Tábor 2009

Dokonalý týden utekl jak voda a nám se strašně nechtělo domů ...

Minulý rok nám žádný tábor nevyšel, a tak jsem se rozhodla, že si všechno vynahradíme letos v Brně v Zetoru, kde mě lákala představa Olinky Edrové a Radovana Lišky. Přihlásili jsme se včas a začaly měsíce těšení. A konečně se to začalo blížit.

Pečlivě jsem balila desítky a stovky věcí potřebných i nepotřebných. Rozhodla jsem se pro minimum zavazadel, a tak jsem sobě nachystala velkou sportovní tašku a Kimíkovi batoh. Moje plány se staly neuskutečnitelnými již po prvních minutách snahy o sbalení. Třetina věcí tak byla vytříděna a s vypětím obrovských sil jsem dokázala zapnout tašku pro mě a dokonce i batoh pro Kimounového. Dalším zavazadlem se pak stala óbří igelitka přeplněná dekami, vybavením do klece, podložkou do stanu, karimatkou, polštářkem a samozřejmě nesměl chybět můj nejoblíbenější plyšový koníček. Jako polozavazadla pak můžeme počítat spacák, klec, nebo snad tašku plnou bot, které se nevlezly k oblečení. Věcí jsme tedy měli přemnoho, což potvrdil i soused, který nám popřál pěknou dovolenou :)

Úterý, 30.6. - 1.den - konečněéé!
Domluvily jsme se se Zuzkou, že když už tam byla několikrát a věděla, kama se jede, pojedeme za jejich autem. Světe div se, jejich tempem jsme do Brna dorazili za čtyřicet minut. Přijeli jsme na místo a šli se nahlásit, postavili jsme stan, rozloučili se s rodinkami a začali si užívat tábora. Jako první mě Zuzka seznámila s Kačkou a s Anežkou. Celé odpoledne jsme seděli u jejich stanů na agiliťácké dečce :) a povídali si. Z prvních dojmů mi bylo jasné, že budou obě moc fajn, což se pak potvrdilo během tábora. Potom nás svolali, oficiálně uvítali, představili se a řekli nám pár pravidel a šli jsme na večeři. Rozdělili nás do skupinek na venčení a večer se pak konaly rozřazovací běhy do skupinek na cvičení agility. Měla jsem docela obavy, jestli nás zařadí do nejlepších jedniček, či jestli budem ve dvojkách, ale později se ukázalo, že vůbec nebyly na místě. Postavili jednoduchého hada, kde jsem využila jednu francii a ke konci ještě čelo a hned po doběhu nám oznámili, že zítra budeme trénovat v jedničkách u Olinky a Radovana. Stejně tak i Zuzka s Rajah, Anežka s Jespem a Katka s Gledinou i s Enynou.

Středa, 1.7. - 2.den
První noc jsme přežili skvěle. Večer nás Rajka odmítala pustit do stanu, ale nakonec jsem ji za pomocí granulovaného úplatku přemluvila. Její poněkud komické vrčení, kdy se jí při rozhrnování předních pysků objeví pod nosem růžová čárečka, si u mě do konce tábora vysloužila přezdívku "Čárka" :) Kimíček odmítal spaní v malé ložničce ve složení já, Zuzka a její koňopes, a dobrovolně se rozhodl, že si ustele v kleci. Ráno mě dokonce ani nebudil, jelikož jsme celkem dost nepochopitelně vstávali v pět hodin. A byly jsme vyspané! A zdaleka jsme nebyly jediné. Byla ale docela nuda, protože oficiální budíček byl až ve třičtvrtě na osm. Nakonec jsme se však dočkali ranního venčení i snídaně a následně pak prvního výcviku. Ve skupince nás bylo více než dvacet a bylo jasné, že v nechutném horku takto výcvik pokračovat nemůže. Byli jsme tedy rozřazeni do skupin k jednotlivým trenérům a já i holky jsme se napsaly k Olince.

Čtvrtek, 2.7. - 3.den
Ráno jsme opět vstávaly ještě před zvoněním budíku, ale spaly jsme podstatně déle. Samozřejmě po venčení a po snídani jsem opět začali cvičit. V cíli vždy čekal někdo s mističkou a pejska volal. Kimečka dokázala naprosto dokonale vydráždit Olinka a běhal za ní moc hezky. Takto radostně a rychle mazat přes překážky jsem ho ještě nikdy neviděla! Absolutně jsem ho přestávala stíhat a v cíli se pak ozývalo jen lapání po dechu s pokusem o povel "Vpřééd" :) Měla jsem z něj opravdu velikou radost! Odpoledne jsme pak šli hrát hru do lesa a večer jsme byli s pejsky na place. Kimík si našel spoustu kamarádů na hraní a objevili jsme v něm skrytý talent pro chytání frisbee a po večerním venčení jsme mohli v klidu usnout.

Pátek, 3.7. - 4.den
Začínala na nás doléhat únava a vzbudil nás až protivný budík. Horko stále přetrvávalo a se Zuzkou jsme se odvážily vyjít na trénink v kraťáskách a vršku od plavek :) Kimík makal kráásně! Byl snad ještě rychlejší a já jsem ho jen tak tak stíhala. Shodil své první dvě laťky na tomto táboře a to tak, že jak si běžel cílovou rovinku pro mističku, neskákal přes překážky, ale do překážek :) Když on se tak těšil... Po obědě jsme s holkama hrály karty a to se nám tak zalíbilo, že jsme maslity autobus a žolíky do konce tábora. Jako odpolední prohram byly přichystané dvě hry. První se běžela hra na družstva, kde každý člen překonal parkur s určitou věcí potřebnou pro odpolední sváču a ten poslední pak musel co nejrychleji sníst rohlík a vypít multivitaminovou štávu. Většina soutěžících to řešila tak, že si jednoduše rohlík do pití namočili a jedli. Fůůůj! Následovala hra s ocásky, kde jsem v prvním kole nasbírala pět oháněk a ta moje mi byla ukradena těsně před koncem, druhé kolo jsem zvítězila s devíti šlohnutými ocásky a třetí kolo jsem ukořistila pouze dva a následně mi některý nehodný člověk sebral ten můj a já musela pryč. Naše družstvo si v této hře vedlo celkově moc dobře.







Sobota, 4.7. - 5.den
Olinka přišla na trénink trochu později, takže jsme stihli jen jeden běh. Přesto Kimíček běžel, co mu tlapičky stačily, ale už se na něm začala mírně projevovat únava. To však znamenolo pouze to, že jsem konečně začala stíhat svého psa při běhu, jako dřív. Opět odvážně v plavkách jsem se snažila o opálení a večer ve sprše jsem zjistila, že se mi to dokonce povedlo. Odpoledne jsme pak byli vyhnáni na plac a sbírali jsme odpadky. Poté nám byly vysvětleny pravidla další hry - dostihu. Byla vyznačena dráha, kterou přeběhl psovod, někdo mu držel psa, kterého po doběhu páníčka pustili a jejich časy se potom sčítaly. Já zaběhla třetí nejrychleší čas a nebýt Kimíkového rozhodování na startu, jestli má tedy kousnout Olinku, když ho vydráždila, nebo opravdu běžet za mnou, a tím stracené alespoň tři vteřiny, mohli jsme se umístit. Šlo o setinky, takže jsme nakonec zůstali v poli poražených. Byla jsem ale nadmíru spokojená, protože Kimík běžel téměř na plno.





Neděle, 5.7. - 6.den
Konečně dovezli zmrzliny! Ze začátku tábora si všichni kupovali Twistry, Magnumy a Solera a potom byl každý rád, že na něj zbyl alespoň Ledňáček. Na dopoledním tréninku Kimísek vyloženě nemohl běžet tak, jak bych já chtěla. Zřejmě ho bolela nožička, k tomu se přidala únava, psychické vypětí a úmorné vedro. Rozhodně jsem se na něj nezlobila a byla jsem spokojená a moc ráda, že vůbec utíkal. Po odpolední hře a po večeři jsme měli s Olinkou naplánovaný trénink jako náhradu za včerejšek, kdy přišla pozdě. Přišli jsme s Akiškem na start a po páté překážce jsem na povel Oliny vzdala. Operovanou nožkou se nedotkl země, a tudíž nebylo divu, že jeho rychlost nebyla nijak závratná. Zkusila jsem to ještě jednou, ale nebylo to o nic lepší. Dokonce ani párek si nechtěl vzít, jen se těšil, až bude zase moct do kotce. Chvíli jsem se o tom bavila s Olinkou a dozvěděla jsem se, že je to tvrdý pes a musí ho to nepředstavitelně bolet a že mě musí mít strašně rád, když se kvůli mé radostli vůbec odhodlá překážku vyšší než on překonávat. Bylo mi docela líto, že už prostě nemohl, ale cvičení jsme vzdali. Po nás ještě dobíhali medíci a large a stala se moc škaredá věc. Anežka při točení na čelo spadla a vykloubila si rameno. Hned jí zavolali záchranku, která ji odvezla na pohotovost, rameno jí vrátili, obvázali půlku těla a dovezli ji zpět. Tak tohle si fakt nezasloužila. Večer byl tedy takový zvláštní a docela nás udivilo, že se v noci uskutečnila bojovka. Bála jsem se, co na nás vymyslí, ale nakonec to vůbec nebylo tak zlé.

Pondělí, 6.7. - 7.den
Hned ráno jsem potkala Anežku, tak jsme si chvíli povídali a potom mi řekla, že pojede domů. Dopolední cvičení bylo jen krátké a odpočinkové, Akišák se trochu vzpamatoval a nechali jsme ho běhat laťku opřenou o zem. Následovao focení výcvikových skupin, odjezd Anežky, oběd, karty bez Anežky, poslední sbírání bodů pro družstvo,... Takový zvláštní pocit, když jsme věděli, že už se blíží konec...

Úterý, 7.7. - 8.den
Dnes byly na programu závody. Hned ráno jsme si vyzvedli startovní čísla, my vyfasovali 40. Celé pondělí Byl Kimík zavřený a kdykoliv jsem šla kolem kotců a nakoukla na něj, spal, jako zabitý. Ráno nechtěl vstávat a když jsem ho šla před závodem pustit z kotce, neobtěžoval se udělat nic jiného, než se jen převalit z boku na záda s výrazem "Paničko, podrbej mě na bříšku :)". Do závodu jsem si nechala všechny tyčky opřít o zem. Kimeček ze sebe dal opravdu všechno, moc se snažil a přestože ho muselo bolet koleno, statečně utíkal do cíle. Byla jsem móóóc spokojená. Odpoledne se ještě běžely závodní paralelní běhy. Hned na začátku jsme do dvojice dostali Lindu s patíkem Guccim, který nás jen těsně porazil, takže jsem dál nepokračovali. Kimík běžel úžasně a do běhu dal všechny zbytky sil, které mu po týdnu zůstaly. Dokonce za námi přišla i Olinka a řekla, že ten pes mě musí milovat. Měla jsem ze všeho dobrý pocit. Večer byl potom táborák a původně měla následovat diskotéka. Začalo ale lít způsobem, že zem totálně nezvládala vstřebávat množství vody, a tak skrz naším stanovým táborem tekly desítky potůčků. Jeden si našel cestu pod naším stanem a v předsíňce se nedalo šlápnout na zem. Na chvíli přestalo pršet, tak jsme ještě venčili, ale potom to začalo nanovo. Pršelo i v noci a nad ránem mě probudilo Zuzčino zoufalé "Ty vole!". Okamžitě mě to probralo, a tak jsem se zeptala, co se děje. Moje půlka byla úplně suchá - karimatka, deka, podložka, spacák - ani trochu navlhlé. Kdežto Zuzčina podložka s dekou byly doslova na ždímání a stejný začínal být i spacák. Na zbytek spánku se tedy přesunula do druhé ložnice k oblečenímu.







Středa, 8.7. - 9.den - frčíme domů ...
Už od rána taková divná nálada. Venčení, snídaně, vyhlášení. V konkurenci osmi družstev jsme se v celotáborovém bodování umístili na krásném třetím místě! Vyhráli jsme ledvinky, kterou jsem záhy čenžla za postrojek s vodítkem. V závodu jsme nepochopitelně skončili hluboko v poli poražených, což mi přišlo při čistém běhu trochu divné, ale bylo mi to v podstatě úplně jedno. Odnesli jsme si kapsičku a spoustu pamlsků, diplom a byli jsme spokojení. No a potom jsme sbalili věci, stan a nakonec pro mě přijel odvoz. Takové divné loučení, poslední výměny kontaktů, sem tam i slzy... Kdybych se netěšila na Smajla, asi bych tam ještě týden zůstala :) Vždyť nám tam nic nechybělo. Super lidi a hafíci, dobré jídlo, sprcha většinou i s teplou vodou a zábava... Aspoň se můžu těšit na příští rok, protože to bylo opravdu super!


Fotky jsem poctivě nakradla odtud :) Když na ně najedete šipkou, měl by se objevit vystihující komentář dané situace. Další snímky a možná i videa slíbila Terka, tak uvidíme.