Příjezd Kimečka

Jak mi můj Kimíček miláček otevřel brány do světa kynologie...

Od malička jsem zbožňovala všechno, co mělo čtyři nohy a chlupatý kožich. Jednu dobu jsem jezdila ke koníkům do JK Soběsuky, ale tam to bohužel k ničemu nevedlo, a proto jsem z klubu odešla. Také mi rodiče pořídili perského kocourka Alfíčka. Když mi bylo deset roků, udělala jsem příjmačky na gympl a vyhrála svůj několikaletý boj s rodiči. Po velmi dlouhém psychickém vydírání tatínek vyměkl a stanovil si podmínky: bude to jorkšír, Akim a vybere ho on sám. Když se jednou vrátil z laser centra v Ostravě, oznámil nám, že se nám brzy narodí štěně. Bylo vyhráno a v neděli, 26.3.2006 nám zazvonil telefon, že štěňátka jsou na světě. Dva kluci a dvě holky, mezi nimi i Kimeček!

Pravidelně jsme si s chovatelkou psali maily, jak nám štěňátko roste, a 22.4. jsme přijeli na návštěvu. Štěňátka byla roztomilá, jenom náš Kimík o malinko větší než ostatní. Druhý pejsek měl ale tvz.kapří hřbet a lysinku na bříšku, a když mi to největší štěňátko uslo v náručí, bylo rozhodnuto. Do štěňátek jsem se zamilovala, nakoupili jsme pelíšek, misky, tašku, hračky, obojek, vodítko a ve čtvrtek 18.5. jsme si jeli pro štěňátko.
Zbyli už jen Kimík a jeho bráška, to byl ale náš hafák už podstatně větší, než jeho sourozenec. Chovatel nám řekl, že Akimek je poněkud větší jedlík a vymetá misky po všech sourozencích. Většinu dne prý kromě spaní a jezení tráví pod kuchyňskou linkou a poličkou s granulemi, budí se, kdykoli někdo venku zapíská. Štěňátka totiž byla naučená na písknutí a letěla k misce. Zato je mazlivější, hodnější, rychleji se naučil čůrání na podložku a hlavně, druhý pejsek byl poněkud hodně bázlivý. Náš výběr jsme tedy nezměnili a pejska jsme si tedy odvezli domů.

Ještě v pátek večer bylo veselo. První jsme Kimíka zavezli na ukázku k Martišům a doma se na nový přírůstek přišli kouknout Rumpovi. Alfík se Akimkovi moc líbil, kousal ho a pronásledoval. Štěňátko bylo moc šikovné, když jsme přijeli dmů, položili jsme ho na podložku a hned se vyčůral. Nakonec jsme Kimíkovi dali večeři, která odsahovala pár rozmočených granulí a jelikož nebyl schopný vylézt na postel a slézt z ní, uložili jsme ho do jeho pelíšku, hned vedle mojí postele. Jen co Kimča usnul, Alfík přišel náš poklad prozkoumat, štěně se hned probudilo a začalo kocoura nahánět. Takže znovu psa uložit, hladit, uspat. Tohle se opakovalo asi třikrát a nakonec Kimík usnul nadobro.

Druhý den byl pátek a já nešla do školy, ale hlídala jsem malého rošťáka. Chvílemi jsme si hráli, taky jsem mu dala obídek (tavený sýr a dva psí suchary), Kimínek se naučil povel "sedni"! Většinou však spal nebo obtěžoval kocoura. Odpoledne jsme ho také seznámili s naší želvou Julčou a Kimíka zvážili - 1,35 kg (na jorkšíra hodně moc).

A v noci se stala neuvěřitelná věc. Nějakým způsobem se Akimek po pelíšku vyšplhal na postel a začal mě olizovat. Měla jsem z toho velkou radost a od té chvíle spí Kimčák v posteli.

Dle očekávání náš jorkšírek přerostl do obřích rozměrů, nicméně to je jenom dobře! Alespoň se mu všechny aktivity provádí trošku líp :)

Postupně jsme začali chodit ven, Akišek se rychle naučil čůrat venku, přidali jsme povel "lehni", "zůstaň" a "ke mě". Kimík byl moc šikovný, brzy jsme si k sobě našli cestu, naučili jsme se spolu hrát a vlastně jen běžně žít. Kimíkův poklidný život přetrvával až do jeho necelého roku, do 18.3.2007, kdy jsme poprvé navštívili cvičák. A to jsme ještě netušili, že nás čeká krásný život plný nejen agility, ale i jiných sportů a psích akcí, ale také zdravotních komplikací... Kimíček byl mým učitelem, naučil mě, že správná cesta je pozitivní motivace a radost ze společně stráveného času. Kimánečku můj miláčku nejmilejší, moc ti za všechno děkuji!

Více fotek našeho psího miminka můžete najít zde (4 týdny), tady (8 týdnů) a tu (odrůstající štěndo).