Deníček 2010

Můj milý deníčku... jak se tlapky činily v roce 2010

31.12.2010 - Mejdan roku z obýváku
Přátelé, dnes máme poslední rok ve dne, tedy poslední den v roce 1020. Nebo to je 2010? To je docela jedno. U nás se žádné velké oslavy nedějí, jelikož byl Kimíček včera na operaci a teď musí regenerovat. Všechno zvládl neuvěřitelně v pohodě. Včera ho panička po obědě dovezla z veteriny a celé odpoledne odpočíval. Smája opět překvapil, Kimíka chodil pravidelně kontrolovat a olizovat.
Dneska se Kimča probudil a chtěl něco dělat. Musel ještě na veterinu na antibiotika a na kontrolu, a když se vrátil, Smája ho nadšeně přivítal a přinesl mu balónek. Kimík sice nebyl úplně ve své kůži, ale přesto nechtěl jen tak ležet v pelíšku, když si Smajlek vesele aportoval. Oba pejskové taky výjimečně dostali obídek, aby si Kimík nerozhodil zažávání náhlými velkými porcemi, jak by u něj nebylo divné. Dostal taky dentální tyčinku, kterou mu koupila Raduš na Vánoce a měl z ní velikou radost. Paničku moc těší, že se rychle zotavuje a statečně se snaží užívat si života.
Dneska večer už byl na první krátké procházce, dosud se vždycky jen vyčural a musel domů, avšak vyrušily ho ohňostroje. Po domluvě s veterinářem je nyní oblbnutý sedativy, aby se při novoročních oslavách nevylekal a při útěku a schovávání, jak to má ve zvyku, si neublížil. Smajlík vyvýjí aktivity různého druhu, jako však úplně každý večer, a já to mám všechno na háku, vyškemral jsem si pár oliv, které naprosto zbožňuji, a spokojeně pozoruji mejdan z nejvyšší skříně v celém obýváku.
A proč vlastně dnes píšu já? Protože paničku napadlo spočítat, kolikrát který z pejsků letos do deníčku psal, a oba dostali prostor k vyjádření myšlenek sedmadvacetkrát. A když to tak krásně vyšlo, mohli bychom si závidět, kdyby měl jeden o zápisek víc než ten druhý :) Za pár minut již bude rok 1120. Teda 2011, musíte mě omluvit, 11 let už mi bylo, a tak trošku blbnu. Za celou smečku vám chci popřát mnoho štěstí, úspěchů a především a hlavně zdraví! Věřte, toho není nikdy dost! Váš Alfíček



15.11.2010 - Hrací a hračkovací mánie
V prvé řadě je třeba se zmínit, jak se má náš pacient Kimounový. Stále neztrácí chuť do života, panička ho musí hlídat na každém kroku, aby náhodou nepřetěžoval své chatrné zdraví. Kromě trojnožky u něj stále přetrvávají trávicí problémy, dva dny zvrací, pak je zase v pohodě, žaludek má vážně hodně podrážděný.
No a teď já. Panička se dnes rozhodla, že spočítá, kolikrát denně si hrajeme. Začal jsem hned ráno, paničku budím tak, že jí hážu hračky na hlavu :) A když se panička obléká nebo si třeba čistí zuby, nepřetržitě mi háže balónky nebo se přetahujeme. Potom vyrážíme na procházku. Ty máme teď kvůli Kimíčkovi zkrácené, ale mně to nevadí. Kimča je procházkový typ, ale mě stačí pět minut na vyvenčení a potom už jen vymýšlím lumpárny, číhám na Kimíka a hledám klacky, listy a různé fujtajbly, abychom se o ně mohli přetahovat. Potom nás panička zavede domů a než si vezme batoh a vyjde do školy, stihne mi alespoň třikrát hodit tenisák. Odpoledne panička přijde ze školy, proběhne velké vítání, jako bychom se neviděli půl roku a hurá na procházku. Stejně jako ranní nebo kteroukoliv jinou procházku, většinu procházky lítám kolem paničky a Kimíka a chci si hrát. Když se blížíme k baráku, pravidelně uteču na zahrádku a hledám tenisák, který tam na mě vždycky čeká, když zrovna není pod sněhem. A když tam na mě tedy náhodou nečeká zajíček. Zde se musím pochlubit, už je to alespoň měsíc, co jsem nehonil žádného ušáka a nepobil se s žádným psem :) Tak tedy, někdy na zahráce zůstaneme a chvíli si hrajeme, jindy mě paniča odnese domů, dobrovolně nechodím a my praktikuejme tu pozitivní motivaci :) Hned po příchodu domů letím do pokoje a hledám nějakou hračku. A přichází tedy další hra, buď přetahování nebo aportování. Dneska měla ještě panička čas, a tak se převlíkla a vzala mě ven pohrát s pešíčkem a potrénovat na výstavu. Kimíček si to pak vynahradil doma, panička mu donesla kindrvajíčko a do něj mu dávala pamlsky a on krabičku otvíral a měl z toho hroznou srandu :) Došli jsme tedy domů a hráli jsme další úžasnou hru. Panička se válí po posteli a nechává mě, abych jí různě přeskakoval, podlízal a prolízal, občas mi pak vyletí něaký ten tenisák, prostě úžasné. No a pak musela panička na trénink a my doma s mamkou asistovali u pečení cukroví. Když se panička vrátila, pochopitelně jsme si hráli. Potom jsme ještě jednotlivě cvičili s klikrem, šli na další prochajdu a večer jsme dostali buvolí kostičky, abychom dali paniče na chvíli pokoj. Všech těchto her se pochopitelně účastní i Kimeček, taháme se většinou všichni o jednu hračku, někdy máme náladu každý na jinou, též někdy nosíme každý svůj balónek a někdy se hádáme o jeden. Teď má Kimíček bohužel hry omezené, tak musíme hodně improvizovat, ale i tak všechno zvládáme :)
A přichází obvyklá noc. Já jsem takový pejsek rozmazlánek, spinkám výhradně s paničkou, se svou maminkou chobotnicí a potřebuju i tu hračku, se kterou jsem si ten den hrál naposledy, případně všechny hračky, u kterých cítím potřebu, je mít nablízku. Už i Hadanka pochopila, že u nás je běžné spát s tvrdou buvolí kostí, s různými balónky, přetahovadly, rozkosanými petláhvemi a jejich vršky, občas se někdo probudí na kelímku od jogurtu. Dnešní noc však byla zcela originální. Panička se celou noc válela po pískací hračce, což je divné už z toho důvodu, že u nás hračky většinou nepískají déle než pět minut, leč tahle vydržela a asi desetkrát za noc mě spolehlivě probudila, že si jako budem hrát :) Tak copak si na paničku vymyslím na další spaní? Váš Smája

13.11.2010 - Další velká životní kompikace :(
Včera jsme si se Smájou hráli, aportovali jsme balónek, vzájemně se naháněli a číhali na sebe, prostě klasická úžasná hra. A najednou se na mě panička zadívala, že jaksi moc kulhám. A zadívala se ještě víc a najednou v ní hrklo, pajdal jsem na pravou nohu, kterou jsem však měl dosud zcela zdravou! Panička mě odnesla domů a začala mě zkoumat. Na nožku jsem vůbec nedošlapoval a při prohmatu mi koleno viditelně vyskakovalo ven z kloubu, něco jako klasická luxace stupeň deset.
Na nic se nečekalo a jeli jsme si pro verdikt na veterinu. Ač byla neděle večer, v čekárně bylo neobvykle narváno a panička už tak s krutě narušenou psychikou se definitivně rozhodla, že veterinu studovat nepůjde. A to se stačilo jen jednou z ordinace ozvat žalostné kvílení úplně cizího jezevčíka, na tohle panička nemá srdce.
Když mě pan doktor viděl, jak do ordinace skáču po třech, z jeho výrazu bylo jasné, že je zle. Když mu panička se slzami v očích popsala, že vlastně vůbec neví, co se mi stalo, neváhal nožku vyšetřit a oznámil nám vlastně jen to, co jsme očekávali. Je to tady zase. Přetržený přední zkřížený vaz, pro změnu v pravém koleni.
Já to nesu více než statečně. Skáču na trojnožku, jsem veselý, stále se chci honit za balónkem a v nestřeženém okamžiku i skáču na nábytek. Operace mě čeká zřejmě v lednu, pokud to bude hodně akutní, odbydu si to ještě mezi svátky. Achjo, mám já ale v životě pořádnou smůlu :( Váš Kiss

9.12.2010 - Jak jsme paničce sežrali večeři a jak jsem paničce sežral večeři :)
Úterý bylo naprosto skvělé. Panička pišla ze školy poměrně brzy, vyvenčila nás a na chvíli jsme zalezli domů. Sníh sice úspěšně taje, ale stále byla všude bílá a ke všemu ještě mokrá pokrývka, tak jsme trénování ještě odložili. Brzy nás však přišly rozveselit Janča a Rox.
Holky nám naplánovaly pidi mini trek a pidi mini mushing :)) Na procházku s námi šly tedy i sáně. Hned jak jsme vlezli na pole, nás paničky zapřáhly a mohlo se začít trénovat. Amatérské to bylo až hrůza, naše panička nás hecovala a lákala s pamlsky, Janča nás trošku roztlačila, protože sáňky byly těžké a sníh vážně strašně nacucaný, neměli jsme tedy práci jednoduchou, ale společnými silami jsme si svých prvních pár metrů tahání užili! Já se hnal jak blázen, snažil jsem se a Smajlíček taky, Roxy ze začátku moc nechápala, ale když jsme se rozběhli, po chvíli se přidala, náš malý husky :)
Pak nás holky na chvíli pustily, abychom si odpočinuli a užili si volného pohybu a na dalším poli opět do práce! Tentokrát jednotlivě, mně musela Janča v tahu trošičku pomáhat, ale opravdu jen minimálně a vší silou jsem si utíkal pro pamlsek, případně pro náš coursingový střapeček :) Ano, takový COURSINGOVÝ MUSHING nám holky připravily :)) Smíla náklad utáhl spolehlivě sám, ale po pár metrech na něm byla znát únava, prostě zimní poklesnutí fyzičky, držel se však statečně a tahal v neuvěřitelné rychlosti! Nakonec i Roxy začala chápat princip a trochu přišla tahání na chuť. Na úplný závěr opět společný zápřah a konec zábavy, přišla na řadu pořádná procházka.
Kolem výzkumáckého pole se holky střídaly v tahání sání a tento ohromný nápad proklínaly, všude jsme se propadali do sněhu, občas do nějakého skrytého rybníčku a poslední pole ve stylu „Deset kroků táhnu já, deset kroků ty“ už bylo naprostým vyčerpáním všech zbylých sil :) Mushing stoprocentně s novým sněhem zopáknem ale sněhový trek s nákladem si ještě rozmyslíme!
Doma si panička vzala rizoto a na chvíli si jej položila na linku, přesně v tom místě, kde se skáče najíst náš kočičák. A ten si zrovna usmyslel, že má hlad, skočil na linku a talíř shodil. Ten se pochopitelě rozbil a rizoto se rozsypalo na zem. A my dva, ač jsme byli již po večeři, jsme se do něj pustili takovou rychlostí, že než si panička došla pro úkludové nářadí, měli jsme porci skoro sežranou.
Dneska ráno jsem zaznamenal úspěch, panička mě při venčení s Ronďákem odvolala od zajíce! A stejně tak také minulý týden, takže nějaké výsledky se přece jen dostavují!
A jak panička dovalila ze školy, vzala nás jednotlivě ven potahat s pešíčkem a udělat naše oblíbené miniobrany a pak jsme šli na zahrádku, prkno použitělné, konečně mohl Smíla potrénovat! Sbíhání v žádném případě nezapomněl, snažil se a zónečky byly. Následovalo nekonečné aportování tenisáku, doma pak velké klikání, přetahování a blbnutí v tunýlku. A já se v nestřeženém okamžiku paničce vytratil a šmejdil jsem kolem nákupu. A u mamky v kabelce jsem objevil pizzu, kterou mamka donesla paničce na večeři. Panička volala, lákala mě na kokinko, já pořád nešel, a tak mě šla hledat a našla mě v obýváku a právě jsem aktivně zhltl nějaké sousto obřích rozměrů, jelikož jsem se s ním málem zadávil :) Výborná véča, sotva jsem se vyhrabal z jednoho zánětu žaludku a už hřeším tak, že si zadělám na další.
Nakonec ještě přidávám vysvětlivky k fotkám. Panička a její kamarádky už tradičně chodily strašit děti a profesory převlečené za Mikuláše a jeho parťáky a takto komicky u toho vypadaly. Kdopak čertíka poznal? Druhá fotka je z léta ale až teď se nějak dostala z kompaktu do počítače. Takže máte představu, jak Smája asi nocuje a jak se panička při spaní šklebí :) Váš Kimounový zloděj



4.12.2010 - Trošku jiné druhy zábavy
Napadlo mě, že jsme se úplně zapomněli zmínit o skvělém vysoce socializačním zážitku z minulého čtvrtka, tedy když jsme se už téměř tradičně vydali s Janis a Roxinkou na Vánoční jarmark. Stovky lidí, všude stánky, hlasitá hudba, občas nějaký ten pes, na každém kroku něco zajímavého, ustáli jsme to docela obdivuhodně. Smája v mírném psychu, já trošku nejistý, Rox nechtěla stát ve frontách :)
Kromě toho se nezadržitelně blíží Vánoce a rodinka vyráží za nákupy. Minulou neděli si panička nakoupila oteplováky a bundu na snowboard, ve čtvrtek ještě gatě, svetřík a hlavně neuvěřitelně teplou čepici a šálu, aby měla v čem chodit i do školy, věci z netu už jsou na cestě, dneska se měla konat Ikea, ale kvůli sněhové kalamitě ji mamka nakonec vzdala, pojede se příští týden. No a tak nám panička vymyslela náhradní program. Dopoledne jsme nasýsali při pečení perníčků a odpoledne jsme se vydali za Háňou, protože nezadržitelně se blíží i Mikuláš a holky neměly nic nachystané :) Celou návštěvu strávil Smajlík u klece s morčecí Kikinou, asi si myslel, že to je osmák :) Já musel pro změnu všechny pětkrát přivítat a olízat, byl jsem vrcholně spokojený, že mě zase jednou vzala panička na návštěvu. Od Háni jsme však pokračovali ještě k Věrce. A tam jsme se docela neplánovaně zapomněli až do devíti. Holky to pojaly jako dámskou jízdu, Smílek jako skvělou příležitost jak někomu celé odpoledne nosit tenisák a já byl prostě rád, že jsem ve společnosti. Večer u filmu nás holky krutě překrmily popkornem a měly z toho ohromnou radost, panička jen seděla a říkala jim, ať už nám nic nedávají :) Nebylo to pochopitelně nic platné, když nám tak chutnalo.
Jinak venku docela mohutně mrzne, pomalu se dostáváme k mínus dvacítce a to je humus. My si sníh užíváme a zatím nám nevadí... zatím. Váš Ftěrka Kimík



29.11.2010 - Sněhové radovánky
Ani milé, ani nemilé, prostě divné probuzení, venku všude bílo. Na jednu stranu radost z prvního sněhu, na druhou stranu útlum všm venkovním aktivitám. Dneska s námi byla panička doma a když ji Radanka úspěšně smskou vzbudila, vyrazili jsme na procházku. Třicet minut nám trvalo, než jsme došli k poli, já se pořád válel, Smajlík blázen kolem nás dělal kolečka a živil se sněhem. Já měl sice kombinézu i s nohavicemi, ale i přes to jsem měl tlapky obalené obrovskými sněhovými koulemi. Doma mě tedy panička rozmrazila a se Smájou šli trénovat. Slalomovali prý velice úspěšně, dělali skokovou gymnastiku a zkoušeli i prkno, ale to musí panička v hromadě sněhu ještě nějak dokoumat.
Odpoledne jsme se vydali za Jančou a Xý. Konečně slušně dlouhá procházka ještě za světla, Smílek vzorný. Přiběhl za námi velký černý kříženec, který neposlechl svou paničku a přiletěl přímo za Smájou. Tohle absolutně nenávidí. Vořech doběhl slušně naježený a se Smajlíčkem se chytli, ale hned si to kluci rozmysleli a oba si šli po svých. Typická Smájova reakce :) Zavrčel jsem si i já, taky musím přece trochu zlobit.
U veteriny jsme ještě poštěkali koníky a když jsem měl na každé nožičce kilo nalepených sněhových koulí, přijela pro nás mamka a dovezla nás do tepla domova. Váš Kimounečkový

28.11.2010 - Když Deniska teoretizuje, vymýšlí a přemýšlí - ano, opět, znovu a zase :)
Poslední dobou si panička láme hlavu, proč jsem tak moc teriérovský, proč nejsem spíše parsonovský. Tedy, parson jsem byl dříve, postupem času jsem se však poteriérštil, což však není nic špatného, nicméně život s prtíkem byl jednodušší.
Hlavní rozdíl je v tom, že ještě před pár měsíci jsem se vracel z lovení zajíců po pár minutách, teď strávím čmucháním dalších klidně půl hodiny, a také jsem dříve někoho zmlátil průměrně jednou měsíčně, teď to je již jednou týdně (někdy jsou dva týdny zcela v pohodě, jindy jsem schopný se servat třikrát denně).
Proč? Odpověď je jasná, tak trochu jsem dospěl, leč panička má ještě jedno vysvětlení. Není to tak dávno, co jsem neznal žádné umravňování, tím myšleno zvedání hlasu, tahání za kožich a různé jiné pozitivní tresty, nebyly totiž vůbec potřeba. Byl jsem ten paniččin vysněný pozitivně vychovávaný parson, který však dovršil věku, kdy se rozhodl, že štěňata jsou největší zlo na světě a občas je fajn pobít se i s nějakým dospělým výtržníkem. Tohle ale panička řeší už od počátku mé puberty a nutno říci, že bez svojanovské a klimešovské výchovy bych asi dnes nebyl tam, kde jsem (nejraději bych zmlátil každého druhého psa, kterého potkám, ale jen kvůli paničce to neudělám). Prošel jsem si však i obdobím klasických cvičákových metod, jež nevedly vůbec k ničemu a situaci jen zhoršovaly vyvoláváním psycho stavů (pozitivně trestat za rvačku mě panička zkusila asi dvakrát a stačilo). Situace je poslední dobou trochu vyhrocená, zkouším, co mi ještě projde, a tak už se i na Kimíka špatně tvářím, když mi rýznými způsoby narušuje životní prostor či se nedejbože mazlí s paničkou a ještě na stejné posteli, lépe řečeno na MOJÍ posteli. A proto si musela panička pevně rozhodnout, co je teriérovi dovoleno, do našich bitek nikdo z lidí nezasahuje (ještě nikdy jsem nikomu neublížil!!!), konfliktům se doma snažíme pouze předcházet, já i Kimík děláme kompromisy a trestáni jsme pouze negativně - tak, jak to má být.
Dále panička dumala nad současnou situací a začala se více zajímat o konejšivé signály. A dozvěděla se něco skvělého. Já používám obrovskou škálu konejšivých signálů jak k paničce, tak i ke Kimíkovi a ostatním psům, případně zvířatům. Potíž je však v tom, že Kimíček těmto signálům často nerozumí a nerespektuje je (například když spolu stojíme na malém prostoru, já se necítím dobře a očividně se natáčím a používám i mnoho dalších konejší a Kimík i přesto v dobré vůli na mě skočí a začne mě olizovat). Co víc, na konejšení divokých štěňat nemám trpělivost a kocour je nečte pochopitelně vůbec. Zásadní změnou tedy je, že učí panička Kimíka rozumnět a používat konejšivé signály a já jsem v nich dále podporován, aby byla mezi námi ta komunikace zase o kousek jednodušší. Daří se, moc!!! Už několik týdnů jsme na sebe doma nazavrčeli.
Panička se taky rozhodla, že už se nebude konat žádné napomínání nebo zvyšování hlasu, jak doma, tak i venku, a s tím souvisí další „problém“. Od minulého týdne chodím na procházky, kde je více psů a tedy „možnost lovu ve smečce“ - ten miluji! se stopovačkou, kterou táhnu za sebou. Není to z důvodu lovení zajíců (tohle se ho panička nesnaží odnaučiti ani omylem), jde pouze o to, že hledání zajíců pro zábavu mi panička vážně tolerovat nebude. A protože se řeklo, že se nebude slovně napomínat, chodím se šňůrou, a když se náhodou zahledím do pole či se začmuchám a vypadám, že čmuchám něco nedovoleného, přijde mi od paničky signál, že jako nee a že mám pokračovat v procházkování (bohužel tohle funguje jaksi rychle a když už mě něco zaujme, rychle si uvědomím, že tohle dělat nemám a panička tedy žádný impuls vyslat nestihne :).
No a ještě vymyslela panička jeden důvod. Protiva protivný jsem byl na jaře, to mohlo být způsobené pubertou, avšak souvislost panička vypozorovala takovou, že celé léto jsem byl vzorňák vzorný a začal jsem opět blbnout na konci září. Takže se tu nabízí možnost, že nedokážu žít bez pravidelného agilitění a různého fyzického i psychického zaměstnávání několik hodin denně, jak jsem tomu byl zvyklý přes léto, a neměl jsem tedy na hloupoti čas. To se týká především a havně hledání zajíců, případných konfliktů se psy pak taky.
Teď trošku zrekapituluji situaci. Doma se zpravidla nemlátíme a když dojde jednou za dlouhatánský čas ke konfliktu, jde většinou jen o pár zavrčení. Cizí psy beru, fenky jsou fajn, psy respekuji pouze v případě, že jsou mi ochotni odpovědět konejší a nechodí za mnou, štěňata za mnou většinou chodí, a proto je moc nemám rád.
A co ještě panička vydumala? Parsoni jsou skvělí psi, skvělý jsem i já, protože nikdo nikdy neví, co ještě vymyslím a co budeme řešit za nesrovnalosti ve výchově a výcviku. Hlavní však je, že ze mě dospěl poměrně sebevědomý a dominantní psí blázen, který si myslí, že je všechno jeho, a který má pocit, že všechno musí být honem a rychle a pokud někdo zdržuje nebo nespolupracuje (zvlášť v případě konejší), je třeba mu vysvětlit, že si to měl rozmyslet dřív a šéfem jsem tady já. Toto komplikovanější období však již ustává, ale jak zase začnu vyvádět, určitě se ozvu, co si na mě panička vymyslí tentokrát. A co ještě panička ví? Že bude tisíckrát rači žít s teriérem teriérovským než s nějakou třasořitkou.
Kdo tohle přečetl, je borec :) Nyní přejdu k nějakému tomu zážitku. Panička nejenomže přemýšlí, ale taky přemlouvá mamku a my konečně BARFovali! Kimík doBARFoval po jednom pokusu se zánětem žaludku a to dostal syrové jen ochutnat. Já doBARFoval hned jak jsem uviděl kuřecí krk v misce a tvářil jsem se, jako bych nevěděl, co s ním. V tu chvíli se mamka naštvala a masíčko jako obvykle uvařila, leč panička přemlouvala dál. V pátek se u nás porcovalo masíčko a já měl na večeři syrové hovězí. Opět jsem na kusy masa hleděl jak na nějaký jed a když mi panička vysvětlila, že to je masíčko a že to mám papat, misku jsem vymetl :) A při první příležitovsti, kdy panička vytáhla paty z baráku, vzala mamka maso a uvařila ho. Podraz! Čí jsme vlastně psi? Každopádně BARF jsme zkusili, ani ten u mě neprobudil nějaké žravé sklony a vzhledem ke Kimečkovému zvracení krve to vypadá, že máme nějaké experimentování s krmením na nějaký čas zakázáno. Váš Smájenka

23.11.2010 - Kimíček jedináčkem
Tento zápisek začnu klasickou větou: Byli jsme na procházce s Jančou a Roxy :) Panička, respektive panička s Jančou dumaly nad skutečností, že tahle věta se v deníčku objevuje jaksi moc často. Nicméně to je tím, že s holkama chodíme na procházky moc rádi, jako třeba dnes nebo třeba taky přesně před týdnem. To jsme zase jednou skončili až u nás doma, proběhlo další společné koupání, vzrůšo :) No a dnešek byl jedinečný v tom, že byla Janča dlouho ve škole, a tak ji panička překvapila, vyzvedli jsme Roxinku a šli Janči naproti. Ta se divila :)
Dneska byla taky panička se Smájou na prkně. Prkno mají zvedlé na 15 cm, procento úspěšných pokusů je více než devadesát, nikdo nečekal, že to půjde až tak rychle :)
A teď se vrátím k víkendu, kdy mi panička se Smajlíkem odjeli agilitit na Slovensko a já musel zůstat doma, protože počet míst v autě byl omezený a já nejsem v kondici, abych uběhal dvoudenní závody. Aby mi to nebylo tak úplně líto, na páteční trénink do haly vzala panička jen mě a jak mi to šlo! Běhal jsem perfektně, rychle, jako už dlouho ne. V sobotu jsem tedy jel se zbytkem rodiny na chatu, kde jsem se rekreoval, užíval si na dlouhých procházkách a při hrabání listí, byli jsme také na návštěvě a mamka mně neustále nějakými pamlsky vynahrazovala, že jsem taky nemohl na výlet, a tak mám právě dietku. V neděli jsem byl v sedmém nebi, že mám zbytek smečky doma. Váš Akimčíček



9.11.2010 - Raduš a Kess u nás na návštěve
Dneska za námi přijela Radanka s Kessí, původně za účelem sbíhačky. První jsem tedy trénoval já, docela slušně jsem se trefoval na zónečku. Potom jsme s prknem seznámili Kessku, pak jsem přišel a řadu opět a já a opět Kess. Kimík byl doma, jelikož kousek od nás někdo pouštěl dělobuchy a pro něj to byl zbytečný stres.
Po vyblbnutí na prkně a na slalomech jsme, už i s Kímíčkem, vyrazili na procházku. Byli jsme nuceni zvolit zacharský okruh a když jsme se vraceli k našemu poli, panička mi nějak nevěnovala pozornost. Navětřil jsem zajíce a prchl jsem do pole, Kess se mnou. Ta ovšem vůbec netušila, proč se utíká, no a já velmi brzy objevil ušáka a měl jsem na čtvrt hodiny o zábavu postaráno. To už byla skoro tma, když holky s Kess a Kimíkem lezly zabahněným polem, aby mě mohla panička chytnout. Já se totiž z lovu dobrovolně zásadně nevracím, pořád mám pocit, že ještě nejsem dostatečně vyběhaný a že jsem ještě neprohnal všechny zajíce. Prostě něják nemám zájem se k paničce vracet a nefunguje na mě vůbec nic. A když mě už panička nějakým způsobem odchytí, dělám, že o ní vůbec nevím a dál vyčmuchávám zajíce (dneska tedy ještě srnku a koroptve). A za tohle mě panička vždycky málem zavraždí. Takže se mnou asi začne něco dělat - když to nejde po dobrým, půjde to po lepším...
Došli jsme k nám a museli jsme od vany. Holky se nás nakonec rozhodly okoupat všechny od hlavy a k patě. Bylo to docela veslé, všichni jsme byli vzorní a Kess s Kimíčkem pak i při foukání. Prostě zase něco jiného :) Váš Inkognito



8.11.2010 - Infarktové a depresivní stavy
Začnu stavy depresivními, poslední dva tréninky na prkně byly docela katastrofální, tvářil jsem se, jako bych vůbec netušil, co se zónou dělat. Panička z toho chytla mírnou depresi. Dneska ve škole celé dopoledne nad sbíhačkou dumala a nakonec i něco vydumala. Stačilo upravit načasování a směr házení balónku jako dřív (panička ho nevědomky změnila) a dnes odpoledne jsem prošlápl 90 % zóneček, některé dokonce jen pár centimetrů od konce prkna, paráda!
A teď postupně. Odpoledne jsme se vydali za Jančou a Roxy, obešli jsme betonku a za tmy jsme šli k nám. Na točně nás holky pustily z vodítek, Kimík vypadal, že si ještě bude hrát s Roxy. V tu chvíli jsme se však všichni rozprchli, Roxy už mířila k nám na návštěvu a já s Kimíkem na zahrádku k sousedům, mají tam posekaný trávníček a my tam moc rádi běháme. Tam jsme ale objevili číču a prchali jsme za ní. A za námi Rox a za ní holky :) Ty však ještě netušili, o co jde a kde jsme. Infarktový stav číslo jedna. Kimík přiběhl na zavolání, panička našla podle zvuků kňourajícího mě a hlásila, že „Ten pako našel veverku a ona mu utekla na strom“, avšak větev veverku jen připomínala a za chvíli už Janča slyšela další informaci: „Aha, tož to je kočka a čumí na nás, pojď se podívat na Smáju, je hrozně vtipnej, jak chce šplhat po stromě :)“. A Janča chtěla podráždit Roxu, takže „Roxy, kde je kočička?“, v tu chvíli však nastal další infarktový stav: „Jejda, ta kočka padáááá“, to už jsem ale nestál pod stromem jen já, ale i Kimík a zrovna přibíhala Roxy, takže jsme opět lovili ve třech. Já chvílemi vydával takové ty zvuky, že už ji jako skoro mám a podle nich, také podle šustění, se holky orientovaly, když nás šly odchytnout, jelikož hned za plotem je kus trávy a cesta. „Mám je Jani, Smájo pocem, Kimíne vrať se a okamžitě!“, ozvala se panička, jen co nás objevila. Roxy stála před hromadou pokácených keřů a kopřiv a odmítala jít dál, já stál za hromadou a plot mě dělil od Kimíčka a od kočky, panička prolezla menší džunglí, chytla mě a já stále vesele kňoural a vrtěl chvostem, jakoby se nic nestalo. Kimčák objevil ďouru v plotě, infarkt číslo tři, ale náš jorkšír popelnice díky bohu slyší na kouzelné „Nááá“ a byl tedy též odchycen.
No a konečně jsme mohli zalézt k nám, Rox opět izolovaná od kočičáka, já otravný, Kimík méně otravný, holky ukecané, klasika :) Naše panička si zkoušela šaty na ples, rovná se další deprese :) Večer jsme Janšu i Jox doprovodili, cestou zpět jsme paničku stihli ještě pozlobit a potom už jen večeře a spát.
Musím ještě zmínit další vtipný zážitek. Včera večer jsme byli na procházce, běhali jsme v listí a hráli si. A já se nechal hrou tak unášet, až jsem z nepozornosti narazil hlavou přímo do stromu. Chvíli jsme zůstal stát, takové nárazy se mi dějí běžně, ale pak jsem se vzpamatoval a stromu jsem strašně vynadal, co si to jako dovoluje tam stát, když já si chci hrát.
No a přidám ještě jednu příhodu. Že jsem pes vítací, to už se ujistil kdekdo. S paničkou máme vítací ceremoniál úžasně secvičený, ale občas samou radostí jen skáču a snažím se někoho oblíznout. A tak jsem tak včera po paničce skákal, až jsem ji zoubkem řádně sekl do rtu, ten se jí hned na to ztrojnásobil, teď už po něm zbyla jenom modřina, ale taky nic moc :) A pochopitelně, že ani tohle nemohlo naše vítání přerušit, i když měla panička pocit, že mě zaškrtí. Váš Lí

5.11.2010 - Listopad v triku
To bych normálně nevěřil, že i listopad nám začne tak krásně, alespoň pokud jde o počasí. Dneska ku příkladu panička pobíhala po venku jen v tričku a bylo jí fajn :) Příjemné teploty a sluníčko nás v jednom kuse vyhánějí ven.
Smája maká na sbíhačce, prkno mu panička zvedla na jednu cihličku, ovšem stále není počet pokusů nijak závratný - 50 % dolní polovina zóny, 25 % horní polovina zóny, 25 % nad zónou. Na cvičáku taky bojuje se zónami, zastavovaná kladina mu jde perfektně. Avšak, nové zónovky se na zimu schovaly a venku zůstaly zrekonstruované starší překážky s umělou trávou, pro pejsky super další zkušenost, pro Smajlového už ne tolik, jelikož áčko je mírně nestandartních rozměrů, je více kolmé a na každé straně o pár centimetrů delší. A krok mu ne a ne vyjít na zónu. Dokonce nebyl schopen protáhnout krůčky ani pod regulátor, a tak se panička zamyslela, regulátory na sestupku umístila dva, což Smíla nutilo prodloužit hlavně první krok a najednou zónečky byly. Výborná zkušenost, standartní áčka panička očekává prošlápnutá.
Další, na čem aktuálně Smílek pracuje, je jeho debilní technika skoku. Nohy sice nedává na blbečka, ale skáče třicet čísel nad laťkou a tím ztrácí drahocené setinky. Na krátkém skoku s ním již panička pracovala dříve, ten je těsný a precizní, zbývá jen doučit rovné hopkání a Smajlík si na konto připíše další úspěch.
Smílkovo makání zakončím tím, že během tří dnů naklikal zavírání skříněk a šuplíků čumákem i tlapkami. No a teď já. Taky klikám, ohromě se mi zalíbilo hrabání na povel a hrabu na všecko, ať už mám na něco dávat tlapky, čumák či něco brát do tlamičky :) A hrabu si i do očí, umím se na povel stydět v leže na boku :)
Kromě toho i já trénuji techniku skoku a stále také motivačky a tunýlky, občas nějakou obíhačku a hodně se i přetahujeme. Na zahrádce pak děláme slalomíky a náběhy a pilujeme motoriku různými cviky na pařezu a na cihlách. A to mě převelice baví :)
V současné débě se začínáme těšit na tréninky do haly, stále budeme zdokonalovat zóny a různé ptákoviny s klikrem, určitě dáme o dalších výsledcích našeho snažení vědět. Váš Kiminko

2.11.2010 - Jak se Janča přesvědčila, že život s Parsonem není jednoduchý...
Pěkně to panička s Jankou vymyslely, cestou ze školy se potkaly a panička nám přivedla překvapení v podobě Roxinky, a to nejen nám psím, ale i našemu Alfíčkovi. Minulou návštěvu ho Rox jen pozorovala, nyní už chtěla vražit či ho alesoň oškubat :)
Na procházku jsme šli do velkého pole, do velkých polí tedy, holky venčení donekonečna prodlužovaly a my jsme si ho řádně užívali. Nejvíc záchvatů energie jsem měl já, aby taky ne, když mi panička včera neposkytla možnost naběhání několika kilometrů, pořád jsem si chtěl hrát, občas jsem měl nutkání na nějakého zajíčka, ale jinak jsem byl zcela vzorný. Hráli si i Kimíček i Joxy, perfektní procházka.
Potom jsme se všichni odebrali k nám, Roxy návštěvu strávila za dveřmi, kde byl zavřený kočičák, panička Janči natáčela vlasy (menší trénink na hanáckej...). A já jsem otravoval, nosil balónky, otravoval, kňoural, otravoval, chtěl si hrát a prostě jsem dělal to, co dělám obvykle a v čem mě panička tak podporuje, jen Janča není na hyperaktivitu tolik zvyklá :) No a projevoval se i Kimík, já ho učím samé neřesti.
Večer jsme holky doprovodily skoro až domů, v listí po cestě jsme si užili spostu srandy a nakonec jsme ještě potkali Romana s Neldou, takže zase pro změnu doprovodili oni nás :) Váš Parson Parsonovitý



19.10.2010 - Dědek si našel kamarádky
Jardo, promiň, jestli tohle někdy budeš číst, ale ta hláška je fakt božská :) Vás, jež nejste v obraze, uvedu stručně do situace. Náš kamarád agiliťák Jarda se nedávno stal dědečkem (zní to docela strašně :D) a poslední dobou se stalo pár takových náhod, že nás, tedy spíše Jardu a paničku, okolí začíná považovat za nějaké moc dobré kamarády :)) Jako například ta skvělá náhoda v podobě dalšího domácího coursingu :)
V neděli odpoledne nás tedy taťka hodil k Jardovi :) a Majle a společně jsme vyrazili pro Janču a Rox. A pěšky na betonku. Tím holky milého Jardu trochu vykolejily, že prý jsme měli jet rači autem :) Na místě jsme byli my čtyřnozí uvázáni a holky připravily střapeček. Praxe na nich byla znát, já, Roxanka i Kimounový jsme odběhali první kolo zcela v pohodě (jen se nám trošku víckrát přetrhnul vlasec). A moooc se nám to líbilo. Přišel čas pro Majlu, která nějakou dobu vůbec nechápala, co má se střapcem dělat, ale pak ji coursing chytl a už ji zřejmě nepustí :)
V dalším kole jsem běžel s Rox párový běh, který neměl nikdy dlouhého trvání, já jsem moc rychlý, Roxy si zas moc nadbíhá, asi ty páry necháme až někam na dráhu. A tak jsme si zaběhali alespoň jednotlivě, všichni.
Holky se střídaly se střapečkem a v chytání psích bláznů, Jarda fotil a hlavně NATÁČEL! Takže všichni, kdož z vás jste zvědavi, jak náš pidi coursing vypadá, nahlédněte k JARDOVI, který s náma už asi dlouho nikam nepůjde :) Jednak jsme s Jančou moc ukecané a jednak ho zřejmě rodinka nepustí :) Ale užili jsme si to fakt moc! Váš Smíloulíček

10.10.2010 - Inspirováno Paleur, vyvinuto praPodivnou smečkou :)
Dneska jsme měli zase úžasný den. Dopoledne byla panička sice na cvičáku se svými začátečníky bez nás, když ale přišla, vzala nás ven na plochu za barák s diskama. Střídavě jsme si hráli, já se hodně tahal, ukazoval jsem svůj úžasný talent na rollery a měl jsem i pár imitací hodů. Smajlek dělal to samo, dokonce mu panička talíře házela a několik jich chytil! No a když panička řekla, že se jde domů, oběhli jsme panelák a utekli jsme na zahrádku. A protože tam se válí vždy připravený tenisák, v kapse měla panička klikr a granule, mohli jsme ještě potrénovat. Já zkoušel triky a trénink motoriky na vratkých cihlách, nutno říci, že mi to šlo krásně. Smíleček běhal po prkně, úspěšnost zcela neuvěřitelná, byl dokonalý! Potom jsme si ještě chvíli hráli a jen tak nosili balónek, no a na chvilku jsme zalezli domů.
A o půl třetí jsme vyrazili za Jančou a Rox. Moc jsme se těšili, protože se panička konečně odhodlala vyzkoušet domácí coursing, který odkoukala ve Smílovém rodišti Paleur. Janča zařídila igelit, panička po zburcování celé rodiny udici. Do akce jsme se pustili za veterinou. My čtyřnozí jsme museli být z důvodu přemíry zájmu o střapeček uvázáni a holky bojovaly s udicí. A až se s ní konečně domluvily, byli jsme od protivné zahrádkářky vyhozeni, že jako v neděli nehodlá poslouchat nepřetržité štěkání :) Přemístili jsme se tedy na betonku a tam jsme se pustili do akce. Nutno říci, že po cestě se naše paničky řádně nasmály, jelikož asi s udicí s igelitovým střapcem na konci vypadaly komicky. Ale vždyť „Psi šli lovit!“, a to byla pravda pravdoucí :)
Na našem novém place jsme mohli tedy nerušeně pokračovat v úžasné činnosti. Holky nám se střapcem utíkaly, a když jsme kořist doháněli, někam nám prostě uhla a lov mohl pokračovat. Protočili jsme tři kola po dvou kratších bězích, já, Smája aj Rox jsme si to vrcholně užívali, bomba! Dokonce jsme si všichni nadbíhali a šlo nám to perfektně, příští týden zkoušíme párové běhy :)
Po běhání holky schovaly střapeček a pustily nás. Procházka pokračovala k Moravě, tam jsme pořídili spoustu úžasných skupinových fotek, zřejmě letos naposledy jsme se okoupali a šli jsme dál. Následovalo pár odpočinutí a vykecávání, fotozastávky a odjezd domů. Krásná procházka, úžasně zábavná, skvělé počasí, perfektní coursing, bezvadný den! Váš Akimčík





6.10.2010 - Jůůů! Hele! Komáři! Léto! :)
Vy, kdož s námi v posledních dnech trávíte čas, víte, že panička stále a pořád někde hledá léto. Dnes byla spokojená, za slunečného počasí jsme vyrazili s Janis a Rox na prochajdu a večer nás dožrali komáři, až jsme se museli rozejít :) Znak léta číslo dvě, pichla mě vosa do jazyka, ale vůbec mi to nevadilo a ještě jsem chtěl nosit balónek. Mimochodem zase nám panička našlápla stopičky, Kimíček čmuchal docela ucházejícně, já se nevydržel dlouho soustředit, ale jinak to ušlo.
A protože dneska panička měla jen do dvanácti, a pak jí odpadl trénink (proto ta prochajda), stihli jsme si i něco potrénovat. Především jsme si každý s paničkou zahráli frisbee, Kimík byl plný radosti a šlo mu to skvěle, já byl pochopitelně ještě plnější nadšení ze světa a cvičil jsem naprosto dokonale! Potom mě panička vytáhla na zahrádku, začínám znovu se sbíhanými zónami (provizorní zastavovanou už máme skoro hotovou :-P), dneska mě panička chtěla jen prověřit, kolik si toho pamatuju a nestačila se divit, procento krásných prošláplých zóneček bylo převeliké!
Cítím nutnost podělit se s vámi ještě o náš začátek týdne. Protože má v pondělí panička školu do čtyř a hned z tama valí na volejbal, přes den za námi chodí babička, prochází se s námi po venku a všechno nám dovolí :) Předvčírem si pro nás tedy před obědem přišla a šli jsme přes celé město k ní domů. Mega prochajda :) Chvíli jsme odpočívali, ale pochopitelně jsme babču vytáhli ještě na několik procházek, ona nám totiž neodolá :) Po tréninku tam za námi přišla panička a za chvíli pro nás přijel taťka a odvezl nás všecky domů.
V terý jsme šli agilitit, já udělal paničce radost hlavně na zónečkách, áčka super, kladinky slušné, hojdy dopilujem. Kimíček podal pěkné, veselé výkony, i s ním byla panička spokojená. Po cvičáku ještě večerní procházka s Romanem a Neldou, válení v písku, paráda :) Váš Úsměv



3.10.2010 - Říjen je tu, tož co už...
Stále pilně přepilně trénujeme, přdevším já agilitím a to jak technické prvky, tak rovinky, křivinky a především zónečky. Kladinku už zastavím docela spolehlivě, na áčku se převelice snažím protajovat kroky až na zónu a občas se daří i čtyři packy, houpajdy máme čím dál více spolehlivější. Jinak mi většinou všecko jde, rychlost si udržuji perfektní, panička chvíle se mnou na parkuru miluje! Kimíček udělal velký pokrok při provádění spinů a běhání do kontaktu, tunýlkuje a běhá na radost.
Ve chvílích volna klikáme, doma vyhledáváme, trošičku cvičíme poslušnost, hážeme disky a provádíme mini domácí obrany. Především v mém případě, peška naprosto zbožňuju!
Včera pořádala panička závěrečnou hodinu štěněcí školky, já tam před všemi zatančil a ukázal práci s klikrem, Kimíček byl pak předváděcím psem štěněcí zkoušky z poslušnosti. Janča, rozhodčí naše, mu sebrala pouhý jedinný bodík :)
Dnes ráno panička prchla ke svým začátečníkům, po obědě jsme vyrazili s Jančou a JJJoxy ven. Oběšli jsme okruh převeliký, všeci jsme se příjemně unavili. Já opět proháněl zajíčky, což panička toleruje, ale vyčmuchávíní dalších už dovolené nemám, a tak jsem dostal slušně vynadáno. Ale jinak bylo vše, jako obvykle, úžasné :) Váš Smil



26.9.2010 - Žádná sobota, dvojitá neděle
Panička nám v sobotu odpoledne odjela slavit Radčiny narozky do Kojetína, nutno říci, že se na to ohákla fakt hrubě :) Fotka je úplně důle v tomto albu, mimochodem vámi dlouho očekávaném pozdimním albíku! My tedy zůstali doma a jelikož se i pokazilo počasí, srandy venku moc nebylo. V neděli před obědem se však panička zjevila ve dveřích a řekla dost :)
Lítali jsme s hračkama po bytě, tahali se, chvíli jsme klikali a pak jsme hráli takovou úžasnou hru. Panička se vždycky zavřela v pokoji a někde schovala ponožku s granulema. Potom nás buď jednotlivě, nebo dohromady pouštěla a my měli za úkol ponožku vyčmuchat a najít. Nutno říci, že Kimounovému to šlo podstatně lépe, ale to asi proto, že on se pro hledání narodil. Já jsem nedokázal pochopit, že když jsem našel jednou ponožku na krabici, proč tam znovu není, ale pak mi to docvaklo a občas jsem Kimíčka porazil.
Ve čmuchání jsme pokračovali, venku bylo po dešti a panička dostala bláznivý nápad. Kimíkovi venku našlápla kratší stopu, plnou žrádla a jen s jedním lomem a já si poprvé čmuchání zkusil taky, pro mě panička našlapala pachový čtverec. Rychle jsem se chytil, první jsem byl trochu zbrklý, ale brzy mi to došlo a moc mě stopování bavilo! Škoda jen, že paničku tak nebaví a stopy nám skoro nešlape :)
Pochopitelně jsme byli na dlouhé procházce, došli jsme slušně zasvinění a Kimčák se musel okoupat. Potom nám panička vyčistila zuby a dostali jsme tabletky na odčervení. Večer už jen kratší procházka v dešti, opět hraní, véča a králičí ouška na žvýkání. Krásné odpoledne to bylo! Váš Smajloulový

24.9.2010 - Babí léto
Téměř celé září jsme měli krásné počasí. To nás vyzívalo k dlouhým procházkám s našimi přáteli, ať šlo o Janču a momentálně háravou Rox, Áňu s Ronďákem nebo Romana s Neldou, prostě klasika :) Několikrát jsme také byli na agi a máme za sebou šňůru kvalitních a přínosných tréninků na zajímavých parkurech. Se Smájou se panička trošku trápí na zónách, ale jinak je vše úplně super. Já mám nějaké dobré období, překážky mě baví, a tak často odměňujeme a učím se běhat více do kontanku, abych mohl provádět spiny těsně a s minimálním obloučkem. Dále si pak hodně hrajeme, ať už jen tak společně na prochajdě, s kamarády či jednotlivě s paničkou (tzv. užitečné hry :). Možná by se i dalo říci, že to byl měsíc proklikaný, jelikož jsme se po menší pauze naplno vrátili k domácímu shapingování a oba se učíme různé nové triky a rozvíjíme své myšlení. Zvlášť já, snad nikdy mě klikr tak nebavil, jako nyní. Na mě nějak přišel podzim, či jak by se to jinak dalo nazvat, a pořád se chci mazlit. Smajleček si občas prožene nějakého zajíčka a někdy se k němu přidám i já. A v neposlední řadě také paničce pózujeme před fotoaparátem, a rády se k nám přidávají i krásy okolní přírody. To bude asi tak vše, mělo by to stačit jako vysvětlení našeho neaktualizování :) Váš Kimčulík



6.9.2010 - Zařazení do normálu
Poněkud rychle jsme si zvykli na každodenní stereotyp, až to nikdo z nás nečekal. U Smajlového se očekávaly stavy hyperaktivity, ty se pochopitelně stále dostavují, u paničky se očekávané deprese jaksi nedostavily, což je jenom a jenom dobře. Minulý týden jsme hned několikrát navštívili cvičák, já aj Smíla makáme na zónách a běháme jednoduché sekvencičky na radost. Trénujeme i doma, klikáme, učíme se nové triky, prostě nám panička zaměstnává hlavičky. Chodíme na dlouhé procházky, často s Romanem a Neldou, která je Smajlíčkovi úžasnou partnerkou v lovu zajíců.
Ve čtvrtek jsme byli na cvičáku do tmy a přišla nás navštívit kuna. Smajlové ji spatřil zalézat pod slepičárnu a byl odhodlaný norovat. V tu chvíli ho panička okamžitě polapila, protože hledat ve tmě někde zahrabaného prta by asi nebylo nic moc. Cestou ze cvičáku nás potom zaujala malá žabka, hlavně já jí byl zcela uchvácen. A u baráku jsme potkali ježka. Pomalu si přecházel přes cestu a my se na něj oba vrhli a začali jsme štěkat, a tak jsme poprvé v životě viděli ježka běhat. Dodávám, že jsme byli na vodítkách, což běžně vůbec nejsme, prostě paničku něco osvítilo :)
Dneska tedy cvičák, večerní prochajda, snad už tradičně s Romanem a Nelinkou a duoparsoním útěkem za zajíci. Váš Kimoula




Každý den prázdnin, každá akce, každé závody, intenzivky, venčení, každý tábor nebo třeba cvičák, prostě Podivná smečka si prázdniny užívá naplno! ZDE!!!


20.6.2010 - Kulturně úžasné odpoledne
Ráno nám panička utekla na cvičák a my museli zůstat doma, protože měli závody kurzisti a stejně bychom byli celé dopoledne zavření v kleci. Zato panička si i tak zaběhala. Byla docela kosa, a tak se pěkně s holkama vystřídaly a ve formě předskokanství se vzájemně povodily po parkurech, samozřejmě lezly i do tunelů, na zónovky a podobně :) No není to strašné, že si panička užije i bez nás?
Den krásný pokračoval odpoledne, vlakem jsme vyrazili do Kojetína. Mě se cesta líbila, všechny lidi jsem chtěl vítat a jak jsem byl zklamaný, když kolem mě jenom prošli. Kimíček se trošku bál, ale jenom trošičku. Důležité však je, že jsme dojeli!!! (panička jela sama vlakem asi tak po druhé v životě) U vlaku nás už čekala Radanka s Kessinkou a zábava začala.
Odkráčeli jsme k Vykydalům, tam nás panička nechala na prázdniny s celou rodinkou, jen Radanku si ukradla a šly za Aničkou koukat na štěňata. Mě osobně se na návštěvě moc líbilo. Měli tam mou milovanou Kessinku, andulky, rozely a především osmáky, jež mě zcela uchvátili. Nepřetržitě jsem seděl u akvárka a pzoroval hlodavce, občas jsem na ně zaštěkal, zakňoural, zavrčel a hrábl, u toho jsem byl natřepaný a tedy komický, no byl jsem k natočení, tak mám na své miniprázdniny památku :) Kimík chvíli hypnotizoval dveře, pak to ale vzdal a hrál si s Kess nebo se mnou a také ho na chvíli zaujali osmáci. Každopádně jsme skoro vůbec nezlobili, měli jsme se krásně a pobyt jsme si užili moc!
Mezitím holky obdivovaly JRT štěňátka od Wabirky a Fatynky, nakonec tam strávili hoďku a půl, panička se nejen mazlila, ale i fotila a hlavně vykecávala. Množství snímků je zde, některá miminka jsou ještě volná!
Když si pro nás tedy panička přišla, proběhlo velké vítání a ještě chvíli jsme strávili na návštěvě všichni. Potom jsme šli na společnou procházku, pohráli si u nádraží, polítali s klackem, pováleli se v písku a byl čas odjet domů. Autem :) Vykydalovic rodince děkujem za skvělé odpledne, rádi dáme repete! Váš Smíloula



14.6.2010 - Když Kimíka honí mlsná...
Narychlo se hlásím s veselo neveselým zážitkem. Úspěšně jsem provedl další lumpárnu. Sebral jsem paničce ze stolu Tofife a neváhal jsem se rozdělit se Smajlovým. Nenechali jsme samozřejmě nic a jako bonus jsme se ještě odpoledne oba několikrát úspěšně vyzvraceli. Mělo to výhodu, na véču byla rýže, mrkev a kuřecí, dobrotka :) Před tím mě ještě panička odvezla na stříhání, je ze mě fešák jak věšák a koneně i vidím, takže teď mi rozhodně Smajlové jen tak letící tenisáky před nosem vyfukovat nebude! Váš Kisátko

13.6.2010 - Týden ve znamení sportu
Sportovala především panička. Pondělí volejbal, úterý pak trénink střelby (to je na dlouhé povídání :D), menší oslava a úúúúúžasný cvičák s úžasně spolupracujícím Smajlíkem a mnou takovým normálně letně naladěným. Ve středu pak beach volejbálek a mega prochajda, vzali jsme s sebou Ráďu. Čtvrtek panička strávila místo školy na beachovém turnaji, odpoledne jsme zase agilitili, pro změnu se Smajlové moc nepředvedl a já odpočíval svému invalidnímu koleni s maminkou na veliké procházce. No a na závěr týdne, opět místo učení, hurá na cyklovýlet. Navečer pak ještě zápas na antuce a jak nás panička pekvapila, když dorazila i s Jančou a jejími hafany a mohli jsme vyrazit sportovat i my :) Sobotu strávili panička a Smajlík na Parson cupu, Smílové zklamal na plné čáže, o tom více v článku příslušném takové akci. Já jel s rodiči na chatu a pobyt bez bráchy jsem si krátil několika procházkami a koupáním v potoce, avšak večer naštestí dorazil i náš zbytek smečky.
Dnešek pak byl opět normální a tím také skvělým. Normální byl i Smajla, vyspal se oproti včerejšku zase do Smajlova. Ráno jsme se vyenčili, pak jsme jeli domů, rodinka nám ještě utekla na slavnostní oběd a Scénu, tentokrát slavila panička ;) Potom konečně odbyla čtvrtá hodina a mazali jsme na Barbořinu za Jančou, Rox a Samem. Obešli jsme betonku, vykoupali se v Moravě, já se dobrovolně hrnul do plavání, přestože nebylo zrovna teplo, Smíla též. No a i po rozloučení naše zážitky pokračovaly.
Vylezli jsme až na samý vrchol barbořinského kopce, čili i Kroměříže, a setkali se s Leňou a westičkou Tesinkou. Tess byla ze začátku protivná, Smíla se udržel a nevrátil jí ani jediný kousanec :) Mně se ženské líbí, takže jsem měl ocásek opět akční a byl jsem připravený se přátelit. Po docela rozbahněném úseku jsme dorazili do pole, tam jsme se ještě pohonili ve vysoké pšenici, byla fááákt sranda :) U domu na zahrádce naše hry pokračovaly, blbnuli jsme s tenisákem, nebo jenom tak společně se Smajlíkem, panička nevěřila vlastním očím, kde se ve mě ta energie jenom vzala? Tess se snažila, ale vrozená opatrnost jí nedovolila některému z nás balonek ukradnout.
Doma jsme se objevili klasicky až v hodinách večerních, právě i tohle je důvod našich neaktualizací za minulý týden. Počasí nám přeje, take trávíme venku všechen možný čas! Váš Kimínek



7.6.2010 - Smajlíkův narkózový zážitek :)
Jaká zrada, když mi ráno nedali snídani. Potom si klidně všichni odešli, jako by se nic nedělo. Panička však přišla dřív, řádně nás vyvenčila a jelo se na veterinu, aby mohl být můj zbytek řezáku zpečetěn pomocí rentgenu. Já i Kimík se tam vždycky moc těšíme, i když vlastně není na co. Pan veterinář měl však polední pauzu, a tak jsme zase jeli domů.
Doma jsme tedy vyběhli na zahrádku, s Kimíkem jsme si pohráli, potrénoval jsem zónečku a dařilo se nám převelice, až na jeden jakýsi špatný přešlap. No a přišel čas uskutečnit druhý pokus odjezdu k vetíkovi. Dostal jsem tedy injekci a ještě po svých jsem doťapkal do čeárny. Mezi tím byl Kimeček naočkován, aby mu to nebylo líto. Byl jsem neklidný a usnutí jsem se bránil ze všech sil. Marně. Za pár minut jsem byl úpně tuhý, spíše gumový tedy, a panička mě odnesla k rentgenu. Pan veterinář si mě našteloval a začal snímkovat. Mezi tím jsem sbíral poslední zbytky vědomí a vrtěl jsem se, no neměla to se mnou paniča jednoduché. Pan doktor proklína mou hyperaktivitu a hrozil mi, že příště mě uspí úplně. Nakonec se snímky povedly, zaplatili jsme a jeli jsme domů.
Před barákem ještě panička využila mého spánku a vyškubala mi hlezna, což za normálního vědomí naprosto nesnáším. Když byla pěkná hrst chlupů na zemi, odnesla mě panička domů. Položila mě do pelíšku a já chrápal.
Odjela si tedy na volejbal a já byl pod kontrolou mamky a Kimíka. Když se panička vrátila, nebyl jsem stále schopný koordinované chůze, vzala mě jen vyčůrat a já se nestyděl dřepnout na fenečku a udělat pořádnou louži. Když jsem měl potřebu vykonanou, zamířil jsem na zahrádku. Panička byla zvědavá, co v polospánku vymyslím, ale já pochopitelně nepřekvapil. Dotáhl jsem tenisák a chtěl ho hodit. Panička se nad mým bezmocným výrazem slitovala a balónek mi párkrát hodila a já jej neúnavně nosil.
Chvíli jsme doma ještě odpočíval, a pak nám panička dala véču. Mamka nám zrovna uvažla kuřátka, a tak jsme měli nejenom granulky zalité vývarem, ale i masíčko a zeleninu. Mňam :) Zbouchal jsem celou misku a chtěl ještě. Po jídle jsem si ještě zdřímnul a za půl hodiny mě večeře postavila na nohy, ba dokonce jsem už zcela normálně chodil, běhal, vítal. Šli jsme tedy ještě na jednu procházku, chvíli jsme se venku s Kimečkem přetahovali a doma mi panička dala vepřový záušek, abych se nenudil a ona mohla v klidu informovat svět :) Váš Smajloušek



6.6.2010 - Den je krááááásný!
Víkend byl tak extrémě krásný, jak už ani nepamatujem. Sobota pěkně na závodech, dnešek aktivní relax.
Ráno nás mamka vytáhla do pole, když jsme se vrátili, vykopuala mě. Mezi tím mě se uráčila probudit panička, a tak jsme šli v rámci sušení mě běhat ven. Na zahrádce jsme střídavě se Smajlíkem trénovali, já tedy spíše okoláče, motivovačky a sbíhání na ruku. Smajlové pak kladinku s regulátorem, po minulém neúspěchu se pěkně vrátil jen na sestupku a počet správných pokusů byl stoprocentní! No a potom za námi přišla Kája, a tak jsme byli vypuštěni a už jsme si jen užívali sluníčka, váleli jsme se a hráli jsme si. A takto krásně jsme si užili celé dopoledne.
Po obědě vyrazila panička s mamkou sportovat, na kole si zajely do Dolních zahrad k rodince a tam pěkně chytaly bronz. No a odpoledne už panička spěchala za námi a hurá na cvičák! Přišli jsme záměrně brzo, Smajla trénoval skokovou gymnastiku, ale pořád ty hnátečky strká na blbečka (na teriéra), takže na tom musí popracovat. Potom se slezli ostatní, a tak se postavil parkur a šlo se trénovat. Smajla má pochvalu velkou, já menší, protože na mě bylo moc horko a běhání jsem moc nedal. Vůbec mi tedy nevadilo, že mě ani panička na dlouhé sekvence nebrala a mohl jsem v klidu odpočívat :) Trénink to byl nádhený, po dlouhé době si panička konečně užila trénování někoho (což jak zjišťuje je prostě její závislost), my se vyběhali, příjemně se unavili a krááááásný den jsme si užili! Váš Kimoušek

3.6.2010 - Zub je v PRDELI, ale den a půl nepršelo!!!
Včera pěkně přestalo pršet, a tak jsme ihned využili situace a vyběhli jsme ven. Kladina byla mokrá, do slalomu teď moc nechodíme, abychom z něj s mokrou půdou neměli opět uličku, nezbylo nic jiného, než udělat nějaké okoláče a házet a házet a házet balónek. Přiběhl jsem tedy za paničkou, tenisák v hubě, oháňka v akci, v očích chtivý výraz, na jazyku krev. Panička naznala, že jsem se kousl do jazyka, to se přeci občas stává, a bezstarostně házela a házela a házela balónek dál. V tom jsem ale přiběhl, jazyk čistý a krev na spodních zubech. Panička se zadívala pozorněji a sponí řezák mi polovinou trčel mimo. Opatrně mi ho zastrčila na původní místo a hurá domů. Hned po příchodu jsem pochopitelně vzal do tlamičky jiný balónek a vyplivl jsem ho i se zubem. Panička hrábla do paměti, co že tam na tom plakátu u zubaře pořád dokola čte? Zoubek popadla, hodila do studené vody, pečlivě si umyla ruce a přichystala operaci. Snažila se mi zub vrátit na původní místo, chvíli mi ho tam držela a on fakt zapadl :) Do chvíle, než jsem i přes zákaz sebral balónek. Operace se uskutečnila znovu, se stejným výsledkem, a tak zub nadobro skončil v hrníčku s vodou.
Odpolední procházku s Jančou, Roxulí a Samíkem jsme započali na veterině. Pan veterinář nám zbytek zubu zkontroloval, my máme kontrolovat další vývoj a říkal, že do toho raději nebudeme rýpat, nebude-li to nutné. Jančini psi byli oba neplánovaně objednáni na jakýsi zákrok s třetími víčky a mohli jsme vyrazit procházkovat.
Byl jsem neobyčejně poslušný, Kimíček neobyčejně hravý. Proběhli jsme se pořádně, samozřejmě dvě hodiny nám na nějaké unavení zdaleka nestačily. Podobně jako dnes, avšak téměř slunečné odpoledne jsme strávili venku úplně celé, za tu chvíli jsme zvládli navštívit Háňu, potrénovat na cvičáku, proběhnout se s parsoní Nelinkou a několikrát prchnout zahrádku a zablbnout tam :)
Já o svém třetinovém zubu vůbec nevím, je mi úplně volný a v žádném případě mě nemůže odradit od neustálého aporování a pochopitelně otraválkuju i s přetahovadly. Váš Pizizubka Smajlínková

30.5.2010 - Ten pes je jak bečka!
V týdnu se střídaly dny propršené s několika hodinkami, kdy svítilo sluníčko. Panička se i navzdory nepřízni počasí snaží fotit, povedlo se pár bahenních fotek a Smajlík byl nafocen s novým náhubkem. Život máme tedy takový normální, procházky, běhání na zahrádce, víkend kombinace chaty a závodění, ale na cvičák se pomalu nedá šlápnout, prostě neštěstí. Jen v pátek jsme tam byli v rámci odvezení dřeva, dali jsme pár zón, něco málo z techniky, ale celkově nic moc.
Dneska jsem se tedy už dopálil a začal jsem zlobit. Ve čtvrtek panička dovezla granule, jednak velký pytel našich Grasslandů a jedna na zkoušku Pacifik. Mamčina spolupracovnice chtěla odsypat na ochutnání pro své psy, a tak panička asi tak půl kila žrádla nasypala do sáčku a připravila jej pěkně ke dveřím, na úplný vrch kočičího škrabadla. O víkendu jsem neměl žádnou možnost loupeže, přestože jsem o žrádýlku dobře věděl, dneska však pěkně rodinka odešla k babičce na večeři a my zůstali doma, já využil situace a nikomu není známo, jak jsem se tam nahoru dostal, avšak plný sáček granulí skončil v mém žaludku. To jest pro mě asi tak deset porcí, takže není divu, že jsem břicho táhnul skoro po zemi. Vidíte, i já umím lumpačit! Váš KiMišák



25.5.2010 - Kimeček opět pacientem a Smajlík pochopitelně taky
Víkend jsme prožili opravdu strašlivý. Jednak venku lilo, jednak nám zrušili závody a jednak se opravdu blíží konec školního roku, o tom už se ale panička rozčilovala v novinkách :) V neděli navečer konečně na chvíli přestalo lít, a tak jsme toho hned využili a na dvě hoďky se šli projít, pohrát si, poválet se v mokré trávě, stavili jsme se i na zahrádce a Smajlík po dlouhatánské době stoupl na kladinu, jež mu nešla zrovna ukázkově, a já si dal pár motivovačních cvičení. Mega mokří a špinaví, ale alespoň maličko vyběhaní, jsme se vrátili domů, my mířili do vany a panička ke čtěnářskému deníku...
A teď tedy k těm našim chorobám. Asi před měsícem mi panička tlačila anální žlázky, což se jí ne zrovna povedlo, ale já se tvářil spokojený. V sobotu mi ale panička odhalila zánět a mazali jsme na pohotovost. Pan doktor mě pozlobil, žlázky mi vymačkal, propláchnul a nezapomněl mi nasadit antibiotika. Ještě týž den jsem byl jaksi neobvykle veselý, hravý, mazlivý, tedy zcela v pořádku.
Smajla mi nemoc záviděl a tak dneska jakože ochořel taky. Ráno byl úplně v pohodě. Pak za námi přišla babička (ta chodí každé úterý, protože panička je dlouho ve škole a rodiče do večera v práci, tak abychom nebyli dlouho sami) a Smíle spustil simulaci. Celé dopoledne byl tedy nervózní, sáňkoval, čichal si k zadku, kousal se do ocasu, divně chodil zadníma nohama. Taky vůbec nespal, třepal se a podle babičky měl halucinace :) Maminka se uvolnila z práce a za malým pacientem spěchala domů, vyzvedla paničku po škole a jelo se na veterinu. To už byl Smajlík zcela zae óká, aby taky ne, když měl u sebe svou duši (ano, bez paničky je jako tělo bez duše), pan veterinář ho prohlédl ze všech stran, vymačkal mu žlázky, pichl mu něco na uklidnění a skonstatoval, že to budou hormony a kdyby se to zhoršilo, zítra se udělají další vyšetření.
Šmoula je dobrá hérečka, odpoledne za námi přišla Janča s Roxy a Samem a už byl zcela zdráv. Venku jsme byly tři hoďky, oběšli jsme velikánský okruh, Smajlánek si po mega dlouhé době prohnal zajíčky. Nutno dodat, že ho k tomu navedla Rox a on nějakou dobu vůbec netušil, proč se do toho pole tak rychle utíká. Nicméně utíkal samozřejmě taky a pochoitělně i brzy pochopil, kam že to jeho větná lvopartnerka tak pospíchala. Paničku taky velmi potěšil svým reflexem vidím zajíce, otočím se a půjdu si pro velikánskou pochvalu, ale tohle bylo silnější než on.
Podstatně pozitivnější skutečností pro paničku pak bylo to, že Smílek se vůbec nebojí vody. Po jeho podzimním bezhlavém koupání v ledové vodě měla trochu obavy, jež ale v žádném případě nebyly na místě. Kamarádi a klacek byli lákaví, dokonce jsem si zaplaval. Co víc, já jsem do vody dokonce utíkal! A rochnil jsem se způsobem, že jsem musel být večer okoupán, jelikož jsem nesnesitelně páchnul :)
Ještě nutno dodat, že jsem se stavili na cvičáku, běhat se tam určitě nedá, ale zato jsme potkali maličkaté stafbulí štěňátko a také buldočí Maginku, a tak jsme je pozvali k nám na cvičák, všichni jsme se vylítali a pohráli si. Všichni, až na Loulu. Tomu zase hrklo v kebuli a štěně mu přišlo extrémě nesympatické a rozhodl se jej za každou cenu sežrat. To mu tedy bylo vysvětleno, že to vážně dělat nebude, a tak se rozhodl, že aspoň poskáče Maginku, což mu tedy taky bylo zatrhnuto, a tak se s kyselým ksichtem neúčastnil pro jistotu ničeho a v rámci bezpečnosti toto lítání strávil na vodítku. Avšak to bylo také proto, aby mohli s paničkou preferovat tu pozitivní motivaci, v tomto případě negativní tresty :) To se zase jednou ten náš puběrťák předvedl. A to ještě neví, že obě psí holky budou chodit do štěněcí školy, ktrou panička zanedlouho otevírá a ve které se bude učit, jak se chovat ve spolešnosti, především on.
Co dodat, zase jeden zápisek především o našem Potvorákovi, ale to bude tím, že já jsem hodný, a tak mě nikdo nemusí neustále hlídat a napomínat a vychovávat. Že bych se začal taky rvát, aby bylo aspoň trochu vzrůšo? Váš Kimčucha



18.5.2010 - Už je tomu rok ...
... co jsem se já, poklad všech pokladů, narodil. Včera mi panička koupila první várku dárků, dnes jsme v nákupech pokračovali. Jelikož nám už asi tři týdny v kuse prší a celý minulý týden panička strávila v Anglii, já i Kimík vykazujeme obrovské abstinenční příznaky na pohyb a chceme agilitit. Já se včera dočkal, panička se nade mnou slitovala, když jsem utekl na zahrádku a udělali jsme pár slalomů, no byl jsem nadšený!
Dnes jsme se tedy s Jančou a Samem vydali do města a za tři a půl hoďky jsme zvládli obejít všech pět zverimexů a ještě skouknout Martino nové štěně :) Hlavní cíl výpravy byl náhubek, jež jsme nakonec sehnali až v obchodě posledním.
Totálně mokří a zmrzlí jsme dorazili domů, panička mi popřála a začala mě s dárky fotit :) Na fotce se tvářím jak týrané zvířátko a náhubek mám nasazený jaksi prapodivně, jinak mi sedí líp ;) Když já už se tak těšil, až si dárky rozbalím... Dostal jsem tedy konečně zase pískací latexové prasátko, šest pískacích míčků, vepřovou kost, sušené záušky, dvoje pamlsky a s Kimíčkem napůl ještě dvě misky, které budeme mít na cesty na žrádýlko.
Dárky jsem si užil náležitě, panička mi obětovala jeden pískací balónek, ten už jsem zlikvidoval, užral jsem kousek kosti a pak jsem se naplno pustil do prasátka. Váš Smajlek



7.5.2010 - Když tři se rádi mají... :)
Od dnešního dne do našich divokých her zapojujeme i Alfíčka. Ten si připadá jak mladík, mým a Kimíkovým náletům nikdy neodolá, ba dokonce chodí sám provokovat. Sice ho občas řádně rozčílím a to potom taky dostau pěknou nakládačku, občas i pěkně krvavou, ale z toho si přece nic nedělám a příště jdu našeho důchodce pozlobit znovu.
Dneska jsme se opět vydali na cvičák, ale jen krátce pocvičit jednotlivé překážky. Na začátku jsem si udělal několik áček na střídačku s regulátorem i bez a všechny jsem šlápl, i když je flákám a jsem opravdu hodně nahoře. Potom se nám řádně rozpršelo, ale my se nevzdali, trénovali jsme kruh a různé provedení na třískočkové sekvenci, mezitím se stala pro praštěného prtíka nepoužitelnou kladina, a tak jsem ji vynechal. Nakonec jsme šli na slalom a dnes mi panička nekompromisně postavila všech dvanáct tyček. Při prvním pokusu jsem u desáté vypadl, že už by to jako mohlo stačit, ale po zbytek tréninku mi šly slalomíky úplně úžasně, dokoce jsem ani nezkoušel šulit poslední tyčky, no prostě ze strany paničky zcela maximální spokojenost.
Mezi mými stanovišti si své odcvičil samozřejmě i Kimík. Panička mu už nadobro změnila styl zón, regulátory on moc nepobírá a stejně jsou při jeho počtu opakování jedné překážky maximálně pětkrát za trénink, aby si ji neznechutil, docela zbytečné, a tak začal prostě sbíhat na ruku a trefil úplně všechna áčka i všechny kladiny zcela bez problému. Následně si udělal několik houpaček, samozřejmě těch zakrmených až na úplném konci, slalomky a trošku práce na sekvencích, kde ho panička krmila výhradně z ruky, protože zase poslední dobou moc čumílkuje po misce a nedává pozor. Zhodnocení? I s Kimounovým byla panička moc spokojená. Váš Louínko

6.5.2010 - Když dva se rádi mají...
Ono to nestíhání nějak pokračuje... Posledních pár dní nám do toho ještě prší, panička se ze všech sil snaží sbalit do Anglie a přitom ve škole na poslední chvíli ukořistit pár slušných známek. A do toho se ještě snaží ve chvilkách slušného počasí udělat nějakou agilitní práci, ale je toho ještě hrozně moc, co já nebo Smajlík neumíme, tak je to docela fuška. Smajla má tedy obří úspěch, uličku mu panička zúžila a on umí slalom!!! Tedy jenom ten na zahrádce, na cvičáku si neudrží tempo víc než osm tyček, ale to se časem podá ;)
V úterý jsme vyrazili na cvičák, již na nový, který máme od baráku deset minut čmuchochůze. Panička měla nachystané krásné, běhavé a přitom záludné sekvence, jež se na konci spojily do parkuru, takže jsme si zaběhli moc hezky. Mě tedy zcela brutálně fascinoval Jarda, který vedle nás sekal trávu a měl jsem neustálé tendence jít sekačce vysvětlit, že má okamžitě ztichnout. Trénování s mega oblouky a nepozorností pro mě nebylo příliš přínosným, ale alespoň jsem si ho řádně užil.
Smílové naše se toho naučil podstatně víc. Dokonce i tu zdánlivě nepřekonatelnou francii po rovince před tunelem, nebo třeba záludné okoláč a nevyzpytatelné křížení, zvládl s přehledem a napoprvé. To jen kvůli paniččiné preciznosti občas opakoval, jinak se o chybách a nepřesnostech nedalo vůbec mluvit.
Dnes jsme si cvičeníčko zopákli, jen v míře menší. Na new cvičák nám byly dopraveny zónovky, vytáhli jsme ještě slalom, tunely a techniku skoku. Já jsem byl nějaký unavený a přehřátý a nepodával jsem výkony extrémě oslnivé.
Smajla udělal paničce radost podstatně větší, i když se projevilo pár týdnů, po které na zónovky nešlápl. Áčka si dal tři s regulátorem a dalších několik bez něj, na zóně je ale hodně navrchu, takže krok mu bude paička upravovat dál. Potom si zkoušel kladinku, ta mu šla zcela úžasně a když si panička řekla, že ještě jednou si ji seběhne a půjdu trénovat zase na chvíli já, Smile ji zcela nepochopitelně jumpnul. Co víc, paničce vyletěla z ruky hračka a byl tedy pochválen i za takový pokus. Panička šla tedy znovu, to zase zónečku krásně prošlápl a když mu chtěla správný pokus utvrdit, zase si to potvorák skočil. Ještě si tedy udělal další dvě seběhnuté a konečně mohl jít odpočívat. Následně šel na techniku skoku, během několika sekund se naučil látkový tunel a nakonec šel ještě trénovat slalomky. Únava a horko již na něm bylo znát, popletl pár náběhů a poslední tyčky jsou podle něj zbytečné, ale nakonec vše bravurně zvládl, holky uklidily překážky a valili jsme domů.
Ale proč vlastně ten nadpis? Ve volných chvílích se se Smajlovým pořád škubeme, ale z lásky ;) Válíme se po posteli, vrčíme na sebe, Loula mě tahá za dlouhé chlupy, já útočím na achillovky. Většinou se k nám připojí i panička a tu potom společnými silami ulížeme k smrti. Naše hry jsou prostě úžasné. Aby však bylo jasno, na posteli společně i spíme, já dokonce Smajlíčkovi v jeho posteli nevadím, a hrajeme si i mimo ni, máme se totiž móóóc rádi :) Váš Kiminko



23.4.2010 - Opět srny na sídlišti
Jsme v těžkém nestíhání, tak jenom ty nejdůležitější novinky ;) Minulý týden nám došla zásilka a krom pytle granulí a několika nových hraček jsme se konečně dočkali velkého tunelu. Doma se nám moc nevejde, venku v něm řádíme ;)
Kimík jezdí pravidelně trénovat do Vlkoše do sutin, doma s paničkou v rámci možností trénují poslušnost, avšak to jen okrajově, rozhodně ne tak, ja by bylo před zkouškama třeba :) Taky chodí posleních pár dní pravidelně střílet, což tedy nesnáší, střelby se bojí a jestli zkoušku neudělá, tak kvůli tomuto.
U mě se panička zaměřila na uličku, která má již krásné a necelé tři centimetry a jde mi úplně úžasně ;) Co víc. Včera mě teda panička vzala na naši agiliťáckou zahrádku a sotva jsem si slalom proběhl třikrát, za plotem se objevily dvě srny a jelen a za nimi dva pitbuli, velmi známí svými vymazanými pánečky, kteří je neustále posílají na zvěř. Když panička si neuvědomila, že plot za naší zahrádkou končí a v mžiku nám před nosem přeletěly dvě srny a za nimi pitbuli, jelen se odpojil na zahrádky k sousedům. Jedna srna jim uhla z dráhy a já jí neodolal. Utíkal jsem za ní, panička za mnou (běžně to nedělá, ale bylo jí jasné, že v sadě čeká dalších několik debilů se svými pitbuly puštěnými navolno a v této situaci šlo o život můj i srn). Srnka si nenšimla plotu a v zápalu uniku do něj v plné rychlosti narazila. Okamžitě se otočila a běžela směrem na mě. Já hrdina se jí lekl, ale otočil jsem se a běžel za ní. Srna proběhla těsně kolem paničky, vzdálenost nebyla snad ani metr, a já za ní. V tu chvíli mě panička za běhu chňapla a strčila pod paži. Nojo, nic horšího asi udělat nemohla, ale jiné možnosti nebylo. To byli zrovna pitbulové v nejlepší části lovu a srně se naštěstí podařilo prchnout do hustého porostu za zahrádkami, do něhož se psi nedostali kvůli plotu a svému temnu před očima v zápalu honu (stačilo jít o pár metrů dál, tam plot nebyl) a zřejmě si tak zachránila život.
Kdybyste mě viděli, jak dlouho jsem srně odolával a zkoušel jsem paničku poslechnout, ale tohle bylo silnější než já. I přes to byla panička spokojená a hlavně šťastná, že se nakonec nikomu nic nestalo. Váš Smílí

13.4.2010 - Ani déšť nás nezastraší...
Ani po celém víkendu závodění jsem se netvářil unaveně, co teprve Loula, a tak jsme včera vyrazili do Vlkoše vyštěkávat, i s bílým potvorským malým. Celé odpoledne poprchalo, v sutinách to bylo doslova o život. Zcela bezpečné nejsou nikdy, včera ale kusy betonu, dřev a pneumatiky pěkně klouzaly. Já jsme trénink od tréninku lepší, panička se nestačí divit, sám běhám do prostoru sutiny, objekt řádně prohledám a spolehlivě vyštěkám figurata. Navíc mě to fakt řádně baví, a tak má paniča jistotu, že hledat budu v každém počasí.
Po cvičení jsme se vyběhali i se Smajlovým a Leninýma flatkama Ebčou a Vikčou, co víc, já aportuji! Davová psychóza :) Vždycky jsme se hromadně rozběhli za balónkem a světe div se, častokrát jsem sice doběhl poslední, leč všichni přeběhli nebo uklouzli na mokré trávě a já se tedy stal vítězem, tedy dokud mi některý závistivec můj úlovek neukradnul.
Dneska zase celý den leje. Moje představa, že procházka rovná se obejít panelák pěkně pod střechou, třikrát občůrat každý roh a pěkně suchý zase mazat domů, se neuskutečnila a musel jsem povinně na tři malé procházky. Potom mamka dovezla nový tunel, který byl zdarma ke kočičím granulím a bylo o zábavu postaráno. Už máme tedy dva malé tunýlky, ten nový je ale lepčí. Pořádně jsme si zablbli, společně jsme probíhali tunýlky, aportovali balónky nebo se přetahovali s novým uzlem, bylo to prostě moc fajn. No prostě asi takto se bavíme, když nemůžeme lítat venku. Váš Akimeček

9.4.2010 - Formujeme postavu a přivolání od zvěře :)
Již budu dospělý a jelikož jsem i docela trénovaný, začali jsme s paničkou běhat. Zkusili jsme brusle, běh a kolo, které u nás právě vládne. Ve středu jsme šli poprvé a docela fajn stylem. Vyrazili jsme i s mamkou a s Kimíkem, rozchodil jsem se a vyvenčil a když jsme došli na rozcestí, s paničkou jsme se odpojili a šli jsme běhat a Kimounový s mamkou šli dál.
Panička měla sice trochu obavy, ale kolo se mi moc líbí, nebojím se ho, ale taky k němu neběhám zbytečně blízko a dávám si i docela pozor. Běhal jsem bez vodítka, ovládám povel vpřed, takže jsem utíkal a když jsem se zcela náhodou začuchal, stačilo zavolat a už jsem zase mazal. Nejeli jsme daleho, jenom tři kilometry a zase jsme se setkali s našim doprovodem.
Dnes jsme šli zase, pro změnu o kilometr dál a zkoušeli jsme klus na vodítku, pohodlný cval a trysk. To byla tak tochu v nebezpečí panička, jelikož jsme jeli po kamenité polňačce z kopce a docela brutální rychlostí :) Co však bylo docela hlavní, vedle nás na poli posedávali zajíci. Lákali mě převelice, ale jelikož teď hodně pilujeme to přivolání, panička se přemáhala tak dlouho, dokud jsem jejímu pištění neodolal a nepřiběhl. Potom jsme si tak běželi a on jeden vyběhl přímo přede mnou, nečekaně jsem za ním vyrazil, žejo :) Panička ale zkusila zavolat, já se zastavil a bylo vyhráno. Už jen zbývala bouřlivá pochvala a mohlo se pokračovat.
Nechal jsem si ujít také sposty bažantů, kteří po úspěšném odsunu nemalého procenta zajíců (už jich není za jednu procházku deset, ale jen dva ;) začali zcela okupovat naše pole a jaksi se přemnožili. No a ještě jedna novinka. Do sadu, který dělí naše minisídliště od velkého sídliště zacharského, se nastěhovala srnka a jelen. Poprvé jsme minulý týden zahlédli jen srnčí slečnu, následně pak paroháče a dneska jsme potkali oba :) Zatím je plaší paniččino neodolatelné pištění na mě, že nemám nic lovit a rači si přiběhnout pro piškot, ale třeba se časem skamarádíme :)
Kimíček byl včera opět ve Vlkoši, panička ho strašně moc chválila, šla mu poslušnost, překážky a především sutiny! Zatím to vypadá, že na zkoušce neudělá ostudu, a všechno rozhodne střelba. Ta prý bude v pondělí... Váš Smílátko

5.4.2010 - Velikonoční chata
V sobotu ráno jsme se sbalili a odfrčeli jsme na plánovaný odpočinek na chatu. Celý víkend počasí odporovalo meteorologickým předpovědím, krásně svítilo sluníčko, užívali jsme si. Chodili jsme na dlouhé procházky, já v rámci nasvalení a získání kondičky, Kimeček v rámci celoživotní diety a panička v kombinaci obojího :) Za tento pobyt dokázala spořádat patnáct chlebíčků, je to vůbec možné? Samozřejmě se nacpávala i jinými dobrotami, dokonce dneska večeřela pouze jednou, zřejmě byla fakt extrémě přežraná :)
Co dodat, kromě procházení jsme si byli jen tak zaběhat (vzpomínáte na paniččino lednové přání?), panička nám házela balónky, klacky nebo třeba frisbee, chodili jsme se dokonce koupat. Voda se mi docela zalíbila a panička už se nemůže dočkat, až budeme chodit plavat. Občas s námi šel i foťáček a docela rekordní počet snímečků můžete vidět tadyhle. Váš Lee



2.4.2010 - Taková ta tréninková atmosféra...
Poslední dobou na vás zase nemáme moc času, protože panička zase vymyslela hroznou ptákovinu. Od minuého týdne se připravujeme na záchranářské zkoušky RH-E, které budeme skládat ta tři týdny ve Vlkoši. Proto tam teď jezdíme dvakrát až třikrát do týdne trénovat, jelikož náplní zkoušky je poslušnost (bohužel i se střelbou) a speciál, v našem případě sutiny. Trénování mi docela jde. Ještě musíme řádně dotrénovat chůzi u nohy bez vodítka v rušivém prostředí, ale to půjde :) Teda pokud nevyletíme na střelbě. I hledání nám moc jde. Do sutiny se mi sice bez paničky moc nechce, ale zato pečlivě hledám a spolehlivě vyštěkávám. Smajlík musí zůstat vždycky doma, protože jezdíme s Leňou a i tak je v autě až moc psů.
Minulý týden u nás chvíli bydlela Terka a mě se to kupodivu, narozdíl od Smajlíka, docela líbilo. Také jsme se cestou ze závodů i s Terez stavili u Sabči a nafotili spoustu pěkných fotek. Malá ochutnávka je pod zápiskem, více fotek tady.
Co mě ale poslední dobou trápí je moje zranění. Už jsou to dva týdny, co mě opařila horká voda, týden bylo vše v pohodě, a pak se mi začaly na zádech tvořit mokvající puchýře a následně strupy. Samozřejmě na mě bylo vymazáno několik azulenů, framikoinů a vazelín, vypotřebováno několik jakýchsi mastných plátků a obvazů a také jsem musel asi tř dny chodit v prubanu. Dneska mě panička ještě naposledy koupala, strupy už jsou krásně odloučené, bylo jenom otřeba je dostat ze srti, některé se musely vystříhat. Dneska jsem poprvé bez mastí, tak uvidíme, co to udělá a možná už jsem uzdravený :)
Od včerejška má panička prázdniny, tak je doma aspoň sranda. Systematicky se vůbec nenudíme. Buď jsme na procházce, nebo cvičíma doma či venku, případně si hrajeme a vymýšlíme různé ptákoviny. Smajlík se zase naučil několik nových triků, to jenom mě ten klikr nic moc neříká.
Dnes navečer jsme vyrazili na úžasnou procházku. Chvíli se panička mlátila do hlavy, že nevzala foťák, protože sluníčko krásně svítilo a my jsme se tak pěkně stavěli... Smajlík dokonce zvládl odvolání od prchajícího bažanta, od Ronyho a dalších dvou kamarádů, jedné fence sice neodolal, ale i tak to byl docela výkon. Já jsem se vyčmuchal dosytosti, a začal jsem Smajla vyzívat ke hře a to už je co říct. Většinou se ještě venčím a on už otravuje :) Než jsme došli domů, ještě jsme paničce utekli na zahrádku, jestli teda něco nepotrénujeme, ale když jsme viděli, že to asi neprojde, oba jsme přiběhli! A to je taky docela úspěch :) Váš Akiška



25.3.2010 - Tak trochu se nám zbláznilo sluníčko, ale to je tak moc dobře!
Tohle je tak moc úžasný týden, jaký jsme už dlouho neměli. V pondělí panička v důsledku ponemoční nálady nešla na trénink a místo toho byla celé odpoledne s námi venku. Šli jsme na prochajdu, potom jsme si řádně zaběhali uličkou, čili téměř slalomem a pocvičili poslušnost, následně za námi dovalila Kája, takže jsme se nechali přemluvit a znova jsme vyrazili do polí a po návratu opět na zahrádku. Po chvilce doma jsme vyrazili opět na procházku, prostě super. Počasí super, panička chodila v triku, sluníčko svítilo...
Taktéž úterý bylo počasím skvělé. To mívá panička pro změnu školu dýl, ale odpadla jí hodina, a tak jsme mohli brzy vyrazit na prochajdu, opět řádně potrénovat a za chvíli za námi dovali Janča a její psiska. Šli jsme omrknout nový cvičák, který budeme mít asi deset minut cesty z domu. Je krásný, úžasný, dokonalý a bude už v dubnu!!! Ani nevím, co vlasně bylo na té procházce tak super, ale byla prostě kouzelná :) To bude tím létem.
Včerejšek ničím zvlášním dokonalý nebyl, možná snad tím počasím a několika super prochajdami. Vzpomínáte si ještě na můj zážitek z horkou vodou minulý týden? Včera jsem se tak dlouho hryzal a lízal, až se mi na zádech udělaly obludné strupy. Zřejmě jsem si rozškrábal nějaké puchýře, které však před tím nebyly vidět.
Dneska se mi boláky trochu zlepšily, a tak jsme vyrazili na záchranářské cvičení. Vy to totiž nevíte, ale panička na mě chystá zradu. Pojedu skládat záchranářské zkoušky :) Leňa s flatkami Ebinkou a Vikinkou nás vyzvedla na točně a trochu jsme byli nuceni změnit plány, a tak jsme vyrazili na plochy, přestože budu skládat v sutinách. Byl jsem extrémě šikovný. V prvním kole jsem si dal tři nástřeláky, následně mě panička nechala vyhledat figuranta, kterého jsem vůbec neviděl odbíhat. Ze začátku jsem opět odbíhal a zkoušel, jetli si ze mě panička nedělá srandu, ale následně jsem se rozběhl do prostoru a krásně našel a vyštěkal. Druhý pokus, opět o kus těžší, byl zcela dokonalý. Zřejmě takhle to má vypadat na zkouškách. Na závěr jsem si dal dva nástřeláky a měl jsem odštěkáno. Mezitím se samozřejmě střídaly retrívřice a Smajlový. Ten je takzvaně dokonalý. Krásně štěká i bez povelu, jen aby mu už hodili tu hračku. Je prostě úplně božský!
To ale není zdaleka vše, co jsme dneska podnikli. Panička potom zmizela k Hanči tvořit referát, na chvíli se tam stala baleťákem a v tanečních piškotkách ji Háňa učila pár baletních cviků :) Pro představu, naše panička vyniká spíše ve sportech míčových, na tohle je tak trochu poleno, ale byla u toho prý nehorázná sranda. Následně pak Hanču učila pár volejbalových cviků, prostě komedie :) To už ale byla tma a holky se rozhodly vyrazit na noční projížďku na bruslích. V letním vánku se projížděly po sídlišti, na hřišti a když toho měly dost, sedly na branku a zakecaly se. To už ale volala mamka, že nás bere a jdeme jí naproti. Jelikož měl Smajla postroj, panička ho v euforii úžasného večera zapřáhla a zkouše jakýsi zvláštní druh mushingu. Ze začátku se trochu motali, ale za pár minut se k nám řítil zběsile tahající Smajlík a za ním na bruslích vlající panička. Takhle ho prý hodlá trénovat častěji, protože už je léto! Váš Kimátko

19.3.2010 - Ráno jak ze špatného filmu
Panička opět není zcela OK, a tak je s námi od středy doma. Ráno tedy normálně vstáváme a asistujeme a když se všichni odeberou z domu, zalehneme k paničce a čekáme, až nás vzbudí :) Jak možná někteří víte, jsem věrný kuchař a pod kuchyňskou linkou trávím polovinu svého života, stejně tak jako dnes ráno.
Mamka uvařila vodu a chtěla zalít čaj do konvice, ta ale z ničeho nic praskla a horká voda mi ostříkala záda a bok. Spustil jsem šílený pláč a utíkal do obýváku. Svým nářkem jsem vzbudil i paničku a ta se okamžitě vzbudila ze snů a spěchala se podívat, co se děje. To už jsem byl podán taťkovi do sprchy a ten mě chladil ledovou vodou. Mamka se mezitím snažila svoje popáleniny zachraňovat v umyvadle a neobvyklý ruch přilákal i zbytek smečky.
Po několika minutách pod studenou sprchou si mě přebrala panička, opatrně mě zabalila do ručníku a odnesla na postel. Dokonce ani Smajlík se na mě nešklíbil, když jsem byl donesen do, jak on si myslí, jeho postele.
Asi za dvě hodiny, když jsem řádně uschl, jsme vyrazili na procházku. Byl jsem až neobvykle veselý, po ranním zážitku ani stopy. Doma mě panička ze všech stran prohlížela, jestli nemám něco jako popáleniny, ale kromě malinko citlivé kůže (přestože obvykle jsem při každém škrábnutí histerický) jsem až zázračně bez újmy. A to jak na zdraví, tak na psychice, jelikož stále vesele vysávám pod kuchyňskou linkou. Váš Kimíček

12.3.2010 - Kromě nekonečného opakování sestavy se umíme i bavit :)
Jelikož jsme to s tím koncem nudy mysleli vážně, aktivně jsem se pustili do zábavy. Ve středu jsme odpoledne vyrazili na vyštěkávání do nedalekého, dalo by se říct, lesíka. Já jsem byl úžasný, kromě několika nástřeláků jsem našel svého prvního figuranta, kterého jsem neviděl odbíhat. Byla to trochu zrada. Když mě šla panička odvázat, těšil jsem se, jak se zase rozběhnu, když ona řekla akorát jakési "hledej" a ukázala do prostoru. Dvakrát jsem jen odběhnul a vrátil se, jestli to jako myslí vážně, ale na třetí pokus jsem se odvážně vrhl do porostu a svůj piškotek jsem si bezpečně našel a řádně vyřval.
Smajlíček zkoušel vyhledávání poprvé. Ty jeho podzimní pokusy se za pokusy o vyštěkávání rozhodně považovat nedají :) A tak se tedy naše figurantka Danka zmocnila jeho pískacího balónku, řádě Smajlového vydráždila a utekla mu. Pochopitelně ječel na celé kolo a když jsem ho pustila, rozběhl se za svým objektem, na Danku skočil a začal ji olizovat, aby mu vydala balónek. Stačilo jen říct "štěkej" a spustil se šílený řev, takže si svou pískačku řádně zasloužil. Odbíhaček si udělal ještě několik, občas začal štěkat i bez povelu, prostě teriér, to nejlepší plemeno i na vyštěkávání :)
Včera si panička udělala volno a zůstala s námi doma. Pro neznalé, tomu se říká nachlazení :) Po obědě jsem vyrazili do města za holkama a jedním klukem. Po cestě jsme měli malý incident s rómskou spoluobčankou, přesněji řečeno malým černým nevychovaným smradem, který neví, že cizí psy lekat nemá. Ano, jaký pán, taková pes :) Smajlíček dal tomu spratkovi jasně najevo, co si o něm myslí. Konečně jsme se sešli i s Radankou a Kess a s Jančou s Rox a Samem. Celá procházka probíhala v duchu pokusu o štěňátka s dohárávající Kessinou osobou mou i Smílovým. Snad by ani nebylo vhodné uveřejňovat, co Smajlíčkovi jeho pubertální mozeček způsobil.
A dnes měl zážitek především Smajla. Panička ho vytáhla do tělocvičny, kde trénuje volejbal a před zraky celého družstva se Smajlíkem potrénovala sestavu. Jiné prostředí tedy, jiný povrch, obecenstvo, přesně to, co na vystoupení potřebuje. Přinesl si pár balónků, se všemi přítomnými se třikrát přivítal a pomazlil a byl zcela spokojený.
Večer jsme na procházce potkali spoustu kamarádů, především potom štěněcí parsoní Nelinku. Oba jsme se s ní vyblbli a teď už plně spokojení hajáme. Váš Akšáček

6.3.2010 - Všechno je jednou poprvé ...
Nemám se čím chlubit, hormony se mnou mlátí fakt brutálně. Jsou to asi dva týdny, co panička přestala preferovat rize pozitivní motivaci a začala mi vysvětlovat metodu "cukr a bič". To sladké samozřejmě převládá z devadesáti procent, ale pochopil jsem, že když se přísným hlasem řekne "ke mě", neznamená to pouze, že si mám přijít pro pamlsek, nýbrž prostě musím si přijít pro pamlsek :) Co jsem ale dělal v pátek v hale, to už měla panička asi na tři vteřiny vidinu příštího psa jako borderčí fenky :)
Zažil jsem své první přímé setkání s háravkou a okamžitě se mi, jak panička říká, rozháral mozek. Naše kamarádka Kessinka nám končila první týden, čili se právě řítila do toho nejhoršího. První parkur jsem jakž takž odběhnul, sice jsem byl trochu nepozorný, ale všechno završil můj nezájem o uzel a snaha po doběhu uprchnout za Kess. V dalším běhu jsem již vůbec nebyl soustředění schopný, panička začala nervit, zavřela mě do boudičky. Potom jsem měli kruhový trénink, a tak se mě panička pokusila párkrát rozběhat, já vždycky udělal tři překážky, nechtěl jsem odměnu, jen jsem chtěl prchnout.
Nebudu snad ani popisovat, kolik mi přiletělo výchovných ... :) No, mě to bylo ale úplně jedno, já jsem měl před očima temno. Panička mě vytáhla z haly ven a zkoušela mě jenom lákat na sebe na pamlsek, pár jsem si jich vzal, ale na hračky jsem z vysoka prděl, nejraději bych šel za Kess.
I Kimeček měl utěkářské sklony. Když se cvičilo, tak prostě dělal, ale jakmile měl vteřinu volna, čumák na zem a šel hledat. Potvorák. Na mě ale zdaleka neměl.
Dnes jsme se dopoledne vydali za záchranáři a já se stal opět tím úžasným Smajlíčkem, krásně jsem cvičil na poslušnosti, i když stále je co se učit. Perfektně jsem zvládl vodorovný žebřík, který jsem nikdy nedělal a už ho bez problému chodím úplně sám. Nejvíc jsem si užíval společných her s ostatními pejsky, a že jich bylo neobvykle hodně!
Cestu domů jsme zvládli pěšky s Jančou, Roxinkou a Samíkem. Bylo to super! Krásně nám svítilo sluníčko, byla sice trochu zima, ale to je pouze detail :) Ještě jednou teda děkujem Janči, že paničku ráno vytáhla z postele a nenechali jsme si tedy toto úžasné dopoledne ujít. A zájemci můžou shlédnout fotečky ZDE! Váš Smajlánek



3.3.2010 - Hovínková rekapitulace :)
Je to už hodně dávno, co jsme se neozvali, a tak dnes přicházím s několika úžasnými zážitky.
Jenom na úvod a objasnění, panička se snaží všude s sebou nosit pytlíčky na hovínka, každé gatě, každá bunda, batoh, všude se válí sáčky. I ten vynález v podobě kostičky s roličkou pytlíků máme. Avšak občas se prostě stane, že se sejde náhoda s náhodou, pytlík není a hovínko musí zůstat na sídlištním trávníku. To se stane tak jednou do měsíce, jelikož se většinou venčíme v poli, nebo, jak už bylo zmíněno, jsou sáčky vždy po ruce.
A teď k minulému týdnu. Jednou jsme se tak s paničkou odpoledne vydali na procházku a potkali jsme Aničku s Ronym. Usoudili jsme, že bude rozumné se přemístit k nám na zahrádku, sednout a nechat psíky vyblbnout. Já byl samozřejmě vyvenčený, avšak musel jsem jít na sousední opečovávaný zeleninový záhonek udělat hromádku, a tak panička tasila sáček a uklizený polad položila na kraj, že až půjdeme, vezme ho do popelnice. Rony je ale správný bufeťák, věčně někde něco sbírá, kouše, žere, následně pak zvrací :) A když tak utíkal kolem sáčku s hovínkem, nenapadlo ho nic lepšího, než si ten skvělý objekt přivlastnit a odnést. Tenký sáček samozřejmě podlehl jeho zubům a naše panička se mohla potrhat smíchy, když ho Áňa zoufale naháněla, aby to okamžitě vyplivl :)
Proč ale ten vysvětlující začátek? Hned druhý den dorazila za paničkou Šárka, aby jí panička udělala nehty na ples :) Dopadly docela dobře a když řádně uschly, vydali jsme se Šárku doprovodit na procházku vodítkovou mezi paneláky. Panička vyrazila v teplákách bez kapes a v právě vytažené jarní vestě a tuto skutečnost si uvědomila, když jsem začal kadit. Šárka zachovala chladnou hlavu a z nedalekého odpaďáku přinesla městské sáčky, které jsou tak akorát "na hovno" :) Podařilo se uklidit a pokračovali jsme. Do doby, než se na svůj hovínkový obřad chystal Kimounový. Nyní už bylo řešením jen tiše a nenápadně uniknout z místa činu.
Došli jsme tedy k Šárce, která nás na chvíli pozvala dál. Samozřejmě vzala Barču a šly zase doprovodit nás. Vše probíhalo poklidně do doby, než se Kimeček znovu začal točit na kadění :) Šárka obětovala svůj sáček a hromádka byla uklizena :) Proč ten smích? Hned na to udělala hovínko i Baruška :) A Šárka ve svých nóbl čerstvě nalakovaných nehtech sbírala do sáčku, ve kterém si hovělo hovínko Kimečkovo i to druhé, Baruščino :) Vše dobře dopadlo, já nakonec taky nezůstal zahambený, a stejně jako Kimoušek, i já šel podruhé, naštěstí až u pole, kde se beztrestně neuklízí.
Příchod jara si tedy řádně užíváme a nebojte, za takových pár neuklizených si panička do nějakého hovínka určitě šlápne. A není vyloučeno, že to bude právě jednoho z nás, či se bude panička právě procházet v balerínkách. Štestí má na to dost :) Váš Smílek

20.2.2010 - Z krize do krize
Začátkem týdne začalo tát a tálo takovým způsobem, že se zdají být paniččina slova opravdu reálná. Když už to teď vypadá tak nadějně, prozradíme tedy zbytku světa, o co se vlastně jednalo. Byl začátek února, venku mrzlo, všude plno sněhu a ráno jsme se venčili s Áňou a Ronym. Když najednou paničku napadlo, že 26.února roztaje poslední kousek sněhu. Zvláštní, to bylo prostě tak moc magické, až to ani nejde vyjádřit. Prostě přes tehdejší mrazy panička doteď věřila, že se to vyplní. A vážně k tomu nemáme daleko.
Pozor, další příchod jara oznamují letní druhy ptáků, které k nám přiletěly. Dále potom to, že v na poli leží dvacet centimetrů vody, jelikož zmrzlá zem není schopná vstřebávat. Další novinkou je, že to již panička nevydržela a začala se Smajlovým opět uličkovat. Ulička už nemá ani pět centimetrů a Smajlíkovi vážně moc jde.
Včera jsme byli v hale, já jsem byl docela šikovný, ale Smajlík nebyl to, co bývá. Celý trénink byl takový divný, paničku ani moc nebavil. Kromě toho, že ji zase bolí záda a díky jakési pochroumané kyčli jí okolí tvrdí, že kulhá, což ona neustále popírá, jí na prstě na noze vyrostl takový vážně prapodivný útvar, který je prý obyčejným puchýřem, ale zato značně nechutným. K tomu si před tréninkem koupila pravé kravské mléko, na které má teda alergii, takže si to spočítejte a uznejte, že ji trénink ani bavit nemohl :)
Dneska mě panička nechala doma a vzala na mimořádný trénink kurzistů do haly jen Smajla. A krom toho, že mu stejně jako včera šly úplně úžasně zónečky, prý byl naprosto šílený. Puberťák jeden pronásledoval fenky a nic jiného ho nezajímalo. Dokonce ani panička, která mu dala značně najevo, že utíkat z parkuru teda jako nebude. Pochopil.
Já jsem si doma schrupnul, ani mi to kupodivu moc nevadilo. Dostal jsem dokonce dvě nové hračky, tenisák na šňůrce a uzel. Obě se mi moc líbí a už jsme se stihli se Smajlovým porafat, protože jemu se líbí pochopitelně ještě víc :) Váš Kimoulí

16.2.2010 - Puberta, zajíci, puberta, rvačky, puberta :)
Včera přišla panička o chvíli dřív a vyrazili jsme tedy na procházku zrovna v tu nejlepší dobu, kdy krásně svítlo a bylo příjemě teplo. V poli jsme objevili sněhuláka. Já z něj měl trochu respekt, avšak jen do doby, co se na něj vrhnul zuřivě řvoucí Kimeček a ukázal mu, že jen tak si tam teda postávat nebude. Tak dlouho do něj hrabal a kousal, až zlikvidoval celé spodní patro a tělo i hlava sněhuláka se na něj překlopily. Měl z toho ohromnou radost, začal hrabat do nerozpadlých kusů sněhu a válet se v něm. Já mu chvíli pomáhal, ovšem do doby, než jsem vyhrabal vééélikou mrkev a začal se jí živit. Prostě chápete tu demonstraci, všechno je lepší než granule. Jak měl Kimounové dokonáno a já šel jeho práci skontrolovat, ukradnul mi mrkev a začal mi s ní utíkat. Moudřejší ustoupí, a tak jsem vyčkával na správný okamžik a dělal, že si jeho ani mrkve nevšímám. Netrvalo dlouho a začal ji baštit on. To už nás ale panička připla na vodítko, že tohle není žádná hra, a že jdeme jinam a mrkev ať necháme zajícům.
Když ono bylo tak krásně a nám se domů nechtělo, utekli jsme tedy paničce na zahrádku. Panička občíhla přimrzlou uličku, jejímuž tvaru se však ulička říkat moc nedá. Vlivem počasí nám část, dobře tedy - uličky, zůstala na pěti centimetrech a v některých místech byla rozglábená na patnáct čísel. A přitom byla vesele přimrzlá a s tyčkami se nedalo pohnout ani o milimetr. Panička však nemůže do jara vydržet, a tak mě nechala párkrát uličkou proběhnout. Kromě toho, že jsem zapomněl, že i první a poslední tyčka je součástí té velé srandy, mi to po tak dlouhé pauze šlo bravurně a mám u paničky pochvalu.
Dneska jsme se vyrazili kamarádit za Mončou a jejím téměř ročním jorkšírkem Endym. Nebyla moc zima, malinko se snažilo o svícení i slunko a domů jsme se vraceli, pozorte, v šest hodin a za světla! Krom toho, že jsem musel párkrát Endíkovi vysvětlit, že já jsem ten dominantní teriér a on na mě rozhodně ječet nebude, načež jsem dostal vysvětlení od paničky, že pánem celé akce je ona, proběhlo vše v pořádku.
Téměř tedy. Našel jsem si zaječáka a patřičně jsem ho prohnal. Čtvrt hodiny mě nebylo. To už paničce přestává připomínat srandu a prý asi vážně začneme s výchovou. Zajíců bylo více a všichni, jako obvykle, se šťastným koncem. Všichni jsme přežili ve zdraví. Váš Smajlíček

14.2.2010 - Naše prosby byly z části vyslyšeny
Dneska je Valentýn, den zamilovaných, a tak se nad námi, pejsky milujícími zábavu, ten navrchu slitoval, oteplilo se na pár stupňů nad nulou a chvíli dokoce vykouklo sluníčko. My toho hned využili k příjemné procházce s Jančou, Roxou a Samou. Smajlík si prohnal pár zajíců, Roxinková taky, Sam a já jsme si spíše hráli a pobíhali kolem.
Večer jsme ještě pocvičili něco málo z triků a stihli jsme se ještě s Loulou porafat kvůli nové hračce. Teriér a půl - to jsou dohromady téměř dva teriéři, a tak se tedy občas nedohodnem. Samozřejmě, v prvé řadě se máme rádi, jenom si tu lásku dáváme takto najevo :) Váš Kimčák

13.2.2010 - Tomu už se dá vážně říkat deprese!!!
Panebože, všude je zima a sníh a ono pořád sněží! Ježišmarja! Co sme komu udělali? Je to vůbec normální? Jak by řekla Háňa, to je snad znamení...
Já se prostě a jednoduše nudím a občas svému okolí lezu na nervy. Ano, paniččiným jediným a obrovským přáním byl megahyperaktivní prtík, všechno na světě by dala za to, aby se mnou mohla jen tak běhat po venku, házet mi balonky, válet se společně po trávě a bojovat o hračku, ale copak to v takovém počasí jde? Ach bože. Takto je pro nás jediným vysvobozením cvičák, který mě však unaví tak z pětiny a stejně přijdu domů a kňourám s balónkem v tlamičce a škrábu paničku do nohy, aby mi ho házela.
Co hůř, já tímto definitivně nakazil Kimína. Stal se z něj přinejmenším otraválek, jak jsme u nás přezdívaní, ale on má poněkud odlišný styl. Přinese si balonek, hodí ho na zem a začně vrčet. A opravdu spolehlivě aportuje! Čtyři roky ho panička přemlouvala k aportu, objela desítky trenérů a přitom stačil ten nejlepší trenér - psí vzor. On prostě dělá jen to, co vidí u mě :)
A tak teď tedy cvičíme společně. Kimín leží - já ho přeskakuji, Kimín panáčkuje - já ho obíhám, a naopak a tak podobně. Spoustu cviků děláme společně, každý samozřejmě v jiném tempu, občas jeden z nás dělá, že nechápe, tak je u toho aspoň sranda. Jinak ale to neustálé opakování triků je fakt děs. Já jsem stále nadšený, nové cviky se učím neuvěřitelně rychle, ale v Kimíkově případě a také ze strany paničky chybí to velké nadšení. Pane Bože, prosím, ať už to utrpění v podobě zimy skončí!!! Váš Loulík

5.2.2010 - Užíváme si prázdnin, jak to jde
Dlouhé procházky, samé hry a mazlení, válení v peřinách :) Začali jsme v pondělí, kdy nás panička tahala z postele o půl jedenácté, abychom se šli vyvenčit. Po obědě nás Ráďa hodil do Lutopecen za Zuzkou a jejíma psíma holkama, corsičkou Rájou a haskynou Kirou.
Vyrazili jsme na tříhodinovou procházku, prošli jsme několik polí a dokonce i jiných vesnic a bylo to super. Rája na mě šíleně ječela a jelikož je asi tak dvacetkrát větší než já, vůbec mi to nepřipadalo srandovní. To Kimánek se s ní do štěkací hry pustí vždy velice rád. Co naopak miluju já, je utíkání někomu s hračkou :) A tak jsem si vždycky někde našel klacek a pichal s ním do oka ostatní hafoše tak dlouho, dokud se mnou někdo nezačal blbnout.
Procházeli jsme se dlouho, potkali jsme krávy, s kterými se Kimík opět chtěl kamarádit, i pár zajíců. Nakonec měla panička takmodrá kolena od ledových pádů, že už byl prostě čas vyrazit domů. Autem, samozřejmě :)
Hned v úterý jsme opět vyrazili ven na několik hodin. Ráno se tedy scénář opakoval, avšak vydrželi jsme téměř do jedenácti. Odpoledne jsem se stavili pro Aničku a Ronyho.
Trochu neobvykle jsme vyrazili na plačkovský konec, ale když jsme došli k výzkumáku a pole nikam nepokračovalo, přešli jsme přes cestu a byli jsme opět v našich polích. To už byli kluci řádně vyvenčení a dělali jenom bordel. Rony Aničce sebral rukavici a že on ji jako nevrátí :) Já a Kimíček jsme dali řádně najevo, že ten obludný borderák, kterého jsme potkali, nám rozhodně nebyl sympatický. Následovalo pár kousanic, honiček a kradenic klacků a najednou jsme stáli na rozcestí mezi Jarohněvicemi, Sobělicemi a Ratajemi.
Rozhodli jsme pro směr Sobělice, tedy jediný směr, kde byla alespoň trochu prošlápnutá cesta. Něšli jsme dlouho a najednou jsme uviděli asi tak dvěstě zajíců. Pár odvážlivců se z jejich tlupy uvolnilo a ty jsem potom řádně prohnal, avšak cesta opět dál napokračovala, a tak jsme se vydali směrem do Jarohněvic, za skupinkou zajíců.
Když jsme k nim došli, ve mě se probudil vášnivý a neúnavný lovec a vyrazil jsem na hon. Podívaná to prý byla nádherná, zajíci přede mnou kličkovali, utíkali mi, ale já jim byl pořád v patách. Krásné bylo taky to, když se ke mě přidal Kimeček, nebo když mi Rony cíleně nadbíhal. To jsme chvílemi byli od zajíců doslova pár centimetrů. Na několik minut jsem potom zmizel za kopec, což již byla pro paničku značně stresující situace, ale všechno dobře dopadlo, já přiběhnul a nebyl jsem ani trošičku unavený, a že bych šel jako prohánět znovu. To mě ale panička připnula na vodítko, jelikož se začalo stmívat a to bychom nemuseli dojít domů.
Byli jsme vážně daleko a navíc nikdo nevěděl, v kterých místech se přesně nacházíme. No a nezbylo nám nic jiného, než vyrazit alespoň směrem k domovu. Všude bylo plno sněhu, Kimíka už ta procházka přestala bavit, byla mu zima, ale musel šlapat. Já stále neúnavně pobíhal kolem a v nestřežených okamžicích požíral zaječí bobky.
Neuvěřitelné se stalo skutečností, nakonec jsme dorazili, téměř za tmy :) Dostali jsme véču a donocne jsme se večer odmítli jít vyčurat. Já samozřejmě zkoušel ještě nosit balónek, ale panička mě odmítla, už bych toho prý mohl mít dost. Kdo chce shlédnout fotky z obou procházek a z mého velkého lovu, nahlédněte SEM!
Ve středu se pak nic zvláštího nestalo, panička odjela lyžovat. Vrátila se se slovy, že na českých sjezdovkách jí vadí pomy, muldy a především lidi.
Včera jsme se vydali za Jančou, Rox a Samem, obešli jsme betonku, bylo to fajn. Dokonce i bez zajíců :)
Dneska nás ještě čeká hala a večer jedeme na velký výlet. Už se moc těšíme! Váš sMajla



31.1.2010 - Rekapitulování posledního lednového týdne
Tento týden se toho událo vážně přemnoho. Už v pondělí se stalo něco úžasně divně zvláštního a neobvyklého. Kromě toho, že přišla panička ze školy dřív, a tak jsme šli ven pořádně blbnout. Fajn zpestření, když jí občas něco odpadne a překvapí nás. Nenormální ještě nebylo ani to, že potom odešla na trénink. Když ale dovalila, vyrazili jsme na pořádnou procházku a byla pořádná zima. Stále takový stereotyp, ale když se pak naložila do vany, slyší tak kocoura, jak chroupe granule. Jelikož si náš Alfík většinou vezme tři granulky a zase odejde, bylo jí divné, že už je tam nějak dlouho. Vykoukla teda z koupelny a uviděla Smílového, jak stojí na lince a vymetá kočičí misky. A stála před velkým problémem. Potrestat, nepotrestat? Vylézat z vany, nevylézat? Bude stačit okřiknutí, nebo musí přijít ke slovu pořádný trest? Zkusit léčbu šokem, i přes to, že Smajlík vlastně ani neví, že to nesmí, když to nikdy nezkoušel? Rozhodla se situaci řešit neutrálně. Zalezla zpátky do vany a nenápadně zavolala "náááá". Přiběhli jsme oba, bez přemýšlení. Nutno ještě dodat, že před záchvatem žravosti Smajla normálně večeřel, ba dokonce zblajzl celou porci. Prazvláštní. Spořádat dvě porce, to vážně běžně nedělá.
V úterý pak Smajlíček hamal opět krásně, nenechal v misce jedinou granuli, stejně tak potom ve středu. To přišla panička opět dřív a první šel ven jen Smajlík s paničkou, házela mu balónek a on neúnavně nosil, něco aj cvičili, spíš si ale jen hráli. Potom jsem šel řádit já a pozor, dokonce jsem APORTOVAL!!! Panička měla i foťák, a tak vznikly moc hezké fotky. Ve čtvrtek jsme se pak celé odpolede váleli.
V pátek měla již panička prázdniny, a tak jsme ráno vyrazili za Jančou, Roxy a Samem. Za necelé dvě hodinky jsme obešli velký okruh, všichni jsme se pořádně vyblbli, já jsem na sobě nesl snad pět kilo sněhu, který byl ve formě obrovských sněhových kulí nabalený na mých chlupech. Navečer jsme vyrazili do haly, oba jsme běhali krásně, Smajlík si několikrát zkusil áčko, na kterém je vážně úžasný. Převelice šikovný byl na kladině i na sekvencích, ale při proskakování kruhem skočil mimo a zahákl si na gumě tlapku, takže spustil histerickou scénku. Nic se mu nestalo, kruhu se vyhýbá obloukem, z výcvikových důvodů si ho ještě tentrénink párkrát proskočil, avšak o jistotě se mluvit určitě nedá.
Sobota proběhla ve znamení válení. Hráli jsme si v peřinách, panička nám tradičně dělala třetího psa a byla to hrozná sranda :) Také jsme hodně trénovali triky, já už bez obav zvládám dotyky předními i zadními packami, otočku na krabici i vlezení do krabice. Musíme hodně pomalu, k novým věcem a cvikům nemám důvěru, a tak to chce ze strany paničky upřímnou a viditelnou radost ze sebemenšího pokroku. Ano, proto ty šílené zvuky :) Smajlíček piluje plazení, chůzi po zadních, pivot a po delší době se vrátil k přikrytí dekou, na které se nějak zapomnělo. Pak se také naučil sedět a pomocí tlapky držet deštník. Zuzka říkala, že to za dva dny dá v pohodě. Co dva dny, stačily mu dvě minuty :) Já teprve bojuji s počáteční fází, kterou Smajlík zcela vynechal.
Dnešek potom zkrátím na větší událost, totiž celkem početnou návštěvu se čtyřmi dětmi. Já to mám na háku, když ječí, ječím taky, ony ze mě mají strach a ječí ještě víc, já z toho mám srandu a tudíž ječím taky čím dál víc :) A Smajlík prostě měnší občany nějak neuznává. Raději si vybere někoho, kdo psy zrovna vůbec nemusí, sedne mu na klín a zanechá po sobě pár chlupů na památku :) Váš Kimeček



23.1.2010 - Sobotááá
Jak milé probuzení dnes ráno přichystala mamka naší paničce. „Zase ráno zajíc u popelnic! Oba mi utekli až do půlky pole a běž si je vyvenčit sama!“ :) Nu což, paničce se z postele nechtělo, a tak se tentokrát taťka obětovat a vyrazil s námi do sadu, kde bývá prý ušáků míň. A když jsme se vrátili, kruté probuzení paničku neminulo.
Ráno jsme dělali bordel a oba jsme dostali tabletku na odčervení. Chvíli na to nám panička čistila zuby a objevila mi za škraní schovaný odčervovací prášek :) Ten jsem dostal na druhý pokus zabalený do hovězího masa, které můj žaludek poněkud nepříjmá, ale panička si říkala, že kousek nevadí. Vadí. Za půl hodiny byl i s práškem opět venku :)
Odpoledne jsem se vydali do polí směr Plačkov a paničku napadlo zavolat Šárce, jestli už má venčení za sebou. A tak nás bylo na procházku zase trochu víc. Pro neznalé, připojily se k nám dvě agiliťačky, které nás všude vozí, Šárka a westík Bára. S Barčou sice není moc sranda, procházku si užívá stejně jako já, jenom ten Smíle se pořád pokoušel o nějaké hraní. Krásně svítilo sluníčko a vznikloi pár hezkých fotek. Určitě si na holky zase někdy vzpomenem a vydáme se za nimi. Váš Kimoulí



21.1.2010 - Zaječí den
Začneme tím, že nám dnes panička koupila novou hračku. Nic neobvyklého :) Rozumějte tomu tak, že každý den jednu hračku dostaneme a dvě panička vyhazuje. Že vám to matematicky nevychází? Fajn postřeh, leč naše hračky jsou zázračné a samy se množí. Dneska napříhlad letěla do koše hlava z jakési obludy, tělo nám ještě dobře poslouží k dalším rošťárnám. Dále pak to byly kousky nějaké pískačky, nutno říci, že již nebyla identifikovatelná. A jako náhražku jsme dostali úžasné lano z velkým uzlem uprstřed a s tenisákem na každé straně, lépe řečeno přetahovadlo pro dva hafoše. Ovšemže tenisák už tam je jenom jeden a z prostředního velkého uzle trčí špagáty, avšak hračka je stále více než použitelná.
Nechme hraček, pojďme na procházku. Jen co jsme ráno vylezli z baráku, uviděl jsem zajíce a prchal jsem, Kimík se mnou. Brzy jsme se vrátili, procházka, takzvaná vodítková, mohla pokračovat. A když jsme si to zrovna šmárovali přes cestu, vyběhl před námi další ušák. V takové situaci je vodítko opravdu záchranou, na rušné komunikaci by bylo i na rychlé uposlechnutí povelu na přivolání pozdě. A co takhle, kdybych zrovna neposlechl já nebo Kimounový, nebo jako na potvoru oba.
Ano, i odpolední prochajda se nesla v duchu zaječím. První jsme se tedy s Kímíčkem naháněli, kradli jsme si klaceka přetahovali se o něj a potom jsem prohnal dalšího zaječího drzouna. Tentokrát i s fotodokumentací :) Potom jsme potkali labradorku Ketku, se kterou jsme se řádně vyběhali a vyrafali, a nakonec ještě kníračku Jenny. Aby nám to nebylo líto, společně jsme vyplašili další bandu ušatých.
Už to zní trapně, ale veřte či ne, i večer jsme v dálce zahlédli pár zajíců a s jedním jsem měl osobní setkání, tedy prohánění. Můžu já za to, že je jich tu teď všude tolik? Alespoň, že mám tak skvělý styl honu, který po chvíli stejně vzdám, protože je mi jasné, že na zaječí nohy vážně nemám. I to přivolání prozatím funguje :)
Ještě jedna novinka. Máme novou deku, která byla grátis ke kočičím granulím, a já ji patřičě hned obsadil a zasmradil sušeným jícnem, či co to bylo. Aby však nedošlo k nedorozumění. Dnes jsem poctivě zbouchal celou večeři, proto ta dobrota. Když stávkuji a nehamám granule, z výchovných důvodů samozřejmě nic nedostávám. A také jsme konečně po půl roce dojedli kýbl Candiesů, který jsme, už ani nevím, jestli já nebo Kimík, vyhráli v létě v Brně :) Pro lepší předtstavu, jak vlastně probíhalo naše odpoledne, můžete shlédnout fotky. Váš Smíla



19.1.2010 - Jedno malé přání
Opět už více než den v kuse padá sníh, na ledové vrstvě je nyní vrstva sněhová, zatím asi desetičíslová. A my nepřestáváme věřit, že se brzy zastaví, roztaje a už bude jaro. Panička dnes vyslovila jedno příní: Já bych se tak moc chtěla s klukama proběhnout po krásné zelené trávě, v botaskách, v teplákách a v tom nejvolnějším tričku, které doma mám.
Na dnešní odpolední procházku jsme se vydali do pole, potkali jsme Ronďáka, který si s sebou přinesl hračku a půl hodiny jsme se všichni tři naháněli. Já jsem samozřejmě vždy vyhrál každou přetahovačku, statečně jsem odolával Ronyho kilům i Kimíkově neustálému štěkotu, že on tu hračku jako taky na chvíli chce. No a dalo by se tomu říkat, že ještě za světla jsme se vraceli domů, a to už bylo pět hodin! První důkazní materiály, že se blíží jaro :)
Večer jsme na prochajdě objevili takovou velkou bílou věc, ba dokonce to bylo větší, než panička naše. Ona to nazývala jakýmsi sněhulákem, ale mě ani Kimounovému se to ani trochu nezamlouvalo. Jak komický pohled :) Oba jsme stáli v bezpečné vzdálenosti, řvali a vrčeli jsme jak urvaní a když bylo najednou pár vteřin ticha a jeden z nás zase štěkl, ten druhý se ho lekl, uskočil, a ten štěkající se lekl toho uskakujícího vedle sebe a uskočil taky :) No prostě hrdinové. Po pár minutách prověřování si Kimín k té věci dokonce čmuchnul, já jsem přistoupil na půl metr, ale na víc teda ještě namám. Zítra ráno to půjdem omrknout znovu, slíbila nám to panička. Váš Smílové

16.1.2010 - Veleodpolední veleprocházka s velejančinou velesmečkou
Ráno byla trochu nuda, a tak jsme paničku vzbudili, aby si s náma šla konečně hrát. Jediné, co na ni zabírá, je už snad jen házení balónků na hlavu a hrabání packou do obličeje, přičemž Kimeček zkouší lízání a zavrtávání se pod peřinu, a společnými silami ji vždycky z pelechu vytáhneme.
Místo velkého hraní však nastalo malé hraní a velký úklid. Veleúklid rovná se poskládat metrovou velehromadu oblečení, z tisíce hromádek a věcí na psacím stole udělat duo velehromádek, prach počká do příštího týdne :) Nastalo také velevysávání, které je u nás pravidelné jednotýdení. Střed pokoje, kde se chodí a vidí, musí panička vysávat obden, aby se neřeklo. No, většinou to stejně vysává maminka, ale velevysávání znamená výlux podpostele a ostatních, lidem téměř nepřístupných míst, avšak Smílovy všudy přítomné chlupy jsou tam velespolehlivě vždycky :)
Veleúklid byl dokončen, přišel čas oběda a zábavného veleodpoledne. Přišla za námi Janča s Roxinkou a Samíkem a my se po delší době vydali na veleprochajdu. Šli jsme náš známý veleokruh, který jsme si nakonec neplánovaně obešli téměř dvakrát, potkali jsme velemnožství psích kamarádů, nafotili velepočet fotek a užili si velesrandu.
Dnešní zápisek raději nebudu velepřehánět, ať se vám z těch nekonečných vele nezamotá hlava. Víte co? Běžte už rači spát :) Před tím ale mrkněte na fotky. Váš Pan Veleusměvavý



12.1.2010 - Všude samý led a Kimeček už z toho blázní
Mrznou mi tlapky a super procházky si představuju rozhodně jinak. Kdyby se dalo aspoň válet ve sněhu, ale co s ledem? Však já to paničce vynahrazuju doma. Mé zbláznění pokračuje a pozor, včera jsem paničce dokonce nosil balónek!!! Prostě mi ho hodila a já ho přiaportoval. Že bych to pochytil od Smajlíka?
Dneska panička přišla ze školy dřív, po pravidelné procházce jsme si chvíli hráli doma, ale omezené prostory bytu nás vyhnaly ven. První jsem šel jen já s paničkou. Trénovali jsme chůzi u nohy a přetahovali jsme se. Po mě šel samozřejmě Smajlík. Také trénoval chůzi u nohy a na povel vyběhnout dopředu a běžet a běžet, dokud nedostane jiný povel. A že mu to jde :) Nakonec mu panička půl hodiny házela balónek a potom naznala, že parsona alespoň trošičku unavila. Omyl. Doma přišlo na řadu pískací prasátko a trénink triků.
Na večerní prochajdu panička vyrazila ve svých úžasných kolobotách. Kolečko pochopitelně vytáhla, leč plochá podrážka bez drážek ji na ledovém podkladu neušetřila desítek uklouznutí a třech komických pádů. To má za to, že je líná soukat se do zimních botů :) Váš Akša

10.1.2010 - Smajlíkovo z nesmajlových vstání
Dnes už je Smíle opět náš Smíle. Veterina se nekonala, třepání přestalo, večeře sice tradičně zůstala v misce, ale prase je zázračné a opět píská a je tedy středem vesmíru :) A pozor, jako bonus se za dva dny naučil slalom mezi nohama, twista a dneska začal s plazením, taková klasika. Konečně umí také rozlišit povel válení sudů na obě strany a drzoun jeden se naučil už i kroutit hlavou, teď už jen dopilovat sklonění hlavy mezi nohy. A už má také oficiálně nahlášené své první neficiální agi závody :)
Ale dost o Smajlovém, teď o mě, jak jsem se zbláznil. Nějak jsem se nechal inspirovat bílým lumpem, tedy tím pravým bílým lumpem, toho prapodivného bez zájmu o cvičení napodobuji věčně :) Celý den chodím za paničkou jak ocásek a nosím jí hračky, kdykoliv uslyším klikrt, který ani nemusí být určený pro mě, radostně přibíhám pro odměnku. A jak jsem potom zklamaný, když přede mnou panička zavírá dveře. O to víc jsem potom šťastný, když jde kňučet pro změnu Smajla :)
Odpolední procházku ve společnosti Ronyho jsem si moc neužil, hoďku a půl venku v tomhle počasí moc neuznávám. Večer to už bylo lepší, pole jsme neriskovali, jelikož byl z chodníků konečně odhrnutý sníh, a tak jsem své venčičky a Loulu zatáhl na velký plačkovský okruh, kde jsem docela dlouho nebyl, a tak jsem si ho pořádně užil. A najednou mi ani ta hodina nevadila :)
Večer jsem opět lítal s tenisákem a vyzíval všechny ke hře, zopáknul jsem si shaping a spořádal jeden hrtánek. Smílové opět demonstruje, nejí, i ten uzený hrtan nechtěl, ale ono mu to určitě nevydrží dýl než do rána. Váš Kimounový

9.1.2010 - Ledová nadílka a prapodivný Smile
Celý svět je jeden velký led :) Doslova. Nejen že včera nepřetržitě celý den a celou noc sněžilo, k dosavadní hromadě sněhu přibyly další centimetry a k těm předpovídaným padesáti číslům nyní nemáme vůbec daleko, ale v noci počasí vymyslelo něco pořádně divného a ráno byl na cestách a chodnících led a dokonce sněhové kluziště bez problému udrželo mě i Kimíčka. Panička se buď klouzala a hňápala, nebo se každým šlápnutím propadala po kolena do sněhu, přičemž ji horní vrstva ledu utvořila slušné modřiny. Všude byly rampouchy, na domech i na stromech, na větvích pak nebyla rstva sněhu, nýbrž vrstva zmrzlé vody ze všech stran. Tohle se vážně jen tak nevidí.
Důležitější a ještě méně veselejší skutečností pak je, že jsem ale vážně pořádně prapodivný. Už včera na výstavě jsem se paničce zdál protivný, nebyl jsem ve své kůži, nechtělo se mi poslouchat, ale každý pes má občas své dny. Večer na procházce jsme s Kimíčkem hrozně dlouho dováděli ve sněhu a když jsme se vrátili domů, každému s nás panička vysypala z bundy kýbl sněhu. Celý večer jsem potom ležel na zemi a třepal se a večeře jsem se ani nedotkl. Panička si myslela že jsem přetažený, vyzmrzaný a psychicky unavený, a tak mi jídlo nenutila a nechala mě být.
Po noci strávené na zemi, místo s paničkou v posteli, jsem ráno zblajzl celou snídani a opět jsem odmítl dobrovolně vyrazit na procházku. Venku to všude klouzalo, byla zima, ale prostě jsem musel. Celý den jsem potom, s vyjímkou odpolední procházky a asi třech paniččiných pokusů o hru, ležel na zemi a třepal se. Večeři jsem potom snědl skoro celou a nezapomněl jsem svému prasátku dát najevo, že mnoho chvil žvota mu už nezbývá. Přesněji řečeno, už si nezapíská vůbec :) Zítra to vypadá, že vyrazíme na veterinu, protože tohle u mě vážně není normální. Váš Loula



3.1.2010 - Máme nového kamaráda
Jak krásné bylo dnešní ráno. Venku nula, sníh a sluníčko. Dopoledne panička spala, takže trochu nuda, po obědě pak jela do zveráku, načež já spustil šílenou scénku, jakože mě moje panička nikam odcházet nebude! Kromě toho, že mi koupila zubní pastu, rukavici na vyšesávání a šampón, nezapomněla přibrat úžasné pískací prasátko. S tím jsem asi půl hodiny blbnul a pozor, ono přežilo! S litrem slin uvnitř, ale ještě se snažilo pískat :) Pak mi bylo odebráno a panička mi v rámci předvýstavního šílenství ostříhala drápky, vyčistila zuby a vyzkoušela mě i vyčesat. Zoubky vyčistila i Kimíkovi a aby mu to nebylo líto, kožich byl vyčesán i jemu.
A přišel čas na odpolední procházku. Panička byla domluvená s Ráďou, který má nádherného a úžasného kaňáka Daga. My jsme ho ještě nikdy neviděli, a tak panička očekávala nejrůznější reakce, ale roční skoroštěně nám bylo oboum očividně sympatické, a tak jsme mohli s klidem vyrazit do polí. Kimík začal Daga nahánět svým oblíbeným stylem, kdy běží, u toho vrčí a hrozně štěká. Vypadá hrůzostrašně, ale on tím nic špatného nemyslí :) To mé vrčení a chňapání vychází zatím z nedůvěry a ostražitosti k větším psům, ale když jsem zrovna s Dagem běhal a hrál si s ním, stejně jako Kimíkovy, nebyly mé úmysly nijak nepěkné.
Procházkovali jsme asi hodinu a půl, až nám byla taková zima, že jsme se rozloučili a dorazili domů. Tam jsem si opět vytáhl svého nového čuníka, který opět pár minutek, tedy než byl zaplněn slinami, pískal. Ještě jsme s paničkou pocvičili zónečku a kruh, postoj a aport, stejně tak potom Kimík, který však v rámci aportu trénuje shaping. Nakonec jsme si ještě pohráli navzájem, dostali jsme véču, večer se ještě vyvenčili a jelikož jsme oba stále překypovali energií, každému z nás byl přidělen jeden dobývací balónek a teď si můžu jít s klidným svědomím lehnout. Váš Smajlík

2.1.2010 - Chatování s Hančou, kůlmou a s desítkama laků na nehty
Právě jsme dorazili z chaty, kde jsme dočasně bydleli už od středy. Jela s námi i Hanča, a tak jsme měli všichni o zábavu postaráno.
Ve čtvrtek, tedy na silvestra, jsme se všichni probudili ve skvělé náladě, protože krásně svítilo sluníčko. Ráno nás venčila mamka, protože si holky chtěly trochu pospat. A poté, co se probudily a otestovaly paniččinu novou kůlmu, jsme se vydali na odpolední venčírování. Tam si holky své výtvory nafotily, protože to prý nemohlo být nezvěčněno. Teda já ani Smajlík nechápeme, co na tom ti lidi mají a využíváme každé chvilky, když paničce nemusíme pózovat. Na procházce jsme se řádně vyběhali, vyčmuchali a dokonce jsme se byli vykoupat v potůčku. Večer u nás byly návštěvy, já byl společensky zalezený nahoře pod postelí a s každou rachejtlí jsem dával uši dál a dál a hlavou jsem div neudělal díru do podlahy.
Na Nový rok byl pak program podobný s tím rozdílem, že se nám zatáhlo, nasněžilo a začalo mrznout. Takže opět kůlma a opět super procházka, kde jsem samozřejmě většinu času strávil válením ve sněhu a Smajlík pak běháním kolem a skákáním na mě. A večer opět návštěvníci.
A dneska napadl další sníh a tak byly procházky zase o trochu veselejší. Odpoledne jsme pak odjeli domů a ještě teď všechny ty zážitky vstřebáváme :) Chcete-li vstřebávat s námi, nahlédněte na rajče, kde na vás čekají fotky. Váš Kimík