Předváděčky ve Slušovicích

Agility Kroměříž vyjelo zase jednou do světa ukázat své umění

Poslední dobou žádají lidé ze všech stran naše občanské sdružení o předváděcí akce agility, dokonce si nás vyhlídl pořadatel slavného dostihového závodu Velká Slušovická steeplechase. A tak jsme si všichni zarezervovali státní svátek 28.10.2011, Šárka perfektně zvládla organizaci, jelikož všechno muselo klapnout přesně na minutu, a já doma seděla hodinu nad ideálním parkurem, který musel být těžkolehký, divácky líbivý, obsahovat téměř všechny druhy překážek, splňovat ideální plynulou dráhu, počet překážek, prostor, na kterém jsme se předváděli, a mnoho dalšího. A v pátek ráno jsme se tedy sešli na cvičáku, naložili překážky a vyjeli hromadně do Slušovic. Já seděla v autě s mými adoptivními rodiči, se Šárkou a Milanem, a docela slušně jsme si tak nějak rodičovsky poklábosili...

Dostali jsme dostatečně dlouhý rozchod, abychom se podívali na dostihy, omrkli stánky, nakoupili nějaké dobroty, potkali známé nejen z řad agiliťáků, někteří se i vyfotili s Váňou, pěkně dlouze kolem celé dráhy jsme vyvenčli pejsky, minimálně proto, aby mohl Smajlík vřískat na všechny koně, kteří běželi kolem nás. No a v čas přesně stanovený jsme se všeci sešli u překážek, jeden nejmenovaný aktivista však zazmatkoval, že už máme běhat, tak jsme naběhli na plochu a rychlostí blesku stavěli parkur, načež na nás přiletěl pořadatel, že ještě se poběží jeden dostih, takže jsme rychlostí ještě větší překážky odtáhli zpět za branku.

A konečně ve 14:33 jsme byli opět vpuštěni na dráhu a během několika minut jsme rozestavěli překážky, které seděly přesně podle plánku. Jsme opravdu sehraný tým! A jelikož se vedle ještě vyhlašoval dostih, v době, kdy jsme už měli běhat, jsme si ještě chodili prohlídku, přestože parkur měli všichni předem nastudovaný :) A konečně tedy dostali Renča Didinková s Milanem do ruky mikrofon a začali naše snažení na trati komentovat, respektive moderovat. Postupně jsme všichni small odběhali, Smajlenka jako chlouba našeho klubu parkurek zvládl bez obtíží, někteří dokonale improvizovali, když náhodou pejskové nezareagovali tak, jak dvounohá část týmu očekávala, ale tlačil nás čas, opravy se nepřipouštěly. A vzhledem k původnímu pětiminutovému spoždění nestihlo našich pár medium a large psů své vystoupení a my museli překážky sklidit, neboť dostihy natáčela televize a všechno muselo klapnout na vteřinu. Některé to mrzelo, někteří stropili zbytečnou scénu a Renča se se svým šarmem vydala za panem pořadatelem, jestli by nám nevyhradil ještě jeden blok. Předváděčky se divákům docela líbily, náš agi team je dosti sehraný, a tedy jsme ještě jednu dvacetiminutovku mezi dostihy dostali přidělenou. Opět jsme tedy zkušeně ve chvilce postavili, zaběhli, uklidili a všichni byli spokojení.

Chvíli jsme se ještě procházeli po závodišti a zakempili jsme v hospůdce, kde hrála country kapela. Proběhlo rozdělení na koutek dámský čarodějnický a pánský kuřácký, objednali jsme si a dlouho jsme sedět nevydrželi. Písničky nás vylákaly na parket, takže jsme si zelených klubových trikách a šuťákách poskákaných od psů zatančili, opravdu stylové :) Já vyzvala k tanci mého adiptivního tátu, a i když v současné době chodím do tanečních, kde nás tedy prd naučí, a Milan je tanečník slušný, já už prostě na veřejnosti tančit nebudu :)) Asi proto du letos na tolik plesů... Ostatní si alespoň zazpívali a příjemně jsme si také pokecali.

Den se chýlil ke konci a byl čas se rozjet do svých domovů. Předváděčky se vydařily, počasí také stálo při nás, pejskové i v náročném prostředí krásně běžkali a navíc byla přítomna ta nejlepší parta, která se mohla z Kroměříže sejít. Byl to úžasný den, nakonec i v té televizi jsme byli maličko vidět a slyšet :)