Prázdniny 2011

Volno, volnečko, užívání, užíváníčko, ...

Přesně si pamatuji, jak mi v únoru cvakaly prsty do klávesnice a s holkama jsme se zuřivě rychlostí blesku hlásily na Moravia open. Tam jsme prostě v žádném případě nemohly chybět! Nakonec jsme se do startovky procpaly i s Raduš a Kessí a Jančou a Roxy, ale bylo to o nervy :) Parkuru celý víkend neúnavně stavěli čtyři rozhodčí, a to Bernhard Hüppe (AT), Rolf Graber (CH), Alexander Beitl (DE) a Antonín Diviš (CZ). Běhalo se na fotbalovém stadionu se zcela luxusní umělou trávou, která v rámci možností neklouzala a byla příjemná na dopady pro psy. A konkurence veliká, nejlíp na tom byli largové, ovšem i my pindíci jsme měli možnost poměřit síly se slušnými časy...

Takže hurá, prázdniny, a hurá, Moravia open je tu!!! A venku chcalo a chcalo... V pátek dopoledne nás s Jančou taťka hodil do Rožnova, Vykydalovic už tam byli nastoupení od čtvrtka. Stan jsme postavili za mírného poprchání, ale jak jsme byli rádi, že mám tu obří předsíňku, ve které jsme se pohodlně všichni usadili a hráli jsme Česko. Potom jsme napochodovali na prezenci, kde Janča s hrůzou zjistila, že nemá výkoňák. Tím pro ni závody skončily a ještě v pátek odjela domů :(

My jsme večer zaběhli zkoušky, na nás už vyšlo umělé osvětlení. Startovali jsme jako první a pěhalo se od largů, tož jsem si pěkně při dobíhání médií vyvenčila a rozcvičila Smajlenu, nahecovala a připravili jsme se na start. Ovšem pořadatelům se povedl jeden z mála errorů závodů a parson na mě tedy deset minut v kuse řval, než nám konečně dovolili vyběhnout na dráhu. Docela nás to rozhodilo a Smája moc nemakal, nicméně po čistém běhu říkal, že nikdy neslyšel tunel, takže jupí áčko a dis :) A spát...

V sobotu jsme ráno odběhali pěkný jumping, ovšem zdálo se mi že pan parson vůbec neběžel, no a ze šestačtyřiceti závodníků, z toho jednadvaceti čistě, počal víkend čtvrtým místem. To pro nás znamenalo kvalifikaci do velkého finále a už jsme mohli běhat jen pro radost.
Oba agility parkury, které jsme běželi, se nám moc líbily, ovšem buď jsme trénovali, nebo jsme totálně zmatkovali :) A tož jsme se vydiskali, leč Smajlík se již sžil s povrchem a začal běhat jako parson.

Po Radčiném krásném bronzovém umístění v malém finále jsme se konečně dočkali i finále velkého. Parkur velmi fajn a umělé osvětlení, u startu mexická vlna, velké závody se mi začaly brutálně líbit :) Smajlíček nasadil docela pěkné tempo, několik pasáží se mu mírně povedlo, dokonce samostatně seběhl áčko, i když toto byl fakt jenom drápeček. Mno a s velkým nádskokem jsme za sebou nechali ostatní závodníky a finále jsme vyhráli!!! A tentokrát jsme si vyběhali fakt luxusní ceny. Kromě velkého, ale fakt moc velkého a moc krásného poháru, pytle krmiva, slivovice, frgálu, Aptusů a několika gratulací a polibků od rozhodčích, jsme dostali také krásný dotykový mobílek se všeckým příslušenstvím, od sluchátek až po handsfree nebo hodinky. Teda parsone, toto se vám vážně povedlo :)

A v neděli chcalo a chcalo a my jsme se zase vesele diskali a diskali. Ovšem poslední open se nám podařil a my doběhli pro zlatou příčku :) Tím pro nás Moravia open skončil a valili jsme domů. Totálně mokří, zmrzlí, ale pocit vítězství nás udržoval při ucházející tělesné teplotě :)

Su strašně ráda, že jsem měla možnost se tohoto závodu zúčastnit a zase jednou porovnat časy s velmi rychlými psy nejen z ČR. A taky, že jsem konečně prohodila pár slov s hromadou lidí, které potkávám párkrát do roka. A že těch známých mezi agiliťáky mám, ani jsem netušila, kolikrát musím při průchodu po tribuně říct „Dobré ráno“ :)

Něco málo fotek zde a zde!








V pondělí jsme se pěkně dlouho vyspinkali a jeli jsme na chatu. Tam si již užívala dovolené teta a její půlroční jorkšír Gucci. A přestože byl Smílečkovi u zadku a normálně ho toleroval jak venku, tak i v chatě, nenechala jsem si zkazit dovolenou poznámkami, že neškodný pes, který tráví většinu života někomu na klíně, je lepší, než pracovní teriér... A hnedka v úterý ráno jsme odjeli do Chvalnova na intenzivky s Tomíkem Glabazňou, k Tomíkovi domů :)



Počasí se již umoudřilo, já mohla vytáhnout svou novou sukni (už se těším, až bude v sukni pobíhat i Tomík :), léto! K tomu skvělá parta lidí, plný stůl dobrot a každý den grilovačka. A nejdokonalejší byl Tomík sám. Veřejně přiznávám, že jsem netušila, že umí tak dokonale číst pohyby těla a všímá si naprostých detaiů. Jeho sekvence a parkury byly naprosto bezkonkurenčně moderní agility, rychlé, strašně rychlé, a těžké. Bylo nutno hodně vysílat ob překážky a nechat psíky přemýšlet a hrozně mě bavilo, že jsme něco se Smajlíkem neuměli :)





Smájenka se tedy naučil spoustu nových věcí. Ukázalo se, že jeho náběhy do slalomu asi nejsou až tak stoprocentní, naopak mě velmi mile překvapil v rozlišovačkách. Teda jednou byl fakt zcela zmaten, to když měl jakých skočkový trychtýř kolem kladiny a on kládu prostě neviděl. A naprosto nejvíc mě pobavil, když jsme napilovávali samostatné přetočené ob kladinu a dálku z rovného tunelo do slalomu a následně potom se z tunelu běželo směrem za mnou, též do slalomu. A pan parson se i přes mé usilovné volání asi pětkrát otočil tam, kde slalom viděl naposledy :) Ano, vysoce inteligentní plemeno, nebo jen tento můj jedinec má tak dokonalou paměť?



Tentorkáté běhal i Kimíček. Poslední dobou podával na trénincích nadkimíkovské výkony, proto mě trochu zarazilo, že byl protivný jak vřed na zadnici a na agility neměl ani pomyšlení. Dalo mi dost práce, než jsem jej v úterek ráno namotivovala k tomu, aby byl ochoten si vzít konzervu z misky, fakt jsem jej nepoznávala. I přes to však běhal pěkně, rychlost mě potěšila. A zcela nejvíc si užil blbnutí, kdy jsme s ním běhaly z jedné strany já s konzervou a z druhé strany Janča s miskou a donekonečna jsme jej hecovaly, to se mu líbilo a mohl se přetrhnout...





Nelze nezmínit i perfektní Tomíkovy hry na paměť. A to prvně slona, kdy jsme obíhali plac, nechali se s chobotem a zavřenýma očima desekrát zatočit a v tomto stavu jsme pak běželi sekvenci, kterou jsme si předem naprohlíželi. Pocit to byl fajn, všecko se motalo a všeci se smáli :) No a pak eště „žirafa“. To jsme si pro změnu naprohlíželi tři sedmnáctipřekážkové parkury na jedněch překážkách a podobných sekvencích a za úkol jsme dostali vždy jeden přidělený proběhnout s imaginárním psem. Někteří se u toho řádně zapotili, já byla se svým mozečkem spokojená.



Intenzivky se fakt dokonale vydařily. Tomíkovi psíci jsou strašně milí a svou přítomností mi dokonce nevadila háravá leonbergří Milada, která se oba dny procházela mezi námi, jak se jí zachtělo. A nebýt toho, že jsem Smájilečka nechala načuchat, by si jí ani nevšímal. Potom byl tedy mírně psychoidní a nepoznávala jsem ho, když mi dvakrát přinesl tenisák, a pak zabořil čumák a poslouchal hlas přírody, ale jeho snažení na překážkách to nijak výrazně neovlivnilo. Skvělá byla také prohlídka Tomíkova a Zuzuliného domečku a množství ftipů, které lítaly po celé dny ze všech stran. Hlavní charakteristikou tréninku byl tedy smích, prostě úžasná a nezapomenutelná akce!



Toť video ze slona, fotky zde úterek a zde středek.

Po večerech jsme odpočívali, ve čtvrtek jsme chrápali, a pak jsme jeli domů. Chatingu jsme si tedy moc neužili, ale to teprv přijde... No a eště ve čtvrtek večer jsme s Jančou, Rox a Fairy vyrazily na procházku a pan parson mě od samého počátku rozčiloval, pořád odbíhal do pole a nechtěl poslouchat. A skončilo to čtyřhodinovou pátrací akcí, do které se kromě Janči neunavně zapojili i Roman, Šárka, Milan a naši. Všem ještě jednou moc děkuji, jsem ráda, že jste poznali dosud nepoznané (pokud jde o polní cesty v okolí několika kilometrů) a nejvíc ráda jsem, že nám o půl desáté přišel Smajlík naproti na poli u baráku, zcela vysmátý a dosyta vyběhaný. To bylo, chlapče, naposledy.




V pátek jsem stihla strašně moc věcí. Spaní do oběda, plavání s Jančou a všeckýma psiskama v Modré, potom výlet do města. Dále jsem kamarádce k narozeninám „upekla“ střechu, Romanovi upletla hračku a vyškubala Arianu. A tentokrát je slovo vyškubati na místě, chlupy jsme jí rvali zároveň, já zadek, Roman předek, nicméně občas jsme se zakecali a Arašíd je teď značně nevzhledná :)) Večer jsem se pak byla mrknout za kamarádkou, jak se koupe mimčo, a pak jsem se pustila do tvoření prázdninového článku, od začátku až po toto, super výkon :)

V sobotu jsme se probudil a naši již byli v Chorvatsku, což jim vlastně ani nezávidím, tu je nám s hošánky lépe. A tak jsem odpoledne mé chlapce vzala a šli jsme za Leňou, popřát jí k narozkám, předat dárek a střechu a trošku ji zabavit, jelikož je zrovna po operaci (mimochodem po tom samém, co má Kimík v obou kolenech, tak si spolu pěkně pokecali :). Z původně plánované návštěvy na dvě hoďky bylo nakonec úžasné společně strávené odpoledne, všecko a všecky jsme probraly ze všech stran, ovšem kluci nebyli jaksi nadšení. Lenčina westička Tessinka je totiž stále odháněla a nechtěla se s nimi kamarádit a nebylo kde lítat či co zkoumat nebo kousat. Až Smajlíček šel a z nudy označkoval židli v kuchyni, lumpák potvorský... Večer jsme pak grilovali a kolem desáté jsme dorazili domů.

Neděle patřila plavání v Modré s Aničkou a Ronďákem. Po cestě jsme tedy všichni téměř pochcípali vedrem, například takový Kimík cestu spáteční úplně stávkoval a nechtěl se hnout ze stínu či z jakékoliv kaluže. V jezeře jsme se však vyblbli úplně dostatečně, včesi psíci pořád plavali, ze Smajlíka se stal naprostý maniak. Už se ani neobtěžuje nosit tenisák na břeh, doplave s ním někam ke přehu, pustí ho a plave a plave a plave a ve skrytu duše doufá, že mu ten tenisák někdo někam hodí. Někdy na něj připevním nějaký „plavoměr“, abychom měli představu, kolik kilometrů naplave. Dokonce i Kimíček se obtěžoval plavati neobvykle moc, a dokonce občas za použití svých zadních nožiček, což je pro něj strašně velmi dobře! Smílek a Ronyšák si pak dávali závody v plavání, síly byly celkem vyrovnané, ačkoli pan parson plave neuvěřitelně rychle. Také jsme ze sebe s Áňou dělaly molo a učily miláčky skákat do vody a šlo jim to skvěle :)

Jak si kluci trochu odpočinuli a počasí se trochu ochladilo, vzala jsem Smajlenku na sbíhačky. Nově zvednuté prkno na 110 cm nesl horko těžko a přestože se snažil, odskakoval z úplně horní části zóny. To však nevadí, i chyby jsou důležité, aby měl nad čím pan parson přemýšlet.

No a eště nedělní večír byl plný nových zážitků. Před časem jsem se tak trochu z prdele zmínila, že se chci naučit řídit, a Roman to pojal vážně a vyrazili jsme tedy s jeho panem Roomsterem na pole :) Prvně mně byla vysvětlena teorie, který pedál a čísílko k čemu slouží a sranda mohla začít :) A náhodou mi to šlo zcela skvěle, talent. Během chvíle jsem uměla nastartovat, rozjet se a přeřadit na dvojku. Sjeli jsme všecky známé polní cesty a já už se cítila jako profík :) A pak jsme šli eště vyvenčit psiska, když už je neměl na polňačce kdo ohrozit...

Dopoledne pondělní jsme jako obvykle s klukama prospali, odpoledne jsem vzala Smajlíka na zónu a již půlku pokusů trefil do půlky zóny, aj když horní, on se brzy jistě srovná. Navečír jsem vyrazila do školky a vzala jsem za kulturou Kimíčka. Sešli se snad všeci školkaři a chvílema to bylo o život, já se od šesti do devíti vykecávala, ale jak jsem všecko opakovala potřetí, už mě to moc nebavilo... V první skupince bylo velmi hrubo přes deset psů, ale zvládli jsme seznamku, procvičování poloh, otoček, přivolání uličkou, nepříjemný materiál, průchod strašidelným kruhem a aportíky. Spokojené a unavené malé pejsky vystřídala naše střední štěňata, kteří byli zcela dokonale dokonalí. A další hodina patřila velkým až přerostlým miminům, aj ti mě velmi potěšili velkými pokroky. A pak už jsem jen spěchala domů, vyměnila psiska a snažila se unavit parsona, pochopitelně byl pokus opět neúspěšný, akorát jsme rozčílili souseda, který nám vynadal, že je noční klid, a já mám jít vřeštět někam jinam :)

V úterý jsme si natočili budíka a ráno jsem Kimíčka rozčesala, vykoupala, rozčesala, foukala a u toho rozčesávala, opět rozčesala a vyrazili jsme eště s Áňou a Ronym na dlouhou cestu. Kimíčka jsme dovedli k Martě na stříhání a šli jsme na veterinu. Smílek na předcestovní klinické vyšetření a Ronďák si vyslechnout, že má zánět v uších a dneska plavat na Bágrák rozhodně nesmí. A tož jsme aspoň navštívili zverimex a zašli na zmrzlinu, a pak jsme vyzvedli Kmíčka, který je zase jednou fešák jak věšák... Odpoledne jsem pana jokšírovitého vzala koukati na cvičák, kde jsem měla trénink, Smája spal. Teda vyl a vztekal se, že chtěl jít taky, ale doufejme, že jen chvíli, a nevytočil tím tedy mnoho sousedů :) Cestou ze cvičáku nác vyzvedl Roman a jeli jsme do pole na další lekci řízení. Sranda byla opět převeliká, jenomže autíčko se zas tak moc nesmálo, když jsem se nemohla rozjet do kopce, či mi třeba chcíplo v zatáčce. Ale už umím couvat a jezdit aj na trojku. A užili jsme si i trochu agility, takový polňačkový jumping, pár skoků a slalom, nebo třeba křížení, když se mi zase pletly ruce na volantě v zatáčkách :) Večer jsem pak k Romanovi napochodovala znova, jelikož jsem v autě nechala foun. Psíci byli nadšení, zase se mohli v poli vyblbnout, v jednu chvíli chytli všeci tři parsoni amok a běhali každý úplně na jinou stranu a Kimík jim štěkal do rytmu :)




Ve středu jsem se balila na velký výlet a odpoledne mě bratranec i s pěknou hromádkou věcí odvezl do Brna k Terce a Čipi, kde jsme přesedli do dodávky a zamířili směr Praha. Po cestě nás chytla nepěkná bouřka a poprchalo i na parkovišti, kde jsme nastupovali do autobusu, jenž nás odvezl až na místo. Vyjížděli jsme asi v jedenáct večer a v Belgii v Antwerpách jsme byli ve čtvrtek kolem desáté, cesta probíhala bez potíží. Ubytovali jsme se v mírně luxusním hotelu, na pokoji jsme byli s Kačkou a parsonkou Gléďou, a toto soužití bylo symbioticky výborné (až na to, že začala Gledis poslední den hárat...). Během odpolende jsme byli jen párkrát vyvenčit nebo vyblbnout psy a jinak jsme více méně odpočívali.

Ráno páteční jsme se vyrazili zaprezentovati, pro změnu do Holandska, kde se celé mistrovství běhalo :) Každý pejsek prošel důkladnou veterinární a čipovou kontrolou a začaly tréninky. My Češi jsme si své odběhali hned ráno a než jsme ze závodiště odjeli, stihli jsme si s holkama pořádně zaházet s diskem.

Potom jsme uklidili psy na hotel a vyrazili na prohlídku města. Večer jsme se vrátili na uvítací ceremoniál. A teprve tam, jak jsme chodili, mávali vlajkama a neustále skandovali, že „Kdo neskáče, není Čech! Hop! Hop! Hop!“, jsem si uvědomila, že jsme vlastně reprezentanti :) Takové až dojemné, ale super pocit!

A konečně v sobotu jsme si začali užívat závodní atmosféru naplno. Běhala se soutěž družstev. Český funclub držel při sobě a minimálně v okolí parkuru všichni dobře věděli, že nastupuje na start někdo s Českou vlajkou na obličeji. Prostě „Kdo neskáče, není Čech!“ :) Velké závody mě srašně baví...

Naše družstvo Czech small junior ve složení Slávka Podmolová s Tessi, Terka Martišová s Májou, Lucka Jeřábková s Kiki a já se Smájou si nevedlo vůbec špatně. Po jumpingu small jsme byli se třemi čistými běhy ve vedení, avšak S a M se hodnotilo dohromady, a na jedničkové trati, vlastně jedné velké křivince, jsme větším psům mohli těžko konkurovat a posunuli jsme se na 5.místo.

Ještě by zdaleka nebylo nic ztraceno, to by však nesměla Lucka s Kiki chybovat na slalomu či pan parson odskakovat zónu na kladině. Já chápu, že jsme byli poslední dobou jen na velkých závodech, a ze zóny jsem ho pouštěla, nicméně to nic nemění na tom, že tady se příšera Smajlová pustil sám! A jak na potvoru centimetr nad zónou... A i s krásnými časy, které by nás vynesly velmi vysoko, jsme open doběhli na 7.místě a v součtech jsme naknec obsadili 6.místo. Což je ovšem i tak moc pěkné.

Večer jsme šli na barbecue party. Vystáli jsme si řadu, nabrali jídlo a každý si ugriloval maso. Potom jsme opět narušovali ve stanu příjemné debatování, protože „Kdo neskáče, není čech!“ :) A odfrčeli jsme spát.

Neděle pak patřila běhům jednotlivců. V jumpingu Smajlíček ukázal, že stahovačky kolem bočnice jsou jeho silná stránka, ovšem to bych něsměla mít v hlavě nasrané, nebýt tak vytřeštěná z toho, že mistrovský parkur by zvládli mí kurzisté po tříměsíčním kurzu, a vidět, že zde prostě povel pro stáhnutí nepatří. Smája se tak pečlivě stáhl, že nevybral náběh na slalom a v závěru jsem jej pak diskla, tedy Smajlena se diskl, prostě už si říkal, že o nic nejde, tak naznal, že si může dělat co chce.

Náladu jsme si pak vylepšili v openu, pan usměvaný potvrdil, že nejlepší rychlost vyvine vždycky v neděli odpoledne, a s dokonalým časem běh vyhrál, dokonce byl o kus rychlejší než vítězná média! Pěkně se na výsledovku koukalo, pěkně se pak i stálo na bedně, i ten pohár je pěkný (ovšem ten pytel Pedigree už ne tolik :)...

Češi na letošním EOJ povyhrávali kde co, dost dobré... Tedy závěrečný ceremoniál a vyhlášení mně osobně nepřišlo vůbec dobré, protože „unavený parson = protivný parson“ platí vždy a všude a toto už bylo fakt moc. Hned před námi šla háravá jackrussellice, jejíž majitelé mě celý víkend přemlouvali, abych ji nechala Smajlíkem nakrýt (toto bych neudělala!), a Smajlátko si ji hlídal. Aby nebyl svému okolí nebezpečný, snažila jsem se těch napružených a zároveň nadržených kvílejících šest kilo chovat a uklidňovat, ale to ani omylem nešlo. Pěkně mi pan parson vyhlášení zkomplikoval, to mu jen tak neodpustím...

Další poznatky byly takové, že se umím mírně vyjadřovat v angličtině. Slušně jsem si pokecala s nějakými lidmi, odkud je ta jejich krásná prtice a že můj pan parson má taky příbuzné z jejich konce Evropy. Úspěšně jsem také vyměnila tričko s Belgičany a koupila jsem si památeční triko závodu, napředku s rexlexníma ťapičkama. Počasí nám přálo asi tak napůl, vedro by psům stejně nesvědčilo, já zas ale nejsem příznivcem přeháněk.

A učinila jsem objev. Asi jsem divná, zvláštní, prapodivná či něco podobného, ale já jsem prostě nebyla ani trochu nervózní. Mám chuť si za to naliskat, protože chodím start naprosto nezodpovědně s tím, že si běh prostě užijeme a dáme co nejlepší čas. A to, že se disknem, je mi úplně jedno, už si ani neříkám takové to kdyby. No jaksi nevím, co mám ze sebou dělat. Agility je sice o radosti, ale toto už je fakt moc, měla bych se naučit chtít vyhrávat (dá se to zapomenout?), a né si říkat, že takových disků a pohárů eště bude :)

Cesta zpátky opět dobrá, nevím, jak se někdo v autobuse může nevyspat :) Já zalehnu a jen tak se nevzbudím... V republice jsme byli v pondělí ráno, celý zbytek dne jsem se snažila odpočívat a přemlouvat Smajlenu, aby taky odpočíval.

Celkově hodnotím akci jako vydařenou. Letos se do repre dostali fajn lidé, stále bylo o čem mluvit, někdy o čem se mírně dohadovat :) Klasicky jsme se podavili, když naší přátelé z druhého konce republiky nepobírali moravštinu. Výprava byla také úspěšná, co víc si přát. Snad jen, abychom jeli příští rok a v podobném složení.




V pondělí večer jsem eště stihla navštívit štěňátka ve školce a odjeli jsme na chatu. Klasicky plavání a opalování, jak je na letních dovolených zvykem, se nekonalo, jelikož nám počasí vůbec nepřálo. Aj tak jsme zvládli několik návštěv, aj takových těch, o kterých jsem se rozhodla, že letos na web psát nebudu :) Kromě toho jsme se přežírali tím nejlepším jídlem, jaké kdy kdo vymyslel, s klukama jsme hráli frisbee, blbnuli venku s tenisákem a chodili na dlouhé procházky. A ve středu jsem opět navštívila KáeM a školku. A v pátek domů.




Ještě v pátek večer jsem Kimíčka důkladně koupala, foukala a rozčesávala, až ho to chudáčka přestalo bavit. A to proto, abychom dojeli v sobotu do Štípy, a cestou na prezenci si můj krásný jorkšír urousal chlupy tak, že veškerá práce byla úplně marná :) Ovšem sluníčko svítilo a rýsoval se den velmi vydařený.

Ráno nastoupil Smajlík na poslušnost. Ani omylem si nepřipadal jako na poslušnosti a prvních pár minut si myslel, že se rozcvičujeme na parkur. Chůze u nohy byla v našem podání dosti komická, taková přemotivovaná a zároveň nesoustředěná, takovou umí jen parson. Při obratech na místě na mě začal Smajlena štěkat a nepřestal do konce poslušnosti. Polohy totální error, na jeden povel jich vystřídal hned několik rychle za sebou, ovšam plný počet jsme dostali za štěkání u nohy :) Aj aportíček byl hezký a dlouhodobé odložení také. A umístění nevím, ale bylo to jen malinký kousíček od bedny, takže to asi až tak hrozné nebylo, ovšem my, co známe své možnosti, jsme nemohli být spokojení v žádném případě. A s Kimounovým a jeho výkonem pak už vůbec ne :) Tomu se v horku nechtělo dělat nic vůbec, a tedy se zase jednou ukázalo, jak dlouhé vedení on má... Například šel u nohy a až po pár krocích si všiml, že jsem utvořila nějaký obrat. A než se svými krátkými nožičkami zařadil, trvalo to půl dne :) Nezdařilo se mu více věcí, ovšam nejvtipnější bylo párkové odložení. Kimík ulehnul, rozhodčí položila na zem kus párku, Kimík ho sežral. Rozhodčí opět položila na zem kus párku, Kimík ho opět sežral. A takto pokračoval, než jsem říkala, že by se jako nemusel přežrat hned po ránu, a tak byl kousíček párečku položen pár centimetrů dál a Kimčák se ani neobtěžoval zvednout, takže ho již nesežral :)

K potěšení pana parsona následovalo agility. Pěkný parkůrek, téměř trojkový, doběhli jsme dva a Smílek jako druhý, neb se mu podařilo jumpnout zónečku na áčku. Potom běhal Kimík ve veteránech a výkon předvedl docela slušný, úměrný počasí... Na další nehodnocený běh si Smajlenu vypůjčila Zuzka a docela pěkně si spolu sedli. No a pak jsem dělala rozhovor pro jakousi televizi, a nikdy v životě to nechci vidět :))

A začalo se vystavovati. V kruhu bezpapírových psíků udělal Kimík na rozhodčího dojem a ten jej nechal celou třídu vyhrát. Pravda, srst jsem nakonec zpacifikovala, Kimík stál jak hluchý dveře a eště něco navíc :) Dále šel pak do kruhu Smája. Psů papírových nás tam bylo jak psů, rozhodčí se tedy rozhodl poslat půlku pryč, i tak ale pan parson trpěl. V kruhu strávil téměř půlhodinu, rozhodčí posuzoval psy velmi pečlivě. Smajlík byl zase OK do doby, než mu rozhodčí kontroloval kuličky a zase se z toho stresnul (vůbec nevím, proč mu to na výstavách vadí). Rozhodčí byl ale strašně hodný, v klidu vzal piškot, Smajlíka rozveselil a zkusil s ním pár triků. Nadšená jsem byla nejen já, ale i můj druhý konec výstavního špagátu. Pak jsme teda šli pryč, ovšak po posouzení velkých psů jsme se do kruhu vraceli. Postupně odcházeli tací, jenž na rozhodčího dojem neudělali, až jsme tam byli jen tři. Donekonečna jsme obíhali kruh, stavěli psy do postojů. Až jsme si po dlouhém přemýšlení odnesli V3, což je ovšem velmi pěkné.

Napila jsem se já, napil se Smajlový a rychle zpátky do kruhu, do předkola juniorhandlingu. Celkem s překledem jsme předvedli naše slušně předvedení, s paní rozhodčí jsme si pokecali o parsonech a šli jsme chvíli odpočívat. Ještě jsem Smajlenu vytáhla do kruhu do páru psů s Neldou, ovšem ta značně nespolupracovala, tož tedy nic :) A pak už do finále juniorhandlingu. Chodilo nás po kruhu spoustu, dostali jsme za úkol prvně elko, pak se šlo o pořadí, takže jsme vyfásli osmičku. Dělali jsme ji sice poprvé v životě, ale rozhodčí nás strašně chválili, že se na to hezky dívalo. Hezky se však asi nedívalo na Smáječka, který usínal vestoje, ocas mu padal a poté, co za celé odpoledne v kruhu spořádal balík piškotů, už odmítal i jíst. Výraz týraného zvířátka, nicméně i tak jsme si ten krásný eukanubní barel, kolem kterého jsem celý den chodila, že se mi líbí, vyhráli. Já a půj parson jsme totiž nakonec BIS juniorhandling :) V kruhu jsme museli zůstat o nejlepšího handlera, a i když jsme vše splnili, jak jsme měli, byli jsme až druzí.

Parson šel umřít do klece a já ho vyměnila za Kimíčka, který přivítal předvečerní chládek a v závěrečkách chodil moc pěkně. To bylo ale tak všecko a konečně jsme mohli odjet domů. S autem plným cen a totálně naprosto unavení, všeci, aj parson. Závody se nám moc líbily, bylo to zase jednou takové odlehčení. Z dlouhodobého klečení ve výstavním kruhu mě sice ještě dlouho bolela kolena a záda, ale to je jen malé bezvýznamné mínus, těch velkých významných plusů bylo víc :)




Velmi jsem se těšila na neděli do Radslavic, totiž jsme se konečně přihlásili na coursingové licence. Výprava zase jednou s jen Jančou a Roxy, výzva... Po ranním stresu, že kdo nám půjčí ty dečky, když nejsou k zakoupení, a v propozicích psali, že budou, jsme vše vyřešili a začali běhat. Smajík běžel první dráhu 400 m, zdálo se mně dosti klikaté, do páru jsme měli JRT Basse (ovšem JRTa, který si celý život přál stát se JRTem, až to na poslední chvíli vzdal a dorostl téměř do PRTa :). Kluci běželi krásně a pochopitelně oba splnili.

Chvíli psíci odpočívali a opět pan parson vyběhl na dráhu v páru s Roxy. Běh 550 m a téměř bez zatáčení. Strašně mile nás s Jančou překvapilo, že Roxinka Smajlíkovi stačila. Opět oba dostali do tréninkové karty nápis splněno. A tož už nám zbývá odběhnout někde jedno sólo, to máme hned, a zase bude mít Smajlík další potvrzení o své všestrannosti :)






A tož v pondělí školka, v úterý velký super výlet (ale jak už jsem se zmínila, letos o těchto věcech na stránky nepíšu), ve středu školka. Mezitím frisbee, jen tak nekonečné házení tenisáků, trénování triků, společné hraní a víra, že už se počasí umoudří a začne léto. Jo a pan parson chodí na prkno. A jak mu to nejde :) Ale vždycky mu to pak docvakne a začne zónu šlapat, holt 110 cm je na tělíčko norníka teriérského trošku dost, nebyl vyráběn na sbíhanou zónu, ale on to zvládne.




S Raduš jsme se rozhodly, že spolu uspořádáme agilitní tábor. Bylo kolem toho sice trochu práce, ovšem všecko jsme zvládly a za tu srandu, kterou jsme si užily, to stálo. Nakonec jsme všech dvacet psů úspěšně unavily a myslím, že je i jejich majitele i spoustu věcí naučily.

Začínali jsme ve čtvrtek odpoledne, já na trávě, Raduš na písku. Po celý tábor jsme si plochy pravidelně vyměňovaly s tím, že písková plocha se používala celá na parkury a klasické sekvence, zatímco na našem nově vypěstovaném trávníčku se procvičovaly jednotlivé překážky a to jsem ještě například se slalomem na každého druhého psa hýbala, abychom si tam zeleň nevyšlapali :) Ovšem ve čtvrtek jsme si agilitění moc neužili, protože začalo pršet, takže jsme schovali psy a přesunuli se pod střechu hrát slona. Lidé si procvičili paměť, orientaci a kondičku a my jsme si nezničili trávník :)

V pátek nám počasí přálo a my jsme makali od rána až do večera jen s pauzou na oběd a na paměť poměrně náročnou žirafou, tedy další hrou bez psů. Musím říct, že systém, který jsem na střídání tří skupin na dvou parkurech vymyslela, byl úžasný a každému více méně vyhovoval.

I v sobotu byla příjemná teplota na triko a kraťase a na návštěvu za námi přijela Leona s Lasíkem. Lasík v sobě nezapřel Smajlíka jakožto bráchu a agility ho nadchlo. Postupně zvládal kombinace různých prvků, Lea se se vším sžila taky velmi rychle a já jsem si mohla připsat další trenérský úspěch :) Ohromně jsme se pak nasmáli při poobědovém bezpsím krokodýlovi. Toho jsme hráli na čas a o pěkné ceny a zvítězili nejrychlejší, nejohebnější a nějakou roli hrála i paměť nebo náběhy do slalomů, o které nebyla nouze :) Jinak jsme pochopitelně makali, konkrétně já jsem strávila celý den na sekvencích a večer jsem myslela, že usnu za pochodu.

Nedělní déšť jsme s otevřenou náručí rozhodně nepřivítali, nicméně po zvážení různých pro a proti jsme ráno nechali psy zavřené, odehráli jsme uvnitř orangutána, potrénovali i dlouhodobou paměť a proběhl malý seminář frisbee. Po teorii si všeci chtěli házení vyzkoušet a trénink plný nadšenců se zvrhl k malé frisbeemánii, kterou jsme přerušili, abychom ještě udělali nějakou práci se psy, naobědvali se, rozloučili a odjeli domů.

Mně osobně se akce moc líbila, děkuji Radce za spoluorganizátorství a všem účastníkům za skvělou atmosféru. Trénovat lidi mě baví, i když mě to ničí, protože se snažím dát každému týmu co nejvíc a to ze mě poněkud vycucává energii :) Ale rozhodně to nebyla poslední akce, kterou jsme s Raduš daly dohromady...




Konečně! Jsme po roce zavítali na Zetor za Olinkou Edrovou. Jela s námi i Radanka s Kessí a já jsem brala oba chlapce a přestože mám fakt hodně velký stan pro pět osob, bordel zabral hrůzu prostoru a my se celý týden mačkali na kraji ložnice :)

Cvičit jsme začali hned v pondělí po obědě. Radka sice cvičila u Radovana, ale i tak jsme měli fajn skupinku a vždycky bylo s kým držet tunel. Případně s kým chodit na Twistra nebo s kým se těšit, jak budem příští rok závodit na světě :) Nebo s kým pomlouvat naše první psy či s kým se porovnávat, tedy rychlostně se Smajlík Berrymu těžko vyrovná, ale výsledným časem po plynulém běhu už ano :)

Celý tábor běhal Smája perfektně. Naprostou většinu parkurů a sekvencí, které si na nás Olina připravila, zabíhal napoprvé a nepřestával makat. Občas sice na něčem ulítl, zvlášť zóny máme otřesné, ale to vím i bez Olinky, ovšem co jsem bez ní nevěděla, že je zřejmě čas pořídit si dalšího psíka... Po hodinové přednášce od někoho, jako je Olina, které si tolik vážím a je to do jisté míry i můj vzor, že mám ve dvou letech dokonale vyběhané zvíře, kterému trochu vylepšíme zónečky a může jet na svět, i když ho zřejmě nevyhraje, jsem začala vážně uvažovat, že by se za nějaký čas mohla naše smečka rozrůst (myslím tím dřív než za deset let, jak jsem původně plánovala). A je mi docela jedno, co si o mě agilitní populace řekne...

Dokážete si tedy představit, co se mnou dělaly ty malinký maliny, který se za námi chodily každý den socializovat i se svou mámou velkou malinou. Kdyby to byla víc žížalka, asi bych přemýšlela vážněji, že odjedem z tábora s maliňákem navíc...

Počasí nám vyšlo skvěle, dokonce jsem se párkrát opalovala. S pejskama jsme chodili plavat, v odpoledním klidu jsem vždycky vytáhla Kimíka a ten byl zcela nadšen, že po něm nechci nic jiného, než s námi jen spát :) A každý večer jsme strávili u Activity a Frisca. Zetor byl opět úžasný tábor a já se už teď těším na další trénování s Olinou, kterého máme v plánu víc, a tentokrát už to fakt myslím vážně :)






Stálo mě to hodně osobního přemlouvání, abych opustila Zetor o den dříve, ovšem Pivní slavnosti na Kamínce jsou jen jednou za rok. A já tam prostě nemůžu chybět. Noc ze soboty na neděli jsem si tedy pořádně užila, ovšem detaily o těchto věcech zde letos psát nebudu, to už ale všeci víte :)

A kulturně jsem žila i v noci z neděle na pondělí, prázdniny si musím vychutnat po všech směrech a ráda vidím po roce své kamarády... Velmi vtipné pak ze srany mých rodičů bylo, když mě v pondělí vzbudili a normálně mě donutili jít na hřiby :)) A tož večer jsem dospávala dny předešlé a naspávala na dny následující.

Kulturně jsem totiž žila i z úterka na středu, ve středu, ve čtvrtek a ze čtvrtka na pátek. Jednak u nás na chatě byli známí a kamarádky a to druhé jednak (především ze čtvrtka na pátek) bych tu strašně ráda popsala, protože by mi to možná někdo nevěřil, nicméně tento rok prostě ne :)

No a kromě toho mého kulturního žití se nic zvláštního nestalo. Občas pršelo, občas bylo hezky, kluci více méně odpočívali po táboře a před táborem, chodili jsme na douhé procházky, koupat do potoka, blbli jsme na zahradě a celkově jsem miláčky nechávala psychicky odpočívat.




V sobotu si tak hezky na chatě spinkám a v tom mě probudia SMSka od Radky, že v kolik vyrážíme. Říkám si jaká je to aktivistka, že chce všecko plánovat o den dřív, leč po několikáté zprávě mi došlo, že se někde stala chyba a netuším z jakého důvodu jsem si myslela, že se jede na Svojanov až v neděli. Takže rychle vstát, odjet domů, sbalit věci a dovalit se do Svojanova na dlouho očekávání tábor více sportů :)



V chatce jsme se zabydleli v počtu čtyř lidí a šesti psů, jmenovitě Radka s Kessí, Janča s Roxy a Fairy, Zuzka s Rajah a já s mojema dvěma bestiema. Nutno napsat, že celý týden se naše smečka tolerovala bez větších potíží, já jsem se nestačila divit, co všecko Smajlík ostatním psům dovoloval... A eště s námi jel na tábor Jarda s Leňou, Majlou a Vikčou, ale ti pěkně v hotýlku :)



V sobotu tedy psiska hromadila energii, moji kluci už se nemohli dočkat akce. V neděli ráno se již začalo cvičit a já oba vytáhla na poslušnost k Pavlovi. Smajlík dokonalost, krása, energie a pozitivnost sršela kolem, i když drobné nepřesnosti bude třeba vyladit. Kimík ještě chvílemi dospával, ale taky se na jeho poslouchání slušně dívalo. Potom šli oba kluci na obrany. Smajlenka začal tam, kde loni skončil, na kůži a s úžasným výrazem a snahou, tož teriér. A tak kde skončil, začal i Kimíček... Na Liborově nohavici :)) Kdo si nevzpomíná proč, tak jen připomenu, že Kimíkovi loni na obranách práskali bičem a on reakci má, proto jsme se jej snažili hecnout a jediné, co pomohlo, byla nohavice. Ovšem od té doby nechtěl vzít na obranách do tlamky nic jiného, potvora :) Odpoledne jsem pak oba kluky vytáhla na parkur k Marti a tam jim to šlo krásně. Večer si ještě Smajlík odběhal dvě kola coursingu, jedno sólo a jedno trio s Kesskou a Roxy, a pak jsem eště neodolala a šli jsme si s Kimíčkem pohrát s diskama, ale už fakt stačilo, aj když hošánci unavení nebyli :)



V pondělí ráno jsem se rozhodla jít na stopy, s Kimíčkem. Že ho stopování baví, to vím už dávno, ovšem že mu čmuchání tak jde, to jsem netušila :) Kimík se krásně soustředil, pečlivě prověřoval každou šlápotu a vybíral z ní pamlsek a opravdu si to užíval. Jak jsme došli ze stop, eště před snídání jsem vytáhla Smílka na parkur, kde se opět velmi snažil. No a dopoledne jsem aj stihla oba miláčky vytáhnout na poslušnost, oba již skvěle a úžasně. Odpoledne už čekala kluky jen ulička, kterou si na dvě stě porocent užil hlavně Kimík, Smajlík jen na těch sto, jelikož ještě pořád úplně nepochopil, že má jít po figurantovi naplno. Potom se spustil hrozný liják, takže šla naše nejhodnější Radanka zavřít Kimíka a Smajlek si šel ještě kousnout a pak až spát.



I v úterý jsem vstávala 5:25 a šli jsme s Kimíčkem stopovati, opět radost pohledět. Smíleček pak mazal pěkně poslouchat a oba kluci šli na obrany. Smája na peška, Kimík opět jevil náznaky mondioringu, a tak jsme dostali za úkol chodit se tahat s pešíčkem individuálně mimo čas obran, aby si Kimík zvykl na place hrát. A chodili jsme velmi poctivě :) Odpoledne nás svou návštěvou poctil pan Ladislav Mach i se svým Oskarem a s manželkou. Doma se velmi často kochám jejich videi a u toho slintám, můj maliňák na mě jistě někde čeká a IPO je můj tajný sen. No byla jsem nadšená jak z přítomnosti pana Macha, tak z jeho přednášky, ukázky výcviku a také z toho, že má Oskara jako mazlíčka v posteli a společníka pro sport, nikoli jako sportovní náčiní, které vytáhne jednou za den z kotce. Radost. Večer jsem vytáhla oba kluky na frisbee, další radost pro všechny zúčastněné.



Na stopy šel ráno Kimíček i ve středu. Cestou z nich jsme pak šli kolem puslušností a byli jsme zatáhnuti do skupinky, Kimík se snažil. Smílek šel kousat, super. A pak na poslušnost k panovi Machovi. Naše hyperenergická chůze u nohy, kdy mi Smajlík vyskakuje do pasu, nám byla ostře zkritizována a místo toho, abychom se dozvěděli, jak ji zpřesnit i v této míře nadšenosti, bylo nám doporučeno jít spíše do klidu na pamlsky. No eště uvidíme, já myslela, že jak děláme oboje, že se to časem nějak spojí, i když možná nespojí :) Odpoledne Kimík trénoval hlídání předmětu, ovšem byl neukázněný, nechtěl ležet a přišlo mu zábavnější dorážet na Vaška, takže trénoval především ležení u batohu. Smajlík šel potom eště na obrany, hezké.



Čtvrtek byl téměř volný den. Pro Kimíka úplně, za to Smáju jsem ráno vytáhla na stopy. Zkoušel pachový čtverec a šlo mu to pěkně, nicméně nezvyk vidět jej něco dělat v klidu, a moc se mně to, abych řekla pravdu, nepozdává :) Po obědě jsme s holkama vzaly všecky psy, šli jsme plavat do přehrady a na dlouhou procházku. A večer si eště Smajlík pohonil střapeček, jen jedno kolo tentokrát.



Pětdvacetpět pátek a na stopičky s Kimounovým. Následně na agility se Smajlovým, snídaně a na agility opět s Kimíkem, tentokrát do skupinky štěňátek na jednoduchoučké sekvencičky, to ho baví moc :) A když se do misky paštikou přilepí plíce, pan jorkšír by se přetrhnul. Smajlek stihl před obědem ještě obrany, po něm pak soutěž ve frisbee, minidistance tedy. Poprchalo, pofukovalo, já nebyla rozházená a Smajlík se vůbec nesnažil. Ač jsem tedy házela neobvykle katastrofálně, mohl se Smíl trošku hecnout a chytnout alespň jeden disk :) Radost jsem však měla z večerních Kimíčkových obran, kdy jsme se pomalu postupně tahali vedle figuranta a následně i s figurantem! Pokrok, hurá!



V sobotu bylo vstávní na stopy už kritické, ale přemohla jsem se, vyšťárala jsme i Kimíčka a ten mi probuzení odpustil až na stopě. Nesmírně šikovný byl pak i na obranách, i když se mu trochu vracela paměť a občas chtěl měnit peškě za nohavici, zvládl to a bojoval s Liborem jako správný jorkšír zabiják. O pešíčka bojoval i Smílek a byl spokojen. Před obědem jsem ještě vytáhla kluky na menší focení a natáčení frisbee, oba jsem docela odvařila :) Kimíček měl stejně v plánu volné odpoledne a Smája se zúčastnil povahových testů, kterými prošel jakž takž bez potíží. Večer si odběhl závod v coursingu a konečně dokázal někdo ocenit jeho neskutečné vřískání, když se blížíme k louce, na které se běhá, infarktové stavy, když vidí střapec a nemůže běhat a sílu, hbitost a odhodlání, které dává do běhu, naplno až do razantního zákusu. A ze všech závodníků byl tedy na krásném druhém místě hned za kamarádkou Kessinkou!



Neděle patřila agility závodům. Kimíčka jsem nehlásila, o nějaké závodění moc nestojí. Smajlena zmetek odskočil áčko, ale aj s ním si doběhl pro 1.místo. Zbývalo jen sbalit a rozloučit se...



Jeden odstaveček věnuji tomu, jak jsme si s holkama celý týden pěstovaly laboratorní plíseň na jogurtech, jeden byl pěkně v chatě a druhý trávil dny na slunku. A k našemu zklamání jsme nevypěstovaly vůbec nic... Asi ta umělina vážně nemá s jogurtem nic společného :)



Nepovedený pokus byl snad jedinou vadou na kráse a celý tábor jsme si užili dostatečně. Vždy po obědě jsme se zdokonalovali ve frisbee bez psů a když jsem zrovna neběhala někde na place, snažila jsem se hodně fotit, natáčet a takto podobně. Každý večer jsme hráli česko, Casiopeu už poznám naprosto bezpečně a na celtu nezapomenu hodně dlouho :)) Smáli jsme se nadměrně moc, já jsem nadměrně moc jedla, to však ke Svojanovu patří, hlavně to množství zmrzlin, a Fája je blbá, blbá, blbá :)) A příští rok jedem v každém případě znova!



Hromadu fotek naleznete na mojem nebo Zuzčiném rajčeti a úžasné sestřihy od Radušky zde :)








Přestože kluci nebyli vůbec nadšení, naplánovala jsem jim potáborové odpočívání. V pondělí jsme vzali pejsky k vodě a oba plavali jak naprostí maniaci. A Smajlík po těch svých několika naplavaných kilometrech byl zcela spokojen, ovšem v úterý ráno se probudil a kulhal na přední nožku. Odpoledne to již bylo v pořádku, taže jsme šli opět plavat, Smája opět bláznil, skákal do vody, běhal, plaval, a ve středu se opět probudil s kulhavou tlapkou. Naordinovala jsem mu tedy klidový režim, protože neměl poškozené polštářky, na prohmat nereagoval. Jen prostě pajdal při došlapu, takže jsem naznala, že asi skočil na kluzký kámen, či si něco natáhl. Ze strany pana parsona tedy nastal psychický teror a přiznávám, že několik aportíků za den jsem mu hodila, nešlo to s ním vydržet. Cvičili jsme i domácí tríčky s klikrem, ale bylo to trápení pro nás oba. Naštěstí kulhání postupně odeznělo a v neděli se již Smajlíček cítil zcela zdráv, přesto jsem jej ještě potrápila a cvičil Kimíček.

Pan bigjorkšír však pracoval dosti. I ve svých posledních prázdninových dnech jsem s ním vstávala pětdvacetpět a chodili jsme pěkně na stopičky. Kimík čmuchá krásně, soustředí se a poctivě se snaží prověřit každou šlápotu, i když je tráva poněkud větší než on a z každé stopy chodí totálně nacucaný rosou.

A zatímco jsem pejsky nutila relaxovat, chodila jsem do školky, v podstatě taky relaxovat. A našlo se i pár kulturních zážitků, a při této příležitosti naposledy oznamuji, že o tomto letos nepíšu.




Neumím si představit lepší zakončení tak úžasných prázdnin, jako tuhle téměř dovolenou. Na našem cvičáku jsme pořádali intenzivky s Míšou Motyčkovou. Míša je skvělá osoba, zkušená závodnice a poslední dobou i trenérka, neodpustí nikomu jedinou chybičku a do výcviku dává energii.

Já jsem v neděli a v pondělí běhala s Kimíčkem, jelikož Smajlík měl bolavou packu. Bylo dost teplo a již jsem zažila Kimíka i rychlejšího, ale dalo se na něj dívat. Co mě však strašně překvapilo, že jsme si na techničtějších tratích moc nerozuměli, už jsem téměř definitivně přeinstalovaná na pana parsona a nějak si neuvědomuji, že pan bigjorkšír se některé věci nikdy nechtěl naučit. Ale bylo to pěkné, poučné, jednoduše změna od rychlých a technicky dokonale ovladatelných parsoních nožiček.

Přes oběd se všichni cpali pizzou a vykecávali a já jsem lítala domů venčit a bavit parsona, který byl sám doma. Ve chvílích volna jsem pak pletla hračky, dávala dohromady termíny halových tréninků, něco jedla (ach mé hubnutí do tanečních...) nebo jsme se donekonečna smáli s úžasnou bandou, která se na této akci sešla.

Úterý a středu jsem si však užila naplno. Kimík přivítal, že se může celý den povalovat a žebrat od někoho kus žvance a přitom vůbec nezávidět těm, kteří v horku pobíhali po place a zdokonalovali své agilitní umění. A Smajlík se konečně dočkal a běhal. Běhal však docela hrozně, každý den si našel po jednom totálním výpadku, kdy byl zcela přesvědčený, že on má pravdu a můj názor na pořadí překážek nepotřebuje znát. Kromě toho se ale docela snažil, zaběhl si Finy a maličko jsme zdokonalovali zónečky.

Velmi poučnou část intenzivek jsme strávili na stopování jednotlivých úseků a porovnávání časů jednotlivých psů a často jsme se velmi moc divili, která varianta vedení či stahování byla nejrychlejší. Už asi nebudu nikdy nikomu tvrdit, že takto je to pro něj lepší, když vlastně ani nevím, co je rychlejší pro mého psa :) A pár takových intarktových stavů zažila i Míša... :)

No a k závěru ještě vysvětlím úvodní obrázek. Na place byl zrovna Jarda s Majlou a Míša držela laťku. A když drahá Majlinka vytvořila jakýsi nežádoucí oblouk a Jarda i přes to běžel dál, a Míša na něj podesáte zaječela, ať zastaví, se naše slečna trenérka tak rozvášnila, že začala mlátit tyčkou do země a jednoduše ji zlomila :) Všichni se smíchy váleli po zemi a Jarda nadšeně doběhl třicetipřekážkový parkur a vůbec nechápal, vo co go :) Laťku si nakonec Míša odvezla od všech podepsanou jako suvenýr a půlka patřila Jardovi, jenž se pěkně podepsal pod citát „Od Jardy, protože nestál...“ :))

Kromě cvičení a nepřetržitého klábosení jsem tedy pěkně odpočívala, opalovala se a psychicky se připravovala na prvního září. Po pizze na oběd nesměla chybět zmrzlina, prostě dovolená... Byla to opravdu skvělá a pohodová akce, těšíme se na další takové...