Sezóna 2009

Velký úraz, operace a ze skoromrtvých vstání ... Kimeček je prostě bojovník!

Snažili jsme se moc, a i s Kimečekovou plastikou vazu v koleni jsme na závodech agility strávili celých patnáct závodních dní, na nichž jsme pouze čtyřikrát dosáhli na bednu, doběhli jsme šest čistých běhů a sedmkrát jsme se zvládlí diskvalifikovat, z toho pět DIplomovaných Specialistů bylo na třech posledních závodech! Ke konci sezóny jsme dobrovolně povinně šupali do kategorie SA2. Já si občas zazávodila i s jinými pejsky a Smajlíček běžel své první předskokanství. Z posušnosti jsme neudělali nic, nějak nám nevycházel cvičák a vůbec nebyla nálada na zkoušky. Jinak jsme zvládli spousty předváděček, intenzivek, soustředění a tábor, a dokonce i ten coursing. Další cíly a předsevzetí nesplněny a tudíž se vesele přesouvají do další sezóny :)

VOŘÍŠIÁDA KOSTELANY, ANEB KRÁSNÁ TEČKA ZA SOUTĚŽEMI
Alespoň pro letošní sezónu. Tedy podle prozatimních plánů, ale nebojím se, že bych ještě něco nevymyslela :) Nu což, nevěřili byste, jak milé je zjištění v pátek 16.10.2009 večer, že mám angínu :) S antibiotiky a teplotou jsem se však odvážně vydala v sobotu soutěžit. Začali jsme ukázkami agility. Kimečkovi se moc běhat nechtělo, protože se mu nožičky bořily do písku v hale, kde se akce konala, a navíc venku lilo, jako z konve, takže měl na mokrých chlupech nalepenou tunu písku. Smajlík se pak již předváděl, jako již tradičně, v tempu poněkud velice rychlém. Následoval veřejný agility trénink a já jsem využila času a šla zkulturnit Kimounového. Po krátkém vysušení a delším česání z něj byl opět krásný jorkšírek s dlouhými chlupy na nožičkách. Musel však ještě na chvíli do klece, jelikož jsme výstavu zahajovali my se Smajlíčkem. Smíle se předváděl v kategorii Baby, kde nevadilo, že má průkaz původu. Nakonec byl v kruhu sám, ale předváděl se moc pěkně. I postoj nám docela šel a odnesli jsme si parádní posudek. Mladý pejsek jménem Inkognito, čipera, radost z pohybu, krásný veselý výraz a předpokládají mu skvělou psí budoucnost :) To Kimíčka, který se předváděl ve třídě následůjící, a to přesněji bezpapírových pejsků, o posudek trochu ošidili větou výborně vedený pes. Ta však hovoří za vše :) V ostatních třídách se pak během dopoledne vystavovali různí pejsci a Kroměříž zde měl početné zastoupení. Následovala pauza na oběd a vyhlašování. Smajlíček samozřejmě zvítězil a kromě diplomu, psího piva a hračky, kterou stačil ještě na výstavě zlikvidovat, si odnesl svůj první pohár! Kimínek pak překvapil a z veliké konkurence všech bezpapíráku si odnesl krásnou kokardu za 3.místo, diplom a nechybělo ani psí pivo :) Po předání cen pak přišla řada na soutěže. S Kimouškem jsme nastouopili do Dítě a pes, kde jsme však nezvítězili (přestože jsme se převáděli nejlíp :-P), ale my už jsme si pro tento den cen vybrali dost. K závěru jsem se ještě s oběma klukama ukázala v Šikulkovi, kde jsme opět úspěchy nesklízeli. Spokojení jsme nafotili vítěze, naložili překážky a odfrčeli domů. A někteří se snad ještě horší angínou, než včera :) Za krásné ukončení sezóny to však určitě stálo! >>> VIDEA

ZÁVODY HRUŠKY, ANEB UŽ TOHO PROSTĚ BYLO DOST
Tak tedy hurá na poslední a nejposlednější závody do Hrušek 4.10.2009. Mooooc nás trápí slalomy, když to není jen chyba nebo odmítačka, je z toho DIS :( Čím to je? V openu krkolomný slalom s každou druhou vynechanou tyčkou, ale jen jedna chyba a časová ztráta. Nu což, 15. ze 16. V jumpingu jsme se diskli, když Kimou po druhé tyčce slalomu rozhodl, že už je dost a běžel dopředu a když jsem ho zavolala, běžel slalomen zpátky a jak na potvoru, správně :) Zkoušku jsme diskli hned na začátku, kdy Kimeček hluboce zamyšlen nad něčím neznámým, což jsem však bohužel nebyla já, a utekl mi na špatnou skokovku. A nečekaně i u slalomu byly nějaké zmatky. Pozitivum snad může být, jen to, že zůstaly všechny laťky na hoře, zóny byly a vždy po slalom i ucházející rychlost. Ten nás pak vždycky rozhodil až do konce běhu. Shodli jsme se, že už toho závodění letos bylo prostě moc, psi jsou unavení, přestává je to bavit a my na tom nejsme o nic lépe. Domů jezdíme za tmy, ráno je zima. Přes zimu budeme trénovat v hale a moc se na to těšíme. Tak jsme se tak neúspěšně rozloučili s agiliťáckým polem pro letošní rok a teď hurá na regulátory, rovinky a mističky A SLALOM.

VZHŮRU NA OLYMP, ANEB KIMEČEK MĚL DOVČU
Ani nevím čím to bylo, že jsem se po dlouhé době těšila na závody, a to 3.10.2009 na neoficiálky do Hodonína. Možná snad, že mě pejsci pořádně proženou? Hned z rána jsem nastoupila jako předskokan na štěněcí trati se Smajlíkem. V úžasné rychlosti a čistě jsme se předvedli, ale Smajlou ještě není úplně jistý v zatočených tunelech, tak mu trošku trvalo, než vyběhl ven. Zaběhli jsme hru a jumping, open pak běžel jako předskokan Kimík, protože Smile neumí áčko. Původně Smajlík neměl běžet vůbec, protože neskáče a tady byly minimání výšky, ale pak jsem si řekla, že mu pět skoček dohromady neubílíží a nakonec mě to i zamrzelo. Kimíček si svůj běh pořádně užil, na konci jsem ho nechala přivolat na mističku, ideál. A potom postupně běhali mí kurzisté. Blýskli se zejména Jarda a Majla, jelikož od minulých závodů a hlavně za celý kurz tvrdě makali a to se ukázalo na jejich bězích. Občas se sice vloudila chybička v podobě zóny nebo podle Majly naprosto zbytečné a bezvýznamné laťky, ale jinak běželi moc hezky. Baďáček nezklamal a svými téměř čistými běhy vyběhal nejedno umístění, zejména pak krásný pohár v součtech. Za zmínku stojí i Sany, která běhala ještě se mnou, a tak za den zvládla úctyhodný počet běhů a stále jí nožičky neúnavně tryskaly a vesele přeskakovaly zónečky. A i Filípek se moc snažil, ale vynechané tréninky nechybí ani tak jemu, jako spíše paničce a ta musí ještě hodně trénovat, aby byla vždy tam, kde pes čeká a kde je to správně. Trošku nás zklamala naše velká naděje Kesska, jelikož nebyla ochotna překonat více než tři překážky, utíkala z parkuru a nic ji nebavilo. Vždy veselé skoroštěně však omlouvá zvýšená teplota, která byla následně Kessí zjištěna. Škoda, snad příště. No a z Kroměříže vyběhala jednu zlatou Mája, bronzovku Bobík a nezklamal ani Lakyšák. Ostatní běhali moc hezky, ale místa jsou bohužel jen tři. Já jsem závodila se Sanynkou. V prvním běhu se nám podařilo úspěšně disknout, kdy se nám nepodařila vysílačka přes tunel a áčko. Sany ještě prostě nemá zkušenosti, ale i tak je strašně šikovná. V druhém běhu jsme se pak nedohodly u slalomu a tak jsme měly dvě zaváhání, která nám však byla ukázána, jako dvě chyby. A ve slalomu se přece zadává jen jedna! Stálo nás to druhé místo, ale útěchou mi je, že rozhodčí přiznal svou chybu. Ve hře jsme pak skočily áčko, ale i přes to jsme se umístili v první třetině doběhlých týmů. Nakonec jsme zatleskali umístěným, pobalili věci a vydali se domů. A plně spokojení a unavení jsme za tmy dorazili domů. >>> FOTKY a >>> VIDEA



MISTROVSTVÍ REPUBLIKY MLÁDEŽE, ANEB ASI TO TAK MĚLO BÝT
A tak jsme se tedy vydali na mistrák. S autem plně naloženým psy i lidmi jsme v pátek, 25.9.2009 vyjeli do Opatovic nad Labem. Jela jsem já se svým závodníkem, jel i Smile, mamka, taťka a jela s námi i Zuzka. V pátek v podvečer jsme se ubytovali v lůxusním penzionku. Ráno jse se opět lůxusně nasnídali a vyrazili jsme závodit. S holkama jsme daly dohromady družstvo ve složení super parson, parádní šeltička a my :) Čtvrtého jsme bohužel nesehnali. A nějak nás stále nevyhlašovali, abychom se připravili, tak jsme si spokojeně posedávali na tribuně. A najednou, proč není Lajmarová na startu??? No prostě chyba a naprosto nepřipravený Kimeček na startu. Tak tedy pobořená dálka, skočená kladina a velice nebezpečná nepovedená stahovačka, kdy byl zajímavější tunel. A sváča ve slalomu, jelikož nám tam někdo vysypal nějaké dobroty a Kimík neměl nic lepšího na práci, než je posbírat. Tak tedy chyba, a počkej, žvýkám. Nakonec jsem dohnala trvdohlavého jorka s velkou časobou ztrátou do cíle. Holky doběhly obě čistě a mě moc mrzí, že jsme to tak pokazili. A bylo z toho 8.místo. Jump jednotlivců jsme potom doběhli pouze s časovou ztrátou na 10. místě. Ostuda. Druhý den jsme si vybrali štěstí v běhu družstev, kde jsme s menší časovou ztrátou doběhli, ale Kimeček se moc snažil. Nakonec pro tento běh za družstva 9.místo. A celkově pro družstva opět osmí. A v běhu jednotlivců opět ten slalom. A časová chyba a 11.místo. No a v jednotlivcích jsme nakonec devádí. Fuj a hurá domů. Nějak nás trápí slalom, ale zase musím podotknout, že i přes maximální výšku překážek a dvojité skokovky použité v každém běhu Kimčák neshodil žádnou laťku! A nejvíc mě, jako vždy, těší, že se vždycky našel minimálně jeden pomalejší tým. Nějak nám letos prostě štěstí nepřeje. >>> FOTKY



TRAINER CUP PŘEROV, ANEB KRÁSNÝ ÚVOD DO DVOJEK
A je to tady. Jelikož nám už moc času v jedničkách nezbývalo a do konce sezóny nezbývá žádný zkouškový závod, rozhodla jsem se do toho jít a po krásných 11 splněných jedničkových jsme se odvážili do kategorie SA2. Od 19.9.2009 jsme tedy ti pokročilí závodníci :) No, týden dopředu bylo jasné, že o žádné super výkony se jednat nebude, jelikož Roxinka se nám rozhárala. Kimík ale překvapil a naplno se pustil do prvního běhu. Paní Podmolová nám postaila skělý, jednoduchý a běhavý open a MY JSME DOKÁZALI DOBĚHNOUT OTEVŘENÝ BĚH BEZ JEDINÉ CHYBY, ODMÍTNUTÍ ČI ČASOVÉ ZTRÁTY!!! Konečně tedy máme open s úplně naprosto čistým kontem. No, s 11.místem, jelikož závodníků bylo dosti a parkur vážně hodně jednoduchý. Ale je to na papíře, postupka krásná, více než tří a půlková a prostě čistý :) Radosti hooodně a zkouška dopadla líp, než jsem čekala. Podle prvního běhu jsme soudili, že nás rozhodčí bude šetřit. Omyl!I jedničky se měly s čím prát. A co teprve my dvojkoví :) No nevěřila jsem v doběhnutí, ale děcka pozorte! My běželi krásně, čistě, rychle! A udělali jsme i stahovačky, záludný kruh a tupé úhly, co teprve pak ten strašák, kde byli místo čísel písmenka. A krásně jsme doběhli až ke krásné kladince s krásnou zónečkou a ještě krásnější špatnou ďůrou tunýlku tedy opravdu stylový a veselý DIplomovaný Specialista :) Ale radost jsem měla vééélikou, jelikož se Kimeček pořádně snažil. A snažil se i v závěrečném a pozor, také čistém jumpingu. Bohužel nebylo konto čisťoučké úplně, jelikož jumpy mívají poněkud přísnější postupovky a tak jsme tedy nějakou tu vteřinku za čas chytli a nakonec z toho zbylo opět 11.místo. Jinak chválím pořadatele za super první ročník a díky za minimální výšku překážek. Alespoň měl Kimík možnost se rozběhnout a nemusel se před každou skokovkou zastavovaz a vyměřovat krok :)

AGILITY CUP MĚSTA KROMĚŘÍŽE, ANEB TOHLE SE NÁM VÁŽNĚ POVEDLO
Prozatím vrchol našeho agiliťáckého snažení si bezpochyby zasloužil vlastní článek :)

VOŘÍŠKIÁDA BRNO, ANEB SMAJLÍČEK MÁ SVOU PRVNÍ MEDAILI
Po dlouhé době jsme se vydali někam sólově, a to konkrétně do Brna 5.9.2009 na výstavu voříšků, bezpapíráčků, ale i papíráčků. Již při presenci bylo jasné, že závody jsou hodně dobře zasponzorované. Naše krabice od bot, do které dávám vzorkové granule, praská ve švech :) Začalo se sice se spožděním, ale o to líp. První šel do kruhu Kimeček v kategorii malých bezpapírových pejsků. A s námi se tam předváděl další jorkšírek, dva krysaříci, jezevčík a knírač. Bylo nás tedy dosti. O to víc je pro mě potom krásné 1.místo cennější. Chvíli na to jsem nastoupila se Smajlíkem mezi papíráčky, kteří však nebyli rozděleni podle velikosti, a tak byla konkurence opravdu veliká. Postupně z kruhu odcházeli neumístění pejsci, až jsme tam zůstali jen tři. Běhali jsem dokola snad čtvrt hodiny, protože se rozhodčí stále nemohla rozhodnout, komu dá prvenství. Nakonec nás porazil krásný velký černý knírač a za námi zůstal malý maliňáček. Dle mého názoru se paní posuzující rozhodla správně, ikdyž by se mi Smile, jako vítěz líbil. Netrvalo dlouho a už jsem opět obíhala kruh s Kimíkem v soutěži junior handling starší kategorie. I když jsem tedy spadala do té mladší, nakonec jsem byla ráda, že mě šoupli sem. Nebylo nás tam moc a s Kimounovým jsme vybojovali stříbrný pohár. A v závěrečných soutěžích o nejlepšího z nejlepších jsme si naděje na úspěch nedělali. Na třetím místě byl pytel s půlkilovkou sušených plic, což by rozhodně nebylo k zahození, na místě druhém 10 kg Acany pro štěňátka malých plemen a na vítěze čekala patnáctikilovka Dibaqu. Samozřejmě spousty pamlsků a jiných věcí pso pejsky a nechyběly ani poháry. Ceny byly tedy krásné a než jsem si stačila rozmyslet, co by se mi líbilo nejvíc, Kimeček se stal nejkrásnějším psem bez průkazu původu celé výstavy! Náš prozatím největší a nejcennější výstavní úspěch :) Dibaq jsme následně vyměnili za tu Acanu, a tak tedy máme na nějakou dobu granulky pro oba pejsky. Moc chci poděkovat paním rozhodčím za objektivní posuzování celé výstavy a především za vítězství mého pejska. Nevím, čím si je můj přerostený ostříhaný jorkšírek s klapatými oušky získal, ale jsem moc ráda, že na něm nehledali chyby, brali ho takového, jaký je, a oboum mým hafíkům napsali moc pěkné posudky. Rádi se do Brna opět vydáme a určitě máme na výstavu dobré vzpomínky.



ZÁVODY HRUŠKY, ANEB KIMÍK VYMÝŠLÍ OPRAVDU ZAJÍMAVÉ TRESTNÉ BODY
Řekněme, že jsme si tento víken už štěstí vybrali, a tak jsme si jeli 30.8.2009 do Hrušek více méně jen potrénovat. Začali jsme zkouškami. Běh byl moc hezký, jednoduchý a běhavý a nám spadla předposlední laťka, která nás s krásnou téměř čtyřkovou postupkou odsunula na 9.místo. Agility nám pak jako běh moc nesedlo. Kimík si hned na začátku místo okoláče udělal výlet po parkuru a následná stahovačka ho rozhodila na celý běh. Vběhl do tunelu a následně z něj pak vyběhl, jakoby tam nikdy nebyl a ke konci ještě skočil zónu. No a protože jsme na začátku a u tunelu stratili docela dost času, našla se i časová ztráta. V jumpingu pak Kimeček naprosto nepochopitelně proskočil mimo kruh a stálo mě hodně úsilí ho přemluvit, ať ko neskáče cestou zpátky, ale ať počká, že ho obejdeme a potom si ho skočí, ale podařilo se. U konce jsme se ještě nemohli dohodnout u tunelu no a samozřejmě díky kruhu i časová ztráta. Jinak byly časy nastavené hodně volně a rozhodně jsme měli na to, abychom doběhli bez trestných. No a občerstvení bylo daleko a když jsme se tam vydali, měli zavřeno. Potom šli holky beze mě a já tedy za celý den snědla jen rohlík a tatranku. A nevypila jsem snad ani půl litru vody. Když jsme se pak v restauračce stavovali, nalila jsem do sebe kofolu a nacpala jsem se magnumem. Horko bylo, nebyla jsem vyspaná a celkově nějak unavená. Přišla jsem domů a na večeři jsme měli smažák a hranolky. Šla jsem ještě vyvenčit Kimíka a jelikož veku začínala být zima, oblékla jsem si mikinu. Ze začátku procházky mi bylo příjemě, ale asi v půlce cesty jsem myslela že umřu. Začala mě bolet hlava, bylo mi hrozné horko a bolelo mě břicho. A když jsem se blížila k baráku, nebyla jsem schopná jít rovně, motala se mi hlava a nohy a bylo mi zle. Došla jsem domů, lehla jsem si na postel a třepaly se mi nohy a ruce. Vypila jsem asi litr vody a po chvíli mi bylo zase fajn, ale rozhodně mám ponaučení, že pitný režim, pokrývka hlavy a pravidelné jídlo prostě musí být ;) Nikomu ten pocit nepřeju. >>> FOTKY

HANÁCKÉ PŘEBORY, ANEB OPĚT JSME ZÁŘILI
V sobotu, 29.8.2009 jsme se probudili s naprosto neočekávaným a nechtěným deštivým počasím. Čekali jsme, že bude slunko pálit, jak blbé, a místo toho přišlo poprchání. V naději, že se to nakonec roztrhá, jsem si oblekla krátké kraťásky, klubové triko na ramínka a jako ochranu proti dešti jsem si oblekla větrovku. A to jsem ještě netušila, že pršet nepřestane, naopak začne přímo lít, přestane být i teplo a celý den tam budu zmrzat. No a vydala jsem se tedy na točnu, kde mě měla vyzvednout Zuzka s Rájou. Zuzka poněkud stejně jak já si vyrazila v kraťasech a v mikince. Dojeli jsme tedy do Vlkoše, zapsali se, vyvenčili, vylosovali si čísla a čekali jsme, až na nás přijde řada. Začátek se k vůli dešti posunul, ale počasí se neumoudřilo, takže se začalo i v lijáku. My jsme šli jako dvojice čtvrtá se startovním číslem 8. Ve dvojici jsme byli s bostonskou teriérkou Hašlerkou, ale na závodech bylo takových plemen neobvykle hodně. Z dvaceti závodníků v ZOPkách, kde byli tradiční pracovní plemena, jako ovčáci, retrívři nebo howavarti, se snažil prosadit grifonek, již zmíněný bostonek a k mému potěšení se našla i jorkširská kamarádka. A ani jedno z těchto plemen nezůstalo zahambené a všem jsme ukázali, že poslušnost se dá cvičit opravdu s každým pejskem! Kimíček tedy nepodával bůhvíjaké výkony, zmrzal i díky svým dlouhým mokré chlupům a do mokré strávy se přece nesedá a už vůbec nelehá! Začali jsme odložením, kde to už Kimík nevydržel a těsně před koncem si sedl a tedy mínus dva. Pokračovali jsme poslušností, tedy přivoláním. Opět takové váhavé, ale přece jen vzdálení a křivé předsednutí, takže nám pan rozhodčí jeden bodík odečetl. Následně chůze u nohy na vodítku, kterou nám trochu pokazily obraty a sedání a stejně tak potom chůzi bez vodítka a v obou nám bylo odebráno po dvou bodech. A k milému překvapení máme polohy za plný počet. Po chvíli jsme nastoupili na skupinové cviky, kde jsme byli pochváleni za nejkásější ovladatelnost ve skupině, za kterou nám nestrhli nic, stejně tak za odložení ve skupině a polohy si zasloužily jeden dolů. Přenášení za plný počet a na materiálu jsme díky jednomu nesednutí spadli rovnou o tři body. Podtrženo sečteno, na počasí a naši kondici, kdy jsme poslušnost tři čtvrtě roku prakticky netrénovali, byl výsledek 89 bodů se známkou velmi dobře moc krásný. Kimík byl úplně mokrý, třepal se a nejvíc mi ho bylo líto, když se na mě chtěl dívat a pršelo mu do očí. Statečný je ten můj miláček. Vybojovali jsme úctyhodné 6.místo celkově a úžasné 2.místo v mládežnících, krásný pohár a desetikilovku Anky. >>> FOTKY



HOLEŠOVSKÉ HOPSÁNÍ II, ANEB ZÁVODY PROSTĚ DĚLÁ ROZHODČÍ
Jen krátce shrnu tuhle akci s datumem 15.8.2009. Pořadatelé napáchali chybičky, ale všechny je za ně vyžehlila úžasná Slávka Podmolová, jedna z mých nejoblíbenějších rozhodčích. Konkurence se sešla neobvykle veliká, Kimík zaběhl dva čisté, jedno 7. a jedno 5.místo. Z běhání jsem byla spokojená. Z účasti kroměřížáků pak ještě spkojenější. Patnáct soutěžních týmů, moji kurzistové Sabinka se Sanynkou, Raduška a Kesinou, Verča s Nikolkou a Jarda s Majlinkou. A i úspěchy zelených, a nyní už i letně černých triček by se našly. Tu se člověk nemohl nudit ani minutu, když jsme zrovna neběhali nebo neúnavně nedebatovali, cpali jsme se dobrůtkami z místního bufetu :) Pejskové spokojení, Smajlík přežil ve zdraví a spokojenosti a nakonec jsme byli všichni rádi, že jsme konečně doma. >>> FOTKY a >>> VIDEA



CHVALNOVSKÁ POHODIČKA VI, ANEB BYLO PROSTĚ MOC HORKO
Celý týden teploměry ve stínu úplně běžně přesahují třicítky a my se i přes to statečně vydáváme na dvoudenní závody 8.-9.8.2009 do Chvalnova. Na pohodičce bývá vždy pohoda a Kimík to svými běhy jako pohodu i pojal. Rychlost mu částečně odpouštím, jelikož v takovém počasí se jen tak někomu nechce, ty zóny bude mít na talíři ještě hodně dlouho, ale především moc chválím, jelikož nám za celý víkend spadla pouze jediná laťka a to byly lehké, duté, plastové tyčky položené na horní hranici a lítaly dostola samy! Poprvé byl s námi na závodech i Smajlík, který zdánlivě nepřežitelné přežil a to ve zdraví! Skoro celý den si spokojeně chrupkal v kleci, seznámil se se svým dokonalým taťkou, našel si i štěněcí kamarády, na cvičné skočce jsme si také zkusili hopku, ale většinou jsme jen venčili nebo jsme si hráli. Aby však bylo jasno, víkend byl záhulem největším především pro mě. V pátek jsem se s kamarády vydala na Pivní slavnosti na Kamínku. Největší zážitek máme zamozřejmě z Horkýže slíže a ze Tří sester, ale nezklamaly ani ostatní kapely. Bavili jsme se tedy hezky a hodiny nepozorovatelně plynuly. V krásnou půl čtvrté ráno jsem se konečně dostala domů a ve čtyři už i do postýlky :) A ráno budík na půl sedmou. V prvním běhu Kimeček snad vycítil mou nečerstvost, jaksi nepozorovatelně se rozběhl a hned v první části parkuru mi po skočené kladině skončil ve špatné ďůře tunelu :) Po dlouhé době tedy dis, ale já neměla sílu nad tím přemýšlet a Kimík byl rád, že ráno se ještě dalo dýchat a tedy i běhat. Ve zkoušce pak obluda obludná nepohnul zadečkem, místo náběhu do slalomu někoho hledal za páskou a ke konci si ještě překlokanil áčko. Deset trestných tedy, 5.místo a velká nespokojenost. V jumpingu nám pak upadla ta jediná laťková a našla se i časová ztráta. A bylo z toho nehezké 23.místo a to jsme zdaleka nebyli poslední! Ze závodů jsem odjížděla hlavně s touhou po vyspání a bez našich tradičně pěkně rozběhlých součtů na zkoušky. A jak tak šli odpoledne kamarádi kolem naší chaty, nechala jsem se ukecat a večer jsem se s nimi tedy vydala takzvaně ven. Zakotvili jsme na koupališti, u karet a poněkud přihlouplé hry, jestli bude televize zapnutá nebo vypnutá a vydrželi jsme tam do druhé ranní. No a pak jsem je přemluvila, aby se mnou šli k chatě a po půl třetí jsem již ležela pod peřinou. Říkejme tomu tedy vyspání a ráno opět na závody :) Agility ještě ve slušném tempu, čístý jen s několika málo za čas, ale odsunutý až na místo 14. A k mému podivu na námi zůstala pěkná hromada lidí. Zkouška mě již vrcholně nepotěšila. Věřte či ne, jde získat časovou ztrátu i v jedničkové zkoušce. A 5.místem si to u potvorák líný nevyžehlí. A tím neslavným a nejhorším 4.místem za soušty SA1 už vůbec ne :) A konec víkendu jsme se pak ještě s jedním odmítnutím, časovou chybou a skorodiskem zaběhli docela hezký jump, ze kterého bych mohla být alespoň trochu spokojená. Odjezd, jídlo, sprcha, spánek. A to mě hned v pondělí ráno čeká volejbalové soustředění :) >>> FOTKY a >>> VIDEA



PŘEDVÁDĚCÍ AKCE PRO PŘÍMĚSTSKÝ TÁBOR II, ANEB TENTOKRÁT SE ZÁCHRANÁŘI
Sedím si tak doma, je pondělí, 20.7.2009 asi půl jedné odpoledne a zazvoní mi telefon. Petr cvičák: "Ahoj, co děláš, válíš se?" :) Už to tak bude, takže mě požádal, jestli bych se nemohla ve dvě hodiny dostavit na předváděčku na dopravní hřiště. Na záchranářské předváděčce jsme zatím nebyli a čekalo mě volné odpoledne plné fotkování a webování, tak jsem souhlasila. Tak jsme se tedy dostavili, sešlo se nás jen pět a vůbec to nebylo špatné. Nepředváděli jsme vlastně nic. Danka obkecávala, co vlastně ti pejsci dělají, jak lidi zachraňují a potvrdila jim, že i můj jorkšírek je schopný někoho najít. Potom si děti pejsky hladily, Kimík a Roxinka jim nadšeně předváděli množství triků, načež si potom každý musel pětkrát zkusit s Kimíkem něco pocvičit a největší úspěch sklidily, jako ostatně vždy, sudy a plazení. Někteří pejskové se pak stali skvělým společníkem na procházky po hřišti, nebo snad neunavitelnými aportéry. Děti byly nadšené, psi vyřízení. Kimeček natolik, že nebyl schopný absolvovat cestu domů, tak jsme si zavolali odvoz :) Pravda, on by to v pohodě ušel, ale proč se nesvézt, že?

INTENZIVNÍ TRÉNOVÁNÍ S IVETKOU, ANEB ZASE CELÝ DEN NA CVIČÁKU
Poněkud komplikovaně, ale přece, jsem se v neděli ráno, 19.7.2009 dopravila z chaty na cvičák, jelikož nám přijela udělat intenzivní trénink Iveta Matzenauerová. Zpoždění v nastoupení jednotlivých skupin nám ani trochu nevadilo, protože jsme se alespoň kochali běhy jiných týmů a mohli jsme naučně pozorovat jejich chyby a naopak dobrá řešení různých situací. Když jsme přišli na řadu, nechala jsem Kimečka běhat pouze s laťkou na zemi. Prvních pár sekvencí běhal moc krásně a několikrát se dokonce stalo, že jsem měla v dobíhání jej na mále. Z dopolední hodiny jsem tedy měla dobrý pocit. Následovala bojovka k babičce na oběd, jelikož naši ještě dovolenkovali na chatě. Úspěšně jsem se k babičce tedy dopravila, za slabou čtvrthodinku se mi podařilo poobědvat, doplnit vodu a pamlsky a vydat se na místo, kde mě měla vyzvednout Šárka, abychom se dostaly zpět na cvičák. Neuvěřitelné, ale v rodném městě jsem se neztratila a kulatou trafiku jsem našla :) Když jsme dorazili zpět na cvičák, zrovna probíhala pauzička v podobě kafíčka, koláčků, ... no prostě chápete, proč k nám Ivča tak ráda jezdí :) Začalo se opět běhat, já jsem se pokusila něco nafotit a přišli jsme na řadu. Kimeček již nebyl schopen vyvinout na dráze požadovanou rychlost a opět se prokázal, jako dokonale technicky zvládnutý pejsek, který si běží pohodlným tempem. Mě osobně to rozhodně nebylo ani trochu líto a užívala jsem si zase pomalého pejska, s kterým se při běhu nemusím převelice namáhat. Po tryskovém období docela příjemná změna :) Každopádně se nám opět trénovalo moc hezky, Ivetka rozdávala rady, my se snažili ji poslouchat a na pejscích bylo od minule poznat, že měsíc rozhodně neseděli doma na gauči. Nakonec i počasí nám přálo, vládla pozitivní atmosféra, co víc si může člověk pro příjemně strávený den přát? >>> FOTKY

PŘEDVÁDĚČKA PRO TÁBORNÍKY, ANEB AGILIŤÁCI Z KROMĚŘÍŽE SE UMÍ PŘEDVÁDĚT
Už jsme to zažili mnohokrát. Vždy jsme se předváděli na Pionýrské louce, letos, 13.7.2009 však děti přišly k nám na cvičák. Představili jsme sebe i pejsky a docela mě potěšil jeden klučina, když hned v úvodu řekl, že toho šedýho pejska zná, to je Akim :) Nojo, třetí rok předváděček musí být znát. Mezitím, co Šárka povídala dětem o agility a výcviku psů, já a tentokrát ne příliš početná banda zelených triček, ujali jsme se stavění parkuru. Já měla rozhodnout, kudy trať povede. Nad během jsem doma strávila sotva tři minuty a sama jsem se divila, jak pěkný a promyšlený parkurek, ale zároveň dosti těžký, aby se mohl pohybovat na rozhraní dvojek a trojek, jsem dokázala vyplodit. A divila jsem se ještě víc, kdy se všem úspěšně podařilo tratí doběhnout až do cíle. Opravdu jsem nechápala, kde se v nás tolik šikovnosti vzalo. Všichni, jako vždy, sklidili u dětí veliký úspěch, ať se jednalo o malé tryskomyšky, či pohodlněji běhající jedince. Kimík se snažil, ale nesnažil se natolik, abych mohla jeho snažení označit snažením převelikým. Utíkal však pěkně, zvládl všechny pastičky i samostatně proběhl slalom, který se pro nás po táboře nepochopitelně stal samostatně nezdolatelnou překážkou. Nakonec si mohly děti zaběhnout jednoduché účko s některým z pejsků, z čehož měli velikou radost a nakonec nám nezbylo nic jiného, než se vypravit domů. >>> FOTKY

LETNÍ VÝCVIKOVÝ TÁBOR KK ZETOR, ANEB JÁ CHCI ZPÁTKY
Úžasná akce, která si zasloužila vlastní povídání :)

KLUBOVKY LETNÍ ŠTVANÍCE, ANEB PŘEVELICE POVEDENÁ AKCE
Počasí se nad námi slitovalo a i přes hrozivou předpověď bylo příjemně teplo a občas na nás i vykouklo sluníčko. Pro pejsky ideál, já, jako fotograf, jsem se taky vyřádila a několik desítek přihlížejících členů rodin a kamarádských spolků mohlo být nadmíru spokojeno. Ráno, 21.6.2009 jsme vyrazili brzy, na cvičáku vytýčili parkur, nachystali stůl na presenci a postavili jednoduchou hru s přenášením obřího plyšáka. Příjemkou úspěšně prošlo třináct kurzistů a někteří nejmilejší přinesli nám pořadatelům výborné občerstvení. Já, jako trénér, jsem podle schopností jednotlivých týmů vytvořila dvojice na první běh, hru. Všichni úspěšně proběhli cílem, a tak jsme začali stavět Jumpingového borce. Spoustu týmů mělo na tomhle, poměrně jednoduchém parkuru problémy, ale nakonec se všichni prokázali, že jsou to prostě mí svěřenci a statečně doběhli :) A ano, Rosťovi alias Maruščini byli taktéž moc šikovní :) Super zónovkář již odhalil skryté kvality jednotlivých psů a skóre trestných čáreček za chyby a odmítnutí bylo podstatně menší. Nakonec se vše vyhlásilo, rozdala se osvědčení o absolvování kurzu a i ti nemedailoví si odnesli tašky plné cen. Já s Martou jsme statečně smotaly pásku, která před tím ohraničovala parkur. Musíme si pogratulovat, protože tohle jen tak někdo nezvládne. Za to jsme dostaly tašky s cenami pro nezúčastněné kurzisty a všichni jsme mohli být spokojení. Díky všem za krásné závody pro moje nejmilejší začátečníky a myslím, že na podzim, kdy hodláme pořádat oficiálky, se nemáme čeho bát! >>> FOTKY



VOŘÍŠKIÁDA BOHDALICE, ANEB TAK SEM UŽ TEDA NEE
Celý pátek lilo, jako z konve. Počasí se neumoudřilo ani v noci na sobotu, 20.6.2009, a ráno to stále vypadalo nahnutě. Nakonec jsme vyrazili a po chvíli začalo jen mírně poprchat a nakonec se to zastavilo na občasných přeháňkách. Na místě nás přivítala Zuzka s Rajah a Kirou, Janča s Rox a se setřenkou Kačkou, Maruška s Baxem a Dennym, Anička s Luckym a Peggy a Pavlína s Májou. Po nějakých neshodách jsme nastoupili do kruhu a začali vystavovat. Všichni dostali výstavní posudek, kde se jednotlivě zapisovaly různé věci. Kimík získal výbornou za kvalitu a úpravu srsti, velmi dobrou za zuby, protože mu rozhodčí někde objevila křivý zub, který je pro mě stále velkou neznámou. Za své klapaté uši chytl déčko a nikoho nezajímalo, že jsme jen na ořechiádě. Velmi dobrou povahu posoudili podle toho, že se kolem psa na posouzení nastaví pět lidí a první, co udělají, že mu strčí prst do ucha a diví se, že se jich zvíře bojí. Čím mě totálně namíchli bylo, že psovi, který několikrát týdně maká, je krásně nasvalený a na dotyk mu jdou cítit žebra, řekli, že je tlustý, a tudíž si podle nich zasloužil védéčko. To se mě teda dotklo velice moc a dorazili to ještě tím, že jsem se jim nezdála já a neodpustili si velmi dobrou za způsob vystavování. Hlavně, že tam lezu na výstavním vodítku, obcházím psa tak, aby ho vždy viděla rozhodčí a celou dobu nechávám psa v postoji. Měla jsem opravdu sto chutí se sebrat a z výstavy odjet domů. Jejich doplňkové soutěže byly strašně nedomyšlené, když například hodnotili agility tak, jak se jim pes líbil. My si nakonec odnesli druhé místo z Podoby pána a psa a taktéž stříbrnou z Páru psů, kde jsme soutěžili s Rajah, ale byla jsem naprosto znechucená a ráda, že jsem konečně odjela domů.

DVOJZKOUŠKY PROSTĚJOV, ANEB NÍC MOC
V pátek jsem si touristovala po Bratislavě, večer jsem usnula snad v deset hodin a v sobotu, 13.6.2009 ráno jsme byli už před šestou na nohou. Já téměř na noze jedné, jelikož moje pokažené koleno bolí čím dál víc. Vstali jsme tedy, vypravili se a dorazili na místo setkání. Horko těžko se nám podařilo nacpat auto, ale nakonec jsme vyjeli. Brzy jsme byli na místě, zaprezetovali a usídlili se a čekali jsme, co na nás, mnou od jisté doby neoblíbená rozhodčí, nachystá. Jednalo se o dvojzkoušky a škareďárna, kterou nám postavila, jedničkovou zkoušku zdaleka nepřipomínala. Několik otoček, změn směrů a pastí. Pouze dva čisté běhy z dvaadvaceti small psů mluví za své, nemluvě o medium a large. Kimeček utíkal moc krásně, ale konec mu již nevyšel. Třetí skočku od cíle shodil, následně překlokanil zónu na kladině a poslední laťka zůstala též na zemi. Když on se tak těšil na tu svou krabičku. Nemůžu ale nezmínit dokonalý samostatný náběh do slalomu postavený na úrovni zkoušky trojkové a pěknou rychlost. Trochu mě ty hloupé chyby mrzí, když minulou neděli za celý den intenzivky neskočil jedinou zónu a shodil pouhou jedinnou laťku! S ostudnými patnácti trestnými jsme nakonec vyběhali sedmé místo, což k počtu startujících odpovídá parkuru převelice složitému. Nechtělo se mi ani věřit, že se další zkouška běžela na stejně postaveném běhu, v opačném směru a s pouhými malými změnami. A já si na prohlídku dorazila vesele minutu před koncem, a tudíž jsem byla ráda, když jsem si trať prošla dvakrát. To mělo za následek tak trochu nejistotu a obavu z nědoběhnutí, ale nakonec byl z toho úžasně rychlý čistý běh, pouze dvacet setin sekundy za třetím a osmdesát setin za druhým a necelé tři vteřiny za prvním místem. S úsměvem jsem pak jen příjmala gratulace za krásné bezchybné doběhnutí této prasečárny. Pár kroměříšských zelených triček se totiž umístilo a neodnesli si nic jiného, než níc moc medaili a diplom. Vyvenčili jsme tedy, naložili auto a vyjeli domů. Spokojenost ze slušných výkonů, z vydařeného počasí a pohodového dne s fajn osobami byla na místě. Teď se ale dlouhou dobu na závodech neobjevíme, protože nám to moc nevychází, ale už vám prozradím, že zřejmě mě už nepotkáte pouze s jedním hafem. Zítra jedeme vybírat měsíčního Smajlíka! >>> FOTKY



INTENZIVKA S IVETOU MATZENAUEROVOU, ANEB KIMEČEK NIKDY NEPŘESTANE PŘEKVAPOVAT
V neděli, 7.6.2009, jsem se ráno vypravila a šla na točnu. Nečekala jsem dlouho a nasedla jsem do auta k Šárce a jeli jsme na cvičák. Iveta přijela brzy a začalo se stavět. Nahromadili se i mí začátečníci, kterí svou skupinkou začali den. Všichni byli moc šikovní a mnohokrát i Ivetou pochváleni. Potom přišla na řadu naše skupinka. Iveta si nás první otestovala na skorokolečku, které nebylo zdaleka tak jednoduché, jak vypadalo. Nicméně svou dopolední hodinu jsme odběhali poměrně hezky. Potom jsme jeli na chvíli domů, odběhaly ostatní skupiny a po obědě jsme se opět sešli na cvičáku. Šílené vedro a pro mě naprosto nepochopitelně dobře běhající Kimík. Za normálních okolností v takovém počasí padne a nebaví se s okolím. Iveta nám vymyslela skvělý způsob zrychlení. Kimeček nepotřebuje motivaci v podobě pamlsku nebo hračky, přestože na to běhá moc hezky. Poradila mi, abych ho přimněla k ještě větší rychlosti tak, že budu vlastně závodit já s ním, kdo bude v cíli první, přičemž ho občas nechám vyhrát. A ono to opravdu pomohlo a když jsme se každou sekvenci úspěšně promotali až ke skororovince postavené ze tří tunelů, přetávala jsem svou malou tryskomyšku stíhat a hlavně chápat, kde se v něm najednou vzalo tolik pozitivních pohledů na parkur. Nikdy bych nevěřila, že někdo Kimulu přemluví, že i v horku se dá běhat a už vůbec ne, že za hodinu tréninku se stihne odběhnout tolik sekvencí a parkurů a u toho si jako bonus dodělat koleno. Kimík byl opravdu moc šikovný, já pajdám pomalu víc než on, ale společně se už teď moc těšíme na další intenzivku, která proběhne pravděpodobně v červenci a už také za přítomnosti Xichtíka (Smajlíčka) :) >>> FOTKY

DAVO CUP PŘEROV, ANEB MÍ SVĚŘENCI POPRVÉ V AKCI
Ráno 6.6.2009 jsme vstali, nachystali se, vyvenčila jsem Kimíka a vyjeli jsme směr Přerov. Ulici jsme si zadali do navigace a ta nás dlouho před Přerovem táhla úplně jinam. My jsme ji chytře neposlechli. A tak jsem jeli dál a co nevidíme? Objížďka :) Půl hodiny jsme se motali šílenými ulicemi, chvíli i stylem „Hele ti mají psa tak jedeme za nima“ :) Kufrovali stejně jako my. Nakonec jsme však šťastně dojeli, pořadatelé se mě při přejímce pokusili ošidit o pytlíček vzorkových granulí, kterými krmím na poslušnosti. Tak jsem se tedy bránila a ten balíček si obhájila. Po příjezdu počtu kroměřížských nadšenců – 22 člověků a 15 hafíků se konečně mohlo závodit. První odběhala štěňátka, kde moji kurzisti Katuš s Buddym obsadili 2.místo a Raduš s Kessí sebrali 3.místo. První úspěchy našich krásných zelených triček tedy byly na světě. Holky si odneslý krááásné poháry, které jim závidím ještě teď :) A jak jsem na ně byla pyšná. Potom se běhala kategorie junior, kde jsem startovala společně s další mou studentkou Sabčou se Sany. Kimíček se úžasně předvedl v ještě úžasnější rychlosti a zároveň i čistě. Jelikož se junioři hodnotili všichni dohromady, stejně tak jako všechny velikostní kategorie, kde bylo minimálně patnáct týmů, neobtěžovala jsem se dopočítávat časy na umístění. Vidím to tak, že v kategorii juniorů pokročilých jsme snad na bednu dosáhli. Sabča se předvedla taky moc krásně, Sany nezklamala, stejně tak i potom v druhém běhu. V openu tedy Akša odstartoval ve výboré rychlosti, ve které pokračoval zbytek dráhy, ale neodpustil si klokaní skok z půlky sestupky na kladině. A mě to bylo tak moc jedno – hlavně že tak krásně utíkal :) Umístění tedy doplním později, až se na netu objeví srozumitelné výsledky. Za součty juniorů pokročilých jsme si nakonec odnesli moc hezkou stříbrnou medaili. První mě tedy pořadatelé opět pořádně napínali, protože nám umístěným medaile prostě zapomněli dát. Nakonec si však vzpomněli, takže spokojenost byla :) Konečný dojem ze závodů mi trochu zkazilo vyhlášení pouze součtů, přičemž ostatní kategorie měly při nižším počtu psů rozdělených podle velikosti vyhlášené oba běhy plus součty a ještě běhali o poháry. Jinak ale skvělou atmosféru dni dodala hrozně hodná a ochotná rozhodčí, která závod pojala opravdu jako neoficiální běhy – a nejen úpravou pravidel. Kimeček byl ták moc šikovný – výborná rychlost, samostané proskákané slalomy i s náběhy, všechno dokonce s ucházejícím veselým výrazem (samé věci, které majitelé agility nadšených psů považují za samozřejmost a neví, že tohle někdo psa musí naučit). Naše zelená trička byla hodně dobrá a tudíž i převelice moc úspěšná. Posbírali jsme prakticky všechno, co jsme mohli. A ještě jednou pochvala a gratulace mým velkým nadějím – holky, díky! A další velké díky pořadatelům za moc fajn pohodové závody (a super závodní premiéru mým začátečníkům)! >>> FOTKY a >>> VIDEA

<


Abyste věděli, dva rafáci s poháry na fotce chybí :)

DĚTSKÝ DEN, ANEB TRÉNINK EVAKUACE CVIČÁKU
Celý týden lilo jako z konve a nikdo nepředpokládal, že by se v sobotu, 30.5.2009, počasí umoudřilo. Přes hnusné počasí jsem vstala ráno o půl šesté, sbalila věci a vyrazila na točnu, kde nás vyzvedla Šárka s Milanem a Baruškou. Na cvičáku již bylo několik lidí a za mírného poprchání vynášeli překážky z domečku. Já jsem dostala za úkol stát u cesty a mávat na kolemjedoucí nákladní auta, jejichž řidiči se budou zdát nejistí, kde mají překážky vyzvednout. Mávala jsem tedy jako pako a někteří se na mě dívali prapodivně. Asi po čtvrt hodině, kdy stále nikdo nejel a déšť houstl se Šárce ozval telefon, že se nám omlouvají, ale akce se nekoná. My jsme si teda alespoň ověřili, že dokážeme rychle vyskládat hromadu překážek ven a potom je zase uklidit zpátky a já jsem postavila sekvenci, abychom si alespoň potrénovali. Kimíka jsem málem zabila, protože předváděl strašné ptákoviny, včetně útěků pod střechu. On mě těmi hrůzami nikdy nepřestane překvapovat. Po krátkém tréninku jsme odjeli domů, úplně mokří a já jako bonus nemocná. Ještě teď smrkám, kašlu, bolím v krku a nemluvím. Snad bylo dopoledne alespoň k něčemu přínosem.

MISTR VESELÍ, ANEB PROSTĚ NEOFICIÁLKY
Vyjeli jsme poměrně v pěkný čas, vyzvedli Verču s Ejmou a Elišku s Bobíkem a úspěšně jsme dojeli až do Veselí. Přijeli jsme ke cvičáku, kde nás nemile překvapila na plno trénující střelnice. To se Kimečkovi ze začátku nelíbilo, ale je to záchranář, tak musí něco vydržet. Ještě dobrá zpráva, že můžeme běžet s jídlem, které však musí být v sáčku, popřípadě v krabičce a jedna špatná, že startovka je nezvěstná. Přes to se nám však podařilo vystartovat v nevídaně vysoké rychlosti. Bohužel, hned u třetí překážky jsem Kimíka stahovala kolem těsně bočnice za účelem co nejmenší ztráty času a on se bohužel stáhl natolik, že bočnicí proskočil. Dál jsme pokračovali moc krásně, rychle, ale bohužel zůstaly an zemi dvě laťky. Vůbec nevím, co se to s Kimulkou poslední dobou děje. Možná snad ještě nemá úplně OK operovanou nožičku, jinak si takové množství shozených tyček neumím vysvětlit. První běh tedy dis a šli jsme držet palce našim dalším závodníkům. Bylo horko a tak jsme šli k hadici s vodou namočit psy a místo toho s strhla velká vodní válka. No nebyl by to Kroměříž, kdyby nevzbuzoval pozornost. Ta krásná zelená trička s ještě krásnějšími dívkami se prostě umí bavit. Potom nám ale postavili jumping a znovu jsme se ocitli na startu. Opět poměrně rychlý, pěkný a bezchybný běh. O to víc mě překvapilo, když jsem se pak na výsledovce neviděla na bedně. Jejich hodnocení jsem vůbec nepochopila, protože se před nás dostaly týmy s chybou a časová ztráta se nekonala. Nic jsem ale neřešila, protože se stejně neběhalo o poháry nebo medaile :-) Nakonec naši posbírali několik umístění a štastně jsme dojeli domů. Pro pořadatele mám však připomínku, že neoficiální závody nerovná se závody bez úrovně. >>> FOTKY



KVALIFIKAČKY DO JUNIORSKÉ REPRE, ANEB JEDNODUŠE NEJEDEME
Nejeden člověk mě před akcemi pořádanými jistou skupinou lidí odrazoval, ale já jsem si nedala říct, a přes to jsme se s mamkou a Kimulínem pátek, 24.4.2009 sbalili a vyrazili směr Heroltice u Tišňova. Vybavení navigací, množstvím vytisklých map a taťkovým autem s dálniční známkou, našli jsme rekreační středisko Brněnka bez sebemenších komplikací. Po příjezdu nám oznámili, že námi objednaný pokoj není volný, a tak nás umístili do chatky. Byla tam zima, málo prostoru a smrad. To jsme však přežili do soboty a začali jsme závodit. V prvním běhu agility jsme se předvedli krásně, rychle a za sebou jsme nechali řadu favoritů. Avšak jedna laťka zůstala na zemi. Podtrženo, sečteno, 3.místo z osmi závodníků, šest bodů, spokojenost. Dalším během byl jumping, kde jsme o pouhých 37 setin sekundy přešvihli standart a i přes pěkné třetí místo jsme zůstali bez bodu. Posledním během dne bylo opět agility, kde jsem Kimečka nechávala běžet hodně na dálku, protože moc obloučkoval. Poprvé v životě odskočil houpačku, přestože si mysím, že až tak úplně odskočená nebyla. Nebylo z toho nic jiného, než 4.místo a pět bodů. Za sobotu bodový stav na 4.místo průběžné kvalifikace, nic moc. Ovšem v pařáku po Akimkovi nemůžeme chtít víc, zvlášť, když předchozí noc provedl dobrou stovku výskoků na postel a z postele, protože se stále nemohl uhnízdit. V neděli jsme den odstartovali nadějně. Krásným, čístým a rychlým během agility, kterým jsme vybojovali 2.místo a celých osm bodů. Nálada mi však trochu klesla po jumpingu s další laťkou na zemi a tentokrát s odmítnutím na slalomu. To jsem ale čekala, protože náběh po levé straně ještě nezvládáme úplně stoprocentně. Nakonec z toho bylo 7.místo a dva body. A v posledním běhu agility nám postavili škareďárnu s množstvím pastí a pastiček, jenž měla prověřit schopnosti týmu. To si ale měli vymyslet dřív, a ne po víkendu odběhaném ve slušném vedru. Úspěšně a samostatně Kimul naběhl slalom z levé strany a nadějně jsme pokračovali dál. Tedy do doby, než Kimeček shodil laťku, jen drápkem našlápl zónu na áčku a místo stahovačky kolem bočnice provedl okružní jízdu směrem ke své krabičce s párkem. Odvolala jsem ho, ale stratili jsme hromadu času. A po té, co se zastavil na nástupce kladiny, protože žil v domění, že je na houpačce a opět jen kouskem špápl zónu jsem si přestala dělat naděje na dobré umístění. Běh to byl škaredý, plný zbytečných zaváhání (když nepočítám moment, kde se mi Kimeček dvakrát skoro sám vykřížil, takže spokojenost byla), přestože jsme nakonec měli jen jednu chybu. Doběhli jsme si tedy se strátou 2.92 za čas pro čtvrté místo bez bodu. Celkově jsme byli v součtech 4. z osmi a netrpělivě jsme čekali na seznam reprezentantů. Když jsem však uslyšela, že všechny, kromě nás čtvrtých a jedněch pátých berou, nevěřila jsem vlastním uším. Víc to rozebírat nebudu, musela bych se rozčílit a napsat něco nepěkného. Jisté však je, že jsme tam byli poprvé a naposled.

CHVALNOVSKÁ POHODIČKA V, ANEB NÁVRAT KE HVĚZDÁM – TEDY K HVĚZDIČKÁM
Plná očekávání, nedočkavosti, ale také obav jsem v sobotu, 11.4.2009 vyrazila na Chvalnovské fotbalové hřiště za účelem prověřit Kimíka na parkuru. Kroměřížská parta se nám sešla ve složení Janča s Roxy, Šárka s Bárou, Marta s Merlinem, Petra s Benjim, Anička s Luckym a Rosťa s Tery. V sobotu jsem se rozhodla, že odběhnu pouze zkoušku a nebudu Kimečka přetahovat. Pořadatelé mě samozřejmě pochopili, ovšem do chvíle, kdy mě vyhlásili, že mám jít na start openu. Já jsem však nestartovala a jinak dopoledne probíhalo v pohodě, tedy jak na pohodičce. Potom ale postavila finská rozhodčí Anne Savioja jedničkovou zkoušku a my jsme se připravili na start. Tedy do chvíle, kdy mě pro změnu nevyhlásili v domnění, že nestartuju. Nakonec se nám podařilo odstartovat a doběhnout s jedním odmítnutím, známkou výbornou a 4.místem. Aby bylo jasno, přiznám svou haluz doběhu pouhých patnáct setin sekundy pod standartním časem, ale nemůžu si odpustit poznámku, že rozhodčí se při vyměřování parkuru neobtěžovala objíždět ani jeden ze tří tunelů a celkově dráhu prapodivně zkracovala. Uznám, že jsme hodně stratili opravováním odmítnutí, přesto mi však přijde postupovka téměř čtyři metry na jedničkovou zkoušku docela ucházející. Každopádně máme výbornou a jakž takž rozběhnuté zkouškové součty. A nemůžu se nezmínit, že příští rok nás už bohužel v A1 nepotkáte. Každopádně jumping už jsem opět neriskovala a večer spokojeně odjela domů, tedy na chatu. Kimeček byl naprosto v pohodě, ani trošku se jeho kulhání nezhoršilo a já se tedy rozhodla v neděli zaběhnout všechno. Přestože jsem to pořadatelům oznámila, na startovní listině jsem se jak jinak než nenašla. Nakonec jsme poměrně složitý open zaběhli se skočenou kladinou, skoro neodvolaným áčkem a nesčetně chybami paničky. Na videu se můžete podívat, že jsem zmotala všechno, co jsem zmotat vůbec mohla. Na zkoušku jsem nastoupila z pozice favorita na součty a Kimeček nezklamal. Bez chyby, skoro tak rychle, jak bych si to představovala, na výbornou s 2.místem. A s doslova ukázkovým křížením před psem v závěru. Konečný jumping jsme zaběhli moc pěkně, já jsem zvolila způsob vedení, o kterém jsem dosud netušila, že ho Kimeček ovládá. Je to přeci jen šikulka to moje žvíže žuživé a já jsem prostě matla. A musím taky pochválit naše závodníky, jelikož se předvedli ve více než dobrém světle a všichni předvedli nevídaně skvělé výkony. A v těch krásných zelených tričkách jsem na stupních vítězů, kde jsme nakonec vyběhali 3.místo do součtů, nestála zdaleka jen já.

MOJE PRVNÍ OFICIÁLNÍ HODINA Z JINÉHO POHLEDU, ANEB Ó VELKÝ VÝCVIKÁŘ
Kimíka mám mimo provoz a bez cvičáku rozhodně nepřežiju. A tak jednou na členské schůzi padl nápad, že bych se mohla stát výcvikářem pro úplné začátečníky. Byla jsem pro, většina členů taky, a proto jsem 1.3.2009 přišla na cvičák za jiným účelem, než jsem byla obvykle zvyklá. Jelikož si v součastné době přivykám na Dendu od Mariny, byl mi tento zázrak přidělen na ukázku agility. A tak moc se nám nedařilo, až to pěkný nebylo, no prostě trapas a z pohledů lidí jsem četla, to má být jako ta holka, co nás povede? Všechny jsem je hned vyvedla z omylu, že si nedokážu poradit se svým psem a vysvětlila jim, že můj právě kňučí doma, proč jsem ho nevzala s sebou, když jsem si vzala cvičákový batoh. Každopádně byla účast opravdu převeliká a v tak nepříznivém počasí neočekávaná. Sešlo se zde takových pětadvacet pejsků minimálně a lidí alespoň dvojnásobek. K tomu se přidala taková desítka našich členů, no prostě paráda :) Já jsem si vybrala skupinu malých a středních rafáků, kde se nacházeli bíglové, jorkšíři, papilonek, westík, knírač, špic, kokršpaněl, kříženci a tak dále. Bylo jich asi patnáct a ti zbylí, kde se nacházela velká spousta stafordů, pitbul, bauceron, berňák, retrívři a samozdřejmě kříženci připadli Rosťovi. Podle plánu byla na programu seznamka, poslušnost, vedení na ruku a procházení mezi bočnicemi. To „bohužel“ všichni zvládli podezřele dobře, a tak jsme přistoupili k mírně zvedlé laťce a také jsme vytáhli tunel. Tohle jsem prokládala povídáním o překážkách, o motivaci, o zásadách cvičáku, proč je dobré cvičit agility a tak podobně. Nakonec to dopadlo tak, že si všichni kromě jednoho vyzvedli přihlášku :) Ze dne jsem měla opravdu dobrý pocit, celá moje skupina byla naprosto dokonalá, s lidmi jsme si popovídali, pejsci dříve či později pochopili, co se po nich chce, no prostě naprostá paráda :) Mám z toho velkou radost a už se strašně moc těším na příští hodinu.

MOŘE SLZ, ANEB KIMÍK PODSTOUPIL OPERACI
Nemám, neměla jsem a zřejmě ani nebudu mít náladu psát o téhle věci. Proto tedy jen stručně. Jeden úplně obyčejný páteční večer, 9.1.2009 jsem se s Kimečkem vydala na naprosto obyčejnou procházku. Oběšli jsme pole, zaběhali si ve sněhu, pohráli si se šiškou a nakonec jsem chtěla pocvičit výskok na psovoda. Tak sem si tak Kimulíka odložila a přivolala a on nadšeně vyskočil a celou mě oblízal. A tak jsme to skusili jetště znovu a ještě jednou, ale jak se tak Kimík ke mně rozběhl, nějak záhadně se mu zvrtla noha na zmrzlém sněhu, zakňučel a nechtěl jít dál. Na nohu už nestoupl, vypadalo to, že ji má vyklobenou. Vzala jsem ho do ruky a s pláčem odnesla domů. Taťka ho skušeným lékařským okem prohlédl a zmínil se o podezření na natržený vaz v koleni. Každopádně jsme hned v soboru ráno navštívili veterinu a diagnóza se potvrdila. Kimík má přetržený zkřížený vaz v levém koleni. Nejistota v budoucnost a lítost ze psa trpícího bolestí mě stále doháněla k pláči. Ve čtvrtek 15.1.2009 ráno jsem jela s mamkou místo školy zavést Kimečka na operaci. A zase ten pláč. Nakonec jsem se za účelem rychleji uběhlého času do školy vydala a po vyučování mě vyzvedl taťka a jeli jsme si pro miláčka. Pohled na něj byl hrozný. Noha skoro celá vyholená, 7 cm dlouhá rána sešitá deseti stehy a pes po narkóze. Hrůza a pláč. Dovezli jsme Kimulku domů a já jsem ho uložila v dekách do klece. On se strašně třepal a chvílemi kňučel. Lehla jsem si ke kleci a s pláčem jsem mu začala číst pohádky. Po chvíli se přestal třepat. Pak už přišla mamka a rozhodla, že se musí vyčurat. Postavili jsme ho na jeho místečko před barák, ale on se otočil a prchal domů. Celé odpoledne jsme ho napájeli stříkačkama vody a několikrát ho zkoušeli vyvenčit. A on pořád nečural. Nakonec se to porařilo a on se v jedenáct hodin večer postavila a snad minutu v kuse čural. Noc strávil Kimeček v kleci. Pro něj nepochopitelné, jelikož vyměnil teplou postýlku s maminkou za nějakou klec. Muselo to však být, protože měl zákaz jakéhokoliv skákání, například po posteli. Druhý den jsme se probudili já jsem s miláčkem zůstala doma. Odpočíval, ležel, občas jsem ho vzala vyčurat. V sobotu se však miminko probudilo s domněnkou, že je zcela zdrávo. Kimča se vyspal do růžova a hned po ránu si dotáhl svůj velký plyšový balón. A tak jsme se zotavovali, na nejbližší dobu jsem odhlásila závody a den co den jsem pozorovala pokroky. První to bylo ležení na operované straně, potom značkování na nožce, následovala pomalá chůze po čtyrech a nakonec jsme měli radost z podrbání nemocnou nožkou. Asi měsíc po operaci Kimík na nožku chodí krásně, při klusu se odráží jen opatrně, stále může chodit jen na vodítku, prokazuje velké abstinenční příznaky na pohyb. Šestý týden po operaci to už nevydržím, psa pouštím z vodítka a on běhá jako magor a po čtyrech. Při chůzi už dávno nevynechává, při klusu jen občas. S výskoky ho krotíme jak to jen jde, ale on si nedá říct. Statečně a naplno se přetahuje, jednou jsme už byli na dlouhé procházce s Roxy. Začínáme procvičovat jednotlivé cviky z tance se psem a všimla jsem si, že s poslušností bude převeliký problém. Byli jsme na prohlídce na veterině a moc nás potěšili. Kimík kulhá pouze z důvodu, že je líný nožku používat a k životu mu stačí pouze tři. Poradili nám malý trik, aby začal nohu používat úplně. Ze spodu zdravé nožky mu máme připevnit vršek od piva, aby ho to nutilo stoupat na druhou. Nakonec nám bylo řečeno, že je skoro zdravý a koleno ho téměř nebolí. Více než dva měsíce po operaci je Akisek přiravený do akce. Už jsem ho měla dvakrát na cvičáku, pomalu přibírá zátěž, skáče po nábytku a chodí po schodech. V nejbližší době ho vytáhnu na závody, zřejmě na Chvalnov, tak nám držte palečky! >>> FOTKY



Ještě není jaro a já už mám zase přihlášené dvoje závody... Takže v následující sezóně to bude vypadat následovně. Agility oficiálky i neoficiálky, k tomu voříškiády, sem tam nějaký závod v poslušnosti, chci splnit ZZO a BH, dopilujem vyštěkávání a možná se odvážíme na záchranářskou zkoušku... Taky bych ráda, aby si Kimík poněkud lépe osvojil stopy a konečně se doučil hlídání předmětu a ikdyž trochu předbíhám, mohli bychom skusit ZPU 1. Rozhodně ještě pojedem někde na coursing a možná se vydáme na premiérový dog treking. A ikdyž to zní bláznivě, máme splněno ma MRM a není vyloučeno, že se tam nakonec vydáme... A nakonec to nejhlavnější: BUDEME MÍT PŘÍRŮSTEK!!!