Prázdniny 2013

Máme spoustu plánů a postupně je všecky uskutečňujeme

První prázdninový den, pondělí. Ráno jsme odjeli z Chvalnova a vyrazily jsme si s Kristýnou a Lancelotem na procházku. Následoval oběd a výlet do Kvasic. Během čtrnácti dní, co si užívám s řidičákem, jsem řídila již páté auto, které mi tentokrát svěřil Radim. A to ho měl úplně nové, první týden. S mým bráchou tedy a s Kristýnou jsme se jeli projet na bruslích. Výsledkem bylo něco lehce přes deset kilometrů po nové cyklostezce a spěchali jsme domů venčit pejsy.



Večer totiž přišla dlouho očekávaná prní hodina čtvrtého ročníku štěněcí školky. Strop jsme udělali osmnáct pejsků a bylo plno. Zvládli jsme tedy všecky formality, společnou seznamku a rozdělení na skupinu malých a velkých štěňat, které pak cvičily zvlášť. No a prostě paráda. Vypadá to na šikovné pejsky a pohodové majitele.



A po školce jsme s Jančou a Kristýnou zůstaly na cvičáku a poctivě jsme začátek prázdnin a všechno další možné zapily. A tím jsme utvořily pondělkovou tradici.




V úterý jsme strašně dlouho spali, což jsme prostě už potřebovali. Prázdniny. Po obědě jsme vyrazili do Hulína na Kristýnin osobní cvičák na malý trénink, jelikož Berneeho čekají po tříměsíčním kurzu agility první oficiálky :) Bylo však takové horko, že jsme skončili u tréninku slalomu a pak jsme se s pejsama vypleštili a opalovali.

Přijeli jsme do Kroměříže, já jsem se otočila a odjela na výborovku na Periferii k Šandům. Docela hodně jsme tam toho probrali, bylo to už potřeba. A pak jsem šla prostě spat :)




Další spaní do oběda přišlo následující den. Pak jsme si vyrazili s pejskama, s Radimem a Kristýnou plavat do Hulína na Štěrkáč. Kimík se Smájou dny u vody milují. Oba s nadšením aportují, naučili se skákat z vysokého břehu a také potom vylézat ven. Smajlíček ovšem nezklamal a kdykoliv měl pocit, že jako házeč aportů selhávám, házel si hračku do vody sám, skákal pro ni, hodil na břeh a zase ji shrabal a čenichem dostrkal do vody. No a pokračovala jsem ve svém oblíbeném aqua dancingu s pejsy. Je to pro ně hodně náročné, ale zvládají několik triků a všecky nás to baví.







Večer jsem zašla do školky a potom jsme odjela za našima na chatu do Roštína. A Tomík to vzal až do Finska...




Ve čtvrtek jsem se dobrovolně nechala vzbudit už deset deset, abych se na tři hodiny vylepila na slunce a slunila se. Smája chtěl se mnou, ale po nedávném úpalu si mohl vybrat, jestli chce ležet v chládku na terase nebo se mnou pod jeho vlastním slunečníkem. A jak se asi můj pan Parson rozhodl :)

Po obědě jsme jeli do Blatnice pod Svatým Antonínkem. Plnila jsem funkci řidiče. Ježdění mě opravdu baví, pořád :) A nezapomněli jsme nakoupit vyhlášené koláčky v místní pekárně, hromadu luxusních sýrů v sýrárně, domácí klobásy a řízky a malém řeznictví a výpravu jsme zakončili ve vinném sklípku. Tak nějak jsem si návštěvu neužila jak se patří :) Ale odvezli jsme domů řádné zásoby. A hned večer na chatě jsme se do nich pustili.




A pak to přišlo. Odjezd do Kroměříže, balení věcí a vzhůzu na slavný Moravia open. S Martičkou a jejím pudlem zabijákem Artíčkem (a mým parsonem zabijákem) jsme si zamluvily chatičku a hezky se v ní zabydlely. Následovala příjemná příjemka a trojková tréninková zkouška. Smajlének si dal jeden tunel navíc a kromě toho běžel moc hezky. A šli jsme se pořádně vyspat na velké výkony.

V sobotu ráno jsem byla odhodlaná vyběhat postup do finále hned z prvního běhu. Byl jím jumping a my jej zvládli překonat na 3.místě. Postup, radost, sice demotivace do dalšího quali běhání, ale stále jsme se Smájou zkoušeli povrch a překážky a užívali jsme si docela aj zajímavé parkury. Například agility, kde se nám sice podařilo protočení kolem opačné bočnice, což mě překvapilo neskutečně, jelikož se nám taková nepochopení na parkuru nestávají, ale udrželi jsme čistý běh a opět bronzovou pozici! No a v druhém agi jsme si pak vybrali smůlu, která nám byla pro tento den přidělena. Aj toto k závodění patří, nás však vtipné, vlastně všecky dikvalifikace vždy pouze pobaví.

Smajlík naplno odpočíval, zatímco já jsem se naplno těšila na Grand finále! Small nám postavil Bernd Hüppe (AT) a bylo obrovsky zapeklité, až bych ho nazvala těžké. A to já opravdu běžně nedělám. Bylo nás na prohlídce patnáct, z toho šest týmů z České republiky, ale nadšená jsem byla snad pouze já. Výzva! Každý kousek parkuru vyžadoval soustředění. Nestačilo vést psa ideální dráhou, krátit oblouky a mít opravdu ovladatelné zvířátko. Parkur prověřil samostatné zóny a schopnost psovoda uřídit po nich psa. Opravdu mě to bavilo už na prohlídce a moje těšení se stupňovalo. Běželi jsme hned jako druzí. Před námi Elena Kapustina, po nás Zsofi Biro. A přesně tohle trio Parsonů svými výkony navodilo na tribuně finálovou atmosféru. Můj Smajleček usměvavý ze sebe vydal strašně moc. Běžel na své poměry opravdu rychle a moc se snažil. S naprostým přehledem zvládl všecky nástrahy parkuru a jen mi potvrdil moji teorii. Nepotřebuji být nervózní, jsem si tak moc jistá tím, že všecko, co na place stojí, Smajlík zvládne, že si finále opravdu užíváme a chceme dát slušný čas. No, kdyby to nevyšlo, tak je to pouze a jenom vtipný osud :)) A agility. Tento velký běh, který nás tolik bavil a i přes krizi v cíli, kdy nám prtice startující před námi ukradla v cíli balónek, jsme však dali nejlépe, jak to umíme. A přesně v pořadí, ve které jsme startovali, jsme také doběhli do cíle! Byl to pro nás opravdu skvělý výsledek, 2.místo ve velkém finále, porovnání časů parádní! Radost, radost, radost!!! Smile můj nejkrásnější vyhrál v Rožnově již podruhé nový telefon, spoustu dalších výborných cen a dost slušnou finanční odměnu :) Je to prostě borec a kluk šikovný. Měla jsem z něj obrovskou radost!

Do večerního finále investoval Smajlík opravdu spoustu svých fyzických i psychických sil. Nakrmila jsem jej a nechala spát, vytáhla jsem ho pouze na slavnostní vyhlášení. Potom však opravdu strašně tvrdě usnul, Marta měla ráno úžasný zážitek, jak se se Smájou v noci válíme v posteli a měníme své pozice :) Nutno dodat, že Martička alergická na psy dostala ze Smajlenových chlupů menší noční astmatický záchvat, o kterém já vůbec nevím :) A to jsme slavili večer opravdu jen lehce.





V neděli už jsme běhali jen pro radost. Ráno nám nesedlo, oba jsme spali a jumping jsme zaběhli sice čistě, leč pomaličku. Další dva agility běhy jsme si připsali dis a vytvořili jsme milou víkendovou statistiku - čtyři diskvalifikace, čtyři čisté běhy. Ovšem i v neděli nás běhání bavilo, parkury byly hezké, povrch stále stejně dobrý, počasí zcela luxusní a vhodné k opalování. A také místní bufet nezklamal, kdykoliv jsem měla potřebu sníst či vypít něco strašně nezdravého. Avšak ten grilovaný hermelín...

Takže tedy hodnocení závodů kladné. Na čtvrtém ročníku by si pořadatelé mohli odpustit pár organizačních nedostatků. Ale běžkání Smajlíčka, ceny, milá společnost po dobu závodů, pár pořádně vtipných okamžiků a dívání na mnohé krásné výkony jsou natolik pozitivní, že se mi na slavném Moravia openu líbilo.

Večer jsme přijeli docela unavení. Smajlík se vypleštil v posteli, ale my jsme s Kristýnou musely úspěch pořádně oslavit. Hezky na našem oblíbeném balkóně v krásách letního večera. Přestože jsem brzo odpadla, bylo to super :)




V pondělí jsme se Smajlíkem a konečně aj s Kimíkem vyhlásili, aby se nás nikdo nepokoušel budit dřív, než na oběd. Pak procházka, sprcha, jídlo a pouze s Kimečkem odchod na cvičák, kde nás čekaly předváděčky. Zcela klasické, poměrně náročné, v jorkšírovém případě značně přežírací. Ale super lidi a s Jančou, Barčou a Kristýnou jsme utvořily retro fotku s našimi prvními psy, protože tak trochu už všecky máme druhého.

Po předváděčkách mělo několik aktivistů zájem o trénink, tak jsem jim prostě postavila dva parkury a honila po nich pejsy a jejich druhé polovičky. A zbývala nám zhruba hoďka na vyvenčení Smajlíčka a malé vyblbnutí pana Parsona.

Potom jsem se opět otočila, miláčky pejskové jsem nechala doma a spěchala jsem si užít školku pro štěňátka. Parádní, pejsci šikovní. Ale ještě o kus lepší následné sezení na cvičáku s Jančou a Kristýnou. Původně jsme to celé s děvčaty chtěly nazvat vinné prázdniny, ale padla trošku tvrdší láhev. A objednaly jsme si pizzu :)) Potom jsme šly strašně dlouho domů a Janča vypadala, že bude u nás aj spát. Nakonec si vyšla domů ve čtyři :)




Úterý bylo spací, opalovací, odpoledne jsem se otočila ve Chvalnově, večer jsme si dali s Jančou, Roxy a Fairy procházku. A začala jsem vážně přemýšlet, že si v blízké budoucnosti uklidím pokoj...




Všecko začalo již ve středu. Dlouho jsme spali, balili se, odvezla jsem Kimečka do Roštína na chatu, kde si s našema užíval dovolenou. No a také jsem Smílečkovi hodila pár tenisáků, aby byl před cestou dostatečně uspokojen. Navečer jsem šla do školky, kterou jsem opustila o pár minut dřív a nechala tam štěňátka jen s Jančou, abychom sedli s taťkou do auta a vyjeli do Prahy na sraz.

Cesta byla dobrá, obsadila jsem slušné místo v autobuse v dost příjemné společnosti. Smajleček jel v přepravce a já jsem měla spoustu místa pro docela pohodlné spaní. Vzbudila jsem se deset minut před dojezdem na místo :) Hotýlek luxusní, bydleli jsme s Vendou Zíkovou a šeltií Izinkou, našli jsme slušné místo na venčení, všecko tedy v pohodě...

Podle původního plánu jsme tedy chvíli odpočívali, já jsem si udělala repre nehty, potom jsme s Vendou pořádně vyvenčily naše miláčky a jelo se na výlet do města. Snad jediné pozitivní bylo, že jsem si koupila úžasnou zmrzlinu, jinak to moc nesedlo. Ani následná návštěva Bernu a dívání na medvědy mě moc neokouzlily. Ovšem největší zlý sen přišel, když jsme jeli omrknout Wichtrach, kde se EOJko konalo. Pořadatelé nachystali dva malé parkury s hrbolatou nekvalitní trávou a toto celé posypali prášivým pískem. Jako eso v rukávu nabídli hnusnou halu, ve které byla sice slušná umělá tráva, jež však byla položená na jakýchsi prohloubeninách. Prostě nic rovného, navíc tam byl nechutný vzduch a dva parkury by tam nenacpali, ani kdyby se snažili. Ovšem alespoň překážky byly kvalitní a hezké. Najedli jsme se tedy v místním bufetu s pořádně omezenou nabídkou samých odporností, ale jednou se nugety s hranolkama a litrem majonézy sníst daly :) Počkali jsme tedy na konec schůzky team leaderů a pozdě večer jsme přijeli na hotel.



V pátek jsme měli ráno registraci a veterinární kontrolu, celé dopoledne jsme se pak dívali na tréninky. Dostali jsme také jako jediná repre vlastní šatnu, kde měli po celou dobu naši pri relativní klid a slušné klima. Po obědě přišel čas pro náš trénink. Prohnala jsem Smáju po zónovkách, slalomem na rovinkách a všecko hodně rychle a motivačně. No a potom se celá česká repre sbalila a odjeli jsme plavat k nedalekému mega jezeru. Tak tohle panu Parsonovi hodně sedlo. Bylo strašné horko, takže výlet ocenil. Plavání miluje, vyblbnul se ve vlnách, potahal se s prtičkou Hajdičkou. Byl naprosto spokojený.





Večer nás pak čekal ještě uvítací ceremoniál. Smáju jsem nebrala, nemá to rád. Dle předpokladů byl totiž dlouhý, měl skoro hodinové spoždění. Já jsem si ho však užila, toto mě baví. Na rozdíl od dalšího dlouhého čekání na pizzu, než jsme mohli odjet do hotelu a nechat psy v klidu spát.



A konečně to přišlo! Sobotní soutěž jednotlivců! Byla jsem rozhodnutá se opravdu soustředit a jít příjemný jumping od ještě příjemnějšího Angela Lione vyhrát. Minimálně proto, jakou debilní větu otiskli u mojí fotky v Psích sportech :)) Pořádně jsme se tedy se Smajlkem nabudili a běželi jsme prostě rychle a přesně ve všech hrozících obloucích a časových ztrátách. Bavilo nás všecko. Od vytleskávání na startu až po povzbuzovní v cíli. A jumping se nám podařilo zaběhnout čistě a opravdu ho vyhrát! A přišla prostě velká radost a těšení na finále :)





Atmosféra závodu však byla podstatně narušená nemilou skutečností, která potkala jednoho italského maliňáka. Nebylo to dobré, bylo mi zle, jako spoustu dalších jsem i já uronila nejednu slzu a tak trochu jsem si uvědomila, jak je nedůležité vyhrát. A dalo mi spoustu práce se srovnat na finálové agility, které jsem si vysnila v úplně jiné atmosféře a s podstatně vyšším adrenalinem. Když nic, tak jsem se alespoň soustředila. Parkur nebyl třikrát úžasný, zbytečně jednoduchý, až se jeho obtížnost skrývala právě v rovně po, rovně před. Smíl Smajlový však běžel velmi zodpovědně a podařilo se nám doběhnout pro krásné 2.místo.



A co víc. V součtech to pro nás znamenalo nejdokonalejší vítězství European open junior!!! A prostě se nám to osudově do třetice všeho dobrého aj zlého povedlo! Smajlek je totiž skvělý zástupce nejlepšího plemene na agility :)



Kvůli změněnému programu a neschopnosti pořadatelů se závod protáhl téměř do tmy. Večeřeli jsme tentokrát na místní párty a mně bylo hezky. Dokázala jsem, co jsem tolik chtěla a uplynulé dva roky o to vždy těsně přicházela. Navíc se u Italů a salátového stánku dalo opravdu slušně najíst :) Co víc, Smajlek s Hajdou si pak dlouhé čekání na large zpříjemnili a sežrali půlku pizzy z předešlého dne :) A byli z nich šťastní parsoni.



V neděli se začala projevovat únava a spánkový deficit, který jsme během výletu nasbírali. Smajlík pořád spal a neměl zrovna náladu na běhání. Jako člen družstva Czech small juniors se však musel vzchopit a bojovat. Naše družstevnice byly Venda Zíková s Izi, Terka Martišová s Májou a Domča Machová a Ejmou. A všecky tři zaběhly úvodní jumping čistě. Smajlík sice nejrychleji, ovšem spadla mu latěčka, což nás stálo bednu. Přesto však naše družstvo obsadilo 4.místo ze 17 čistě doběhlých SM družstev! A měly jsme velmi sluště našlápnuto k dalšímu titulu.





V agility se Vendě podařilo našťastné odmítnutí. Další dva běhy čistě. Já jsem byla odhodlaná pohlídat každou zónu a každou laťku, ale ta první byla na Smájovi. Odrazil se příliš brzy a o první tyčku se rozbil. A s krásným součtovým časem, který by s nádskokem stačil na první místo, na nás zbylo příčka šestá. Což je hezké. Děvčatům se omlouváme, ale to je taky agility. Už jsme si všechny vyzkoušely, jaké to je být nepočítaným týmem. A tentokrát nám to prostě nevyšlo.



Mohly jsme se tedy s Péťou na hoďku vypleštit do stínu, jediného široko daleko, a obdivovat naše krásné prty :) Potom jsme nastoupili na závěrečný ceremoniál, kde už Smája nemohl chybět. Byl strašně strašně unavený, usínal ve stoje, nechtěl se fotit, nechtěl dělat nic, pouze mi usínat v náručí. Tolik dal do běhání sil. Máme se se Smájou moc rádi.





Kvůli nevhodnému chování některých zemí (nebo chlapce, kterému předešlý den umřel pes, na což již dávno zapomněl) jsme si nevychutnali naplno naši hymnu, jedinou českou, jenom naši. Ale stějně to byl krásný pocit. Spoustu lidí nám přišlo upřímně pogratulovat, což mě opravdu potěšilo. Celkově se mi zdá, že bylo letošní složení juniorské repre doposud nejlepší, které jsme zažili. A nakonec jsme se všeci vyfotili a mohli odjet domů...







Smajlíček si užíval své vítězství cestou na sedadle. Roztahoval se, jak to má nejrači :) Jelo se opět přes noc, takže jsme skoro celou dobu spali. A já jsem si v hlavě přehrávala všechno, co jsme zažili, radost z úspěchu, který se nám podařil, a mírnou úlevu, že to byl náš poslední rok. Je dost náročné připravit psa na několik kvalifikačních závodů a také na vrcholové akce. Letos to byl náš vrchol sezóny, zvládli jsme jej. Ale prostě stačilo :)



Více našich fotek ZDE!




Titul a sladký pocit vítězství jsme si užívali především nekonečným zaslouženým odpočinkem. Třeba i půlku celého dne jsme prospali. Smajlík se rozhodně nebránil. Je to ve skrytu duše andílek, který srašně rád spinká :) A také Kimíček byl rád, že nás má konečně doma. A že někdo konečně sdílí jeho zálibu v celodennním válení v posteli.



Úplně každý den jsme však poctivě chodili plavat. S Jančou, Roxy, Fairy, s Kristýnou, Lancelotem a Berneem nebo s Bárou a Jackie. Někdy na Modrou, jindy na Štěrkáč. Většinou však autem. Byla totiž taková horka, že jsme procházky docela omezili. Kluci nikam ani moc chodit nechtěli. Spíš jsem si užívala válení na zahrádce a neskutečně efektivní opalování, zatímco pejsani moji leželi ve stínu a nežně se tam okusovali. Případně Smajlén nutil Kimíčkovi tenisák, který jsem ho předtím nechala několikrát přinést. Tedy klasická hra mých chlapců, kdy si každý hraje sám se sebou a myslí si, že si hrají spolu :) No a také jsem byla ve středu za štěňátky ve školce a jednou se mi aj poštěstilo řídit vélikého bavoráčka. A každý večer jsme seděli na našem úžasném osobním balkóně. Ale jinak jsme vážně pořád spali a odpočívali...



A ještě jednou, pro pořádek... Strašně moc jsme se váleli :)






Můj a Radky tradiční minitábor jsme letos dělaly ve Chvalnově. Všecko jsme si tam tak předpřipravily už v sobotu odpoledne s Kristýnou a večer přijela ještě Kaťuš s Elvisem. Teda naše parsoní rodinka. Íčko Smajlík small, Jéčko Elvis růst trochu podcenil a tedy medium a Elko Lenc v sedmi měsících krásných třiatřicet. Takže small z něj bude, aj když to na parsoních fotkách nejde vidět. No a také jeden hladký, jeden broken, jeden hrubý. Dva s implantátem a jeden se zbloudilou kuličkou. Prostě rodinka :) Agilitní...



V neděli ráno přijeli všichni účastníci. A bylo to přesně osmnáct psů, jak jsme si naplánovaly, ideální. Postavila jsem si sekvencičku na přetáčení pejsků od psovoda a Raduška vzadu parkur s podobnou tématikou. A přišel Rosťa s rumem a trval na tom, že si s ním musím po ránu dát panáka. A to jsem netušila, že mu to zůstane celý tábor :) Odpoledne jsme se s Raduškou prohodily a prostorný běhavý parkurek jsem vyplodila já.



Další den jsme se s Radkou prohodily. Já jsem šla po ránu stavět do zadu parkur a odpoledne jsem všechny prověřila na sekvencích v rozlišovačkách s kladinou, na vysíláním ob ni a také jsme řešili náběhy z ostrých úhlů. Úplně všem to šlo skvěle. A Frisco jako výcviková pomůcka bylo také dost vhodné.



Úterý bylo snad zcela nejlepší. Dopoledne jsem stavěla parkureček, který zamotal hlavu nejednomu zkušenému psovodovi. Bylo tam totiž hodně tunelů. Ale jinak byl prudce logický a běhavý. A všichni, kdož ho celý zvládli, si zasloužili opravdu pořádný potlesk.



Nejvíc srandy jsme si však užili odpoledne. Každý den jsme po obědě hráli hru. Jednou žirafu, dvakrát dinosaura. Dinosaurus podruhé byl však úplně neskutečný. S Kristýnkou jsme totiž náhodou přišly k úžasným vodním stříkačkám a strhly jsme naprosté vodní šílenství. Opravdy jsme mnohdy s děvčaty ležely smíchy a nemohly jsme se zvednout. Potom ale přišel návhr, abychom nechali psy odpočívat a hráli další hry. Utvořily jsme tedy družstva a běhala se štafeta přes překážky. Náš tým byl o kousek lepší, zvítězili jsme ve všech kolech :)



Uklidili jsme všecky překážky a tábor začal pomalu končit. Byl však parádní. Úžasně vyšlo počasí, takže jsem se mohla celé dny procházet v plavkách, a sešla se skvělá parta lidí. Odpolední výcvik začínal pravidelně o hodinu později, protože se nikomu nechtělo přestat povídat a zvednout se. A celkově prostě paráda. Tomíkovi moc děkuji, že nám poskytl technický komfort a díky němu se mohla tahle silně pohodová akce uskutečnit.






Středa po táboře byla docela náročná. Večer jsem se však nabila u štěňátek ve školce a samozřejmě jsme s Jančou a Kristýnou dlouho do noci zakempily u nás na balkóně.



Dále jsme se však plně věnovali našim plavacím aktivitám. Opět jsme podle nálady střídali Štěrkáč a Modrou. Chodili jsme buď sami, nebo s našimi kamarády. Pejsanům mojím jsem nařídila hodně moc kondičního plavání, které milují. Že Smajlek plave vytrvale dlouhé desítky metrů a odhodlaně pak hledá na hladině svoji hračku, si už všichni více méně zvykli. Nikomu to nepřijde zvláštní :) On je totiž trošku blázen. Miluje aportíky, pohyb a má neskutečnou kondičku.



Tento rok se však začal do dálkových plaveb pouštět i Kimík. Sebevědomí mu pěkně vzrostlo a sice si k hračce doplave svým klidným tempem, ovšem používá všechny své nožičky a to je pro něj strašně dobře. Jednou jsem ovšem hodila hodně daleko a Kimík, ač tedy statečně plaval, až svůj plavací disk přeplaval, ho prostě nenašel. A byl z toho nešťastný. A já jsem musela do vody, přestože jsem neměla plavky. Bylo to pak docela jedno, když jsem chvíli před tím do Modré spadla ve snaze poslat yorkiho pro aport z druhé strany jezera :)) A protože jsme s Jančou široko daleko byly samy, musela jsem do kalhotek a do vody :) Zrovna v den, kdy jsme zcela vyjímečně došly pěšky, protože bylo chladnější počasí vhodné k dlouhé procházce. Takže perfektní jít v podstatě celá mokrá zase domů. Ale Kimeček byl šťastný, za jeho rozzářená očička mi to stálo...



Kromě plavání pejskového a mého neplánovaného jsme se v hodně teplých dnech s děvčaty nevydržely jen opalovat a házet miláčky do vody. A kondičky není nikdy dost, takže jsme využily Štěrkáč a také jsme si v něm dávaly pravidelné dálkové plavby. A Lancelotek mezi tím vymýšlel nesmysly. Obecně ho srašně přitahují nazí lidé a projevuje snahu je nakrývat. Nedělá to samozřejmě běžně, nesmí. Ale co s ním, když jsme byly s Kristýnou třicet metrů od břehu on běhal po pevnině podél nás a zrovna objevil jakousi opalující se slečnu. No prostě jsme se opravdu, ale opravdu vážně málem utopily, jak jsme se smály. Nic jiného v tu chvíli nešlo dělat :))) Jinak jsou však všechny naše pejsky u vody moc hodné, když zrovna Lenc nedrží Kristýně plavky a odmítá je pustit nebo Smajleček nenosí aportíky z vody komukoliv jinému, než jsem já. Pravidelně tedy chytneme náš nejoblíbenější plac a jsme tam s našema pejsama sami :) Ale o jednom dalším pádném důvodu, dalo by se říct zbrani, proč se k nám třeba rodiny s dětmi nikdy nepřibližují, bych věděla...



Kromě chytání barvy u vody jsme si s mamkou a s klukama v neděli vyjeli k tetě na zahradu. Smajlík nosil celé odpoledne tenisák, já jsem ležela v bazénku a opalovala se. Kimík tyhle aktivity střídal. Bylo nám tam hezky. Prostě prázdninová pohodička... A co teprve ta každovečerní pohoda na balkóně. Tradičně vždy po školce s Jančou, Barčou či Kristýnou, jindy jen tak třeba s mamkou. Teplé večery, příjemně chlazené víno, zmrzlina... Mamka si se mnou také ráda zapálí, když je to léto... Jednoduše odpočinek nejlepší, jak si ho jen umím představit.



No a nezapomněli jsme také na naše kamarády agiliťáky. V pondělí školka, v úterý jsme si vyrazili na procházku za Barčou a Jackie a nově se seznámit také s malou kelpinkou Gigi. Docela milá, ale ještě strašně maličká a hloupoučká. Cestou zpět jsme potkali Šárku, která nás vtáhla na cvičák na trénink flyballu. Přestože tento sport určitě trénovat nechci, nenechala jsem si ujít příležitost poslat oba pejsany přes překážky na box a zpět. Smáječek uslyšel vpřed, tak tedy běžel vpřed. Přeběhl celou dráhu přes všecky překážky a utíkal dál, kdy že mu hodím ten tenisák :) Druhý pokus však s pomocí nabíječky zvládl jako ostřílený matador. Kimíček podváděl a dvakrát jsem ho nechala utíkat na box za Renčou pro pamlsek a za mnou zpět. Ale taky to vypadalo dobře, jen mu v tlamičce chyběl ten tenisák. Potom jsem pejsky zavedla domů a šla s kamarádkou na pizzu, abychom společně oslavily mé a její nedávné osmnáctiny. A ve středu opět školička.



A ještě jednou, opět znovu a zase, aby bylo jasno. Nabírali jsme síly a pořád jsme spali :) Dokonce nám taťka koupil novou televizu, bo jsme u ní byli velkou část dne vypleštění a krásně se nám u ní usínalo...






Ve čtvrtek jsem strávila dopoledne v autě a vyřizovala milion důležitostí. Ve čtyřiceti stupních to byla lahoda. Potom jsem sbalila pejsy a jela na veterinu. Smajlenku čekala poslední kontrola, jak jsme se poprali se zánětem chlupových váčků. Dopadlo to moc dobře. Nemohla jsem si však nevšimnout bulmastifa, kterého paní doktorka koupala před ordinací. Šlo o šestiletého pejska s demodikózou, kožním parazitem. Majitelé ho přivezli na utracení, už se jim nehodil. No a nezávazná věta, kdybych náhodou věděla o někom, kdo by chtěl bulmastifa, mi začala hlodat v hlavě.

Cestou z veteriny jsme se stavila na Modré a házela jsem pejsanům aportíky do vody. Potkali jsme tam hada. A já jsem neodolala a volala Marceli, jestli by nechtěla bulmastifa. Jsou to asi dva roky, co tetě umřel bulmastif Alba. A že by se teda jela se strejdou podívat...

Ještě to odpoledne jsme jeli opět a veterinu seznámit se s Archibaldem. A začal příběh s dobrým koncem. V sobotu už se Arčí promenádoval u tety po zahradě a seznamoval se s jorkšírem Guccim, který byl však jediný, kdo ho ve svém teritoriu nechtěl ani vidět :)






V pátek jsme s mamkou odjely na chatu. Další teplý letní večer jsme si užili s pejskama tam. A úžasně jsme se s mamkou zasmály, když jme večer povlíkaly povlečení a Kimík se Smájou nám to prostě nechtěli umožnit. Byla to pro ně naprosto nejdokonalejší hra. Válení v peřinách, to mají teď dobře procvičené...





V sobotu jsme dlouho spinkali. Před polednem jsme si vyšli na pořádně letní procházku. Skoro hodinu sme strávili v lese u potoka, kde jsme si prostě jen hráli. Také jsem klukům házela tenisák a cestou zpět oba v nestřežené chvíli skočili úplně cizím lidem u úplně cizí chaty do bazénku :)) Nikdo se nedíval, takže si Kimík s klidem lehl a chladil se. A pak už jsme spěchali zpět na chatu. Chvíli jsme se s mamkou opalovaly a potom jsme se lehce šlechtily na večerní oslavu.



Byli jsme pozvaní ke známým na velkou akci. Začalo to koupáním v jejich velikém bazénu. No a potom byl stále nějaký program, protože možná přijde i kouzelník. A přišel... Celkem brzo jsme však s mamkou akci opustily, abych mohla sbírat síly na nedělní závody.



Prázdninové chateční fotky můžete nalézt tady!




V neděli ráno jsem odjela z Roštína, vyzvedla v Kroměříži věci na Zetor a Kristýnu s Radimem a s Berneem. A vydali jsme se do Zbraslavi u Brna na mistrovství foxteriérů. Na místě jsme se potkali s Martičkou a s mnoha různými agilitními kamarády. Jenom ty všudypřítomné vosy tam byly navíc. Kvůli nim jsem si musela na každý běh obouvat boty.

Po ránu se mi moc běat nechtělo. Kimíkovi totiž taky ne a šli jsme hned jako první. Vražedná kombinace. A my s konzervou a všude kolem miliony vos. S Kimíčkem jsme se disknuli. Smajlíček pak podcenil náběh na slalom a lítal kolem jako lesní včela ve městě. Nebo teda vosa :) Ale bylo z toho jen jedno odmítnutí.

Ve zkoušce se Kimeček docela snažil. Sice na konci učinil obrovský skok přes zónu na kladině, až jsem z údivu málem zapomněla parkur. Pak moc nevychytal dálku a spadl do ní. Ale aj tak získal slušně 3.místo ze čtyř doběhlých týmů :) Trojková zkouška byla na nás v aktuálním rozpoložení moc překombinovaná. Navíc jsem očekávala odfláknutou houpačku, která se vyplnila a já ji prostě opravila. Neva, Smajlík se výborně bavil.

Jumping si Kimeček nechal ujít a Smájovi se docela povedl. Doběhl pro 2.místo a dokonce mu to vyšlo na 3.místo do součtů. Kdo by to byl po ránu řekl...

Kdo by však taky čekal, že bude ve Zbraslavi tak dokonalý bazén. Tedy požární nádrž, ale úplně perfektní. Osvěžující, úžasné, vhodné k plavání. Nikomu nevadilo, že vlastně nikdo neměl plavky :) Ale bazén nám sedl. Několikrát jsem jej během dne využila.

No a po doběhání jsme si počkali jen na vyhlášení a přejeli jsme si hezky na dovču na Zetor. Aj když Radima s Kristýnou jsme poslala domů. Nakonec to byl opravdu velmi povedený den. Hezké závody ve společnosti příjemných lidí. A ten bazén...




Konečně přišel ten top nejlepší týden z celého roku, kterým je již tradičně tábor na Zetoru u Olči Edrové. Nejlepší je tam všecko, hlavně kuchař :)) A všecko nám tam s pejskama prostě dokonale vyhovuje...



Na tábor jsem letos přijela ze závodů. Děvčata naše spolubydlící, Janča s Roxy a Fairy a Barča s Jackie a Gigi, dorazila podle plánu. Postavily jsme stan, zřídili naši tradiční králikárnu, odnesly si přepravky a pelíšky do kotců, abychom si zablokovaly na celý týden nejlepší a nejstinnější místa. A potom přišla první večeře, krátký úvod a první večerní trénink. Takový omrkávací, takže jsem Smáju nechala spát, Olča ho dobře zná.



V pondělí se od rána cvičilo. Kluci si zažili skvělý systém. Venčení, běhání, hraní, plavání, krmení, stan, klec, přepravka, kotec. Ráno byli s námi na place vždycky necvičící Kimík s Roxy a plnili funkci diváků. Naprosto si tuto aktivitu užívali, vůbec nic jim nechybělo. Kimíček chlapeček si také skoro každý den zaběhal. Většinou nějakou motivační část na Olču s párkem, to ho strašně bavilo. Jindy jsem si pro něj naplánovala pořádný trénink a procvičoval spiny, backy a samozřejmě zónu na kladině. Ale nejrači se stejně prostě jen díval...



Po obědě jsme, alespoň prvních několik dní, brávali pejsky plavat. Protože se na place s jezírkem staví hala a byl tam zákaz vstupu, museli jsme do lomu mezi nudisty. Podstatné bylo, že si pejsci zaplavali a někdy aj my s nima. To je pak malá věc, když jsem jakýmsi dvoum nahým čtyřprocetním slečnám dělala, dle jejich slov, sexošské fotky, bo to prostě chtěly :) Janča s Barčou se u toho bavily asi nejvíc :)) No, ve druhé půlce tábora bylo asi rozumné rozhodnutí, že jsme se s děvčaty po obědě vždy vypleštily na ipo a úplně natvrdo jsme usnuly. Na růžovém pelíšku, který jsem vždycky vytáhla ze stanu, se mi zdály vážně sladké sny :) A nesmím zapomenout také na místní bazén. Bylo luxusní osvěžení si po obědě koupit zmrzlinu a vlézt do vody.



Za nejdůležitější bych samozřejmě měla považovat výcvik. Olina je neskutečně dobrý trenér. Strašně precizní. Pořád učí spiny, backy, kačky, francky, haló. Letos přibyl u kačky pojem chlívek. A Smájovi tohle všechno pořád krásně jde, protože to jednoduše umí, ale stále nás to baví. Už se stalo takovou výzvou, jestli zaběhneme všechny Olči parkury napoprvé :) Je pravda, že spadly Smájovi během tábora asi dvě laťky, takže se za ně musel vracet. Občas jsme něco běželi dvěma způsoby, abychom si potvrdili, že jsme si opravdu vybrali ten rychlejší. Ale jinak bylo prostě hodně motivační to, že jsem Smáju vytáhla, rozcvičila, namotivovala, zaběhli jsme, dlouho jsme si hráli, vychodili se a Smajleček šel zpátky odpočívat.



Tento rok se totiž trénovalo neobvykle mnoho a intenzivně. Klasický tábor byl ještě rozdělený na dvě kratší soustředění, takže se většina osazenstva vyměnila a my jsme makali pořád naplno. V první půlce soustředění vždy dopoledne i odpoledne u Olči na parkuru aj u Ivičky na sekvencích. Dávalo nám to zabrat. Ve druhé půlce pobytu se systém změnil a my se Smájou jsme trvale trénovali už jen s Olčou. Pracovali jsme na těžších věcech. Olinka na nás vytáhla aj jakýsi vysílací parkur, ale Smája ho s přehledem zvládl a dobře se na něm bavil.



Jedno odpoledne nechala Olina mě stavět moje myšlenky, které pak všichni běhali. Za slalom sice mohla Adriana, ale jinak to snad nebylo tak těžké :) Bylo to zajímavé. Změna. Hodně jsme o tom všem s Olčou mluvily. A něco se chystá...



Na konci prvního turnusu jsme měli závodní tuneliádu, opět postavenou mnou :)) A my jsme si na ní s Jančou vyměnily psy. Smajlík docela běžkal. Tak, jak to jemu vyhovuje, a byl rád, že ho neženu, lempla jednoho. Ale Fairy se mnou moc utíkat nechtěla. Vůbec to nepochopila :) Na konci druhého soustředění jsme si užili hyperrovinky. Náročné, ale vtipné.



No a od tréninku, který byl super, musím však nutně odbočit k jídlu. Fanda totiž úplně naprosto dokonale vaří. Všude strká bylinky a zeleninu a jeho svíčková je zcela luxusní :) Všecko, co uvaří, je naprosto vynikající. A to, co tam s holkama a především s Jančama oběma dokážeme sníst, je neuvěřitelné :)) A ty snídaně s naprosto vším výborným, co bych si mohla přát. Ty jsme si ráno vychutnávali vždy hodně dlouho. A Radovanovcům jsme všecko sežrali :)) A..... ano, Smajlíček běhal celý tábor moc krásně. Makal, absolutně vůbec na sobě nedával znát jakoukoliv únavu, krásně se soustředil. Když jsem si usmyslela, aby běžel, tak se prostě hecl a zrychlil své standartní tempo. Je to kluk šikovný a jenom můj.



Ve čtvrtek odpoledne jsme si dali od agi pauzu a vyrazili jsme na velký výlet. Do lomu na úvod okoupat psy s námi došla i Baruška s Jackie a Žížou, pětinu kopečku k vysílači zvládl i Pavol s Eddiem. K vrcholu jsme pak vystoupaly jen tři nejstatečnější, Janča, Janča, já a našich pět psů :)



Cesta vzhůru byla náročná. Zvolili jsme dost dlouhý kopec, ale o to ke krásnější krajině jsme vylezli. Bylo však pořádné horko. Vlastně celý tábor naprosto luxusní počasí vhodné k opalování. Dvě noční malé bouřky ani nestojí za zmínku. Ovšem celodenní pochůzky v plavkách ano, bo prostě ať jsme chtěly nebo ne, nevyhnuly jsme se s děvčaty praní oblečení... Já jsem se omezila na plavky. Naivně jsem si totiž myslela, že mi budou dvoje stačit :)) Všeho ostatního jsem naštěstí sbalila dostatek.



No, teplo bylo nám i pejsům. V první třetině cesty jsme přišly o dvě třetiny zásob vody, naší aj psí :) Pejsani pili jak hydranti. Bylo jim poněkud horko, ale šlapali statečně.





Před posledním stoupáním jsme dali poslední pauzu a pak jsme už lezli k cíli. K brněnskému vysílači. Tam jsme se hezky rozvalili, odpočinuli si a udělali pár fotek. Vylili jsme pejskům zbytek vody, ani v té naší nic nezbylo. A pomalu jsme se připravovali, že přijde chvíle, kdy se budeme muset zvednout a jít zpátky dolů :) To jsme také udělali. Šli jsme pěkně lesem, ve stínu, téměř jsme ani nezabloudili... Po příchodu jsme nakrmili miláčky, já jsem stihla ještě plavání v lomu s Barčou doprovázené naši společně podpořenou histerií z kachny, z ryb a z volně plovoucího kusu dřeva :)) Pak jsem si dala sprchu a pak přesně byla večeře. Těstovinový salát, odměna jako prase :)





Další odměna přišla samozřejmě večer. Stejně jako každý jiný večer. Někdy jsme toho vypili víc, někdy míň, někdy jsme dali jednu vodárku, jindy dvě. Někdy se šlo spát v jedenáct, občas třeba až ve dvě. A každý den jsme výborně pokecali, vetšinou ve stejněm složení plus s kýmkoliv dalším, kdo si k nám přisedl. A vždyky jsme snědli strašně moc různých dobrot :)



Zetor prostě rozhodně nezklamal. Bylo mi tam tak strašně moc hezky. Všechno se mi líbilo, pejsci moji byli opravdu šťastní. Konečně jsme mohly spolu s děvčaty strávit opravdu hodně času a povídat si každý den dlouho do noci a budit okolní stany. A také s Olčou plánujeme velké věci... Tak jako každý rok odjíždím dostatečně přesvědčená o tom, že je Smája pomalý, už nikdy nebude rychlejší a měla bych si koupit dalšího psa, tak letos jsme se bavily o podstatně jiných věcech. A na spolupráci s Olčou a dalšími lidmi se začínám opravdu těšit...

A ještě nekolik málo fotek z nejlepšího tábora na světě...




Rovnou z Brna jsme přjeli do Roštína na chatu. V neděli jsme dospávali vše, co nám na táboře chybělo. Během dopoledne se probudil také strejda s jeho kamarádem, kteří trávili předešlé dny a noci na pivních. No a jeden umělec se chopil naší nové elektronické tenisové lepačky na hmyz, která normálně funguje vážně výborně. A začal zabíjet vosy. Jenom si tak trochu zapomněl tento zázračný přístroj zapnout a trefil vosu tak povedeně, že mi ji odpinkl přímo na hlavu a zmatenou potvoru nenapadlo nic lepšího, než mě prostě píchnout. Paráda...



Odpoledne jsme z chaty odjeli, doma jsme šli na dlouhou procházku s Kristýnou a Lancelotem a večer jsme s mamkou jely omrknout Archibalda. Má se dobře, jen malý Gucci ho stále bere jako vetřelce a nějak se s ním nechce srovnat.




Pondělní ráno bylo velmi, ale vážně hodně příjemné. Miluju ten klid prázdnin. Vstát v jedenáct, vyvenčit pejsky, sníst bonbón z Toffifee, dát si dvě hoďky vanu, mezi tím zavolat třem kamarádkám a všecko s nima pořešit, dát si další Toffifee, celá se natřít krémem, vylézt v županu na balkón a zapálit si. Pak si v klidu ohřát oběd, jako desertíček sníst opět Toffifee. A znovu se jít na chvilku projít s pejskama a hodit jim venku pár tenisáků... To je prostě taková paráda!

Pak jsem se však konečně rozhodla k úklidu. Dala jsem si předsevzetí, že jak vyhrajem někde pohár, něco s těmi lapači prachu udělám, protože už by se na skříň prostě nevešel ani jeden jediný navíc. A ono se ve Zbraslavi poštěstilo. Znamenalo to však zrušit jednu knihovničku. Knížky tedy někam uložit, ale odklidit něco, kam jsem je naskládala. No a tomu něčemu také udělat prostor. Prostě neskutečně moc věcí letělo do koše. A výsledek je, že naše krásné pohárečky mají konečně svá důstojná místa a hlavně výborný systém.

Večer jsem šla do školky, s Jančou jsme pak tradičně zakempily u nás a dlouho do noci jsme budily zbylé obyvatele bytu. Ale to k prázdninám patří.



Úterní ráno bylo stejně klidné a příjemné, jako to předešlé. Jen nás jeden telefonát vytáhl z postele už před desátou, prostě hrůza :) A po všech těch ranních rituálech jsem pokračovala v systematizování. Protože téměř stejně jako mám množství oblečení a psích hraček, mám také hodně ráda kosmetiku. A když se prostě tyto nejrůznější nesmysly nacházely chaoticky všude (pozůstatek úklidu z předešlého dne :), potřebovala jsem i mezi nimi udělat pořádek. Krásně se mi to povedlo.

Za odměnu jsem si zašla s pejsany na cvičák. Trénovali jsme s oběma zóny na kladině, Smája také sbíhal áčka. A bylo to veliké. Kluci byli strašně šikovní a neskutečně šťastní. A já taky. Konečně se nám začala vracet upřímná a veliká radost z toho, že máme jeden druhého a že milujeme společně strávený čas. Snad to bylo i tím, že se trošku ochladilo počasí. Hodně nám také, jako každý rok, posílil vztah tábor. Ale tohle nás prostě bavilo. Miláčkům jiskřila očička a běhali, co jim nožičky stačily. A nakonec jsme si sedli a ještě chvíli házeli tenisáky přes celou naši krásnou novou travičku.

Potom jsem jela s klukama na veterinu, jelikož je oba čekalo očkování. Smajleček udělal klasicky scénku už v čekárně, Kimík nevěděl, jestli má dřív olizovat mě nebo jeho :) No a pan Parson je jako bonus růžově označkovaný od desinfekce. Potom jsem nechala pejsky odpočívat a šla jsem opět na cvičák. Šárka mi volala, jestli bych pro pár lidí neudělala trénink. Tak teda jo. Přišla jsem, ale Rosťa si tak strašně moc chtěl vyzkoušet postavit parkur, že jsem se v podstatě jen kochala... Na chvíli jsem potom zmizela a jela jsem pro naše na chatu do Roštína. A vrátila jsem se opět na cvičák na menší posezení, grilování, popití... A dost jsem se tam s přítomnými pobavili :)




Ve středu jsem si natočila budíka, vyvenčila, v klidu se vypravila a sedla jsem do auta, abych mohla vyzvednout Janču a vyrazily jsme na nákupy do Zlína. Dál mně mamka yetinu nechtěla půjčit :)) Ale stačilo nám to. Prostě jen tak, pro radost. Ze slušnosti jsme nahlédly do několika obchodů, ale bylo jasné, že átrojka to jistí :) Kdo mě zná z nákupů, tuší, že jsem byla ve svém... A navíc jsem shlédla novou kolekci... No ta sukýnka to měla předem spočítané, je už jenom moje. A pak tričko, další, další, krásná podprsenka a neskutečně růžová sportovní taška. Dokonale jsem uspokojila své potřeby a stejně tak jsme pokračovaly v mekáču. Pak jsme si pohrály s automatem na plyšáky, vytáhly nevzhledný meloun a lehce nakoupily část kostýmku na nočky. A mohly jsme jet domů.

Po příjezdu jsem se šla projít s pejskama a pak jsme si strašně dlouho házeli tenisáky. A pak jsem šla do školky, kde jsme s Jančou mohly probrat všecko, co jsme během tohoto úžasného dne nestihly.








Čtvrtek byl jeden z dalších prudce spacích dní. Sebe a následně pejsany jsem tahala z postele až po poledni :) Užili jsme si však procházku a všechno v poklidu, jak to máme po ránu rádi. Odpoledne jsme pak šli na cvičák. Stavěl opět Rosťa, opět moc chtěl :) Já jsem si dala s Kimíčkem kladiny a se Smajlénem áčka a houpačky. Sbíhaná áčka mu v jeho parsoní hlavičce docvakávají úplně perfektně. Na chvíli jsme si odskočila a jela jsem pro naše do Roštína. No a zpět cvičák a následovala menší zkouška kostýmu na hrátky a grilovačka do pozdních večerních hodin. Rosťa tak dlouho trénoval směčku teriérů, až mu pejsy všecko maso postupně sežraly... Ale vůbec mu to nevadilo a další super akci jsme si na cvičáku všichni užili.






V pátek jsme se opět dlouho váleli, byli jsme na dlouhé procházce s Kristýnou a Lancelotem, na velkém nákupu zásob na Svojanov, házela jsem pejskům tenisáky. A odpoledne jsme odjeli na chatu. Vzala jsem chlapce na velkou procházku a nechala je okoupat v potoce. Provedla jsem test inteligence jorkšíra, který se nechal zlákat k sousedům a já jsem čekala, jak se popere s ploty oddělenými možnými cestami domů. Zvládl to chlapec, pěkně spodem přes les :) Smajlík si užíval nošení tenisáků mně sedící na terásce a házející aportíky dolů na zahradu. Večer přijela návštěva. Tedy grilování, samé dobroty a můj a taťkův noční Johnny Walker :)) Docela hustý večer.




A dlouhé spaní jsme si užili také v sobotu. Po výborném mega letním obědě jsem naložila kluky a vyrazila do Kroměříže. Hodně pečlivě jsem balila všecky věci, jež by nám mohly být potřebné po celý týden za hranicemi civilizace, tedy na Svojanově. Potřebovala jsem toho opravdu spoustu. Oblečení, jídlo, pití, výbavičku pro pejsky na všechny aktivity. A samozřejmě fén na vlasy, bez toho se nehnu.



Později odpoledne však byl opět sraz na cvičáku, menší agi trénink, po jehož trvání jsem miláčkům házela tenisáky. Smajlík s touto aktivitou pak pokračoval do pozdních nočních hodin, jelikož jsme opět na cvičáku grilovali. A už ne na elektrice, ale na našem pořádném postaveném grilu. Konečně jsme totiž k tomu měli všecko vybavení... A jako obvykle šlo o perfektní akci. Škoda jen, že jsme s tímto začali až na konci prázdnin.




A přišel nedělní odjezd na Svojanov. Hodně jsem se těšila. Původně jsem byla přihlášená jako účastník, dostala jsem však nabídku dělat také instruktora agility a přijala jsem ji. Po obědě jsme vyjely a s Kristýnou jsme vezly úplně plné auto věcí a psů.

Na místě jsem byla obrovsky mile překvapena. Jako výcvikář jsem dostala chatku s elektrikou :) Přiznám se, že jsem netušila, že je tento komfort ve Svojanově vůbec dostupný. Ale mně a mým spolubydlícím, Kristýně s Berneem a Lancelotem, Báře s Jackie a Žížou a Lucce s Kesy to udělalo velkou radost. Takže jsme s Kristýnou zabraly nejlepší postele a čekaly, až nám dorazí zbytek. Po obědě bylo uvítání všech účastníků, rozdělení do skupin agility a tvoření individuálních plánů všech účastníků. Protože jsem věděla, že mě po příjezdu čeká první hodina mého kurzu začátečníků, vzala jsem si agility nepolíbené týmy také na táboře, abych si všecku práci s takovými psy sesystematizovala v hlavě. A pejsků jsem měla osmnáct ve třech skupinách, dvakrát denně.



Odpoledne jsme vzali pejsky plavat do místní nádrže. Já jsem si nedokázala představit, jak s nima budu stíhat během týdne trénovat, tak jsem využila čas a trénovala se Smajlíkem sbíhačky na kladině. Procento úspěšných pokusů a luxusních prošlápnutí perfektní, po malé republice se na sbíhání vrhnem naplno! Kimíček naopak zdokonaloval své two on two off. A aj on byl šikovný a snažil se, aj když to stále ješně není úplně hotová práce. No a večer jsme s děvčaty daly dlouhou procházku a úvodní nekončící pokec :)



V ponděli se rozjely první aktivity. Ráno jsem vstávala na stopy, ale mírně poprchalo a odmítla jsem mít mokré oblečení hned první den, takže jsem vyvenčila miláčky a udělala si klidné ráno. A od sedmi jsem pobíhala po place agilitním. S malou pauzou na snídani jsem v tréninku pokračovala až do půl jedenácté, jako každý den :) Potom jsem sbalila Kimíčka a šla si udělat poslušnosti. Od půl dvanácté jsem totiž měla vypsaný poslušnostní individuál přípravný zkouškový s Pavlem Hrobařem. A první den jsem vzala jen Smáju. Cvičil překrásně. Pavel nás z poslušností již znal, ale Smajlíček ho opět svou namotivovanou radostnou prací okouzlil. Procvičili jsme tedy několik cviků, lehle pokecali a byl čas na oběd. No, není asi moc vhodné se vyjadřovat o místní kuchyni. Rozhodně nepatří mezi mé oblíbené...

Po obědě jsme šly s holkama trénovat frisbee bez psů. A jak nám to šlo :) Následně jsem běžela venčit a od půl třetí do půl šesté mě čekaly tréninky agi. Ještě před večeří jsem stihla protočit oba pejsky na obranách. Kimík se moc nepředvedl, zpočátku pořád kousal figurantovy nohavice, ale nakonec bral i peška a byl šťastný :) Smája se také nějak nemohl s Liborem srovnat. Úplně na jeho styl hry zapomněl, ale pomalu vzpomínal. Po večeři jsme Smajlečka vytáhla na frisbee a trénovali jsme různé overy, vaulty a flipy. Prostě musíme makat. Smája je hypertalentovaný na chytání distíčků, tuto aktivitu miluje a chceme se někam posunout. A o luxusních výkonech jsme si všichni zasloužili společnou procházku až do tmy. A šly jsme docela brzo spát, bo jsme ráno chtěly jít stopovat :)



V úterý ráno jsem opět vstala na stopičky. A opět pršelo. Tak jsem šla ještě chvíli spát :) Potom jsem měla svoji první ranní agilitní skupinku, vzala jsem si do ruky snídani a spěchala jsem s Kimíčkem na socializační poslušnosti. Přestože poprchalo, cvičil chlapec výborně a svoji funkci nekonfliktního psa ve skupině zabijáků splnil. Postupně přestalo pršet a já jsem po dalších dvou hoďkách na agi vytáhla Smáju a běžela navrch na kopec na obrany. Protože náš známý figurant pracoval s jiným psem, šli jsme si kousnout na Václava. On však skočil na Smáju poněkud hodně emotivně a chlapeček to neustál. Jinak je ale Vašek super, jen Smajlík je prostě citlivý andílek :) No nic, místo pořádné obrany jsme si dali celoživotně socializační odpsychování pana Parsona a Václav se s ním pak jen něžně přetahoval. Všecko si pak Smajlíček vylepšil na poslušnosti. Začali jsme trénovat odložení za pochodu podle mezinárodního zkušebního řádu a byl to boj :) Tohle nevymýšlel nikdo s naklikanou poslušností :)) No nic, s pomocným povelem jsme se probojovali k rychlému a přesnému provedení. A co teprve to Smajlkovo luxusní volnečko a přivolání, z toho Pavel nemohl :) Klikr je prostě klikr.



Odpoledne začalo být hezky, s Barčinou spoluprácí jsem proháněla Kimíka po překážkách. Lítal perfektně, prostě pořádný předmistrovský mističkový trénink. Před večeří jsem dala obrany s oběma chlapci. Smája kousal opět na Libora a dokonce jsme přešli na klín! Prostě naprostá paráda a doběhnutí s kořistí až do chatky. A také Kimíček kousal slušně, také na klín. Sice mu na to moc nestačila tlamička, ale bojoval statečně. No a po večeři se pouštěl coursing. Radooost! Smajleček běžel zcela profesionálně s pořádným zákusem na konci. Potom jsem jej řádně vychodila a vyměnila za Kimíka. Aj ten měl zájem o střapec veliký, vyběhl krásně, ale dal si kotrmelec hned o první kladku a už se mu moc běžet nechtělo. Zvládal však, kolečko jsem si dala s ním. Sice přeskakoval kladky a jednou v trávě střapec ztratil, ale na konci to rozbalil a killoval jako správný jorkšír zabiják. No a vychodit a vytáhnout Smílka ještě na jedno kolo.



Program nekončil, následoval táborák. Rozjelo a rozpilo se všecko slušně, jen začalo pršet a následně hodně pršet. Takže jsme opět usínali pěkně po půlnočním chatečním pokecu.



Ve středu jsem konečně vyrazila s Kimíkem na stopu. Jorkšírovi vůbec nevadilo, že byl z ranní rosy ve vysoké trávě nacucaný jak houba už když jsem stopu šlapala. Nicméně jsem mu připravila dvě stě kroků s jedním lomem a nepravidelné propamlskování. Zpočátku Kimík sice vyrazil hodně zbrkle a trošku se ja zamotal, ale ve čtvrtině stopy byl už perfektně srovnaný a zcela spoehlivě prověřoval každou šlápotu. Spokojenost veliká! Po návratu ze stopy jsem stihla vytáhnout Smájilu na agilitní plácek. Házela jsme mu tenisák a využli jsme také postavené skokové gymnastiky, na které si prtíček můj krásný hezky potrénoval. Dal si také pár slalomíčků a opět mnoho tenisáků. No a v sedm začal každodenní trenérský agilitní maraton. Po němž jsem opět vybíhala kopec na obrany a dali jsme druhé kolo s Václavem. Smajlík si ho sice kontroloval, kdy z něj zase vypadne nějaký šílený zvuk nebo učiní jakýsi výskok či jiný podezřelý pohyb, ale byla to pěkná kořistnická hra. No a potom poslušnosti s oběma. Kimíček byl úplně perfektní. Udělal mi radost, také Pavel byl naprosto spokojený. To ještě netušil, že na něj vytáhnem se Smájou další eso v rukávu, tedy aportík. A po cvičení jsme založili tradici sezení, kecání, házení míčků a chození na oběd o půl hodiny později :)



Po obědě jsem našla dvacet minut času na chystání pamlsků, stříhání masa, přidělení různých připravených pamlskovníků různým aktivitám... Barča si vychutnala Kimíka a celou dobu ho česala, až do naprosté dokonalosti. Pak jsme si zašly na frisbee freestyle bez psů. Pak odpolední agi tréninky. A večer si Kimeček pocvičil místo obran hlídačku s Václavem. Chvíli mu trvalo, než se dokázal ovládnout a neutíkal od batohu kousat Vaškovi do nohavice, ale nakonec naprosto dokonale třikrát zahlídal a spolehlivě se vracel! Prostě paměť oživena, jorkšír je zabiják :) Stejně neohrožený byl na odbranách také Smile. Znovu kousal na klín a konečně všecko začalo vypadat docela hezky, vážně jako obrana. No a po večeři jsem šla zužitkovat své freestylové schopnosti na frisbee se Smájou. Dělali jsme několik overů, vaultů a flipy máme hodně husté. A máme pár tipů pro trénink na doma. A také Kimík šel hrát s disky. Už chytá každý třetí talíř, hodně pokrok :) No a zbývala nám jen dlouhá společná procházka a přednáška se Stáňou ve velkém sále. A z ní jsme zamířili do klubovny a pozvali jsme pár lidí na Activity.



Čtvrtek byl veliký. Začal jsme s Kimíčkem veliku stopou. Pavel mě přecenil a nechal mě udělat nášlap do oblouku, po padesáti krocích lom a po dalších sto krocích další lom :) Ale já stopy šlapat neumím a už vůbec ne tak složité. Chudák Kimík, byla to téměř až ipoidní stopa, ale zvládl ji naprosto perfektně! Čmuchal jako profík, nevynechával platiny a prověřoval každou napachovanou částečku. No a pak agi tréninky, kdy mi Baruška do jedné skupinky dovedla i Kimíka a on opět ukázal, že překážky umí mít hodně rád a také dokáže rychle běhat. Aby taky ne, na snídani byla paštika :) Smajlek si dal tradičně pěknou obranu a poslušnost. Dělali jsme opět odložení za pochodu, ukázali jsme Pavlovi naklikané vysílačky, ze kterých byl také nadšen :) A zrychlovali jsme zalehávání.



Po obědě jsme si zašly s děvčaty na pohár. Dále jsme se zúčastnily ukázky mantrailingu na téma únos dítěte. Bylo vidět, že Luboš a Cassino jsou opravdu tým z praxe. Dítě bylo zachráněno... A potom ultimate :) Dokonalost veliká. Vzala jsem si Václava do týmu a našlo se několik dalších skrytých talentů. Podařilo se nám několik profi zákroků a zcela jednoznačně náš tým růžových vyhrál... Volné odpoledne jsme využili k dlouhé procházce a Smájenku jsme večer vypustila za střapečkem. Dal si pár s Lancelotem a s Joši. Běžkal perfektně. A pak to přišlo. Veliké, největší. Táborák :) Všechno začalo kolováním mnohých různých lahví... Následovaly hry. Dobré hry. Na úvod jsme vyháněli ducha, protože bylo jasné, že nic trapnějšího už tento večer nepřijde :)) Potom HU! a Pipko pípni. A pak se dlouho hrálo, zpívalo, Pavel pouštěl diskotéku z auta a tančilo se :) Byl to úžasný večer. Vydrželi jsme do dvou do rána. A ráno padla věta, která není hodna zveřejnění :)) Nevypadla ale ze mě, protože jsem tak trochu ani trochu nemohla mluvit. Postupně mi po šestihodinové každodenní práci na place odcházely hlasivky, ale zpívání u táboráku byla poslední kapka a celý následující den jsem ze sebe nevydala hlásku.



Nemohlo přijít nic jiného, než volné dopoledne. Zaspala jsem aj snídani. Nenechala jsem si však ujít dlouhou procházku s děvčaty a celotáborovou skupinovou poslušnost s Kimíčkem. Byl chlapec moc šikovný. Vážně mě nikdy nezklame. Po obědě jsme vzali miláčky plavat. Pak za námi přijel Radim a Smája se řítil z chatky jej přivítat, přičemž si vylomil pátý drápek. Brouček můj to špatně rozdýchával. Luboš jej však zachránil, když mu za Baruščiného držení drápek ucvakl. Já jsem se šla schovat, nechtěla jsem poslouchat Smílkův hysterický záchvat, jelikož vím, že on se má strašně rád. Ale protože nebyl v ohrožení života, vzala jsem ho před večeří na druhé kolo celotáborové poslušnoti. Ustál všecky bojovníky kolem sebe s naprostým nadhledem. No a večer po další přednášce se Stáňou jsme se sešli v hojném počtu v naší chatce a hráli jsme Activity dlouho předlouho.







V sobotu jsem Kimíkovi vyhlásila ipo den :) Ráno stopa s Liborem, nášlap do oblouku, lom a opět oblouk. Já jsem opět našlapala nepravidelné cosi, ale Kimík je na mě už zvyklý a čmuchal výborně. Potom agi bez mých miláčků a pak Smájova slušná obrana. Povedla se mu krásně. A poslušnost. Hezky jsme pocvičila s oběma chlapci. Se Smájou jsme začali poslední den přeučovat přiřazení k noze na efektivnější přískoky, jelikož už jsou nám z klikru známé a dají zhruba stejně práce, jako zpřesňování obcházení. A hezky na pamlsky a do relativního klidu místo přemotivování. No a jako vždy pokec s Pavlem. Prostě dva mistrové spolu, sportovka versus agility. Oba jsme si mohli doplnit výcvikové znalosti, protože všecko se vším souvisí.

Po obědě jsem si dala kokosovou zmrzlinu v kokosovém ořechu a s Eliškou jsme připravily závody agility. Eliška stavěla jumpingy, já agility, holky z naší chatky pomáhaly. Všecko jsme zvládly s takovým úžasným klidem a pohodou a ještě jsme pokecaly... Pak přišly závody v dog frisbee, minidistance. Smajlík chytil pět krásných disků, ale konkurence byla veliká, Parson maličký a bylo z toho hezké páté místo. No a poslední obrana obou mých chlapců na dobu neurčitou. Oběma se moc povedla. Kimík ji zakončil lehnutím na záda a pořádným pomazlením s Liborem :)

Před večeří jsme však měli další ukázku mantrailingu. Naši osobní. Představte si totiž na týden čtyři lidi v jedné chatce, sedm psů, miliony granulí, konzerv, sušeného masa a vnitřností, boty a špinavé oblečení a tříměsíční Žížalu, které se občas ještě stala nehoda. Humus, ale my jsme nic necítily :) Díky tomu se k nám kdokoliv bál vstoupit. A Barča pronesla, že je tu takový smrad, že by se aj bloodhound ztratil. A Luboš se toho chytil. Milý Cassino se totiž u nás neztratil. V extrémních podmínkách, myšleno náš nepředstavitelný bordel v chatce a sedm štěkajících psů, řádně přověřil Bářinu postel, nechal jí tam slinu a vydal se hledat. V extrémním prostředí, námi napachovaným několikrát denně ze všech stran. A Cassino Barču našel a svým způsobem označení na ní opět zanechal nějaký ten chrchel :) Pak jsme se s našim hrdinou vyfotily a letěly jsme na večeři.



Smája si pak ještě zaběhl coursingový závod a výborně se u toho bavil. Běhá prostě výborně. Pak už jen dlouhá procházka a černé historky v naší chatce. Velmi odpočinková hra. Třikrát jsem si cucla vína a odpadla jsem, ani jsem nevěděla jak :)



V neděli se konaly sranda závody, kterých jsem se jako výcvikář neúčastnila, avšak pomáhala jsem. Závod v dlouhodobém odložení jsem si pak nenechala ujít. Závodil Kimíček. Ustál spoustu zvedajících se psů kolem něj, jednu rvačku, moje změny poloh, odcházení, odbíhání, přesně tak, jak si Stáňa vymyslela. Zvládl kopajícího Václava s petlahví, nabízení pamlsků a házení jich před něj. Ale kromě toho vyzývavého figuranta byl nejhorší rušivý element děšť. Pršelo po celé odložení a Kimík to zvládl. A jako jediný si tento cvik nepokazil, protože prostě vydržel všecko a vyhrál :) Můj jorkšír pracovně upotřebitelný.

Po obědě byla schůze, vyhlašování, udělování cen výcvikářů. Já jsem jich udělila spoustu a dokonce byly nějaké uděleny i mně. Také jsem vyhrála nejlepší hlášku tábora :) A přišlo mi poděkovat strašně moc lidí. Někteří se trousili už během týdne a byly to dojemné okamžiky. Poslední svojanovský turnus je totiž zaměřen na problémové chování psů. A teprve během týdne jsem se dozvídala, kolik psů v mé skupiny napadá lidi, psy či oboje. Vyšla jsem ze všeho jen s jednou rozkouslou botou a prokouslým prstem. Zabránila jsem však mnoha rvačkám. Vytvořila jsem si neskutečné reflexy na řešení konfliktů mezi psy. A také jsem se hrozně moc posunula ve čtení jejich chování. Všecko se vším souvisí. Agility je forma pozitivního výcviku, který však s určitou důsledností vychovává psy a učí je správnému chování. Největší problém jsem většinou měla s udržením pozornosti u zvířat, která nebyla na výcvik zvyklá. Ale úplně se všemi jsme to vybojovali. Jedna výhra za druhou. Nekteří za tři překážky, jiní za každou. Všichni po týdnu plynule běhali desetipřekážkové sekence s otočkami. A tolik emocí, které jsme na každém jednom tréninku s lidmi vyvolali, jsem si nikdy ani neuměla představit. Veliké to bylo, hodně. Tolik plemen, tolik problémových a zlomených psí duší. Jedna fenka si dokonce ze stresu a následného vzteku ukousala vlastní ocas. A my jsme s ní dokázali běhat přes překážky a přiměli ji hrát si s hračkami. Byla to pro mě obrovská zkušenost. Strašně vyčerpávající práce, občas trochu riziková, ale stálo mi to za to. Stálo mi to, i přes počáteční nezájem mnohých a záměr si pouze zkusit nějakou překážku, za vtáhnutí lidí do agility a přesvědčení jednoho po druhém, že to je nejkrásnější sport na světě. Sport, kdy pes nemá vodítko a půjde, jen když bude chtít. Vytvořila jsem u některých majitelů hrozně moc důvěry ve své miláčky. A oni za mnou pak chodili, že odpadávají různé problémy. A uvěřili v agility. V nejlepší zábavu na celém světě.



Zbývalo sbalit si věci, zajít na poslední palačinky, rozloučit se se všemi, opustit Svojanov a vydat se na první hodinu kurzistů začátečníků, které letos vedu já osobně.

Jak charakterizovat Svojanov? Náročný! Ale úžasný! Moc zkušeností, moc zážitků, moc krásných chvil s mými pejsky, příjemné okamžiky s děvčaty, spoustu nových přátel a neustávající dobrá nálada. Neměla jsem během dne ani deset minut volna. Prostě skvělý týden, vážně hodně dobrý. Vlastně dokonalý.

Několik dalších fotek z tohoto perfektního týdne je k nalezení na našem rajčeti.




Po příjezdu jsem pejsy své nechala dobrovolně povinně odpočívat. A hlavně já jsem potřebovala mega spát. V pondělí jsem se objevila na cvičáku na klubové schůzi, v úterý jsem měla druhou hodinu začátečnického kurzu agility.






Také ve středu jsme spali, procházkovali, s Jančou nakupovaly, daly si skvělý Sex on the beach a večer jsme pořádaly závěrečnou hodinu štěněcí školky. Štěňat se přivalilo devět, všechna úspěšně složila naši zkoušku. Všichni účastníci dostali pěkné ceny a samozřejmě účastnické certifikáty. Já se Smájou jsme předvedli ukázku dog dancingu a klikr tréninku, Janča s Fairy dog frisbee. A pak jsme dlouho do tmy seděli a cpali se nejrůznějšími dobrotami, které všeci jako obvykle odevzdali u prezence :) Nejvíc se přežral asi Kimík. Jako obvykle.






Tolik tolik a tolik očekávání. A bylo se na co těšit. Jestli jsem už určitou akci označila za nejlepší týden, nočky jsou zaručeně nejlepší prodloužený víkend z celého roku. Veliké, veliké a veliké...

Tak nějak jsme se s Martičkou domluvily, že pojedem spolu a už ve čtvrtek dopoledne. Kemp v Berouně jsme našli, ubytovali se v luxusních chatičkách, tedy na poměry těchto prázdnin :) Vyvenčili jsme pejsky, pomohli Tondovi připravit pár věcí, házela jsem Smajlečkovi míčky, večer jsme s naší perfektní partou z Kroměříže hráli Activity a perfektně jsme se u toho bavili :) Kroměřížanů se sjelo hodně, měli jsme skvělý základní tábor kolem našich chat na výborném místě, vždycky bylo s kým něco probrat a s kým se zasmát.



V pátek ráno se začalo běhat. My jsme si se Smajlkem řekli, že se máme hodně rádi a že se budeme snažit. První se běželo agi klubů. Luxusní parkur, úplně k nakousnutí nebo minimálně k zaběhnutí, strašně mě zaujal. Užili jsme si na něm spoustu věcí, způsobů vedení, zastavila jsem pana Parsona na kladině, áčko a hojda hezké, všecko nám sedlo neskutečným způsobem. A bylo z toho umístění na bedně, jen nemám před sebou výsledky a nevím už přesně jaké :) Potom jumping družstev. Byl hezký, ale cosi mi tam jaksi nesedlo a dvakrát jsem se na moment zapomněla. Smajlík mě v tom však nenechal, spoustu okamžiků bylo vysoce plynulých a dívatelných a opět medailička :) Následoval jumping dvojic. Tam jsme trošku nevychytali začátek a Smajlík podcenil svou rychlost, ovšem já jsem pak podcenila rozlišku tunel slalom a byla z toho první milá diskvalifikace :) Nevychytala a podcenila jsem však především úvod Super G. A to mě nepotěšilo, protože to prostě vypadá blbě :) Pak se nám pár těžkých věcí povedlo, ale několik dalších moc ne. A vybrali jsme si smůlu a zmatení na celý víkend dopředu.



Úplně nejvíc jsme se však s Jančou těšily na večer, kdy přišel karneval :) Naše Plejbojky jsme měly dotáhnuté do detailů a výborně jsme se bavily :)) Také při běhu, kdy mi spadly uši a Smajlík nahecovaný finálovou atmosférou běhal kolem mě přes všechny překážky, co mu přišly do cesty. Také se výborně bavil :) To nám tedy nevyšlo, Janči se omlouváme, ale jistě to našemu vztahu nijak neublíží... Stejně to byla sranda. Stejně potom také následné večerní sezení. Přes den jsme pomáhali na parkuru, nestíhala jsem jíst, z předešlého dne rozpitou lahev bylo nutné dát do dna.



V sobotu po ránu jsme si zaběhli agility podle roku narození. Další z příjemných hezkých parkurů. Ale mně moc hezky nebylo a přestože jsem to zhruba od třetí překážky chtěla mít za sebou, podali jsme slušný výkon, jeden z nejlepších. Škoda jen, že zrovna jedna dvadevítka patřila k té lepší menšině a zůstali jsme druzí.

No a pak přišly Charlieho běhy a běhala jsem tolikrát, že mi prostě muselo začít být zase dobře :)) První vzpomínka na Kimíčka s Jackinkou, potom pokus s Artušem který se této srandy účastnit nechtěl, protože ji prostě nepochopil. Pak Bejka. Rychlá, spolehlivá, běhá se s ní dobře. A vyhrály jsme spolu. V medium jsem si půjčila Roxinku a Kissku a nakonec jsem si zaběhla také v large s Fairy. Také Smajlík dostal zabrat. Běžel s Baruškou, Jančou, Martou a také s Adélou, prostě se všemi, od kterých jsem si půjčovala psy.



Volné odpoledne bylo parádní a úplně přesně pasovalo do celého programu. Zašli jsme si na jídlo, na procházku a hezky jsme se prospali v chatce. A vysoce jsme se těšili na večer. Smajlík byl totiž kvalifikován do finále jednotlivců, družstev a klubů.

Prvně se běžela družstva, naše Killers ve složení Smája, Radka s Kessí a Marta s Artušem, již bez Janči a Roxy až ze třetího. Na všechno jsme s děvčaty měly dost klidu, měly jsme i taktiku :) A strašně moc jme se na běh těšily. Aj naše pejsy. Kolem parkuru se začalo fandit, Smajlík se nabudil, protože atmosféru má strašně moc rád. A běžela Rauška, krásně a čistě, jen si spletla ruce se slepicí a nepovedla se nám předávka. Smája to však výborně pochopil a neodstartovat předčasně :) Dal potom krásný čistý běh a stejně tak Artušák s Martičkou. A bylo z toho pro naše družstvo úžasné 2.místo! Veliká radost!!



Byla jsem hrozně ráda, že jsem neběžela dvojice, protože aspoň jedno finále jsem si mohla pořádně vychutnat s kroměřížskou partou a fandit. Tak moc všeckno zapadalo do ideálu, až to nebylo možné. A pak přišla tombola. Originální, vtipná, stíhací a pro mě osudová :) Prostě 16, 18, 95... Všechno komplet růžové a z deseti lístků mi zbyly pouze dva nevylosované :) Další fakt hodně dobrá část dne a mohla jsem se nabudit na paralelní finále jednotlivců.



Smajlíček se na běhání nepřestával strašně moc těšit. Podle atmosféry poznal, že se dobře bavím a že si budeme běhání opravdu užívat se vším, co máme rádi. A začalo to tedy. Vyhrál první rozběh. Vyhrál druhý rozběh, aj když to byla náhoda :) Vyhrál také seminifále a zaběhl neskutečně těsné finále, kdy nám bylo nakonec přiděleno 2.místo. Což však bylo v tu chvíli úplně jedno, protože jsme si to chtěli prioritně hlavně užít a nejlépe až do konce a navíc nás porazil Parson, což člověka ani na chvíli nezamrzí :) No velmi mě tohle bavilo. Na tohle jsem se hodně těšila.



Zbývalo domino klubů. Za Agility Kroměříž běželo sedm psů, každému jsem po domluvě přiřadila část parkuru. Naplánované bylo všechno skvěle, ale psi byli z půlnočního běhání totálně zmatení. Dokonce Smajlík si nevšiml tunelu metr vedle a běžel do výraznějšího kamsi do prdele :) Jinak si psi na houpačce mysleli, že vyběhli na kladinu a naopak, jiní nemohli trefit slalomové tyčky či byli ze všeho zmatení a případně se šli místo běhání dívat na své části týmu, proč stojí na parkuru :)) Ale atmosféra to byla. Všichni jsme si finále klubů užili a příští rok ho vybojujeme zase. Aj když toto jednu vadu na kráse mělo. Začalo pršet a hned po něm šli skoro všichni spát.

A neděle, kdy jsem byla opět rozhodnutá běžet zodpovědně a popohnat Smáju k výsledku. První jumping fen proti psům. Parkur hezký, několik zajímavých okamžiků. Nám se nepovedl konec. Ale i s ním jsme vyběhali nějlepšího small psa Nočních hrátek pro tento rok :) Víc jsem se však zaměřila na agility plemen. Parsonů stálo na startu dost, před námi jeden čistý a rychlý, ale já jsem svému miláčkovi bílému věřila. Tak pěkné zónečky se mu povedly, občas by se dala ještě nějaká setinka ušetřit, ale jinak jsme podali krásný čistý výkon a vyhráli jsme také nejlepšího small Parsona! Což bylo prostě strašně potěšující a milé. V součtu C.A.C.I.Agu jsme byli sice až třetí, ale nebyl důvod se tím zabývat. Nedělní misi jsme splnili přesně podle plánu a očekávání :)



Pomalu začal konec. Poslední vyhlášení, venčení, balení a odjezd. S pěti poháry se jelo krásně :) Navíc s nejkrásnějším pocitem z perfektních výsledků, protože se nám opravdu podařilo úplně všechno, co jsme si usmysleli. Jsme se Smájou tým, máme se rádi, agility nás společně baví a finále si umíme užít úplně maximálně. Parta kamarádů kroměřížských byla kolem nás po celou dobu a bylo nám spolu moc dobře. A nebyl ani trošičku maličký jakýkoliv důvod, který by nám toto perfektní ukončení prázdnin zkazil. Prostě od začátku až do konce to bylo nejvíc. Nejvíc super, jak si mnozí ani neumí představit.