Trio akcí s nejistým počasím

Spojit příjemné s užitečným se musí umět

Závodů už bylo letos dost, a tak přišel čas na zimní trénink a především na zábavu. Tři pochmurné měsíce na přelomu podzimu a zimy, kdy se stmívá čím dál dřív, jsme si přece jen udělali čas na příjemné tři akcičky.



30.října - Jedeme coursingovat!
Začátek týdne nevypadal vůbec nadějně, ale ve čtvrtek se začalo vybírat počasí a v sobotu jsme přijeli na dostihovou dráhu v Radslavicích u Přerova v zimě slunečném počasí. Sluníčko se na nás sice smálo, ale zima byla, prostě jako sfíííňa. Vyjeli jsme dřív, dokonce i Janča s Roxy byli na místě včas :) Nevěděli jsme, jak dlouho budeme areál hledat, a také jsme netušili, že začátek v devět hodin rovná se začátek o tři čtvrtě na deset.
Nu což, dočkali jsme se příjemky a mrzli jsme dál. Měli dobře vymyšlený naviák. Prostě vzali střepeček, sedli na motorku a objeli kolíčky, aby natáhli dráhu. Ovšem do doby, než se milý naviák zamotal. A zamotal se po prvním odběhlém pejskovi. A my jsme čekali půl hodiny, hodinu, hodinu a půl, a mrzli jsme a měli tisíc chutí odjet domů. A byli jsme stateční. Vydrželi jsme a stálo to za to.
Naviák byl spraven a konečně jsme se dočkali i my.
Kimík šel na řadu jako první a to rovnou na celou trať. No samozřejmě, že v první zatáčce nějak ztratil o střapeček zájem a já dráhu opět běžela s ním :) A že jsem nebyla jediná. Potom běhala štěňátka a Smajlíčka jsem za kořistí vypustila na jednu plochou zatáčku a rovinku. Byl nadšený a nechtěl svůj úlovek nikomu dát. Roxy, kromě toho, že si tam našla šibího kamaráda, běžela, stejně jako minule, úžasně.
Když se doběhalo první kolo, přišli jsme na řadu podruhé. Smajlíček se stejným nadšením, Kimíček si dal dvě krásné rovinky, kdy se vážně totálně strašně moc snažil. A byl čas odjet domů. Přesněji, odjet do Kroměříže na cvičák, kde jsem vystoupila jen já, protože jsem měla trénink svých nejmilejších kurzistových. Kluci jeli s mamkou odpočívat a ohřát se domů.
Spokojení jsme byli. Snad možná i všichni. Až se umoudří počasí, plánujeme další coursing. A kdo ví, možná se dočkáme i licence, pouze v případě Smajlíka, samozřejmě. U Kimátka bude úspěch, pokud ho někdy dostaneme na celou dráhu.



15.listopadu - Za smečkou ořechů nejořechovatějších, russellíků nejrussellíkovatějších...
A hurá za russellíkovými kamarády. S Ditulí a Filipem, jejich Fíbou a Bublou, do Kojclu. Fajn, do Kojetína, pro nekroměřížské. Jak bych řekla svou chabou ruštinou (učím se pouhé tři měsíce!): Vy něznájetě Deniskij jizyk :) Ano vím, občas se po mě luští špatně, ale mě to tááák baví. Tak tedy malá odbočka a teď na nádraží do Kojclu :), kde jsme měli sraz. Poznala jsem pouze Verču s Emánkem a Marušku s Baxem, jelikož jsou holky od nás ze cvičáku. V počtu asi dvaceti pejsků jsme se vydali na cestu.
Já jsem se seznámila s některými účastníky výpravy a ťapkali jsme po různých polích. Smajlík mě trošku překvapil, protože si moc hrát s ostatními russellíky nechtěl. Nějak prostě nevyhledával společnost a měl spíš jiné starosti. Jeho největší starostí jsem byla já a Kimeček :) Kimíkovi jsem každou chvíli musela odbodlákovávát chlupy a předstírat, že si ho nevšímám, když chtěl přenést přes větší kaluž.
Ke konci výpravy se naše skupinka odpojila od ostatních a aktivně jsme šli dál. Až jsme došli na cestu a něvěděli jsme, kde to vlastně jsme :) Situaci vyřešily vynálezy moderní doby, totiž mobilní telefony. Nakonec jsme se všichni šťastně shledali, od odborníků jsme nechali Smajlíkovi skontrolovat skus a spočítat zuby, nějaké mu prý chybí, ale i s tím ho prý uchovní. Já tomu moc nerozumím :) Na úplný závěr jsme se rozloučili a hurá domů.
Moc se nám an srazu líbilo, lidé od russellů jsou prostě moc fajn. Uvidíme, jak nám to bude vycházet časově, ale určitě se v brzké době vydáme na další.



26.prosince - Záchranný zásah s názvem Štěpánský štěk :)
Nenechte se zmást názvem, prostě jsme zase jednou zajeli na záchranářské cvičení. Ráno jsme se sešli na cvičáku, naložili do auta Janču, Rox a Sama a vyrazili do Tovačova. Přivítalo nás ne zrovna teplé, leč krásné slunečné počasí s mírným pofukováním. Cvičících týmů bylo do deseti, ideál pro pěkný trénink.
Začalo se jednoduchými nástřeláky, které má Kimeček úplně nejoblíbenější, je na nich neuvěřitelně rychlý a šíleně skvělě uštěkaný :) Udělal si tři na dva různé figuranty a šel na chvíli odpočívat, protože svou záchranářskou kariéru započal Smajlík.
A jak mu to nešlo :) Závislákovi jednomu. Štěkání by bylo dobré, i vyběhnutí za figurantem veselé a se zájmem, ale když tedy osobu jakože našel, nějak ztratil hlas, zájem o balonek veškerý žádný, ten pamlsek si teda vezme, ale paničko, pojď mě pochválit! Navíc tam všude kolem štěkali psi a on měl tolik jiných starostí. Situaci nám značně zhoršovala jeho propukávající puberta. Nakonec jsme ho hecli natolik, že prostě ten pamlsek od figuranta chtěl a to věčné otáčení na mě prý časem a zkušenostmi odezní samo.
V druhém kole se pokračovalo úkryty na úrovni jednotlivých psů. Kimeček si udělal jednoho poloukrytého figuranta na krátkou vzdálenost v lehčí sutině, kterého bravurně a vesele našel a krásně vyštěkal. Druhý pokus měl již stížený delší vzdáleností, těžším úkrytem i terénem. Chvílemi tedy místo hledání figuranta hledal místa, kama by se dostal tam, kam chce, ale neztrácel zájem ani elán a po chvíli našel! Trochu zapomněl označit, ale brzy mu došlo, že bez štěkání ta sušená plíce nebude a spustil :) Já jsem byla tááák spokojená a on taky.
Smajlík si zkusil na jiného figuranta další pokus o odběh a štěkání a dařilo se trochu lépe, ale v porovnání s uřvaným a lehce vyhecovatelným Kimíkem to není žádný extra talen :) Je to ještě puběrťák a musím najít způsob, jak ho rozblbnout natolik, aby prostě a jenom chtěl. Chtěl cvičit, chtěl hledat a chtěl štěkat.
Odjížděli jsme opět plní zážitků a v mém případě i spokojenosti, zastavili jsme se ještě na cvičáku, povídali si o zkouškách, co nám Ježíšek naježil, popřáli si do nového roku a rozpustili se domů. Bylo to vážně super dopoledne!



Prostě zase něco jiného. Neumíme se nudit a když zrovna nezávodíme, musíme si víkendy spříjemnit jinou psí akcí. Nápadů je dost, volných dnů nějak nedostatek. To nás však nemůže odradit, a tak budeme stále vymýšlet nová dobrodružství :)