Deníček 2013

Můj milý deníčku... jak se tlapky činily v roce 2012

22.10.2013 - Hrajeme si, přemýšlíme, plánujeme
Děje se toho tak strašně moc. A to přesto, že jsem běhání pejsků mých minulý týden trošku omezila. Smajlík totiž minulé pondělí a úterý kulhal, protože si při nedělním tréninku sbíhaček nějak nešikovně zvrtl prst. Tedy spíš odpočíval. V ponděli jsme však byli na procházce s novým kamarádem. Je jím jeden a půl letý australský ovčák James Bond Great Lady. Pejsek darovaný jako dospělý a přes Janču a mě nastěhovaný až k Veši, se kterou se znám už víc jak patnáct let :) Celou dobu bydlíme ve stejné městské části a nepřetržitě spolu navštěvujeme stejná vzdělávací zařízení :) No a teď je Jim, po domácku Jambulka, naším novým venčícím kamarádem. A dokonce jsem pořídila fotky z první společné procházky z Jimiho prvního setkání se všmi našimi psy, tedy s Kimíkem, Smajlíkem, Lancelotem, Fairy a Roxy. Jsem moc ráda, že našel Jambulka nový domov právě zde a moc se těším na všechny společné akce.
Týden běžel a já jsem ve čtvrtek a v pátek vytáhla pejsany svoje na trénink poslušnosti. Smajlík je nadobro přeučený na přískoky k noze a Kimík byl plný radosti. Tolik radosti, kolik dal do hry s latexovým míčem a do spolehlivého aportování, prostě svědčí jen o tom, jak mu prázdniny a podzimní kondiční a motivační tréninky prospěly. Radost ho nepřešla ani po tom, co mu nesedla kombinace pamlsků na těchto trénincích a do soboty byl na vařené rýži s mrkví. A občas také se zamíchanou smectou. Nikdy jsem jej neviděla se s takovým odporem tvářit na plnou misku :)) Ale zvládl to.
A v pátek, zatímco Smája už dávno nekulhal a Kimíkovo trávení začínalo fungovat normálně, jsem zahájila prázdniny. A BYLA JSEM POPRVÉ VOLIT! A z toho mám strašnou radost :) Tak dobrý pocit jsem měla, když jsem svůj hlas házela do urny. A s kamarádkou, která byla stejně jako já, u voleb poprvé, jsme se nezapomněly vyfotit :)
Následně jsem jela na cvičák, kde jsme nakládali překážky, a potom do Kostelan, kde jsme chystali závody. Měla jsem v autě Kristýnu a s Monču a dokázaly jsme aj téměř zabloudit :) A hlavně potom cestou zpátky, kdy jsem málem projela stavbou, protože jsem přehlídla přikázaný směr jízdy :)) Ale já jsem na sebe zvyklá, podobné errory se mi za volantem stávají úplně běžně. Hlavně, že jsem eště nikoho nepřejela :)
Sobota byla náročná. Hlavně pro mě. Dle Jardových výpočtů jsem posuzovala téměř třista běhů. Ale mně se to nezdá. Kimík běhal s Jančou a já se za něj vůbec nemusela stydět. Smája si dal jenom třikrát tuneliádu. S Raduškou, s Jančou a se mnou na spravení nálady. A cesta z Kostelan večer byla veselá. Aj tak je tam cesta opravdu kurevská. A já jsem měla strašně zasrané okno a navíc jsem se teprve sžívala s používáním dálkových a mlhových světel... Přijela jsem do Kroměříže, poslala jsem Kristýnku hodit pejsky domů a nakrmit, zatímco mě nenapadlo nic lepšího, než vzít psí deku a leštit s ní okýnko. A ono pak bylo kurevsky chlupaté :)) Ale šlo přes něj vidět. A když jsem tak čekala na Kristu, zapálila jsem si a pustila jsem si strašně nahlas rádio. Přestože nejsem příznivce hlasité hudby v malém prostoru, případně slucházkovým posluchačem muziky (v ruštině se tohle slovo píše s tvrdým y, tak normálně přemýšlím, mám-li to dobře :), tak tohle sedlo. A pak mně sedla do auta Kristýna a jely jsme na cvičák vykládat překážky. Plánovaná cesta do Holešova, opět s překážkama, se na poslední chvíli zrušila.
V neděli jsem dlouho spala. Také jsem přečetla další kus z anglického krále od Hrabala. A byla jsem hořce zklamaná. Začalo mi být jasné, že hlavní hrdina žádného anglického krále obsluhovat nebude :) Hlavně, že jsme se o knížce s Jančou v týdnu bavily. A ona mi to normálně zatajila :) Ovšem mé dobré dojmy ze zajímavého díla se následně pokazily onou sockovitou manipulovatelností právě hlavního hrdiny, jehož pozici jsem do této doby považovala za dostatečně důstojnou s posláním. No nic, dnes už mi zvýbá dvacet stránek do konce a mínění o knize se mi opět napravuje. Ale to hořké zklamání, jak jsem čekala, kdy autor popíše další zajímavou životní zkušenost a kdo mu nabídne cestu do Anglie, a ono nic, nikdy nezapomenu :))
A dále se v neděli uskutečnil můj poslední venkovní kurz začátečníků. Hodina dvanáctá, ještě je čekají dvě v hale. A jsem neskutečně potěšena, neboť pokroky jsou veliké. Pochopitelně výsledky monstrózních rozměrů jsou znát u týmů, kde jsem to očekávala, u takzvaných druhých psů. Mončina borderka Mayby, dcera Nyx a Gina, je prostě hustá. Něžně se snažím nešlápnout ani centimetr vedle, naprosto bytostně nesnáším a netoleruji pasení na parkuru, protože bez něj dokáže borderka všechno, tak jako Mončina Mayby. Samozřejmě se snažím pracovat s Lancelotem. Parsoním smrádkem, který je vzrušivý jako ten nejsprávnější teriér. A tolik jsme toho s Kristýnou dokázaly, přestože milý sir si myslí, že se všecko vyřve a bude si lítat přes překážky, jak se mu zachce. Bez náznaku odložení. Myslí si to velmi špatně, je z něj opravdu hodně nadějné zvířátko. A posledním druhým psem je další prtice, Grace. Komplikovaná a zdánlivě nepřístupná, ale začíná milovat překážky a především tunýlky. Potom flatka Amenita. Fena, která první tři hodiny nevlezla do tunelu ani za zlaté prase a na parkuru předváděla svou eleganci jako ve výstavním kruhu, teď prostě běhá, běhá rychle a má neskutečně luxusní two on two off na kladině. Nechápu, jak odrostlé štěně dokáže své velké tělo z poměrně vysoké rychlosti přesně zastavit a nepadat ani kouskem. Jako třeba australská ovčanda Lavička. Kladinu ještě úplně nepobrala, avšak je to také výsledek toho, že teprve teď začíná opravdu běhat a chápat, co je cílem agility, a sama se nechává svojí rychlostí překvapovat. Stejně jako šeltiák Dastík. I přes svou pesimisticky smýšlející paničku, která má obavu, že nikdy nikde nic nestihne, se z něj stává správná šeltie, která vyhledává přeážky a pere do každého tunelu, který jí přijde do cesty. Podobnou paničku plnou obav ze své vlastní paměti má trpasličí pinč Kono. Ovšem naučila jsem její paničku nic nekomentovat a chválit psa, protože já její chyby stejně vidím, a stal se z nich opravdový tým, který zvládne téměř všechny nástrahy parkuru naporpvé. A ty zóny, to je krása všech krás. No a stejně luxusní dva dva má kavalírka Betany. Přestože se jí občas nechce zvedat zadek, společně s majiteli pracujeme na jejím hubnutí a je to spolehlivá elegantní dáma, která začíná poslední dobou nabírat slušné tempo a to je teprve začátek. Dále kříženec Ted, který byl zpočátku schopen během sekvece pěti překážek třikrát utéct a padesátkrát se vychcat. Nebo třeba ve třech místech označkovat jeden tunel, když jím prolézal. A ty doby jsou pryč. Teď běháme s namotivovaným pejsekm, který dokáže přes své krátké nožičky vyvinout slušnou rychlost a běhání si užívá. Dalším značkovačem byl toller Ir. Běhající s malým, leč docela dost schopným chlapcem. A společně jsme psího puberťáka přesvědčili, aby měl zájem o nás a o překážky. A je to dobré. A ta zóna. V této souvislosti mě napadá foxteriéří miminko Toby. Ještě nesoustředěný teriéří neposeda, kterého zajímá všechno kolem, ale my krůček po krůčku vyhráváme, i když prostě zakrmujeme každou překážku. Nelze rozhodně nevzpomenout hyperaktivní labradorku Laski s vtipným pánečkem. Takový mastodontík, který ještě neví, kde má ruku a kde nohu, ale do všeho jde s obrovským nadšením a celou svojí váhou. A vypadá u toho dobře :) No a kavalír Flash, který byl zpočátku neskutečně nadějný, ale posledních pár hodin se bohužel z omluvitelných důvodů své moc malé, avšak moc šikovné paničky, nezúčastnil. Ale v hale se uvidíme.
To už jsem se však o svých milých rozvášnila mnoho. Jsou všichni úžasní. Opravdu jsou. Všichni běhají agility, nikdo z nich nedostrkává psa od překážky k překážce, všem se snažím dát slušné a pevné základy, na kterých se bude dát stavět. Chci hodně motivace, samostatný tah na překážky s běžícím psovodem (protože jsem alergická na vedení nohama, místo rukama), samostatné rozlišení povelu na normální skok, stahování a běh dopředu, hezké odložení, spolehlivé zóny a slušný slalom, který pilně procvičují děvčata v rámci poslušnosti. A chci radost z běhu a pohodové lidi na tréninku. A to mám v každém případě. Vlatně mám i bonus, mám samostatně přemýšlející psovody (po pouhých dvanácti hodinách na cvičáku!), kteří se mě občas ptají, proč je podle mě lepší dělat otočku tady a ne tam. A já jim to vždy ráda vysvětlím, protože děláme plynulé agility a né strakání psa od překážky k překážce a nepřirozené vbíhání psů pod nohy psovodů a nedejbože používání matení psů nejvyššího stupně - protiruky :)
A dále k neděli. Šli jsme na procházku s Jančou, Roxy a Fairy a po dlouhé době také se Zuzkou a Rajah. A hned zpočátku jsme se pořádně zasmály. Vyletěl na nás totiž jakých chlápek čímsi mávající, jestli máme u sebe občanky. A já s jistým odstupem, ironií a vlastně i opovržením, že na co? A on se rozkřikoval, ať si dáme okamžitě psy na vodítka, že jsme ve městě. A my jsme zjistily, že na nás mává průkazem městského policisty, ktrý na nás však v civilu může tak akorát zavolat hlídku, která by nás pokutovala. Čímž nám pochopitelně hrozil. A opakovaně nás upozorňoval, ať ho neprovokujeme :) Nojo, ale to neměl opakovat mně :)) Už ho vidím, jak by nás honil po poli, aby mohl navigovat onu hlídku, kam nás má přijet skásnout :)) Ale ulidnil se a šel. Aj my šli. Na dlouhou procházku.
Ještě pořád neděle :) Večer k nám došla Janča, bo jsem jí měla kůlmovat vlasy. Nakonec jsme to nestihly a vydaly jsme se ještě s Kristýnou, s Mončou a se Sabčou užít si večer. Prvně jsme šly na drink a když nám na stole přistály panáky pro každou z nás od vedlejšího stolu, bylo jasné, že pokračujeme na pizzu :) A pak do klubu. Tam jsem potkala svoji hodně dobrou kamarádku, se kterou jsem osm let hrála volejbal a spojuje nás toho spolu mnohem víc. A úplnou náhodou jsem zjistila, že nás u toho místní fotograf vyfotil :) No a když jsme si s děvčaty dostatečně zatančily a s Jančou jsme daly náš zlatý hřeb, jely jsme domů :) A konečně u nás spala Janča!
V pondělí před polednem přijeli naši z Maďarska. Zašli jsme na oběd, odpoledne jsem venčila pejsky a házela jim tenisáky. A v pět jsem usnula s tím, že se pak vzbudím a budu něco dělat. Vzbudila jsem se v devět a pokračovala jsem ve spaní až do úterý do desíti hodin. A dokázala jsem to tak, že prostě ráda spím. Klidně bych spala aj dýl, kdybych se už nechtěla vzbudit a jít blbnout s pejskama :) Odpoledne jsme zašli ještě za Jančou, Rox a Fájou, obešli jsme betonku a plánovaný trénink poslušnosti jsme s Jančou odložily na neurčito :) Také proto, že Kimík říkal, že návrat na běžnou stravu v Kostelanech formou párků a konzervy nebyl vůbec vhodný nápad a opět je na mrkvičce, rýžečce a kuřecím. A večer jsem začala dělat seznam věcí, které si už týden píšu, že musím udělat. A hrozně moc jsem toho udělala.
No a nabitý konec prázdnin, středa. Ráno jsem odvezla Kimíčka na stříhání k Martě. Pak jsem jela domů, dala si dlouhou vanu a házeli jsme si se Smajlíkem tenisáky do kopce. Následně jsem jela pr Kimíčka, Martička mě pozvala na kafé a trochu jsme se u ní zdrželi. V rámci socializace :) Přijela jsem domů, rychle snědla úžasné kuře na smětaně a odjela jsem do Hulína, kde si nechávám šít šaty na maturiťák. A byly během deseti minut vybrané, vymyšlené, změřené. A vyrazily jsme s Kristýnou na výlet do Zlína. A nakoupila jsem opět strašně moc věcí, opět jen v átrojce :) A mám aj první vánoční dárky, samozřejmě nejvíc těch spro mě samotnou :)) Užila jsem si parádní zážitek při řízení auta a byla jsem na sebe pyšná, jak jsem zvládla provoz a trefit správnou odbočku. A cestou zpátky strčisi blbě najet k parkovacímu automatu, muset se odpoutat, nechat ten stroj sežrat kartu, připouat se, zjistit, že jsem tam tu kartu strčila obráceně, znovu se odpoutat, strčit ji tam už dobře a rychle stáhnout ručku a odjet. A pak se poutat za jídzy a půjčit Kristýnce volant. Zážite :)) Ale aj cestu zpět jse trefila :) Když jsme dojela domů, už na mě čekala Janča s pejsama svojema. Na chvíli jsem je pozvala dál, ale bylo to spíš ke škodě. Kocour málem dostal šok a přišel o pár chlupů, Kimík s Fairy se podporovali ve štěkání. No ale vyrazily jsme na cvičák. Já jsem byla odhodlaná opět sbíhat se Smajlekm. Třikrát seběhl a opět zakulhal. Tak nevím, co to je za debilní náhodu, že byl týden v pořádku a na kladině se zase zatvářil, že ho bolí nehtíček a prstíček. No nic. Kimík si užil kladinky a ukázkového psa při krátkých skocích. S Jančou jsme odvedly náš trénink skokovky a zónovek a spěchala jsem domů, neb jsem jela ke kadeřnici. Od plední kadeřnické show si se svou kadeřnicí tykám a moje pravidelná návštěva v salónu je zase o kousek příjemnější. Nojo, bude čas plesů, teď se jistě uvidíme častěji.A já pocit čerstvě nabarvených vlasů a zastřižených konečků miluju... krásný den. A pak jsem sypala všecky své myšlenky sem.
Nakonec moje dlouhodobá přemýšlivá... Zamýšlím, že k pětiletému Smájovi a osmiletému invalidnímu Kimíkovi, a hlavně na vysokou školu, nejlepší období v životě každého studenta (Tady mě napadá, že se na tu výšku vážně budu muset dostat, aby mi taťka koupil mého nového dokonalého a nejkrásnějšího Partnera. Dokkra nechcu. Maximálně, kdybych nevychytala ty přijímačky :)), který chce mít dost času na všecky srandy, si pořídím štěňátko. A vzhledem k tomuto způsobu života bude nejvhodnější štěně parsoní. Moc děkuji své Paleur chovatelce Leoně Urbanové, která ví všecko o všech Parsonech a budoucího potencionálního ženicha pro Lukinku, krev Lancelotové krve úplně nejpřímější, vybírá pečlivě především z hlediska povah a zdraví. A já k tomu výšku a pigment :) A jak tak pomaličku zkoumáme různá krytí po Evropě, přišel ke mně návrh, zda-li nechci import z USA. Tam je prý lepší výběr :) Má to svá nesporná pozitiva, protože Parson do medium nepatří, a ne a ne a ne (Tak mě napadá, že byl změřen Lancelot a když se rozhodčí hodně moc snažil ho vytáhnout, bylo z toho krásných 34 cm! Aj když ho cpu ke Smájovi a tlačím jim na kohoutky, zhruba centimetr malému sirovi do mého pana usměvavého chybí. Protstě dokonalý Parson.), a tady by byla téměř záruka i u psa nižší výšky. A to zdraví a ty povahy a ty kostřičky pracovních norníků... Nojo, ale co ten import? Nojo, ještě se budu hodně rozmýšlet, zda na jaro/léto naplánuju výet do Ameriky, nebo někam poblíž :) 9.10.2013 - Od října sbíháme ve velkém
Tento týden jsme se rozhodli, že využijeme poměrně slušného počasí a žádných závodů v dohledné době a budeme makat. A to především na sbíhaných kladinách v mém případě. Začali jsme v pondělí. Pod přísným Radčiným a Jančiným dohledem jsme se zase jednou vrátili ke sbíhání. Udělali jsme pár kroků zpět a vrátili jsme se na posouvání po centimetrech po vodorovné části kladiny plus sestupku. A panička byla nadšená. Z procenta úspěšných pokusů, z mého pohybu, z rychlosti. Paráda! Kimík stále zlepšuje svoje two on two off a stále ještě občas zlobí a není to úplná dokonalost, ale někdy je :) No a pak dlouhá procházka s Jančou a jejími pejsy. A vysedávání u nás na zahrádce a jen tak probíhání postavenou patnáctkou uličkou. Světe věř či ne, i já Parson maličký metu neskutečně a přitom rozkládám zvlášť přední packy, jako to fyzicky žádný jiný malý pes snad nemůže zvládnout. Já se ale natahuju a dávám to :) A dobře se u toho bavíme a zároveň snad i zrychlujeme slalomy tímto nenápadným cvičením.
V úterý měla panička trénink, ale protože se jedna vdává, druhá je nemocná a další dvě odpočívají po závodech, sešli jsme se jen s Jardou a Jančou celkem v pěti psech. O to byl trénink lepší! Na všechno jsme měli dost času a já jsem si dal sbíhání kladin na dvě kola. A všecko šlo prostě úplně přesně tak, jak by jít mělo, posunuju se dál a dál, získávám větší rychlost, více zkušeností, zóny byly dobré a ještě lepší, vyjímečně jen byly... Na konci tréninku jsme pak blbli na rovinkách a já jsem to v euforii vzal přes kladinu. A prošlápl jsem ji tak strašně moc luxusně a byla tak strašně rychlá, že z ní bude panička žít ještě dlouho :) To ovšem také z výkonů Kimíka. Brzy si totiž dá závodní premiéru s Jančou a začali spolu trénovat. Každý parkur tedy běžel s paničkou a pak s Jančou, neztrácel elán a byl prostě dobrý. Nejlepší pak byl na závěrečných rovinkách, které běhal s paničkou a zároveň s Roxy a byli jak můj s mojou :)
Také ve středu jsme šli sbíhat. Na polomokré kladině, kterou panička vysoušela vlastními silami, ale nakonec se rozhodla mě na ni pustit. Bylo z toho celých 100 % perfektních prošlápnutí v dolní polovině zóny, neskutečnost neskutečná! No a pak předváděčky a zdánlivě nemožné - unavení Parsona.
Čtvrtek patřil agilitní pauze, velkému zkoumání a zkoušení Back on Track, dlouhé procházce s Jančou, Kristýnou a jejími psíky.
V pátek jsme na cvičák naběhli zas. Znovu na sbíhanou kladinu s úplně, lehce a mírně zvýšenou chybovostí oproti středě, ale perfekt. A pak dlouhá procházka s Barčou, Radkou a pro změnu také s jejich pejsany :)
Také dnes jsme nezaháleli. Dopoledne jsme dali procházku s Kristýnou a Lancelotem, pak jsme hráli frisbee. Po obědě jsme si vyšli dlouze venčit opět s Kristýnou plus s Barušnou, Jackie a Žížou. Zakempily jsme na cvičáku na sbíhaných kladinách :) A Kimík na svých zastavovaných plus na áčkách. Pak jsme přečkali paničky trénink začátečníků a šli jsme domů. A zítra jeden na coursing, kladiny necháme uležet :))

PRÁZDNINY, VELIKÉ, KRÁSNÉ, NAŠE A JENOM PRÁZDNINY!

26.6.2013 - Vyhlásili jsme prázdniny
Minulý týden bylo krásně a chodili jsme pořád plavat. V úterý jsme šli na Modrou ještě s Táničkou, s Kristýnou, Radimem, Lancelotem, Bárou a Jackie. Ve středu jsme jeli do Hulína na Štěrkáč s Jančou, Roxy a Fairy a objevily jsme opět skvělé koupací místo. Toto koupání jsme zopakovali i ve čtvrtek a kromě Janči a jejích pejsů s náma šla Kristýna s Berneem aj s Lancíkem, Věša a Terka bez pejsů. Tedy jsme hodně plavali, jednak protože se nedalo nic jiného dělat a také proto, že to je perfektní kondiční trénink :) No a Smajlík si našel dokonalou zábavu. Když mu nikdo nechtěl házet tenisák, pustil jej na asi metr vysokém břehu, čenichem poslal do vody, skočil si pro něj, vyškrábal se na břeh a tak pořád dokola. Dlouho se panička takto nenasmála :)
Také tento týden panička výrazně omezila školu, ale počasí je spíš spací. Několikrát jsme zmokli, když jsme se pokoušeli o procházku, Smajlén cvičí dog dancingovou sestavu a já hubnu pondělní předváděčky. Váš Kimišák



9.6.2013 - Rekapitulace doplněná ajfounovými fotkami
Minulý týden ve středu k nám přijela na prázdniny Táňa. Chodili jsme na dlouhé procházky. Prvně na slunečné, kde se Smajlén válel v popelu a chytil opět odstín ocelová modř. Hodně jsme si hráli, doma aj venku, Táňa nikdy nepochopí, že má stále k dispozici neskutečné množství nejrůznějších hraček a s těmi si může dělat, co chce. Házeli jsme frisbee disky, no a vyšli jsme si aj na pár procházek deštivých... Víkend byl závodní, chatovní, oslavní.







V pondělí jsme u sebe jěště měli Táničku. Pršelo, takže musela panička zrušit trénink a více méně jsme odpočívali a užívali si nových pelíšků, které nám Smája vyhrál. V úterý jsme si dali procházku a v bezdeštné chvilce jsme si hráli, já a Smajlek jsme trénovali poslušnost, bo nás v ní čekají závody, Ňaňa se učila jakési nové tríčky. A odpoledne jsme odjeli do VPÚ, bo se nám vrátil Tomík :)



Ve středu jsme si zašli na cvičák potrénovat zónečky. Já jsem začal odstraňovat mističku z kladiny, s čímž jsem se zpočátku nechtěl sžít, ale brzy mi to hlavička začala pobírat. Kromě toho mě to strašně bavilo, snažil jsem se a přemýšlel jsem :) Smájovi se trošku změnil systém odměňování áček aj kladin. Áčečka na spolehlivost, kladinky na rychlost. Vytáhli jsme také starou houpačku, která není svými rozměry zcela standartní, ale na trénink je výborná. No a odpoledne jsme si užívali náznaků slušného počasí na zahradě, také večer super...
Fotky vynecháme... Ve tmě nejsou tolik kvalitní.
Na cvičák jsme šli také ve čtvrtek. Já jsem dělal opět kladiny, tentokrát s miskovou asistentkou a krásně se mi vše začalo spojovat a snad jsem systém aj pochopil. Také Smajlík trénoval zónečky a různé části parkuru na radost i přemýšlivost. Panička z nás měla velkou radost :) No a v pátek předváděčky, válení ve VPÚ, o víkendu válení v Roštíně na chatě.



17.5.2013 - Lancelot si přinesl strom
Celý týden jsme trávili opět venku, hodně také na cvičáku. V pondělí jsme byli na zajíčkové procházce s Aničkou a Ronym a s Kristýnou a Lancíkem, panička mě zaopatřila stopovačkou a já jsem ani jednou neutekl lovit. Na tréninku jsme potom běhali trošku těžší věci, hodně moc jsme dělali točení po kladině a náběhy na ni z různých úhlů, zrychlujeme houpačky a šlapu áčka. Kimík začal odstraňovat mističku za kladinou a zónečky jdou, jenom to vše začalo být pomalejší a méně radostné, takže střídáme klády s miskou i bez ní.
V úterý opět cvičák. Dělali jsme slalomy, náběhy na ně, běhání mně do protivky a je to dobré. Také jsem skákal docela těžké skokové řady a šlo mi to krásně. Aj Kimíček dělal slalomy, trénoval odložení před překážkami a skokovku na miminkovské výšce. A večer jsme zlobili ve Chvalnově, protože Milča dohárává a Vlaďka začíná hárat. Ale asi to nebylo tak zlé, protože jsme si dali říct.
Ve středu jsme dostali na hlídání Lencíka a šli jsme s Jančou, Roxy a Fairy plavat. Moc jsme si to užili, Lancelotek sice zpočátku skočil do vody a vůbec nedomyslel následky, tak se potom držel při kraji, dokud dosáhl. Ale ono ho to jistě příště přejde :) Já s Kimíkem jsme si pořádně kondičně zaplavali a šli jsme domů. Potom zmizela na cvičák jen panička bez nás, pokecat a omrknout Jančin trénink.
Ve čtvrtek jsme byli opět na tréninku. Velmi příjemné a běhavé parkurky jsme zvládali krásně, já jsem opět zrychloval a točil kladiny, dělal hojdy aj áčka. Aj Kimík běhal, trošku pomaleji, protože na něj bylo moc horko, ale o to víc jsme si to společně užili, bo ani já jsme ho nikam nehnala :) No a pak jsme museli domů a panička odjela s Tomíkem, jelikož už by možná Vla krycí fešáky neodmítla.
Ani dnes se panička ve škole moc nezdržela, tento týden vše pořádně fláká, jakože autoškola, maturity a podobně :) Zabalila to aj Kristýna, takže jsme si před obědem vyšli na příjemnou procházku a zakempili na zahrádce. Já, pes Denisák, jsem nosil tenisák, Kimík se válel a pak jej chvíli nosil se mnou. A Lancelot zlobil. První běhal za Smájovým tenisákem, potom nosil plastový uzávěr na granule, jednu misku, druhou misku, u sousedů ukradl jakýsi odumřelý rybíz a celý strom si přitáhl. Pak zase chvíli běhl za mnou. Prdelí shodil kovovou bočnici od překážky, otočil se a chtěl přinést i ji :) Protože mu to nešlo, šel k sousedům a vyrval jakousi sazeničku aj s kolíkem a označením :)) Dále mu byla vzata jedna miska a do ní nám pejskům nalita voda. Lenc se napil, misku vzal, vylil a začal ji kousat. Zlobí. A já jsem stále nosil svůj tenisák, zatímco Kimík už to zabalil pod lavičkou a díval se na nás... Za chvilku jedem na juniorské soustředění do Opavy, tož jdem balit. Váš Smájiloulík



11.4.2013 - Není hluchej? Nene, jenom blbej...
V podstatě od víkendu je krásně. V sobotu jsem si s paničkou zaběhal na závodech a přestože jsme se nejvíc těšili na travičku, která nakonec byla nahrazená pískem, užili jsme si je aj s Kimíkem jako divákem. A přicházelo jaro. V neděli jsme byli ráno cvičit poslušnost. Já jsem si dvacetkrát zopakoval snad vše ze zkušebního řádu a stále jsem neměl dost. Také odložení jsme s paničkou oprášili, ale jen krátce, aby se neřeklo. Následovalo nekonečné vyházení tenisákem a já jsem byl hyper šťastný! Stejně šťasten byl i Kimíček. Zase začíná na poslušnosti blbnout a zbrkle dělat několik cviků najednou. Je u toho velmi roztomilý, ale protože je trošku houpoučký, panička vždycky ví, jak na něj.
Když jsem vzpomenul tu blbost, asi nikdo se nevyrovná Lancíkovi. Když na něj někdo volá, je schopný utíkat za úplně jinou osobou a vítat ji a myslet si, že je oslovován právě z této strany :) Přesvědčili jsme se o tom opět v pondělí na procházce s tímto prtem a Kristýnou, s Jančou a Roxy. Před tím jsme ale zvládli trénink obíhaček v mém případě, procvičení poloh u nohy a stovku přinesených tenisáků. Kimík má v řádu cviků poněkud víc, proto procvičuje pokaždé jiné, protože s ním panička nemůže cvičit moc dlouho. Avšak postupně mu vše začíná jít, také odložení s ukrytým psovodem zvládá bez problému, pořád si chce hrát a krásně nosí aportíky k paničce.
Dále byla panička nešťastná z Kimčenkovy hlídačky, kterou moc nemá s kým trénovat a nijak kriticky se nelepší. Proto vytáhla jorkšírka na stopu. Kimík čmuchal zcela profesionálně, nic nezapomněl, krásně vypracoval lomy a panička se rozhodla, že na zkoušku jako speciální cvik zvolíme toto. Potom jsme však šli s děvčaty na procházku a zůstali pak na cvičáku, na letošním prvním venkovním tréninku. Zde si Akimek zaběhl motivačně cosik krátkého pro radost a potom s dvěma figuranty trénoval hlídání předmětu. Jeden z nich byl Jarda a aj vzhledem k jeho pohlaví Kimeček zahlídal a vracel se k přemětu! A panička se rozhodla zpět pro zvolení tohoto cviku :)) Já jsem běhal celé parkury a až na pár nepochopitelných errorů jsem byl moc šikovný a hlavně rychlý.
V úterý měla náročný den panička, jen Kimík se jel ostříhat. Včera jsme cvičili poslušnost. Opět hodně, já v podstatě až do roztrhání těla :) Někdy musí panička spočítat, kolik během odměňování naběhám kilometrů za tenisákem a zpět. Možná by se tomu i sama podivila :) Sezónní kondičku však ještě nemám, musíme na ní pracovat. Také Kimík cvičil krásně a také stopoval. Také výborně. Moc ho to chlapečka našeho baví :) A mně zřejmě baví zlobit Tomíka, podle čehož jsem se večer choval.
Naši mega úžasnost jsem si dnes trochu pokazil, neb jsem cvičil nějak prazvláštně. Prvně mě panička párkrát prohnala po sbíhačce, která mi šla luxusně. Jeden pokus jsem však nevychytal a šel jsem do odskoku. No a pak jsem prostě nemohl chytnout to správné prošlápntí, jak u mě panička zná. Byl jsem z toho také poněkud zadýchaný. Tak mi panička dala chvíli pamlskovou chůzi u nohy, trénink obratů a poloh, abych se zklidnil, vrátila mě na zónu, krásně jsem ji dvakrát prošlápl a panička už mě na kládu neposílala. Po uvolňovacím házení míčků a dlouhodobém odložení jsme pak s paničkou chvilku trénovali krátké skoky.
Naopak Kimík je den ode dne lepší. Vydrží cvičit mnohem dýl jak dřív, střídavě cvičil štěkání a polohy u nohy, práci na skočkách, zónu na kladině a prokládal to hodně moc hraním s novým přetahovacím míčkem o velikosti jeho tlamičky, ze kterého má opravdu radost :)
Později odpoledne nám panička utekla na cvičák a nechala nás doma. Vzala však Kristýnu s Lancelotem, který probíhal tunýlky a řval a řval a řval, jakoby snad tušil co je to agility, miloval ho a běhal celý život :) Váš Smajlén



5.4.2013 - Počasí nás ničí
Zvláštní. Chceme všichni hybernovat a probudit se, až bude hezky. Tedy já ne. Dnes jsme byli na procházce s Bárou a Jackie a s Kristýnou a Lancíkem, všude je ještě tak trochu sníh. A já jsem se celý rozradostnělý válel ve zbytku toho bílého nesmyslu, abych si ho ještě užil a byl jsme potom totálně nasáklý jako houba. Skoro na ždímání. Panička mi téměř vynadala, abych se z toho cosi, co už dávno mělo být jaro a teplo, přestal radovat.
Venku teď prostě neběháme, není nám to dovoleno, nejsme k tomu podněcováni. Zkušenost s jedním psím úrazem při hravém běhání na sněhu paničce obrovsky bohatě stačí!! Hrajeme si doma. Já si stále nenásilně upevňuji, že hračky, ať již přetahovací, balónkovací či pískací, se nosí paničce, naučil jsem se couvat se sedícím psovodem na dlouhé metry a začínám u toho chytat Smájův štěkací reflex. Štěkání tedy taky cvičím, leč vsedě a to mně nejde. Já totiž od přírody vydávám zvuky ze svého hrdla celým tělem a s výskoky :) Ale lepším se. Nicméně panička znovu ve chvilce volna pročetla zkušební řád ZPU1 a je to špatné. Našla cvik, o kterém vůbec netušila, že tam je, a musím ho začít trénovat :) Také moje hlídačka je pochybná. Kdyby bylo venku hezky, osvěžím si stopičky a zvolíme jako speciální cvik toto, ale copak můžu na stopu nastoupit po takové pauze? Uvidíme, uvidíme, uvidíme...
Pan Parson přešel do stavu útlumu. Občas si tedy dotěrně vyštěká alespoň naplněný kong, ale jinak hodně odpočívá a tváří se u toho nesmírně ublíženě. Paničku to trápí. Ovšem když je ve stavu hry a alespoň nosí hračky z jedné strany pokoje na druhou, pracuje na provádění cviků s aportem v tlamičce. Od válení sudů, obíhání a obcouvání paničky se dostal i na plnohodnotné štěkání, což je slušný výkon, když má při tom plnou pusu nějakého přetahovadla :)
No a už musí být hezky, musí!!! Já nechci mířit po každé procházce do vany, Smajleček potřebuje svoji stovku tenisáků denně. Takže prosím, už buď jaro a nejlépe léto!!! Váš Kimčík

29.3.2013 - To je odporné
Tak kromě toho, že dnes zase nasněžilo, je všechno vlastně v pořádku. Koncem minulého týdne jsme byli s holkama venčit a cvičt poslušnost a bylo všecko špatně. Pak bylo pořád prapodivné počasí, panička stále všelijaká roznemocnělá, moc se nám nechtělo nic dělat. Ve středu už si však panička dala říct a s Bárou a Jackie jsme si vyšli na pole. Pocvičili jsme si poslušnostní cviky a pořádně jsme si zpravili náladu :) Já jsem byl akční jako správný parson, Kimíčka už přešla jeho nadměrná aktivita a je z něj opět pozorně, radostně a přesně cvičící pejsek. Také cvičil hlídání předmětu a bylo to o kousek lepší, než před nějakým časem, ale stále to není dobré. Celkově se však jednalo o příjemnou procházku a s děvčaty jsme se rozloučily. Doma jsme si jen nabrali zásobu pamlsků a tenisák s házečem, abychom potrénovali aj s Kimíkem dlouhodobé odložení po dobu jednoho sudoku hard :) A pak se do zblbnutí honili za tenisákem a nechali paničku zmrznout tak, že po příchodu domů natvrdo usnula u televize a vůbec nevěděla jak :)
Včera jsme byli doma s mamkou a panička s Kristýnkou navštívily mé rodiště Paleur a jely se nezávazně podívat na Lancíka. Dneska si Týna s Radimem jeli pro štěně.
My jsme ve Chvalnově. A zase sněžilo. Dopoledne jsme všichni strašně zlobili. Odpoledne nás vzala panička do našeho výcvikového pokoje. Kimík krátce potrénoval polohy a obraty u nohy, které mu jdou výborně. Krátce také formou shapingu dělal vracečku k hlídanému batohu, ta mu stále v terénu v akci moc nejde. No a pak před něj panička postavila srolovanou deku a chtěla docílit, aby ji miláček rozbaloval. Během minutky toho dosáhla. Potom měl Kimíček mazlivou a hravou, tak mě nechali fňukat za dveřmi strašně dlouho a blbli spolu. No a pak přišla moje chvíle. Také jsem krátce dělal polohoidní a obratoidní cviky u nohy, také moc hezky. A i já jsme dostal za úkol se zapřemýšlet s dekou. Bohužel má inteligence je na takové úrovni, že když mi po třetím pokusu došlo, že mám deku rozmotat, docházel jsem k cíli vždy nejrychlepší metodou vzhledem k pozice, ve které jsem se nacházel. Jednou jsem ji čumákem lehce rozmotal, jindy pracně tlapkami hrabal směrem do sebe nebo jsem ji jednoduše chytil uprostřed, zatřepal a bylo po úhledném válečku :) Malá nevýhoda klikroidních zvířátek, jsme prostě vynalézavější a rychlejší než svoji majitelé. Panička pobavená a já rozradostnělý jsme si pak dostatečně pohráli s chrochtacím růžovým prasátkem a panička mi dávala povely k různým trikům, když jsem jej měl v tlamičce. Nikdy dříve jsem nic moc takového nějak záměrně netrénoval, ale šlo mi to perfektně, jako bych cviky s aportem v tlamce prováděl celý život! Bylo to moc fajn :)
Pak jsme si zašli na procházku, vyděsit pomocí leonbergrů pár domorodců, následovalo krmení a paniččino porcování a krabičkování pamlsků na zítřejší seminář. Potom byla panička šťastná, protože si objednala lepší pizzu než Tomík. Jedla ji totiž ve vaně a seděli u ní čtyři psi z celkových sedmi :) A z toho tři největší :)) No a pak zjistila, že slepici, kterou vytáhla rozmrazit na ranní krmení, někdo asi nedopatřením zapomněl useknout hlavu :) Byla děsivá a odporná. Tomíkovi přišlo odporné hlavně slovo odporná, ale hned po paničce si se zájmem slípku vyfotil :)
No a na úplný závěr dne panička protahovala a masírovala celého jorkšíra, kterému pravidelné cvičení a aptusní sirup pomohly tak, že v současné době zcela zapomíná, že by měl kulhat, alespoň aby se neřeklo. A teď už se všeci válíme a chystáme se spát. Váš Smajloulový





17.3.2013 - Jorkšíra zabijáka nikdo nebere vážně
Uplynulý týden se nám začalo kazit počasí. Přesto jsme poctivě chodili na procházky s holkama a jejich pejskama, cvičili jsme poslušnost sami i hromadně, házeli jsme kondiční míčky. Na polích však strašně foukalo, tak nás slečny moc netrápily dlouhodobým odložením. Páteční procházku s Jančou, Roxy a Fairy, s Bárou a Jackie a s Kristýnou a Berneem jsme si zpříjemnili ukrytám v paintballovém lesíku, který fungoval alespoň trošku jako větrolam. Já jsem dělal hlídání předmětu s figurantkou Baruškou, ale začíná se to nějak kazit. Připadám paničce zmaten. Nevím, jak dalece vybíhat na útočníka a moc dobře vím, že pamlsky, které mi panička dává do hlídaného batohu má u sebe ona. No asi se vrátíme k rozdělení cviku na více čátí a vyhledáme odbornou pomoc. Ostatní pejsky si jen zlehka cosik pocvičili a pokračovali jsme ve zmatené procháze, kdy všichni zlobili, někde něco žrali a někam utíkali, ať již za zajícem či strhla Fairy planý poplach, která uviděla vodní plochu a okamžitě se běžela vykoupat :)
Následně před večeří pekně v klidu našeho chvalnovského výcvikového pokoje jsme si zpravili náladičku, pocvičili jsme obraty, polohy a pan Parson celý šťasten vraždil velké růžové chrochtací prasátko :)
V sobotu jsme vstali a krásně svítilo sluníčko. Vyšli jsme si na procházku. Tak trochu se zatahovalo, ale pořád bylo docela příjemně, aj když zima. Než jsme se vrátili, Tomík nám připravil kuřecí snídani. Panička se naložila do vany a když z ní vylezla, normálně sněžilo! Naprosto neskutečné. Vydrželo to sice jen chvíli, ale vůbec to nebylo hezké. Ovšem odpoledne se znovu rozjařilo a my jsme blbli. Mně panička postavila improvizovaný poslušnostní skok a trénovali jsme tedy další část ze zetpéújedničky. Bojuju také s aportem a se štěkáním u nohy, naopak třeba střídání poloh mi začalo jít krásně, jsem si už jistý, vše provádím rychle a velmi přesně. Navíc jsme začal celou poslušnost milovat neskutečným způsobem, vlastně jako asi nic jiného, a provedení všech cviků je v mém případě opravdu radostné, téměř parsonně přeradostnělé. A nic víc už pak asi nejde. No a pak panička vše možné ze zopky zpřesňovala se Smajlíkem, posílala ho do obíhaček a do zblubnutí mu házela míček na šňůrce, který naprosto záhadně lítal mezi větvemi stromů a ani jednou se nezachytil :) Také vydržel v naprostém klidu odložený po celých osm sudokoidních minut, stejně jako já. Aj když moje maličkost má situaci ztíženou neviděním paničky.
Po té se na obíhačkách proběhla Táňa a pilovala odložení. Na Vlaďku panička vytáhla výstavní vodítko, bo je spolu čeká svod. Milča byla moc šikovná a zkoušela si různé prvky z poslušnosti. A nakonec také kokrovky.
A potom přila ještě jednou moje chvíle. Tomík mi šel figurovat na hlídačku. Přestože měl ze mě ohromnou srandu, jeho pohlaví pro mě byl dostatečný impulz k zastrašení. Prostě mě to baví. A asi nejvíc se u tohoto pobavila panička, když pana figuranta požádala, aby nahodil neutrální výraz :)) Po celém tréninkovém odpoledni jsme si dali ještě procházku. A pak konečně večeři. A pak si aj panička dala večeři.
Vlastně tedy psí den. Kromě toho panička poctivě krájela plíce na dlouho dopředu a z jedné standartně velké masové tyčinky udělala téměř padesát maličkých kousků. Tedy pět tyčinek a přes dvě stě odměn pro dva malé teriéry na trénink poslušnosti. Tyto počty zarazily především naši majitelku. Nečekala, že během pěti minut uděláme každý tolik cviků. Také panička namáčela neskutečně tvrdá sušená játra, aby změkla natolik, že je potom sekáčkem na maso porcovala na malé kosky vhodné jako pamlsky :) No a pak je dosušovala...
Dnes jsme více méně odpočívali a oba se Smájou jsme si užili svou chvilku motivačního hraní. A večer obrovký sušený jícen :) Váš Akišáček

9.3.2013 - Denča má dlouhý dostřel
Neskutečně aktivní jsme začali být s probouzejícím se jarem a pěkným počasím. V úterý přišla panička ze školy dřív a šli jsme na procházku s Jančou, Roxy a Fairy, s Bárou a Jackie a s Aničkou a Ronym, plus s bezpsí Kájou. Přestože docela foukalo, procházka byla příjemná a slunečná a my jsme měli v plánu společný trénink poslušnosti. Zvládli jsme potrénovat hlavně chůzi u nohy, oba zvlášť volno i zvlášť přivolání plus přiřazení, polohy a především skupinové odložení. Kimík byl zlatý, moje přednost to nikdy nebyla, ale intervaly, kdy vydržím nezvedat zadek či z nudy neštěkat se znatelně prodlužují. A pan Jorkšír zabiják trénoval hlídání předmětu. Panička samozřejmě vůbec netuší, jak se má něco takového učit, proto experimentuje, dělá s Kimíčkem jednotlivé části cviku zvlášť, Baruška výborně figuruje a vše jde zatím podle plánu :) No a pak ještě procházka...
Ve středu přivezl Tomík kokryně v letním sestřihu. A pořádně jim to sluší :) Dokonce jsem si začal všímat, že jde o sympatické, i když vykastrované holky, a svádím je. Mé nadšení sice Judit a Máca nesdílí, ale já se nevzdávám.
Byl jsem také s paničkou běhat u kola ve svém fešném postrojku, ale bahno je ještě všudypřítomné, takže jsme kondičku moc nenahonili. Kimíček bojoval s aportíkem versus kořistnickým hamouněním a panička vede :) A pak jsme se společně honili za tenisákem. A když jsme se pak šli vychodit, našli jsme místo, kolem kterého chodíme téměř denně, ale nikdy nás nezaujalo. Poměrně velká plocha porostlá nejrůznějšími druhy trav, občas pořádnými trsy mega stébel, a dalšími plevely. Nyní byla samozřejmě víc žlutohnědá než zelená, ale celá přirozeně hrbolatá a naprosto ideální pro trénink výdrže čekání s odhozeným tenisákem a následného terénního hledání. Pro mě to sice nebylo nic těžkého, leč spojeno se společnou hrou s Kimíkem a paničkou se jednalo o úžasnou aktivitu. Někdy mě panička zneškodnila, aby míček našel první Kimík a ten pak svůj nález slavil štěkáním, běháním s úlovkem a válením se po něm :)
No a dále jsme později odpoledne ve Chvalnově pokračovali krátkým poslušnostním tréninkem propojeným s obíhačkami, přetahováním s Kimečkem a utíkáním před paničkou, potom odložením a hromadnou procházkou. Nádherný den!
Čtvrtek hektický ze strany paničky, kdy nás letěla o volné hodině venčit, protože nikdo nebyl celý den doma, pak se vracela do školy a pokračovala do autoškoly. Večer již za tmy jsme si dali procházku, domácí hraní a večeři na míčích.
Pátek byl opět ve znamení velkých plánů. První trénink na překážkách s Kristýnou a Beernem, vyblbli jsme se na křivinkách :) Pak přišla Barča s Jackulinkou a strhla malá potyčka mezi mnou a bíglem o ni. Sice jsem svou slečnu vybojoval, ale celé mě to doslova tak nasralo, že jsem ji už ani nechtěl... Nicméně cvičili jsme opět poslušnost. Opět hlavně odložení ve skupině hrajících si a odměňovaných psů. Mně to šlo skvěle, ale když mě pak panička za odměnu šla vyházet na plochu, tak silně vrhla míčkem na šňůrce, až přeletěl zeď cvičáku :) A šla jej hledat za hranice výcvikového prostoru. Dle nejaktuálnějších informací od Báry jsem se za každou cenu snažil zídku přeskočit či přešplhat, než mě Baruška navedla k bráně a já svou hračku spolehlivě našel kdesi v pooraném poli :)
No a Kimík opět mohutně trénoval hlídání přemětu, když zrovna nechodil s jakýmsi nalezeným klackem a neukazoval všem, jak má úžasný záviděníhodný předmět :) A pak procházka s Jackulou, která je vlastně něco mezi Smájou a Beernem, jenž šel samozřejmě i s Týnou s námi.
Dnes ráno jsme šli na strašně dlouhou polní procházku, na které jsme si potrénovali odložení na třicet kroků a po dobu, než si panička vyluštila sudoku. To je její totální závislost, i když při odložení hraje hard, aby měla za šest až deset minut hotovo. Uvidíme, kdy přijde čas a bude si moct v klidu vyluštit experta :) Po obědě naše milá venčitelka vyrazila na cvičák bez nás. Tam potkala Zuzku s Rajahem a jednalo se o setkání po dlouhých Zuzčiných vysokoškolských měsících :) Tedy pokec o všem možném. A maličkaté zaházení s frisbee disky, kdy panička zase jednou ukázala, jak silný má dohoz a znovu omylem přehodila zeď cvičáku :)) Pak se Zuzkou a Rájou přišla pro nás, na cvičáku jsme vyzvedli ještě Báru a pak Jackie a udělali jsme si hezkou procházku s procvičením odložení. Toho asi nebude nikdy dost :) Váš Smájlenek



3.3.2013 - Záležitost zmateného potrubí
Jistě někteří z vás víte, že jsem byl před rokem v listopadu, tedy koncem roku 2011, hormonálně vykastrován. Tedy tak, že to není radikálně a navždy. Panička se pro tento čin rozhodla spíše pro můj vnitřní klid. Nikdy jsem nebyl uprchář za háravkami, aj když mě vždy opravdu zajímaly, motivace a hra s paničkou pro mě byla silnější. Spíš mi byla ta věc implantovaná proto, abych nemusel svádět své vnitřní boje v případě teritoriálního chování, možná abych nemusel být vždy vůdcem každé psí smečky a mohl si více život užívat. Výsledek nebyl úplně prokazatelný, protože se mnou panička na tomto vždy pracovala, tedy těžko říct, zda mě to nějak ovlivnilo v tomto směru. Stále jsem se však choval jako pes, nakrýval jsem háravky, ale byl jsem schopný neběžného fungování v jejich přítomnosti, například spaní s nimi ve stanu. Jednoduše jsem si dal říct. Nejdramatičtější změna byla, že z typického dobrovolného odmítače jídla z misky a méně lákavých pamlsků se ze mě stal naprostý všežravec, somrák a pravidelně papající pejsek. Což je ale pozitivní, jelikož třeba cokoliv, co najdu venku, je pro mě jedno velké fuj, aj se toho třeba štítím. Tedy jsem se naučil jíst jen ve správných situacích.
Fungování tohoto implantátu měla být měsíc po aplikování a následný zhruba půlrok zmenšených koulí. Nevím, kde se stala chyba, snad v tom, že je tato věc určená pro všechny velikostní a hmotnostní kategorie psů. Účinek se tedy začal projevovat asi po třech měsících a přestal až po více něž roce. To mi tedy narostly kuličky do původní velikosti. A přesně v tomto období hárala Vlaďka a já ji nakrýval vytrvaleji než Kimíček, a to je opravdu co říct. A od té doby se mi strašně líbí feny, hlavně ty velké. Čas od času se tedy rozhodnu a během procházky s Jančou a Fairy zkouším ausinku svádět. Stejně tak se občas rozhodnu krýt Miladu, která si toho ale více méně nevšímá a ani mi asi nerozumí. Vlaďka je jiný případ, ta to bere jako úžasnou hru, kterou jsem jí ochoten vždy před aktem věnovat, ovšem pak ji změním na samotné kopulační pohyby a ona si pořád jenom hraje a je strašně šťastná. Také Táničku svádím. Něžně jí olizuji ouška, chovám se jako správný gentleman a někdy ani společnou hru na následné krytí nezměním.
A toto u mě panička poslední dobou pozoruje. Nejsem v tomto chování neovladatelný, nenapomenutelný či smyslů zbavený, takže to asi ani nemyslím moc vážně. Zřejmě se prostě znovu učím žít s hormony, vlastně mám další pubertu. Tak uvidíme, jak to se mnou bude dál. Zatím je to pro paničku velmi vtipné a poučné pozorování.
No a jak dnes. Domácí pamlskový trénink poslušnosti, kdy panička pozoruje velký krok kupředu. Já už umím vstávat u nohy rovně a zbrkle neměním několik poloh během vteřiny, jsem u lýtka paničky přilepený ve všech obratech. Kimíček už téměř štěká u nohy. Mu totiž nejde štěkat v sedě, štěká celým tělem, jinak ze sebe pořádný zvuk nevydá. Nicméně už má zadek při zemi a zvedá jen přední nožičky. I on se zdokonalil v obratech na místě, jak rychlostně, tak přesnostně. A bojuje také s aportem, což pro něj je další hyper nepřirozená činnost. Jednoduše jsme docela šikovní a pravidelné pilování cviků v nás zanechává stopy.
Po večeři jsme pak odjeli do Kroměříže. Šli jsme ještě na procházku a vzali jsme s sebou mamku. Sotva jsme vylezli ven, uviděl jsem u sousedního paneláku zajíce a běžel za ním. Zajíček si to namířil kolem dokola onoho domu. Takže panička veděla, že když mi poběží naproti do protisměru, chytí mě :) Utíkala tam a Kimík s ní. Já jsem však zvolil taktiku změny směru a nadběhnutí zajícovci. Mezitím zajíc přiběhl k paničce a jorkšírovi a prudce se otočil, protože za ním vyběhl Kimík. Tedy jsme byli opět oba ve stejném směru běhu :)) To už na mě však číhala mamka v místě startu a zavolala si mě, Kimík zahnal zajíce kdesi k plotu a vrátil se. A pak už jsme se venčili bez podobných vzrušení...
No a doma jsme našli první prázdninový výplod internetových obchodů :) Kimíčkovu novou přepravku. Sice ji dostane až na narozeniny, ale už se v ní zabydlel. Já jsem zaujal polohu v té své a Alfíček si vlezl do naší původní. A vzniklo foto :) Váš Smajloula



2.3.2013 - Raketovej pes
Janča je vtipná. Včera jsme se za ní vydali venčit a cvičit. Protože jsme na srazový plácek přišli o pět minut dřív a Janča s holkama o deset minut později, vytáhla panička házeč tenisáku a hráli jsme si. Pak jsme se tedy procházkou dostali na hřiště, kde holky plánovaly trénink poslušnosti. Já jsem byl úžasný, všecko mi šlo krásně, vůbec jsem nezapomněl skupinové cvičení. Ovšem při hlídání předmětu přišel problém. Já mám poslední dobou naklikané vracení se a zalehávání batohu a přitom pozoruji paničku, což není dobře. Janča zas nedokázala vyvinout agresi na jorkšíra a při útočení na mě se smála. Takže jsem se smál taky, samozřejmě s paničkou za zády :) Nakonec jsme to však vychytali a hlídačku v rámci možností procvičili... Smajlek byl taky moc šikovný, ale odložení nebylo nikdy jeho oblíbeným cvikem. Nějak se pro něj asi nenarodil. I tak si však zasloužil svých několik hozených tenisáků, prvně si vyzkoušel přenášení cizí osobou a následnou barbořinskou procházku si užil, stejně jako my ostatní.
No a dnes, to bylo probuzení po včerejšku zataženém a ještě i chvílemi zimním. Dnes svítilo sluníčko neskutečně moc, aj by mohli lidé chodit v tričku. A panička měla zřejmě v plánu tento nefalšovaný příchod jara prospat. A tak jsem se tedy po své ranní obchůzce zahrady a nějakému štěknutí, doprovázeném proběhnutí kolem plotu v bahenní lázni, rozhodl zakročit. Přestože to není moje specialita, za každou cenu jsem chtěl paničku vzbudit. Abych se s ní o podělil o to krásné počasíčko, jak jinak :) Když otevřela oko a uviděla, v jakém stavu jsem byl, radost z jara přebila všechnu špínu v posteli a začal nám hezký volný den.
Nejprve šla panička navštívit Tomíka do vany a potkala zde strašně zasraného a vysmátého Smajlíka, jenž se nechal vyrušit ze své pravidelné ranní klidně i několikahodinové kontroly zahrady, přeznačkovávání všeho, co za to alespoň trochu stojí, lezení po všem a štěkání na všecko :) A pak jsme se vydali na procházku. Vlaďka si přinesla suvenýr ve formě jakési píchající větve zamotané v srsti tak, že ani Milča jí ji nedokázala vytáhnout.
Během dne jsme střídavě osychali a bahýnko z nás opadávalo nebo jsme dělali všechno proto, abychom byli jako Božena. Odpoledne jsme trénovali poslušnost, já si po letech osvěžil dlouhodobé odložení a šlo mi skvěle. Parson piloval chůzi u nohy, u které byl chvílemi až příliš aktivní, ale to v jeho případě nikoho nepřekvapuje a ani netrápí. Pak si také potrénoval odložení a za odměnu si přinesl spousty hozených míčků a byl šťastný. A následně jsme se opět v kompletním složení vydali na procházku. Stále slunko svítilo, občasný sníh jsme přehlíželi a užívali jsme si jara.
Večer jsme všichni pejskoví ulehli, já si vylezl do hradu, Smája se rozvaloval v posteli. A když zaujal polohu Buzz Rakeťák - Vzhůru do nekonečna a ještě dál!, Tomík mu pustil Raketovejho psa :) Váš Jorkšír zabiják



28.2.2013 - Máme prázdniny
Včera ráno jsme se vydali na procházku s Lenkou a jejími dvěma velkými černými kříženkami a foxteriérem Danem. Psí slečny zůstaly po celou dobu na vodítku, protože asi neměly milé úmysly s Táňou a leonbergryněmi, zatímco já jsem si s Danem vysvětlil, kdo tomu tady velí, a byl klid. Kimíček sice zkoušel machrovat, ale celkově byla situace klidná. Jen Dan si vybral Kimíka jako obětního beránka a pořád jej obíhal, snažil se mu zabránit v cestě a štěkal na něj. Po chvíli jsme konečně vylezli ve sněhu a strašném větru na kopec, kde jsem uviděl v dáli zajíčka a pochopitelně jsem za ním prchnul. A tak se na mě panička dívala, jakým směrem výletuji, až se pak otočila a zjistila, že má Kimíček Dana zakouslého pod krkem. Nic příjemného, všude kolem bylo strašně moc krve. Když panička zakročila a foxeriéra něžně odtrhla, začala zkoumat důsledky. Zatímco Kimeček se otřepal s výrazem, že už ho to přestávalo bavit, a rozhodl se pokračovat v procházkování. A přestože byl celý od krve, měl na sobě jenom asi dvě maličkaté oděrky. Všechen rudý sníh pocházel z brady Dana. Kdoví, měl-li tam již dříve nějakou odřeninu a teď si jen sloupl strup. V každém případě bylo podstatné, že se vlasně vůbec nic nestalo.
Vlastně si panička představila, jak mě bude panička hledat a čekat na mě a co je vlastně v tuto chvíli největší prioritou. Naštěstí mě osvítilo a já jsem se prostě vrátil hned. A tak jsme spěchali domů, Kimíček do sprchy. Potom jej panička uložila do jeho hradu a on tam bez jakýchkoliv protestů spinkal :)
Venčit jsme šli aj dnes, ovšem v Kroměříži a s Jančou, Roxinkou a Fairynkou. Stavili jsme se na starém cvičáku, zuřivě si poštěkat na koníky, na ovce a na kozy. A svést souboj beran versus jorkšír zabiják a parson myšovrah :) Když už si panička s Jančou povídaly jen o tom, jaké mají potůčky, rybníky a vlny v botách, obrátili jsme se domů. Kimík podstoupil kompletní koupel, já jen tlapky, podvozek a krk, kterým jsem se vyválel v jakési zdechlině.
Sotva jsme rozmrzli, odjel jsem dnes pouze já s paničkou na trénink do Holešova. Parkurky byly vtipné a zábavné, občas dokonce panička nachytala mě nebo aj sama sebe :) Také jsem řešil maličko problém s áčky, protože úhly náběhu a seběhu byly dost nepříjemné a já jsem nedokázal protáhnout krok až do čtverce. Jinak krásná rychlost a radost, občas zmatení, která fena to vlastně dnes hárá :) Nicméně to byl velmi příjemný trénink! A máme nové klubové mikiny! A zítra jdeme na první předzkouškový poslušnostní trénink :) Váš Smájilek



23.2.2013 - Sněhu po leonbergra
Sněží sněží sněží. Fuj fuj fuj. Ani si nepamatuji, kdy naposledy bylo koncem února tolik sněhu, vlastně bylo-li někdy toto vůbec v našich podmínkách. Prostě aby i Vlaďka byla na procházce zastavena obrovskou hromadou navátého sněhu přibližně v její výšce, to je strašné. V jednu chvíli panička dokonce venčila šest celobílých psů, Smája je zimně olezlý svým tickingem a tedy se odlišoval :)
I přes takovou přírodní podpásovku se snažíme nějak přežívat. Ve čtvrtek jsme byli na tréninku. Smajlík běhal výborně, již zvládá bočnice o tři sta šedesát stupňů na přetáčecí ruku, vlastně již jen na přetáčecí rameno. A i já jsem si trénink dokonale užíval. Panička vůbec netušila, že umím slalom ob tunel. No a začal jsem dělat z vlastní vůle dvadva na houpačce a přestože mi jednou hojda zvedla zadní nožičky do půl metru, ustál jsem to. Ovšem to bylo naposledy. Two on two off na této překážce je nebezpěčné i pro velké psy, proto si srovnám rozlišení klády a hojdy a budu pěkně dopadat čtyři tlapky na zóně.
A trénink jsme si dali i včera. Trénoval Tomík a panička běžkala i s Táňou. Ta byla úplně neskutečně šikovná, spadla jí max jedna laťka v běhu a žádné neshody s paničkou nedělaly. Běhaly plynule a moc hezky. Krásně jsem běhal také já, pečlivě jsem vyhlížel Janču s miskou a makal jsem. A také Smája byl velmi šikovné zvířátko. Příjemný trénink. Až na ten sníh, který nám snad padá už i do haly.
Dneska spíš odpočíváme a panička s Tomíkem se za chvíli začnou chystat na country bál. Jo a začal jsem chodit spinkat za Tomíkem, místo do pelíšku. Asi ho mám prostě moc rád... Váš Kimčenka

18.2.2013 - Tánička v říši divů :)
Kólie je stále s námi. Ještě nepřestala být fascinována Alfíčkem, který si z ní vůbec nic nedělá, a snaží se z něj nespouštět oči. Užívá si s námi procházky, Smajlík jí celý šťastný ukazuje naše venčící trasy a všichni tři se vzájemně přeznačkováváme. Nicméně Tánička je vždy první, kdo stojí u dveří a chce pustit domů, tedy za kocourem :) Zatímco my dva máme ve zvyku procházku prodlužovat, na poslední chvíli všechno nutně očichávat a očůrávat.
Velmi zvláštní jev je, jak Táňu respektuje Smajlík. Že se mají moc rádi, je vidno již delší dobu. Ovšem že Smája ani nezpozorní, když si Táňa vyskočí na jeho postel, vůbec se na ni nezlobí, když si hraje s jeho pískačkami a zdaleka nikdy by ho ani nenapadlo na ni jen mírně zavrčet, což je pro něj docela běžný způsob komunikace. Zajímavé.
Kromě nekonečného pozorování Alfonze tráví kólie splašená také spoustu času u pelíšku s hračkami, všecky je vytahává a detailně prozkoumává. Smája si vždycky najde některou svou oblíbenost a snaží se ji vnutit paničce a přimět ji ke hře, ale já mám obrovskou srandu z toho, že Táničky objevy postupně kradu a nosím si je někam ukrýt. Zabavíme se všichni, hlavně panička, která nás pozoruje a směje se nám.
A dneska jsem si tak šel po chodně a rozhodl jsem se, že vyprovokuji Alfíčka ke hře, abych ho mohl honit po bytě a následně rozzuřený stařík naháněl mě. Zcela normální jev. To se ale Táni ani trochu nelíbilo, ztrácela nad námi kontrolu a nechala se tím vyvést z míry :) Je prostě vtipná.
Za chvíli jdeme na procházku a potom máme v plánu posilování na míčích. Samozřejmě všchni tři. No a pak večeři. Váš Kimounový

17.2.2013 - Jorkšír sněhoborec a osmákovrah
Uplynulý týden byl poměrně náročný, jelikož se Denda vrátila po nemoci do školy. A dost hustou chřipku měl Tomík. Přes to všechno jsme bojovali se svými osudy, ve středu a v pátek vytáhla Denča Kimíka a Smáju na trénink mushingu a kluci byli obrovsky šikoví. Běhali jak v hlubokém sněhu, což bylo fyzicky poněkud náročné, tak i po uježděné cestě, do kopce a také do zatáček. Na denním programu byla také domácí poslušnost, případně klikr trénink nebo cvičení na míčích.
V onen pátek odpoledne jsme se pak vydali na takovou normální procházku ve Chvalnově. Všude byly hromady sněhu, takže byl každý pohyb těžký, těžký, moc, moc. A to potřebuje hlavně Kimík, který se po jednom prováleném přežíracím týdnu jaksi zakulatil, a to není dobře. Byl velmi vytrvalý v metodě uválení si cestičky vlastním tělem, ale moc efetivní způsob nezvolil. A tak prostě musel do půlky pole za účelem přeznačkování Milči nebo Ikei běhat ve sněhu, který dosahoval přibližně do jeho kohoutkové výšky. Koncem procházky se ovšem předvedl nejvíc. Kdesi si vyhrabal halouzku, spíše metrovou větev, pocházela pravděpodobně z růžového keře a byla celá otrněná. A Kimeček si ji prostě vzal a nesl si ji. Denča se jej snažila zastavit a ve snaze odebrat mu jeho úlovek si zapíchla trn do prstu a následně si ho tam zalomila tak, že ho potom nemohla půl hodiny vyšťárat :)
V sobotu při ranní procházce si tuto větvičku našel pro změnu Smajlíček a stejně jako Kimíkovi, ani jeho to nepíchalo a měl ze svého objevu velkou radost. Večer se Denda se svými pejsky přesunula do Kojetína, protože šla s Jančou a Radkou na ples. O podrobnostech jinde, aj když stály za to :) Hlavní bylo, že pan Parson vyváděl opět strašné věci kvůli osmákům a šílený vřískot předvedl také když chtěl zakousnout králičího Kukyho. A celou noc nespal, aby pak dneska celé dopoledne s velkým nadšením běžkal.
No a běhala jsem i já, Ňaňapejsa. A protože by to bylo jinak strašně složité, přijela jsme na krátké prázdniny do Kroměříže :) A jsem z toho nadšená. Prvně jsem se bála kocoura a zakempila jsem u pelíšku plného úžasných hraček. Dvě hodiny jsem vydržela jednu po druhé zkoumat a hrát si s nimi :) Potom jsem chvíli spinkala v obýváku na posteli a následně jsem překonala své prvotní obavy a naplno jsem začala kocoura pást. A od té doby jej stále pasu. On mě teda moc neřeší a prostě si de :) Ale to mě nemůže odradit. Tuto činnost jsem pauzla pouze večeří. A asi nikdo by nevěřil tomu, že jsem neolízala misku ze všech stran a neuklidila pak celou kuchyň, ale zcela vážně jsem tuto funkci přenechala Kimíkovi a pustila jsme se opět do pasení :)
Kimčák se Smílkem to zabalili na svojí posteli a usnuli tvrdým spánkem. Možná se k nim za chvíli s Dendou přidáme :) Vaše Tánička

6.2.2013 - Pravá zimní regenerace těla i mysli
S nemocnou a celodenně se válející Dendou se ochotně válíme také. Ještě o víkendu jsem tomu nechtěl věřit a vyžadoval jsem aktivitu. Vlastně nikdo nevěřil tomu, že se to tolik protáhne. Ale na odpočívání jsme si zvykli a tak se tedy fyzicky i psychicky připravujeme na nabitou sezónu.
Koncem minulého týdne jsme však stihli první setkání s bíglem Berneem, který s námi bude bydlet v chatce na Svojanově. Seznamovací rituál proběhl přesně tak, jak panička očekávala. Bernee se chtěl za každou cenu velmi aktivně kamarádit. Mým dobrým, i když jak pro koho, zvykem je, že se k sobě psi mají chovat slušně a respektovat se navzájem. A každý svého štěstí strůjcem. Přijde-li ke mně kdokoliv v klidu a čte mou řeč, tedy vlastně se ke mně moc nepřibližuje, může si být jist, že bez ohledu na pohlaví, rasu či politickou příslušnost (nejsem leonberger) si ho nebudu všímat. Na prudké pohyby a nezadržitelnou touhu o přátelství však odpovídám, že nové kamarády rozhodně nehledám. Nezabíjím, neubližuji. Kristýna, Berneeho panička, s tím byla seznámena, aby se neděsila, jelikož občas působím hrozivě. Ano, možná by někdo mohl tohle výchovné vrčení považovat za konflikt, ale já jsem pouze během maličké chviličky bíglovi vysvětlil jeho životní pozici a následný postup. Jak pozoruhodná umí být psí řeč... Hlavně ta teriérská.
A když se tedy v sobotu před další socializační procházkou odvážil přijít Bernee až k nám do bytu, opět se panička nespletla v tom, co předpokládala. U dvěří jsme si vyjasnili, že tady bydlím a především velím já a bez jakýchkoliv potíží jsme zvládli návštěvu i následnou procházku. A to jednoduše proto, že oba spolu umíme mluvit a já moc dobře vím, co v životě chci. Svoje zásady dodržuji a stejně tak vyžaduji slušné chování i od ostatních psů.
To byla mírná vsuvka do článku o nicnedělání. S paničkou spíme zhruba do oběda, pak odpočíváme do večera a pak zase spíme až do oběda. Pravidelně dostáváme různé žvýkací dobroty, sušená ouška, chrupavky, hrtany nebo rybičky, panička nám také plní kongy samými dobrotami a občas dostaneme i hračku. Já jsem také dostal párkrát příležitost otevřít novou deku na pletení hraček, což dělám strašně rád. Panička strašně ráda plete, dostala velkou zakázku a deky prostě mizí před očima. A Kimíček byl už zarostlý jako Ezau a dnes byl ostříhán. Váš Smajlena







30.1.2013 - Smajlík strašně touží po očistě těla a možná aj duše
Tož v pondělí nám napadla docela hromádka prašanu a panička s Jančou toho ihned využily a trénovaly jsme mini mushing. Jako vždy jsme si u toho užily neskutečně mnoho srandy, zapřahaní jsme byli individuálně i já s Fairy do páru a také se vše fotilo. Ovšem následná procházka byla dost hrozná. První půlka super, ale panička měla po mém víkendovém honu na srny špatného tucha. Lov na zajíce započala Fairy s Rox, já jsem byl připnut na vodítko a byl jsme dost hustě upozorňován, že tohle se mě rozhodně týkat nebude. Největší trest to v konečném důsledku byl pro paničku, protože mě opravdu nerada vidí nešťastného. A také Janča následně zvolila výchovné metody na plemeno ovčácké, leč aktivně lovící a smyslů zcela zbavené, a to mi také na náladě nepřidávalo. Vlastně jediná trochu spokojená byla Roxy, ta je nad věcí a jednou prohnat ušáka jí stačí ke štěstí a hned pak si uvědomuje svou existenci. Kimík byl olepený sněhem a stálo ho to spoustu fyzické námahy, aby mohl vůbec chodit. A aj na poli, kde se běžně zajíci nezdržují, se pořád nějací proháněli a snad se i snažili o jakousi soulož. To jsem byl ale několikrát upozorněn, ať na své zaječí úmysly zapomenu a těšil jsem se domů. Tam se panička uklidnila při nekonečném stříhání střívek a potom jsme si hezky v klidu a pozitivně pocvičili. Kimíček trénuje shapingoidním způsobem vracečku k hlídanému předmětu, neb to ho čeká na zkouškách. A cvičil také, stejně jako já, i další poslušnostní prvky.
Včera bylo zajímavé především to, jak jsem odmítl spát. Rozhodl jsem se ulovit svou imaginární myš, která spolehlivě upoutala mou pozornost zhruba do dnešní třetí hodiny ranní.
A tak jsem vlastně celý dnešní den prospal. Byli jsme doma s taťkou, protože je jaksi nemocen, a okupovali jsme jeho postel. Konkrétně já jsem se umístil taťkovi na nohách a i když mi to opravdu nechtěl dělat, čas od času se prostě přetočil, načež jsem zareagoval tak, že jsem se znovu uhnízdil jemu na nohy. A tak pořád dále :) Kimík byl upozorněn, že smrdí jak pes a měl by se okoupat.
A já jsem si z toho dnes vzal příklad. Odpoledne jsem cítil neukojitelnou touhu vlézt do pračky a dokonce jsem tam několikrát byl. Pravděpodobně jsem měl v plánu tam najít myšičku, avšak nestalo se tak. Panička věří tomu, že jenom toužím po koupeli :) To mám ale narozdíl od Kimíčka smůlu.
Také jsme si dnes zdokonalovali různé cviky z poslušnosti, mimochodem jsme oba úžasní a dokonalí, a panička se snažila naučit staré kokršpanělky nové triky. Když testovala Juditu, jak je na tom s přemýšlením a jestli se naučí na povel hrabat, skončila s dost krutě doškrábanou rukou, takže se Marcelka učila slalom mezi nohama :) No a pak si Kimík vylezl na svůj hrad, tedy střídal polohu vleže na kleci v pelíšku a na stole. Na jeho stole... A já jsem ještě chvíli zkoušel hledat myšičky, ale únava na mě dolehla a dostihl mě spánek. Váš Smajlíček



21.1.2013 - Jorkšír ledoborec a myšovrahova pigmentace
Minulý týden Smajlíček opět úspěšně lovil myšičky a ve čtvrtek jsme byli na tréninku v hale. Běžkali jsme oba naprosto luxusně. Smajlík byl pozorný, rychlý, samostatně přemýšlející, leč nevymýšlející své vlastní varianty a jeho kladiny byly zcela perfektní. Já jsem byl také dobře vyspinkaný, kladiny aj mně šly naprosto geniálně, do misky do polohy letím neskutečnou rychlostí. Také mě panička naučila vysílačku ze slalomu do tunýlku, který byl zákeřně a daleko a problém způsobil i zkušenějším pejskům. Já tento prvek viděl snad prvně a měl jsem neskutečnou radost, když jsem párkrát přišel na to, co po mně panička chce a že jsem to vlastně dokázal sám :)
V pátek jsme si stihli ještě pocvičit nějakou tu poslušnost a spěchali jsme do Chvalnova, jelikož nás čekala velká akce s krycím názvem zabíjačka. Bylo to veliké, více o tom v článku příslušném takové akci. Jen v neděli to Smajleček trošku přehnal s těmi mastnotami a vyvrhl paničce na postel mastné kolo velikosti kanálu, ve kterém se sem tam objevil škvarek nebo kousek tlačenky. Tož takhle mu bylo jednou za rok dopřáno :) Já jsem kupodivu celý obsah svého žaludku udržel.
Dnes jsme se vydali procházkovati s Baruškou a Jackie a došli jsme až na Barbořinu za Jančou, Roxinkou a Fairynkou. Přestože už dva dny mírně mrholí, všude všecko namrzá a kamkoliv dojít je pro lidi riskování minimálně úrazu, byli jsme odvážní a lozili jsme po polích. A i když je panička v tomto případě nejvíc paranoidní, jde-li o zdraví nás psů, my se Smájou se máme moc rádi na to, abychom vymýšleli nějaké nesmyslně prudké pohyby a způsobili si tak zranění. I přes to, že na umělce na republice není tento Smajlíkův přístup úplně vhodný, že na sebe dává pozor na ledě je výborné. No a já jsem se samozřejmě stále snažil hledat sníh vhodný k válení. Nejprve mi přišlo vtipné klouzání po ledu z kopce hlavou napřed, později jsem přišel na to, že není lepší zábavy, než hlavou vrtat díry do ledové krusty a následně si jimi podrbat záda. A jsem tedy ode dneška ledoborec :)
Večer jsme si svou krmnou dávku museli zasloužit při cvičení, řešili jsme detaily poslušnostní v teple a klidu a po nějakém čase jsme dělali shaping. Tak nějak totiž poslední dobou cvičíme nejrači na nových balančních pomůckách, jsme z nich nadšení, ale je třeba cvičit i mozeček. Já jsem byl rád za své packoidní, hlavodiní a čumákoidní tríčky, Smája se během pár vteřin a tří pokusů naučil vzít ručník a zběsile se s ním točit :) Je u toho převtipný a dále bude s touto činností pracovat...
Na úplný závěr ještě malé zamyšlení, jak vlastně funguje ten parsoní pigment. Na přelomu roku totiž vždycky Smajleně vyraší na zádech ticking, pigment kolem očí a čumáku ztmavne a rozšíří se po okolí. A letos navíc panička Smílka prvně podezírala, že má převrácených několik nehtů, bo ony se vždycky po podobném úrazu nalívají krví a tmavnou. Ovšem tentokrát mám alespoň zčásti černé téměř všechny drápky, které mívám v létě bílé, takže se s největší pravděpodobností jedná o pigmentovou novinku, kterou nám přinesla možná tato zima, možná změna způsou krmení. Váš Kimeček

15.1.2013 - Zimní mushing a myshing
Počasí nás zkouší. V týdnu jsme ještě venčili na bahně, jak s Jančou, nově vykastrovanou Roxinkou a Fairynkou, tak s celou smečkou ve Chvalnově. Z toho jarně podzimního počasí, kdy se panička každou chvíli procházela po venku v tričku a vymýšlela podobně činy, nám naše milá venčitelka chytla jakousi nemoc.
Ve středu napadl sníh, mokrý, těžký, málo ho bylo, ale přesto jsme vytáhli sáňky, naše nové obrovsky růžové postrojky a individuálně jsme trénovali takový minimushing. Kimíček pracoval s mističkou a aj když mu není moc příjemné, že ho cosik pronásleduje a čím rychleji běží, tím rychleji běží ta věc, trénink si plně užíval a tahal krásně. I já jsem předvedl, že určité nadání ve mně přežívá, můj styl tahu je nepochybně ideální, pracuji s těžištěm při zemi. Avšak jsem se zpočátku neuměl ztotožnit s novým amortizérem. Když jsem totiž začal tahat, natáhl jsem gumu a dál to nešlo. A strašně jsem se vztekal. Takže mi panička vysvětlila, že když to nejde silou, půjde to ještě větší silou, a ještě intenzivněji mě podporovala v pohybu tenisákem na přetahovadle. Výsledek byl perfektní, tahal jsem krásně a strašně moc mě to bavilo :)
Potom jsme se vydali na společnou procházku s foťákem a velkým růžovým balónem. Nějak se nám ale jak na sviňu zatáhlo, takže byly fotky nakonec úplně jiné, než si je panička vysnila :) Zábavy jsme si však užili víc než dost. Hráli jsme s míčem odbíjenou, chytali jsme jej a nosili, hráli si s ním a já jsem jej postupně likvidoval, až jsem jej nakonec zcela zlikvidoval. A domů jsme šli bez míče... A Kimeček měl na sobě nalepené koule sněhu, odhadem zhruba tři kila. Ke konci už nemohl chlapeček ani chodit, ale bojoval se svým osudem, zvádl to, panička jej doma rozpustila a všichni jsme byli spokojení :)



Ve čtvrtek panička navštívila školu jen v nezbydně nutnou dobu, večer pak jen se mnou halu a v pátek se pak válela celodenně, bo je prostě nemocná. Odpoledne jsme odjeli do VPÚ, kde jsme více méně také odpočívali, aj když trošku produktivně :) Radost.
Sobotní venčení bylo takové složité, prvně všeci, pak bez kokrů, aby mohla panička fotit a ulovit spoustu hezkých snímků. Pak šel Tomík k volbám jen s Milčou, no a odpoledne vzal na procházku leony a Táňu, po něm panička nás nanuky a kokršpanělky. A v neděli jsme my teriéři a Tánička odjeli trénovat do Holešova.
No a Vlaďka má novou aktivitu, takzvaný myshing. Kdesi si našla myšičku a přinesla si ji až téměř do postele... Pustila ji v pokoji na zem, zkusila ji zneškodnit packou a když jsem to uviděl, okamžitě jsem zakročil a myš spolehlivě zakousl a málem i snědl. Takže to vlastně dobře dopadlo. Aspoň jsem si to u Tomíka trochu vylepšil za ten vynorovaný hlavní uzávěr vody :)



No a i dnes panička školu nenavštívila, stejně tak plánuje udělat zítra :) V každém případě nás ale musela vyvenčit, vyběhat a zaměstnat nám hlavičky, bez toho nelze přežít. Spojili jsme tedy příjemné s užitečným a po obídku jsme se s Jančou, Roxy a Fairy vydali na procházku a mushing trénink. Fájenka nám sice stále poněkud dosti hárá, ale já si dám říct téměř vždy a své individuální tahounství saní jsem si užíval zcela maximálně. Zpočátku jsem sice ještě projevoval mírné náznaky nevědění, že vlastně svůj náklad vpoho utáhnu, nicméně brzy jsem se rozpomněl a táhl jsem dokonalostí mně vlastní. A s Fairy v páru jsme vozili paničku a Janču a užili jsme si o toho hrozně moc srandy :)
Dokonce Kimíček ukázal, že ho tato aktivita pořádně zaujala, jelikož se soustředil na práci a na své háravkoidní úmysly na chvíli zcela zapomněl. Tahal nás Kimčák krásně, i když ještě pořád mírně nejistě. To je ale otázka pár tréninků a dáme si pár aj spolu.
No a pak jsme si dali ještě prochajdu, kdy Kimíček téměř nepřetržitě pronásledoval a nakrýval Fairy, já chvílemi aj přetržitě :)
Během odpoledne jsme zase s paničkou obývali postel a po večerní procházce si dali pořádný trénink na míčích. Oběma nám to jde čím dál líp a radost z toho máme všeci tři. Váš Smajlík

1.1.2013 - Dlouhé procházky nás baví i v novém roce
Do nového roku jsme vstoupili tak nějak odpočinkově. Před oběděm nás vzbudila Janča a šli jsme na procházku jen s Fairy, protože Roxinka regeneruje po kastraci. Přesto byla procházka předlouhá a pan Parson byl neuvěřitelně hodný, vůbec se nesnažil vyhlížet žádné zajíčky. Asi si této své oblíbené zábavy užil dost včera :) A já jsem byl také šťasten a paničku jsem potěšil, jak jsem se na venčení těšil. To se o mně totiž poslední týden říct nedalo, protože střelbu a podobné zvuky prostě nemám rád. Silvestra jsem trávil v koupelně a do společnosti jsem si přišel jen pro šunčičku, zatímco Smája si nenechal ujít ani balkónové pozorování ohňostrojů. Kromě toho musel u všeho být, a tak paničce během večera usínal na klíně ve stoje, když se zrovna někdo nebavil tím, že mu přes půl pokoje házel klobásku a on ji chytal...
Po procházce nás panička nechala doma, aby se mohla soustředit na soukromý trénink Kristýny s bíglím Berneem, který jim dělala více méně odměnou za to, že jí Týna nechává jezdit na koních :)
Odpoledne jsme se pak váleli, chvíli cvičili na nových balančních pomůckách, hráli společnou odbíjenou s velkým růžovým míčem, zašli na procházku, dostali najíst a znovu se šli válet. A moc nám to nevadilo. Dospáváme akční chvíle ve Chvalnově a včerejšek :) Váš Kimík