Záchranařina

Hledej, štěkej, tákjepašák ... jejda to je srandy!

V době, kdy jsem byla z Kimečkových stávek na parkuru nešťastná, jsem navštívila poprvé záchranářský cvičák. Několik týdnů jsme tam chodili jen cvičit poslušnost a připravovali se na zkoušku z poslušnosti. Pravidelně jsme chodili cvičit a aniž bych to spozorovala, Kimíkova poslušnost se hodně zlepšila. V srpnu jsme také složili zkoušku ZOP a to dokonce na výbornou. Záchranářský výcvik se však kromě poslušnosti skládá ještě z vyštěkávání a stopování.
Se štěkáním neměl Akimek od první chvíle problémy. Hned šlo poznat, že je to jorkšírek. Když jsme ho měli nechat vyštěkat poprvé, figurant ho pořádně rozčertil, utekl mu ke stromu a já Kimíka pustila, aby ho vyštěkal. Snad insktivně se hned rozběhl a okamžitě pochopil, o co jde. Od té doby je naprosto k neudržení, když ví, co se bude dít. Stačí, když dám figurantovi do ruky piškot, automaticky začne bez sebemenší snahy někoho z nás štěkat a radostně kňučet. Jen aby už mohl jít tu osobu najít a pořádně dořvat. A nakonec taky kousnout. Tento zlozvyk se naučil zřejmě při hlídání předmětu, a když tedy někoho najde a vyštěká, pokusí se ho jako bonus kousnout. Potvorák je to, ale já mám obrovskou radost, že vyhledává s takovým nadšením a očividně ho to baví.
Poslední detail, který bychom měli zvládnout, je stopa. Ze začátku se Kimeček domníval, že bude stopovat očima. To ho nepřešlo ani při metodě pamlsku ve šlápotě a stopoval stylem podívám se, uvidím pamlsek, sním ho a bude se dívat po dalším. A tak jsme začali stopovat na špek táhnutý po zemi a vypadalo to, že Kimík opravdu hledá čichem. Na něj sice v nevídaně velké rychlosti, ale přece. Moje nadšení mě přešlo, když několikrát přešel konec, na kterém byl velký kus žrádla a já jsem tedy zjistila, že prostě leze s čenichem po zemi a pouze to vypadá, že ví co čmuchá. Pochopitelně jsme postupným trénováním začali stopovat poměrně slušně, ale mě to nebaví, a tak má Kimounový po srandě.
Ve vodních disciplínách nás poněkud omezují Kimečkovy tělesné proporce, avšak baví nás to oba, tak chodíme trénovat alespoň základní cviky. I lavina zřejmě nebude to pravé, nicméně i ve sněhu si občas poštěkáme, pohrabeme a je nám hezky.
V sutině nebo se záchranáři v lese si to Kimík moc užívá, protože si konečně může legálně poštěkat. A ještě seřvat někoho a ještě za to dostat pamlsek - ideální. Proto občas cvičíme a hledáme, dokonce jsme se vytrénovali na slušnou úroveň, odvážili jsme se na zkoušky, které pro nás bohužel skončily při střelbě. To nám však vůbec nevadí, alespoň víme, že záchranařina pro nás zůstává pouze a jedině sportem pro radost a to je důležité.

Kimík štěká jak o život Akimek na poslušnosti Kimčák a aport předmětu psovoda

Smajlek a jeho záchranářská kariéra není dlouhý příběh. Důvod je jediný, nemáme kde cvičit. Bohužel se můj názor na výchovu a usměrňování dominantního majetnického teriéra neshoduje s klasickými výcvikovými metodami, které k ničemu nevedou, pozitivním trestům se vyhýbám a odmítám pozorovat někoho, jak je na mém psovi aplikuje, rozhodla jsem se tento cvičák nenavštěvovat. Zamrzli jsme tedy u pouhého základu vyštěkávání v sutině a na ploše, poslušnost si cvičíme sami doma, zkoušíme něco málo z vodních disciplín a jsme spokojení. Je to škoda, ze Smajlíka se stával nadšenec do vyhledávání, má rád lidi, nová prostředí, rád čmuchá, hledá, štěká a rád je odměňován. Není však všem dnům konec, možná se stane něco osudového, možná obnovíme pravidelné docházky na záchranářský cvičák, možná ...

Smajlík hrabe a hledá hračku Smíla a aport z vody Smajlek na žebříku

A co to vlastně záchranařina je?

Svaz záchranných brigád kynologů ČR je společenskou organizací, zabývající se záchrannými pracemi pomocí speciálně vycvičených psů. Jejich výcvik je veden k vyhledávání živých i mrtvých osob v nejrůznějších prostředích. V zimních podmínkách jde převážně o hledání osob zapadlých ve sněhu nebo zavalených v lavině, v letním čase pak vyhledávání osob zatoulaných a ztracených v nepřístupných terénech, většinou dětí nebo starších osob. Specifickou kapitolu tvoří nejmladší odvětví záchranářské kynologické činnosti, kterou je vyhledávání utonulých osob pod vodní hladinou za pomoci člunů, na jejichž přídi leží pes a čicháním po hladině lokalizuje utonulého.
Vedením tohoto speciálního druhu výcviku jsou pověřeni Jihočeši, kteří na toto téma konají každoročně výcvikové kurzy vodních prací. Těžiště záchranného výcviku psů však hlavně tvoří vyhledávání zavalených osob v sutinách nejrozmanitějšího druhu. Ve středoevropských podmínkách se převážně jedná o prohledávání zřícených rodinných domků po výbuchu plynu, sesutých staveb, likvidace nejrůznějších továrních havárií apod. Při pomoci v zahraničí jde pak hlavně o působení po zemětřesení, jako byly tragické události roku 1999 v Turecku nebo na Taiwanu. Svaz při této činnosti úzce spolupracuje s Hasičským záchranným sborem, Policií a všemi dalšími organizacemi podobného zaměření, jako je Horská služba, Vodní záchranná služba, Letecká záchranná služba, Adra, Český červený kříž a další.
Svaz záchranných brigád kynologů ČR je členěn do krajských brigád, které fungují na území jednotlivých regionů. Jejich činnost je řízena prezidiem svazu voleným jedenkrát za 4 roky celostátním sjezdem. Současně je voleno pětičlenné předsednictvo, které je mezi sjezdy výkonným orgánem. Z momentálně nejlépe vycvičených členů svazu je sestavována a průběžně doplňována Pohotovostní jednotka SZBK, která je připravena kdykoli na vyzvání se dostavit k zásahu nejen v tuzemsku, ale i v zahraničí. Pro tyto účely jsou psovodi i psi připravováni nejen po stránce odborné, ale i psychologické a zdravotní.

Web vytvořila Denisa Lajmarová - Design udělala goodfriend - 2009