Prázdniny 2010

Den po dni, zážitek po zážitku, náááádherné prázdniny!!!

Stejně jako minulý rok, i letos jsme se měli brutálně perfektně. Ráno jsme ještě naposled zašli do školy, vyzvedli jsme Sabču, v jejímž stanu jsme celý tábor bydleli, a jelo se do Brna. Na místo jsme dojeli brzy, abychom chytli pěkné místo pro stan. Postavili jsme hlavní, tedy ložniční a klecový, a na věci potom náš malinký jednoplášťový. Vybalili jsme se tedy, zabrali jsme kotce a zakempili u Lindy a Vítka a hráli jsme Activity. Po večeři jsme byli rozřazeni do družstev na agi, pro nás spíše jen formalita, patřili jsme do družstva prvního, aj naše solubydlící Sabča se Sany a většina našich kamarádů. Taky nám bylo přiděleno družstvo na venčení a na hry, Linda s borderákem Fredem a patíkem Oskarem, Vítek s australačkou Aničkou, Hanča s bišonkou Sindy a vedoucí Lucka.



Ve čtvrtek ráno jsme tedy začali cvičit ve skupince u Radovana, Míši a Makošky. Horko bylo převeliké, jedniček bylo moc, nic velkého jsme tedy nenatrénovali, ale na rozběhání super. Super však nebyla kladina, Smajlík nabyl dojmu, že je klokan, a o regulátor dokonce zakopával, hlavně nestoupnout na zónu. Odpoledne pak parádní hry, obě jsme vyhráli a první táborový den byl u konce.
Druhý den jsme se rozdělili a trénovali jsme pod vedení Míši. Parkurek jumpingový a krásný, docela záludný, Smajlíka jsem vůbec nechápala, snad všechno dával napoprvé a v úžasné rychlosti. Kimíček zastával názor, že v takovém horku se rohodně nepřetrhne a běhal si svým tempíčkem, občas nějaká chybka v podobě mě, ale i tak jsme si to užili. Odpoledne opět hra, po večeři jsme zašli s Míšou na zónečky a Smajlíkovi se začala vracet paměť. Potom jsme si s holkama zaházely s frisbee, naučila jsem se alespoň ucházejícně rovný hod, klukům se disky velice zalíbily a brzy nějaké zakoupím, abychom si s nimi mohli hrát.
V sobotu jsme se konečně vyspali, jelikož ráno nejezdily kamiony. Na place jsme pak udělali kus práce. Naučili jsme se top spiny, především já jsem se je naučila, pochopila jsem technické provedení a dokonce i kdy mám kde a jakým způsobem co dělat. Připadala jsem si jako kurzista, který nemůže pochopit otočku na čelo, tak moc to bylo pro můj mozek složité. Míši děkuji za trpělivost, počáteční spinovou fázi jsem zvládla a za pár minut se to pro mě stalo zcela přirozeným pohybem, spokojenost. Smajlíka jsme do spinování zasvětili celkem bez větších obtíží, s rychlým psem se mi to i dobře provádělo a začali jsme se pomalu sehrávat. To Kimíček byl zcela zmaten, spiny dělal jen jakože ho tam někdo zakrmoval, ale já jsem se mu tam donekonečně pletla, zastavováním jsem zastavovala i jeho, docela katastrofa. Potrénovali jsme i pár sestupek, stejně tak potom večer, kdy jsme taky pozorovali Míšu při tréninku a byla to fakt paráda.
Neděle opět ve znamení jumpingového parkuru, Smíleček zcela perfektní, spiny se mu uležely a dával je docela profesionálně. Aj Kimounový se snažil, ale jak je o něm známo, snaha mu v takovém počasí nikdy nevydrží dllouho, no prostě ještě že mám malého bílého. Jak jsme doběhali sekvence, udělali jsme ještě hromadu práce na slalomech s kolmými náběhy, Smajla je má pochopitělně po dlouhých měsících uličkování zvládnuté na jedničku, Kimík už zalezlý v kotci protestoval, že on už jako nikam nejde, a tak jsem ho už na polední slunko ani nevytahovala. Odpoledne klasicky perfektní hry, zónečka již s pokusy stoprocentními.
V pondělí nám Míša ujela na seminář se Silasem Bookem a my trénovali u Radovana. Parkurek parádní, já se opět nestačila divit, kde se ve Smajlovi bere tolik rychlosti a šikovnosti při provádění spinů, ale samozřejmě i jiných prvků na trati, opět jsem nenacházela slov na pochvaly. Kimíček běhal jen zkrácené a zjednodušené formy, už na něm byla znát únava a umíněnost, že on do toho tunelu, čili do stínu, prostě vleze, ať se děje cokoliv. Od Radovana jsme ještě putovali na sekvenci k Markétě, kde jsme potkali snad první parkur, který mě moc neuchvátil a to ani později na papíře, což u mě a zvlášť na Zetoru nebývá zvykem. Odpoledne hry a spešl dostih, kdy první běží psovod a jak uběhne určitou vzdálenost, pustí mu psa a časy se sčítají. U Smajlíčka jsem při běhu zakopla, i přesto jsem měla nejrychlejší čas, dohromady se Smajlovým jsme se potom umístili na stříbrné pozici. Kimíkovi jsem vyběhla čas ještě o dvě setinky rychlejší, mezitím mě o další tři stihl předběhnout Matěj, ale i tak jsem byla rychlostí hned po něm, a s Kimečkovým časem sečteno na deváté místo.



Následující ráno, v úterý, nás probudil déšť. Ten sice netrval dlouho, ale i tak se šlo na parkur s více než hodinovým spožděním. Začali jsme u Radovana a zónovek, parkur poměrně jednoduchý, opět se bylo co naučit a opět spokojenost. Po doběhání jsme putovali na sekvenci za Makoškou. Po úvodní rovince byl za dvěma tunely zamaskovaný slalom, člověk by řekl, že tohle Smajlík nemůže dokázat, leč my to dokázali a ještě jsme si zkusili další styl vedení a také hodný pochvaly. Po obědě nám ještě jednou zapršelo, večer potom hra a návrat Míši.
Dlouho očekávaná středa a závody. Já ovlivněná Míšou a jejími postřehy ze semináře - běžet na doraz, všechno nebo nic - zvolila to nejriskantnější vedení a Smajlíkovi se podařilo disknout hned po druhé překážce, kdy mi vyběhl z francky rovnou do tunelu a nějak nepostřehl skočku. Nu což, pochválila jsem a šla si sekvenci zopáknout, tentokrát Smíle skočky fakt lízal a aj s počátečním zádrhelem a pochválením čas na třetí místo. Kimáneček utíkal ze všech sil, síly ho zradily jen na jedné latěčce, aj tak ale krásné čtvrté místo.
Pokračovalo se paralelním závodem. Kimík měl na postup, docela se hecl, akorát šel místo startu omrknout misku, jestli tam čeká jeho pamlsek, který rovnou sežral, a teprve potom hodlal vyrazit na dráhu, potvorák jeden. Smajla vyřazoval jednoho soupeře za druhým a probojoval se až do semifinále, kde ho o kousek předběhl borderák Fred a tak se tedy dělí o 3-4.místo, což je moc krásné.
Večer jsme zůstali dlouho u ohně a kluci na mě čekali v kotci. Přišla jsem je omrknout a u vchodu bylo nablito. Nu což, o půlnoci by to uklízel snad jenom blázen, a tak jsem vzala psy a šlo se chrápat. Ráno jsem to šla potom uklidit, Sabča se mi smála a když došla pro Sany, byla nemile překvapená, že si v kotci nazvracela taky :) V našem případě blinkal Smajlíček, se Sabčou jsme se shodly, že to bylo z jakýchsi psích tyčinek, které jsme dávaly večer psům na zóně a Kimík je nežral.
Jak bych hodnotila letošní tábor? Rozhodně jsme se naučili hrozně moc nových věcí na parkuru, zetorácký spolek mi brutálně zvedl sebevědomí a příští rok ty juniorské kvaldy prostě musíme zkusit.
Smíleček mi dělal radost, únava na něm vůbec nebyla znát, běhal krásně a rychle. A celý tábor se choval více než slušně, procházky zvládal vesměs bez vodítka, občas po někom jenom chňapl a jednou sjel pudla, rasista jeden, ale to vůbec nebyla jeho vina. Událo se to tak, že jsem Smílka uvázala do stínu, on napružený, že nemůže agilitit a ještě u něj nejsem a borka s pudlíkem si dojde a sedne si přímo vedle Smílového. No jistě, že jí ho pěkně porafal, pochopitelně jenom z hlediska vvýchovného, nekrvavého. Slušně se choval také k Sanynce, první den se snažil přivlastnit si celý stan, ale když zjistil, že budeme bydlet všichni dohromady, přestal vymýšlet a tvářil se docela normálně. Měli jsme jen pár nočních výpadků, kdy si šel zvědavý prtík k Sanči čuchnout, ona ho za to kousla a on jí to chtěl vrátit, ale vše se oběšlo docela v pohodě a bez nějakého zbytečného pozitivního trestání. Čím mě vážně překvapil, byly jeho nenažrané stavy. Každý den spořádal v rekordním čase přeplněnou misku granulí se sušeným masem a žral zásadně na vodítku, protože vrčel po okolních pejscích. Ve stanu se mu líbilo, kotec mu nevadil, spokojený byl, když mohl agilitit nebo někomu předvádět triky, vše zvládl úplně s přehledem a moc jsme si spolu posílili vztah - všude za mnou leze jak ocásek, vítá mě ještě o dvě stě procent bouřlivěji, když jdu někam bez něj, kňourá :)
Kimíkovi to loni běhalo líp, letos v sobě nějak nenacházel tolik energie, na parkuru jsme občas chybovali, já ho trošku zapomínala hecovat, prostě jsme běhali jenom pro radost. Dalo by se taky říct, že tento rok prostě jezdí jenom jako doprovod, když hodně kulhá nebo se mu zrovna nechce, neboří se mi svět, protože mám na běhání Smajlíka. Docela mě překvapil svou vášní v plavání, když jsme chodili do jezírka, většinou celou dobu jen tak plaval a ani mu to nikdo nemusel říkat. Jinak je ale stále vzorný, přizpůsobivý, nekonfliktní a miláček. A že se nemusí honit po parkuru celé dopoledne mu rozhodně vyhovuje :)
Pokud jde o mě, tábor jsem si užívala nejvíc až od druhé půlky, kdy jsem se každé ráno budila s pocitem, že tohle někdy skončí :) Nějak jsem v sobě probudila soutěživého ducha, byla jsem rozhodnutá všechno vyhrát a našemu družstvu jsem tedy v každé hře sbírala cenné bodíky, až jsme nakonec v celotáborovce opravdu zvítězili! Samozřejmě jsem každou chvíli hrála ping pong, vychutnávala si zmrzku nebo jsme se chladili v bazéně. Tábor prostě krásný a užívala jsem si ho se vším všudy!
Nakonec něco ze psích poznatků. Celý týden jsme měli možnost potkávat Smajlíkovu tetu Berry a tahle podoba se opravdu nezapře. Radovan si dovezl krásné borderčí miminko Oriho a Honza měl tříapůlměsíčního obřího maliňáka Britečka. Bylo se tedy s čím mazlit a co učit, jak se dělá miminko :)



Co víc, myslím, že text je dostatečně vyčerpávající a táborová atmosféra z něj vyzařuje od prvního odstavce. Bože, já tam chci zpátky!



Na táboře jsem samozřejmě nezapomínala fotit! FOTODOKUMENTACE ZDE




V rámci odpočívání jsem klukům pátek navelila jako nicnedělání, jen krátké procházky a domů. Už ráno mě vyvedli z omylu, utekli na zahrádku a půl hodiny si tam hráli. Odpoledne pak hodinu a večer hodinu a půl, potvory jedny chlupaté :) Káááždopádně jsem se udržela, nic jsem s nimi necvičila a dokonce jsem odolávala Smílovému kňourání a škrábání, když jsem se snažila informovat svět a on chtěl něco dělat.




Sobotááá ve znamení neoficiálního závodění. Abych řekla pravdu, nejela jsem ani tak závodit, jako spíše opět v rámci celoživotní socializace, jak to ráda nazývám :) Ráno jsme vstávali o půl šesté, vyjeli jsme do Lutopecen pro Zuzku s Rájou a v Morkovicích jsme se všichni naskládali do auta k Ivči s Filipem. V Brně bylo horko převeliké, mě ani klukům se moc nechtělo běhat a podle toho taky vypadaly naše výkony.
Začalo se hrou, Kimíka jsem nechala vyškrtnout ze startovky, Smajlík zabojoval a ze všech small účastníků vyběhal s postupkou 5.8 m/s krásnou medaili za 2.místo! Tím ale naše úspěchy skončily :) V jumpingu se na Smajlovém projevila únava a na mě ztracený smysl pro běhání na výhru a vysloužili jsme si odmítačku (úplně ve stejné situaci jako na minulých závodech, mlátím se do hlavy), jednu laťku, postupku 4.65 m/s a 5.místo. Kimounový nasadil jaksi rychlé tempo, v závěru jsem ho nedotlačila do spinu, odmítnutí tedy, avšak i tak 4.místo.
Smílkův běh agility byl čistý, už jsem si oddechla, že neuděláme až tak ostudu, když on potvůrka z neznámého důvodu podlezl první dvě překážky, což jsem pochopitelně nezaregistrovala, a tak tedy disk. Kimíček to samo, běhat do kontaktu prostě nebude a hotovo, chtěla jsem V-set a on si překážku pro jistotu oběhl.
Ve chvilkách mezi běhy jsme se chodili koupat, kluci si zaplavali a pořádně se zchladili. Běhy prostě lážo plážo, příště se musíme celkově víc hecnout, jinak z toho bedna nebude :) Lážo plážo jsem i fotila, fotky jsou TADY!






Večer po závodech jsme byli naloženi do auta a odvezeni na chatu, mamka měla dovolenou. Já a kluci ve stavu vyčerpaném, v neděli jsme chrápali až do oběda :) Tedy, dřív než v jedenáct nás z postele nedostal nikdo po celý pobyt...



Přes den bylo moc horko, v chaloupce bylo klukům dobře a my s mamkou vyrážely za zábavou. Chodily jsme na koupaliště nebo ke známým, kteří mají úplně úžasný mega bazén, já plavala, potápěla se a slunila se, prostě pravé léto. Večery jsme trávili na návštěvách, případně návštěvy u nás, většinou šli i naši chlapci, stihli se nám dokonce oba zamilovat do velšpringlšpanělky. A tolik zmrzlin, kafé, frapé a všemožných dobrot jsem už hódně dlouho v tak malém časovém rozpětí nepozřela.



Kluci se pochopitelně chodili také koupat, k dispozici však měli jenom lesní potůčky, které jim i tak stačily. Každý večer jsme šli na velkou procházku, u studánky se kluci řádně smočili a celou dědinu jsme prošli stylem my s mamkou po cestě a psi v potoku podél cesty. Když zrovna miláčkové narazili na vodopád, dívali se na sebe, jestli není ten druhý odvážný a nepůjde první, a když byli oba zbabělí, vylezli z vody a pod vodopádem se opět zařadili. Chvílemi jsme také trénovali, Smajlík se naučil zastavovat u misky z trysku a na povel a Kimíček si většinou spíše jen hrál nebo dělal nějaké motivačky.



A jelikož nesmím ztrácet kontakt se světem, v pondělí jsem byla odvezena na cvičák, otvírali jsme školku pro štěňátka. A ani v úterý jsme se cestě do KM nevyhli, kluci se pro změnu předváděli jazykovému táboru. A ještě musím dodat, že ve volných chvílích jsem postupně smolila všechny dosavadní články, aby bylo na webu co číst :)



Abych řekla pravdu, po dlouhé době mi nevadilo být na chatě a odřezaná od agilitění. Pobyt jsme si užili a pravděpodobně letos nebyl poslední :) Ještě mrkněte na FOTKY!




Horko máme takové, že se nehodí chodit na dlouhé procházky, a tak chodíme na procházky krátké, při kterých si zpříjemňujeme život koupáním. Ve čtvrtek dopoledne nás tedy mamka hodila k Janči a smečku nám tentokrát doplňovala Roxy a půjčená Majla. U jezera Modrá jsme byli za pár minut, psi honem vlezli do vody, teda kromě Rox, Já a Janča jsme šly do plavek a hurá plavat! Kimíček plaval pro radost, Smajlík většinou pro balónek, Majla pro baldu, Roxy z donucení a my s Jančou proto, že se mimo vodu nedalo vydržet. Blbli jsme téměř dvě hodiny, až z toho byla Majla nějaká špatná. Aktivně jsem fotila, doporučuji prohlédnout narvané ALBUM a malou ochutnávku vkládám i sem!












V pátek odpoledne mě naši s hromadou věcí zavezli do Cetechovic k Sabči na chatu. Rozloučili jsme se, rodiče mi totiž na týden odjížděli do Chorvatska, a zábava začala. Rychle jsem oblíkla plavky a hop do bazénu. Voda byla tak odporně teplá, že jsme se moc neosvěžili, ale sranda byla. Smíleček se na nás pořád dobývál, když ale stál na zadních nožičkách a škrábal na bazén, ani čumákem nepřesahoval přes okraj. A tak si blbneme, Smajla kňourá a najednou žbluňk, vesele překonal bariéru a už plaval s námi. Sabča měla na prázdninách ještě papilonku Ňufi, takže jsme šly večer venčit čtyři pejsky. Potom jsme nechaly lumpáky odpočívat a šly jsme na chvíli s klukama ven. Já docela zhrozená, co na tom pivu a cigaretách všichni vidí, avšak nuda nebyla, tož to bylo OK.

V sobotu ráno jsme po pár hodinách spaní ve stanu vstali a jelo se na závody do Boskovic. Trošku jsme šachovali s pejskama, já běhala se Smajlíkem a se Sany, Sabča s Kimíčkem a s Ňufákem. Parkury byly docela jednoduché, skočky poměrně nízké, horko brutální.
Začátečníky jsme odstartovali se Smajlíkem, běh pěkný, čistý, jaksi se mi zdál pomalý, přesto 1.místo. Sanča zaostávala jen o pár vteřinek, avšak čistá a 2.místo. Kimík čistý vyběhal Sabči 1.místo, Ňufka poslední :)
Open již pefektní méně. Smajlíček s regulátorem na kladince, čili pojištěným jednou chybou, avšak jinak čistý, čas nejrychlejší, kladinka nádherná, 3.místo plus 3.místo součty. Sanynka s odmítačkou čtvrtá a čtvrtá v součtech. Kimík mě šel po startu chvíli hledat, to však nikdo neviděl ;), tedy 2.místo a 2.místo v součtech. A Ňuf opět poslední.
Závody pěkné, ceny ucházející, pocity krásné, na bedně jsme si to užili a razili jsme zpátky do Cetechovic.



Tak jsem si říkala, že jsme se Sabčou unavené, vyvenčíme, navečeříme se a půjdem spát. Omyl. Pěkně jsme se ohákly, namalovaly, učísly a šly jsme kalit, na diskotéku, na zábavu, říkejte si tomu jak chcete, do Roštína a pešky. Z Cetek s námi šel Martin, po cestě jsme potkali Lukáše a dalšího Martina a dovalili jsme na koupaliště.
Hudba už hrála, lidí zatím moc nebylo, a tak jsme seděli a já do sebe násilím lila první pivo. Fuj, jak to někdo může normálně pít? :) Začalo pršet, přesunuli jsme se dovnitř, dali jsme další pivo. A kluci dostali ohromný nápad, že se půjdem koupat, že v dešti je voda vždycky teplejší. Když jsem řekla, že za žádných okolností mě do vody nedostanou, začali s taktikou, že mě opijí. To však nestihli a najednou se zvedli, že my se jdem koupat. Zvedly jsme se se Sabčou taky, že my se jdem dívat. Atmosféra kolem nás a nějaký ten zlomek promile v krvi mi nedal, svlíkla jsem se a do vody jsem skočila taky, aj Sabča. Zima mně byla jak sfiňa, lidi se na nás chodili dívat a já pořád nevěřila tomu, že vážně v noci plavu. Až ke mě připlaval Martin a začali jsme se slušně řečeno seznamovat :) Za chvíli jsme vylezli a že se půjdem k Martinovi domů osušit. Došli jsme tam, ručníkama jsme toho už mc nevylepšili, oblečení jsme měli mokré od prádla, kosa nám byla :) No a pak jsme se nějak rozdělili, Sabča a zbytek šli zpátky na koupaliště, já a Martin jsme ... :) Všichni si domyslete dle vlastní fantazie a dle toho, jak moc mě znáte a co už se vám stihla vykecat :)) Docela zážitek, až nás chvíli po půlnoci vyrušila Sabča telefonem, že taťka už pro nás jede. V tu chvíli jsem myslela, že ji zaškrtím :) Zkulturnili jsme se tedy a vrátili se na koupaliště. Stihli jsme si jednou zatančit a pak už jsme museli domů. Ano, myslíte si správně, su blbá, a jak, ale to jsem prostě já :)
Neděle ve znamení dospávání a projížďky na kole do Roštína, sbalení a odjezdu do Kroměříže. Začaly nám totiž ...




Hned po příjezdu na cvičák jsem své velké zážitky z předchozí noci musela holkám sdělit, telefonu jsem taky nedala pokoj, první den intenzivek jsem tedy byla myšlenkama trochu jinde. Tyhle intenzivky běhal jenom Smajlíček, Kimík měl dovolenou a chodil jenom koukat a vzadu vždycky zkusit nějaký ten tunýlek. Sekvence nebyly moc složité, Marťa reagovala na všechny chyby a ihned nás opravovala, odpoledne uteklo jako voda.
Druhý den ráno jsme vyrazili na plac, já už podstatně normálnější :) Běhali jsme opět poměrně jednoduché sekvence, problém se u nás vyskytl jen při vedení ob překážku, jelikož jsme to asi půl roku nezkoušeli.
Po nás šli běhat medíci a my se vydali na oběd na Scénu. Dala jsem si špagety, mňam. Vrátili jsme se na cvičák, mrkali jsme, jak to jde našim kolegům a když docvičili, začali jsme my large a pinďouři stavět odpolední parkur. Běhání nám opět šlo, jen kladinky zatím do parkuru nezařazujeme. Marťa mi pořád připomínala, ať nechám Smajlíka pracovat samostatně, tak jsem mu, chtě nechtě, utíkala a utíkala, aby měl další důvody zrychlovat.
Po odběhání jsem sledovala medíky, potom Marťu při tréninku, zkoušeli jsme se Smajlovým zastavovanou zónečku a bylo šest hodin, tedy se mi začali scházet lidi do štěněcí školky. Měla jsem skupinku větších pejsků, dělali jsme motivování, slyšení na jméno, sedni, lehni, otočky, aportíky a začali jsme s chůzí u nohy. Všichni byli moc šikovní, počasí nebylo moc teplé, pejsci měli tedy možnost spolupracovat, já jsem si to užívala, perfekt. Janča si po nás vzala malinká miminka, já si užívala dívání, jak jim to krásně jde, spokojení jsme byli všichni. Po odcvičení samozřejmě pouštění štěňat a debatování, domů jsem se vrátila až před devátou, na cvičáku jsem tedy strávila více než třináct hodin téměř non stop, fakt paráda, tohle bych zopákla :)
V úterý jsme šli až na deset, velikostní skupinky jsme měli totiž prohozené. Běhali jsme zase docela úspěšně, Smajlek už dělá definitivně celou houpačku. Mezi chvílemi na parkuru jsme pochopitelně, jako dny předchozí, vykecávali s ostatními, úterní debaty však neměly chybu. Začala JanaR svou hláškou k maliňákovi Airovi „Ty máš hubu plnou zubů!“ :), následně pak Ivča objevila ve složení Activie arabskou gumu - doteďka nikdo neví, co to je - a já s Jančou jsme naprosto vážně spekulovaly nad kroměřížským pokřikem doprovázeným roztleskáváním. V tu chvíli jsme přemýšleli, co všechno si necháme vyrobit klubového, jak bude Šárka vypadat při běhu v klubových plavkách a že Marta si už takové pořídila, mimohcodem ta nám bude k pokřiku štěkat, při té příležitosti jsme trochu zavzpomínali a bylo nám krásně :) Snědli jsme několik balíčků Candie´s, nejvíc nám chutnaly karamelové a sýrové. V dobré náladě nás udržovala i Marťa svými nekonečně vtipnými hláškami na parkuru, nejvíc se uchytil pes, který „Teče teče, tady ještě teče, tady dotíká a ty už běžíš!“. Tímto chápejte stahování kolem bočnice s následným rozběhem na áčko :) Tak moc jsme se nasmáli, až jsme všichni začali na židlích pomalu a jistě usínat. Mě osobně bolelo naprosto všechno a přemlouvala jsem se asi čtvrt hodiny, než jsem ze židle vztala a valily jsme se Sabčou k nám na oběd, jak jinak než těstovinový, se sýrovou omáčkou. Po obídku zmrzka a na chvíli jsem si lehly, další čtvrthodinu jsem se přemlouvala, abych se postavila na nohy a zpět na cvičák. Odpoledne sekvence už byly jednoduché, Smajlové jich moc nedělal, protože nekladinuje. Přemluvila jsem Marťu, zaběhla si se Smajlíčkem jednu sekvencičku a vypadali u toho hezky. Následně opět trénink Marti a večer jsme pro změnu odkráčeli do hospody na pizzu. I zde byla sranda, nasmáli jsem se, hlavně když sýr na pizze „tekl a tekl až dotekl :)“, no prostě komedie.
Středa byla poslední, jen dopolední. Horko bylo veliké, Smajlové unavený, sekvence těžké, i tak jsme je zvládali na jedničku, možná někdy i s hvězdičkou. Při mrkání na media jsme vymýšleli náš slavný pokřik, něco už je vyplozeno, avšak výsledná podoba je ještě daleko. Nakonec jsme Marti poděkovali, rozloučili se a všichni jsme se rozešli a rozjeli do svých domovů. A tímto skončily extrémě vtipné a úžasné intenzivky s Marťou Konečnou. Fotodokumentace zde :)






Tož čtvrtek a pátek po intenzivkách jen odpočívací, spací, procházkovací, kámoškovací, cvičákovací - kurzistovací a ulejvací. Počasí stále tropické, konečně si užíváme prázdnin jako všichni normální lidé :)

V sobotu Smajlek naznal, že už by něco pořádného dělal, ale to měl blbé. Ráno jsem se dala dohromady, na točně mě vyzvedlo auto plné super lidí, tedy řidič Radek, Raduška a Janča a jeli jsme na výlet. Hlavní cíl cesty byl omrknout, jak to vypadá ve Svojanově a na co se máme na táboře připravit. Cesta byla velmi veselá, občas nás rozčilovala navigace, občas cesty nebyly zrovna nejlepší vizitkou českého státu, jináč jsme stihli posvačit a probrat spoustu zábavných věcí, našli jsme i Jančino oblíbené Přikrylovo náměstí :)
Na místě jsme byli kolem desáté, lidi velice žádní, nikomu jsme tedy při zkoumání terénu nevadili. Začali jsme rybníčkem - jaj, jak tam já se těším - pokračovali jsme chatkami - jsou malé a není tam elektrika - a skončili jsme na záchodě - a ani jedné z nás se pořádně nepodařilo spláchnout, jaksi netekla voda - :) Nicméně objekt prozkoumán, našli jsme i naši zřejmě budoucí chatku, a hurá do hospody, jako obvykle. S holkama jsme nezklamaly, v chuťových buňkách jsme drželi pospolu, tedy malinová točenka a salát s kuřecím masem. Po obídku nás Radek pozval na zmrzlinu „Kouli“, a bylo jasné, že i těch bude za tábor hodně :)
Od rána jsem všem připomínala, že v Liberci je to EO a já se tam chci jet podívat. Moji větrní společníci mi však tvrdili, že je to víc jak dvě stě kilometrů, a já si nechtěla nechat rozmluvit, že za hodinu jsme tam. Až mi to tedy Vykyn ukázal na mapách.cz, uvěřila jsem, ale stejně jsem tam chtěla :)
Cestou zpět jsem došla k závěru, že by to chtělo výlet. A Radek došel k závěru, že když Olomouc, tak Olympie. V tu chvíli ze mě vypadla věta, že „To je lepší než Liberec!“, ale to jsem pochopitelně nemyslela tak úplně vážně a budu si ještě dlouho vyčítat, že jsem nakonec nebyla schopná sehnat někoho, kdo by mě tam hodil. Po cestě ještě malý zádrhel, kdy mi močový měchýř vypovídal službu, za jakýmsi keřem u cesty jsem si zabahnila boty a pořezala ruku, ale stálo to za to. A najednou ta Óóóóóólomouc a to velké O Óóóóóólympia :)
Tak tedy já a nákupní horečka. Hned v prvním obchodu jsme ukořistily slevněné žabky, holky šly do balerínek. Na slevovém věšáku jsem posbírala hromadu triček, ve třech jsme se zmáčkly do jedné kabinky a nakonec jsme si všechny vybraly, já dvě a holky každá po kusu. V řadě u pokladny jsem neodolala, jedny korále a dva náramky se mi k nákupu musely přičíst. Nákupy pokračovaly, v posledním obchodě jsem vyzkoušela asi tak desítku kraťasů, až jsem si konečně vybrala, Janča šla do riflí a Raduš do krásných šatů. A zbylo mě normálně všeho všudy dvacet korun. Víte, co to je za pocit, nakupovat bez neomezené kreditky od rodičů? :) Ani to krásný prádlo jsem si koupit nemohla, přitom bylo tak brutálně levný! Nicméně, nakonec mě Janča založila, koupily jsme ovocné coctaily, vysvobodili Radka z elektra a jelo se domů. Opět jsme se smály, byly jsme spokojené, nakupováním příjemě zmožené, krásný to byl pocit. Holky, tohle zopáknem! A velcí čtěnáři, mrkněte k Raduš na její úhel pohledu.




Neděle cvičák, pondělí cvičák, úterý cvičák :) Smajlík už umí krásně rozlišit zastavovanou a sbíhanou kladinu, áčko flákne jedno z deseti a hojdy má téměř super. Krom zónovek nic moc netrénujeme, v podstatě si chodí Kimíček hlavně potrénovat do štěněcí školky a Smajlíček porvat některého z přítomných pejsků, jinak je všechno v pohodě. A dále procházky, hraní, odpočívání, vstávání na oběd a relax.




Vzbudili jsme se o půl dvanácté, rychle jsem si vyčistila zuby, hodila na sebe první kus oblečení, co jsem objevila, a vyrazili jsme na procházku. V tu chvíli jsem dostala nápad a zavolal Raduš, že se za dvě hoďky se přiřítíme do Kojetína.
Po venčení jsem si dala sprchu, ještě docela v klidu a mrkla jsem na vlaky. Jeden nám jel úplně super, že by na něj i navazoval autobus, když ono tak trochu error, nejede o prázdninách. Tak tedy fofr, zmatky, rychle se sbalit a pádit na nádraží, na úplně opačný konec města, pěšo. Stavili jsme se u mamky v práci, aby nám přispěla nějaký drobný na vlak, a pokračovali jsme v cestě. Na miličáku jsme zvolnili tempo, podle tamních hodin jsme měli čas. A opět error, hodiny nejenomže mají celoroční horečku v ukazování teplot, ony jsou brutálně pozadu, protože ke komenským hodinám jsme určitě dvacet minut nešli. Opět jsme tedy přidali do kroku a na nádru jsme byli včas. Zakoupila jsem jízdenku a jeli jsme. Cesta dobrá, jako minule, sama jsem trefila, sama jsem našla vlak, sama jsem vystoupila, jsem dobrá!
V Kojetíně nás čekala Raduš, kluky a Kessinku jsme nechali na zahradě a společně ještě s Radčinou sestrou Terkou jsme se vydali za Aničkou a jejími jrt štěňaty. Bezva, další error, na poslední chvíli mi psala mejl, že musí nutně odejít a já už si ho jaksi nestihla přečíst, takže nám nepomohly ani ty kamínky, které jsme házely do oken :)
Otočily jsme se a vzaly to alespoň na zmrzlinu a do zverimexu. A potom k Vykydalům za pejskama. Smajlík si našel frisbee a ohromně se mu zalíbilo, až jsem mu ho musela s jeho likvidátorskými sklony zabavit. Kesska blbnula s ním, jen trošku nechápala, že se chce přetahovat, Kimík chvílemi taky, když na ně zrovna neštěkal. Pak se kluci stihli malinko pohádat o Kesinčinu kousací buvolost, já se pokoušela lovit ryby v jezírku, udělaly jsme společné foto a nasedly s Radkem do auta a jelo se do KM. Pochopitelně na cvičák :)
Trénování opět v duchu zónovkovém, trošku i slalomovém a topspinovém. Smajlík běhal na svého pískacího osmáka, ten se však zalíbil nejen Kessince, ale především Kmíkovi. Kimíkovi, který by pískací hračku za normálních okolností nevzal do pusy, se zalíbila natolik, že ji bral jako super odměnu, snažil se a po běhu si s ní několikrát pískl a pak se šel schovat do tunelu, abychom mu ji nemohli sebrat. No a tak tedy trénovali všichni tři psi na jednu hračku. No a pak už za mnou dovalila Janča a lidi do školky a cvičili jsme se štěňátky.
Krásný den to byl, však s Raduš rozhodně ne poslední :)






Ráno čtvrteční nás normálně budil budík, trošku jsme sice zaspali, avšak vypravili jsme se a vyrazili jsme za zážitky. Stavili jsme se pro parsoní Nelinku, ta na nás sice civěla jak vyoraná myš a nechtělo se jí z pelechu, avšak ve zdraví jsme se dobelhali až za blázinec, kde na nás netrpělivě čekaly Janča a Roxy.



Obešli jsme les na Barbořině, dokonce jsme se v něm procházeli, dali jsme pár zastávek, Smajlík s Neldou pořád blbli, naháněli se, kousali se, hráli si. Kimík si chvílemi hrál taky, ještě menšími chvílemi i Roxinka a všichni byli spokojení. Z Barbořiny jsme to vzali ještě dolů k Modré, aby se mohli pejsci okoupat. Rox klasicky brodící, kluci plavací a Nelda plavací bezhlavě. Chvíli jsme do vody házeli aportíky, potom granule a po vyblbnutí jsme si to namířili domů. Prví tedy po více než čtyř hodinách blbnutí vrátit Neldu, a pak až domů :)



Doma kluci zalehli, já též. Potom přišla mamka, vyrazily jsme na nákup, hlavně do zverimexu, to chodím dobrovolně :) A potom už zase na cvičák. Kluci pro tentokrát zůstali doma, dovalila za mnou jen Janča bez psa a Áňa s Ronym, ten zrovna přechází na large skočky, tak jsme alespoň potrénovali jednoduché sekvence a přesvědčovali retrívra, že my jsme nejlepší zábava na světě.
Ze cvičáku jsme to s Jančou vzaly rovnou do hospody, na kofolu. Seděly jsme venku, déšť nás potom zahnal dovnitř, avšak to nám nebránilo v debatování naprosto o všem, od psích rvaček, přes taneční až po kluky. Klasicky jsme se nemohly od stolu odlepit, možná smíchem :) Již za tmy jsme tedy vyšly, já si vzala své zmoklé kolo, na kterém jsem mimochodem přijela, a debaty pokračovaly, když jsem šla Janču doprovodit. Všechno bylo perfektní, akorát nechápem, jak spolu můžem ještě vydržet, když se tento týden vidíme každý den několik hodin a pořád máme dostatek témat na povídání :) FOTKY




Jůj, jak já jsem se těšila :) V pátek odpoledne jsme se s klukama svěřili do auta tak trochu neznámému chlapovi, já ho viděla v životě poprvé, jen taťka věděl, o koho jde. Přijel asi o hodinu dřív, cesta byla brutálně nezábavná, protože skoro nic neříkal a každý můj pokus o rozhovor zakončil něčím ve stylu „Hmmm“, tož asi tak. Vyklopil nás na jakési pražské ulici, na níž teoreticky mohl být náš cíl výpravy. K mému velice milému překvapení to bylo přímo před panelákem, kde jsme měli víkend plánovaný, tedy u Lenky, Jirky, Iginky a Jasmínky, čili u Igimín! Hurá!
Přivítání docela milé, naše prtí trojka se na sebe tvářila celkem slušně, Kimík byl pochopitelně zcela neškodný, a po krátkém rozkoukání jsme se převlíkli a vyrazili na procházku. Došli jsme do takového lesoparku, tuším Ďáblice tomu říkali, pejskové se pořádně vyblbli a to zejména Smajlík a jeho bílé kolegyně. Každou chvíli měl někdo v mordě nějaký klacek, psiska se vzájemně přetahovala a samozřejmě nezapomněla vlézt do toho největšího hnusu, jež připomínal jakési močály či něco podobného. Potom cesta zpátky, doma pokračování divokých her a povídání až do noci :)



V sobotu jsme se pěkně vyspinkali, chvílemi byli se mnou v posteli nasáčkovaní všichni čtyři miláčkové, ráno jsme vyvenčili a po nějakém tom chystání, již skoro v poledne, jsme vyrazili do ZOO, společně ještě s Luckou a prtí Bibinkou.
Výpravu jsme započali v metru, to se klukům docela líbilo, následoval narvaný autobus a ZOO. Lidí bylo všude mega, s takovým množstvím psích rarachů to bylo občas o život, ale i tak jsme si prohlédli spoustu zvířátek a některá mám také nafocená. Smajlíka nejvíc zaujaly surikaty a plavající tučňáci, naopak hrdinou nebyl u makaka a jakési šelmy kočkovité. Kimíkovi se líbilo skoro všechno, akorát on by se tak rád díval dlouho a my už vždycky museli jít.
Ze ZOO jsme si to namířili do Stromovky, kde se psí děcka pořádně vyběhala s balónkem. Došlo i k nějakým těm prasoním neshodám, avšak s tímto se musí u našeho krásného a úžasného plemene počítat a i to dělá PRT tak dokonalým a jedinečným. Pokračovali jsme do MCáče, trochu jsme se občarstvili, abychom mohli nasednout na metro a dorazit domů. S unavenými parsony! Večer sice zvládli ještě nějaké to hraní, oba moji kluci se totiž zamilovali do Jasmínky. A unavení jsme byli i my, avšak ne natolik, abychom si opět nemohli povídat dlouho, hodně dlouho.



Neděle ráno a venčení s velkým focením a také cvičením. Zkoušela jsem s holkama pár věcí a byly moc šikovné, prostě prtice. Potom jsme se pobalili, rozloučili a nasedli do auta, tentokrát vlastního (naši ráno vezli bráchu na letiště, odcestoval studovat do Anglie). Cesta byla již zábavnější, alespoň jsem někomu mohla vykládat zážitky a sama se sebou si povídat o parsonech :)



Co nám víkend dal, krom zábavy a potěšení? Konečně jsem našla někoho, kdo si se mnou bude hodiny povídat o prsonech a kdo pochopí, že Smajlíkovy výpadky moc neovlivním. Moji Pražané mi totiž rozumějí :) Smajlíček a Iginka jsou si až brutálně podobní, ty povahové rysy, vlastnosti a chování prostě nejsou náhoda a příbuzenstvo se v žádném případě nezapřelo. Dokonce naše lásky stejným způsobem mordují protivníky :) A netěšila jsem se zbytečně? To rozhodně ne, měli jsme se krásně, všecky a všechen Igimíny jsou moc fajn a určitě budeme z dalšího rodiného setkání nadšení.
Mrkněte na naše FOTEČKY a zabluďte také k Igimínám :)

Pondělí 2.8. zařadíme ještě do podnadpisu na způsob odpočívání, s klukama jsme dospávali, já zašla do města k zubařce, odpoledne pak štěněcí školka.




Ačkoli mám prázniny, ani vyspat se nemůžu, jelikož jsem v úterý ráno vstala, vypravila se, vyvenčila a opustila moje psí miminka, aby mohla před táborem nerušeně odpočívat a já se bavit. Na točně mě vyzvedl Vykydalovic strejda Staňa s Jančou v autě a dovezl nás do Zlína do Lešné, kde jsme měli scuka s dalšími Vykydalovými. Radek tedy dovezl Radku a tři agiliťačky se zase jednou v normálním oblečení a bez psů vydaly trávit den do ZOO :)



Viděly jsme spoustu krásných zvířátek, trochu změna od cvičáku :) I když je pravda, co chvílu jsme měly myšlenky na parkuru nebo minimálně mezi psy, chtěly jsme běhat agility s klokanem, od jakýchsi ptačích běžců jsme se dostaly až k Nelince, které chybí pět zubů a Marta nesmí pojmenovat ovečku, kterou chceme na cvičák místo sekačky :)) Krom toho jsme se fotily se zhlížejícím supem, jezdily na velbloudovi, krmily ovečky a plameňáky, shlédly krmení lachtanů, lozily po průlezkách, houpaly se na trojhoupačce nebo jsme se třeba schovávaly před deštěm, nejlépe v obřím kmenu. No užívaly jsme si výlet naprosto se vším všudy. Nakonec jsme si prohlédly snad všechno a Vykyn nás dopravil na Vykydalovou chatu do Lukova.



Obhlídly jsme prostředí, a usedly jsme ještě společně s Radčinou ségrou Terkou ke stolu a hrály kostky. S Jančou jsme trochu usínaly, a tak na nás holky vytáhly karetní hru Phase, abychom provětraly mozkové závity. Bylo to úplně super a skočily jsme dřív, než mě to přestalo bavit :) Po partičce jsme napochodovaly dolů ke grilu za zbytkem Vykydalů na výborný kuřecí steak. A po véči jsme se komplet všeci sbalili a šlo se do hospody :) My nezletilé ve vší slušnosti na pohár a kofolu, zletilí v menší slušnosti na nějaké ty alkoholické nápoje. Kesinka se po cestě vyválela v chcíplině, tak to vzala ještě přes rybník a byli jsme všichni spokojení. Večer společné karty, žolík. První tři hry jsem vyhrála, až se mnou nechtěli hrát, avšak tuhle šňůru vtězství vystřídala delší šňůra proher a ačkolv jsem měla dopoledne štěstí hodně, tu byl bodově za mnou jenom Vykyn :) No a pak už jsme se jen poskládali do postelí, ještě jsme se chvíli smáli a povídali si, až jsme z toho usnuli.



Ve středu nás Radek hodil na bus do Fryštáku a my s Jančou odfrčely do KáeMka. Já jsem se doma jen vytočila a mazala jsem ke kadeřnici, zde jsem byla rekordní více než čtyři hodiny a cena byla klasicky taky rekordně obludná :) Navečer pak hurá na cvičák, do školky. A potom už jenom spát. Jéžiš, další super akce je za námi a nezapomeňte shlédnout FOTODOKUMENTACI.

Čtvrtek 5.8. poslední den odpočívací, skoro odpočívací. Ráno budík, klasicky zaspání a zmatky. Vyletěli jsme s klukama z baráku a zrovna nám náhodou jel autobus, tak jsme se svezli na půl cesty a za čtvrt hodiny jsme doťapkali k Martě, Kimík se šel stříhat. Opustili jsme tedy naši jorkširskou třetinu a vydali se se Smajlíkem do zverimexu, okoupat na Bágrák a skončili jsme ve stínu tréninkem triků. Potom jsme zašli pro Kimíčka, slušelo mu to velice moc a pěšo domů. Já jsem se jen naobědvala a vyrazila jsem do města, abych se trochu věnovala i svému dalšímu kamarádovi, jak říká Lenička, kamarádovi s výhodou :) A potom domů, s mamkou nakupovat věci na tábor a na benzinku vysát auto. Večer jsme s klukama na procházce potkaly Romana s Nelinkou a rozhodli jsme se pro velikánský okruh. Strašně moc jsme toho stihli probrat, mega jsme se u toho nasmáli, hlavně když se Romanovi, který je více než jednou tak starý jak já, zapalovaly lejtka, od kopřiv :)) Parsoni se v polích vyblbli, Kimánek se vyčmuchal a my už neměli procházku kam protáhnout a prodloužit, takže jsme se museli rozloučit :) Tak přesně tohle měl být původně regenerační den :)




A věřte či ne, i v pátek jsem si musela natočit budíka, abych všecko stihla. Tak se to nakupilo, hodinka s klukama na procházce, dvě hodinky v koupelně, další hodinka oblíkání, česání a líčení, nějaký ten čas na jídlo a další venčení a potom taky zpacfikování totálního bordelu v mém pokojíku. No a konečně přišli naši z práce, nasedli jsme do auta, vyzvedli Leničku a jelo se do Roštína. Já už perektně naladěná na perfektní večer, věřila jsem, že prostě všechno bude perfektní. Na chatě jsme se s Leňou moc nezdržely, vyzvedly jsme kluky, tedy Lukáše, Rudu a Plevíka a vyrazili jsme na Kamínku na pivní :)
No tak strašně brutálně úžasná akce to byla, až to chvílema pěkný nebylo :) Pochopitelně první, co kluci udělali, koupili si i nám první pivo. A učinila jsem objev. Už to piju, jakože to piju, a dokonce mi to přijde docela dobré. Ach, jak rychle si člověk zvykne. No a pak jsme si sedli, trochu se rozkecali, občas jsme šli pááářit :) do přední řady, akorát já teda velice moc nevím, co tam vůbec letos hrálo. Taky se k nám dostala vodárka, doutníky, byla další piva, nějaké baňky a tohle všechno ve mě utvrzovalo úžasnou náladu :) A jelikož jsem dala tentokrát přednost kamarádům a ovi, tak trochu se tam kluci o mě málem poprali, čemuž statečně zamezila Leňa, když mě posouchat nechtěli, a všichni jsme byli spokojení.
Krom tohoto bylo vše v naprostém pořádku, já zůstala ve stavu použitelném, až by na mě nikdo nic nepoznal, kdybych se jenom pořád něčemu nesmála. Asi ve dvě hodiny se strhla brutální bouřka, půl hoďky jsme byli schovaní ve velkém stanu a jak pršet přestalo, naznali jsme, že půjdem. Po cestě jsme pomáhali roztlačit jakési auto, nejvíc to odnesl Plevík a bahno se na něm podepsalo docela brutálně :) Potom jsme došli k chatě, tam jsme se ještě usadili a další hodinu si povídali. Před půl pátou jsme se konečně rozloučili a v pět už jsem dokonce sbírala síly na následující táborový týden.
Snad ještě v tomto odstavci se zmíním, jak velice mile mě mamka ráno probudila, že „Vstávej, máš dole ženicha :)“. Můj blonďák Lukáš se přišel ještě rozloučit a donesl mi náramek, který mi večer úspěšně ukradnul. A tak mi jej úspěšně vrátil, úspěšně jsme se rozloučili a hurá zase do světa psů.




Snad ani nelze popsat stupeň těšení na tuto úžasnou akci. Úvod napíšu ve stylu, jak jsme se nakonec v chatce zabydlely. Původní plán byla smečka Kroměřížáků, ale jelikož Janču navštívila střevní chřipka, na tábor neodfrčela a na poslední chvíli jsme domluvili společné žití, tedy s původně plánovanou Raduškou a Kessi, Zuzkou a Rájou a neplánovaně s Terkou a Čipi a Irou. Slovy lidskými tedy, jorkšír, prtík, kaňák, malina, neurčitá chlupatá kulička chlupů plus neurčitá ušatá chlupatá bytost. V tomto složení, se dvěma psycho psy, pochopitelně myšleno parsoní Smája a belgická Iruška, a s Rájenkou, jež vadí každému svou existencí, jsme se za pobyt nevyhli určitému vyřitování pozic, přivlastňování věcí, lidí či dokonce celé chatky nebo třeba jen téměř nevinným histerickým výlevům štěkání a vrčení. Avšak přežili jsme ve zdraví, žádný z pejsků neutrpěl ani újmy na duši a takovéto složení bych klidně zopákla.

Cvičit jsme začali v neděli. Kimounový šel ráno na poslušnost. Z ranní rosy byl celý mokrý, tvářil se jako týrané zvířátko a cvičil takzvaně nic moc. Přd obědem jsem ho vytáhla na obrany a to už bylo o něčem jiném. Roztahala jsem ho na hadr a poté už přišel čas pro figuranta, celý tábor jsme kousali na Libora Pavlíka a příležitostně na Vaška Ullvera. Kimík bojoval jak o život, tahal a škubal, až si svou kořist vyhrál a nám bylo doporučeno zůstat na druhé kolo. Kimeček tedy čekal, těšil se a štěkal, až se nám stala velice nemilá příhoda, totiž že použili na hecování pejska před námi bič a to Kimounového naprosto vyvedlo z normálu. Druhé kolo obran bylo celé o tom, že jsem Kimíka tak dlouho přemlouvala a skákala kolem něj, než konečně kousl do hadru a začal se tahat. Chvíli na to mu však figurant na rozveselení nabídl nohavici a Akišák měl tedy nový střed vesmíru. V duchu výstižné přezdívky jorkšír zabiják se tedy nesly naše obrany po celý zbytek tábora. Odpoledne jsem vytáhla Kimečka na parkur za Marťou Konečnou, moc se nepředvedl, byl trošku rozhozený ještě z rána.
Smajlovému jsem naplánovala dopoledne parkur, krásné sekvence, Smajlíček makal a já byla spokojená. Odpoledne odpočíval, večer jsme zaběhli na obrany, které mého teriérka docela chytly, jelikož podle něj je přetahování s kýmkoliv o cokoliv nejlepší zábava na světě.



V podnělí ráno jsem Kimíka nechala, než oschne tráva, a vytáhla jsem ho až na obrany. Užil si je klasicky pořádně, avšak do hadru se mu kousat nechtělo, nohavice jsou přece mnohem lepší zábava. Odpoledne pak poměrně pěkně odchodil poslušnost, dokonce aportíček byl ucházející a já byla spokojená. Navečer pak byla ulička, tedy fakt super vynález na můj oblíbený pojem celoživotní socializaci psa a posílení sebevědomí. Představce si psovody se psy v jedné řadě a asi dva metry od nich naproti další psovody se psy. Pejsi musejí mít náhubky, figirant psy dráždí, rozčiluje a potom uličkou probíhá a psi na něj šíleně štěkají a zezadu jsou na figiranta puštěni, pochopitelně na vodítku. Tohle Kimíka od první chvíle chytlo brutálním způsobem, kde se štěká a za někým běhá, tam je přece zábava. Vůbec nebylo třeba jej hecovat, s nekonečnou dravostí šel po figurantech, prostě můj jorkšír zabiják. A jelikož měl dopoledne skoro vegáč, večer ještě mazal na coursing. Dal si jen rovinky, některé jsem klasicky běhala s ním a v jeho lovu ho podporovala a moc jsme si to užili :)
Smajlové šel pro změnu po ránu psouchat na poslušnost, vůbec jsem netušila, že prakticky všechno umí tak, že může s klidem na zkoušky. Byla jsem nadšená jak z jeho chuti do práce, tak potom z naprosté ignorace psů, kteří jej míjely jen pár desítek centimetrů když on seděl u nohy, nebo když musel u nohy ťapkat kolem oněh potencionálních soupeřů. Před polednem si ještě odkousal své obrany a klasicky mu šly moc hezky. Na odpoledním programu měl agility, kde byly jako obvykle jeho výkony slušné. Po agi samozřejmě chvíli odpočíval a jelikož jsme s holkama a společně s úžasnou trenérkou Kačkou pilně trénovaly s diskama, vyáhla jsem Smáju na jeho první frisbee. Šlo mu to úžasně, zájem o disky měl obrovský, jak o tahání, tak o chytání, dokonce přestal zakopávat o rollery, než je chytil, zkoušeli jsme i nějaké simulace letu a všechno bylo perfektní a super. A stejně jako Kimíček, i bílý potvorák mazal do uličky. První trošku nevěděl, vo co go, štěkal jenom proto, že kolem něj štěkali psi, avšak brzy pochopil a začal na běžicího figuranta dorážet taky. Ašak mám s čím srovnávat, Kimík je na hecující aktivity talentovanější :) No a navečer jsem i jeho vytáhla ke střapečku. Moc jsem nevěděla, co od něj můžu čekat, avšak Smája mě přesvědčil, že lepší sport pro něj neexistuje, za střapečkěm se honil jak o život a v cíli si ho také poctivě ulovil a dorval. Prostě parson :)



Úterý a Kimounový dopoledne ve znamení poslušnosti, zase o kousek hezčí a radostnější, než dny předešlé. Po poslušnosti jsme se přesunuli na parkur, kde se Kimíček předváděl krásně, běhal za mističkou a moc si to užíval. Docela úžasná byla Marti hláška, když dala misku na houpačku a ona pochopitelně sjela dolů, tak prej na Kimíka „Hele, miska ti jde naproti!“ :)) Odpoledne jsme se šli jen pokusit o obrany, se mnou se miláček tahal jak o život, ale jak vzal hadr do ruky figurant, nohavice okamžitě zvítězila :) A co tedy považuji za další skvělý vynález, byla noční avizace. Cílem bylo zjistit, jak bude pes ve tmě reagovat a podpořit ho v označení neznámého předmětu a případně v ochraně psovoda. Kimíček šel za bázlivé pejsky. Vyšli jsme vstříc tmě do neznáma, figuranta Kimík objevil za kařem, spolehlivě ho vyštěkával a potom jsme jej společně zahnali a Kimík z toho měl nesmírnou radost.
Smíleček si ráno krásně a vesele zaposlouchal, ve skupinovém cvičení ho chytlo jeho psycho, a tak se s ním moc nedalo domluvit, ale i tyto stavy začínáme společně zládat. Potom už jen obrany, krásné a plné teriérství a rychle odpočívat na odpolední program. Po obídku jsme si zaagilitili, krásně nám to šlo a večer jsme si šli opět pohrát s frisbee, opět byl Smája plný chtivosti a nadšení, prostě jsme si to oba moc užili.



Středa plánovaná jako den odpočinkový. Šli jsme na velikánskou procházku, zaplavali jsme si v nádrži a večer jsme šli jen na uličku, pro které, jako vždy, následovaly tak tři zákusy na každého psa a zpátky hajat.



Následující den jsme opět naladili plný režim. Kimíček dopoledne agilitil, šlo mu to skvěle, co by taky za salám od snídaně neudělal :) Odpoledne jsme se vydali na poslušnost a potom jsme trénovali hlídání předmětu. Kimík moc natrénováno z dřívějška neměl, přesto odolával vždy až do správného okamžiku, aby mohl zahlídat, už se začíná i pěkně sám vracet, z jorkšíra zabijáka jsem byla nadevše spokojená. Následovala ulička a krátké obrany, před náma se opět práskalo bičem a Kimíček úplně vypnul a nekousl do ničeho, krom Liborovy nohavice. Hlavní hřeb večera byla noční avizace, kdy šel Kimínek za největší machry, tedy za drsoně. Na programu bylo, že mě měl figurant přepadnout. Jednoho figuranta teda Kimíček naše za stromem, ten jej dráždil a šel proti nám, ale Kimík se nedal a statečně na něj ječel a zastrašoval ho, a v tu chvíli se na mě blížil druhý figurant, že mě jako přepadne. Najednou mě popadla šílená histerie, začala jsem pištět něco ve stylu „Nééé, nechte měéééé!!!“, utíkala jsem pryč a Kimík se mě přitom táhl zpět, že on mě jako ubrání, štěkal strašně hrozivě, a tak jsem mu dala prostor a společně jsme oba figuranty zaháněli. A Akišák byl na sebe tááák pyšný :)
Smajlíčka jsem dopoledne vytáhla na poslušnost mezi problémové pejsky za Stáňou Jansovou. Odcvičil docela ucházejícně, choval se ucházejícně, v dlouhodobém odložení dokonce ustál rvačku jiných psů. Po cvičení jsem měla se Stáňou řeč, byla jsem pochválena, že umím přesně vystihnout čas pochvaly a trestu a pochválen nám byl také klikr, tedy Smajlíkova tajná láska. Rve se můj parson prý jen ze srandy, protože ho to baví, a když mu nabídnu přijatelnou alternativu a nebudu ho zbytečně dostávat do konfliktních situací, například, když si mě bude hlídat, všchno prý splečně zvládnem. A ještě má údajně dobrý, že se se svou náturou dostal zrovna ke mě. Po poslušnosti plné dojmů a nových zkušeností jsme se vypravili na parkur a odpoledne do uličky a na kousání, Smáju bič totiž spolehlivě rozčílí a nahecuje. Potom ještě frisbee, poprvé jsem Smajlíkovi zkoušela disky opravdu házet a třetí pokus se vydařil mě hodit a jemu ve vzduchu chytit, což byl jeho první chycený disk v životě!! Na závěr krásného dne, tedy v krásné noci, jsme šupali na avizaci do bouráků, Smajlík neohroženě zastrašil dva figuranty, kteří mě zkoušeli ohržovat, a následně si je i prohnal.



Páteční dopoledne Kimíček strávil na agi a šlo mu to moc krásně. Mističkoval, trénink si užíval, Radanka mi ho pomáhala hecovat a najednou začali vedle na place na obranáh práskat bičem. V tu chvíli jsme se na sebe s Raduš podívaly, ona popadla misku, já začala Kimíčka hecovat, jakoby se nic nestalo, a šli jsme běhat. První sice nechtěl o odměně ani slyšet, ale po pár pokusech již vesele běhal, přestože se vedle práskalo a mu to vůbec nevadilo! Uvědomila jsem si, jak mu uličky, avizace, obrany, hlídačky a další podobné úžasnosti zvedají sebevědomí a celkově se můj jorkšírek dostává do psychické pohody a učí se překonávat strach - a hlavně už vím jak na něj! Naprostá mega spokojenost tedy, odpoledne pak krásná poslušnost, krásné hlídání předmětu a první hraní s disky, které nadchly i Kimíčka a aniž by si to uvědomoval, nosil mi je a s radostí se o ně tahal.
Smajlek začal den opět na poslušnosti u Stáni, opět hromada zkušeností a nových rad jak na teriéra, podstatné pro mě je hlavně to, že můj pes není agresivní a je to úplně normální parson, který měl obrovské štěstí na paničku :) A tohle nejsou moje slova! Potom šel agilitit, odpoledne jsme si pohráli s diskama a Smíla si s Kesskou zaběhl párový běh na coursingu. Pravda, trošku mu ve vysoké trávě utekla, ale on se nevzdal a bojoval, až si střapeček chytil.



Sobotní den opět trošku neobvyklý, Kimík si dopoledne odchodil poslušnost, šlo mu to moc hezky. Následovala ulička, kde figuranti použili k hecování psů i práskání bičem. Kimík byl pochopitelně v euforii, že bude ulička, avšak když se začalo práskat, znejistěl. Já dělala, že nic neslyšim a hecovala jsem ho do štěkání. Pomalu se rozštěkal a když figurant práskal a probíhal potřetí, vůbec mu to nevadilo a štěkal na něj stejně jako kdykoliv jindy a dokonce byl potom schopný kousat na figuranta. Prostě pokrok naprosto megózních rozměrů!!! S holkama jsme ještě ze srandy vytáhly disky a Kimík se nám pletl pod nohy, začala jsem mu tedy disky házet. A stejně jak Smajlové, chytil Kimeček svůj třetí hozený disk ve vzduchu!!! A tak jsme ho šla rychle nahlásit na odpolední soutěž minidistance. Tam sice nechytil nic, ale potahali jsme se o disky, Kimčák si to užíval a na závěr jsem mu hodila roller, který chyti na jistotu a měl z toho dobrý pocit.
Uličkou a obranou začal den tedy Smajlík, i na něm byly pokroky očividné. Vzala jsem ho na sbíhanou kladinku, kterou celý tábor netrénovat a trefil tři zóny ze tří, bylo tedy rozhodnuto, že na táborové závody půjde. Odpoledne odběhal závodní běh coursingu, ve kterém se ze všech začátečníků z celého tábora umístil na 4.místě!! Soutěžili jsme také v minidistance, ale ani Smílkovi se nepodařilo chytit žádný platný disk, krom toho posledního rolleru, co jsem i jemu hodila.



A neděle tedy agi závody. Oba kluci odběhali za propukávající bouřky, oba krásně, rychle vesele, s několika málo zaváháními, avšak oba čistě, Smajlové krásně seběhl kladinku aj s áčkem. Smílek tedy 1.místo a Kimíček 2.místo. Asi více si však cenním ocenění, která dával každý výcvikář nějakému extra psu či psovodovi. Stáňa vyznamenala mě, že dokážu psa motivovat na sebe za každých situací. Figuranti Vašek a Libor pak Kimíčka za jeho obrovské myšlenkové pokroky a také za jorkšíra zabijáka. No a já pak vyznamenala trpělivou práci figurantů a namachrovaného služebáka Libora za to, že se odvážil agilitit a dokonce mu to moc hezky šlo :))
Docela mě překvapilo, že se kluci vůbec netvářili unaveně. Naučili se skvělý režim - práce nebo spánek. Teda plus procházky, jako třeba naše každodenní večerní venčení ke koníkům či k ověčkám, kde se mohli kluci projevit jako psi pastevčetí. My s holkama jsme se v jednou kuse něčemu smály, avšak to jsou takové ty nepopsatelné vtipy. Každou volnou chvíli jsme buď házely disky, nebo jsme si měřily síly ve hře Česko v otázkách a odpovědích. Společnými silami jsme, za minimální pomoci pejsků, spořádaly dva pyle a několik balíčku Candiesů. Čas od času nám některý pes vyskočil z okna, Smája vykradl Radku a vyžral jí asi pět dentálních tyčinek a rozkousal jí kapsu na kraťasích, Kimíček zhřešil jen při ledvince plné Frolíků. Já spolehlivě poznám souhvězdí Casiopea, jelikož nám ho Raduš každý večer cestou z koupelny nezapomněla ukázat. Holky už spolehlivě ví, že se vážně bojím tmy, a další kulturní vložou bylo to, že jsem si druhý den vysypala do poslete sušené maso a nocovala jsem na něm do konce tábora :) Liborovské a Václavovské fráze nelze popsat a vysvětlit, ty se musí zažít. Martiny hlášky na parkuru byly jako vždy bezkonkurenční a nesmím zapomenout i na vtipného Honzíka. A co potom na pravidelné a úžasné bezpsí tréninky frisbee nebo třeba ultimate :) Nebo mé každodenní trpění, jelikož každý den byly na jídlo alespoň jednou brambory a ty já nejím.



Svojanov byl naprosto super a dokonalý. Smály jsme se už od samého rána a s neustálými výbuchy a úšklebky jsme končily pravidelně až večer. Chvílemi jsme já nebo Raduš FOTILY, některé fotky jsem nakradla u Zuzky nebo u Terky :) A příští rok jedeme znova!!!




Tak jako každý rok, i letos jsem se zúčasnila tradičního volejbalového soustředění našeho VC Kroměříž. Abych pravdu řekla, byla to asi jediná akce, na kterou jsem ráno málem zaspala (většinou spíše nemůžu dospat). V pondělí ráno a ve stavu rozespalém jsem se tedy dostavila na koupaliště Bajda k beachovým kurtům, bylo nám sděleno několik věcí a začalo se trénovat. A hned na nás naše trenérky připravily zradu, přijel nás potrénovat jakýsi chlápek. Taktický a vyčerpávající trénink prokládaný několika posilovacími sériemi, fuj, hnus, humus. Na obědě jsme s holkama umíraly a to nás ještě čekal odpolední trénink. Přesunuly jsme se na Pionýrskou louku, začaly jsme trénovat na antuce a k našemu štěstí se za pár minut spustil liják, a tak jsme musely do šatny. Na kurtech se ve chvíly objevily kaluže vody, nebylo tedy možno trénovat a jelo se domů. A já to vzala přes Janču, abych jí mohla posdělovat celý uplynulý táborový týden a vyslechnout si od ní, co se tu kde a jak dělo. Asi po dvou hodinách a opět v dešti jsem tedy sedla na kolo a rychle domů. Doma mě čekali do růžova vyspinkaní a unudění pejskové a mé unavené tělo ještě prohnali po venku. A to měli naši dovolenou a byli s nima celý den doma!
Úterní probuzení už nebylo pro moje svaly zrovna příjemným, dopolední trénink a makačka, potom obídek a odpolední pokus na antuce. Opět déšť a tedy rychlý přesun do haly a trénování tam. Naprosto vycuclá jsem došla domů a kluci byli ještě plnější energie, než den předešlý, a museli jsme si tedy zablbnout.
Velká středa a velký výlet na kolech. A velký opravdu byl. Trasa Kroměříž, přes nějaké ty vesničky až do Kostelan a po té na Bunč. Sešteno, podtrženo, dvacet dva kilometrů jenom a pouze do kopce. Z tama potom z kopce přes Salaš až do Starého Města, na pstruha. Nakonec už jen přes Kvasice zpět do Kroměříže a osmdesát kilometrů v sedle kola bylo za mnou. Není třeba tu popisovat, jak mi zbývaly doslova poslední zbytečky sil a málem jsem zaškrtila Janču, protože jsem je kvůli ní vyplýtvala zbytečně, avšak co bych pro kamarádku neudělala :) Každopádně navečer jsem štěněcí školku téměř proseděla na židli, večer jsme s Jančou zašly k nám a ona nakonec odcházela až před půlnocí. Naši mi doslova unesli psy a odjeli na chatu.
Čtvrteční makačka na kurtech nebyla ničím výjimečná, snad kromě toho, že svaly bolely čím dál víc. O to víc se potom zmíním o krásném odpoledni, večeru, noci... Přijel za mnou, dalo by se říci i přijeli za námi, prostě se do KM dostavil Lukáš a jeho kamarád Martin a já domluvila Janču. Prošli jsme kousek našeho krásného města a skončili jsme u nás doma. Bavili jsme se fakt dobře, chvílema jsme se vzájemně mučili a ulechtávali k smrti :)) Nojo, puberťačky a vysokoškoláci. Pomalu ubíhaly hodiny večerní, noční a následně i ranní a já začínala cítit jakýsi divný pocit. Já, která normálně nemám smysl pro vztahy a jsem spíše typ na úlety, jsem začala pomalu chápat, co na tom chození všichni mají. Možná snad, že vím, že zakázané ovoce nejvíc chutná? V našem případě ani tak zakázané, jako spíše neuskutečnitelné, jelikož Lukáš od září studuje v Praze. No, každopádně zážitky pokračovaly, Janča s Martinem se rozhodli jít spát vedle do pokoje. Asi nechám opět na vás, abyste si dění v mém pokojíku domysleli, pokud vám ho tedy nevykecám osobně :) A jen kvůli mému blonďákovi, aby mi věřil, dodávám, že to bylo fakt super a chce to opáčko :) A ta hodina spánku na den následující mi za to vážně stála!
V pátek ráno jsme dali byt do původního stavu, návštěva dámská se rozešla a návštěva pánská rozjela do svých domovů, já se musela soustředit na soustředění. Kromě toho, že jsme vyhrály dopolední turnaj na beachu, mi nebylo vůbec dobře, byla jsem unavená, přetažená, ale ještě stále jsem nelitovala :) Odpoledne jsem na hřišti už jen přetrpěla a tím pro mě soustředění skončilo. Doma už na mě čekali mí milovaní pejskové, večer jsem si sbalila batoh a hurá na další psí akci!




Vstávání o půl šesté, už docela rutina, rychlé chystání a dobalení posledních věcí a zbývalo jen nasednout do auta k Vykydalům, K Radkovi, Redce a Janči, a jelo se za zážitky a zkušenostmi. Klasika, cestou trochu error, ale já vážně nevěděla, že Roštínem se už projet vůbec nedá :) V Hodoníně jsme byli trochu se spožděním, avšak po krátkém úvodu se začalo cvičit.
Dopoledne jsme běhali u Marti. První si nás trochu prověřila na stylech vedení a následně postavila docela záluďácký parkur. Kromě trénování jsme se hodně nasmáli, a to fakt že docela hodně :) Odpoledne jsme putovali cvičit k Palovi, ten pro nás měl připravených sekvencí víc a také trochu složitějších, přesto jsme si však vyzkoušeli spoustu nových věcí a většinou nám také skvěle sedly, což bych netipla ani ve snu.
Po běhání jsme šly pejsky vyvenčit, začalo být docela zima a tma. Za cvičákem tekla Morava, v poledne se v ní pejsci koupali, Smája si i zkusil plavání proti proudu. A navečer si tedy s Kess vylezli na molo, ve chvíli se pak miláček otočil a prdelí shodil Kesinku do vody :) Večer měli hodoňáci připravenou opékačku se vším všudy, vymyšlené to měli fakt moc dobře, luxus. Chvíli po půlnoci jsme se poskládali do stanu ve složení já, Smajlík, Janča, Roxy, Raduš, Kessí a neplánovaně i Dorotka. Bez psa, naštěstí, jinak bychom se tam už asi nezmáčkli. I tak jsme byli brutálně namáčknutí, Smajlové se roztahoval, ale i tak se nám, teda alespoň mně, nocování ve stanu líbilo.
Ranní trénink opět s Marťou, s docela hrubáckou zradou a snad téměř nezaběhnutelně těžkým parkurem. Palo měl pro nás opět přichystané zajímavé sekvence, znovu sme vyzkoušeli různá vedení a moc se nám to líbilo. Mezi trénováním byla polední pauza, s holkama jsme si objednaly výborné pizzy. Potom byl také minizávod, prvně psovod, potom pes, se Smajlkem jsme byli tuším první :)
V neděli večer pro nás přijeli naši, tatínek rozdýchal kupu špinavých lidí a psů ve svém novém autíčku a plné zážitků nás všechny dopravil do svých domovů. U Vakoničů se mi líbilo, aj když běhají trochu jiným stylem než já, byla s nimi sranda a určitě se nebráním dalšímu trénování s nimi.






Poslední akce, poslední tábor, poslední týden pod stanem, při psaní článku mě chytla brutálně depresivní nálada :( V pondělí před obědem mě naši hodili do Brna do Zetoru, měla jsem oba pejsky, avšak cvičil pouze Smajlový. Naprosto nečekaně bydlel hned vedle nás Pavel Krátký s Eddiem, Smajlíčkovým taťkou.
Hned po obědě se začalo cvičit. Trénovali jsme u Olinky Edrové, z čehož jsem měla velkou radost, že to nakonec vyšlo. Na úvod nám postavila zapeklitý parkur plný různých záludností. Začátkem jsme proběhli nad má očekávání dobře, aj top spin 7 jsme zvládli, ačkoliv jsme je zatím moc netrénovali. Trošku jsme se zasekli při výběhu z tunelu 13 a také náběhu do tunelu 16, Olince se tam pořád zdály moc velké oblouky. Dále všechno v pohodě, menší zásek až 22-25, na mě tam bylo moc vedení za záda, museli byste vidět, jakým spinováním jsme to běhali, avšak i tohle Smíla zvládl a byli jsme v cíli :)



V úterý se vstávalo už před snídaní, stavěl se a prohlížel parkur. Byli tam všichni, krom mě, já tu změnu nějak nepostřehla :) Po snídani jsme tedy došli na plac, díky bohu se běhalo large, medium, small, na řadu jsme se dostali až před polednem a já tedy stihla okoukat nejdříve kudy trať vede a následně potom dokonce zapeklité vedení. Ráno docela hustě pršelo, odkoukávali jsme to tedy z pod altánku a na pindíky už nepršelo, takže jsme byli docela vysmátí. Teď tedy parkur. Na 3 první spin, první zásek, zase jsem se pletla tam, kde jsem neměla co dělat. Další chyba mezi 9 a 10, tedy ani tak chyba jako spíše zase zbytečný oblouk, pozdě jsem se točila. Spin, tunel, spin a u 19 spinu error. Jojo, trochu jsem zaspala, druhý pokus už ušel. A přišel ten osudný čtverec. Snad se nenašel tým, který by tohle zvládl bez nějakých potíží. A především já, která to neměla nakrokované a z vedení různých lidí jsem ani nepoznala, jak se to mělo jít tedy správně, jsem se motala docela hrubácky. Nakonec jsme se jakž takž vymotali a Ola, nic netušící o mém ranním zaspání, to okomentovala, že spiny ještě nemáme zažité a musíme trénovat :) Poslední spin 24, vytlačení 26 a máme to! Pro velký úspěch jsme tutéž obludnost běhali i odpoledne. Se Smajlíkem jsme se hecli a snad jako jediní jsme to dokázali zaběhnout úplně celé, sice s pár záseky a obloučky, ale přesto jsme si vyběhali potlesk :)



Středa bývá kritická a tahle kritická tedy byla. Na parkuru se nám moc nedařilo. První velký, ale vážně obřích rozměrů error nastal mezi 4 a 5. Jalikož 5 se stahovala spinem po vnější bočnici, nebyla jsem schopná dostat se do správné pozice a Smája si v hlavě zakódoval, že 5 se skáče opačně. Achjo, nakonec jsme se nějak vymotali, po pár menších zádrhelech nastal průser až 14-17. Olince se na čtverci zdály pořád velké obloučky, ale když jsem pro Smílka moc sahala, nestíhala jsem se dostat do pozice k tunelu a slalomu, prostě brutální. Potom už nějaké spinování, docela nám to šlo a cíl bez problémů. Ale dobrý pocit jsem z toho neměla, cítila jsem se jak pako, které se neumí hýbat mezi překážkama a absolutně nechápe, co má dělat.



Ve čtvrtek dopoledne jsme běhali jednodušší jumpíček na rychlost a hada ze zónovek, aby si nás Olinka prověřila, jak nám to jde. A odpoledne se šla opět drtit technika. Úvod tratě bez problémů, první zbytečný oblouček až po tunelu 7, kladinu jsme vynechali a navázali jsme na trojlístek. Všechno super, vysílačka ob kladinu taky, dokonce jsem před tunelem 16 stihla čelo a v té chvíli jsem se najednou objevila až ve spinu 18. Buď jsem superman, nebo mi na tu chvíli vypl mozek, prostě vůbec nevím, jak jsem tu pasáž běžela. Rovinka do cíle, potom ještě zopáknutí a upevnění několika úseků a hajat.



V pátek dopoledne na nás čekal zdánlivě jednodušší parkur. My se poprvé pořádně zasekli až po slalomu, buď jsem šla moc brzo, moc pozdě, nebo jsem se za skokou špatně postavila a Smílek se mi stáčel špatnou stranou. Pak jsem si pro něj více šahala, to jsem ale pak měla problémy u skočky 12. Do cíle už jen několik menších zádrhelů, jinak jsme vše zvládli docela ucházejícně. Odpoledne pak hrozně pršelo, Olina postavila jen takové jednodušší křivinky a já nechala Smíla odpočívat a vzala jsem na běhání Kimíka.



Sobotní dopoledne se nám zase ani trochu nedařilo. Nebyla jsem schopná psa v ideální dráze dostat přes skočky 3-7. Pořád dokola jsem to běhala bez Smajlíka, Olinka už nevěděla, jak by mi vysvětlila správný pohyb. Natáčela mě na video, ukazovala mi srovnání s ostatními, ale mě se to dohromady se Smajlovým povedlo snad jenom dvakrát a jenom jakž takž. Opět jsem si připadala jak dement. Po doběhání jsme si zaběhli ještě supervlásenky, ty nám se Smalíčkem docela šly, alespoň něco.



Po obědě už pro mě přijeli naši, vzali jsme to přes Prahu pro bráchu na letiště a pozdě v noci jsme se vraceli domů. Smajlek maximálně unavený, Kimík vzhledem k tomu, že jsem ho brávala po večeři něco pocvičit, taky. A já úplně nejvíc, navíc jsem měla už od úterka docela chřipku, takže mi moc dobře nebylo. To mi tedy trošku bránilo, abych si soustředění užila naplno, ale i tak se mi v Brně líbilo, přesvědčila jsem se o tom, že je Olinka super a v nejbližší době k ní musíme znovu!
Mé parkurové doplnění berte trochu s rezervou, z placu to šlo první na papír a teprve potom do počítače, možná jsou tam trochu odchylky od reálu, ale snažila jsem se moc. A jestli si prohlížíte tratě a zkoušíte vedení, nebojte se, že byste si to zkoušeli správně, minimálně tak, jak jsme to běhali my a jak to bylo tedy s největší pravděpodobností nejrychlejší a nejplynulejší. Přeběhy, stahovačky po staru, zbytečné vysílání či tady si chvíli odpočinu? Nee, všechno dobíhat se psem, všude dotahovat psa do ideální dráhy, samé top spiny, vedení na sebe a sem tam nějaká otočka. Přesně to, co mi nejvíc vyhovuje a co potkám jenom v Zetoru. A přesně to, za co mi ostatní trenéři nadávají :)

Neděle 29.8. byla odpočinková, odpočívali i kluci, v ponděli už odpočívat nechtěli, dopoledne jsme blbli venku a já šla odpoledne do školky, s holkama jsme si pořádně užily a večer jsme si zašli do hospody, trochu netradičně na čaj a na hranolky.
Poslední prázdninový den, úterý, 31.8.2010. Krom toho, že jsem měla jet na jeden naproto úžasný výlet a nakonec jsem tam nejela, bylo dopoledne ještě docela OK. Teda oukej nebylo, že celý den pršelo. Odpoledne jsem šla vyvenčit kluky a navštívit Háňu. Když nepočítám hodinu v červenci, neviděly jsme se dva měsíce, a tak jsme si vážně měly co říct. Potom jsem ale přišla domů a přepadla mě nějaká extrémní deprese. Jednak to počasí, jednak to, že kluci byli od rána strašně otravní (i v tuto chvíli má Smajlík v tlamce tenisák, opírá se o mě, dělá psí oči a vrtí ocáskem; za normálních okolností ten výraz miluju, teď bych ho nejrači seřvala, ať jde pryč - to je ta deprese) a jednak se na mě navalila nějaká hromada čehosi, že končí veškerá sranda, krásné léto a je tu hnusný podzim, hnusné počasí a nekonečná nuda. S tím já se přece nemůžu smířit. Já chci na tábor, do stanu, na nepohodlnou postel do chatky nebo do studené sprchy, prostě někam, pryč odtud!!! Chci se probudit a zjistit, že je prvního července dva tísíce jedenáct, chci se bavit, trávit čas se svými kamarády a hlavně a především se svými psy! Ach bože. Začala jsem si prohlížet nějaké fotky ze zimy a vůbec si nedokážu představit, že tohle nás teď čeká. Tohle přece nemůžu přežít!!! Chce se mi brečet. Už můžu jen vzpomínat na krásné, úžasné a přenádherné dva měsíce. Zažili jsme obzvláště nabité prázdniny, ani minutu jsme se nenudili, poznali jsme spoustu kouzelných míst a skvělých lidí, naučili jsme se ohromnou hromadu nových věcí a zažili takový kopec zážitků, že bych si na všechny ani nevzpomněla. Teď je po všem, po všem krásném, zítřkem pro nás začíná deset strašlivých měsíců, s nimi se dostavuje další vlna depresí, no prostě představit si to nedokážu...