Povídání

Se Smajlkem jsme se probojovali do reprezentace na MS 2012

Mistrovství světa FCI je pro všechny aktivní agiliťáky takový svátek. Akce, na kterou jsem se vždycky těšila, jak naši zaběhnou a kolik medailí přivezou. Nikdy jsem však neměla možnost se MS účastnit. A letos se pořádalo v Liberci. Bylo tedy dlouho dopředu jasné, že si odbydu svou premiéru, ale až do června jsem netušila, či se Smájou, bo bez něj. Nakonec, i když se nám během kvalifikačních závodů více méně lepila smůla na paty, se Smajlík nominoval jako náhradník. Byli jsme tedy členy reprezentace se všemi privilegii a s krásnými dresy, ovšem neběhali jsme.



Do Liberce mě naši odvezli už ve středu dopoledne. Ubytovali jsme se s Eliškou Panáčovou a Nyx na hotelu. Následoval sraz repre, prohlídka areálu a veterinární příjemka. Tu Smajlík obzvlášť nesnáší. A když ji konečně rozdýchal, poslali nás ke komisi na přeměření, jako každý tým prvně startjící na světě. Pan Parson nespolupracoval, jelikož ho postavili na stůl a on očekával další rosáhlou kontrolu veterinářem. Byl tedy třikrát změřen na stole, třikrát na zemi, nechtěli mi věřit, že má Smája třicet čtyři a půl. Až si to definitivně ověřili a zjistili, že do medium ho nenaměří, ať se snaží jak chtějí. A mohla jsem se jít chystat na slavnostní galavečeři :) Česká repre to pojala ve velkém, všeci večerní šaty, aj já... Třeba Japonci se zvládli najíst v dresech :) Moc jsem se na večeři nezdržovala, takže jsem šla ještě vyvenčit Smáju a šli jsme spát.



Ve čtvrtek ráno jsme absolvovali trénink. Smájenka běhal na koberci o kousek pomaleji, jak to umí na jiném povrchu, ale je skvělé, že jsme si jej mohli takto vyzkoušet. Potom jsme se přesunuli na pokoj, kde jsem si malovala na nehty vlaječky a chvíli jsme aj spali. Následoval společný oběd a slavnostní zahájení mistrovství. Ač jsem byla do poslední chvíle rozhodnutá, že se jej Smajlík nezúčastní, protože takové shromáždění nemá rád, jsem jej nakonec vzala, protože on byl do poslední chvíle rozhodnutý, že jde se mnou :) Tak dostal obleček czech team a novou hračku, aby se nenudil, a šel. Užili jsme si ceremoniál úplně maximálně, atmosféra se mně strašně moc líbila, dlouhé to bylo tak akorát, aby nás to se Smájou nepřestalo bavit :) A odpoledne se začala běhat soutěž large družstev, takže jsme byli v hale a dívali.



V pátek se pak běhalo úplně celý den. Svůj čas jsem tak akorát rozplánovala mezi dívání, fandění, oslavy českých úspěchů, nakupování, tančení a dlouhé procházky se Smájou a vybíjení jeho energie společnými hrami a trénováním. Také s Tomíkem jsem si užívala naše společné chvilky. A potkala jsem strašně moc známých, se kterými jsem prohodila pár vět.



V podobném stylu jsem si užila i sobotu, s tím rozdílem, že se přijeli podívat agiliťáci z naší Kroměříže. Je super, že jsme mohli na tribuně sedět s holkama a všecko sledovat spolu. A líbilo se mně také, že když běhali češi, celá repre jsme se sešli na jednom místě a drželi jsme palce společně. Toto mě na mezinárodních závodech prostě baví :)



Neděle byla ve znamení finále jednotlivců. Dívalo se na to všechno prostě dobře. Nikdo mi nebude tvrdit, že ve small není konkurence a že si při této kategorii jde půlka haly koupit párek v rohlíku. Mě bavila ze všech úplně nejvíc, i když jsme titul nevyběhali. Mrzelo mě, že parkury neodpovídaly mojí představě, co by měl rychle, přesně a efektně zaběhnout mistr světa. Konkrétně finále large mě zklamalo. Chyběl náběh na slalom, za který by se celá hala odlepila ze sedaček a tleskala by, to samé u všech třech zónovek, sekvence ze skokovek taky nebyly žádná novinka, kterou by každý ze startujících už tisíckrát předtím netrénoval. Čekala jsem prostě větší adrenalin...



Odpoledne jsem vytáhla Smajlíčka na slavnostní ukončení, avšak tohle už bylo poněkud delší, Smája na něm stihl usnout a pohrát si s Kessynkou. Následně jsem se chvíli zúčastnila velké party se všemi pořadately a pomocníky, stějně jako večery předešlé, jelikož vždycky bylo co slavit. A bylo jasné, že akce pomalu končí. Končí toto krásné Mistrovství světa, které bylo pro mě něčím strašně moc novým a měla jsem možnost si jej vychutnat z úplně nejlepší pozice, která byla vůbec možná. Byla jsem v repre a přitom žádný stres. Čekala jsem, že mě bude třeba mrzet, že neběháme před domácí tribunou, ale nějak jsem na sobě nic podobného nepozorovala. Nebylo nic, co by mi mohlo závod zkazit. Aj když příště už chcem asik aj startovat :)



Domů jsme jeli s Tomíkem v ponděli po obědě. Mistrovství se tedy protáhlo na 3.-8.10.2012, což je kus života :) A tento konkrétně teda nebyl špatný...