Prázdniny 2012

Další skvělé prázdniny...

Já jsem si letos prázdniny poněkud prodloužila. V půlce června jsem odlítla s našima na dovolenou a ani po návratu jsem školu nenavštěvovala, bo jsem byla prostě nemocná. Turecko jsem si užila přesně tak, jak jsem si ho naplánovala. Celý den se válet v bazéně na lehátku s drinkem, večer hodně nakupovat a poté se eště trochu bavit. Jídlo bylo perfektní, bazén, moře aj komfort hotelu luxusní a aj když mně bylo smutno po všech, kdo na mě čekali doma, na dovči se mně líbilo :)








Dva v jednom se jmenovaly úžasné závody agility, které jsme pořádali v Přerově. V tomto podnadpisu se však skrývá mnohem víc :)



V pátek jsme se objevili s pejskama ve VPÚ. Aj leony, aj kokry a aj teriéři říkali, že takto hromadné soužití spolu vpohodě zvládnou :) Tož jsme počkali na Tomíka, až přiveze z letiště rozhodčí, kteří pískali o víkendu naše závody. Angelo Lione z Itálie a Rolf Graber ze Švýcarska dorazili vysmátí, tož jsme eště chvílu seděli a všecko s tím spojené a v rámci možností včas jsme šli hajat.



Ráno jsme přijeli na Výstaviště Přerov, kde se naše velká akce konala. Všecko šlo bez problémů, kroměřížský tým pracoval skvěle. Běhalo se na dvou parkurech. Na venkovním travnatém, kde bylo krásné letní počasí a tedy šílené vedro. V hale, v níž stál pískový parkur, byl příjemný chládek a dostatek místa pro pejsky i tribuna pro diváky. Každý pejsek si pak zaběhl dva otevřené a dva zkouškové běhy, vždy agi aj jump a vždy uvnitř aj venku. Já jsem běhala s oběma pejsky. Vzhledem k tropickému počasí startoval Kimíček jen ve zkouškách a aj tak teho měl dost. A já taky. V podstatě jsem buď běhala nebo prohlížela parkur :)



V sobotu ráno zaběhl Smajlíček jumping na písku, který s přehledem vyhrál. Venku v openu mu však spadla latěčka, kterou jsem mu ještě omluvila, a i s bezkonkurenčním časem jej posunula na 6.místo a v součtech na bramborovou pozici :) Na trávě v agilitní zkoušce jsme trénovali zónečky a doběhli jsme si pro 2.místo. V hale jsem pak paranoidně sledovala, nespadla-li panu Parsonovi laťka a nemám-li jej vrátit, až jsem ho tedy vracet šla, přestože tyčka nespadla :)) Prostě tyčky na zemi nebudu tolerovat. Ovšem celý den běhal Smájenka opravdu moc hezky :)



Kimíček běžkal jumpingovou dvojku v hale, kde se v první třetině parkuru srovnával s povrchem, ale pak trošku přidal, utíkal zodpovědně a s nějakými drobnými za čas si doběhl pro výbornou a 1.místo! Horké počasí pak ovlivnilo Kimíčkův výkon ve zkoušce na trávě, Kimík vzal s sebou jednu tyčku a přidal vteřinku za čas a umístil se na bronzové pozici! No a v součtech esádva dokázal můj Kimíček miláček zvítězit!! Tož má aj pan Jorkšír zase jednou pohár :)



Večer se konala grilovačka s rozhodčími a vip agiliťáky ve Chvalnově. Jídlo super, atmosféra oukej, jako vždy, když paří Kroměříž. Pěkná akce, vzhledem k neděli jaksi brzy ukončená...



I v neděli podával Smajlíček pěkné výkony. Na úvod se mu podařilo vyhrát open v hale a šel tedy z prvního místa do nedělních aj celkových součtů. A to vůbec nic neměnilo na tom, že spadnout laťku už opravdu nikdy nechci vidět. V jumpingu se Smája hned v úvodu špatně odrazil, škrtl a tyčinka spadla. Takže jsem se dost vrcholně vytočila a s milým teriérem usměvavým překážku opravila. A mrzelo mě to pouze kvůli Tomíkovi, který parkur posuzoval a já si na něm jednoduše potrénovala, a také kvůli taťkovi, který se na nás přijel podívat a jenž nese každý náš disk asi dvěstě tisíckrát hůř, jak já. Takových ještě bude. Narozdíl, od těch popadaných skokovek :) No a pěkný výkon podal Smajleček aj v pískové agilitní zkoušce. Doběhl si opět pro místečko první. Tu jumpovou jsme pak na drobném nedorozumění disknuli, ale to jsou malé věci. A docela vtipné, že Smajlek vyhrál vždy jeden z dvojice běhů, který potřeboval do součtů, tož to měl prostě tentokrát bez stání na bedně. A jistě mu to vůbec nechybělo :)



No a hezky jsme si s Kimíkem rozběhli aj nedělní dvojkové součty, kdy jsme si v halovém jumpingu připsali jednu chybičku nečasovou a jednu maličkou časovou a to nám stačilo na 3.místo. Ale :) Došli jsme si na jumpingovou zkoušku, před námi tři psi a já vypleštěná, že jsem zapomněla jít na prohlídku :)) Tož jsem narychlo cosik odkoukala a nakonec nám k dalšímu úspěchu chyběl jen kousek štěstí, bo jsme to celé dali čistě a aj v docela hezkém tempu, ale vynechala jsem jeden tunel a bylo po srandě :) Přesto je nutné napsat, jak moc se Akišák celý víkend snažil, aj když skočky a teplota vzduchu na něj byly vysoké...



Celé závody jsme zvládli skvěle, účasníci vypadali spokojeně a někteří nešetřili chválou. A my jsme se s pejskama rozjeli opět s Tomíkem a rozhodčími do VPÚ.



V ponděli dopoledne jsme se váleli a po obědě pro nás přijela Sabča. Jeli jsme se vykoupat do jejího bazénu, do kterého za námi skočil Smája a vstup byl povolen i Kimíčkovi. Dokonce Sabinky štěňátko nijak nenarušovalo atmosféru, přesněji pan Parson jej neřešil, takže bylo vše v klidu. Po koupání jsme jeli do Kroměříže, kde jsme otvírali školku pro štěňátka. Pěkná skupinka se letos opět slezla, moc se na prázdninovou práci s nimi těším :) A večer zpět za leonama.

Úterý válení, procházky s pejskama, Smajlíčkovy oblíbené hry s Vlaďkou. Všecko strašně rychle uběhlo a ve středu ráno mě Tomík hodil domů, bo jsem si musela sbalit věci na následující dny. Odpoledne jsem opět navštívila štěňátka ve školce a večer jsme s našima odjeli na chatu.




Ve čtvrtek jsme se dlouho vyspinkali v Roštíně. Přes den jsme se opalovali, pejsci si hráli nebo odpočívali ve stínu, případně opravdu poctivě hlídali pozemek před všemi vetřelcci. Šli jsme na dlouhou procházku, pozdravili jsme koníky a kluci se vykoupali v potoce. Mno a taky jsme grilovali a já jsem si nalakovala úplně všecky nehty :) A navečír pro mě přijel Tomík, tož jsem si sbalila kufr a na pár dní udělala pejskům pápálálá.






Cestou do Vídně na letiště jsme stihli ještě menší nákup a obídek v Olympii. No a pak už jenom najít to správné letadlo, zažít si docela hroznou hoďku v letadýlku navíc, bo nám před vzlítnutím začalo bouřit, a konečně přistát v Ruské federaci. Přežít všecky letištní kontroly, projet s Miškou Kirillovem a jeho Nataškou pár ruských kilometrů po ruské cestě a ruským stylem. A potom si už jenom dát panáčka, ubytovat se v hotýlku, kde v létě neteče teplá voda, ale švába sem nepotkala :) A zhruba kolem třetí hodiny jít spát :)

Po třech hodinách spánku se nám v sobotu nevstávalo zrovna pěkně, to jsme ovšem eště nevěděli, co nás bude v následujících dnech čekat... Tož tedy Čempianat Rassii a na place dvě toiky, žádná tekoucí voda ani bufet. Překážky na tamnější poměry eště docela oukej, prostor dostal Tomík neomezený, tož při stavbě parkuru ustupoval jen občasným mamutím pastím. Ovšem pomocníků velký nedostatek, třeba Miška zvládal stavět parkury, stopovat, hlásit chyby, odmítačky a časy a také, kdo má jít na start, a měl také kontrolu, jestli je před startem připravený dostatečný počet týmů. Bo po každém disku, aj když na druhé překážce, musel psovod parkur opustit. A to především z důvodu, na na těchto závodech běhalo 270 psů!!! Na jednom parkuru, s jedním rozhodčím, každý den agi aj jumping...



Zatímco Tomík opravdu dobře a soustředěně posuzoval ve čtyřiceti stupňovém vedru všech 540 běhů, já jsem měla spoustu času na pozorování, přemýšlení a srovnávání. Když jsem zrovna nestavěla s Tomíkem parkur, bo někdo ho prostě postavit musel :) A hlavně, byla jsem tam jako asistent rozhodčího, tož sem asistovala pořádně aktivně :) A kromě toho jsem vypozorovala spoustu malých i velkých věcí. Tak především jsem se zaměřila na pověstné ruské hrubé chování ke psům. Ano, ale nic, co by se nedalo vidět aj v našich končinách. Fajn, taková třetina psů si po diskvalifikaci nezaslouží pozornost či pozitivní slovo od svého majitele, někteří ani po úspěšném doběhu. Není také běžné utíkat z parkuru chválit psa, po poslední překážce psovod zvolní tempo, small či medium a někdy i large psa vezme pod pažu a vklidu odnáší za pásku. Tam pes dostane vodítko a občas i jídlo nebo hračku. Ovšem samozřejmě se našli psovodi, kteří se na pejska usmáli, slovně jej pochválili a spěchali dát pejskovi odměnu, a dělo se tak i po diskvalifikacích.

Dále je zcela normální vodit psa za kožich, klidně i na start. Naopak však bylo k vidění dotáhnutí pejsků k první překážce na hračce, protože i tohle jejich pravidla dovolují. A extrémy byly znát také ve vedení psů po parkuru. Většina psovodů zná pouze běh na ruku a otočku na čelo, přičemž když je pes předběhne, zavolají ho, srovnají se a běží dál :) A samozřejmě jsem zaregistrovala i styl Tumanové, kdy se lidé hýbou zcela minimálně a psi pracují samostatně na velkou vzdálenost. Velmi málo pak byly k vidění plynulé ideálně odvedené běhy, Rusové téměř nepoužívají francie či spiny a nikoho netrápí obrovské oblouky i u malých zvířat. Neslyšela jsem za celý víkend povel pro krátký skok a celkově se psi dozvídali, kam skákat, až po doskoku. A přesto téměř nepadaly laťky! Pravda, unést čtyři jejich tyčky najednou bylo fyzicky náročnější a aj já bych si dávala velký pozor, abych se do takového kusu dřeva nepřaštila :) Aj tak ovšem zvláštní. A kromě toho, že psi ani lidé v podstatě nic moc velkého neuměli, samostatný slalom není v této zemi nic neobvyklého, bylo k vidění opravdu málo odskočených zón, spoustu rychlých zastavených a docela dost spolehlivě seběhnutých. A celková dobíhavost na Tomíkových parkurech poněkud vyšší, než u nás, ovšem podstatně méně efektivní a jen minimum týmů našlo ideální řešení pro rychlý a plynulý běh. Toto vyšší procento bylo způsobeno v každém případě také ruskou histeričností. Kdykoliv se pes řítil špatným směrem, vydal ze sebe psovod takový šílený zvuk, že se jeho druhá část týmu zastavila jak opařená a problém byl zažehnán. A ano, i běžně se na parkuru mluví hodně nahlas.

Zajímavé bylo i pozorování pejsků. Jednak jejich chování, jednak složení plemen. Nejvíce obsazená byla samozřejmě kategorie large, kde převažovaly border kolie. Ale většinou takové nohaté, nechlupaté, jiné, než u nás. V médiích převažovali foxteriéři, ovšem brutálně rozdílní od těch našich. Nechci odhadovat, kolik z nich bylo čistokrevných, ne jen s průkazem původu. Rusko :) Odhaduji přikřížení parsonů a někdy dokonce i šeltií :)) Jejich foxli byli exteriérově odlišní, ovšem pracovně stavění a přirozeně uměli skákat!! Mno a konkurenci jim dělalo několik médiových, tedy do střední kategorie naměřených borderek. A šeltie. Buď strašně moc chlupaté, nebo, častěji, upravené do nejrůznějších střihů :) Ve small velké množství špiců. I ti se v Rusku stříhají :) A málo parsonů, ovšem když už, tak dost dobrých. A ani jeden pejsek netrpěl ani minimální nadváhou, jak je u nás běžné. Naopak byla zvířata ve sportovní kondici, i přes delší srst byla snadno viditelná žebra a páteř. Někdo by tomu říkal podvýživa, já říkám tisíckrát rači tak, než zatěžovat pohybový aparát psa každým gramem tuku navíc.

Dost o psech, když se v devět hodin doběhalo a dva lidi všecko uklidili, odjeli jsme na večeři a do hotelu. Do studené sprchy :)) A celé čtyři hodiny jsme spali na neděli :)



Ráno už bylo dost kritické a zatímco Tomíkovi začalo opět dvanáctihodinové soustředěné posuzování, já jsem si šla na chvíli lehnout do auta. Po dvou hodinách jsem se probudila v sauně a bylo mi snad eště hůř jak Tomíkovi. Ale pak chvíli oukej. Opět sem se dala do pozorování, přemýšlení a příležitostného focení a vždycky se našel nějaký místní chlapec, který mi přinesl k těmto činnostem židli :) Až jsem z teho usnula aj odpoledne, přímo vedle parkuru na přímém slunku... A Tomík posoudil tisícého osmdesátého psa :) No a večír se nám to protáhlo eště o vyhlášení, pak půlnoční hledání restaurace a hotel... Kde jsme teda dali level tři. Bo se nám tak nějak naskytla taková situace a nějak nebylo jiné řešení oné situace :) A potom tři hodiny spát...

Ráno nás Miška vyhodil na letišti, dali jsme si snídani a ve značně použitém stavu opustili Ruskou federaci. Výlet to byl nakonec náhodou super. Jak tady bude někdo mluvit o extrémních podmínkách, asi mu v tu chvíli něco udělám :) Toto bylo extra náročné, ale ani trochu nelituju svého rohodnutí, že jsem jela. Moc zkušeností, hrozně moc. Ve všeckým. A jediné, co mi opravdu obrovsky chybělo, byly moje pejsky. Já už bez nich nikam jet nechci...

FOTODOKUMENTACE




Tož tak já jsem cestovala. Po pondělním příletu z Ruska do Rakouska mě Tomík zavezl na chatu. Dočkala jsem se hodinového vítání se Smájenkou a Kimíčkem. Tož jsme se šli s klukama projít, hráli jsme si, chvíli jsme se váleli až do stavu spánku a večer jsme šli na pivo.





V úterý jsme před obědem stihli akorát spát a projít se na louku a do potoka :) Pak jsme šly s mamkou plavat k sousedům, opalovaly jsme se a já trošičku pracovala. Odpoledne přijel taťka, návštštěva a grilovali jsme. A večír se pro nás stavil Tomík a z technických důvodů jel s námi do VPÚ jen Smajlík. Ten si začíná opravdu dobře rozumět s Vlaďkou, dokonce se mu nelíbí, když k ní leze Milča. Aj tak ovšem zvládl smečkový život perfektně. A smečkový efekt funguje, bo jsem vzala pana Parsona a leonbergry na procházku, vyběhla před námi srna a pejsky běžely za ní. A leony se zastavily, že to je pod jejich úroveň. A Smája to vzdal s nima :))





Ve středu jsme opět velmi dlouho spinkali, odpočívali jsme a chvíli jsme odpočívali s laptopama... Navečír jsme byli se Smájou odvezeni na cvičák, bo jsem měla štěňátkovskou školku, Smílek si proběhl pár tunýlků na radůstku a já pokecala s Jančou. Konečně :)) Mno a pak domů, papat, balit, psát na web...





FOTODOKUMENTACE




Čtvrtek byl ve znamení odjezdu na EOJ do Rakouska. Tož jsme tak nějak přežili autobus a ubytovali se v Pinkafeldu v hotýlku, který byl přímo v areálu závodiště a z okna jsme viděli na parkur :) Bydleli jsme s Péťou a její maliňačkou Emou. Milé zvířátko, i Smajlík si ji oblíbil, na pokoji se k ní choval krásně a nenašel žádný důvod k zavrčení, venku si spolu hráli. Půjčili jsme jim i přetahovadlo. To jsme potom ovšem naše miláčky nemohli poněkud dlouho odchytit a celá belgická repre z nás měla divadlo. Více jsme tedy naše pejsky nenechali volně přetahovati. Odpoledne jsme tedy jen omrkli okolí, zašli na véču a potom už jsme se jen nechali unášet svými sny...

V pátek dopoledne jsme si užili dvouhodinovou frontu na veterinární příjemku a kontrolu čipu. Pan Parson byl stále neuvěřitelně hodný, přestože tlačenice lidí a psů nesnáší naprosto nejvíc. Po presenci jsme se vydali na nákup. Já jsem pobrala opravdu velké množství ovoce a zeleniny, jelikož jsem tušila, že nic jiného se na místě nebude dat jíst :) Celý víkend jsem tedy byla se svou přesdenní stravou zcela spokojená. Odpoledne jsme se zúčastnili tréninku a oficiálního zahájení. Mno nevím, ale zdá se mně, že loni byla atmosféra nějaká lepší. Následovala opět místní večeře, kde jediný nesmažený byl těstovinový salát :) Tož pěkně ho sníst, ujistit se, že na diskotéce opravdu můžu chybět, a do postele za Smílečkem.



Soutěž jednotlivců se běhala v sobotu. Prvě nám stál na place jumping. Netěžký, ne zcela rovný, ovšem běhavý. Hnala jsem po něm Smajlka od první až k předposlední překážce. Ta poslední již byla českým funclubem příliš brzy oslavená a mnou pochválená a laťka padla k zemi. Ovšem, čas druhý nejrychlejší! Škoda no, tož příště :) Před naším během agility pořadatelé pauzli závod a nechali mého Smáju namotivovaného čekat a štěkat. Smílek parsoní však ukázal, že vydrží hodně, parkurem proběhl zcela čistě a v naprosto nejrychlejším čase! Tedy se mu podařilo, stejně jako minulý rok, běh agilitní vyhrát :) V součtech se posunul na třinácté místo a jeho výsledný čas byl o celé tři vteřiny lepší než vítězky! A to je pro mě prostě nejpodstatnější a nejvíc a asik s tím nic neudělám :)

Po noční pizze jsme ve vytrvalém dešti začali běhat v neděli družstva. Systém, kdy se hodnotí small a medium psi dohromady, nikdy nepochopím. Už vůbec pak nerozumím tomu, proč rozhodčí tomuto faktu nepřizpůsobí parkur a staví prostě nefér. No a k běháníčku... Startovala jsem jako obvykle poslední v družstvu Czech small 1. To mě baví :) A na parkur jsem lezla s dvěma čistými běhy a jednou diskvalifikací :) Je pravda, že jsem pocítila jakousi zodpovědnost a odtáhla Parsona i do vysílaček. A přestože jsem běžela spíše na čistotu než na rychlost, bez trestných bodů jsme doběhli ve třetím nejlepším čase :) Počítáno děti aj junioři obou velikostních kategorií dohromady, a to je docela hodně... Našemu družstvu se v tomto běhu podařilo umístit na bronzové pozici! A jako favorité jsme nastupovali do openu agility. Do jedné velké rovinky... Tentokrát naše družstevnice doběhly všecky čistě, bo tam prostě nešlo co zkazit, a ši jsme dát čas. Nedřela jsem každou setinku jak v bězích jednotlivců, pořád lepší pár vteřin v družstvu než parsoní dis... Dali jsme to čistě a naše družstvo v tomto běhu obsadilo 2.místo! A Smája maličký v individuálním hodnocení čtvrtý, což je dost dobré :)



Tož zbývalo nám rozčílit se na přehnaně obkecaném a dlouhém vyhlášení, kdy se ve družstvech vyhlašovaly jen součty a my jsme si za konečné 3.místo odnesli malý pohár. Tož toto se pořadatelům nezdařilo. Jako spousta dalších detailů, přestože to nakonec nebyl vůbec špatný závod. Odjížděla jsem spokojená, přestože nás od titulu v jednotlivcích dělila jedna blbá laťka, jež nás však letos dělí od mnohé jiné slávy... Nevím, prostě tuto sezónu začaly padat a vždy takto nevhodně. Ale třeba jsme si té smůly vybrali už dost a bude líp :)




Od pondělí do středy jsme vždy dopoledne spali a potom si užívali většinou psích programů. Pondělí školka a následné velmi dlouhé noční venčení s Jančou a Fairy. V úterý jsme si zašli na cvičák, Smajlek trénoval áčka a Kimík se začal učit zónečku na kladině two on two off. Jen tak, abych měla zase nějaký další výcvikový poznatek a Kimíčkovi nebylo líto, že se aktuálně nic nového neučí. No a ve středu jsme zvládli socializační procházku do města pro repre laky na nehty a já jsem si musela koupit nové botičky, protože prostě byly růžové :) Doma jsme se vytočili a vydali jsme se na procházku s Aničkou a Ronym, kde jsme se neskutečně přežraly mirabelkama. Jo, už aj vím, jak se tomu říká :)) No a pak jsme s klukama spěchali na cvičák, kde jsme si dali menší soukromý trénink s Jardou a Majlou. Jarda si zaběhal jednou s Kimíčkem, protože pan Jorkšír prostě strašně moc chtěl. Z rychlosti jeho pohybu mezi překážkami by to nikdo nehádal, ale byl naprosto šťasten a spokojen, vrtichvostek jeden... Potom školka a opět procházkování s Jančou a Fájou. A s Janky pejskama jsme šli eště ve čtvrtek dopoledne plavat, než jsem svým miláčkům zmizela na svůj tábor.




Minitábor v Kroměříži, který pořádáme společně s Radkou Vykydalovou, jsme letos začínali ve čtvrtek po obědě. Vyřešili jsme všecku organizaci a začali běžkat. Radanka se na odpoledne přesunula na sekvence, já jsem potrápila účastníky na parkuru. Náš systém tří skupin a dvou výcvikářek je osvědčený a funguje dokonale. Každý tým cvičí dopoledne aj odpoledne na trávě aj na písku a eště mu zbyde čas na venčení a odpočívání, které je s přibývajícími dny vždy velmi vyhledávanou aktivitou :)

Tož můj čtvrteční parkurek jednoduchoučký, jen tak na navození atmosféry :) Podařil se mně roztáhnout do largových rozměrů, ale o to více občas zkomplikoval malým pejskům život...



V pátek jsme začali naplno hned zrána. Já jsem si vzala dopoledne sekvencičky na písku. Zaměřili jsme se na samostané vyhledávání tunelu na slovní povel a také na směr, kterým pejsek z tunelu vybíhá. Ano, mohokrát jsme si ověřili, že nejjednodušší teorie funguje vždy, a učili jsme čtyřnohé miláčky na povel vybíhat na sranu opačnou a eště tam cosik samostaně vytvářet a následně se nechat zpátky přivolávat. Všecko jednoduché, krátké, dle mě dosti důležité.

Po obědě jsme hráli žirafu tři krát dvacet. Tentokrát ji kreslila Radka, takže jsem se zúčastnila taky. Je pravda, že několika jedincům dala pořádně zabrat a v každém případě měli nad čím přemýšlet. A našl se i tací, co se druhý den museli pochlubit, že úspěšně před spaním vypřemýšleli :))

No a pak přišla moje chvíle, na kterou jsem se celý den těšila, bo jsem konečně mohla postavit tok svých myšlenek na travnatém velkoplošném parkuru. A aj když jsem se ve dvou případech dokrokovala zhruba k desítce, myslím si, že aj toto je tréninkově správně, parkur byl v rámci možností běhavý aj kontaktně zaměřený a hlavně můj :) Prostě mě bavilo na tomhle s lidmi a jejich pejsky pracovat...



Sobotní vstávání bylo již mírně kritické :) Především proto, že v pátek pro mě den nekončil tréninkem a večerním venčením mých psů :) Ovšem dopoledne jsem opět obsadila pískovou plochu a s přetáčením pejska do směru od psovoda jsme pokračovali na slalomových sekvencích. Slalůmek byl v obležení tunelů a skokovek, tedy šlo zároveň o trénink rozlišovaček, vysílaček ob slalom a vybíhání z něj požadovaným směrem. Opět se všichni úspěšně dobrali ke zdárnému konci. Luxusní :)

Následoval oběd a hra bez psů. Protentokrát slon. Třiatřicet překážek, s možnou plynulou dráhou, ale pořádná motanice. Nakonec se s vysokými překážkami a občasnými výpadky paměti poprali všichni statečně a zcela kompletní sestava neváhala prolézt bonusovým tunelem, bo za něj bylo mínus třiatřicet sekund :) Aj já jsem si svůj výmysl odběhala a ověřila si své orientační i fyzické schopnosti.

Konec srandy a šup pěkně postavit další z mých výplodů fantazie. Pravda, vymýšlení parkurů jsem nevěnovala zrovna dlouhé hodiny, o to víc mě však baví pracovat s aktuální myšlenkou a rozvíjet ji v celek, který má vždycky několik ideálních řešení. Tohle mě fascinuje, jak se to tak samo tvoří. A strašně moc mě zajímá, kam to časem zajde :) Například těchto dvacet dva překážek bez kladiny a slalomu, kdy se dva tunely pod áčkem potkaly v podstatě náhodou. Při kreslení se mi z nějakého důvodu všude cpala myšlenka kraťasu pod zńovkou. Tož jsem to vzala tak, že si aspoň pejsky na našem táboře pořádně potrénují vyhledávání tunýlků :)



Jelikož jsem sobotní večer trávila kulturně, téměř doslova, nedělní budík byl již dosti nechtěný. Ráno se nám pak jaksi vzdálily letní teploty a mírně i popršelo, Raduška na písku dostala za úkol udělat přetáčení eště aj na zónovkách, aby to bylo komplet, a já jsem rozdávala rady na trávě. Postavila jsem tak moc nedělní parkur, až by bylo neslušné jej běhat v jiný den :) A docela jsme se na něm aj pobavili...



Jako hru na závěr tábora jsem zvolila krtka. Po něm jsem šli vyhodnotit a okomentovat celý tábor k táboráku. Opíkali jsme špekáčky a aj já jsem je následně jedla :) Když jsme se pak všeci řádně vykecali, postavili jsme si eště křivinky přes celý cvičák a akci touto radůstkou ukončili :) Akcičku z mého pohledu dosti vydařenou, aj účastníci se tvářili spokojeně. Tož snad se sejdem aj příští rok a několik týmů udělá zase obrovský kus práce za pár dní, jako tomu bylo letos :)

Jak jsem předpokládala, nadrženost na mě a nějakou aktivitu se u mých pejsků s přibývajícími dny postupně zvyšovala. Smája měl situaci vyřešenou tím, že si ve čtvrtek převrátil nehet a do neděle ještě mírně pokulhával. A aj když občas nebyl uhlídán, prohnal kočku, Kimíka neustále přemlouval ke hře a aj mě donutil k několika tenisákům, prostě měl klidový režim. Jen procházky, tríčky, přetahování, pískačky. A Kimík v podstatě něco podobného. A takto moji miláčci museli přežít, že jsem každý den na zhruba dvanáct hodin zmizela na cvičák bez nich. Stále žijí :)




V pondělí a v úterý jsme spíš odpočívali, aby Smajleček šetřil svou packu. Chodili jsme tedy jen na procházky, přinesli pár tenisáků a panička našla v ledničce špekáček. Tedy byli pejsci převelice nadšení, Kimík si procvičil 2o2o a Smílek zdokonaloval hlavně chůzi po zadních nožičkách všemi možnými směry... A hodně jsem pracovala na webu, nejen na svém...




Ve středu ráno jsem si sbalila věci a přijel pro nás Tomík, který nás vezl do Brna. Když jsem vzala Smáju, a Kimíček zůstal doma, strašně miláček plakal, z teho mně fakt nebylo dobře... No, celkově byla nálada prapodivná, prostě taková loučící, a moc se mně do Švédska nechtělo.

Tož jsme v autobuse přežili středeční odpoledne a noc a ve čtvrtek ráno jsme se nalodili na trajekt. Přestože bylo původně řečeno, že psi nesmí na palubu, já jsem si nedokázala představit, že v zavřeném vydýchaném autobusu svého Parsona nechám, a tak jsem ho vybavila náhubkem a pro všecky případy jsem brala aj přepravku. Bylo krásně, svítilo sluníčko a ani silný vítr nás nevyhnal do podpalubí, takže jsme většinu plavby strávili opalováním na čerstvém mořském vzduchu :) A Smajlík, tedy jak mu už delší dobu říkám, pes mostový, protože leze na každý most, aby se z něj mohl rozhlížet, celou dobu stál s hlavou vraženou mezi šprušlema a díval se do moře a po obzoru :) A vůbec nikomu na trajektu nevadil a nebyl tam zdaleka jediným psem...



Zbývaly nám dvě hoďky cesty a dojeli jsme do Kristianstadu. Postavili jsme stany, dali si sprchu a omrkli stadion a okolí. Náš spací prostor s náma sdílela ještě Jana Šedivá s pudlicí Jasmínou a Monika Prokopová s belgičankou Belgi. Spali jsme na hřišti s úžasným měkkým trávníkem, běhalo se hned vedle na jednom hřišti travnatém s tribunami a na druhém s umělkou. Ze všech stran příjemné lesíky na venčení a hlavně supermarket :) To bylo OK, ale Smajleček byl jakýsi nesvůj... Po týdnu odpočinku mu celý den v autobuse moc nesedl, byl unuděný a unavený dohromady. Tož jsme chodili na procházky a hodně si hráli, hlavně aby mosťák nemusel být pořád zavřený.

V pátek jsme prošli veterinární příjemkou, což proběhlo neobvykle rychle, a šli jsme na trénink. Smájilek stále nebyl úplně v pohodě, jednak ještě neměl úplně zahojený nehet a jednak byl pořád nějaký přešlý z dlouhé cesty... Taky se mně z teho všeckého moc běhat nechtělo, co si budu nalhávat... Odpoledne jsem vzala Smajlenku plavat, čímž jsem mu konečně zpravila náladu. Plaval v jakémsi švédském jezeře, voda jakási oranžová a strašně veliké vlny. A radost veliká :) Navečír jsme se zúčastnili velkého průvodu městem všech reprezentantů, na kterém jsem oproti juniorským soutěžím trochu postrádala atmosféru. Potom jsme grilovali a šli se vyspat na závodní den.

Aj když už mi bylo trochu líp, pořád jsem čekala, kdy Smajlek zakulhá a já start vzdám. A on se tvářil, že mu nikdy nic nebylo... Přesto jsem měla v jumpingu jednotlivců myšlenky úplně jinde, než na parkuru... Smája utíkal hezky a rychle, ovšem já jsem ne úplně záměrně vypustila konec a urodila se taková sporná, leč nemávnutá odmítačka. Ztráta časová to však byla velmi moc obrovská, tož jsme byli až devětatřicátí...

Ani na agility jsem nebyla schopná se zkoncentrovat a Smajlík to tušil od první překážky. Běžel moc pěkně až někam k patnácté, pak jsme se nepochopili a urodila se diskvalifikace. Stejně jako oba starty a předchozí doběh bez jakýchkoliv emocí či eočkových myšlenek... Jak v horní dolní jsem běhala... Tož třeba příště...



Večer jsme šli zatleskat všem úspěšnějším na vyhlášení, sbalili stany, já dostatečně vyvenčila a sedli jsme do autobusu. Ráno jsme pak najeli na trajekt, opustili Švédsko a cestu do Německa jsme tentokrát strávili spíš v podpalubí, bo navrchu byla fakt zima. Celé čtyři hodiny jsme si se Smájou hráli, procházeli jsme se po trajektu a samozřejmě i po jeho odkryté části, aby pes mostový nepřišel o svůj výhled :) Bo konečně začal být Smajlek takový, jak ho znám, a nechtěla jsem ho nechat, aby se opět dlouho zabýval svými myšlenkami, protože to ho dlouho neba.

Tož eště jsme pak v buse vydrželi celý pondělní den až do zhruba půlnoci, kdy jsme konečně dorazili do Brna. Konečně Tomík a náslědně konečně domov. Tedy jeden z mých více, tentokrát chata :)

Spoustu zkušeností jsme si přivezli ze země severské, samozřejmě agilitních nejvíc. Ale například i švédská prohibice, kdy po mně úplně prvně v životě chtěli v obchodě občanku, když jsem si kupovala pivo (a nic jiného tam ani neprodávají :). U nás se mě nikdy nikdo neptal :) Dále, že Smílek je opravdu andílek a život ve velké smečce ho opravdu pěkně vyladil... Naprosto neškodný Parson můj, aj se svým taťkou byl vklidu, hezky se spolu teriéři přetahovali a Smája běhal normálně navolno. A mají to tam Švédové všecko aj docela hezké :) A šest dní mimo republiku bylo dost...

FOTODOKUMENTACE




Úterý, středu a čtvrtek jsme se pohybovali mezi Roštínem, Chvalnovem a Kroměříží, bo jsem musela za štěňátky do školky. Hodně jsme se váleli, ve VPÚ jsem venčila kromě svých pejsků a leonbergrů eště borderku a užívali jsme si krásného letního počasí... Kimíček se postupně odurazil, že jsme si dovolili jej nechat doma tak dlouho, Smája začal mít osobně něco proti Milči a nechtěl s ní spát v posteli. A celkově nám bylo moc hezky...















FOTODOKUMENTACE




V pátek jsme odjeli do Roštína, bo se k nám na chatu pomalu sjíždělo strašně moc lidí, mezi nimi aj Leňa, a hromadně jsme se s nejrůznějšími rodinnými i nerodinnými příslušníky přemístili na Kamínku na Pivní slavnosti... Jako každý rok :) V pátek hrály trošku horší kapely, přesto se dostavilo neobvykle velké množství lidí.

První den jsme si s Leňou užili a v sobotu nad ránem jsme dorazily na chatu. Dlouho jsme pak spaly, následně venčily pejsky, já s nima něco málo pocvičila a vyházela je tenisákem. A opět jsme mířily na fesťák... Všecko na Kamínce pořádně žilo, areál byl narvaný, pivní soutěže a doprovodný program se letos pořadatelům podařili. A především hráli Rexlexy, Segmenti, No Name, Desmod a Kosovci... V tomto pořadí :) Tedy dokonalost... Zapařily jsme s holkama pořádně, docela jsme aj popily, domů jsme pak došly někdy v brzkém počátku neděle. Pak hodně spát a večer hurá do VPÚ...




V pondělí jsem si udělala zastávku v Kroměříži, vyřešila pár neodkladných věcí, a před školkou jsme šli s Jančou a pejsky plavat. Takže skoro hoďka cesta ve vedru na Modrou a hodina a půl házení aportíků do vody. Oba mí chlapci plavou hodně a moc rádi. Navíc jsme u vody potkali Báru s Jackie a Lucku s Kessy, tak to bylo docela hezké odpoledne. S Jankou jsme se pak přemístily na cvičák, kde si všecky naše pejsky procvičily kladinu, případně její část, každý tak, jak ji potřebuje... Pak školička a Tomík :)













FOTODOKUMENTACE




Prázdniny ve Chvalnově jsme si pak naplno užívali od úterka do čtvrtečního rána. Tedy několikrát za den dlouhé procházky, kdy kolem mě pobíhá pět pejsků, k radosti mých chlapců i mé barfování, nekonečné štěkání za plotem na kolemjdoucí či na prasátko, občas malý trénink na překážkách nebo bez nich, kulturní večery, melouny a pomela, Smájovy hry s Vlaďkou, Kimíkova nevhodně rozložená energie :) A celkový Smalječkův respekt k životu ve smečce a Kimíčkova elegantní řešení všudypřítomných psů při touze po klidu... Všichni jsme prostě u Tomíka moc rádi :)












Dopoledne jsme se přemístili z Chvalnova do Roštína a poté jsme jeli s našema do Kroměříže. Smajlíček musel na očkování, ze kterého dostal krátký histerický záchvat, a já jsem si doma sbalila věci na tábor. Do bytu na Čapkovu si totiž tyto prázdniny jezdím jen balit věci :) A vrátili jsme se zpátky do Roštína.

Odpoledne přijeli agiliťáci, protože jsme měli na chatě výborovou schůzi. Se Šárkou, Milanem, Martou, Šůstalkou a Šůstalem a jejich pejsky jsme se prvně vydali na velkou procházku. Tož jsem naše kamarády protáhla přes louku, kolem koní, chatiček, kde si dala Baruška s jakousi rekreantkou večeři, a došli jsme ke studánce. Pejsky se napily a namočily, utvořili jsme ilustrační foto a pokračovali jsme dál. Lesem jsme došli až k Letnímu kinu, minuli jsme cestu na Kamínku, Bunč a na Brdo. No a byli jsme v centru, centru roštínském turistickém (protože tohle velkoměsto má centra dvě :). Tedy koupaliště a Bumbálka... No a zbývalo nám jen vyškrábat se do kopce zpět k naší chatě, dorazil ještě Jarda s Lenkou a začali jsme schůzovat.



Vyřešili jsme spoustu důležitých věcí, probrali závody, které jsme pořádali či pořádat teprve budeme, systém tréninků a mnoho dalšího. A jelikož měl každý ke všemu nějakou připomínku a na stole bylo obrovské množství různého jídla, které se muselo sníst, výborovka se protáhla až do večerních hodin :) Byla však velmi příjemná a hlavně užitečná...




V pátek jsme se dlouho vyspinkali, vyvenčili pejsky a s mamkou a taťkou jsme jeli na výlet do Blatnice pod Svatým Antonínkem. Na jižní Moravu jsme mířili za účelem nakupování a návštěvy u známých. Tož jsme se stavili na luxusní svatební koláčky a potom v sýrárně a nakoupili zde mimo jiné aj parmigiano reggiano a buvolí mozzarelu :) Mňamko veliké... Následně jsme se stavili na domácí klobásky bez konzervační soli, takže na zdravé klobásky :)) A nejdůležitější cíl výpravy, tedy vinný sklípek. Poseděli jsme, ochutnali různá vínka a nakonec samozřejmě nakoupili... A jeli jsme zpátky na chatu, bo k nám večer došla návštěva...




Po sobotním obídku jsme jeli opět do Chvalnova. Pejsky byly přeštěstné, úplně všecky. A nejen ony...




Tož po roce konečně zase na Zetoru!! Strašně moc to tam mám ráda, každý kousek rozsáhlého areálu... Ipo, přes které lezete půl dne, než dolezete na záchod a zpátky, jezírko, ve kterém si psi kondičně moc nezaplavou, luxusní snídaně, obědy aj večeře, tedy každodenní nelidské přežírání, zmrzliny, ze kterých tloustnu jak prasátko, kuchař Fanda a jeho asistentky, které mě za žádných okolností nenechají sníst brambor, spaní ve stanech, které nám několikrát za noc narušují štěkající kotce, lom, do kterého se nesmí chodit a stejně tam všeci chodí, a především Olina Edrová, která nikomu na parkuru nic neodpouští. Všecko je na tomto táboře naprosto dokonalé...

Stan s námi letos sdílela Janča s Roxy a Fairy a Raduška s Kessí a Miškou. Tři slečny, šest pejsků a věci jsme se tam poskládali úplně vpoho. V neděli po obědě jsme začali cvičit na jednoduchém parkuru se zónovkami na rozběhání. A večer jsme se účastnili dalšího zetorského sportu, tedy Activity plus Frisca a Radlery :)

V pondělí se začalo cvičit naplno na technických tratích. Stejně jako loni byla na programu hlavně kačka, spiny a nově aj backy a Nový prvek :) Nový prvek se skládal z odfláknutého polospinu a francky, Janča jej nazvala skrytou falešnou otočkou (kterou já nazývám stejně jako protiruku či přivolávací protiruku zbytečným matením psa), mně se to zdálo sice rychlé a elefantní, ovšem nelogické a překombinované. Přestože jsme v tomto čemsi za celý tábor ani jednou nechybovali a já jsem se to naučila provádět správně, nevím, jestli Nový prvek budu někdy používat. Asik na něj musím teprve přijít :) Kačku jsme ve fázi výcviku přeskočili spolehlivou franckou, čili jsme ji také nikdy nedělali, aj když jednou jsem ji instinktivně provedla jako reakci na Parsoní nepochopení a fungovala :) Spin a back pak v našem případě není problém, kolem bočnic krátí Smája tak jak tak na povel a je jen na mně, kam se nacpu a vyvedu jej. No prostě jsme kontaktní techniku na parkurech zvládali pěkně, přestože ji doma během roku téměř vůbec netrénujeme, a jsme moc rádi, že si ji u Olinky vždycky pořádně procvičíme :)

Trošku jsme řešili aj zónečky, bo Smájova kladina se mně zdá poslední dobou nějaká pomalejší a hojda méně spolehlivá. To jsou ale strašně malé věci a většinou otázka tří opakování. Hráli jsme si však s posouváním čtverce a tím pádem Parsona níž na zónu, téměř až kdesi do poloviny. Prostě aby byla zóna vždy a stoprocentně spolehlivě. I v tomto jsme zaznamenali docela úspěch. No a trošičku jsme se zabývali aj latěčkama. Během tábora jich asik pět spadlo a Smajlík na ně byl upozorněn. Vedlo to však jen k větším rezervám při skákání doprovázeným špatnou technikou skoku, tož mám opět podnět k zamyšlení, co s tímto...

U Olči s námi cvičila Janka s Fairy. Fájena štěňátko, které takovou techniku nikdy nedělalo, udělala za týden na táboře neuvěřitelný kus práce, naučila se neskutečné množství věcí a stejný pokrok udělala aj Janča. A největší radost jsem měla z toho, jak jsme ausinku hezky naučili pracovat, protože aj když už nemohla a nechtěla hračky, běhala a nechávala se přetahovadlem odměňovat. A to je velká a strašně důležitá část tréninku.

Vždy večer jsme chodili na dlouhé procházky po krásném okolí. A tak poctivě jsme s Jančou hledaly lamy, až jsme kvůli nim několikrát přišly pozdě na večeři. Poslední den jsme je konečně našly! Tedy našly jsme branku a na ní nápis, že je otevřeno v neděli a objekt je monitorován kamerovým systémem :) V předchozích pokusech jsme však objevily spoustu úžasných míst a venčících tras, které, stejně jako my, ocenily aj naše pejsky.

V pátek odpoledne jsme omezili trénink na tuneliádu a malý závod plný bouřlivého povzbuzování a společný výšlap celé Olinky skupiny na vysílač. Zpočátku jsme běželi, pak jsme pokračovali do brutálního kopce a po nepříjemných schodech dost svižnou chůzí. Trénink fyzičky bez psů... A na slavný vysílač jsem vylezla spolu s nejzdatnější a nejprvnější skupinou :)

Počasíčko nám vyšlo úplně super. První dva dny jsem sice nebyla vůbec nadšená z neustálých teplotních změn, kdy jsme se dvacetkárt za den převlíkali, bo chvíli bylo třicet stupnňů pomalu na plavky a za deset minut poprchalo, foukal vítr a zima nám byla i v teplých mikinách. A ani noci nebyly příjemné, protože se pan Parson roztahoval ve spacáku a mně nezbylo nic. Ovšem potom nastalo tropické počasí, chodili jsme se s pejskama koupat a dočkali jsme se aj opalování :) Tedy já moc ne, jelikož jsem měla v poledním klidu vždy vlastní program, ale rozhodně nebylo čeho litovat :)

Jediná negativní část tábora pak bylo Kimíčkovo zranění. Hned v pondělí si poranil polštářek na přední pacce a jelikož ho poslední dobou nějak pobolívají i zadní nožičky, nevěděl chudáček chvílemi, na kterou nožku kulhat dřív. Přesto byl veselý a bez problému s námi absolvoval všechny procházky a nakonec aj tuneliádu, kterou si opravdu užil. Jinak trávil tábor válením se s námi důle na ipu a pozorováním ostatních pejsků, jak cvičí. Byl naprosto spokojený a přešťastný, že s námi na Zetoru mohl být... A i já jsem moc ráda, že jsem nedovolila mamce, aby si pro něj kvůli jeho bebí přijela :)

Tož takto se nám na táboře opět moc líbilo. Vůbec se mně nechtělo domů... Na tento kousek prázdnin se prostě nezapomíná. Z nějakého důvodu mi tohle místo přirostlo k srdci a vždycky se rádi na Zetor vrátíme...






Naši kamarádi agiliťáci z Holešova se rozhodli pořádat pátý ročních neoficiálních závodů a nenapadlo je nic lepšího, než si mě pozvat, abych jim akci odpískala. A proč ne :) Souhlasila jsem, během posledního půlroku jsem občas pochytila aj nějakou tu posuzovací vychytávku, Tomík mi moc pomohl při přípravě parkurů a půjčil mi píšťalku aj s kolečkem a na příjemný den jsem se strašně moc těšila.

Všeci závodníci se postupně sjeli na místo, velkou část startovního pole pak tvořili Kroměřížáci. Já jsem postavila první hru pro štěňátka a vše bylo připraveno k prvnímu startu. Tož jsem pískla a začala jsem se pekelně soustředit a u toho se docela dobře bavit :)

Ráno odběhala štěňata obě hry, následovaly jumpingy a agility začátečníků a pokročilých. Všechno probíhalo v pořádku, parkury podle mě zcela odpovídaly úrovni týmů a to jsem si vždy ověřila na výsledkových listinách. Bylo vždy vzhledem k počtu startujících tak akorát čistých běhů, jednochybových a pak těch méně vydařených. Z mé strany tedy spokojenost, že jsem tu svou premiéru docela pěkně zvládla.

Nakonec jsem pogratulovala těm nejlepším a předala jim medaile a poháry. Přešťastná jsem z Holešova odjela a odpoledne jsme vzali s našima ještě pejsky plavat. Pěkně jsme se prošli a miláčci potrénovali fyzičku, hlavně Smája svými superdálkovými plavbami. A navečír jsme s klukama jeli k Tomíkovi.




Neděli a pondělí jsme trávili ve Chvalnově. S Kimíkem a Tomíkovými pejsky jsme se více méně váleli a s nějakými velkými aktivitami jsme to v horkém počasí nepřeháněli. Jen pan Parson si nedal říct. V podstatě nepřetržitě číhal na nějakou imaginární myš a dokonale se tím bavil. Na jídlo a procházky jsem jej vždy musela proti jeho vůli vytáhnout a odnést, nechal se vyrušit vždy jen hromadným štěkáním na psy za plotem či na prase. No, k prasátku mi jednou taky omylem proklouzl, ale Boženku stihl jen štípnout a v tu chvíli jsem jej nějakým zázračným způsobem úspěšně odlovila :) A když jsem náhodou Smajlíčka přemluvila, aby na chvíli nechal lovu myší, s plným nasazením se zcela autisticky věnoval chytání much. Další Smájenky převelice oblíbená aktivita, ve které začíná být opravdu přeborník :) Alespoň tak vytrvale se soustředit určitě žádný jiný pes nezvládne. A kdy že Parson spal? Nikdy. Nebo o tom nevím...



Společně s celou smečkou jsme pak chodili na procházky, na ty delší však spíš brzy ráno a pozdě odpoledne, jelikož vzdoušek, jenž k nám podle všech předpovědí dorazil z teplejších krajin, byl opravdu letní. V pondělí jsem jela na cvičák za štěňátky a jinak jsem si prázdniny užívala opravdu nejlíp, jak si to kdo umí představit :) Jenom to ve VPÚ všecko strašně rychle ubíhá...



FOTODOKUMENTACE




V úterý po obědě byl Smajlíček odvezen do Kroměříže, kde spal, spal a spal :) A s Kimíčkem jsme vyrazili na kliniku do Zlína k MVDr. Jahodovi. Protože chlapeček v uplynulých dnech poměrně dost kulhal, objednali jsme se na vyšetření.

Prvně pan dokrotor Kimíkovi kolena prohmátnul a zkoumal luxaci pately. Nevyzkoumal, nevyluxoval. Tož jsme se dohodli na zdrogování, uspání a zrentgenování. A zatímco Kimík sladce spinkal, já jsem netrpělivě čekala na výsledek.

Tak tedy... Bederní páteř v naprostém pořádku, kyčle perfektní. Nepravidelní tvar kolenní jamky, výrůstky na kloubech a artróza. Ale žádná katastrofa. Poněkud závažnější se panu doktorovi zdálo artrofované svalstvo na levé zadní nožičce, zřejmě způsobené častým ulevováním tlapce, jelikož tohle koleno je v trochu korším stavu.

Takže dostal Kimeček na čtrnáct dní analgetika a za úkol nasvalit obě nohy stejně. Veterinář mu doporučil pětkrát denně třicet minut chůze v tahu do kopce a dvakrát denně plavat. Náročnějším aktivitám, například aj agility, se věnovat můžeme, jen prostě s citem a po výkonu musím Kimíčka hlídat, aby neflákal chůzi a používal k ní všechny čtyři tlapky. To máme v podstatě naordinované celoživotně, jen není úplně pohodlné vodit jorkšíra na vodítku a čekat, než si očmuchá a přeznačkuje každý trs trávy. Ale budeme se oba snažit...

Nejpodstatnější je skutečnost, že je Kimounový v rámci možností zdravý a schopný normálního plnohodnotného života. Je jen trochu líný a po všech těch operacích zmatený, kolik končetin mu vlastně narostlo. Proto se mu to musí neustále připomínat. Ale to je to nejmenší...




Tož středa spací, venčící, plavací a školková. Čtvrtek již méně odpočívací, balící, opět plavací a konečně zase Chvalnovský.




Stalo se tak, že jsme byli jako agi KM pozváni na nočky. A strašně moc jsem se na dlouho očekávaný víkend těšila. Na všecko. A bylo na co.



S Tomíkem jsme vyjeli až v pátek hodně brzo ráno. Podařilo se nám do Prahy přijet včas a docela rychle jsem se aklimatizovala na tamější způsob života :) A začali jsme běhat parkury, které nám celý víend stavěli Tonda Grygar, Angelo Lione z Itálie a Alice Glöcknerová.



V pátek se běhaly různé quali běhy. A nám to se Smájou moc nešlo. V noci totiž pan Parson nemohl spát, jelikož jej zajímala jenom a pouze jeho myš ve VPÚ. Takže jsem ho před výkonem na parkuru musela vždy vytrhnout z pořádně hlubokého spánku. Aj tak jsme v rámci možností něco zaběhli a podařilo se nám kvalifikovat do finále družstev a jednotlivců.



A pomalu přišlo odpoledne, pak večer, měla jsem vyvenčeno a nakrmeno a začal pověstný noční život na nočních hrátkách. Samozřejmě jsem si něco takového nenechala ujít...



V sobotu dopoledne jsme neměli moc příležitostí se projevovat na parkuru. Ne, že by nám to vadilo. Smajlek chtěl spát a já jsem prožívala svou velkou agilitní krizi. Bo mému Smajlíčku padaly v Praze latěčky, a to aj tak, že třeba první. Takže kurva, opravit a pochválit za pásku. A já jsem na to všecko šla špatně. Čekala jsem, kdy něco spadne, a nebyla jsem schopná se při běhu soustředit na něco jiného. No a z teho všeho jsem dělala chyby a Smajlík na ně přirozeně nestíhal reagovat a občas škrtl. A to mi prostě neměl dělat...



Polední a odpolední program byl pak třeba Charlieho běh. Parson usměvavý si ho zaběhl se Sabčou. Já jsem měla půjčenou papilonku Sany, russellí šílenou Majlu a pudlíčka Artuše. Všecky pejsky jsem zdárně dovedla do cíle a měla jsem z teho radost. Následovalo agi dětem, kdy jsem opět budila Smajlenku, bo šel běžkat s Valentýnkou. Valča předvedla téměř profi výkon, Smajlík se pekelně soustředil a společně zaběhli parkur čistě, plynule a vesele. Prostě moc pěkný výkon. A čekaly nás už jen finálové běhy. Paralely jednotlivců jsem nám úplně zbytečně chybným pozdním startem ukončila hned ve druhém kole. Štafetu družstev jsme pak běželi s Jančou a Roxy a Radkou a Kessí. Holky se moc snažily, podle plánu jsme si zvládly předat obří pískací slepici :) My se Smilem jsme si svou chvilku slávy užili snad nejvíc z celého víkendu, protože Kroměříž udělala slušnou atmosféru a bylo to finále. A družstva, takže soustředěně a čistě. Holkám se na parkuru podařilo nasbírat deset tr a to nás posunulo v celkovém pořadí na pěkné 4.místo.



Běhalo se opravdu až do pozdních večerních hodin. S partou z Kroměříže jsme hodně fandili při karnevalovém běhu a mnoha dalších finále. A poněkud jsme se u teho zasmáli :) Na závěr večera jsem vyhrála v tombole tři pláštěnky a pár dalších nesmyslů a pak jsme si zopákli večer předešlý.



Ráno nedělní nebylo úplně příjemné. Z místního občerstvení a zřejmě i pití byl můj žaludek už téměř nepoužitelný a tak trochu jsem nemohla mluvit :) Vůbec se mně nechtělo běhat agility, ale byla jsem šťastná. Tož jsme se párkrát diskli a závody se pomalu blížily ke konci.



Strašně moc se mně hrátky líbily. Chtěla bych poděkovat všem, díky kterým jsem si tuhle akci mohla užít a nenechala jsem si ji ničím zkazit. Ani telefon přitopený v malinové točence nebyl žádný důvod k něčemu negativnímu. A nakonec mně vlastně nijak zvlášť nevzalo, jakou katastrofu jsme předváděli na parkuru. Protože na hrátkách to nikdo neřešil. A to byla další velká věc, která dělá na této akci neopakovatelnou atmosféru.





FOTODOKUMENTACE




A v pondělí jsme se pak vydali na dlouhou cestu do Popradu, přesněji do Veľkého Slavkova. Do auta se Tomíkovi podařilo naskládat Táničku, dvě leony, moje pejsky a strašně moc věcí. A to je fakt velká věc :) V tomto počtu jsme se také na místě ubytovali v apartmánu a těšili jsme se na úžasný týden.



Probudili jsme se a venku byly asi tak tři stupně a začínající krásný letní den :)) Se Smajlenkou jsme cvičili ve skupině small a medium, tedy až před polednem, takže jsme měli čas všecko vklidu omrknout a připravit se na trénink. Nicola postavil sympatický parkurek, dlouhý, dokonale promyšlený, technický, ale celý běhatelný v rychlosti. A já jsem byla odhodlaná běžet soustředěně a věřit Parsonovi, že laťky nebudou padat. A nepadaly. Rychlost perfektní, zóny krásné, áčko bez čtverce a vždy spolehlivé. V úplně stejném stylu jsme si pak užili odpolední trénink. Zase jsme byli se Smajlíkem tým, který si naplno užívá každou chvilku na parkuru.



Stejně dobře a na stejně pěkných a zajímavých parkurech se nám trénovalo i ve středu, ve čtvrtek a v pátek. Smajlík se strašně snažil, přestože byl za posledních několik týdnů už poněkud unavený. Aj tak byl ale přešťastný a stále se těšící na překážky. A nepřestával se soustředit. Nějaké vážnější nedostatky jsme na parkuru neregistrovali, přestože se občas objevila nějaká chyba ze strany mé i mého Parsona dokonalého. Občas jsem špatně mířila ramenem či třeba Smajlík nenaběhl do slalomu nebo spletl rozlišku, převevším ale nepadaly tyčky a fungovala áčka. A i na našich poměrně rychlých a plynule odvedených sekvencích Nicola viděl chyby. Malé, ale viděl. A to já dokážu ocenit, protože občas přišel aj na něco, čeho já jsem si nevšimla, a to je pro mě neskutečně moc. Už dlouho jsem nepotkala tak precizního trenéra, který dokáže na každém běhu posřtehnout nepostřehnutelné ztráty setinek. Při tom se pak pořád usmívat a do posledního detailu vysvětlovat a názorně ukazovat.



Běžkalo se nám tedy hezky a odnesli jsme si dosti nových agilitních poznatků. Ve skupince jsme měli samé pohodové lidi a dokonce s náma trénoval Smájův skorobrácha Putin. Trénink vždycky strašně rychle uběhl, přesto jsem s sebou brávala na plac aj Kimíčka a poctivě ho dvakrát denně masírovala a protahovala. A dostatečně jsem si taky zopákla angličtinu, bo mně nic jiného nezbylo :)



A stejně jako na parkuru na můj vkus čas plynul jaksi zrychleně, v podstatě i celý zbytek volného času vždycky končil, ani jsem nevěděla, že pořádně začal. Možná se to zdálo proto, že jsme se s Tomíkem míjeli, protože v mojí skupině všeci uměli komunikovat anglicky, a tak Tomík překládal jen jedním large. Dále jsme vždycky hoďku strávili snídaní, obědem aj večeří, mimochodem jídlo docela mňam, s pejsky jsme chodili na dlouhé procházky a občas jsem si na chvíli zdřímla. Ve čtvrtek odpoledne jsem pak chtěla dát Smáječkovi pauzu od agilitění, tekže jsme vzali pejsky plavat. A všeci byli převelice přešťastní :)



Tábor se tedy dokonale vydařil. Trénink úžasný, nadšená jsem byla z Nicoly, z parkurů, ze Smajlíka :) A hlavně mi tam prostě nic nechybělo... Nic, bez čeho by se nedal týden vydržet :)



FOTODOKUMENTACE




A o víkendu následovalo na stejném místě Mistrosvství Slovenska, které pískal Tomík s Alicí Glöcknerovou. A přestože jsme se Smájou a s mým občanstvím titul nemohli vyběhat, snažili jsme se. Družstvo s námi tvořil Pavel Krátký se Smajlíčkovým taťkou Eddiem a s Lili a slečna s jorkšírem. A vichni jsme měli startovní čísla tořená z jeniček a trojek. Já jsem samozřejmě měla třináctku :)

Ráno se v jumpingu podařilo mně nedotáhnout překážku a panu Parsonu tak disknout. Vtipné bylo, že takto jsme kontakt kolem překážek trénovali na semináři s Nicolou, takže vlastně Smája ani moc nemusel přemýšlet, jak to vlastně myslím a byl si jistý, že tak je to správně :) Podobně debilně jsme se mým faktorem diskvalifikovali v agi, kdy jsem přivolávala Smajlečka z tunelu a najednou byly vedle sebe dvě překážky a já nějak netušila, kterou si vybrat :)) Zatímco si opravdu zcela nečekaně vybral Parson a vybral si špatně.

V agilitním openu nedělním jsme měli odskočené áčko, ale i přes velkou únavu dosti slušný čas překonaný jen Nicolou. Jumping jsme pak doběhli čistě a bavil nás. Tentokrát se však nedařilo našim družstevníkům, takže jsme z běhu měli prostě jen dobrý pocit.



Spokojená s našimi výkony jsem rozhodně byla, proč taky ne. Každé závody mi se mi nějakým způsobem vryjou do paměti. Tohle byla příjemná akce, s pěknými parkury, občas i dívatelnými výkony, maličko bez atmosféry, na svou velikost. A nenašlo se nic, co by mně nebo Smajlence zkazilo radost z našich běhů.

A večer jsme jeli domů. A přestože to byl úplně poslední prázdninový den, nějak mi to nedocházelo, jelikož to prostě ještě pořád byly prázdniny.