Deníček 2011

Můj milý deníčku... jak se tlapky činily v roce 2011

26.12.2011 - Vánoce čtyřikrát více
Letos jsme se opravdu maximálně vánočně naladili až na poslední chvíli. Panička si uklidila pokojík, zastřihla nám paspárky a Smajlíkovi ocas, i když si teda nedala zrovna záležet, já už kadeřníka nestihl. Jako odměnky jsme dostávali výhradně domácí psí cukroví a poslední týden chodila panička do školy úplně zbytečně, leč chodila tam a sama neví proč.
Ve čtvrtek si panička rozdala dárky se spolužáky, dopoledne strávila na bowlingu a řekněme oslavou, že začínají prázdniny. Odpoledne jsme šli na dlouhou procházku, doma si hráli a trénovali tríčky a večer jsme taky venčení neplánovaně prodloužili.
Páteční dopoledne panička pracovala, tedy uklízela :) Po obědě jsme vyrazili na prochajdu s Jančou, Roxy a Fairy a s Radkou a Kesskou. Ke konci jsme ještě potkali Barču s Jackie, takže mohl Smíleček zase jednou ukázat, jak neví, co se svými hormony. Jinak si holky předaly dárečky a my se nesutečně řádně zaprasili, až jsem musel podstoupit celkovou koupel.
Čtyřiadvacátého měla panička v pořadí třetí, tentokrát oficiální hlavní Vánoce. Už dopoledne všichni naskládali dárky pod stromeček a pan Parson pochopitelně v nestřeženou chvíli společný velký psí dárek vyčmuchal, rozškubal papír a vytáhl si, co se mu zrovna líbilo. A já jen seděl a nevěděl jsem, jestli si můžu taky něco nabídnout, ale něco mi říkalo, že asik nee :) Smajlík se však brzy odhalil, když začal pískat s tou největší hračkou, která v balíku byla, a tak po celý zbytek dne panička dárky strážila a vysvětlovala nám, že musíme počkat na Ježíška. A Smajlíček se na něj celý den nesmírně těšil :)
Večer si pak mohl dárek legálně otevřít a vyzkoušet úplně všechny hračky. Nejvíc ho zaujal „nezničitelný“ balón, který pochopitelně zničil, aj když po velkém únavném hodinovém boji, a pískací krokodýl. Já jsem si zabavil pískací balónek s ocáskem a hamounil jsem si ho pod stolem, pak jsem sežral pár střívek a žebírko v prasečí kůži. A panička měla největší radost z našich úžasných postrojků, ty si fakt zamilovala...
V neděli před obědem nás panička dostatečně vyvenčila a vzhledem k zachování vánoční pohody a Smajlíkovým zimním depresím jsme zůstali doma a na návštěvu k rodině a jorkšírovi Guccimu odjela jen dvounohá část smečky. Tam se v dárcích pokračovalo a my se pak dočkali večer procházky, společného hraní a každý své žvýkací dobroty plus pískací hračky.
Dnes jsme vyrazili na procházku s Aničkou a Ronym, užili jsme si také menší agilitní trénink, především já jsem byl šťasten a celou dobu jsem nadšeně běžkal na přetahovadlo. Večer jsme si po prochajdě ještě pocvičili s klikrem, já se učím příjemnému výrazu při nasazování postroje, Smajlík se ho pro jistotu učí nasazovat sám. Nejvíc se mu ale panička směje, když po něm chce, aby zvedal obě pravé či levé packy najednou, strašně vtipně s nima mává a přitom drží rovnováhu, fakt vtipné :) No a pak pochopitelně chvilka boje s pískací hračkou pro každého, když jsou ty Vánoce... Váš Kimátko





20.12.2011 - Pan Parson moc dobře věděl, proč nechce do ordinace vkročit za nic na světě
Včera pěkně panička došla ze školy a šli jsme si zahrát frisbee. Kimíček byl disky naprosto uchvácen, hru si opravdu užívá, jen talíře zřejmě nikdy spolehlivě chytat nebude při jeho jednom náhodném chycení za trénink :) Prostě pořád to samé, už půl roku, téměř žádný pokrok :)) A já přesně naopak. Chytnu více méně vše, již jsem se aklimatizoval na paniččiny nepěkné hody, nyní již háže docela slušně, ovšem na druhou stranu zase zkouší i jiné hody, takže se mi schopnost chytat nehezky mrštěné talíře hodí. Frisbee pochopitelně také miluji, již naprosto přesně vím, kdy se mám přijít s diskem tahat, přesně na povel pouštím a běžím pro další, prostě podezřelá dokonalost...
Potom však dojeli rodiče z práce a jeli jsme na veterinu na pravidelnou údržbu všeho zvířectva - odčervení, odblešení, Kimíček vymačkat žlázky. Mno a já mám k panu doktorovi i tak řádný odpor, nicméně tentokrát jsem měl důvod nechat se táhnout po dlažbě už z čekárny. Jž od léta si panička pohrávala s myšlenkou, že mě nechá hormonálně vykastrovat, a po nedělním totálním erroru se definitivně rozhodla. Její ego nebylo příliš nadšené, že se mi změnší koule a budu vonět jako fena, ovšem za cenu, že mě snad implantát zbaví jednoho velkého stresu, který mě dostává do psycha. A to především přehnaného teritoriálního chování, o kterém se teď ukáže, či je vrozené, nebo jen tolik podpořené mými nevybouřenými hormony. A taky už nebudu muset řešit, zda chci čmuchat háravky, či cvičit s paničkou, protože obojí nadevše miluji, proto mám vždy depresi, když se poněkud více voňavé slečny načmuchám. Tak do měsíce bych již měl být bez testosteronu a za půl roku zase pes se vším všudy, bude to ještě dosti vtipné :) A doma se mi všichni smějí a říkají mi Kastrát :))
Mno a večer panička pekla psí cukroví. Prvně játrové vločkové kostičky s česnekem, které nás zcela uchvátily, a panička je měla hotové raz dva. O to víc byla potom vzteklá, když zpracovávala mrkvovocelerové těsto s medovou příchutí a ono se strašně bránilo, ale výsledek opravdu stál za to a i tyhle kostičky u nás uspěly na výbornou. Večer jsme byli oba přežraní k prasknutí, protože byla panička přešťastná, jak nám její výtvory chutnaly :)
Dnes měla panička v plánu nás vzít na cvičáček, mě na sbíhačky, Kimíka na oprášení spinů, které se za poslední dobu solidně naučil. I odpoledne však bylo všecko venku namrzlé, tož poněkud nemělo smysl ohrožovat naše zdraví a spokojili jsme se s běhací a hrací procházkou, dokonce už Kimíček pomalu ignoruje petardy... Potom panička upadla do své zimní hybernace (poslední dobou vyžaduje deset hodin spánku denně, což není normální :), my docela bez protestů s ní, večer opět procházka, klasický a velmi zábavný shapingoidní klikr trénink a já si ještě vynutil pískací kost, protože jsem věděl, že čeká v barelu jen na mě. Padla za vlast za přibližně tři minuty, pak jsem ji hodinu porcoval na tisíc malých částí a to konečně uspokojilo mou touhu něco totálně zničit. Váš Kastrát :)



17.12.2011 - Tak to už je docela vrchol :)
Tento týden byl strašně uspěchaný. Panička byla buď dlouho ve škole, bo se škole věnovala i doma, což moc často nepraktikuje. Přesto jsme v pondělí i v úterý navštívili cvičák aj s Jančou, Roxy a Fairy a než byla tma, já trénoval sbíhání na kladině. Je to takové prapodivné, když mám za kladinou překážku, soustředím se na běh dopředu a občas nevím co s nohama, jak tam nic nemám, mám problém se soustředěním se na běh vpřed maximální rychlostí, což panička moc dobře nechápe, když tento základ mi vždy šel dokonale. Ale více méně zóny šlapu, aj když zdaleka neběhám celou kladinu. Pak jsme vždycky zatmili a běhali jsme jen rovinky přes celý cvičák a výborně jsme se u toho bavili :)
Ve středu a čtvrtek nám panička omezila zábavu na hry na schovku, krátké procvičování triků, dobývací hračky či pískačky. V pátek jsme jeli do haly, já jsem se snažil velmi moc, Kimík trošku míň, ale i tak byla panička plně spokojená.
Dneska dopoledne vzala panička na zavírání cvičáku jen Kimíčka, aby se mnou někdo neměl problém, takže jsem bavil rodinu nepřetržitý fňukáním u dveří. Když má drahá polovička s panem jorkšírovým dorazili, šel jsem jen já běhati ven s tenisákem, trénovat triky a prostě si jen užívat jedné velké hry.
Odpoledne k nám přišla návštěva. Tetička nám již dala dárky na Vánoce, protože když doma schová pískací hračky, nemůže se svým psem dost dobře přežít :) Já jsem si zabavil velikánský pískací balónek a Kimánek pískací kost, kterou si však šel jen schovat do pelíšku a zbytek návštěvy seděl pod stolem a čekal, komu odpadne kousek jídla. To já jsem bojoval až do úplného vyčerpání a nešlo mi mou kořist zabít úplně, i když už téměř nepískala, neb v ní bylo asi půl litru slin. Byl jsme běsný, měl jsem pěnu u pusy, jazyk až na vestě, vraždil jsem opravdu ze všech sil, leč tohoto protivníka jsem ani za hodinu nepřemohl. Maminka mi ho zabavila a schovala po té, co byla kompletně celá postel zaslintaná a já na pokraji sil. Další hodinu jsem chodil a kňoural, jelikož jsem netušil, ve které části bytu se může moje hračka nacházet, a panička mně ani nechtěla dovolit ji hledat, jelikož bych ji jistě našel, a odlákala mou pozornost pršůtkem. No a zbytek návštěvy jsem tedy strávil s Kimíčkem a tajně jsme doufali, že někdo odolá našim smutným očím. Ke konci na mě již dolehlo dopolední tesknění a odpolení válčení a usínal jsem ve stoje, za což se mi všichni strašně smáli, ale to já dělám docela běžně :)
Eště je třeba zmínit, jak moc jsem drzý a vlastně nevychovaný. Spím pochopitelně s paničkou v posteli, tedy panička spí se mnou v mojí posteli. Dosud jsem se vždycky podle nálady různě hnízdil, lepil na panička, hrabal si noru v peřině a nejčastěji jsem se během noci rozvalil přímo uprostřed postele a vytlačoval jsem paničku ven. Co však dělám poslední dobou, je vrchol všeho. Rád se totiž válím na paniččině měkké dece, která je vždy přehozená přes kraj postele jako dekorace. A zvláštní, že ráno se deka vždycky objeví namuchlaná na druhé straně postele v oblasti polštáře a já si užívám teplíčka a komfortu a nejsem příliš nadšený, když mě chce někdo ráno vytáhnout na venčení :) Váš Smílí

8.12.2011 - Počasí přeje našemu sbíhání
Přesně podle dokonalého plánu utekla v pondělí panička před latinou a udělala si tím neskutečnou radost :) A to především proto, že nám cvičáček krásně vyšel, hodinku jsme potrénovali, pak začalo poprchat a nepřestalo do konce dne. Radost jsem udělal paničce i já, i když malou. Panička se rozhodla, že jsme výcvik sbáhaných zón uspěchali (ani jeden z nás moc dobře netušíme, proč ji to napadlo) a vrátila mě jen na sestupku s tím, že se budu posouvat po centimetrech dozadu. Sbíhal jsem velmi slušně, některé pokusy byly extrémě luxusní, občas jsem byl v horní třetině zóny, rychlost krásná. Mno a radost pohledět byla i na Kimínka, ten již velmi zkušeně provádí spiny v sekvencích a malé motivační agility, které s paničkou provozuje, si užívá od první do poslední skočky, vlastně proběhnutí bočnicemi.
V úterý jsme si šli zahrát frisbee a včera jsme se vydali opět sbíhati kladinku. Jdeme po malých krůčcích dál a dál až do půlky kladiny, za to však v pohodě zvládám skočku či tunel po kladině a více méně rozdýchávám i nepravidelný pohyb paničky. A sbíhám opravdu poctivě a hlavně rychle. Kimíček běžkal různé krátké sekvenčičky a pořádně pocvičil kruh, stejně tak i já potom. No a přesně jak v pondělí, když jsem dosbíhal, začalo porpchat, haluz jak hrom. A přestože panička dává velký pozor na mokrou trávu s ohledem na nás, myslela si, že je to ještě OK povrch. Do chvíle, než se natáhla tak, že měla chvíli i slzy v očích a výsledkem je osmicentimetrová modřina a naražená holeň...
No a dneska jela panička ze školy rovnou pro šaty na závěrečnou, kolem které se teď u nás všecko točí, také pro stromeček, a když dojela, stihli jsme jen procházku a domácí klikr cvičení plus hru na schovku. Váš Parsonoidní Smílek

4.12.2011 - I hloupost má své meze
Nějakým způsobem se nám v ledničce objevila půlka vepřové hlavy a nožička, takže bylo hned jasné, že bude zase béáeref :) Alespoň trošičku, já spolkl ouško téměř vcelku a rypáček jakbysmet, Smajlík dostal packu. Bojoval s ní dlouho předlouho a když si panička všimla, že sežral kousek kosti a dva nehty (či se to nazývá kopyto?), zabavila mu ji.
Dnes s pazourou Smájilek pokračoval a panička dávala pozor, aby zase nežral tu nechutnou rohovinu. A ta taky jako jediná zůstala. Já místo toho dostal opět balónek naplněný sušenou plící a dokázal jsem paničce, že nejsem až tak úplně hloupý a umím ji vydolovat ven :)
Mno a zítra má panička v plánu vyrazit se Smajlenou na sbíhačky, aj se kvůli tomu těšila, jak opustí odpolední latinu, ovšem hlásí déšť a sníh a tož těžko říct, esi si tam rači nenasedí hodiny teď, aby mohla uniknout v lepším počasíčku... Váš Akimán



1.12.2011 - Ježek v kleci
Začátkem je třeba zmínit, že od příjemné pondělní procházky s Jančou, Rox a Fájenou již opět nejsem psycho. Na sbíhačky tedy vyrazíme až příští týden, ovšem zaměřujeme se na poslušnosti a tríčkoidní tréninky s nekonečním házením tenisáku. Doma přemáháme své mozečky s klikrem, panička na nás vymýšlí solidní shapingy a nesmírně se baví tím, jak se nám při přemýšlení kouří z hlaviček.
Nejvíc se nám společné blbnutí snaží překazit nedostatek světla, úspěšně se přidává i střelný prach z ohňostrojů všude ve vzdchu, které Kimíčka děsí, a on chodí na procházky poněkud nedobrovolně, nyní se však přidal i nedostatek času ze strany paničky. V podstatě neví, proč pořád něco nestíhá, a vinu přisuzuje škole. Neb dvakrát týdně chodí domů skoro se tmou, jednou pak zcela bez nálady a na pokraji zoufalství, jak může existovat něco tak otřesně nezábavného, neskutečně nesmyslného, ach bože fuj blééé áááááááá, prostě většího zla na světě není, než poslední dvě hodiny míti latinu. Tak toto zbytečné plýtvání časem a paniččiných nervů spolehlivě zaručí odpolední koproidní až depresivní myšlení naší majitelky a to není dobře. Plus k tomu taneční, předvánoční nakupování, nějaké ty kulturní akce a nikdy nekončící počítačové vyřizování agilitních věcí.
My se teď proto cítíme značně zanedbáváni, hlavně já, ač tomu tak není, protože každý den pracujeme minimálně jednou každý zvlášť a hrajeme různé hry venku či doma. A jelikož jsme z podzimu zvyklí na jiný režim a asi stonásobnou fyzickou aktivitu, opět především já, po večerech dostáváme na uklidnění různé žvýkací dobroty, plněné kongy a jiné dobývací hračky. Velmi se osvědčila dentální tyčinka v kongu, tu občas ani nedostanu ven, leč Kimík dnes dvě hodiny řešil záhadu ježka v kleci. Panička mu nacpala do gumového plnícího balónku sušenou plíci a on ji za žádných okolností nemohl vydolovat. Byl na něj velmi vtipný pohled, jak se snažil a chvílemi si dával pauzu, vždycky hračku i s hamkou sebral a šel si ji někde hamounit, než nabral síly pro další boj o dva čtvereční centimetry zbylého sušeného smradu. Nakonec nad balónkem zvítězil a zcela vyčerpán se odebral ke spánku :) Váš Smájošek

23.11.2011 - Labilní zvíře, labilnější panička
Psychoidní období. A zase za něj může panička. Začalo to minulý týden, kdy jsem se na cvičáku přečuchal voňavé háravé Fairynky, a když pak po mě panička chtěla výkony, stál jsem jak debil, třepal jsem se, uši vzádu, ocas důle. Nechtěl jsem cvičit, nechtěl jsem však ani paničku neposlouchat, nechtěl jsem odměnu. A panička se musí léčit, protože nic na světě ji tak vrcholně nerozčílí, jako tento můj podřízený stav, za který se ke mě nechová zrovna hezky. A moc dobře ví, že nic horšího dělat nemůže, ale sama se sebou tento emoční boj prohrává.
Dneska po obědě jsme zašli na chvíli na cvičák, s Kimíčkem se panička pokoušela cvičit, ovšem díky své nemoci se málem udusila, proto se tedy rozhodla, že si párkrát seběhnu kladinku, a pak si dáme jen aportovací půlhodinku. Já jsem však nebyl já, pravděpodobně důsledek deprese z minulého týdne. Žádný přihlížející by z mého projevu nic nepoznal, nadšení a energie byla všude kolem. Nebyl jsem ale extra bláznivý parson, který vidí jen tenisák a nic jiného a který se plnou rychlostí řítí po kladině, aj když občas neovládne své nožičky. Zóny jsem sice prošlápl všechny, ale celá kladina byla minimálně o půl vteřiny pomalejší, takže jsme toho nechali a bohužel odkládáme sbíhačky na neurčito, než se já i panička nesrovnáme. Nemá to cenu, aby se tak dlouhodobá usilovná práce a má nejoblíbenější aktivita tak pokazila, dáme si malou pauzu, to nám jen prospěje.
Odpoledne jsme si pak na procházce pohráli s novou kámoškou, půlroční jackrussellteriérkou, především já jsem se proběhl dosti. Večer jsme hráli na schovku, tentokrát jen s balónkem naplněným pamlsky, a vyblbli jsme se s klikrem. Kimíček pomaličku ukazuje náznaky braní různých předmětů do tlamičky, mně panička vymýšlí jednoduché ptákoviny, jako kutoulení různých věcí čumákem, rozmotávání krejčovského metru, rozvazování tkaniček, zavírání všeho možného vším možným a jeden těžší tríček, kdy mám za úkol vzít fixu a položit ji do hrníčku. Není to nic jednoduchého, jen si to zkuste sami :) Váš Smile

22.11.2011 - Pes na stromě
K jiným živočišným druhům máme poměrně kladný vztah. Kimíček je chladnokrevný zabiják opeřenců, já se specializuji na improvizoané norování, hypnotizují mě hlodavci všeho druhu a užívám si prohánění zajíců, srnek, koček a mnohého dalšího. Poslední dobou jsme venku potkávali spoustu ježků, kteří mě taky nenechali klidným. Velmi mě tento živočišný druh zajímá, dokonce mi nevadí, že se popichám při jeho zkoumání.
Návštěvu u Vykydalů minulý týden jsme si pochopitelně výborně užili. Mimo skvělé procházky a nesmírně zábavné hry, kdo vydrží dýl štěkat, jsme dosti času strávili pozorováním jiných živočišných druhů. Já jsem klasicky zakempil u osmáků a nebylo mi pomoci, kňoural jsem, škrápal jsem na akvárko a kousal do pletiva, konal jsem akrobatické kousky, když jsem se chtěl dostat ku hlodavcům blíže. Zatímco Kimík byl okouzlen anduláky, ktěří lítali z jedné strany místnosti na druhou a Kimíčk běhal s nimi a dělal si chutě. Dokonce se za nimi snažil vyskočit, přičemž si téměř ublížil, jelikož jaksi neodhadl výšku poličky. Prostě další komediální návštěva.
No a dále mám více než rád veverky. Jak jednou vidím nějakou uprchnouti na určitý strom, následující rok musím dotyčnou dřevinu zkontrolovat vždy, když jdu kolem, jestli tam na mě náhodou nečeká nějaké překvapení. Před časem jsem se pokoušel o lezení po stromě, což jsem si dnes zopakoval. Když jsem se za veverkou vydal minule, dlouho jsem chodil kolem kmene, než mi došlo, že se rozdvojuje na dvě větve poměrně nízko a dá se objevit skulinka, kterou můžu vyskočit nahoru. Když jsem tedy dnes zahlédl veveřici, okamžitě se mi vrátila paměť, na strom jsem vyskočil a postupoval jsem po větvi dál za svou kořistí. Když jsem lez prvně, dolez jsem jen kousek, a pak mě panička sundala dolů. Dnes jsem však byl podstatně odvážnější a stoupal jsem výš a výš. Panička mě jistila zespoda. Bohužel se po pár krocích ukázalo, že nejsem na lezení po stromech vyrobený, a spadl jsem důle. Naštěstí mě panička zachytla a pád tak zminimalizovala. Poté jsem byl připnut na vodítko a i přes veškeré protesty odveden domů. Váš Smajlounek

21.11.2011 - Klikroidní večery
V minulém týdnu jsme dvakrát navštívili cvičák a Smajlík bojuje na sbíhačkách. Získal na kladině dostatečnou rychlost k tomu, aby důle zazmatkoval a obřím klokaním skokem jumpnul z půlky sestupky. Schválně to rozhodně nedělal a když nebyl zakliknutý, další pokus mírně přibrzdil, rozdrobil krok a zónu šlápnul. Při další kladině nabral opět lepší tempo, zónu prošlápl a byl nadšen, že je chválen, a jeho nadšení ho následně motivovalo k ještě rychlejšímu běhu, při kterém své dlouhé parsoní nožičky neuměl ovládati a odskočil, ač kolikrát těsně. A tak pořád dokola. Chce to prostě ještě hodně tréninku :) Já místo toho zdokonaloval své již téměř dokonalé spiny, už i v motivačních sekvencích, paráda.
Také jsme si našli volné dny na trénink poslušnosti, frisbee a v pátek se pouze pan Parson zúčastnil luxusního tréninku v hale, na kterém ho panička více než dostatečně prověřila na vysílání ob vše možné různé do všech možných různých směrů, a to ho baví, moc. Já doma žvýkal vepřové ucho a byl jsem přešťastný.
Co však není vůbec pozitivní, je pro tohle období klasické pouštění dělobuchů. A jelikož na sídlišti přes pole je někdo háže snad čtyřiadvacet hodin denně, každý den mě panička přemlouvá, abych šel na procházku. Vždycky stojím u baráku a nikam se mi nechce, tyto zvuky jsou mi nepříjemné, ale více méně je přežívám, pokud jich však není extrémně moc či to nejsou velké rány. Ovšem po prochajdě mířím domů, zatímco Smajlík občas přemluví paničku, aby chvíli ještě něco pocvičili.
V neděli se tak oba zapomněli, že Smajlena asi třičtvrtě hodiny v kuse trénoval nesčetně prvků a jejich variací na dvou vedle sebe postavených skočkách, až se panička divila, jak dokázala vymyslet dvě překřížení, stahovačku a vyslání ob překážku dohromady :) Řádně také Smílek trénoval gymnastiku na krátký skok, ten není nikdy dost krátký a dokonalý. Nicméně hlavně, že se má blázen parsoní tenisák, to se pak dokáže dobře bavit cvičením neuvěřitelně dlouho.
Nyní je však panička nemocná, takže její největší aktivita spočívá v tom, že nás jde vyvenčit, na pomoc si vezme házeč tenisáků nebo balónek na šňůrce, ten umí taky lítat dost daleko, a my donekonečna aportujeme a u toho si vždy procvičíme pár triků. Tuto aportovací aktivitu provozujeme i doma, bohužel si musíme vystačit s chodbou. Dále nám panička upletla hračku ze starého froté prostěradla, jež jsme si oba ihned oblíbili, a dokonce jsme se kvůli ní nepohodli. Je nám tedy skvělou pomůckou při tréninku tríčků, motivačního odložení, běhu ke statickému předmětu a mnohého dalšího doprovázeného vždy dlouhým bojovných přetahováním.
A v domácích podmínkách také poslední dobou pravidelně klikáme. U mě je to jasné, já se postupně učím věci, které umí prozatím jen Smajlík, já malinko pomaleji chápu a poznat shaping ve čtyřech letech taky není zrovna ideální, nicméně už umím zavírat skříňky a šuplíky a jsem si tím jistý, zvládám kutoulení různých předmětů čumákem a spoustu packoidní práce. Smíla se za každé cvičeníčko naučí minimálně jednu novou věc, paničce dochází fanatie na pomůcky. Nyní aktuálně válčí s chůzí v papučích, neb papuč stíhá kousat, schovávat se pod ni a šlapat po ní zároveň a nechce si to nechat vymluvit, dneska také přišel na to, že kostka se dá převracet a ohromně ho to nadchlo, udělal paničce ďouru na ponožce, když se jí ji snažil vysléknout, a také na něj panička vymyslela přenášení kovové misky, jelikož ví, jak moc náš parson nemá plechové a podobné věci rád. Ale spolehlivě bere i tento předmět do zubů, což je velmi potěšující. Váš Kimčíček

13.11.2011 - Pan Parson umí sbíhat kladinu!!!
V pondělí jsme se vydali na cvičáček a panička byla ve velkém očekávání, jak asi dopadne Smajlíčkův první trénink sbíhaček na opravdové kladince. Prostě takový okamžik pravdy, kam jsme se za březen až říjen s prázdninovou pauzou vyběhali ve sbíhání. Prvně si Smílek zkusil párkrát sestupku a krásně šlapal zónečky, luxusně nízko. No a poté ho nechala panička proběhnout celou kladinu, a i když měl na sestupné části tendence zpomalovat, nakonec vždy opět nabral tempo a prošlapával zóny! Tohle si ještě párkrát zopákl, po velmi úspěšném tréninku si odnosil svou stovku tenisáků a byl spokojený :) I mě panička proháněla po kladině a trénoval jsem jen ptákovinky s tunýlkem a kruhem a panička zjistila, že jak nemám kruh rovně, tak na něj kašlu, no tohle musíme vylepšit, taková ostuda :)
V úterý příjemný trénink frisbee, ve středu opět na cvičák, Smája na sbíhačky, opět mu šly vrcholně skvěle, aj když měl tunýlek před kladinou a skočku po, mě panička potrápila na spiníkách, abych je už konečně uměl. Ve čtvrtek pak jen poslušnosti, ty jsme si taky náležitě užili, a v pátek hala.
Sotva jsme ve Všetulích vylezli z auta, nezadržitelným tempem jsme paničku táhli do haly. To je paměť :) Trénink byl pak úžasný, běhavé, velmi běhavé sekvencičky, přesto často velmi těžké, Smajlík se občas tvářil, že i nové prvky jsou zařazeny. Zvlášť samostatné dokončení slalomu, když šla panička do strany a do otočky, to podšívka podšitá zkoušel flákat. Já běžkal krásně v tempu, i tak pro mě však žádný prvek není dostatečně těžký, jelikož kam mě panička potřebuje, tam mě má :)
V sobotu jsme odjeli na chatu. Otřesně jsme kopřili, neb panička šla v pátek večer na kolaudaci a celou sobotu spala. Jen na hodinku nás vzala na pole a jako pomocníka si přibrala házeč tenisáků, aby se nemusela tolik namáhat, zatímco my ze sebe dostávali přebytečnou energii :) Dnes jsme pak byli opět běhat na poli a večer jsme pocvičili doma s klikrem. A zítra jdem opět na sbíhačky... Váš Akišánek



6.11.2011 - Zlé znamení
Minulý týden jsme v sobotu hodně pracovali na sbáhačkách, prkno ve výšce 120 cm spolehlivě sbíhám a panička ze mě má radost. Byl jsem taky běhat u kola a přinesl jsem zase několik set tenisáků, Kimíček byl ráno s paničkou na cvičáku koukat na kurzisty, stopoval a blbnul na obíhačkách a na kladince. A v neděli jsem se probudil a bolela mě pacička. Bolela mě hodně, kulhal jsem a byl jsem jak přešlý mrazem, pořád jsem se jen válel v posteli, dobrovolně. Kulhal jsem i v pondělí, v úterý již méně. Přesto jsme ve středu i ve čtvrtek, kdy jsem již chodil v pohodě, běhal jsem v pohodě i před tím, spíš lenošili, nebo se venku střídali stylem, že mě panička česala furminátorem a pak mě nechala přinést tři tenisáky, abych se necítil ošizený, když Kimíček trénoval, většinou tríčky a nebo se s paničkou jen tak přetahoval.
Celou dobu visel otazník nad tím, zda odjedeme o víkendu na EuroCup na Slovensko. V pátek jsme byli na procházce a potkala nás nemilá příhoda. Už pět let panička venčí nekonfliktního Kimíčka a už pět let se jí jeden dotyčný dědek venčící kříženého ovčáka s jezevčíkem při setkání zeptá, jestli je to fena, přitom jeho pes na nás vždycky vrčí. Zatím jsme to dávali více méně v pohodě, vždycky když ho panička vídí či slyší, většinou vidí psa a slyší volání majitele, pochopitelně zcela zbytečné, připíná nás na vodítko a oba značně rozčílené táhne opačným směrem. Ovšem tentokrát se paničce nezadařilo zareagovat, onen pes vyletěl zpoza rohu a než jsem se nadála, už jsme byli v sobě. Já z toho vyšel s natrženým obočím, dědek dostal od paničky pořádné kapky, protože to už není možné, aby nás jeho neposlušný pes donekonečna ohrožoval. Pokud si nepořídí vodítko a bude toto psisko lítat po poli kilometr od svého majitele, je jen otázka času, kdy s ním opět přjdu do konfliktu, jako mnoho dalších psů, které na procházkách potkáváme.
A panička nazvala mé natržené obočení znamením, kvůli kterému nemáme z nějakého důvodu na závody odcestovat, takže jsme si udělali volný víkend. V sobotu jsme potrénovali poslušnosti, já šťastný, že je konečně nějaká akce, Kimíček snad i přešťastný. Dnes dopoledne jsme v poslušnostech pokračovali, odpoledne mě mamka sbalila a přes celé město jsme šli na procházku k babičce. A Kimík zatím ťapkal s paničkou na cvičák ke kurzistům a zaběhl si s nimi parkurek, který mu šel luxusně, udržel rychlost po celých třiadvacet překážek, krásně šel do kontaktu, docel zvládal i spiníky a hned napoprvé se mu podařila vysílačka s překřížením za slalomu na dosti vzdálené překážky, no boží!! No a ta rychlost a radost :) Kimíček je prostě miláček... Váš Smájilena



21.10.2011 - Stále se držíme v kondici
Na místě je opravdu velikánská omluva za neaktualizaci deníčku, jsme v obrovském skluzu ve všem možném. Kromě toho se více méně drží počasí a panička chce mít do kvalifikaček sbíhačky, takže na nich pracujeme.
V pondělí jsem tedy běžkal po prkně, centimetrů sto dvacet a počet úspěšných pokusů cécéá osmdesát! Perfektní! Dále jsem zdokonaloval skokovečku, aktuálně mě panička dusí na dokonalém krátkém skoku - tak abych co nejméně drobil krok před odskokem a přesto se stočil kolem bočnice, pochopitelně vše s velkým důrazem na zdravé dopady. A když se tohle zakončí dvacetiminutovkou kondičního nošení tenisáků, jsem plně spokojen. Kimíček zdokonaloval svou poslušnost, která ho nesmírě baví, konrétně volno zvláť, předsednutí vlášť a obraty na místě. No a pak šla panička na kurzy, alespoň jsme jí večer přišli s mamkou na cvicák naproti.
V úterý jsme měli málo času, než se panička musela chystat do tanečních, takže Kimík stihl trochu chůze na hračku a aportík, já svých luxusních devadesát procent prošláplých zóneček, aj když v horní polovině zóny, byly velmi rychlé a bez jakéhokoliv nejistého rozdrobení krůčku.
No a ve středu jsme se vydali na výlet. Autobusem na nádr a vlakem do Kojetína. A asi to byl náš poslední výlet, protože já velmi dobře vím, kam se obvykle vlakem jezdí, a celou cestu jsem fňukal, kdy už tam konečně budem. Jak malé děcko. Na nádraží jsme čekali na Radku a udělali jsme si pár socializačních prvků, spíš pro zábavu, a nakráčeli jsme k Vykydalům. Vyzvedli jsme Kessinku a vyrazili na skvělou dlouhou procházku. Komplet všichni jsme si ji užili, každý po svém. Holky kecaly, Kessinka si pořád chtěla hrát, já si občas hrál s ní, jinak aktivně zkoumal všechny pachy, a Akišák strávil velkou část procházky paničce u nohy, ťapkal dokonale krásně, nespustil z paničky oči a když se na něj podívala nebo šáhla do kapsy pro odměnku (Kimík je u této činnosti, kterou poslední dobou preferuje, hrozně roztomilý), začal se cpát k noze blíž a snažil se ještě víc :) Jen zalezlé slunko paničku mrzelo, chtěla fotit. A než pro nás přijel brácha, zakempili jsme chvíli u Raduš v obýváku. Kimíček pořád všechny vítal, já se pochopitelně nehnul od osmáků a Kesska raději snědla vše, co našla, abychom jí to nemohli sníst my :)
Včera jsme zašli na cvičák a panička postavila jen práci na tunelech. Pravda, nebylo to vždy jednoduché, ale v každém případě to bylo dost zábavné na to, abychom tam nakonec jen s Jančou, Xý a Rý zatmili a blbli na třech rovných tunelech po sobě :) Kimíček běžkal extrémě rychle, tak jak to poslední dobou provozuje pravidelně, a i já jsem se mohl přetrhnout, abych byl konečně u Janči, která na mě čekala s přetahovatlem. Po tréninku jsme šli eště holky doprovodit, venku už je po večerech kosa jak z nosa...
Dnes šli s náma na prochajdu Áňa s Ronym a poté jsem běžkal po prkně a prošlápl jsem všechny pokusy krom jedné zónečky, kterou jsem těsně odskočil, když mi nevyšel krok. Panička hodně měnila svůj pohyb a pozici a na můj výkon to nemělo vliv, radost velikánská! Následně šel Kimíček na stopu, panička se trochu bála terénu, ale Kimčáček statečně pozorně čmuchal a spolehlivě vedl paničku po stopě, jelikož opět netušila, kde se stopa lámala a kam vůbec vedla :) Pak jsem šel eště trénovati čtverec na áčko a konečně mi šel fakt perfektně i z dosti velkého rozběhu. A nakonec si šel ještě Kimounový pohrát a proběhnout se po kladince. Pak jsme všeci spali a večer jen zašli na prochajdu a doma si po večeři společně pohráli. Váš Smílena



2.10.2011 - Jorkšíří žaludky o velikosti pinpongového míčku... chaha :)
Nojo, panička se již mnohokrát smála, když někde četla tvrzení, že žaludky společenských jorkšíráků jsou velké jako pingpongový míček, jelikož já ho občas roztáhnu do velikosti míše basketbalového. Jako například v pátek. Prvně jsme šli na příjemnou dlouho procházku s Jančou, Roxy a Fájenou a po příchodu jsme dostali večeři. Mamka měla na návštěvě kamarádku a na stole měly krom jiných dobrot i velkou obloženou mísu. No a večer šla kamarádku doprovodit, panička se Smajenou byli vedle v pokojíku a já využil situace. V momentě jsem vyskočil na stůl a sežral asi tak čtvrt kila pařížáku a další hromadu sýrů, salámů, šunky a takto podobně. A panička měla po večeři...
V sobotu jsme se pak vydali na cvičák na závěrečnou hodinu štěněcí školky, Smajlík tam předváděl klikr trénink, tríčky a frisbee a já jsem se mazlil a zvracel. Potom nám panička odjela do Kojetína na Radčinu oslavu a já jsem doma ještě stále zvracel a Smílek vyl a dělal scény, že chce mít svoji Denisku u sebe...
Dneska mi už bylo podstatně líp, panička mě okoupala a chvíli jsme si venku hráli. Smajlík byl trénovat na prkně a panička se totálně vytočila. Už si tak navykla, že pan parson šlape zóny spolehlivě, že se pro ni stalo kliknutí po seběhnutí samozřejmostí, na kterou se nemusí soustředit. A ono to sbíhání Smajleně dneska zrovna vůbec nešlo a stačilo třikrát zakliknout odskok a kus práce je pohřben a nyní čeká Smílečka opět překlikání do poloviny zóny, a že je s tím práce u dlouhonohého teriéra až nad hlavu :( Pak vytáhla Smajlíka panička na pár kiláčků u kola a potrénoval si i čtverec, ovšem opět stačil chybný klik a panu parsonu přijde hrozně vtipné skákat jak klokan a neskládat nožičky správně. No dnes to nebyl výcvikově moc úspěšný den, Smajlík je přemírně geniální a tvrdohlavý teriér se smyslem pro humor, takže plně využije každého špatného kliku a je z toho hned krok zpět. Ovšem to byla vyjímka, zase bude líp :) Váš Akišenka




I LETOS JSOU VEŠKERÉ PRÁZDNINOVÉ AKCE A AKCIČKY VYPSANÉ VE SPEŠL PRÁZDNINOVÉM ČLÁNKU!


12.6.2011 - Hledám dům holubí, a ta kočka kde spí...
V pondělí a v úterý nám panička odjela do Baldovce na školní výlet, užila si ho náramně :) V úterek odpoledne však dojela docela ve slušnou dobu, a tak na nic nečekala, sbalila nás a letěli jsme na cvičák. Já jsem běhal tak rekreačně, horko bylo šílené, kdežto Smajlek lítal jako mesršmid, panička měla radost :) Po tréninku jsme šli doprovodit Janču s Roxy a Fairy a holky se zase neskutečně zakecaly, až po nás byla doma sháňka.
Ve středu nám bylo dovoleno navštívit zahrádku, respetive nás z tama panička nehnala domů, a tak si Smajla potrénoval prkénko. Již se opět začíná trefovat na zónu jako dřív, je to dobré.
Ve čtvrtek jsme vytáhli ven Aničku s Ronym. Na poli za barákem jsme uviděli holuby, a tak jsme se vrhli do pole je prohnat. Pochopitelně nám uletěli, až na jakéhosi osamoceného retarda, který si mě nevšiml a ve mně se probudilo neskutečné zabijácké nadání. Skočil jsem na holuba a začal ho dlábit, škubal jsem mu peří a celým tělem jsem se ho snažil udržet na zemi, když bezmocně mával křídly a snažil se uletět. Panička dostala histerický záchval a neskutečně vřískala, stála a nevěděla, co má dělat, dokonce i Smajlík z toho řevu ztuhl a bál se udělat krok :) Anička si nejprve myslela, že si panička dělá srandu, snažila se odchytnout Ronďka a naší majitelce se smála, nicméně když naznala, že je naše panička řádně zelená, pochopila, že to, co nemá chlupy, to u nás jen tak neuspěje... A panička stála a ječela a já vraždil a řádně jsem si to užíval :) Po nějaké době mě to přestalo bavit, nechal jsem holuba ležet a šel jsem za paničkou pro pochvalu. Ta už měla na vodítku Smajlenu, jenž se rozhodl do ničeho nemontovat a raději přijít, a ke mně se odmítala přiblížit. Pěří, které mi trčelo z tlamy, bylo opravdu strašně nechutné, vytahovat mi ho musela Áňa, panička by u toho asi hodila šavli. Prostě hnus, že jsem jorkšír zabiják, to už pár lidí ví, ale že to je se mnou až tak vážné, toto nikdo netušil.
Pokračovali jsme v cestě, obešli výzkumák a ocitli jsme se u cvičáku. A holky se rozhodly, že si půjdeme zablbnout. Nevěřili byste, kolik neskutečných srand o délce max tři překážky v sekvenci, se dá ze dvou tunelů vymyslet. Smajlík a Rony se střídali ve velmi krátkách a intervalech, běhali na stejnou hračku, žádný trénink, jen blbnutí. Oba hoši neskutečně kmitali, zvlášť Smája si tuneliády dost užíval a fakt makal. A tunýlků jsem si užil i já, běhal jsem s Aničkou, panička se mě stále odmítala dotknout, ale šlo mi to výborně, i já ze sebe vydával pěknou rychlost. Po vyblbnutí našla panička v boudě tři petláhve, a tak jsme každý jednu dostali a počali jsme si hrát. Hrál si Ronald, hrál si Smílek a hrál jsem si i já. Já, který se petek normálně bojím a nesnáším Smájovo blbnutí s nimi. A tady jsem petky vraždil, prokusoval a hlodal jsem vršky jako zkušený psí recyklátor! Panička mě nepoznávala...
Doma na mě čekala celková koupel, důkladné čištění zubů a prasečí ouško, prostě panička chtěla naprosto vymýtit jakékoli stopy po holubech.
V pátek jsme zažili další vzrůšo. Jen co jsme vylezli z baráku, uviděli jsme kočku a prchali jsme za ní. Utekla do areálu pro postižené a my za ní. A panička za námi :) U brány se však zastavila a čekala, kdy se kde objevíme. První přibíhal Smajlík, já hned v závěsu. No a co se nestalo, pochopitelně před námi z ničeho nic vyběhla další kočka. Ta se nemeškala schovat do jakési roury či rýny či co to bylo, byla maličká a vlezla se tam. Nicméně Smajlík se tam nevešel, a tak tam pro jistotu jen narval hlavu a začal vřískat. Panička se strašně smála, protože se štěkání v rouře vtipně ozývalo a bylo taky slyšet, jak číča syčí a prská a Smajlíkovi to bylo úplně jedno, jen se snažil narvat do otvoru ještě kousek těla navíc :) No a já stál vedle a štěkal jsem, protože štěkání je přece ohromná sranda...
Odpoledne jsme jen zašli na kratší procházku s Janis, Rox a Fájou, kde se Kimík válel v jakési zdechlině, což taky nikdy v životě neudělal (kam na ty blbé nápady chodí?), a odfrčeli jsme na chatu, kde jsme hlavně my čtyřnozí odpočívali a dvounozí si chodili po návštěvách a užívali si. Pravda, celou sobotu jsme se nehli z venku, dělali jsme neskutečný bordel, stále jsme měli i ve vedru dost energie na společné hry, válení, aportování, procházkování, lítání po lese a čvachtání v potoku. Ale celkově relax... Váš Kimounová holubí držka

5.6.2011 - Teplotní rekordy
Již od minulého pátku byla panička nemocná, z původní rýmečky a kašílku se nakonec vyklubala jakási krkonostní choroba, a tak se tedy panička nevyhla antibiotikům. Celý týden s námi byla doma, ale nic moc srandy nebylo, jelikož jí při každém pokusu o tělesnou aktiitu stoupla teplota. Nicméně i tak jsem byl párkrát vypuštěn na prkno, hrát frisbee či jen nekonečné házení balónků. Prkénko běhám ve výšce devadesáti centimetrů a nutno dodat, že zpočátku jsem se s tím srovnával těžko a vesele jsem si zóny odskakoval. Už se mi začalo víc dařit a opět získávám jistotu, avšak i tak jsem se ještě na běžných devadesát procent luxusně prošláplých nedostal. Velmi se však zlepšuji v dovednosti chytání disku, už jsme s paničkou trošku sehraní, panička má lepší odhad na hody a já se snažím chňapat i po těch hozených nepěkně. Procvičujeme samozřejmě rollery, na které jsem však moc zbrklý, a imitace hodu. Zkoušíme taky nějaké základní triky, tedy začínáme první vaulty a overy, chytání disku v otočce a všechno nás moc baví.
I Kimíček disky miluje, ale ten nemá moc fyzičku, takže si vždycky s paničkou hrají jen velmi krátkou dobu a většinu času se stejně jen přetahuje, max si běží pro nějaký roller, trénuje svou šikovnost při imitacích hodu a sem tam mu panička disk i hodí a on jej kupodivu sem tam i chytne, a i když disk skoro nikdy nedoběhne, je to borec :)
Ve čtvrtek jsme vyrazili na dlouhou prochajdu s Jančou, Rox a Fájou a už dlouho jsme nebyli tak nadšení, už nám z toho celodenního válení začínalo hrabat :) Procházku jsme si pořádně užili, hráli jsme si, běhali jsme po poli, občas si našli nějaký aportík, panička hodně fotila a ještě víc kecala s Janis.
A víkend jsme strávili na chatě. Bylo horko, ale horko je už delší dobu... Nicméně v sobotu jsem jel s paničkou na Parson cup, Kimík zůstal s mamkou na chatě a byl vrcholně uražený, že jsme ho nevzali s sebou.
Dneska jsme už od rána blbli. Hráli jsme frisbee, panička nám postavila miniagility, tedy jen po zahradě rozmístila kýble a my trénovali agilitní ovladatelnost, prostě okoláče. Kimík to má jako oblíbenou motivační činnost, já se u toho vždy řádně vyšťavím, protože mě to ohromně baví. Taky jsme byli na prochajdě a pořádně jsme se osvěžili v potoku, několikrát jsme taky zaběhli ke studánce do našeho malého potůčku, ale ani tímto nepohrdneme, když je tak teplo, jak dnes. Kromě toho jsme lítali po lese a hráli na schovku, okupovali jsme pozemek u sousedů a perfektně ho využili ke společnému hraní a nekonečnému nošení balónků. Mno, není divu, že jsme cestu domů v autě chrápali a Kimíček na večerní procházce s Áňou a Ronym odmítal chodit směrem od domu :) Ale je krásně, užíváme si život a máme se rádi :) Váš Smajloulové



25.5.2011 - Agilitní trenažér
I nadále přetrvává překrásné letní počasí a my jej využíváme na dvě stě procent. Jelikož měl Smajlek aktivní víkend a já jsem musel být doma, vzala mě panička v pondělí na cvičák ke kurzistům, abych měl taky kulturu. Protože byl opravdu pařák, zvolila panička jen parkury na radost z tunelů, slalomu a zónovek, nic mi tedy nebránilo se v tunýlkách či na kladině pořádně vyblbout. Běhal jsem skvěle, strašně rychle a moc jsem si to užíval a za odměnu si mě mohl každý kurzista půjčit a něco si se mnou zaběhnout. Bylo krásné pozorovat, jak jsem se dokonale přizpůsobil tempu i stylu běhu, a jak jsem se pak nakonec vždycky vrhnul po zasloužené misce s dobrotou :) Jsem miláček, teď navíc ostříhaný, takže mi to řádně sluší, ale to už každý dávno ví. Kromě toho byli všichni strašně šikovní a všude vládla úžasná atmosféra, dokonalý cvičák! Nakonec nás překvapil i taťka se Smílkem, kteří nám přišli naproti (patrně doma Smajlík nejprvě kňoural, potom přidal mňoukání, které se změnilo v histerický řev či ve vytí a taťka to s ním doma už nemohl vydržet, ale to tatínek nepřiznal :). Smajlena byl také na prkně a šlo mu to velmi krásně.
Sbíhačky trénoval pan parson i v úterý a opět byl počet úspěšných pokusů převeliký, i v neskutečném vedru běhal ve slušném tempu a panička přidala za prkno překážku, nou problém. A k tomu si ještě Smajleček odchodil nějakou tu poslušnost, jen tak motivačně, jako obvykle... Jenže ono to na zkouškách už tak motivační nebude, ale to je detail :) Já mám už klidový předzkouškový netréninkový režim, takže jsme se s paničkou jen přetahovali a blbli. Odpoledne nás panička ještě vytáhla na cvičák, já jsem byl jen jako divák a Smajlíček si pěkně poběhal. Ovšem někde se stala chyba, nikdy parson neviděl vedení do tunelu po vnější straně, opravdu nikdy, alespoň se tak tvářil a dělal z paničky blbečka, když po něm chtěla tento základní prvek a on jen stál u tunelu a řval a řval a řval. A v tomto krásném počasí milujeme i cesty ze cvičáku, neb jdeme vždycky tou nejdelší možnou cestou přes pole, protože je tááák krásně :)
No a i dnes Smája makal na prkénku a na poslušnoti, konkrétně dolaďoval odložení za pochodu a aport, a úplně všecko mu jako vždycky šlo úplně skvěle. Já jsem byl na návštěvě u Ronyho mrknout na jeho novou klec a divoce jsme s paničkou bojovali s pešíčkem, o kterého jsem se pak za žádných okolností nechtěl podělit :) Byli jsme samozřejmě také na procházce, na které jsme si se Smajlíčkem pořád hráli, občas poněkud brutálním způsobem a panička se nestačila divit, do jaké míry si moje zákusy nechává Smája líbit, ale pohled byl na nás božský. A navečer jsme vyrazili za holkama Jančou, Ox a Fájou na velmi kulturní procházku. Prvně jsme si dosyta zaplavali v Modré, to víte, svalů a kondice není nikdy dost, hlavně já musím kolena obalit masíčkem, nicméně svalíky rostou poslední dobou mně i Smajleně velmi pěkně. Potom jsme si užili velkou dávku srandy a adrenalinu při domácím mini coursingu, opět se uvolnili kondičním nošením klacků z jezera a cupitali jsme domů. Někteří bez jediného kousku bílé barvy na tělě, že pane parson? Nojo, váleli jsme se oba, to přece k blbnutí ve vodě patří! A Janča mě pak označila za nutrii :) Váš Kimčátko

12.5.2011 - Aktivní aktivity
Stále je venku nadprůměrně pěkně, stále cvičíme, trénujeme, blbneme a vybíjíme energii na čerstvém vzduchu, již i já se téměř plně zapojuji do běžného aktivního programu. Úspěšně jsem prošel postupným přivykáním na výkon, vůbec nekulhám a potřebuji nožky nasvalit.
Jednoduše a ve zkratce tedy v pondělí frisbee, já i Smajlíček jsme byla perfektní a nejperfektnější, toto nás prostě baví :) V úterý jsme zašli a cvičák, já jsem si proběhl několik rovinek, křivinek a tunýlků a moc jsem si to užil, neb vždycky se někde objevil Jarda s mističkou :) Smajlenka trénoval extrémně těžké náběhy do slalomu, například z rovinky do ostrého úhlu po pravé ruce plus slalom opět na pravou, toto napoprvé nedal. Potom taky zdokonaloval i samostatné vytočení z rovinek a hledání správného náběhu, nou problém. Ještě nutno dodat, že nyní trénujeme na provizorní pískové ploše, protože je náš hlavní cvičák právě terénně upravován, a nic moc tedy, už abychom byli zase na trávě.
Včera jsme byli na poslušnosti s Janou a Airem, bylo horko, moc horko. Já jsem se tedy chvílemi táhl jak sopel a dlouhodobé odložení ve stínu bych bez problému vydržel i půl dne. Dokonce jsem donesl pár aportíků a kromě toho, že jsem si do rozpáleného písku nechtěl lehat, bylo vše docela ucházející. Pro změnu však Smajloula paničku vrcholně vytočil, jenom tak při jeho vrchoně oblíbené chůzi u nohy dostal psycho a nebyla s ním řeč. Zřejmě si na něj sedla nějaká muška, z těch on má panickou hrůzu (či na něj nedejbože někde skočila blecha? to asi ne, z té by měl depresi minimálně do večera)... No prostě bylo po cvičení a mohli jsme se jít smažit někam jinam.
Cestou ze cvičáku jsme potkali Háňu, ta šla s námi do pole, tam se holky chvíli opalovaly a my šmejdili v obilí. Potom nás panička odvedla domů, abychom se zbytečně nepřehřáli, doma si vyzvedla deku a zmrzlinu a šla se za Háňou opalovat na zahrádku :) Jak si holky připadaly dost přismahnuté, stavily se opět pro nás a šli jsme Háňu doprovodit. Z doprovázení byla nakonec dvouhodinová procházka, ale to nám pochopitelně nevadilo :) Večer byl pak Smajlík akorát na prkně, již je na necelých sedmdesáti centimetrech! A že mu to jde, chlapečkovi našemu šikovnému.
Dnes jsme vyrazili za Jančou, Roxinkou a Fairinkou, pořádně jsme se vyblbli, oběšli jsme barbořinský les, po cestě jsme potkali plno známých, některé i třikrát :) Já jsem měl extra buřičskou náladu, jíž se samozřejmě rád chytal i Smile, prostě nuda rozhodně nebyla... Váš Kimčák

6.5.2011 - Jak „zachránit“ zajíce
Ve středu šla panička ze školy a viděla na zahrádce ležet zajíce. S oblibou je vyhání, abychom je nemuseli vyhánět my, tak k němu nenápadně šla, že ho trochu vyleká, aby se už nevracel. Došla však těsně k zajíčkovi a on ležel a vytřeštěně na ni koukal. V domnění, že zajíc dělá jen mrtvého brouka, se ho panička pokusila vyplašit a on se dal na útěk, jednu zadní nohu však používal jen mírně a druhou měl zdeformovanou natolik, že mu byla celkem k ničemu. Paničce ho bylo neskutečně líto, zajda to zakempil o pár metrů vedle pod keřem. Panička si říkala, že třeba ještě odejde, večer tam však stále byl, takže se situace musela vyřešit. Panička navštívila souseda myslivce, situaci mu popsala a on jí šel pomoci zajíce odstranit. Já osobně bych jej totiž zadávil, jak bych ho našel, případně kdyby již nebyl mezi živými, vyválel bych se v něm, takže zůstat tam prostě nemohl. Soused nařídil přivést parsona, aby se ukázal, co v něm je, stále si paniču dobírá, že nejlepší lovecké plemeno je jezevčík a ostatní plemena za nic nestojí. Byl jsem tedy přiveden, zajíček mi byl ukázán a já vřískal způsobem, že i invalidní zajác vzal nohy na ramena a snažil se prchnout pryč. V rámci možností jsme jej zahnali za plot, kde mu bude v rámci možností dobře. Paniče ho však bylo strašně líto a ptala se myslivce, proč jej raději nezastřelí, aby se netrápil. Jednak se ve městě střílet nesmí, a jednak prý není důstojné střílet zvěř, která nemá šanci utéct, s takovým zvířetem si příroda naloží po svém.
Mezitím jsme se vydali opět na cvičák, opět s Raduš a Kess, potřebovali jsme potrénovat náš duo dog dancing. Nutno dodat, že holky spíše teprve vymýšlely choreografii a stopovaly čas, za jaký se sestavička odcvičí, opravdu skupinového tance bylo málo. Já jsem však byl úžasný, úžasně motivovaný, nadšený, akorát jsem měl jakési seky, kdy jsem jen stál a řval na paničku, aby mi jako ukázala či tak něco, nic příjemného, když vás tlačí čas, za který musí být cvik hotový. Ale celkově pěkný :)
Včera jsme si byli zahrát frisbee, Kimíček byl naprosto nadšený, nosit disky sice řejmě nikdy nebude, na to je moc velký hamoun, nicméně jeho dravost po disku, originalita při chytání rollerů či snaha kousnutí imitace hodu je neodolatelná. Neodolatelný jsem i já, dělám veliké pokroky, už chytnu psůměrně každý třetí disk, a to mi je panička háže opravdu jak psovi, má poněkud problém s koordinací hlídání mého a svého pohybu plus házení. Kráně a s chtivostí se o disky tahám, nosím je, pouštím a běžím pro další, již to naše hraní začíná trochu vypadat.
Dneska dlouhá procházka s Jančou a Fairy, Rox odpočívala před závody. Byl jsem vzorný, akorát jsem měl malinké výpadky ve smyslu nevidím neslyším, jsem naštvaný, že s námi jde štěně. Avšak na malou chvilku jsem si s Fájou dokonce hrál, nemožné! A hrál si s ní i Kimík, ještě nemožnější! Na zahrádce před barákem jsme se pak střídali na úvazu, Kimíček si hrál s Fairy úžasnou hru kdo umí víc štěkat a chvíli se i společně přetahovali, já jsem trénoval zónečky, které mi sice šly mírně méně než obvykle, nicméně každý den není posvícení. Nakonec jsme holky doprovodili, Fairy se na mě celou cestu hrozně lepila a běžně to nemám rád, ale ani mi to moc nevadilo, což je jistě pokrok. Večer posilování na gmballu, na véču BARF a spát. Váš Pan Parson

3.5.2011 - Jeden by chtěl žrát poněkud víc, druhý pro jistotu nic
Po delší době jsme měli odpočinkový víkend. Odpočinkový v úvozovkách, panička makala jak šroubeček a my jsme si taky nedali pokoj. Hned v sobotu dopoledne vytáhla panička Smílka na prkénko, pěkně to chlapečkovi šlo, moc. Potom přijel Roman a začalo velké zkoumání a plánování, jak to vymyslet dál, aby bylo zvedání multifunkční, jednoduché, pevné a bezpečné. Po obědě pak panička napochodovala na cvičák na brigádičku, kde jsme ji potom s mamkou vyzvedli a jelo se na chatu.
Přestože byla panička z brigády docela zničená, nebylo jí to k ničemu. My jsme byli nadšení, běhali jsme kolem chaty, štěkali jsme, a pak jsme hráli s paničkou na schovku. Následně panička stříhala tůje a podsypávala je můlčovací kůrou, zatímco my jsme neúnavně běhali pro balónky, hodinu, dvě, tři čtyři... Pravda, mezitím jsme blbnuli v potoku a učili se skákat do vody s rozběhěm a hráli jsme frisbee. První jsem šel já, byl jsem ale už docela uběhán, takže jsem se jen potahal s disky a vystřídal mě Smajlový. Ten si hru užil se vším všudy, dokonce několik disků chytil ve vzduchu! Sice je na to ještě mírně nešikovný, o rollery dodneška zakopává, ale to je otázka několika tréninků, panička taky vylepší házení a výsledek se dostaví, hlavní je, že nás to všechny tři moc baví! No a večer jsme to zapíchli u Pretty woman, kde si panička s tou prací stejně nedala pokoj, a pletla hračky :)
Nedělní dopoledne deštivé, procházkové. Odpoledne panička s Radkou odjely relaxovat za téměř vyhranou poukázku do aquacentra, konečně komplet relax.
Pondělek v rámci společního běhání v krásném počasí po venku plus Smajlíček trénoval skupinové vystoupení na neděli. Trénoval jej i dnes, avšak samostatně a jen motivačně. Také nám panička zakoupila dětský skákací balón, prostě náhražku gymballu. Já jsem se v posilování na něm zhlédl okamžitě. Sice mi občas přišlo vtipnější lozit po paniččce než balancovat na nafukovacím nesmyslu, ale krásně jsem držel rovnováhu a moc jsem se snažil. Stejně tak i Smajlík, taky jej balón zaujal, avšak ze začátku ho pojal jako super hračku a při jeho stylu hry by naše cvičební pomůcka brzy utrpěla na zdraví. Dal si však říct a i on si nakonec posilování moc užíval.
No a dnes se ještě povedl paniččce další skvělý kousek. Jak již bylo tisíckát napsáno, Smajlík je rypák a nemá problém s týdenní hladovkou, s tou má problém akorát tak panička, protože sportovní pes musí mít přísun určitých živin. Není to však tak úplně na škodu, mamka nám pomalu dovoluje BARF. Nedá se říct, že by syrové Smajleně chutnalo, ale alespoň neobchází misku na tři metry, aby se náhodou neotrávil, a něco do sebe dostane. Já naprosto blázním a absolutně se nehlídám, když vidím maso. Jsem schopný spolknout najednou celé kuřecí křídlo či vepřové žebro a s kousáním se neobtěžuji vůbec, prostě opačný extrém. Tak tedy teď krmíme tak kombinovaně syrové, vařenou zeleninu plus vývarem zalité granule, občas přimíchaná nějaká ta konzervička, jako třeba dnes. Zpravidla jsou to konzervy nějaké vyhrané, toto však byla koupená Rintina ještě z kvalifikačního výletu - hovězí plus držky. Vytáhla tedy panička konzervu z ledničky, už jsem ji měl přimíchanou i ráno, kousek dala do misky a strčila do mikrovlnky ohřát. A zatímco se papáníčko ohřívalo, panička se nějak zamyslela a najednou se ozvalo takové prasknutí. Panička přiletěla k mikrovlnce a uviděla něco odporného. Někde se stala chyba a celá mikrovlnka byla postříkaná od psí konzervy, držky z ní vyvětráme tak za čtrnáct dní, fakt chuťovka :)) Ale hlavně že nám chutnalo...
Kromě toho jsme byli na cvičáku, poprchalo, a došel jen jeden odvážlivec Radka s Kesskou, skvěle jsme však všichni potrénovali na zajímavých sekvencích a běhal jsem i já! Zatím sice více méně jen tunýlky a skočky bez laťek, ale šlo mně to moc pěkně. Váš Akišáček

28.4.2011 - Smajlíkova nová diagnóza
Nebojte, žijem, jenom nestíháme :) Počasí je více méně pěkné, takže naplno trénujeme a užíváme si každé volné chvilky venku. Například ve středu jsme si zašli na poslušnost na cvičák, kde jsme sice byli sami, ale zato jsme potrénovali všechno, mně i Kimíčkovi šlo všechno převelice výborně, takže velká spokojenost. Večer mě pak panička ještě vytáhla na prkno. Šlo mi to krásně, až na asi tři odskočené zóny po sobě, jednoduše mi to nevycházelo, jináč byly zóny všecky.
Včera dopoledne jsme měli předváděčky na cvičáku, více ve článku větších akcí. Měl jsem však depresi, takovou docela normální, když jsem vlastně to psycho. Panička si jen zvykla, že poslední dobou jich tolik nemívám, případně mám jiné, tak ji to zaskočilo a počala opět přemýšleti. A vykoumala, že mám určitě mentální anorexii :) Příznaky by odpovídaly, nikdy jsem nebyl dobrý jedlík, poslední dobou jsem extrémní rypák, a ty psycho výpadky alias depky k tomu docela sedí. Prostě jsem asi anorektik :) Nicméně aby mi panička tolik nekřivdila, odpoledne mě pak vytáhla na trénink, postavila jen tunýlky a slalomy a zaběhali jsme si všichni výborně! A už jsem neměl ani tu depresi :) Kimík už odpočíval doma.
A sportovní den jsme si udělali i dnes. Panička přišla ze školy a vzala nás ven, hodinu jsme si hráli v pampeliškách a panička nás fotila, potom jsme se vykoupali v kaluži a prozkoumali obilí a bouřka nás zahnala domů. Doma jsme po delší době klikali, oba jsme trénovali motiriku cvičením na barelu, já dělal nose touch a zdokonaloval jsem stojku a listování v knížkách, Kimíček procvičoval zalézání na místečko a schovávání pod polštář. Potom jsme si chvíli zdřímli, mezitím se počasí umoudřilo a panička vzala ještě Kimíčka ven fotit se šátkem a kloboukem, Kimíčkovi se pózování moc líbilo. No a pak jsem šel ještě já jednak na sbíhačky, a jednak na techniku skoku, protože se poslední dobou paničce zdá, že na závodech moc lížu laťky a taky aby mi pomohla se správným skokem, abych nemusel vyměřovat.
Po prkně jsem lítal jak blázen a dokonale jsem šlapal zóny, super! Do skokovky jsem se postupně taky dostal, i když mi přišlo mnohem lepší přeskočit obě skočky i s regulátorem najednou, pochopil jsem, že musím šlapat mezikroky. Potrénoval jsem i krátký skok, nakonec jsem si přenesl několik tenisáků a vše bylo moc moc pěkné :) Po tréninku jsme vzali i Kimounového a šli jsme na večerní dlouhou procházku, perfekt. Váš Loula



19.4.2011 - Čumí jak vyoraná myš
Dneska panička doletěla ze školy a jelikož bylo krásně až překrásně, vyrazili jsme na hodinovou procházku. Byla super, až na to, že hned po deseti minutách se pan Parson cítil dosti vyvenčený a neustále mě vyzíval ke hře, nicméně dal jsem si říct, a tak jsme se přetahovali o klacek a vzájemně si s ním utíkali, přidávála se i panička :)
U baráku jsme samozřejmě utekli na zahrádku, a tak jsme se chvíli ještě naháněli s tenisákem, a pak panička začala stavět velestavbu. Na sbíhačku už nám totiž nestačí výška kmene, na kterém bylo prkno, a tedy teď straší před panelákem palety a z nich pěkně postavená minikladinka, výška nyní cca 50 cm. Pravda, asi hodinu se panička piplala se stabilností, na prkno skákala ze všech úhlů, prostě aby se nepohlo ani o milimetr, ale stálo to za to. Lee si zkusil třikrát seběhnout a nic nezapomněl, i na větším úhlu, luxusní prošláplé zóny v dolní třetině prkna, panička byla vééélmi spokojená :)
Párkrát jsem si po kladince přeběhl i já, i když panička říkala, že budu začínat mírně agilitit až od května, toto bylo spíše takové rekreační proběhnutí na radůstku. Nakonec jsme si oba ještě potrénovali poslušnost a odloženíčko, potom už jsme jen střídavě nosili balónky a užívali si sluníčka.
Když najednou zavolal na paničku soused, že ať se jde na něco mrknout. Tak jsme se tedy vydali mrkat na vedlejší zahrádku. Na poslední chvíli panička spatřila, na co že se vlastně jdeme koukat, a rychle nás odlákala, polapila a za obojky dovedla k jakémusi hlodavci. Sousedovi totiž nějaký živočich odkousal kořeny od stromů, a tak se jej rozhodl vyplavit. A z ďoury vylezl na kost promoklý polní křeček, přesně takto zřejmě vypadá vyoraná myš :) Čuměl jak puk, nevěděl čí je, ale jakmile ho spatřil Smajlena a začal šíleně běsnit a řvát na celé kolo, rozsvítilo se mu, postavil se na zadní a chtěl se prát. V tu chvíli jsem mu chtěl dát za vyučenou i já a panička se zalekla tak, že nás táhla na druhou stranu, než jsme měli se Smájou v plánu běžet a vraždit. Křeček se dal na ústup a zmizel někde pod auty na parkovišti. A my jsme měli po srandě, šli jsme se uklidnit domů :)
A abych nezapomněl, náš kocúr je stále ze svého škrabadla totálně unešen, opouští ho pouze v případě nouze, když má hládeček či na volání přírody. Pořád dokola střídá patra, válí se po koustrukci ze všech stran, věší se, a když už ho to přestane bavit prostě se rozvalí a chrápe... Váš Kimulín

8.4.2011 - Shrnutí zábavně relaxačního týdne
Celý týden tak nějak střídavě lenošíme a blbneme, panička se ze všech sil snaží udržet parsona s pochroumaným prstem v klidovém režimu, leč tohle nelze. Venku si z nudy hledá další zlozvyky, začal honit ptáky a štěkat na ně, když mu uletí na strom. Ze zahrádky pravidelně vyháníme zajíce a bažanty, zřejmě je pro ně kulturním zážitkem procházet se ve slalomu či si z kladiny dělat bidýlko. A já už mám toho odpočívání taky dost, z každé procházky chodím paničce zakouslý v nohavici a ohromně se mně to líbí, tento nápad jsem vytáhl asi tak po dvou letech, kdy jsem takové ptákoviny vyváděl pravidelně.
No a protože venku to v klidu a bez naběhaných kilometrů opravdu nejde, hrajeme si a cvičíme doma. Když je vzduch čistý, hráváme s paničkou na schovku. Vždycky nás někde odloží, schová se a zavolá a my ji máme za úkol najít a vyštěkat. Paničku strašně baví pozorovat, jak spoléháme jeden na druhého, i když pravda, většinou je tak schovaná, že nemůže ani vykukovat, tak jen poslouchá nasávání a čenichání a ťapání po parketách. Kromě toho taky hledáváme dobývací balónek s pamlsky, hrajem na hoňku s přetahováním, přes celý byt nám panička staví miniagilty a hrajem si na potápěče.
No a protože Smajlenka již téměř nekulhá, ve sředu jsme zašli na poslušnost. Odcvičili jsme oba moc pěkně, vesele a pozorně, se Smájenou již klasicky belgický Airo zametl cvičák při jejich oblíbeném přetahování, ale srdíčko bojovníka Smajlíčkovi nedovolí pustit, on se prostě nikdy nevzdá! No a jak jde Smájoškovi odložení? Pořád stejně nejde, panička je líná ho cvičit...
Včera panička doletěla ze školy, vzala nás na chvíli ven, pohráli jsme si, pocvičili jsme pár triků, potahali jsme se a honem dom. Naše zrádkyně nám zase prchla na cvičák a my v rámci klidového režimu zůstali oba doma, za hoďku se však pro nás vrátila i s Jančou, Rox a štěněcí australskou kuličkou Fairy. Smajlíček byl tedy vybaven náhubkem a stopovačkou, jelikož on štěňátka nemá ani trochu rád, a vyrazili jsme se seznamovat. Kromě prvního dojmu (ty Smajlena nikdy nedával), jednoho cvaknutí a asi dvou zavrčení byl pan parsonový až překvapivě hodný, Fairy čmuchal a moc ho ani nedeptalo, když ona čmuchala jeho, chodili kolem sebe, běhali kolem sebe, příště už bezpečnostní opatření zřejmě zmírníme, neb procházka dopadla velice hezky :)
Co už tak hezké nebylo, bylo dnešní probuzení do černého kouře všude kolem. V nedaléké Chropyni hořel Technoplast a kromě hromady plastů a podobných nesmyslů zasáhly třicetimetrové plameny také chemický odpad. Blízké oblasti továrny byly evakuovány, dále se nesmělo chodit ven, nás postihl zákaz větrání a sportování venku. Je to docela katastrofa, karcinogenní smog bude prý ve vzduchu ještě řádně dlouho, ale alespoň nás dnes nemuselo mrzet, že jsme si zase užili jen hraní doma a několika krátkých procházek, jelikož i pro pejsky je vdechování těchto nesmyslů vysoce škodlivé.
A na úplný závěr je třeba dodat, že Alfíček dnes dostal nové škrabadlo, poněvadž to staré již zcela zlikvidoval. Nové obydlí náš dědula osídlil okamžitě, postupně vyzkoušel všechna patra, jen do toho válečku se raději ani nepokoušel vlézt, zřejmě by se tam se svými kily asi ani nevešel :) Nový objekt se zalíbil i mně a Smájovi, já tedy obsadil spodní domeček a nanosil jsem do něj hračky, parsona zaujala myš na gumičce, avšak taky měl potřebu vyzkoušet novou noru a v rámci celoživotní socializace i stupínek nejvyšší :) Váš Kiss



1.4.2011 - O invalidu víc nebo míň, to už vyjde nastejno...
Minulý týden Kimíček oslavil své páté narozky a dostal samozřejmě kromě dortu i spoustu dárků. Zejména pak nový iglů pelíšek, který si okamžitě oblíbil. To však ještě netušil, že si ho oblíbí i kocúr a pochopitelně i já :) Dále pak mu byly naděleny kachní Let´s Bity, buvolí žvýkačky a interaktivní kostička. A i přes veškeré snažení paničky, aby jej zaujalo kousání do umělé hmoty, mi nakonec bylo dovoleno ji zabavit. První dva dny jsem s kostí bojoval i několik hodin v kuse, pak tedy zaujala i Kimíčka a nyní si ji střídáme.
Co je však podstatnější, já mám velké zranění. Ve středu panička dovalila ze školy, šli jsme na procházku a vzali jsme s sebou kámošku Káju. Po procházce jsme blbnuli na place u baráku, společné hraní si poslední dobou hrozně užíváme. Kimíček ale od pondělka jaksi kulhal, tak ho potom panička zavedla domů a se mnou pocvičila poslušnost. Byl jsem, jako ostatně vždy, perfektní a úžasný. Potom mi panička házela tenisáky a já je pořád dokola nosil. No a najednou jsem nějak blbě doskočil nebo došlápl a držel jsem nohu ve vzduchu. Panička začala šílet, jestli koleno, ale když došla dřív, uviděla, že mám malíček vytočený ven. Nějak mi to nevadilo, chtěl jsem si stále hrát, ale kňoural jsem, když mi na tlapku panička sahala. Kája zvyklá od koní poradila paničce, ať mi prst chladí, a tak mi panička vrazila nohu do misky s vodou a deset minut jsem tak stál. Potom přišli domů rodiče, taťka mě řádně vyšetřil a řekl, že zlomené to zřejmě nebude, že spíš vykloubené. Paničce to nedalo, a tak se mnou ještě zajeli na veterinu, kde mě pan doktor s paní doktorkou prohlídli a podezření na podvrtnutí posledního článku potvrdili. Rentgen mi panička dělat nechtěla, jelikož vet tvrdil, že i kdyby to bylo zlomené, prsty se do sádry nedávají, prý se to jen fixuje.
Do čtvrtka mi to zřejmě nějak napuchlo a začal jsem kulhat, dneska mě to taky ještě nepřešlo. Kromě toho jsem z toho celý špatný, pořád si nohu lížu nebo hryžu, venku jen chodím a čmuchám, doma se celý den válím. Na noc mi panička prsty stahuje obinadlem, přes den je mám slepené tejpem, když už volejbalové zranění, tak se vším všudy :) Tak zatím je vše v pohodě, vetík říkal, že to chce deset dní, já se pro jistotu na parkur vrátím až na Chvalnově za dva týdny, tak snad už budu OK, držte mi palce! Váš Smajlenka



26.3.2011 - Za všechno ten parson přece jen nemůže :)
Ve čtvrtek byla panička nucena vykašlat se na odpoledko, protože se s Raduš vážně nemá kdy jindy sejít (i Radka musela vynechat poslední hodinu). No a tak panička přiletěla domů, sbalila Smájenu a vyrazili do Kojetína. Jízdu městskou až na nádr a následně cestu vlakem zvádl Smílek úplně v pohodě, už si dokonce přestává myslet, že lidi přistupují do dopravních prostředků jen proto, aby se s ním přivítali. Já musel být opět doma, v plánu byla velká fyzická aktivita a na tu já si musím ještě počkat.
Po velkém vítání u Vykydalů tedy holky, Smile a Kess vyrazili na brusle. Na pěší zóně se psí děti ještě vyvenčily a trochu rozpohybovaly, na cestě do Křenovic však nastala plná zátěž. Smajlík začal zběsile táhnout, desetkrát těžší panička pro něj nebyla v běhu žádnou překážkou :) Občas to bylo trošku méně bezpečné, například když Smajlík pásl a konejšil dohromady auta, která jezdila proti nám, asi po dvou kilometrech už netáhl tak šíleně a panička se dokonce na bruslích občas odrazila :) Za půl hoďky byli naši sportovci zpátky a u Radky na zahradě proběhlo velké hraní, přesněji Smajlíčkovo nekonečné aportování a cpaní tenisáku Kessince až do krku doprovázené vrčením, přičemž Kesska nechápala, že se chce o balónek přetahovat, takže na tahání dostali miláčci jinou hračku. I tohle se Smajlíčkovi moc líbilo, jen Kess trošku demotivoval fakt, že Smajlek je zvyknut na tahání s maliňákem, a moc jí nešlo odolávat Smílovému cloumání. Kromě toho se všichni vyblbli při trénování triků, obíhaček a v rámci možností i agilitění, něco je i nafoceno. Krásné odpoledne, až překrásné!
Mě mezitím vzali a odvezli mě s babičkou za kulturou, k tetě za štěněcím Guccim. Já byl však vrcholně uražený, že mě panička nevzala s sebou, na návštěvě jsem stropil scénku, a tak mě odvezli zase domů. No a když tedy naši výletníci přijeli, stál jsem ve dveřích a štěkal jsem. Panička usoudila, že je teda jako vítám a nevěnovala pozornot Smajlovému, který se jako vždy ploužil po schodech a nechtělo se mu domů. Jenomže já štěkat nepřestával, dokonce jsem začal na Smáju vrčet, tak moc jsem byl naštvaný a nechtěl jsem ho pustit domů. On se i přesto odvážil vlézt do bytu, v tom jsem na něj skočil a mírně jsme se dobili. Nic se pochopitelně nestalo, po pár vteřinách jsme se každý rozešli na jinou stranu a dělali jsme, jako by se nic nestalo. Jen panička z nás byla trochu mimo, já, takový nevinný miláček, vítací truhlíček a takové přivítání jsem bráchovi připravil :) Váš Kimoula



22.3.2011 - Máme rádi kamarády!
Panička přispěchala ze školy, vyvenčila nás a začala dělat inventůru v pamlskoidní krabici. Tuto činnost oba se Smajlíkem milujeme, protože panička různě přesypává všemožné pamlsky z krabičky do krabičky, kontroluje, kolik jakých pamlsků máme ještě doma, vždycky rozdělá nějaké pytlíčky vzorkových granulí a sesypává z nich mix do škatulky rychlého odměnění. Potom taky krájí plíce, dělá systém ve žvýkacích nesmyslech a u všech těchto činností pochopitelně vždycky něco přebývá, a tak to letí na zem a my z toho máme ohromnou radost :) A to jsme ještě netušili, co nás odpoledne čeká.
Vyrazili jsme na cvičák za rodinkou Vykydalovic a po cestě jsme potkali Romana s Neldou, tak jsme je vzali s sebou. Zpočátku Kesska a Smajlenka potrénovali pár áček, oběma to šlo výborně. A následně jsme všichni blbli, Smajlík přinesl asi tak dvě stě tenisáků, přestože byl často lapen, aby si mohl balónek přinést taky někdo jiný. Nelinka nosila vzorně jako Smája, já jako vždy hamounil a Kessinka polohamounila. Holky musely taky pomáhat při natahování pletiva, my čtyřnozí jsme pochopitelně asistovali. No a pak jsme jen běhali, hráli si, nosili balónky a užívali si extra slunečného počasíčka. Krásné odpoledne! Váš Kimčenka



16.3.2011 - Jarní deště, jarní únava, ale hlavně že jaro!
Stále se nepřetržitě zdokonalujeme v různých činnostech, především kondici vylepšujeme. Chodíme běhat, Kimík si tedy na takové aktivity musí ještě počkat, mimo to procvičujem triky a běháme po prkně. A tam konkrétně se projevuje má žádná fyzička, odběhám pár pokusů a jsem vyřízený. Kromě toho se moc soustředím na šlápnutí zónečky, které už jsou tedy zase na devadesáti procentní úspěšnosti a jen málokdy jsem jinde než v dolní třetině zóny, ale za cenu dvou setin, které strávím právě tímto přemýšlením a přesným krokováním. Pořád mám sbíhačky rychlé, hodně rychlé, ale dřív byly beztak rychlejší :) A v neposlední řadě pilujeme poslušnost. Ehmmm. Moc času nám na ni nezbývá, Kimíček teda nesmí v podstatě nic jiného dělat, takže zatímco já dělám skokovou gymnastiku či piluju slalomy, on vždycky jen zdokonaluje odložení za pochodu nebo aport, který se za svůj život ještě nenaučil :) Já se zaměřuji hlavně na dlouhodobé odložení, to je kámen úrazu. Postupně mi panička prodlužuje intervaly a jde to, ale je to cesta na dlouhou trať.
Dneska jsme se vydali na cvičák opět na poslušnost s Jančou a Airem. Kimíček cvičil zase moc hezky, já taky velmi mile překvapil, moje i tak energická a veselá poslušnost byla ještě energičtější a veselejší. Jediné, co je ještě potřeba zrychlit, je aport, a naopak uklidnit dlouhodobé odložení, protože rušivé vlivy mě deptají a já pak nevydržím a stoupnu, i když vlastně nechci. No a po odložení na mě panička vytáhla přetahovatlo, že se za odměnu potaháme a ejhle, psycho z odložení přetrvávalo a já se nechtěl tahat a zase jsem se paničce jen podřizoval. Proboha copak takto vypadá pes učený pozitivní motivací bez používání jakýchkoliv trestů? Z minuty na minutu panička opět propadla depresi. Potahal jsem se aspoň s Airem, byl to zase velký boj, moc jsme si ho oba užili. Pořádně jsme taky zmokli, potom dojeli Vykydalovic s Kesskou, takže jsem ještě další hodinu nosil balónky a Kimík byl zalezený v boudě a dával nám najevo, že už chce domů, zatímco panička se snažila alespoň trochu být k ruce při navrtávání pletiva.
Pokud jde o počasí, bylo tááák krásně, panička neměla týden depku a dneska je to tu zase. Jo, prší. A zase v tu nejméně vhodnou chvíli, aneb panička si všechno dělá sama a je tisíckrát labilnější než já. Kdy už se konečně smíří s tím, že se i parson dokáže něčeho bát? A má vůbec cenu neustále ronit slzy nad tím, že zrovna já nesnáším, když se doma křičí a právě proto panička křičí, i když nechce, ale nemůže tomu zabránit? Takže hurá zase řešit proč co a jak je a co je a není normální a proč se teriér nechová jak teriér :( Váš Smailek

9.3.2011 - Příprava na sezónu je v plném proudu
Panička se rozhodla, že já už jsem úplně zdráv, někdy a moc, a Smajlík potřebuje trochu popracovat na fyzičce a nasvalit, paničce lepší kondička taky prospěje, a tak na sobě tedy všichni od tohoto týdne pracujeme. V pondělí se panička odhodlala a vyrazila se Smajlíkem běhat. Za půl hoďky střídavě odběhli a odchodili výzkumácký okruh, panička zničená a Smajlík to pojal tak, že se tedy rozcvičil a je čas na pořádný výkon. Pochopitelně se dalo čekat, že rychlostí paniččiného běhu se Smajlík pohybuje naprosto běžně na procházkách, ale kdyby nebyl v tahu, neměl by z celého běhání nic, takže příště kolo :) Když totiž doběhli k baráku, parson utekl na zahrádku a chtěl trénovat. Nakonec se spokojil s půlhodinou házení tenisáku a malého tréninku odložení.
Potom jsem šel potrénovat já, chvíli jsme se přetahovali, potrénovali aportek a užívali jsme si sluníčka a chvíle bez Smájeny :)
Včera jsme na odpolední procházku vyrazili s Áňou a Ronďákem. Bylo tak neuvěřitelně krásně, že jsme si venčení nakonec neplánovaně protáhli. Panička je moc ráda, že už i tak dlouhé procházky odchodím po čtyrech a vůbec mě nenapadne zakulhat. Po prochajdě jsem šel odpočívat domů a Smíla šel ještě na prkno. No, už bylo procento úspěšných pokusů lepší... Večer jsme si po procházce ještě chvíli zaklikali a užili si divoké společné přetahování, super den!
Dneska šla panička do školy na deset a měla jen do dvanácti, luxus :) Hned jak došla, vyrazili jsme na cvičák za Jančou a Airoškem. Na cvičáku nás překvapila Zuzka, taky dnes měla lehárko ve škole... No a tak se kluci předvedli jako pěkná telátka, jelikož Rájuška dohárávala a oni se lepili na Kiru :) A pak už došla Janča a úžasný maliňák Airo. Airoš je v rámci možností nekonfliktní, přesto však byli kluci opatřeni náhubky a Smajlík dostal první depku. Občas se na Airouna škaredě podíval nebo ukázal zoubky, tuším dvakrát se ho pokusil štípnout, ale vždy ho to hned přešlo, nic konkrétního jsme z jeho projevu s Jančou ale nevypozorovaly. Teda kromě toho, že má neustálé tendence si mě hlídat, jinak věřím tomu, že by mu byli všichni psi volní. No a rozhodli jsme se tedy parsona více nedeptat, uvázali jsme a šlo se cvičit.
Postupně jsme se prostřídali a na každého pejska se dostalo chůze u nohy, poloh, aportu, přivolání, přenášení, skupinové poslušnosti a v neposlední řadě jsme trénovali odložení. Pokud jde o mě, je to můj nejoblíbenější cvik a ležet patnáct minut, než se holky vykealy, mi nevadilo. Zato u Smajlíka panička čula průser. A taky že jo. Ze začátku to šlo, ale pak se trochu přetáhla délka a obcházení Airem a celé odložené šlo do kytek. Smájošek nechtěl ležet dýl jak minutu, nešlo mu se soustředit, čeká ho do zkoušek plno práce, musí začít prostě od začátku. Jinak bylo vše ale plné života, rychlosti a chtivosti, takže teď bude Smajlík jen zpřesňovat a pochopitelně dále zrychlovat.
Panička byla mile překvapená i z mé poslušnosti, chodil jsem vesele, soustředěně a tvářil jsem se přijatelně, jsem prostě ve svých sportovních aktivitách jako víno - čím jsem starší, tím jsem vyzrálejší, pozornější a začínám si všechno užívat.
Nakonec holky nějak došly k tomu, že se mě pokusily s Airem roztahat. Já jsem na přetahovací aktivity poněkud nešikovný a při prvním pořádném škubnutí maliňáka jsem pouštěl, ale to půjde. Naproti tomu Smajlík bojoval jako správný teriér, bylo sice vidět, že má Airo patnácti kilovou výhodu a chvílemi se mnou zametal cvičák, ale já se nevzdal, vrčel jsem a tahal. Jednou mě holky nechaly vyhrát záměrně, jednou se mě Airo snažil odtlačit tlapkou a zapomněl tahat, takže jsem si znovu užil pocit vítězství. Už však naše hra začínala přecházet v mírný boj, takže to paničky ukončily a Airo bude vyhrávat až příště. A příště bude hned příští týden, už se moc těšíme! Váš Kimáneček



19.2.2011 - Nebojte, depky ještě nezmizely :)
Ve čtvrtek večer nás panička venčila a vzpomněla si na Elí. Na to, jak psala, že ji začalo bavit procházet se se psy v noci po ulici. Něco na tom bude. Kromě jednoho známého jezevčíka, který si už delší dobu koleduje a jednou mu ukážu, že vrčet a štěkat na mě rozhodně nebude, jsme se po sídlišti procházeli úplně sami a bylo to moc fajn. Panička tedy každou chvíli čekala, až na ni vyskočí nějaký ten úchyl, ale my bychom ji nedali :)
V pátek večer, než jsme jeli do haly, jsme si vyšli trochu dřív, abychom zase nasáli tu uliční atmosféru. Já jsem ale moc dobře věděl, kam pojedeme, takže to taková poklidná procházka nebyla. V hale jsem pak běhal moc hezky, dokonce jsem zase paničce nasadil brouka do hlavy, protože mi najednou šly i kladiny, byly pěkně rychlé, občas luxusně hraniční a na poslední chvíli zastavené, perfekt. Panička mi taky hodně utíkala do stran ze slalomů a dosti jsme naběhali rovinek, už krásně točím po tunelech a čumím po lachtanech, pěkný trénink. Navíc dovezla Janča z veteriny plnou krabici prošlých pamlsků, což pochopitelně nikomu nevadilo, když je to grátis :) Panička nám ulovila dvě balení psího želé a jedny kostičky, jako bychom toho za poslední dobu neměli povyhrávaného dost, naše pamlsková krabice má taky nějaký stop stav :)
Sobota, poslední den, kdy jsme se váleli až do dvanácti a oběd byl pro paničku snídaní. Pak panička na chvíli zmizela na cvičák trošku pocvičit s ne zrovna přátelským a vychovaným borderákem, leč podařilo se jí ho namotivovat a začít učit soustředění, super! Potom tam pro mě rozplácli áčko, abych mohl pěkně sbíhat všechny zónečky zase od základu, a nakonec přítomní trošku mákli na přípravě naší nové tréninkové pískové plochy.
Odpoledne jsme byli na procházce, já byl taky na naší pidi kladince zase sbíhat a trošku ztrácím rychlost, tak moc nad tím přemýšlím. Panička neví, jestli je to dobře nebo špatně, já si nejsem úplně jistý, kam mám hnátečky poskládat, ale celkově se zase dostávám na vysoké procento prošláplých a rychlých zóneček, uvidíme, co bude dál.
Zítra dopoledne nás panička opustí, její milí kurzisti mají intenzivky a ona se nutně musí dívat. Odpoledne pojedem na návštěvu, to bude žůžo, no a pka se bude panička balit na lyžák, na který vyráží v pondělí. Váš Smajlíček

16.2.2011 - Musíme brát počasí takové, jaké je
Procházky ve sněhu, v posledních dnech tedy v baně, nejsou nic moc. Po každé prochajdě musíme do vany, už jsme dokonce hlínou a trávou ucpali i odpad :) Každý den se minimálně jednou potkáváme s Romanem a Neldou, ať již při pravidelném venčení či na naší agiliťácké zahrádce. Panička si vzala Romana s parsonicí do parády, a tak se Nelda učí samostatnému slalomu, samostatné zónečky, nějaké práci na skočkách, příkladně spinům. Já slalomuji ze všech stran a úhlů, jde mi to fajne. I prkénko super, avšak dneska panička, respektive Roman (co bychom dělali, kdybychom takového osobního stavitele neměli), přidali k sestupce i nástupku. Hmm, trošku error, panička zvyklá na pětadevadesát procent luxusních pršlápnutí, teďka se vloudilo i několik zóneček odskočených, musíme prostě trénovat.
Jak jsem se již zmínil o povrchu bahnivém, možná si dokážete představit, jak tedy naše agilitní plocha vypadá. Veškerý pohyb psovodů je omezen na minimum a pracují hlavně pejskové a hlavně samostatně, i tak nejsou na zahrádce po trávě ani památky a chvílema je běh brutálně nebezpečný.
Po krátkém agilitění jsme vždy s Neldou, případně i Kimíček, když se zrovna neválí doma, puštění a asi tak hodinu nosíme tenisák. Zabavit se však dokážeme i bez něj, po každém potkání a přivítání následuje divoké hraní. Když se potkáme v poli, jsme sice jak hovádka, nicméně rozhodně se to nevyrovná lítání na sídlišti, prostě flexinám třikrát nazdar!
Dále pak procházkujeme s Jančou a Rox či s Áňou a Ronýskem, pochopitelně když zrovna nejme nasáčkovaní u Raduš a Kessky či ona není přítomna u nás. No a když zrovna nemáme na hraní žádné psisko (ne že bychom si s takovým Ronďákem nebo Roxinkou nějak vášnivě hráli), našemu blbnutí zpravidla neodolá kocúr a to je teprve sranda.
Na závěr ještě zmínka o Kimíčkovi a jeho nožce. Je to už šest týdnů od operace, Kimík téměř vůbec nekulhá, když ho tedy panička hlídá a občas mu připomíná, kolik má vlastně nožiček. Poctivě chodí, kluše, běhá, stojí na zadních a skáče po nábytku, občas se snaží prchnout na schody, ale to pak panička div nevraždí :) Sem tam si v rámci pobíhání se mnou a balónkem proběhne na zahrádce mezi bočnicemi a občas si pro dobrý pocit vyleze na pidi kladinku. A neustále si, ať už doma nebo venku, hamouní nějakou hračku, stále oplývá energií a dobrou náladou a už se moc těší, až se úplně uzdraví a začne s námi zase blbnout naplno. Váš Smílek



6.2.2011 - Den plný náznaků jara
Chjóóó, zase mě trápí žaludek. Dnešní noc byla přímo dokonalá, třikrát jsem zvracel a dvakrát jsem vzbudil mamku, aby se mnou vyběhla ven, mám aj srajdu. A nikdo neví z čeho... Dnes odpoledne jsem zase tak divně obcházel, a tak nás panička vzala ven. U pole jsme potkali Romana s Neldou, Smája měl nějakou extra hravou náladu a parsoni se tedy pořádně vyblbli, zatímco já si spokojeně čmuchal. Lítali všude kolem, váleli se, napadali se a číhali na sebe, nejlépe ovšem v tom největším bahně (tak jak to se panička ve čtvrtek rozčílala, když jen tak ze srandy napadlo pět centimetrů sněhu, tak tak je už vše roztáté a venku je krásně jarně). Po divokých hrách nebyl žádný ze psů ani omylem čistý, navíc jsme v poli viděli zajíce, naši prtíci si jich však naštěstí jaksi nevšimli, tak jsme to otočili a skončili jsme u nás na zahrádce. Naše psí děti se řádně vyblbnuly, střídavě si kradly kus staré pískací hračky, který se objevil pod roztátým sněhem, a měly z něj obrovskou radost. No a jak jsme se řádně vyběhali, jako hovádka hovadská jsme šli domů.
Kromě toho, že nás mamka polapila a osprchovala, jsme však v zábavě pokračovali. Včera nám panička koupila plno nových balónků, především pískací osmáky. Smajlík jednoho ukradl a panička mu ho tedy nechala, ať má taky jednou radost. Od včerejška už tedy ani tak nepískal, jako spíš kvičel, večer nám ho panička sebrala, protože.... protože jsme dělali to samé, co dneska :) Když má osmáka Smajlík, já štěkám a otravuji a chci ho taky. Když ho panička Smajlíkovi sebere a dá ho mně, jsou tu dvě varianty. Buď se s osmákem někam schovám a střežím si ho a štěká pro změnu Smajlík, nebo dá panička Smájovi jinou hračku, nejlépe druhého vypískaného osmáka. V takovém případě mě ale můj původní osmák absolutně nezajímá a štěkám na Smajlíka, že chci toho druhého. No a ten se naštve, nechá svého osmáka na posteli, kam já ve svém stavu ne vždy vyskočím, vezme mého osmáka a oba si křečkuje na posteli a já opět štěkám :) Oba jsme hrozní hamouni, Smajlík si chce sám pískat, mně jde spíš o to, aby mi parson balónek záviděl. Panička z těchto debilních her šílí, je to začarovaný kruh :) Váš Kimounový



2.2.2011 - Depky, depky, depky... :((
Zase jednou zde píšu já :) Je to neuvěřitelné, ale mám období, že nejsem ráda na světě, a to už je vážně hodně špatné. Ti, na kterých mi nejvíc záleží, si o mě myslí, že jsem úplně blbá. Vnitřně se snažím změnit a přemluvit k normálnímu myšlení a chování, ale nejde mi to. Zimní stereotyp mě ničí, jedna sobota na závodech nenahradí odporné počasí a omezení všech aktivit, v horším případě mě ještě víc vydeptá, protože jsem ve fázi, kdy řeším naprosté kraviny a přestávám si sama sebe a své práce vážit a to se mi snad ještě nikdy nestalo.
Jak jsem na tom se svým na výstavu hubnoucím předsevzetím? No... Když mám depku, tak žeru. Je mi tedy záhadou, jak chci v sobotu dopnout kostým, ale to je, veřte, ta poslední věc, kterou teď řeším.
Avšak pozor, z nudy nevymýšlím jen já. Na návštěvu k nám chodí i zajíci, avšak já teď vodím kluky občas i na vodítku, takže jsme zatím měli docela štěstí a žádné toulání a prohánění se neděje. Proč ta vodítka? Kluci mi krutě dávají najevo, že už by byli rádi, kdybych je opravdu hodně unavila... Kimíček například vymyslel, že je dokonalá zábava štěkat na sousedy strachy přilepené na fasádě, Smajlík sdílí nadšení naprosto stejné. O to víc jsou chlapci zklamaní, když se na ně někdo jen podívá a jejich zuřivý štěkot bere jako slušný pozdrav, v takovém případě pak ale od souseda vyžadují pomazlení :) No a myslitel parson se naučil po mém odchodu jindy než ráno doma výt. Všední dny chápe, spokojí se taky, když někam odcházím a zbytek rodiny je doma, ale jak neplánovaně opustím byt a on tam má zůstat jen s kimounovým a s kocůrem, ozve se ohromě vtipné „hafaúúúúú, haf, haf, hafaúúúúú“ doprovázené charakteristickým zvukem psích drápků škrábajících na dveře. Myslím, že i tohle je jasná známka toho, že už by se ten nahoře nad námi měl slitovat a seslat nám to vytoužené léto, jinak se všichni vážně utrápíme a naši sousedi nás začnou nenávidět strašným způsobem. Nicméně když už jsme byli u toho kocoura, kluci ho začali, chudáka starého, šikanovat. Je pravdou, že on si často začíná a psí miláčky napadá z vyvýšených míst, nemůže se pak ale divit, že se na něj kluci vrhnout a s ohromnou slastí žmoulají jeho chlupy :)
A ta nejhorší depka? Jak tak pořád dokola čumím na videa, zjišťuju, že mě asi víc bavilo běhat agility s Kimečkem, než se Smajlkem. Na jednu stranu mě baví, že můžu se Smílkem zaběhnout všechno, na co si vzpomenu, a nemusím přitom hledět na jeho chuť k agilitění, užívám si každou chvilku na parkuru a poslední dobou i to, že najdu něco, co nám nejde. Ale hrozně mi chybí to, že pes běhá pro jen mě a když já se upřímně nesnažím, prostě se na celé překážky vykašle. Nějak v sobě nemůžu překousnout blok, že se mi stále něco nezdá a na Smajlíkově výkonech hledám chyby, s Kimíčkem jsem poslední dobou neměla žádné ambice a běhala jsem už jen a pouze pro radost, pro radost z běhu a radost ze psa, který má radost z toho, že já mám radost. Nevím, asi nejsem normální, chci stále to, co nemám, a tečou mi slzy při pomyšlení, že si ty chvíle obrovské enegie a emocí s Kimíčkem na parkuru už neužiju. A víte co je nejhorší? Kimík mě vůbec neřeší a je mu docela jedno, jakou mám aktuální náladu. Naproti tomu závisláček empatický Smajlíček je už asi týden ve strašném psychu, protože vidí, že já nejsem ani trochu v pohodě. Strašně se bojím, aby se něco mezi náma kvůli tomu nepokazilo, na druhou stranu si nemůžu pomoct, všechno mě rozčiluje, všechno mi vadí a nic se mi nezdá dobré... Přesně tyto stavy jsem v tuhle dobu zažívala minulý rok. Takže jediné řešení, jak se na svět dívat zase normálním a optimistickým úhlem pohledu, je, že prostě začne jaro, jinak to nevidím...
Nakonec je třeba ještě podat zprávy o Kimínkově kolínku. Je to už měsíc od operace, chodí krásně, občas dokonce nefalšovaně kluše, jinak poskakuje, ale snaží se i při pajdání zapojovat všechny packy. Běhá jak drak a po čtyrech, nemám to srdce, abych ho měla na vodítku, když si Smája běhá kolem a provokuje s klackem. Každý večer pravidělně celého Kimíčka potáhnu, procvičím mu každý kousek těla a promasíruju nožky. Pomaličku už začínám cítit, že se v operované noze občas mihne i nějaký ten svalíček, že by se už naše sluníčko malými krůčky vracelo do formy? Vaše vydeptaná Denda

24.1.2011 - Výstavní horečka
Tak jsme se dnes s paničkou opět odvážili do tréninku junior handlingu, jelikož nám opět poněkud nasněžilo a tedy mě panička nepustí na agilitění. Šlo mi to naprosto perfektně! Je to divné, ale panička se na výstavu začíná těšit (když se kolem toho všude tak mluví), od Martičky pudlíčkové zapůjčila profi efilačky a zluxusnila mi oháňku, tentokrát se práce fakt povedla. Nicméně můj odřený šňupák tak trochu ztratil pigment, uprostřed sosáku mám růžovou tečku a to mi teda moc nesluší. A stejně tak ďoura v hlavě, kde se chlupy nějak nemají k růstu. Zkusíme panu rozhodčímu vysvětlit, že jsem pracant, to aby panička začala studovat švýcarštinu :)
Jinak se nic významného neděje, jen to, že zima je fakt sviňa. Ráno nás na prochajdě překvapily posolené chodníky a my s Kimíkem nevěděli, na kterou nožku pajdat první, Kimík dokonce chvílema poskakoval po operované tlapce, asi tak moc ho to už nebolí :) Váš Smája

18.1.2011 - Smajlík se těší na prázdniny
Procházíme nejhorším obdoím roku, tedy dle logiky měl být prosinec horší, jelikož nebyly žádné závody a padal sníh, avšak pomalu se dostáváme do fáze depresí a nadrženosti na léto. No, hlavně panička. Avšak my jsme jedna duše ve dvou tělech, tedy všechny její pocity se na mě přenáší, proto si musí panička při každém náznaku najít něco, pro co je krásné žít, většinou jde o těšení na nejbližší akci :) Ale při pohledu na náš letní kalendář to těšení už nejde vydržet, našel jsem si tedy perfektní aktivitu. Každý večer, když si myslím, že panička spí, se vytratím a nějakým zázračným způsobem se několikacentimetrovým otvorem nasoukám do peřináče, kde je mimo jiné i poskládaný spacák. Vyhrabu si tam místečko a na chvíli nasávám táborovou atmosféru :) Někdy takto vydržím jen pár minut, jindy klidně i hodinu.
Moje ďoura v hlavě je již téměž uzdravená, pro změnu jsem si odřel svůj sosáček, čumáček, rypáček, zobáček, čeníšek, ale i ten už je téměř ve stavu zdravém. Náš pacient Kimíček dělá pokroky, při pomalé chůzi už je pro něj naprostou samozřejmostí používání všech čtyř ťapiček.
Já mám zase svoje období nežravosti, na granule jen čumím, potom mám hlad a vymýšlím lumpárny. Minulý týden si panička ohřála polívku a byl v ní veliký kus hovězího masa. Vynechám nepodstatnou část děje a zastavím se až v okamžiku, kdy si panička někam odskočila a načapala mě, jak jsem byl u konce své minimálně půlkilové masové porcičky. Obluda jsem :) Den na to zase Kimíček venku našel asi tak dvacetientimetrový kus špeku a i přesto, že on se o svou porci za žádných okolností neošidí, nasadil výraz „týden jsem nejedl“ a špekoňa schlamsl. V tu chvíli ho panička ulovila a celý mastný kus mu na poslední chvíli vytáhla vcelku snad až ze žaludku :) To měl náš pan popelnicový zase jednou smůlu.
Avšak jak známo, umíme být i hodní a šikovní. Kimíček je až přehnaně akční při klikání, i u něj začíná být vážný problém se správným načasováním kliku, jelikož nabízí více chování najednou a přemýšlí neuvěřitelně rychle. Naučil se schovávat pod polštář a pracuje na držení deštníku packou a zavírání skříněk. Já zcela nadšeně listuji v knížkách a vyslíkám paničce ponožky, umím zavírat dveře s rozběhem, v trpasličí poloze packami držet nejrůznější předměty a venku jsme konečně obnovili trénink na prkně, již je naše sestupka vyšší než já a odskočené zónečky se u nás téměř vůbec nedějí, naopak většina pokusů je v doní polovině zóny! Je třeba také zmínit, kam se ubírá naše pilné trénování vystavování. Trénink jsme omezili, jelikož když vzala panička hračku, aktivně jsem se řadil k noze a nadšeně vyskakoval až do pasu a chůzi mi panička nechce kazit a omezovat ničím, na výstavě by nám taky neprošla, tedy balónky jsme vzdali. Na pamlsky naopak nemám čas, plivu je a čekám na hračku a na lepší zábavu, no a panička se vždycky tak akorát rozčílí, tak tedy proto, nějaký handling necháme osudu :) Váš Smajlík

9.1.2011 - Ikea vládne českým domácnostem :)
Ze všech sil se snažím uzdravovat, jde mi to krásně. Dneska jsem byl na veterině vytáhnout stehy, pan doktor mi koleno natáhl a vykroutil do všech možných i nemožných směrů a podíval, že asi tak po týdnu máme začít rehabilitovat. Už se občas zapomenu a při chůzi začínám svou nožku pravidelně používat, ale veškeré svalstvo už je skoro pryč. To však nic nemění na tom, že na celou operaci zapomínám, když si se Smájou hrajeme. Lítám po bytě, schovávám se do našeho domácího tunýlku, běhám za balónkama, jednoduše nejdu uhlídat.
Včera naši přivezli z Ikei nový stůl a židle do kuchyně, k tomu mamka vybrala nový ubrus a prostírání, doma máme i příbory Ikea a jelikož všichni lidští členové naší smečky milují Ikeácké masové kuličky, nezapomněla je mamka koupit v mraženém stavu a dneska si panička při obědě připadala fakt dokonale, téměř jako v Ikei. A krom toho, že se včera celá rodina při skládání nábytku pobavila, a já, Smajlík i kocůr jsme z toho měli úžasné divadlo plus případnou asistenci, pro nás panička zabavila polystyrenový nesmysl na cvičení. A tak jsme si tedy potrénovali motoriku. Mně to dalo docela práci, než jsem pochopil, že se mám na tu pidivěc vlézt všema nohama, ale bavilo mě to moc. Trénoval jsem i zadní a přední packy, super. To samé trénoval i Smajlík, nu on je v tomto zdatnější, a tak po něm panička chtěla polohy a nějaké triky, nejvíc mu kupodivu dalo zabrat obyčejné sednutí. Několikrát jsme se protočili, moc nás to bavilo!
Kromě takových srand žijeme docela normálně, parson s paničkou pravidelně pilně trénují vystavování a něco z poslušnosti, dneska mě vzali na první dlouho procházku od operace, jinak jsem byli venčeni buď krátce, nebo zvlášť. Dále si samozřejmě stále hrajeme a snažíme se zlikvidovat zásoby sušených uší a plící. Ale všechno je to pořád dokola a to je nuda. Panička nám sice vymýšlí různé domácí aktivity, ale nic se nevyrovná dlouhému letními pidi mini treku zpříjemňěnému koupáním v jezeře či třeba týdnu stráveném na agilitním táboře. Prostě se už jara nemůžeme dočkat! Váš Kimeček



4.1.2011 - Všeho moc škodí
Zotavuji se jaksi podezřele rychle. Dneska to byl teprve můj pátý den po operaci, ale na nožičku si vůbec nedávám pozor, tak jako tomu bylo minule. Jsem naprosto smířený s tím, že život prostě bolí, a tak už se při chůzi svou ťapinkou pomalinku začínám odrážet, provokuji Smajlíka, jenž je pak donekonečna napomínán, aby na mě neskákal, že jsem nemocný. Občas se mi podaří někam vyskočit či z něčeho seskočit, přestože jsem monitorován téměř čtyřiadvacet hodin denně, jelikož mě chodí každý den hlídat babička, když je rodinka pryč. Úspěšně jsem si už vylízal jeden steh, jinak si bebinko nekoušu. Dneska mě taťka operoval, všechny stehy, které si ze všech sil snažím ulízat, mi přitáhl, a mám po ptákách :) Kromě toho o mě pravidelně pečuje Smajlík, s olizováním mi pomáhá, dokoce občas dostanu pusinku a jemu vůbec nevadí, že na něj vrčím, aby mi dal pokoj. Tohle opravdu nikdo nečekal!
Nicméně ode dneška je pacient i Smajlový. Má rozbitou hlavu a to téměř doslova. Když přišla panička ze školy, šla nás chvíli vyvenčit, ale jelikož já mám pohyb omezený, musel jsem domů a běhat šel jen Smajlíček. Panička vzala tenisák, že si pocvičí nějakou poslušnost, páč se poslední dobou na ni zaměřili a obden mu ji panička prokládá handlingem, na prkno ani do slalomu ho panička nepouští. Je srab, sníh je náš nepřítel a dva zraněné psy by asi nerozdýchala. Sotva vylezli, uviděli Áňu s Ronym. A tak se zábava uskromnila na nekonečné házení balónků. Ronďák překvapil, zapracoval na svém sebevědomí a parsonovi klidně tenisák vyfoukl před čumákem. Kluci se dobře bavili, hoky taky, dlouho se neviděly :) A když už byli všichni zmrzlí jak hovínka, zrovna kolem procházel Roman s Nelinkou. Potvořice potvorská nedala Smajlíkovi pokoj, jak to má ve zvyku. On jí sice toleruje vše, co jinému psu ani omylem, překousne i to, že ho kouše, skáče mu na hlavu a občas se jejich hra změní v měnší parsoní bitku, avšak vše jen v duchu přátelství. Když ale Anička chytla Ronyho, jehož však musela nalákat na tenisák, který držela v ruce, a Smajlík ho neřetržitě hypnotizoval, skákal si pro něj a čekal na hození, přičemž to přišlo Nelizně ohromně vtipné, a tak skákala na Smáju, neváhal jí vynadat, aby dala pokoj. V tu chvíli se Rony vysmekl z obojku, že je vedle něj takové vzrůšo, a kluci se začali bít. Nic extrémního, asi tak jako obvykle, takové neškodné vrčení, leč Rony je už opravdu chlap a svou převahu patnácti kil využil a na Smajlíka si chtěl lehnout, aby už se jako zklidnil. V tom se naivní prtík vysmekl a chtěl pro změnu zalehnout tollera, pako jeden. Po chvíli se boj změnil v konejše a byl klid. Avšak trestat se musí, Smajlík musel domů.
Chvíli na to přišly na návštěvu holky Roxynka a Roxynková. Já se pochopitelně nadšeně vítal a nešetřil jsme svou nožičku, paničku polívalo horko. A holky kecaly, kecaly, kecaly a kecaly :) Též se dlouho neviděly (týden!!). V tom však Janča objevila Smajlíkovi na hlavě ďouru, patrně od Ronýskova zoubku. Parsonovi to ani trošku nevadilo, nevadilo mu dokonce ani nekonečně prohlížení a zkoumání velkého zranění, panička prý viděla až do mozku :) Holky se však neodvažovaly k lékařskému zákroku, tedy Smájového umění nekonečných úprků, prověřených stříháním paspárků, kapáním do oka či stříkáním spreje proti blechám :)
Operace se tedy uskutečnila až večer a pěkně přímo od chirurga a sestřičky, panička dělala asistěnční držku. Tolik povyku pro jednu desinfekci, zvlášť v případě, že už i parson nám dospěl a zmoudřel a držel zcela vzorně :)
Nu, závěrem... Panička Smílkovi ostříhala ocas! Jeden den zastřihla jen špičku a malinko zarovnala prapůrek, vypadalo to luxusně. Den druhý se však rozhodla pro radikálnější změnu, jež byla radikální nějak moc. Objevil se zub, ten byl srovnán dalším zubem... A tak je Smajlíčkova oháňka na čas poněkud ohavná, ale zatím si toho nikdo nevšiml, a i ta to prtíčkovi sluší. Váš Kimík