Tréninkový dog treking do Roštína

Jsme dvě naprosto normální osoby s dvěma naprosto normálními psy, jasné?

Já a Kimík a Janča s Roxinkou zase v akci :) Že nejsme normální, to nám říká hodně lidí, ale co je na tom, že prostě chceme zkusit dog treking? Rozhodly jsme se, že výlety do Rataj nebo do Kojetína nestačí a když psi zvládnou 15km, určitě pro ně nebude problém 20km. Takže jsme se odhodlali vyrazit na tréninkový dog treking na naši chatu do Roštína. Opět se potvrdila naše genialita objevovat nové cesty po polích a nakonec to místo původních 20 vyšlo asi na 30km. Ale je to dobrodružství, když kolem sebe máte jenom pole a jen zhruba víte jakým směrem máte jít. Chvíli jsme taky byli natěšení, že tam v dálce na poli pracují lidi, ale nakonec to byli jen strašáci. Nakonec se cesta docela povedla...

Poslední prázdninový čtvrtek 28.8.2008 jsme měli cestu naplánovanou. Ráno mi samozdřejmě pípala SMS, že se Janča o pár minutek zpozdí, ale nakonec se nám podařilo vyrazit vstříc skvělé procházce jen lehce po deváté. Vyrazili jsme po mojí oblíbené trase směrem Rataje. Šli jsme něco přes půl hodiny a na konci výzkumákového pole jsme objevili skvělý seník. Byla by škoda se nezastavit a trochu nezablbnout v seně a tak jsme psům nalili vodu a nechali je odpočívat. Janča se do skákání v seně moc nehrnula, ale psíci byli nadšení. Po nějaké době mě salta v seně přestala bavit a tak jsme se mohli vydat dál.

Přešli jsme čerstvě posekané pole, na které se Kimík moc netvářil, ale šel. A napojili jsme se na známou cestu stále směr Rataje. Ši jsme dohromady už asi hodinu a půl a došli jsme do Rataj, dali psům vodu a vydali se směr Šelešovice. Samozdřejmě jsme do nich nedorazili, protože nám náš šestý smysl napověděl odbočit do nějakého pole. Slíbili jsme si, že v Šelešovicích uděláme první delší zastávku a piknik. Cesta plynula a Šelešovice nikde a proto jsme se rozhodli pro zastávku pod nějakými stromy podél pole. Původně tam asi tekl potok, ale ten byl značně vyschlý a místo vody tam bylo jen bahnou s trochou vody. V nesnesitelném horku Kimeček nemeškal a do "vody" vlezl, dokonce si tam lehl. Takže si dokážete představit, jak vypadal. Roxinka do toho hnusu namočila jen jednu tlapku a to i přes výslovný zákaz Janči (měla čerstvě urvaný a ošetřený dráp) a podařilo se jí si zašpinit zrovna tu "nemocnou", takže ji trest neminul. Nicméně pojedli jsme a vydali se opět na cestu.

Šli jsme a šli, pole za námi, pole před námi, pole kolem nás... všude... už jsme těch polí měli dost a najednou se v dálce objevila vesnice. Ještě před ní jsme konečně našli potok, takže se Kimča konečně okoupal a mohlo se pokračovat. Rozhodli jsme, že vesnici obejdeme, aniž bysme zjišťovali, kolem čeho vlastně procházíme. Pravděpodobně šlo o Nětčice, což jsem zjistila později a vzdálenost, kterou jsme ušli by asi tak odpovídala. Pokračovali jsme v cestě, opět přes nekonečná pole a došli jsme konečně na polní cestu podél stromů a podél potoka a tak se Kimík mohl zase okoupat a my jsme udělali další zastávku.

A tak jsme šli a najednou jsme vyšli z pole ve Zdounkách. Je 13:45 a my jsme teprve ve Zdounkách. Zašli jsme do cukrárny, dali si zmrzlinu a vypltali si doplnění pet lahví s vodou. Cíl byl dojít do tří hodin, což se nám už určitě nepovede. Normálně jsme na půl cesty a to bysme do Roštína dorazili bůhvíkdy. Proto jsme hned za Zdounkama vylezli na pole a lezli po poli. Vylezli jsme jeden šílený kopec, potom jsme ho slezli, potom jsme přelezli kopřivový ráj, přebrodili se potokem, ve kterém si Kimeček vzorně lehl a čekal než přejdeme. Vylezli jsme další příšerný kopec a zase ho slezli a zjistili jsme, že jsme teprve v Těšánkách. Normálně bysme tam došli tak za 10 minut. Ale to znamená, že je před námi už jen něco přes 5km a tady to už znám, takže jsme se vydali podél cesty po poli a sem tam jsme si "krátili" zatáčky. Nevím, jestli jsou pro psy horší kopce po čerstvě pooraným poli nebo po rozpáleným asfaltu. Každopádně my jsme se rozhodli pro tu první variantu.

Nohy byly čím dál těžší a konečně jsme v cíli. ROŠTÍN!!! U značky poslední zastávka, vyplýtvání poslední vody a směr na chatu. Stavili jsme se u potoka, vykoupat Kimíka a ještě nás nemile překvapila cedule, že Kamínka, kam jsme chtěli jít na oběd jsou zavřená. Takže jsme dokráčeli na chatu, Kimeček dva kroky šel, našel stín a lehl si a došli jsme na chatu, šli ke studánce, napili se a vrátili se na pozemek. Zázračná roštínská voda Akimka postavila na nohy a najednou měl dost energie na divokou hru s Roxinkou. Přesto jsme ho nechali na chatě a vydali se na oběd Pod lípu jen s Roxou. Dali jsme si smažák s hranolkama a vydali se zpět na chatu.

Ani jsem moc v nohách tolik kilometrů necítila, ale Kimeček měl opačný názor. Večer přijela mamka a Kimíka simulace přešla. Na chatě jsme přespali a ráno jsme jeli autem domů. Nevím jak Janča nebo psi, ale mě se tato akcička docela líbila a někdy můžem jít zase :)

Opět jsem strašila s foťákem a Janča si na to pomalu začala zvykat :) Na fotky se můžete podívat tady.