokonce jsme si několikrát hezky hráli. Zítra jedeme na víkend ke známým do Ostravy, z tama pak v neděli k jiným známým do Bystřice a odtud pak pro dlouho očekávaného Smajlíka. Musím říct, že už i já se docela těším. Jsme tedy před nabitým víkendem zakončeným velkou událostí v našem životě :) Hned po návratu vás budu o malém lumpovi informovat. Vaše Jorkširská doga Kimík

29.6.2009 - Už tři dny mám cestovní hrečku. Panička začala balit dobředu, protože věděla, že jí to bude trvat poněkud dýl. Před chvílí samozřejmě za mojí asistence s vypětím obrovských sil zapnula mega sportovní tašku plnou jejich věcí, batoh plný mých věcí, tašku plnou dek, vybavení do klece a podložek do stanu, spacák, klec a symbolickou kilovku granulí :) Já jsem teda trochu invalidní, ale už se na táborování móóóc těším! A nejvíce na mrznutí v noci ve stanu, když jsem zvyklý na peřinu a na chrápající Rajušku a kopající paničku. Já jestli to přežiju, tak budu dobrý :) A jinak přijedeme z tábora, jeden den si užjeme doma a v pátek, 10.července snad už pojedeme pro štěně! Váš Akiška

26.6.2009 - Ráno panička nějak nestíhala. Vůbec se jí nechtělo vstávat a naznala, že je poslední den ve škole, tak musí vypadat dobře, aby si ji všichni na prázdniny pamatovali hezkou :) Na procházku jsme se tedy vypravili na lehkou čtvrthodinku, ale to taky protože věděla, že se brzy vrátí a vyvenčí mě pořádně. Vyzvedla si tedy vysvědčení a pak prý šla se třídou do cukrárny. Stavila se ve zverimexu, koupila mi sušené maso, prý už na tábor a přišla za mnou. Šli jsme tedy konečně po dlouhé době do pole a když jsme se vrátili, vypil jsem půl misky vody. A s mokrými vousky jsem vlezl paničce do kabelky, protože jsem tam cítil to masíčko. Nejvíce to schytal ten nedůležitý cár papíru, kterému se prý říká nějaké vysvědčení. Panička prý všechny dobré nakonec uhádala, takže se budeme těšit na Smajlíka :) Ne, že bychom se s nimi na něj těšit nemohli, ale bylo by kolem toho tolik keců... Když já jsem přeci mnohem důležitější, než nějaké učení. Potom si panička pustila televizi a začala si užívat prázdnin. Prostě a jednoduše si usnula. Vzbudila ji až mamka a jeli jsme s Alfíčkejm na očkování. Také jsme byli oba odčerveni, já tabletkou a kočičák po předchozích zkušenostech se spolehlivým vydávením prášku pastou. Náš kocour je ale umělec a netrvalo dlouho a vydávil i tu pastu :) Jinak už se moc těšíme na tábor, zatím máme nachystané a sbalené jen žrádlo a hromadu pamlsků, ale to je přeci to nejdůležitější :) Váš Kiminko

24.6.2009 - Období dešťů u nás stále přetrvává a jaksi se nemá k umoudření. V noci pršelo, ráno pak všechno pomalu usychalo. Tak jsme se vyvenčili a panička odkráčela do školy, přesněji na zkoušku akademie. A k mému velkému potěšení byla už v deset hodin doma. Tak jsme šli na chvíli ven, směrem k poli, ale na konci cesty jsme se obrátili, protože bylo ještě příliš moc bahna. Přes poledne jsme byli doma a odpočívali jsme. Po obědě jsem se pak vydali na procházku za Hančou. Chvíli jsme se procházeli po již suché ulici a potom jsme se zase vrátili nudit domů. Odpoledne pak začalo vykukovat sluníčko, a tak panička sbalila pamlsky a můj oblíbený uzel a šli jsme trénovat poslušnost. Po krátkém proocvičení několika prvků paničku popadl záchvat aportu. Zopakovali jsme základy a začali jsme tam, kde jsme před pár měsíci zkončili. Prostě se přetahujeme, potom panička hračku táhne směrem k sobě a po chvíli ji pustí a nechá mě jít samotného k ní a pak zase přetahování. Šlo mi to krásně, ale odčas se prostě seberu a i s hračkou si jdu někam lehnut. Potvorák já jsem. No a potom už byla na řadě večeře, trávení a večerní prochajda. A zrovna začalo lít. Prostě počasí, že by ani psa nevyhnal. My jsme chvíli čekali, jestli si to počasí nerozmyslí, ale nakonec jsem byl přece jen v pláštěnce vyhnán ven. Procházení nám však vydrželo sotva půl hodiny. Samozřejmě jsem se nevyhnul sprchování a následnému foukání. Následovala divoká hra s velkou růžovou chlupatou chobotnicí a pak jsem už šel spát. Pršení stále pokračuje a teď je ještě doplněno strašidelným hřměním a blesky. Každopádně den byl dneska divný, byla zábava a přitom nuda, celkově jsme už hodně unavení - prostě potřebujeme prázdniny! No uvidíme, jak to bude dál. Vždyť už za necelý týden jedeme na tábor! Váš Kimulí

22.6.2009 - Dnes ráno mi bylo podstatně lépe, než včera odpoledne. Normálně jsem na prochajdě kadil a dokonce jsem byl natolik v pohodě, že jsem si přinesl klacek, abychom si s paničkou hráli. Odpolední procházku jsem si vyloženě užíval, chtěl jsem pořád čenichat, značkovat a hlavně si hrát. Panička měla v kapse pár sucharů, tak jsme i pocvičili několik triků. Potom si odkráčela na závěrečný trénink volejbalu a zpátky už přicházela v dešti. V lijáku pak probíhala i prochajda večerní. Šli jsme velký plačkovský okruh a potkali jsme Áju. Když jsme se blížili domů, myslel jsem si, že mi někdo užezal nohu. Poskakoval jsem po třech a nedal jsem si říct. Totálně mokrý a klepající se zimou jsem po příchodu do bytu poslušně směřoval do koupelny, panička mi opláchla nožky a potom mě vyfoukala. Automaticky jsem si pak běžel k poličce s pamlsky pro odměnku a najít vhodnou hračku pro divokou hru. Zvítězil můj oblíbený růžový plyšový balónek. Ještě jsme pocvičili pár triků a nakonec jsem is šel spokojený hajnout. Váš Trojnožka :)

21.6.2009 - Já jsem ale ostuda, že na vás v posledních dnech tolik zapomínám. Když panička mě každý den někam vytáhne a já už večer nemám na psaní ani trochu náladu. Dneska mi není vůbec dobře. Od včerejška mám pokažený žaludek. Včerejší nepřiaportovaný špekáček a hromada pamlsků všech možných i nemožných druhů mi neudělala zrovna dobře, ale zatím jsem se statečně držel. Dneska si panička přinesla za pořadatelství na klubovkách tašku plnou růzého žrádla a pamlsků, a když přišla domů, vybalila nějakou uzenou věc a dala mi ji. Žvýkal jsem to snad hodinu a pořádně jsem se tím zabavil. Později odpoledne však na mě šlo poznat, že není všechno úplně OK. Nicméně povečeřel jsem a večer mě panička vytáhla na prochajdu. Šli jsme kolem pole a já celou cestu lezl nějak divně shrbený, s ocasem důle a ušima dozadu. Za celou procházku jsem se vyčural snad třikrát a vůbec jsem nekadil. Jenom jsem metal domů. Když jsme se vrátili, lehl jsem si do postele k bráchovi. Netrvalo to dlouho a celou jsem mu ji poblil. Potom jsem seskočil a pokračoval jsem na jeho ozdobném koberci :) Bylo mi moc zle a bolelo mě bříško a tak jsem si vlezl pod postel, kde jsem přetrvával v poloze, jako bych dělal poklonu. Chvíli jsem tak vydržel a potom jsem vyskočil na nově převléknutou postel, kde jsem odpočíval stočený v klubíčku. Před chvílí mě panička ještě vzala ven, jestli si to s tím venčením nerozmyslím, ale já jsem si je dvakrát cvrkl, utíkal domů, napil se a zase jsem si šel lehnout na bratrovu postel. Už je mi trochu líp a myslím, že do rána to snad bude zase v pořádku. A znovu se panička přesvědčila, že nic neosvědčeného mi opravdu cpát nemůže. Váš Kimounový

12.6.2009 - Panička je zpátky! Hned ráno mi odjela na školní výlet až do Bratislavy. Komunikativní a v kolektivu se dobře cítící člověk je ta moje majitelka, ale ne každý dokáže zkousnout její tvrdá slova pravdy a totální upřímnost. Že se čas od času s někým nepohodne si tedy už zvykla, ale na smích některých lidí po celém dni opravdu neměla náladu. Takže konečně přijela a už dlouho se tak netěšila na dobrou večeři, horkou vanu, měkkou postel a prášek od bolesti. Má nějaké porouchané koleno a celodenní chůze mu na správném fungování nepřidalo. Zítra tedy bude sranda. Dva pajdavci v jednom týmu budou k pobavení. Já tedy chodím stále líp, ale dneska se mi na procházce zase stala příhoda. Večer mě panička venčila a šli jsme normálně po chodníku, když najednou kolem nás projel dost hlučný náklaďák. Normálně z nich nemívám strach, ale tento mě nějak vylekal. A najednou mi něco přeskočilo v hlavě, zvedl jsem svou operovanou nožku do vzduchu a odmítal jsem se smířit s představou, že mám čtyři téměř fungující končetiny a ty také budu používat. Po chvíli mě to přešlo, ale tohoto psychického bloku se už asi nezbavím. Jinak zítra nám držte palce a zatím se mějte pěkně. Váš Kimčák

9.6.2009 - Dneska jsem se probudil, jako zcela jiný pes. Jako pes lovecký a především poslušný. Jen co jsem ráno vylezl z baráku, zbystřil jsem prchající kočku. Rozběhl jsem se tedy za ní, panička mě přivolala a já se bez přemýšlení otočil a přiběhl k ní. Byl jsem tedy pochválen a mohl jsem se v klidu vyčenichovat a vyznačkovat. A když jsme se již vraceli domů, spatřil jsem veverku a jako správný lovec se za ní i rozběhl. Poté, co mi ta bestie unikla na strom jsem se rozhodl, že si vystopuji další. Když potom mě panička přerušila, protože už musela jít do školy. A když se z ní odpoledne zase vrátila, učinila velký objev. Prošel jsem prvním kurzem ovládání chuťových buněk! Na nočním stolku ležela miska s nedojedeným müsli. Panička si říkala, že když toho tu trochu pojím, nic hrozného se mi nestane a navíc se jí to nechtělo uklízet. Já jsem se toho ani nedotkl! Takže jsem to buď neobjevil, nebo jsem si z těch nekonečných výprasků vzal konečně ponaučení. Slavíme! Váš Kimouš

8.6.2009 - Tak trochu nudááá. Ikdyž tak trochu dobrovolná. Nestává se mi často, aby mě víkend natolik psychicky vyčerpal, abych na procházce místo venčení nenosil desítky nalezených předmětů, abychom si hráli. Ale svět se mění a lidí i psi s ním. Jinak paničku bolí koleno. Bolí ji převelice moc, šetří se na Prostějov, a proto si se mnou nechce hrát. Už jsme začali spekulovat, že bychom si vyměnili levá kolena, abych já byl zdravý na všechny čtyři, ona obě nohy pochroumané a konečně by se naše rychlost na parkuru srovnala. Uvidíme, jestli se jí budou o víkendu zdát moje nožičky krátké, když bude sotva chodit :) Váš Akša

1.6.2009 - Vélikánská omluva, že jsem si už dlouho nic nezapsal. Takže rekapitulujem :) Čtvrtek trénink a já miláček a miminko a úžasňáček - konečně jsem pochopil rozdíl mezi stahovačkou a okoláčem :) Také nám na cvičák dovezli nové, přenádherné áčko. A já jsem měl tu poctu a jako první jsem ho vyzkoušel. Jak jsme ho ale přikrývali proti nepřízni počasí, spustila se pořádná bouřka, vítr, liják, fuj. V sobotu nepodařený pokus o dětský den, který panička popsala do článku o akcičkách této sezóny. Místo něj tedy proběhl další trénink, v hustém dešti a hnusu. Já byl potvorák, pako a trojnožka. V neděli pak panička padla totálně nemocná, s rýmou, kašlákem a bolením v krku a všichni měli srandu z jejího mutujícího hlasu. Své začátečníky svěřila někomu, kdo bude ochoten v dešti dorazit na cvičák. Naštěstí nedorazili ani začátečníci, takže se výcvik nekonal. Dneska konečně přestalo čůrat a panička mě vzala ven a hráli jsme frisbee. Byl jsem opět šikulka a milé zvířátko. Když potom jsme už šli domů a já jsem špatně šlápl na patník, zakňučel jsem a držel jsem operovanou nožičku ve vzduchu. Nechtěl jsem na ni šlapat a panička spustila paniku. Nožku mi prohmatávala, ale nic necítila. Vzala mě domů a nechala mě za pamlskem projít po chodbě. Začal jsem opatrně našlapovat. Potom jsem měl dvě hodiny klid a paička rozhodla, že mě vezme na večerní procházku. Už jsem byl zase zcela OK, nožka mě vůbec nebolela, normálně jsem cupital po čtyrech. Možná jsem nakonec opravdu snad jen špatně doťápl, či opět ta patela? To nikdo neví a zřejmě se ani nedoví. Hlavně, že jsem v pořádku. Váš Akišátko

26.5.2009 - Zase jedna fajn poslušnost. Počasí až moc fajn, ale kdyby trochu přestalo pálit, nebylo by to na škodu :) Sešli jsme se jen ve čtyrech, takže se udělaly dvě dvojice a trénovali jsme na zkoušky. Cvičil jsem úžasně, krásně jsem chodil, rychle jsem reagoval, skoro bez chybičky. Potom jsem si našel balón a Sany mi ho chtěla vzít, tak jsem se chvíli ocitl pod váhou a hrozivými zuby retrívřice, ale vyvázl jsem zcela bez újmy. Nakonec jsme šli vyštěkávat a udělali jsme si procházku k jezeru. S Rajkou jsme si trochu zaplavali a užívali si vodičky. Potom mě panička do vody hodila, tak jsem si chvíli hrál na panorku, ale docela se mi to líbilo. Následovalo divoké válení, zase koupání, opět válení, cesta ke cvičáku a odjezd domů. Nakonec jsme si to docela užili. Váš Kimáneček

21.5.2009 - Vysvětlení, proč se v posledních dnech nedělím o zážitky s veřejností je prosté. Přijdu domů, vypiju litr vody, někde sebou mlázgnu a okamžitě usnu. V úterý jsme konečně navštívili školku a se záchranáři potrénovali poslušnost. Jelikož jsem cviky ze základní ovladatelnosti nedělal už půl roku, panička byla přemile překvapená, protože jsem cvičil krásně, přesně a rychle jsem reagoval na povely. A ona začala spekulovat nad další zkouškou. Ke konci jsme ještě vytáhli rukáv, a tak jsem si několikrát kousnul, a potom jsme pěšky šmárovali domů. Ve středu jsem měl, až na dvouhodinovou večerní procházku, relativně klid. A dnes, ve čtvrtek, mě panička vytáhla na cvičák, protože měla napsaný trénink. Když jsme na cvičiště přijeli, přivítali nás pouze dva lidi. Panička tedy usoudila, že z nachystaných sekvencí budou tak možná rovinky a slíbené náběhy do slalomu. Lidé se ale začli slézat, a tak se postavil pěkný, běhavý parkurek, přetunelován a přeslalomován. Já opět hodně překvapil svou rychlostí, protože bylo nejmíň čtyřicet stupňů a to já normálně neběhám vůbec. Dokonce jsem dával krásné proskakované samostatné slalomy i s náběhy, ale občas se prostě nezadařilo. Nakonec jsme docela pocvičili a vydali se pěšky domů. Jako vždy s Jančou a její Roksi (Roxy :P) a jako vždy kolem jezera Modré. Dneska jsem si i neobvykle hodně zaplaval a nezapomněl jsem se pak vyválet v bahně. A když už jsme byli deset minut od domu, řítila se na nás z dálky bílá kule. Na dvacet metrů šlo poznat, že jse o russella a na deset pak již, že je to Majlinka, paniččina svěřenkyně z kurzistů - mimochodem podle ní naprosto dokonalý pes :) Nepopsatelně hyperaktivní, uřvaná a nepředstavitelně rychlá. Tak si zase panička pokecala s jejim cvičitelem Jardou a nakonec jsme dorazili domů. Váš Kimikule

17.5.2009 - Za poslední dny mě panička nechce pouštět k počítači a my jsme zažili spoustu zážitků. Začneme pátkem, kdy jsme se s paničkou vypravili na cvičák. Moc jsem se teda nepředvedl, táhl jsem se jak smrad a bylo mi kvůli tomu vynadáno. Nakonec panička usoudila, že mě bolí nožička a poslední dvě sekvence jsem už neběžel. A když se uklízely překážky, Ejma vytáhla z boudičky kousací rukáv. Všichni jsme valili oči, když pes, který tu věc viděl poprvé v životě, prováděl, ani ne tak plné, jako spíše pevné zákusy a my jsme s ní mohli třepat, točit a prohazovat ji. Nojo, prostě Eman russell teriérisko. Potom jsme nechali kousnout naši canecorsičku Rajah. Ta, ač stejně jako ostatní kousala poprvé v životě, prováděla krásné plné a pevné zákusy, ale kvůli nožičkám jsme ji nenechávali do výskoku. Ona si to však vynahradila svými srážkami s Verčou, kterou se jí podařilo dokonce povalit na zem :) A když potom panička pustila na rukáv mě, nestačila se divit. Moc jsem se snažil zakousnout, ale bohužel na to nemám tlamičku a tak jsem prováděl své pitbulí chňapy pouze na volné jutě. Ale stály zato, jen co je pravda. Nakonec jsme šli pěšky domů, já se ještě stačil vykoupat v zelené Modré a potom jsme spěchali za Leňou a jejich novým miminkem Tessinkou. Milé je to miminko, ale strašně učurané, ukousané, megahravé a pažravé.
V sobotu dopoledne jsem měl volno a po obědě mě panička naložila do auta, vyzvedli jsme Hanču s jejím morčátkem a jeli na veterinu. Jelikož bylo hodinu a půl před otevírací dobou, vydali jsme se do nedalekého Zvěrokruhu. Tam jsme potkali Janču s její sestřenkou Kačkou a domluvili jsme se na společné procházce k bágráku. Trochu poprchalo, ale já jsem nezklamal a musel jsem do té břečky vlézt. Chvíli jsem také tahal baldu a hrál si s Kačkou, ale potom jsme už šli směr veterina. Další hodinu a čtvrt jsme seděli v čekárně a když jsme se dostali na řadu, veterinář mi vymačkal anální žlázky a Kikině prohmatal její bulky na bříšku. Potom mě panička vysadila doma a utekla mi k Leničce nafotit malou Tess.
A dnes ráno mě panička, stejně jako každou neděli vytáhla na cvičák. Odběhli jsme jednu sekvenci a začali se scházet začátečníci. S nimi panička pořádně potrénovala, zaměřila se na houpačku a slalom. Všichni byli jako obvykle hrozně šikovní, i přes to, že bylo nesnesitelné vedro a paničce to pořádně spálilo ramena - ještě teď ji pořádně štípou. Do večera bych už měl mít klid, ale jak znám paničku, určitě na mě ještě něco vymyslí. Váš Kimulínek :)

13.5.2009 - Umím být strašně milé a úžasné zvířátko. Kyž panička přišla ze školy, nezapomněla na venčení vzít několik pamlsků. Za prochajdu jsme procvičovali přivolání, a potom jsme došli na zahrádku a zkoušeli pár triků. Po chvíli jsem si našel klacek a panička využila situace a nechala mě udělat několik obíhaček, které jsem dělal v neobvykle vysoké rychlosti. Pocvičili jsme poměrně dost, a tak mě panička nechala odpočívat a odjela na trénink. Prostředek vynechám a dojdu k situaci, když jsem byl doma sám s maminkou a na stole ležel talířek s posledními asi pěti kousky sýra. Maminka šla jen na balkon věšet prádlo a když se vracela do kuchyně, já drze stál na stole a pojídal jsem zbylý sýr. Byl jsem přistižen při činu a maminka mi pořádně vyprášila kožich, abych si to už konečně zapamatoval. Na stůl jsme si nikdy před tím nedovolil, protože mi to bylo zakázáno, takže mě zřejmě čeká tvrdá převýchova a kurz ovládání chuťových buněk. Váš Nenapravitelný Žrout

9.5.2009 - Dneska jsem se ostatně jako každou sobotu probudil do růžova. A rozhodl jsem se, že když se nechce spát mě, nebude chrnět nikdo. První vstávala maminka a vyvenčila mě. A jak jsme přišli, šel jsem vytáhnout ze snů svoji paničku. Lízal jsem ji, kňučel na ni a lezl po ní, jen aby se vzbudila. Povedlo se a já utíkal vyhrabat z pod polštáře kapesník s nadějí, že si s ním budem hrát a roškubem ho, jako už velké množství jiných. Tak jsme tedy zlikvidovali další šnuptichl :) A potom jsem z postele skočil na kocoura a hráli jsme si, kousali se a váleli po sobě. Nakonec mě to přestalo bavit a kočičák šel do kuchyně. Našel si tam další zábavu, sledoval muchu. A najednou se po ní ohnal a chladnokrevně ji zavraždil. A potom se ještě divil, že už se nechce hýbat. Jeho řádění skončilo tak, že začal drbat do šňůrky u balkonových dveří, vedoucí k žaluzii, a jak po ní skákal, žaluzie se spustila a on se pořádně lekl. Aspoň jí už potom dal pokoj. Náš Alfíček nikdy nepřestane překvapovat :) Váš Kiss

6.5.2009 - Do třetice všeho dobrého jsem se i dnes celkem slušně nadlábl. Tentokrát je ale na vině náš kočičák. Když panička ráno odcházela do školy, Alfíček hajal na krabicích a pod ním ležela ledvinka s pamlsky. Tohle však panička zjistila až když přišla domů a pamlskovník ležel vymetený na zemi. Kdyby věděla, co pod sebou Alfík skrývá, rozhodně by ten poklad uklidila. A nyní už je panička zoufalá a prosí o radu: NEVÍTE NĚKDO, JAK MI VYSVĚTLIT, ŽE MÉ NELEGÁLNÍ PŘEJÍDÁNÍ PROSTĚ PROVOZOVAT NEBUDU? Pokud možno prý bez újmy na zdraví :-P Já už se začínám bát, že na mě něco vymyslíte, a tak přijdu o svou největší vášeň. Váš Nenažraný Čuňák

5.5.2009 - Včera jsem se sice pořádně předvedl, ale třešničku na dortu jsem slupnul dnes ráno. Stačilo mi pohých a necelých pět minut, když se panička vytratila do koupelny a svědomitě si čistila zuby, já jsem nezahálel, otevřel jsem si batoh a vytáhl svačinu. Rohlík s uherákem jsem si vybalil a drze ho sežral. Netrvalo dlouho a já jsem se provinile schovaný pod stolem v kuchyni samozřejmě poblil. To zrovna panička mířila z koupelny a než přinesla papírové utěrky, uklidil jsem po sobě sám. Vrhla na mě křivý pohled a na mou adresu mířila nepěknou poznámku. No a potom přišla do pokoje a uviděla prázdný obal od svačiny. Rozhodla se, že poruší veškeré zásady trestání psa, když není provinilec chycen při činu, vlezla pro mě pod stůl a za kožich mě dotáhla k místu činu. Nadávala mi do hovad, prasat, zmetků, hňupů a bůhvíčehoještě. Potom mě však jako každé ráno vyvenčila a vyrazila do školy.
A protože měla panička dneska jen čtyři hodiny, přišla domů brzy a automaticky mě hned vzala na procházku. Vydali jsme se směr klasický hodinový okruh kolem několika polí. Když jsme se blížili ke konci, před námi na cestě provokativně seděl zajíc. Jenom nás zbystřil a zbaběle zdrhnul do kopřiv. Dobře mu tak. Pokračovali jsme v cestě a najednou se panička podívala na výzkumákové pole a tam sedělo rovných deset zajíců! Skvělý způsob jak vyběhat večerní a ranní příděl. První se panička rozběhla se mnou zaječáky vyplašit, protože nehýbe-li se to, nezajímá mě to. To se nám povedlo víc než dobře a já začal smečku, stádo, tlupu, rodinku, či jak se tomu u ušáků vlastně říká, nahánět po poli. Po chvíli mě to ale přestalo bavit, a tak jsem se vrátil a pokračovali jsme domů. Protože jsem toho moc nevyběhal, rozhodla se panička, že to protáhneme na polňačku, na jejímž konci je ulice. Tedy chodník s docela frekventovanou cestou. A já jsem si tak cupital, když najednou z řepky vyběhl další zaječí drzoun. Vyběhl směr cesta a já za ním. Panička mě okamžitě přivolala a ušatý sebevrah stihl ještě včas zahnout zpět do pole. Zajáků už bylo dost a my šťastně doťapkali domů. Váš Pakokimák :)

4.5.2009 - Když přišla panička domů a já jsem ji nevítal, bylo jasné, že k tomu mám pádný důvod. Stačilo vkročit do pokoje a paničku přivítal prázdný obal od piškotů. Můj trojnásobný objem vysvětlilo dvojité balení, tedy 350g plus samozřejmě do dna vypitá miska s vodou. Nezodpovědnou majitelku ale mám. Když ona včera schválně vybalovala z batohu všechno, co se dá alespoň trochu pozřít a uklízela nábytek, na který jsem schopný vyskočit. Ale já jsem jako vždy našel nedostatek jejího snažení. Vždyť vydělat batoh ze skříně, otevřít ho a rozbalit balíček není na pro mou hladovou hlavičku žádný problém. Tak hodné zvířátko jsem, ale na tu žravost já jednou doplatím. Váš Potvora Kimiňák

22.4.2009 - Obyčejná ranní procházka to měla být, když jsme vylezli před barák a tam strejda Rumpa s Punťou. Ten se k nám samozřejmě přidal a tak panička slíbila, že ho vyvenčíme. Oba jsme čmuchali a přečurávali se, prostě klasika. A potom jsme přišli k baráku a v autě čekal strejda i s Kubou nahystaní odjet na domek, který si právě spravují. Puntíka berou vždy s sebou a když jsem si jen tak náhodou vyskočil do auta, padl návrh, že bych mohl jet na takové miniprázdniny. Po dlouhém přemlouvání mě panička tedy svěřila Rumpům a sama odkráčela do školy, tedy do kina se školou. A když se náš Radimek dopoledne vzbudil, protože šel na deset, začal běhat po bytě a hledat mě. Pak volal mamce a taky paničce. Panička vše vyřešila a oba je uklidnila. No a po kině za mnou spěchala k Rumpovému domečku, aby si mě vyzvedla. Prý se mi tam moc líbilo a někdy si mě opět vezmou :) Váš Kimis

19.4.2009 - Dneska byl den jako namalovaný, a tak mě panička ráno vzala na cvičák k jejím začátečníkům, kterých jí dorazilo rovných deset. Samozřejmě malinkých a středních, ti velcí běhali u Rostíka. Všechny do jednoho hrozně moc chválila, protože byli opravdu neobyčejně šikovní. Se mnou si sekvence probíhala taky a ukazovala jim kromě otočky na čelo, kterou procvičovali, ještě křížení před psem a za psem. Nakonec k nám na cvičák přišel ještě Petr od záchranářů, jen na čumendu, takže se moje majitelka zase zakecala. Potom jsme šli domů, kde panička dlouho nepobyla a odjela mi někam na bruslích - prý potřebuje trochu kondičku. A potom se pro mě vrátila, vzala mě na dlouhou procházku kolem několika polí a taky jsme potkali Ivču s Puntíkem, takže jsem měl o figurantku na trénink zákusů do nohy postaráno. Taky že jsem ji několikrát pořádně rafl, ale nemá mě provokovat :) A pak jsme přišli domů a já běžel k nejbližší misce s vodou za účelem zahašení pořádné žízně, tedy do koupelny. A panička mi řekla, abych se ani neobtěžoval odcházet, protože se budu koupat. Nenapadlo mě nic lepšího, než strčit obě tlapky do misky s vodou, jelikož slovo koupání znám, ale nebylo mi to nic platné. Panička mě vzala, položila do vany a pořádně vymydlila. No a potom mě vyfoukala, učesala a odvezla do kadeřnického salónu, protože jsem byl objednaný na stříhání. Jako vždy mě tam nechala a přijela si pro mě až za hodinu. Byl jsem trochu uražený, ale za piškotek už je ze mě zase ftěrka Kimeček. No a panička se mnou procvičila několik cviků z tance se psem. Už definitivně umím poklonu, podávání obou pacek a twista. No a panička si na mě vymyslela nový cvik, na který mám povel bojím bojím :) Jak se ho naučím, popíšu vám, jak by vlastně měl vypadat a jak vypadá v mém podání. Je to však paniččin výmysl, který ještě nikde neviděla, takže asi tak :) Už ale píšu moc dlouho, takže to skončím a vy se mějte krásně! Váš Akišek :)

17.4.2009 - Právě mám za sebou trénink, na který se panička moc těšila. Přijela k nám Jana Ráczová, která teď bude zřejmě jezdit častěji. Já jsem se moc nepředvedl. Třikrát jsme šli slalom a já jsem třikrát vynechal poslední tyčku. Když panička si myslela, že si může odběhnout kam chce a já se budu obtěžovat na všechny branky. Ale jinak jsme se dozvěděli spoustu zajímavých věcí a taky to, že děláme skoro všechno špatně :) Každopádně to bylo moc fajn. Váš Kimulka

16.4.2009 - Dneska mi panička přichystala překvapení a vůbec mi neřekla, že přijde moje nejlepší kamarádka. Když najednou zazvonil zvonec a pohádky je konec. Tedy toho nudného skoronicnedělání, když panička tvoří web a já jí jen snáším hromady hraček za účelem divokého přetahování. A nebyl to nikdo jiný než Janička s Roxinkou. Láskyplné vítání doprovázené kňučením, vytím a radostným štěkáním panička ukončila odchodem z bytu směr výzkumákové pole. Já jsem se s Rox vyběhal více než do sytosti, kousali jsme se a váleli, občas do našich divokých her tahaly i naše paničky. Každopádně ušli jsme pěkných pár kilometrů, naše majitelky pořešily opět velkou spoustu věcí a byl čas se rozloučit. Tedy jako obvykle jsme ještě hodinu seděli na zemi a ty dvě pořád kecaly a nebyly k ukecání... Nakonec jsme se ale zvedli a dorazili domů. Tam na nás čekala maminka a hlavně večeře. Mě večer trošku bolela nožka, ale panička věří, že rychle zregeneruju. Vždyť mě zítra čeká předkvalifikační trénink s Janou Ráczovou. Nojo a tajemství je venku. Kdo ho nepochytil, nechť si přečtě předchozí větu znovu. Ale mě už se chce chrupkat, tak se s vámi loučím. Váš Kimeček :)