Týraný hlady

Co všechno se Kimíkovi již podařilo slupnout?

Jsem vždy hladové a připravené se nacpat k prasknutí psí zvířátko. Moji majitélé si mě kupovali s vědomím, že celé dny nedělám nic jiného, než čekám u misky a poličky s granulemi. Byl jsem takové obtloustlé štěňátko, ale když jsem vždycky dojedl po sourozencích, nebylo se čemu divit. Moje nahazování psích očí a následná prodejnost, kdykoliv vidím někoho jíst, nebo snad téměř každodenní vyhrabání odpadkového koše, ani nestojí za zmínku. Napíšu jen o několika mých, opravdu povedených kouscích.

Chovatel mě prodával s varováním, že sežeru i mrtvému z ucha. To se potvrdilo hned prvních několik dní, co jsem byl ve svém novém domově. Našel jsem si skvělý způsob zaplnění žaludku. Chodil jsem kocourovi do záchodu vyžírat hovínka. Někdy jsem i přidal nechutné zvracení a jednou se mi dokonce podařilo hodit šavli paničce na polštář. Než si došla pro utěrku, poctivě jsem po sobě uklidil sám. No prasátko nehorázné jsem byl. Taky že jsem za to byl řezaný jak žito. Stačilo podezřelé přiblížení ke kočičímu záchodku a dostal jsem po řiti. Po několika těchto prohřešcích jsem však pochopil, že tuhle prasárnu dělat nebudu a na čas byl klid.

Klid byl do doby, kdy neopatrná panička nechala ležet na posteli obal od taveného sýra. Já jsem za účelem vylízání posledních zbytků obal sežral. Panička potom kontrolovala moje výkaly, jestli ta věc projde zase ven. Netrvalo to dlouho a já alobal opravdu vykadil, ale při prohlídkách hnědé hmoty byly nalezeny ještě nezvěstné špunty do uší a gumička. Od té doby se nikdo neodvažuje do mých exkrementů nahlížet.

Uplynula nějaká doba, než jsem vymyslel další lumpárnu. Jednoho dne jsem objevil velikou plechovku, plnou kočičích granulí. Bylo v ní žrádlo, které má náš kočičák na měsíc. A tak jsem si ji drze vytáhl, ona spadla na zem, upadlo víko a poklad byl otevřen. Když přišla panička ze školy, divila se, proč jsem na šířku čtyřnásobný, než obvykle. Po příchodu rodičů se spustila panika některého z břišních onemocnění, když v poslední chvíli před odjezdem na veterinu maminka objevila skoro vyžranou plechovku zasunutou pod radiátor. Zřejmě jsem s hlavou v krabici jezdil po kuchyni tak dlouho, dokud se nezastavila. No a pak jsem vypil minimálně litr vody, protože všechny dostupné zdroje tekutiny byly prázdné. Po té vě mně granule nabobtnaly a opravdu jsem vypadal, že prasknu.

A když jsme slavili mé první Vánoce, opět se musela stát veselá příhoda s jídlem. Několik dní po Štědrém dnu si panička vytáhla talíř s cukrovím, posadila se na postel, zapla televizi a začala se cpát. Já na ni samozřejmě hladově hleděl, ale nedostal jsem ani kousek. Potom ji však zavolal někdo z vedlejšího pokoje, ona položila talíř a odběhla pryč. Když se vrátila, já stál nad dobrotami a drze jsem si udělal hostinu. A jak moc jsem za to tenkrát dostal, když jsem byl přistižen při činu.

Za dlouhých zimních dní, kdy byla rodinka mimo domov, jsem si vymyslel další příjem jídla. V rohu v kuchyni ležel koš s obyčejnými vlašskými ořechy. Ležel tam do doby, než jsem zjistil, že jejich obsah je k jídlu. Jednoduše jsem si jeden po druhém vytahoval a pro všechny nepochopitelným způsobem také louskal a následně vyjídal. Brzy se koš přesunul do skříně.

Jednou v létě jsme byli na chatě a přišli k nám na návštěvu sousedi. Maminka rozdělala tyčinky a bonboniéru. Potom se šli všichni podívat na jejich nově vysázenou zahrádku a mě nechali i s bonboniérou na stole doma. A když se vrátili, byla už bonboniéra dávno v mém žaludku. Že je čokoláda pro psa jed, to panička věděla, ale tohle byla díky bohu levná bonboniéra, která vedle čokolády nikdy ani neležela. Ten večer jsme byli pozvaní na návštěvu a přece mě nemohli po mé svačince nechat samotného doma. Vzali mě tedy na oslavu s sebou. Celý večer probíhal tak, že jsem vypil po okraj plnou misku vody a vyzvracel jsem obrovské tmavě knědé kolo, které připomínalo vařenou čokoládu. Kdyby v ní neplavaly kousky alobalu a nebylo by to to, co to bylo, bylo to k sežrání. A ta čokoládová vůně :) Tohle jsem za večer zopakoval šestrát a byl jsem zase připravený nacpat své nenažrané bříško.

Ještě ty prázdniny mě vzaly panička s maminkou do sadu, kde sbíraly do košíku švestky. Já jsem celou dobu chodil kolem nich, čuchal jsem si, občas se pozdravil s kolemjdoucím kamarádem a mezitím jsem se nepozorovaně cpal švestkami. Až později si panička všimla, že jsem poněkud kulatější než obvykle. Nic se nedalo dělat, stalo se. Já jsem si to potom odskákal, když jsem dostal pořádný průjem a zároveň ze mě vycházely desítky švestkových pecek. Jsem já prostě pako.

Ani jsem se z toho pořádně nevzpamatoval a už jsem vyvedl další opičáru. Když jednou přišla panička domů, začala křičet na bratra, proč jí sežral půlku studentské pečetě. On se ale bránil, že se jí ani nedotkl. Nakonec se odhalilo, že jsem vylezl na psací sůl, sežral půlku čokolády a nakonec jsem ji opět zabalil. Takže jsem nejen drzé a pažravé zvíře, ale taky pěkně vyčůrané.

Neuplynulo ani pár týdnů a já jsem se zase projevil jako hlady týrané zvířátko. Maminka vytahovala nákup a divila se, proč lítám s prázdným sáčkem po kuchyni. Po chvíli se vše vysvětlilo, když se staly tři páry párků nezvěstnými. Na tuhle večeři mi stačily asi dvě minuty.

Jednoho krásného letního odoledne, kdy jsem zůstal bez dozoru v chatě i se štěněcím Smajlem, jsem opět využil k nacpání mécho bříška. Když na stole ležel talíř plný meruňkového koláče. Moc jsem si pochutnal, dokonce i se Smajlíkem jsem se rozdělil, jelikož po zemi byly nalezené drobky a takový nepořádek bych ze stolu asi neudělal. Vlastně já jsem všehoschopný, takže si může panička myslet co chce, ale možná jsem tomu lumpovi nedaroval ani kousek. Každopádně mě meruně pořádně prohnaly, zvracel jsem celou noc a mé zažívání nebylo ještě dlouho potom v pořádku.

Divíte se mojí majitelce, že takové věci stále vyvádím a taky ji poažujete za nezodpovědného člověka, kterému pes do ruky nepatří? Neumíte si představit, kolik opatření proti mé zálibě vyhledávání jídla už za svůj život podnikla. Ale občas se prostě nezadaří a nějaký malý nedostatek se překlédne. Já umím vždy využít situace, pořádně se nadlábnout a často za to být patřičně potrestán. V drtivé většině případů se hned vyzvracím nebo dostanu průjem, a tak mi nastane několikadenní dietka v podobě vařené mrkve, rýže a kuřecío masíčka. Já jsem ale Kimeček a prostě si nedám říct :)