Sezóna 2010

Od letošní sezóny vám dělám konkurenci společně s oběma pejsky

Dalo by se říci, že lepší rok jsme ještě nezažili. A to hlavně proto, že mnoho radosti nejen na sportovním poli všem rozdával Smajlík, pochopitelně když zrovna neřešil nějaký konflikt, neboli jak se letos ukázalo, život s parsonem není až tak úplně pohádka. V agility toho vyhrál tolik, co se dosud Kimečkovi nepodařilo za celý život, přesto byl však velmi úspěšný i Kimík. Úspěšně doběhal veliké procento parkurů s radostným výrazem, což mě opravdu velice těší. Co mě už tolik netěší, že jen tak si už nějaký parkur nezaběhne, 30.12.2010 podstoupil plastiku vazu i ve druhém koleni. Nezbývá než spoléhat na jeho bojovnost a věřit, že on sám si řekne, jestli se chce na parkur vrátit, či pro něj opravdu nastal invalidní důchod. Kromě agility, naší hlavní náplně života, jsme se nezřídka pouštěli i do jiných aktivit, nejvíce nás učarovaly obrany, frisbee, coursing, občas i mushing a setkání s parsoní rodinkou, naopak v poslušnosti jsme neudělali žádný ohromný skok a nenadchly nás ani výstavy, se záchranařinou jsme zřejmě kvůli malým neshodám skončili. Také jsem si vychovala další dávku skvělých kurzistů, spoustu štěňat ve štěněcí školce, pravidelně jsem pracovala i s pokročilými týmy a má trenérská kariéra začíná mít slušné základy. Užili jsme si opravdu velké množství srandy a různých zážitků, vychutnali jsme si spoustu úspěšných běhů, občas jsme byli vlastními výkony zklamaní, ale klady naprosto převažovaly zápory a bylo to dokonale nezapomenutelné!

CO BY TO BYLO ZA SEZÓNU, KDYBYCHOM JI NEUKONČILI FOTKOU NAŠÍ NEJKRÁSNĚJŠÍ POLIČKY :))

AGILIŤÁCKÝ PŘERSILVESTROVSKÝ VÝŠLAP NA BRDO, ANEB POSLEDNÍ AKCE ROKU
Nejpodstatnější a nejzábavnější část celého výletu bylo odpoledne předešlého dne a následně noc na 29.12.2010, kdy se výšlap uskutečnil. Přijela k nám totiž Hadanka s Kessinkou. Po mírných zmatcích a změnách programu jsme pro holky přijeli na nádraží a naši odjeli na návštěvu. Mezitím jsme naši návštěvu vytáhli na již noční procházku, jež nám málem překazila jakási číča a následně potom pouštění dělobuchů, čili procházka na poli pěkně na vodítkách. Večer jsem Radku úspěšně zaměstnávala povídáním o parsonech a ukazovala jsem jí všechny Smájovy příbuzné a všechny různé chovky a moje prtí favority a ona se dokonce zdála, že stále poslouchá :) Krom toho jsme skoukly jako vždy velkou spoustu nejen agilitních videí a ve tři jsme se konečně uložily ke spánku. Smajlíček i Kessinka se ohromně roztahovali, večer Raduš Smílka přelstila a odstranila z postele balónek, spali jsme tedy jen s buvolí kostí :) Dokonale jsme se mačkali, ale bylo to fajn.
Ráno jsme vyšli pejsky vyčůrat a já, jak to mám ve zvyku při brzkém ranním a pozdním večerním venčení, jsem vyrazila v pyžamu, županu, v šupákách a v bundě :) A Radka se ze mě válela smíchy a nedokázala pochopit, že takto vylezu před panelák. Ale když on byl normální pracovní den a tedy nehrozilo, že někoho poznáme, tak proč ne :)
Na točně nás vyzvedla Šárka s Milanem, Barunkou a Allynkou a jeli jsme na Bunč, ze kterého jsme vycházeli na Brdo. Kimík musel kvůli nožce zůstat doma. Hned v úvodu na parkovišti jsme si s holkama udělaly dalšího Ježíška a Smajlík se, tak trochu mojí vinou, chytl s Maťou. To ho však rozčílilo a celou procházku byl řádně protivný. I tak si však téměř celou procházku užil bez vodítka a o odvolávání ze stopiček a blbých nápadů tedy nebyla nouze.
Jinak jsme si procházku značně užili a ti z nás, kdož přežili ve zdraví, byli alespoň řádně vyzmrzaní. Nebo případně otlučení ze sestupu jako já.



O SNĚHOVOU VLOČKU 2010 A AGILITNÍ VÁNOČNÍ VEČÍREK, ANEB KROMĚŘÍŽÁCI SE UMÍ BAVIT
Naprosto bezkonkurenčně nejlepší kroměřížská akce, kterou jsme dosud zažili. Pořádali jsme zimní klubovky pro naše kurzisty, pro ty mé a Radančiny to byla závodní premiéra. Dá se říct, že s datem 5.12.2010 to byly spíše Mikulášské závody, sněhu bylo všude plno. Nutno říci, že běhy svých svěřenců jsem prožívala s nadšením sobě vlastním z každého doběhnutého parkuru jsem skákala po stropě, většinu energie jsme však věnovali zábavě. Pří mínus několika nám postupně zamrzala všecna technika, lidský fatro byl tentokrát téměř neomylný a navíc řádně vtipný. Velká část soutěžících i pořadatelů na sebe neváhala vzít zimní a přípaně mikuláské masky, k vidění byla parta čertíků, stokilový andílek, sobíci, sněhuláci, santové a mnoho dalšího, převládaly však převleky ve stylu co nejvíc vrstev :) Většina závodníků nástrahy tratí zvládla s naprostým překledem, dopoledne se o perníkové medaile a pěkné ceny utkali začátečníci, před polednem pak pokročilí. Po rozdání cen proběhlo děkování ze všech stran všem stranám a i přes výbornou atmosféru jsme byli rádi, že můžeme konečně domů do teplíčka, když tedy nepočítám naši vytopenou místnůstku plnou různých dobrot, za které ještě moc děkujeme, mňam! Velký dík patří taky všem statečným pořadatelům, že pro naše svěřence uspořádali krásné zakončení kurzů a děkuji i všem mým nejmilejším, že se mnou vydrželi celý podzim, úžasně spolupracovali a následně všem ukázali, že naše snaha nebyla zbytečná!
A tak jak všichi přijeli domů a užívali si pohody, já mazala ven ještě se svými miláčky, vyvenčit, proběhnout do sněhu, pocvičit. No a celý večer jsme s holkama chodili po sídlišti a strašili dětičky, já byla čertík :) Prostě ani v neděli jsme se doma moc neohřála. Ale to jen vsuvka.
V pondělí 6.12.2010 jsme zažili novou naprosto bezkonkurenčně nejlepší kroměřížskou akci, a to agilitní vánoční večírek. Vstupenka byla opět něco na zub, a tak jsme měli všech různých dobrot ažaž. A tak jak jsem na začátku tvrdila že ani s Jardou a jeho harmonikou zpívat nebudu, tak se tam uvořila perfektní atmosféra a já nakonec zpívala a dokonce i tančila :) Hitem večera se stala písnička „Šup sem, šup tam“, zpívaly se i koledy a užívali jsme si hrozným způsobem :) Tohle chce v každém případě repete!!!
>>> FOTKY, >>> VIDEA



EUROCUP TERIÉRŮ A ŠELTIÍ, ANEB HLAVNĚ NEDOBĚHNOUT ČISTĚ
Tak to byla akce!!! Tešila jsem se strašně obrovsky a megózně moc :) V pátek večer k nám dorazila Raduš a Kessí, Smíleček svou milovanou Kessinku pustil i do své postýlky, noc jsme měli mírně namačkanou a mírně víc krátkou, avšak s tím se počítalo :) A v sobotu ráno po páte jsme vstali, abychom si mohli slovenský Evropský pohár teriérů a šeltií v Motěšicích s datem 21.-22.11.2010 užít naplno.
Na točně jsme se naskládali ke Svozílkům do auta, pět lidí, tři psi (JEN!) a hromada věcí. Na místě jsme byli včas, zaprezentovali jsme se, ubytovali se, vyvenčili a já se Smájou jsme se dostavili na měření. Ááá, noční můry o tomto okamžiku se naplnily hned po pár minutách, když jsem Smáju ještě neměla postaveného a Vakonič měl už několik cm nad kohoutkem zatáhnutou míru, že třicet pět a půl. V žádném případě! Polilo mě horko, běhal mi mráz po zádech, jsem přesvědčená a Smílka mám tisíckrát změřeného, do pětatřiceti mu několik milimetrů chybí. Tak tedy ještě jednou, třicet tři a půl. To se však nezdálo Palinovi, tak znovu - necelých třicet pět. A poslední a nejpečlivější pokus, 34.5 cm je naše konečná a zapsaná small výška!
Na to jsem ještě musela splašit Lenku Pánkovou, aby nás přeměřila, a pod jejíma rukama se Smajlíček zmáčkl na třicet čtyři, máme to tedy od dvou rozhodčích podepsáno do small, na jaře mi Smajlíčka měřila ještě Slávka Podmolová (též 34 cm) opravdu jsme v pindíkách právem :)
A nastala prohlídka prvního běhu, zkoušky A1 od Vakoniče. A já jsem byla tak nérvózní, jako snad nikdy, ani holky mě nepoznávaly. O nic mi nešlo, nebyla to klasická tréma nebo strach, co se může stát, byly to spíše nahromaděné emoce, že konečně je tu první oficiální start.
Posadila jsem Smílka na startu, zadeček měl na zemi jak přilepený a ze mě najednou všechno spadlo. „Tak poď vpřed!“ a osudná chvíle nastala. První error letecký den na áčku, potom Smílek netrefil náběh na slalom. Na slalomu, na kterém parsonovi věřím na 99 %, jsme však chybovali celý víkend, což je pro mě velkou neznámou, vysvětlitelnou snad jen tím, že Smílečkovi klouzaly nožičky pod slalomové držáky, které byly schované pod uběhanou geotextílií. A tohle jsme završili leteckou houpačkou, na čež jsem Smíla zavolala a hojdu si zopáknul. A máme první DIS :) Pozitivum? Luxusní kladina.
Další běh byl jumping od Švýcara Petera Kindle. Perfektně jsme si zaspinovali, většinu obloučků jsme měli pod kontrolou, jen jsme ukořistili chybu a odmítačku na slalomu a cenné vteřinky narůstaly tedy rychle, 27.místo z téměř padesáti small, slušné :)
Open od Lenky Pánkové nám nesedl vůbec. Nezvolila jsem zrovna ideální vedení, Smája jumpl áčko a chybovali jsme i na slalomu, místo dvacáté.
Za tmy jsme opouštěli závodiště, Sabčin strejda nás dopravil k její babičce, vyvenčili jsme a po výborné večeři usínali u televize, a tak jsme zalehli a spali.
I neděli jsme začínali zkouškou, pro nás tentokrát stavil Peter Kindle. Běželi jsme na jistotu, byly obloučky, ale byl i slalom a spadla nám laťka, tedy 4. místo V. Aspoň že tak :)
Na jumpíček od Lenky Pánkové jsem se těšila hrozným způsobem a bylo se na co těšit :) Po stránce technické nám sedl, jen jsem podcenila látku a vysloužili jsme si odmítačku a následně jsem myšlenkami v cíli a zrakem na Smílkovi skosila předposlední překážku a bylo po srandě :)
A užili jsme si i open od Petera Kindle, sice opět s odmítačkou na slalomu, jež nás opět stála nějakou tu vteřinu, avšak přesto ve velice slušném čase a na 17.místě.
Co říct? Bylo to mega! Mega psů, mega dobrých psů, viděli jsme krásné výkony, podali jsme pěkné výkony :) Já osobně odjížděla s dobrým pocitem, ač to možná kvůli mé vyčerpanosti tak nevypadalo, parson nebyl unavený ani trochu, spokojený byl. Doma už nás nedočkavě očekával Kimíček, rodinka, večeře a spát. Krásný víkend to byl!
>>> VIDEO

SBÍHAČKA U MARTI KONEČNÉ, ANEB MY JI PROSTĚ MÍT BUDEME
Jelikož plán bé provizorní zastavovaná zóna je již připraven k závodnímu použití, konečně jsme se se Smílou vrátili ke sbíhání a pěkně na prkno, na zem. Doma jsme se asi po čtrnácti dnech dostali na spolehlivé prošlápnutí zóny ve výšce prkna na jedné cihličce a pro jistotu jsme se ve středu 17.11.2010 vydali do Krumvíře za Marťou Konečnou, abychom se ujistili, že děláme všechno dobře.
Na místě jsme tedy Marti předvedli na naší výšce, jak děláme skoro všecko špatně :) Ne tak docela, zónečky byly krásné, jen jsme trošku upravili chválení a můj pohyb a šli jsme rovnou na prkno ve výšce 40 cm. A i zde zóny byly! V některých případech sice ne tak luxusní v dolní polovině zóny, ale Marťa ze všech sil zkoumala pohyb Smajlíčkových nožiček a naznala, že je to pes přemýšlivý a cvičení chápe, což mě těší.
V druhém kole nám Marťa prkno přemístila, výška by odpovídala, leč Smíla dělal, jako by zónu viděl poprvé v životě. Po několika odskočených se mu však rozsvítilo a následovalo několik úžasných, perfektních, prošlápnutých, spokojenost :)
Marti ještě jednou děkuji, že si na nás našla chvilku a zase nás posunula o krok dopředu, moc se s panem Usměvavým na další sbíhání s ní těšíme.

O MISTRA OSTROVA, ANEB UČNĚM NAPOSLEDY
Poněkud netradičně jsme na další neof k Ostrovanům o státním svátku 28.10.2010 jeli s Janou a její Amynkou. V Brně jsme úspěšně bloudily, a to jakože hodně. Přesto jsme byli na místě mezi prvními a přestože pomalu začínalo hřát sluníčko, byla kosa jak z nosa. Vyvenčili jsme tedy, zaprezentovali se a nechali naše čtyřnohé poklady v teplu auta. Já jsem protentokrát závodila jen se Smájou, Kimík měl dovolenou.
Začínalo se hrou, společně hodnocenou pro začátečníky, čili učně, a pokročilé, tedy mazáky. Na zemi námraza, Smílek si nebyl vůbec jistý pevnou půdou pod nohama, já jsem se klouzala jak na kluzišti (kopačky zůstaly vesele doma), i přesto však slušný čas a 1.místo.
Následoval jumping. Nesová mi zapůjčila kopačky a tím mi zachránila život. Ještě jednou díky :) Se Smajlíkem jsme se snažili, opět čistí a opět 1.místo.
A snažili jsme se i v openu, leč já byla líná se přezout do kopaček a komicky jsem se na parkuru natáhla, Smílek k tomu přidal jedno odskočené áčko, jedno však prošlápl krásně, a nejrychlejší čas nám pomohl k místu sedmému.
V součtech nám to pomohlo k pěkné medaili za 2.místo a při závěrečném vyhlášení Mistra Ostrova se zlatý small učeň nedostavil, a tak byl pohár a titul přidělen nám! A když nám Marťa Vaškebová gratulovala, řekla mi, že běháme perfektně, což mě fákt mega potěšilo :)
Hodnocení závdů je jasné. Počasí bylo skvělé, práce pořadatelů taky - především mňamky na veřejném švédském stole, dokonalý vynález bylo prohlížení online výsledků, tam jsme se s holkama fakt pobavily :) Dostavilo se opět spoustu přátel, Smíleček si nevšímal háravé kamarádky Kessinky a ve všech bězích měl postupovku více než 5 m/s. Další krásný, řekněme až překrásný den, poslední závody venku, posední běhy v začátečníkách, konečně jednou slušné zakončení sezóny :)
>>> VIDEO



PODZIMNÍ BLÁZNOVSTVÍ, ANEB DEN V KRUHU PŘÁTEL
Konečně po dlouhé době na závody! Datum 23.10.2010, místo konání Dubňany. Jela jsem s Martou pudlíčkovou, cesta byla sice dlouhá, ale rozhodně jsme se nenudily :) Krom toho, že jsme měly množství témat k probrání, jsme dokonale bloudily, a to jak na cestě tam, tak na cestě zpátky. Na plac bychom snad ani netrefily, nebýt Crashové, která teda vůbec nevěděla, kam jede :) Na místě Marťa Konečná v roli rozhodčí, Nesová, Gasparová, Terka ČipčoIrová a Kroměřížáci Zuzka s Ivčou :) A krom toho všude plno zámých tváří, prostě nenudili jsme se ani chviličku. Počasí vyšlo krásně, nemuseli jsme se o nic starat, tým pořadatelů docela makal, takové závody se nám už dlouho nepoštěstily.
A teď k našim běhům. Začalo se hrou, na zemi byla rosa, Kimíček našlapoval opatrně, žádný závratný čas se nekonal. Naopak Smíla se na běhání moc těšil a čistým během v pěkném tempu získal v konkurenci 30 SA týmů 1.místo!
Na jumpíček se už Kimíček trošku probral, dokonce nebyl poslední z čistě doběhlých závodníků :) Smílek opět nezklamal a bez většího zaváhání, když nepočítám otřesnou techniku skoku, doběhl v kategorii začátečníků na 1.místě. A místo přebírání cen jsme si vesele venčili, ještěže mám ty kamarádky :) Mimochodem když jsme u těch cen, byly dost slušné.
Open kluci zaběhli taky poměrně hezky. Kimounový se zbořenou zdí na místě pátém, šestý byl pak v součtech. Smajlík bežel docela spolehlivě, hezky si zaspinoval, na áčku měl jakýsi errorový letecký den, odrazil se snad z půlky, což mi nějak nejde do hlavy. Vůbec se nám taky nepovedla kladinka, byla pomalá a bez pěkně vyprcované zóny, Smíla vyloženě nechápal, co po něm vlastně chci, a tak jsme si kládu zopákli, již se zónečkou, ale stejně jaksi pomalou.
Jak jsme již psala, závody se nám líbily, pro Kimíčka to byl závěr sezóny, pro Smáju začátek zimní části závodění :)



O ZLÍNSKÝ RANEC, ANEB KIMÍČEK STÁVKUJE
O státním svátku většina lidí odpočívá, my blázni, s bližší specifikací agiliťáci, jezdíme na závody. A ke všemu štěstí nám v úterý 28.9.2010 v Ludslavicích celý den vytrvale pršelo. Myslím, že úplně všem nám bylo moc líto naší obětavé rozhodcové Slávky Podmolové.
Sedíme si tak ve stanu, zima jak sfiňa, všecko mokré, pomocníci staví parkur... Zadívám se a „Týjo, kde sou jako bočnice?“. Teprve až po důkladnějším podívání jsem uviděla, že pruhované laťky opravdu leží mezi bočnicemi, které jsou tenké, kovové a docela přehlédnutelné. A navíc nastavené na maximální výšky.
První běh byl pro nás tedy poměrně jednoduchý open, tráva mokrá, Kimíček nechtěl na déšť ani omylem a náš běh byla katastrofa, lze li to vůbec během nazývat. Jákž tákž, sice pomalu a se zastavením před každou překážkou (jednak skočky neviděl, jednak byly ysoko), ale jistě, tedy než Kimík docela brutálně nabral laťku. Slávka ji zřemě z nějakého dobrého důvodu z parkuru odhodila a když se skočka běžela podruhé, Kimísek ji prostě neviděl, obíhal ji ze všech stran, hledal, přes co má skákat, byl zcela zmaten. Obludný počet trestných za čas a místo dvanácté.
Zkouška pro nás byla neméně katastrofální, před startem se Kimík načuchal fenečky, tu pak stopoval i ve slalomu. Na kladině stála voda, Kimík si dlouho rozmýšlel, jestli ji vůbec přeleze. To nás stálo obludně moc bodů časových, konečný výsledek ostudný 7.D.
ÁÁÁÁ grrrr, na jumping se nechtělo ani mě, ani Kimíkovi, ten mi to dal najevo hned v úvodu, nechtělo se mu z tunýlku. V tu chvíli pro nás naděje skončily, zkusila jsem Kimíčka hecnout na rovinku, ale když ani to nepomohlo, prostě jsme se sbalili a utíkali jsme si za mističkou.
Jak rádi jsme byli, když jsme jeli domů... Že by závěr nabité sezóny? Že by to počasí? Kimíkova nálada?

CHVALNOVSKÁ POHODIČKA IX, ANEB DOCELA DOKONALÝ VÍKEND
Na Chvalnov jezdíme všichni moc rádi a tak to prostě je. Devátou pohodičku o víkendu 18.-19.9.2010 jsem si pochopitelně já i parta Kroměřížáků nenechala ujít. Původně jsme byli jen závodníci, nakonec a potom i v prvé řadě jsme však byli pomocníky. Běhalo se totiž na dvou parkurech, důle na trávě a hore na krásné umělé trávě. Hřiště s umělkou bylo nové, pejskům povrch vesměs neklouzal, i když se našli experti, kterým se tam moc běhat nechtělo. Kimík byl z takové novinky trochu zaskočený jen první den, celkově jsem však s jeho běhy moc spokojená.
V sobotu mě mamka ráno hodila na plac, brzy se začala sjíždět další zelená trička, další pořadatelé a později i závodníci. Přichystali jsme vše potřebné, závodníci se zaprezentovali a my, kroměřížská sada pomocníků, jsme hore na umělce začali stavět jumping, mimochodem s našimi kroměřížskými překážkami, kterým to tam moc slušelo!
První běhy byly pro nás, pořadatele, poněkud hodně hektické. V minimálním počtu jsme zvládli obstarat horní parkur, čili časomíru, zapisování, chaotické shánění závodníků, kteří se občas nedostavili na start, protože zrovna běhali na druhém parkuru, a úpravy parkuru a do toho jsme stihli důle odběhat open small od italského rozhodčího Angela Lione :) Jak tohle jsme dokázali, není mi známo... Každopádně Kimíček se snažil moc a s několika drobnými za čas doběhl bez větších zaváhání.
Po odběhání jsme opět nastoupili na plac a tentokrát jsme si na umělce stavěli jumpíček pro smallíky od Tomíka Glabazni. Běh to byl docela záludný, Kimíčkovi se téměř všechno podařilo, avšak zbořil dvojitou skokovku a opět nachytal nějaké ty bodíky za čas.
Pro nás pinďoury už další otěvřené běhy nebyly, byla jsem tedy už jen v roli pomocníka. Odpoledne jsme pak pomáhali na dolním pakuru, kde se běhaly zkoušky. Pro nás stavěl Angelo, Kimíčkovi se už moc nechtělo a když se místo náběhu do slalomu zadíval někam do neznáma (mimochodem neodpustím si poznámku, že v posledních devíti závdních bězích nám byl slalom postaven devětkrát na levou ruku často s obtížnými náběhy a krom tohoto Kimíček včecky zvládl) a následně začal nějak podezřele zpomalovat, chytila jsem ho, udělali jsme naše „Třííí, dvááá, jednááá“ a zbytek parkuru byl opět v rychlosti pěkné :)
Když se doběhalo, všecko jsem posklízeli a vyrazili i s Radankou, Radkem a jejich Kesskou k nám na chatu. Akční Vykydalovic nás ještě po véči vytáhli na prochajdu s pejskama do hospůdky, zima nás však vyhnala a večer jsme tedy strávili více méně v pohodlí provizorního domova, pěkně u krbíčku a s domácí griotkou :)
A ráno opět a znovu hurá do Chvalnova. Dopoledne makání na parkuru i mimo něj, od všech rozhodčích jsme byli chváleni, že se s námi jako s týmem pomocníků úžasně spolupracuje. A co teprve té češtiny, co se za pobyt naučili. Především já jsem za žádných okolností nechtěla zradit svou rodnou řeč, ale i tak jsme se domlouvali zcela v pohodě, každý svým jazykem a jen s občasnými errory :)
Já a Kimounový jsme ráno začali openem od Tomíka, Kimíčkovi se podařilo zakopnout o dálku, jinak však záludnou tratí proběhl vcelku v pohodě, jen s pár trestnými za čas. Nahoře nám jumping postavil Rakušák Bernd Hüppe, tentokrát Kimča shodil zeď (ale jinak za víkend ani jednu skočku!), a také jsme si mým ne pro Kimečka vedením vysloužili odmítačku plus pochopitělně tradičně bodíky za čas. Zato dole ve zkoušce, opět od Bernda, jež byla krásná, běhavá a poměrně jednoduchá, běžel Kimíček krásně a především zcela čistě a se známkou výbornou skončil na místě šestém. Prostě nás tam dvojkařů bylo nějak přemnoho.
Závěr našich výkonů a umístění? Kimíka chválím, snažil se a makal téměř celý víkend. Většinou jsme dobíhali ve druhé polovině výsledkové listiny, to je však dáno startovkou napranou Jmény a psy, kteří jsou schopní bouchnout nám obludnou postupovku a my průměrnější pak nemáme šanci dobíhat bez tresných za čas. Avšak to ke Chvalnovu patří, převelice moc psů, převelice moc dobrých psů. V součtu čtyř běhů jsme byli sedmí, a to je, věřte, fakt dost dobré.
Závěr ze strany pomocníka? Makali jsme fakt brutálně moc, snažili jsme se mít všechno pod kontrolou a i přes náš malý počet se nám to rozhodně povedlo. Kromě toho jsme se pochopitělně věčně nečemu někde chlámali, a to tak že hodně :)) Víkend to byl pro nás sice náročný a vyčerpávající, avšak byl super a skvělý a já bych dala další :)
>>> VIDEO



AGILITY CUP MĚSTA KROMĚŘÍŽE, ANEB TAKOVÉ TO DOMÁCÍ BĚHÁNÍ
Stejně jako rok předešlý, i letos jsme my, Agility Kroměříž, uspořádali ofi závody v příjemném areálu Podzámecké zahrady. Termín 4.9.2010, rozhodčí Tomík Glabazňa a nakonec neplánovaně i Tonda Grygar, počasí škaredé, v pořadatelství malé rezervy, prostě mám pocit, že loni byly závody lepší.
Teď naše výkony. Poměrně složitý agility open se skočenou kladinou, pobořenou zdí a bez trestných bodů za čas!!! A no a co, že až čtrnáctý, pocit jsem z toho měla dobrý. Zkouška nám nebyla úplně šitá na míru, leč i tak jsme chytili jen pouhou vteřinku časové ztráty a výsledek 8V byl zcela uspokojivý. A jumpíček sice v tempu pěkném, ale ani ten nebyl úplně podle našeho gusta a Kimík si svým menším výletem vysloužil diskvalifikaci, kdy omylem proběhl slalomem, aniž by to však zaregistroval :) Jináč se ale celkově, na to, že tráva byla mokrá a chvílemi i pršelo, snažil převelice a obtížné parkury dobíhal hezky.
Po doběhání a vyhlášení jsme vyklidili prostor, odvezli překážky, snědli poslední párky v rohlíku a tak dále a tak dále. A pak už jenom odjezd domů.
Hned v neděli 5.9. ráno jsme měla opět namířeno na cvičák, otvírali jsme začátečnické kurzy, které vedu s Radankou. Vše proběhlo v pořádku a už se na své svěřence moc těším!
>>> VIDEO


Každý den prázdnin, každá akce, každé závody, intenzivky, venčení, každý tábor nebo třeba cvičák, prostě Podivná smečka si prázdniny užívá naplno! ZDE!!!


ZÁVODY OBORA ALIAS BOSKOVICE, ANEB REKORDNĚKRÁT NA BEDNĚ
Že má Deniska milion zájmů a přátel, to ví kde kdo, avšak pejskové stále vedou. Osmnáctiny Rádi a Kalvina si ale v žádném případě nemohla nechat ujít, ač riskovala, že nebude následující den na závodech schopná běhat. Co víc, v pátek ráno mi pěkně nasadili rovnátka a večer jsem se višňořila a mohlo se vyrazit na akci :) Tentokrát jsem si s sebou vzala zodpovědné kamarádky, dokonce jsem se skoro neopila, chovala jsem se docela vzorně a chvíli po půlnoci už jsem si volala maminku, abych alespoň něco dospala.
Ráno 26.6.2010 jsem vstala úplně normálně, bylo mi úplně normálně, úplně normálně jsem nasedla do auta k Sabči, vezli ještě Raduš. Docela nenormálně a otřesně mě bolely zuby, jináč teda všechno úplně normální.
Začínalo se štěňaty a hrou. Při hře byly po place rozestavěny misky s párkama, na parkuru stála slečna akčně pískající s lákavou hračkou, no neměli pejsci tu tuneliádu jednoduchou. Kimíčka jsem nenechala utíkat, jelikož by se mi tam pěkně přežral a bylo by po závodění. Zato Smílové se předvedl. Jednak se startovalo ze stolu, to ne zcela pochopil a předčasně se mi zvednul z odložení, což udělal poprvé v životě a budiž mu to odpuštěno. A jednak jsme se tedy po nevydařeném startu srazili hned po prvním tunelu, ale jinak jsme vše zvládli, cizí pískačky ani misek si Loula nevšimnul a ze všech zúčastněných nás jen o půl sekundy trumfla borderka, tedy krásné 2.místo ve hře.
Pokračovalo se jumpem začátečníků. Smílek si běh užil převelice, nezapomněl na takové ty zvuky ve stylu "běžel bych rychleji, ale už to víc nejde a na štěkání není čas". V závěru jsem měla v plánu francii a ve snaze ji stihnout jsem Smílovi utekla, po látce se v okamžiku kukl po mě a najednou byl za skočkou a odmítačka byla na světě. Nu což, i tak jsme zádovku zvládli elegantně a s nejlepším časem jsme získali 1.místo.
I Kimík se dočkal jumpu, hecl se jaksi sám, běžel rychlostí sobě klasickou a k 1.místu mu dopomohlo především čisté skóre. Sice to bylo o fous, miláček stále hledal Sabču s miskou, a tak byla napínavá každá skočka, jestli ji trefí, ale dokázali jsme to.
I open si Smajlíček zvukově užil, rychlost vynikající, dvakrát áčko a dvakrát uspokojivá zónečka, jednou v rámci rychlosti smetl laťku a blížili jsme se ke kladině. Tam nás již čekal regulátor, jež jsme měli předem pojištěný trestnou chybou, avšak Smajlové se prapodivné kladiny nezalekl, rozbalil to a nakonec krásně trefil i zónečku! Já trochu v euforii přemýšlela, zda pochválit a běžet pryč, ale tohle se nedalo nedokončit. Sice nás moje dvě setinky přemýšlení stály další oběhlou skočku, ale i tento malý detail nám zajistil 2.místo a následně pak i 2.místo v součtech!
S napětím jsem očekávala open pro pokročilé, běhalo se na trati začátečníků s pozměněnými čísly, nejhorší, co nás může potkat. Na prohlídce jsem tušila, že tohle nedopadne. Nelíbil se mi tam snad ani jeden kousek. Přesto se Kimeček snažil, v pěkné rychlosti, s nepěknými oblouky a zkaženým náběhem na slalom vybojoval opět 1.místečko! A v součtech se moje zlatíčko umístilo opět na krááásném 1.místě, což je Kimíčkův životní úspěch a není jisté, zda li si ještě někdy v jeden den tolikrát vyleze na stupínek nejvyšší.
Zcela extrémě spokojená jsem byla, kluci běhali krásně, ceny byly pěkné a medailí jaksi moc :) Nejvíc mě potěšil pytel se sušenými fujtajbly a pět nových pískaček, takže fakt super :)
>>> VIDEO KIMÍK A SMAJLÍK





PSÍ SPORTY V KNIHOVNĚ, ANEB KDYŽ DENISKA PŘEDNÁŠÍ A KLUCI SE PŘEDVÁDÍ
V úterý 22.6.2010 jsem opět měla důvod prchnout ze školy a valili jsme s klukama do knihovny, jelikož pořádalo agi KM přednášku o psích sportech pro veřejnost. Delegovaní jsme byly tedy jen já, Marta, Jana R. i Jana V. a jestřábí oko Šárka. Sál byl zaplněn, lidí se sešla asi taková třicítka, docela ideál.
Začalo se promítat, u každého sportu bylo trochu teorie, fotky a videa. V případě několika aktivit potom také názorné ukázky. Začalo se tedy agility, na malé prostoru byla část slalomu, tunel a skočky a přece jsme se zvládli předvést. Pokračovalo se dog dancingem, ukázku měla Marta s Merlinem a zatančila jsem i já se Smajlíkem. Neodpustil si sice nadšené štěkání, protože jsem měla v ruce pískací balónek a on musel cvičit celé dvě a půl minuty, prostě neštěstí. Cvičil však s úžasným výrazem, udělal téměř všechny prvky podle plánu a líbil se, takže super :) Na tančení jsem navázala povídáním o klikru a společně se Smajlíkem potom také ukázkami různých cviků, postupu výcviku a podobně.
Dále se promítal mondiöring, obedience a různé tažné sporty, ty i s ukázkami. Potom přišla opět chvíle pro mě, představila jsem veřejnosti záchranářský výcvk, od učení až po sotěže a praxi, s Kimíčkem jsme ukázali vyštěkávání a poslušnost. Na závěr ještě Janča povídala o výcviku, respektive předvýchově vodícího psa.
Po přednášce přišel čas na individuální dotazy a mazlení se psy. Občas klukům připutoval i nějaký piškotek, a tak si hlazení moc užívali. Cvičili pěkně a já jsem za každou takovou akci vděčná, považuji ji za celoživotní socializaci a jsem ráda, že psiska makají v každém prostředí a nepřijde jim to ani moc divné. >>> FOTKY



INTERCANIS BRNO 2010, ANEB DOCELA ZLÝ SEN
Ranní opakované probouzení asi nevěstí nic dobrého, 19.6.2010 jsme opět nemohla dostapat. Vstali jsme a před sedmou vyrazili pro Janču a potom do Brna na mezinárodní výstavu psů. Cesta až na výstaviště docela rekordní, třicet pět minut (nojo, to ten Tiguan :).
Na místě jsme byli brzy, obsadili jsme pěkné místečko, zmapovali stánky a začalo se předvádět. Před námi byli bordíci a jackové. Psi třída mladých, tedy Smajlík plus jeho konkurence Cor Pulgram a Jessy James Černý faun, nastoupili před polednem. Smajlové se předváděl tak normálně, do postoje jsem ho musela stavět já, pohyb z mého pohledu ucházející. Pan rozhodčí Miroslav Václavík posuzoval pejsky pečlivě, ale čtyřnožcům většinou moc sympatický nebyl. To se týkalo i Smajlíka. Na stole se blbě tvářil, proč mu jako hrabou do pusy a měří hrudník :) Asi jsme se panu rozhodčímu nezdáli, tak nás i změřil, výšku však nezapsal. Předvedli jsme se i v pohybu a podle posudku, co diktoval, jsem čekala slušný výsledek. A ve chvíli, kdy mi pan rozhodčí potřásl rukou, že dneska do bude za dobrou, mě polilo horko a nevěřila jsem vlastním uším. Proč? Ústně nám vytkl jen něco s hlavou a za tohle se dává taková známka? Myslím, že mě to vystavování brzy přestane bavit. Oba naši konkurenti odcházeli s VD (a to paní s Jessym čekala, že si dodělá junioršampiona), jako však velká většina přihlášených PRT. Ještě tedy ten posudek: střední kostra, dobrá výška, správný formát, slabší hlava, výrazný stop, pevný hřbet, při pohybu ocas nesen více na hřbet, slabší předhrudí, dobrý pohyb.
No a tak jsme svým uším uvěřila a šli jsme si alespoň spravit náladu na nákupy. Utratila jsem opět několik stovek, dlouho dopředu zase máme čím odměňovat a s čím si hrát :) Nesmím také zapomenout na setkání se sestrou Inspirací (VD2), se kterou si Smajlík zkrátil čekání na posouzení a venku si pořádně zablbli.
Nezbývalo, než odjet domů. Já šťasně něšťasná, ten výsledek mě mrzí, ale nakupování mi náladu spolehlivě spravilo. V kruhu nás ještě potkáte, uchovnit Smajlíka teda uchovním a jezdit budeme, dokud se nám to nepodaří :)



PŘEDVÁDĚČKY PRO ŠKOLNÍ DRUŽINU, ANEB KIMEČEK JE ZLATÍČKO
Úžasný způsob, jak se ulít ze školy. V úterý, kdy máme normálně vyučování do čtyř, 15.6.2010 jsem utekla hned po obědě, doma sbalila kluky a šli jsme na cvičák. Rozestavěli jsme parkur, respektive já jsem chaoticky a bez cíle rozmístila překážky, avšak nakonec z toho vznikly dva krásné parkury, přiměřené délky, obtížnosti a stoprocentně splnily svůj cíl - ukázat dětem agiity.
Agiliťáci se sešli v jaksi hojném počtu, brzy se dovalilo asi třicet dětí z družiny a jejich vychovatelky, Marta se ujala uvádění a začalo se běhat.
Po ukázkách se děti rozdělily na skupinky, část šla za Martou a jejími pudlíky. Merlin a Benji ukazovali různé triky, jak umí hrát na hudební nástroje a tak podobně :) Úspěch měla samozřejmě veliký. Zbytek se rozdělil na dvě půlky, jedna šla k medíkům a druhá k nám small (čili feny a psi, které Smajlík toleruje :), postavili jsme jednoduchá účka ze skoček a tunelů a děti si mohly běh se psy vyzkoušet. Kimíček se přizpůsobil dětskému vedení a rychlosti, na své nové psovody čekal, poslušně plnil povely a v cíli se s každým pomazlil. No a nezapomněl si zaběhnout i s jednou paní vychovatelkou :) Smajlík to vyřešil rychlostí sobě vlastní, když mělo dítě v ruce balónek a on viděl překážky, stačilo říct vpřed a než jsme se nadáli, byl i bez nějakého vedení v cíli :)
Jelikož bylo hodně pejsků na půjčení, vzala jsem kluky mimo a ukazovala dětem různé triky a nechala děti, ať si je se psy zkusí taky. Jako obvykle se nejvíc líbily sudy. Smajlík potom mezi dětmi kličkoval, různě jsem ho vysílala na obíhání a to stačilo ke spokojenosti nejen jemu, ale i dětem. A nesmím zapomenout dodat, že Kimík poctivě sloužil jako krmící a hladící trenažer a maximálně si to užíval :)
Závěr? Dětem jsme se mooooc líbili, psi se vyběhali (avšak ne unavili, docela škoda :) a taková akce se určitě zopákne.



PARSON CUP, ANEB ACH SMAJLOVÝ, SMAJLOVÝ, PROČPAK JSI PROTIVNÝ, PROČ NEJSI SMAJLÍK
Zase jednou jsem se budila od půl čtvrté každých pár minut a netrpělivě jsem očekávala budík, prostě kdy už konečně bude 12.6.2010 šest nula nula a budu moct vstávat? Dočkala jsem se a ve složení já, Smajlík, brácha a jeho kamarád jsme vyrazili do Brna na coursing speciál pro Parsony a dalmatiny.
Soutěžních prtíků bylo 33 a v našem případě se jednalo o rodinný sraz :) Přijela paní chovatelka Leona i s přítelem Vladem, který nám neúnavně celý den objížděl na motorce plac a natahoval naviák, a s sebou vzali čtyři pejsky. Nejvíc mě dostal Smajlíkův brácha Lasík (Incident Paleur). Měl úžasně namakanou postavu a docela nechápu, proč jsem si tenkrát vybrala zrovna Smajlíka (protože je to ten nejlepší Parson na světě, to je jasné, ale... :). Dále přivezli Smílovu nevlastní ségru Princeznu (Galathea Paleur), skoroneteř Alíka (Alenka z Velfíku) a Frazzla (Little Trouble Frazzle). Na takové akci pochopitelně nemohla chybět Leňa s Jirkou se Smalíčkovou vlastní sestrou Iginkou (Idea Paleur) a štěněcí Jasmínou (Jasmína Paleur), jež je dcera Alenky, čili vzdálenější příbuzná. Ta mě teda taky překvapila. Že má Igča pětatřicet, jsem si už zvykla, ale Jasmína k ní nemá daleko, ač jsou oba její rodičové malí prďolové, takže docela šok :) Mimo jsem byla i z Lenčiné Tessinky (Inspirace Paleur), další Smajlíčkovy sestry, která jaksi předrostla mou představu, ale jinak je mému potvorákovi docela podobná. Potom jsme tu měli Gábinu s přítelem a s Oskárkem (Hádes Paleur), z něhož jsem byla taky docela mimo, protože je jaksi malý a sněhově bílý. Byl tu též Herkules se svými pánečky (Herkules Paleur), oba háčkoví kluci jsou Smajlíkovi nevlastní bráchové. Dorazili také Bruno z Velfíku, Eliška z Velfíku, Fox Meadow´s April Skies, Fox Meadow´s Blueberry, čili další příbuzní Smajloví.
Paleuří rodinka se prosadila i v coursingu, především Iginka, Jasmína a Tessie, ale také Lasík, Oskar, Herkules,... No prostě všichni, až na Smajlíčka. Už od rána byl neuvěřitelně protivný, chňapal po některých psech, ale dalo se s ním vydržet. Poté, co mi pár lidí poradilo, ať ho za útoky potrestám, což jsem párkrát udělala (a vím o tom, že ne vždy a taky ne správně, ale musím si trochu v hlavě srovnat, co budu cholerickému teriérovi tolerovat, co ne a jak to budu řešit, proto těch několik zbytečných a nefunkčních pozitivních trestů), se podle mého názoru spustila vlna otřesné nálady. Smajla byl nervózní, že jsem ho nepustila z vodítka, že jsem mu nehodila balónek, že jsou všude kolem bílí psi, že nevidí žádné překážky, že nemá za zadkem Kimečka nebo alespoň jiné kamarády a že jsem snad ještě protivnější, než on. A všechno vyvrcholilo tím, že už se ani neobtěžoval podívat, kdo k němu čmuchá a raději hned zavrčel a dobrovolně se cpal do přepravky. A tudíž naše běhy nestály velice za nic.
První kolo jsme zaběhli ve triu s Lasíkem a Igi, Iguš zkušeně s magorským výrazem vyletěla za střapcem, kluci nezkušení potřebovali čas na rozkoukání a rozdíl byl v tom, že Lasík se rozkoukal a honil střapeček, Smajla to nepobral a jen utíkal za svými sourozenci.
Druhé kolo to samé, akorát jsme měli soupeře jen jednoho. Smíla absolutně nepochopil, proč mu oblékám dečku, na čumák mu nasazuji náhubek a na jakési "go" ho pouštím a ještě po něm chceme, aby lovil, když mu to poslední tři měsíce úspěšně zakazuji :) Na začátku držel tempo, ale po zbytek trati se, jak to trefně označil Vlado, šetřil, a tak se v cíli objevil opět pár metrů za soupěřem. A ještě pořád nezakryl ten nechápavý výraz.
Skončili jsme tedy desátí z... z deseti pejsků amatérů :) I přesto jsme si odnesli poměrně pěkné ceny a strášně moc zážitků. Počasí vyšlo krásně, i ono Smajlíka totálně odvařilo. Jsme moc rádi, že jsme se mohli akce zúčastnit a potkali jsme tolik příbuzných, měli možnost pejsky porovnat a v klidu i probrat pár věcí. Budeme tedy coursing pilně trénovat a přimlouváme se za další ročník!
Já neměla na dokumentaci náladu, krásné fotky má Pes Jíra, také Igimíny a dodal fotky i můj objednaný fotograf Otakar Petříček ;) Tak jsem tedy vše nakradla a zkompletovala na našem rajčeti.






DAVO CUP PŘEROV, ANEB DOKONALÁ AKCE
Po celých třech týdnech se nám v sobotu 5.6.2010 udělalo krásně, a tak jsem letos poprvé v kraťáskách, s Martou a jejími psy a se Šárkou s Baruškou, vyrazila na neof do Přerova, čili kvůli povodním na náhradní místo do Horní Moštěnice. V půlce cesty mi zvoní telefon, že jestli jako vím o tom, že jsem batoh s penězi a nově i s občankou nechala na točně? No a tak jsme se tedy pěkně v půlce cesty otočili a spěchali pro batoh a teprve potom na závodiště.
Velepočetný kroměřížský tým měl zabranou celou stranu parkuru, tam altánek, debatní kroužky, desítky lidí a pejsků, mňam :) Po presenci jsme vyvenčili a do začátku nám zbývalo pár minut, a tak jsem započala mé celodenní slunění.
První běh odběhal Smajlíček, jeho poslední start ve štěňatech si užil, tentokrát mu dělalo konkurenci další sedm psů, samozřejmě i large. Čistě prosfištěl tratí z tunýlků a skoček, byl o tři sekundy rychlejší než jeho nejlepší soupeř, postupka 5.55 m/s, 1.místo, spokojenost.
Prosadil se i ve hře druhé, tam nás navíc čekalo áčko a nejsem si jistá provedením zónečky, avšak přesto čístý, 5.63 m/s, pro změnu o deset sekund rychlejší než stříbrný pejsek, tedy opět 1.místo. Za součet štěňat jsme si odnesli pěkné ceny a opět pohár za 1.místo, úžasný je ten můj prtík :)
Zatímco běhala štěňata a záčátečníci, já jsem se opékala na sluníčku a Kimík čekal. Dlouhé čekání není na něj, takže ho hecnout před během byla docela fuška a já v zápalu rozběhnutí jej jsem si to hned po startu zamířila po rovince do tunelu, tedy dis, ale hlavně, že jsme z něj měli radost :) Zbytek trati pěkný, rychlost úměrná počasí, slalomek fajne.
Druhý běh nám opět docela sedl, avšak na startovce bylo jaksi moc známých jmen a krásná více než tříapůlková postupka s čistým štítem nám stačila na pěkné 6.místo a Kimíka moc chválím.
A jak jsme tak mezi běhy venčili, vyšli jsme si ve větším počtu a házeli psům Raduščiného konga. Vítězil klasicky většinou Smajla, když jsme chtěli udělat radost některému jinému hafanovi, musel být při házení odchycený :) No a jak jsem tak házela, najednou mi šňůrka vyetěla z ruky a hračka skončila z plotem ve výrobně na Hanáckou kyselku. Nemohla jsem tam to nebohé přetahovadlo nechat na pospas, zvlášť, když nebylo moje, a tak jsem na vlastní nebezpečí do objektu střeženého kamerovým systémem vlezla a hračku zachránila :)
Kroměříž nezklamal a na stupně vítězů se postavil hned několikrát. Já byla dokonale přismahlá a nebyla jsem jediná :) Smajlík se choval slušně, dokonce se pěkně tvářil na Martiny pudlíky, i když vedle nich jel v autě. Akce tedy zcela úžasná a snad se bude něco podobného velmi brzy opakovat!
>>> VIDEO KIMÍK, >>> VIDEO SMAJLÍK




HUSTOPEČSKÁ ŤAPKA, ANEB KDYŽ JE KIMÍK NAČESANÝ, ZMOKLÝ A PROTIVNÝ...
V noci pršelo, ráno pršelo, ale přesto jsme se 30.5.2010 vydali na voříškiádu do Hustopečí u Brna. Mamka mě hodila k Zuzce a vyrazili jsme. Na místě bylo téměř sucho, svítilo sluníčko, krása. Na presenci jsme nechali překontrolovat očkováky a najednou se podívám na psa, rozhodčí mu kontrolovala zuby a Kimík stál jak hluchý dveře. Úvod tedy trošku zvláštní, avšak zabydleli jsme se a já začala Kimíčka česat.
Než jsme nastoupili do kruhu, učísla jsem ho ještě dvakrát a na výstavním vodítku jsme vyrazili soutěžit. Kimík byl extrémě protivný, táhl se půl metru za mnou, nechtělo se mu nosit ocásek krásně vztyčený, zezadu ho pořád očmuchával papilon a před námi střídavě chodili, klusali a zastavovali, měl tedy čas i na čmuchání, potvorák. Začalo se posuzovat a u druhého psa se spustil ragl, a tak jsme se mazali schovat pod střechu.
Po čtvrt hodině jsme se vrátili do kruhu, Kimeček úplně mokrý a značně protivný, již na normálním vodítku. Pan rozhodčí mu skontroloval zuby, zeptal se mě na pár otázek, ukázali jsme základní poslušnost a pohyb a vrátili jsme se na místo. S výrazem týraného zvířátka se Kimík nenápadně posunoval za pásku, prostě do sucha :) Po posouzení všech pejsků jsme čeklai na konečný verdikt a ten zněl, že se Kimík umístil na krásném 3.místě z osmi soutěžících s milým posudkem: Výstavní předvedení, typická chůze pro toto plemeno, základní poslušnost výborná, působí veselým dojmem. Všíchni soutěžící, si odnesli tašku plnou cen a my navíc moc pěkný pohár a diplom.
Zuzce jsem ještě předváděla Kiru, která se však rozhodčím nezalíbila, a Rája se umístila na místě prvním. Zmokli jsme ještě v kruhu velkých fen, jinak se nad námi ale počasí slitovalo a my jsme rádi, že jsme se ranním deštěm nenechali odradit a nakonec jsme si odvezli krásné ceny.



DĚTSKÝ DEN, ANEB V RÁMCI MOŽNOSTÍ JSME TÉMĚŘ UNAVILI PARSONA
Vůbec jsem netušila, jak to asi všechno dopadne, jelikož ze Smajlíka vyrostla nevyzpytatelná potvora, která se neváhá ohnat po čemkoliv, prostě teriér s velkým T. V sobotu ráno 29.5.2010 jsme zaspali, a tak mě mamka vezla trochu se spožděním, místem konání se kvůli nepříznivému počasí stal zimní stadion. Hluku tam vážně bylo moc, místa málo, pilní kroměřížští agiliťáci už měli postavenou jednoduchou dráhu, pouze ze skoček, kruhu, tunelu a slalomu. Nu což, pro nás prostředí k nezapacení, protože každá nová zkušenost s prostředím je k vítaná. Smajlík ale prošel úspěšnou socializací, takže mu taková hala nepřišla vůbec divná, zato Kimík nebyl, jako však velká většina psů, ve své kůži.
Měli jsme tři stanoviště, na jednom děti poznávali plemena pejsků (ano, samozřejmě poznali klasicky Rexe a Fíka), na druhém malovali a třetí byl běh agility s půjčeným psem. Někteří psi, zejména Smajlík, běželi dráhu tisíckrát a měli ji tak vrytou do paměti, že dítě ještě stálo na startu a pes už byl v cíli a kde že je ta odměna :) Co víc, Smajlík s chutí od dětí příjmal pamlsky, bez sebemenších problémů se nechal hladit. Situaci hned objasním. Lidi miluje, avšak když byl malinký, naše malá sousedka Kíja ho několikrát úspěšně pokopala, pošlapala a u toho šíleně ječela a návštěva postižených dětí v rámci canisterapie mu taky moc nepřidala. A jelikož teriéři nezapomínají, k dětem má naše bílé potvorské trochu odstup a musí se neustále hlídat, jestli se náhodou blbě netváří.
Krom běhání byl také Smajlový půjčován na procházky, aportoval dětem balónky a stále jsem někomu strkala do ruky piškot, ať pejska nakrmí, aby si malé a spojil se vším co nejpříjemnějším. Dokonce i naši sousedku Kájinku uznával zcela v pohodě, nechal se od ní vodit, krmit i dlábit :) Pravda, jedna slečna ho rozčílila natolik, že jí pěkně zoubkama narazil přímo mezi oči, ale nic se nestalo, plačícímu dítěti jsem nakecala, že mu chtěl dát pejsek jenom pusinku a ono to najednou ani nebolelo. Jinak byl Smílové zlatý, mile překvapil a má u mě obrovskou pochvalu!
Jak už jsem psala, Kimík prostředí hlučné haly nesnášel dobře. Ze začátku ještě s ucházejícím výrazem s několika dětmi poslušně utíkal a ochotně se nechal pohladit. Nojo, vlohy pro canisterapii rozhodně má, ale je to přeci jenom jorkšír. Vše probíhalo v klidu, dokud tam jacísi historičtí bojovníci nezačali střílet z děla a Kimík z toho byl úplně hotový. Když měl možnost, zalezl někomu do přepravky nebo z haly prchnul. Proto jsem ho raději nechala odvézt, doma mu bylo líp.
Smajlík reakci na nárazové zvuky nemá, na prvních několik výstřelů se zvědavě otočil, později mu to přišlo normální a hleděl si své "práce". Dokonce se přemáhal a nevšímal si vedlejších hokejstů, kteří trénovali s tenisákama a ani Darinka s pískacím balónkem pro něj nebyla lákavější, než já, což mě velice těší.
Den se nám vydařil, děti byly šťastné, psi totálně hotoví, až na Smíla. Šárka nás hodila na točnu, domů jsme si došli pěkně navolno a než jsem se doloudala před barák, Loula si to namířil přímo na zahrádku, jestli si jako ještě nepocvičíme :) Když vážně zjistil, že k žádné hře mě nevyzve, uráčil se tedy přijít. Kimík nás doma přivítal, jako bychom se rok neviděli a nečekaně Smajlík po přivítání celé směčky vyhrabal gumovou činku, že by ještě chvíli něco dělal. Když jsem odmítla, nezbylo mu nic jiného, než si jít dobrovolně povinně lehnout a dvě hoďky chrápal jak zabitý :)



ZÁVODY BLANSKO, ANEB NEMÁM Z TOHO VŮBEC DOBRÝ POCIT
A dokonce ani nevím proč. Předpověď byla hrozivá, ráno docela lilo, ale přes den bylo pěkně a chvíli na nás dokonce vykouklo sluníčko, tolik počasí na neoficiálkách v Blansku, 2.5.2010. A výkony? Docela otřes...
Jak milé vystoupit ráno z auta a uslyšet: „Chyťte si toho psa, ona hárá!“ Hlavně, že dotyčná háravka se tam může promenádovat navolno. Tak tohle mě vytočilo pořádně. Navíc jsem tak nějak od rána neměla náladu na svět, a tak mi moc nešlo usmívat se na okolí. Milé zjištění, další háravka si vysedává přímo u startu a jedna dohárávající a zároveň nesoutěžní, na závodech začátečníků tedy neměla co dělat, bydlela přímo vedle nás. Nu což, když oni neví, jak se mají vůči ostatním závodníkům chovat, psy jsem celý den v autě měla zavřené já.
Smajlíkův první běh byla katastrofa. Ho, který chodí na start řvoucí a s výrazem, že kdy už konečně bude moct běhat, jsem nesla v náručí a pes se mi neustále otáčel na druhou stranu. Běh byl pomalý, neradostný, osudný se nám stal nedocvičený slalom a já už chtěla z parkuru zmiznout, takže asi tak.
Kimík běžel pomalu, čmuchal, zcela nepochopitělně dvakrát oběhl skočku v závěru a celkově to vyneslo 5.místo.
V jumpu o peníze Smajlík běžel již o kus líp, sice ho překvapil látkáč, který v podstatě ještě necvičil a mě by nenapadlo, že ho napadne vyběhnout, a v rámci nekazení si slalomu jsme jej vynechali, takže opět dis.
Kimík běžel taky radostněji, akorát tak dlouho čumílkoval po mističce, až se mu podařilo třikrát skonit náběh na slalom (ano, byl na levou ruku :) a diskl se taky.
Odjížděla jsem ne zrovna spokojená, pohádaná s mamkou, naštvaná na nezodpovědné majitele háravek a psy jsem raději nechala v kufru... >>> VIDEO KIMÍK, >>> VIDEO SMAJLÍK



DVOJZKOUŠKY PROSTĚJOV, ANEB TEN JORKŠÍR TO FAKT DOKÁZAL
Pro tentokrát se zdržím úvodu, důležitější jsou naše výkony. Tak tedy dvojzkoušky Prostějov, 1.5.2010.
Ráno za poměrně hustého deště nám pan rozhodčí Petr Dostál postavil pěknou a běhavou jedničkovou zkoušku. Na trať jsem nastoupila s Terri. Běžely jsme plynule, bezchybně, ale neobvykle pomalu, vyběhali jsme 4.místo a známku výbornou. Druhou zkoušku jsme daly v tempu podobném, řekla bych asi rychlost Kimečkovitá - rychlejší :) Každopádně opět čistě, a tak tedy 2.místo V.
Po vyhlášení jedniček přišla chvíle pro Kimíka. Tráva byla mokrá, vzduch vlhký, Kimánek trochu kulhal, každopádně jsme se nevzdali, řádně jsme se rozcvičili, namotivovali a v pěkném tempu jsme prošli úvodní pastičkovou pasáží, následně Kimík šlápl kladinku i áčko, dokonce jsme nepopletli technickou písmenkovou část, krásný byl i slalomek a už jenom doběhnout do cíle a čekat na výsledek. Startovalo nás poněkud hodně, čtrnáct, a tak jsem raději ani nedoufala, když ono z toho káplo čisté 3.místo V a to je naše první (a snad ne poslední) splněná postupová zkouška do A3!!!
I druhá zkouška se nám povedla, když miláček se tak moc těšil na tu mističku, že udělal klokana na kladině a okružní jízdu směrem k Marušce, jež nás stála osudnou vteřinku, a výsledek druhé zkoušky je tedy 5.místo VD.
Spokojená jsem byla maximálně s Kimečkem, Terezka trošku zklamala. A vy rýpaví, víte proč? Večer jsem ji asi popáté pořádně prohlížela a v třísle měla jakýsi absces, kolem něj modřiny od kousání, vypadalo to hrozivě. Proto Terča něběžela, jak umí, a proto také kulhala. Na veterině dostala antibiotika a zřejmě se jí to udělalo po klíštěti, nebo se někde řízla. Takže vidíte, že agi ji stále pořádně baví, když i s takovým omezením vyběhá pěkné výsledky ;)

ZÁVODY OBORA, ANEB VE ŠTĚŇÁTKÁCH JSME DOSUD NENAŠLI KONKURENCI
Možná trošku odvážný nadpis, leč pravdivý. Smajlík na neoficiálkách v Oboře 24.4.2010 opět ukázal, že se nenechá zastrašit ani borderkou. Ale pěkně od začátku...
Ráno mě vyzvedla Sabča i s rodiči, měnší horský výstup k závodišti jsme přežili, Smajlík říkal, že má den neposlochací, avšak to jen mimo parkur. Na místě se sešlo asi čtyřicet týmů rozdělených do kategorií štěňátka, začátečníci, pokročilí a veteráni. Smajlové a jeho asi osm borderčích kolegů nastoupil za štěnda, Kimík zůstal pro tentokrát doma a sbíral síly na neděli.
První běh byl zcela jednoduchý, tvořen pouze ze tří tuelů a startovních čar. Smajlík se snažil a na trati strávil asi o dvě sekundy méně než jeho nejlepší konkurent, umístil se tedy na 1.místě. Docela nečekané, o to cennější.
V druhém běhu na nás čekalo tunelů poněkud víc, Smajlíček pořádně zabojoval a o necelou vteřinku získal opět 1.místo!
Vyhlášení jsme si pořádně užili, dostali jsme spoustu krásných cen a zejména pak moc hezký pohár za 1.místo v součtech. Následovala jen cesta domů s posilněním v MCáči :) Do Obory letos zavítáme ještě dvakrát a docela se těšíme. Parkurek je krásně ve stínu, okolí příjemné a kdyby se sešlo opět tak málo týmů, vůbec bych se nezlobila :)



VÍKENDOVKA U MARTINY KLIMEŠOVÉ, ANEB V HLAVĚ MÁM BÓÓÓRDÉÉÉL
Tak dlouho jsem se chystala k napsání velkého článku, až jsem začala všechny nové, zajímavé a pro nás přínosné informace praktikovat a zařazovat do běžného života a už si nějak nevzpomínám, co jsme si vlastně přivezli z Čebína z víkendovky s datumem 16.-18.4.2010.
Co považuji za super vynález jsou timeouty (trest ve smyslu vezmu psovi to, co chce) a ze všech sil jsem se snažila zapamatovat rozlišení pozitivní odměna, pozitivní trest, negativní odměna, negativní trest. Používat se tedy může jen pozitivní odměna a negativní trest, leč pozitivní trest je vtěrka a navzdory mému snažení i teď občas vyhrknu slovo, které zrovna přijít nemělo.
Co agi? Konečně mi byla vysvětlena skoková technika podle Susan Salo a v nejbližších dnech ji hodlám aplikovat na obou psech, tedy až se konečně po dlouhé době dostaneme na cvičák. Taky jsem si doplnila díry ve znalostech o sbíhané zóně s regulátorem a měla jsem možnost v praxi pozorovat učení slalomu 2x2 Susan Garret. Toto považuji za nejpřínosnější informace, samozřejmě jich bylo o hodně víc, ale tohle byly asi ty nejzásadnější, co mi udělaly v hlavě takový zmatek.
Smajlík běhal docela hezky. Rychlost sice chvílemi nějaká nezvykle nic moc, avšak to se prý časem spraví.
U Kimounového nastal převrat veliký. Kdo mě z parkuru znáte, víte, že při běhu pusu nezavřu :) Marťou jsem byla přesědčena, že pes musí na parkuru přemýšlet a když na to přijde sám, bude z toho mít větší radost a běhat s větší jistotou. Víkend jsme tedy odběhali (chvílemi i odchodili) ve stylu němého filmu a i s tímhle chci pokračovat. Možná to nevydržím a už brzy budeme agilitit jak dřív, ale budu se snažit převelice ;)
Měli jsme se tedy hezky, pravdou je, že první den jsem si musela zvykat, v neděli se mi ale vůbec nechtělo domů. Budeme pilně trénovat a snad brzy se v Čebíně opět ukážeme a nasbíráme zase spoustu nových zkušeností. >>> FOTKY

CHVALNOVSKÁ POHODIČKA VIII, ANEB Á LA NÁŠ PRVNÍ CHVALNOV
Jednou za rok jedeme na závody bez altánku a zrovna do Chvalnova 10.-11.4.2010 když prší. Neobvykle málo nás bylo, jen Šárka s Barčou a Janča s Rox, v sobotu i se Samíkem a já s Kimčou, sobotně také se Smajlovým, který se opět setkal se svým trojkovým taťkou. První běhy se tedy zadařily ještě na suchém povrchu, pánové rozhodčí Tomík Glabazňa, Tonda Grygar a Ital Paolo Meroni nár rozhodně nešetřili, v jednu chvíli byly také závody nazvané skrytým bojem TG a TG, který z nich postaví větší prasečárnu.
Týmů bylo jaksi moc, jenom ve small nás bylo třicet sedm a to už je skoro čtyřicet, že holky? :D A my startovali dvacátí sedmí, tedy skoro třicátí :D, takže jsem na poslední chvíli stihla změnit vedení, což se nám stalo osudným. Jako jedni z mnoha jsme běželi čistě, kdybych nevynechala jednu skočku, zónečky samostatné, slalomek též, škoda toho DISku. Na zkoušku se počasí drželo a pozorte, v neobvykle obřím počtu startujících SA2 Kimeček zcela čistě s výborou na 5.místě!!! A to jsme dokonce měli v parkuru elektronický stůl, který Kimečka ani trochu nepřekvapil a zvládl ho bravurně, přestože ho nikdy netrénoval. Jumping byl snad nejobludnější obludností celého víkendu, Kimík lesní včelou ve městě, já klouzající na bahně a padající přes tunel, diskvalifikovaní tedy :)
V neděli si tak sedím v autě a jedu na závodiště, když v tom mi volá Janča "Hvězdo, máš prohlídku!". Stodesítkou jsme valili přes obce, dojeli jsme včas, já stihla naprohlížet, v běhu jednou zabloudit, spadla nám latěčka, jinak chválím hlavně levoruký slalom s krásným ostrým náběhem. S časovou ztrátou ještě, desátí. Ve zkoušce se Kimeček převelice snažil, skákal dokonce i mimo skočky :) Zónečka na kladince byla lůůůxusní, slalomek i s náběhem podobně, akorát na klasické vlásence jsme si s Kimečkem moc nerozuměli a naše zaváhání bylo posouzeno jako odmítnutí, které nás v součtu SA2 posunulo na 4.místo, jež mě po dvou dnech zmrzání vytočilo natolik, že jsem si vyzvedla výkoňák, nechala se vyškrtnout ze startovky a odvalili jsme domů, do tepla.
Co závěrem? Přesně takto, na židličkách s deštníčky a zabalení v dekách jsme s Jančou seděli před dvěma lety na podzimním Chvalnově. Toť vše, tohle se trochu nezdařilo, kdybychom si alespoň ten pohár odvezli, když už se Kimounový vyšvihl a odběhl dvě ádvojky bez časové ztráty...

PŘEDVELIKONOČNÍ VÝPRASK, ANEB TŘI PSI, TŘI ČISTÉ, TŘI DIS
Tak trochu jsem nějak nevěděla, co můžu od soboty 27.3.2010 na Předvelikonočním výprasku čekat. Jednak mi Jana v pátek dopravila šeltičku Terrinku, se kterou jsem běhala asi třikrát v životě, jestli vůbec a teď jsem s ní měla závodit, jednak jsem čekala, co řekne na jiné prostředí a jiné překážky Smajlík a jednak nebyl Kimeček po zdravotní stránce zcela OK. Každopádně ráno jsme nasedli k Sabči do auta a vyrazili směr Hodonín.
Měli jsme malinko spoždění, ale nakonec se nám podařilo zabydlet, vyvenčit a projít parkur pro small začátečníky, tedy Smajlíka. Parkury pro nás stavěla Marťa Konečná, která nás sice ušetřila na začátečnících, ale pokročilí se museli hodně snažit, aby si vyběhali bednu.
První jumping jsme si se Smajlíkem docela užili. Umíme sice běhat plynuleji, ale stihla jsem naplánované čelo a dokonce jsme úspěšně minuli několik tunýlků a tak tedy čistí, suveréně nejrychlejší ze všech velikostních kategorií, na 1.místě!
To na Kimíka s Terkou čekala trať poněkud těžší. Kimounový se stihl hned několikrát zamotat na slalomu jak jinak než postaveném na levou ruku, avšak na pravou ho již proběhl předpisově. Tak trochu nám ale selhávala rychlost. Doběhli jsme si také pro pár trestných za čas, samozřejmě z velké části zapříčiněných slalomem, pro 8.místo. S Terri nám běh moc nesedl, trochu jsme obě zmatkovaly, avšak s dosud čistým kontem jsme ukořistili diskvalifikaci za okružní výlet doprostřed slalomu.
Open potom totálně nedal Smajlový :) Hnad na začátku jsem mu špatně uhla a vysloužili jsme si odmítačku s následným diskem, které však byly u začátečníků penalizované jen trestnými body, následně nebyla tak úplně šláplá kladinka, s čímž jsem samozřejmě počítala, a zmatkovali jsme i u poslední překážky, tedy opět odmítačka s diskvalifikací. V cli tedy s ostudným počtem trestných bodů a zaslouženě na posledním 7.místě. Nu což, Smajlík prostě běhá stylem všechno nebo nic :)
Kimíkovi se v dalším běhu vůbec nechtělo utíkat, avšak v rámci možností s čistým kontem a obludným časem nakonec na 5.místě. Terez mě překvapila na houpačce, kterou přeletěla jako pták a ke konci si omylem vyběhla oblouček, což tedy dělala celý den, a netrefila áčko. Nic moc tedy, 6.místo.
Nakonec se běžela hra s Emilem bez rozdělení na úroveň pejsků. Terezka čistá a o necelou vteřinku na 4.místě, Kimeček zmatkař ani nedoběhl, zcela nepochopitelně se procházel místo v tunelech po tunelech, Loula jednou trefil místo pátého tunelu ďouru čtvrtou a stal se DIplomovaným Specialistou, aby to Kimečkovi nebylo líto.
Jako nutnost považuji také napsat o tom, že Kimeček v Hodoníně oslavil své čtvrté narozeniny, samozřejmě nechyběl dort, dárky ani gratulace od kamarádů. Tak ti Kimečku ještě jednou přejeme všechno nejlepší!
Vyhodnocení připomínalo souboj mezi KM a Hodonínem, jiné kluby se umísťovaly jen zřídka :) Trochu mě zklamaly ceny, také proto, že vím, že v Hodoníně sponzory sehnat umí. Nu což, to bude ta hospodářská krize. Jinak se ale závody povedly po všech směrech, Marťa alá velikonoční zajíček kolem sebe šířila úžasnou atmosféru a rádi se do Hodonína opět vrátíme.
>>> MOJE FOTKY, >>> Fotky od Zuzky Juřičkové, VIDEA: Kimík, Smajlík, Terri



KOSTELANSKÁ JARNÍ TLAPKA, ANEB ÚSPĚCHY NA DOMÁCÍ PŮDĚ
Přesně jak jsem předpokládala, mému spaní na sobotu 20.3.2010, se spaní pořádně ani říkat nedalo. Tak moc jsem se těšila :) Agility Kroměříž, tedy my, pořádalo neoficiální závody. Závodům předcházely dlouhé přípravy, nejvíce mě zaujalo asi chystání cen. V pátek před závody jsem ještě volala Šárce, jestli mám nějaký omezený počet zavazadel a ona s klidem odpověděla, že ne a ještě mi vyjmenovala, co všechno si mám sbalit :) Nakonec jsem to zredukovala na psy, klec, pelech, deku, batoh, přepravku, notebook a foťák, nakonec docela dobrý, ne? Naskládali jsme se do auta - první úspěch.
Ráno bylo pár zmatků, ale podařilo se nám závody zahájit se čtvrthodinovým spožděním. Vše bylo v pořádku - velký úspěch. Závody pískala, poněkolikáté tedy, úžasná Slávka Podmolová a s úžasným přístupem posoudila štěňátka, začátečníky i pokročilé. Kategorií štěňat do osmnácti měsíců se začínalo.
Smajlík se na start postavil spolu s dalšími devíti small pejsky, celkově bylo štěňátek dvacet. Trať vypadala jednoduše, tuneliáda jak se patří, avšak pár záludných místeček se našlo. My jsme měli jedno zaváhání na začátku, kdy byly Smajlíkovy nožičky až moc ryclé, a tak jsem musela místo francie udělat křížení, ale zbytek trati jsme si rozumněli a čistí jsme se ocitli na 1.místě! Časem nás o necelou vteřinku porazil jen jeden large pejsek, jinak super. Druhé tunýlkování nám sedlo poněkud lépe, Smajlík to naplno rozbalil a čistě s nádskokem několika sekund na všechna štěňata získal opět 1.místo! No nedá se tomu říkat mega úspěch?
Následovaly běhy začátečníků, kdy jsem zapisovala a hlásila, což byla úžasná aktivita :) Úspěšně se mi podařilo neudělat ani jednu chybu. Po doběhnutí posledního závodníka jsme přestavovali na pokročilé. Trať vypadala moc hezky, měla spoustu pastiček, avšak byla běhavá a zajímavá. Nějak jsem nebyla informována, že je možnost startovat na nižších skočkách, a tak svůj závod Kimeček odběhl na klasické výšce, dvě latěčky zůstaly na zemi, káplo z toho 9.místo a spokojenost byla :)
Následně jsme se s holkama odebraly na obídek, potom jsem opět zapisovala začátečníky a ve volné chvíli jsme Slávku poprosila, jestli by mi oficiální mírou Smajlového nepřeměřila. Naměřila mu 34 cm, což je výška small!!! A opět přišla Kimíkova chvíle. Již na nižších skočkách, s jednou spadnutou laťkou, s naprosto skvělou úžasnou dokonalou samostatnou sbíhanou kladinou a krásným 5.místem! A především pak se čtvrtým nejlepším časem a nejlepším jednochubovým (obvykle ho míváme nejhorší ;). Zcela obří úspěch tedy!
Doběhali poslední závodníci, zatleskali jsme vítězům (nezapomenu se pochlubit, příčky nejvyšší obsadili i mí kurzisté!), závodníci se pomalu rozpustili a my jsme začala uklízet. Pedesát devět minut před koncem zimy jsme odjížděli z Kostelan, samozřejmě ještě na cvičák vyložit překážky. Již v jarním čase jsme dorazili domů, plní zážitů a s hromadou větších i menších krásných úspěchů.



POSLEDNÍ INTENZIVNÍ TRÉNOVÁNÍ S MARŤOU K., ANEB ACH TY HORMONY
Příprava na sezónu nám skončila holešovskými intenzivkami s Marťou Konečnou 7.3.2010, brzy nám sezóna začne doopravdy. Vzala jsem oba pejsky, jelikož v pátek do haly přijela týden hárající Kesska a Smajlík se nedokázal ovládat. Když už si to člověk platí, nebude přece celý den ječet po psovi na veřejnosti :) Kimík tedy jako náhradník, k němu pak celá kroměřížská delegace. Bylo nás opravdu hóóódně. A troufnu si tvrdit, že s námi bylo nejvíc práce...
Kessinka nám tedy procházela právě druhým hárajícím týdnem, opravdu něco na pubertálního Smajlíčka. Na začátek jsem byla od Marti upozorněna, ať ho nenechám ani chvíli přemýšlet, hned po pochvale ho mám brát do náruče a nechodit na místa, kde se objekt jeho zájmu zdržuje. V podstatě to, co jsem dělala v pátek, avšak s mým pokladem se nedalo vůbec rozumně mluvit. Smajlík tedy občas čmuchal, trochu selhávala soustředěnost, zónovky jsou podle něj nejlepší překážky na světě, ale i přes to jsem bojovala a dostala jsem z něj, pro tyto intenzivky, maximum. Neumí se přetvařovat a já na něm poznám, kdy by nejraději vzal roha, ale on se k vůli mě tááák přemáhal :)
Jako na potvoru, první sekvence startovala kousek od Kessinčiné boudičky. Avšak pozor, my ji zvládli bez větších zmatků! O to byla pak druhá sekvence, spíše tedy pohoupačkové navázání té první, horší, opět se startem u místečka naší Kess (která již byla přestěhována do vedlejší místnosti, patrně proto, aby mohla touhou po společnosti zdevastovat svůj domeček :). No, pozitivní byt tedy snad jen ten úvod.
Další běh, tedy až ten několikátý pokus, považuji za ten náš nej :) Zejména pak proto, že se holky tak trochu zapomněly a áčko zůstalo bez regulátoru a zónečka byla krásná, prošláplá, miláček tuto skutečnost prostě nezaregistroval. Takový šťasný omyl se nám stal ještě dvakrát a obě další bezregulátorová áčka byla prošlápnutá.
Úvod další sekvence by taky stál za pochvalu, ted zbytek je již takzvaná ostuda. Šel omrknout "živý plot :)", občas zkoušel čmuchnout, malinko selhávala pozornost. Stejně tak potom v sekvenci poslední, i když ta už je bezmála pochvalyschopná :)
Na závěr jsem ještě potrénovali áčko a udělali úžasné rovinky a tunýlky, na které jsem vytáhla i Kimounového. Ten si mimo jiné dopoledne párkrát zkusil nějakou tu práci na skočkách a slalomy, aby mu to nebylo líto.
A na úplný konec děkujem Marti Konečné za spoustu úžasných tréninků, nových zkušeností, poznatků a zážitků. Na další její lahůdky se už moc těšíme :) >>> VIDEO

VÝLET DO VALMEZU, ANEB MARŤA K. A PALEURÁCI
Moje spolužačky ze mě musely doopravdy šílet, jelikož jim týden dopředu připomínala, jak moc se těším na sobotu, 27.2.2010. Pěkně od začátku tedy.
V pátek mi měla Jana R. dovézt do haly Terinku, ale jelikož mezi našimy světy trochu vázne domluva, večer po tréninku jsme pro pološeltii s myšlením teriéra valili do Zdounek. Když jsme ji přivezli domů, Smajlíkovi se cizí holčina v jeho rajónu vůbec nepozdávala. Chodil kolem ní, občas na ni vrčel a párkrát po ní i vyjel. Uličník jeden žárlivý a majetnický. Po dvou hodinách společného soužití pochopil, že dnes bydlíme v počtu zvířat čtyř a s Terkou si začal hrát.
Ráno jsme brzy vstali a vyzazili do haly ve Valašském Meziříčí na intenzivku s Marťou Konečnou. Běhala jsem s Terri a se Smajlíčkem, Kimeček měl jen kulturní dopoledne a rozhodně mu to nevadilo.
Smajlík se moc snažil, občas se vetřela malá chybička v podobě mě, ale jinak má u mě můj parsóóón pochvalu. Moc hezky zvládal i zónečky, samozřejmě s regulátorem, který tahám všude s sebou :)
S Terkou jsme se poměrně rychle sehrály, ona pochopila, že zvukovými povely se u mě nemá řídit a dala raději na pohyby tělem. Tím jsme si vysloužily pár odmítaček, jalikož já vedu psy hodně za záda a Terča na to není zvyklá. Na to ale, že jsme spolu běhali v podstatě poprvé, jsme si zaběhaly vážně moc hezky.
Po tréninku jsme se přemístili do Smajlíkova rodiště, ukázat se chovatelům a navštívit rodinku. Měla jsem divný pocit, že se bude něco odehrávat mezi Smajlem a Frazzlem, o Lasíkovi, bráškovi Smajlíkovému, jsem byla ujištěná, že je milý a nekonfliktní. Nakonec kolem sebe kluci jen chodili, škaredě se na sebe tvářili, ale bitka žádná nebyla. Místo toho se Smajlík rozhodl, že se nadřadí alespoň nad nejmladšího Jaspíska, a tak se ho po zbytek návštěvy snažil ojet. To už byl tedy opět nazván potvorou a čuňákem, byl také trestán, ale on je prostě teriér a nedá si říct. Kimeček a Terka se spíše vyhřívali na sluníčku a do parsoních debatních kroužků se nezapojovali.
Leonou jsem byla ujštěna, že pětatřicet Loula rozhodně nemá, byl také menší než jeho bráška Lasík a řekla bych, že nedosáhl ani výšky své ségry Sendynky ani mamky Giginky. A pro představu, celé jeho příbuzenstvo se vleze do small.
Dále pak jsme došly k závěru, že je Smajlí samá ruka, samá noha, hrudník prý perfektní, ale nožky má jak párátka :) To bude z toho, že zase stávkuje a nežeze. Ale my to nasvalíme a za pár týdnů nikdo mezi sourozenci nepozná rozdíl. Víte co je nejhorší? Mě se právě takoví parsoni líbí nejvíc :) Původně jsem chtěla pejska na styl Lasíka, ale když si na nepořádný kousíček psa :) člověk zvykne, je vděčný, že nemusí tahat o kilo víc.
Probraly jsme spoustu věcí, myšlením je prý Smajlík zcela normální prtík, sebevědomí, dominance, sem tam nějaké vyříkání pozic, to patří k plemenu a jsem za to ráda. A ještě víc jsem ráda, že jsme se do Paleuru konečně dostali a prokonzultovali spoustu věcí a už se moc těšíme na příště. >>> FOTKY



INTENZIVKA S MARTINOU KONEČNOU, ANEB SMÍLOVÉ JE BOREC
Kdo by to byl řek, že prtík, který má za sebou teprvé pár měsíců jakž takž pravidelného tréninku (přes zimu to prostě lepší nebude), bude tři dny v kuse agilitit s takovým nadšením a v takové rychlosti, jako právě Smajlík. Kimíček si udělal dovolenou, jelikož v tomto počasí ho operovaná nožička tak trochu trápí a říkal, že dva dny běhání mu stačí. Tak tedy v neděli, 7.2.2010 ráno vstat, naskládat se i s Martou a Kikilem k Šárce do auta a hurá do Holešova.
Smílové, jako štěňátko na menších skočkách, byl zařazen až do poslední skupinky, a tak šel na chvíli odpočívat. Lépe řečeno, vřeštět na celé kolo a donekonečna hrabat do přepravky. A my kroměřížští, ještě s Raduš, Sabčou, Janou, Radkem a nezbytným kameramanem Vykynem, jsme zmrzali v hale a ze všech sil jsme se snažili pochytit co nejvíce nových informací. Samozřejmě, pokud jsme zrovna netořili diskuzní kroužky, nebo se v topící místnůstce nenacpávali zabíjačkou (Sabi, byla fákt úžasná!) a nenalívali čajem :)
Holky běhaly všechny moc hezky, Smajlíček s přimhouřeným okem taky. První sekvenci jsem poněkud podcenila a lumpák mi oběhnul skočku, zároveň ale zvládl pěknou francii a vedení po ruce do vzdálené ďůry tunelu. Další sekvence pak byla o trochu složitější, ale my ji zvládli moc hezky a hned napoprvé. Největším strašákem bylo záluďák záludné vedení ob překážku do tunelu, já se divila, jak Smílové s přehledem mazal. Potom áčko a kladinka několik pokusů jednotlivě s regulátorem, pohodka a hajat (kňourat a pištět do přepravky). Na závěr se běžela další poměrně jednoduchá sekvence s dlóóóuhou rovinkou, kde se měl na konci pes vytlačit na překážku zezadu. Zdálo se to jako bezva vtip, ale pozorte, Smajlátko miláček oba své pokusy bravurně zvládl. Potom ještě dvojpastička s voláním na áčko, zónečky moc hezké.
Zhodnocení je jasné. Smajlík je samouk a nevím, kde takové schopnosti pohybu po parkuru vůbec nabral. Marťa je super trenérka, akorát by mohla očas pochválit i psovoda a ne jenom psa :) Moc se nám tam líbilo a v kalendáři máme tréninků s Marťou ještě dosti. >>> VIDEO

RUSSELLÍ AGILITĚNÍ SE SLÁVKOU PODMOLOVOU, ANEB TO BYLO BOŽÍÍÍ
Přijeli jsme domů navečer, totální vyčerpání, hlad, zmrzlost, bolest kde čeho, se spousty nových zážitků, prostě ta nejkrásnější únava na světě, kterou jsem naposledy cítila snad před sto lety (poslední větší psí akce ;). Zajímavé, jak dokáže být člověk na celých dnech se psy mimo domov závislý :) Ale zpět k sobotě, 6.2.2010.
V pátek jsme zajeli odpoledne na klasický trénink do haly a rovnou z tama jsme se večer dostavili do Zlína, kde jsme spali u Dity, Filipa a jejich russellích slečen, Fíbušky a Bubly. Bylo to tam fajn, Smajlík byl nadšený, Kimeček již poněkud méně, klasika.
V sobotu ráno jsme se vypravili, naložili se do auta i se Šárkou a její Joye, po cestě jsme ještě přibrali Evku s Angee. Halu ve Valmezu jsme chvíli hledali, ale nakonec jsme dorazili včas a přesně v deset se začalo běhat.
První přišla na řadu štěňátka, která nemají s agility žádné zkušenosti. Bublinka, Ebinka, Joye i Angee byly všechny moc šikovné a bez problému probíhaly mezi bočnicemi a vesele tunýlkovaly. Já to říkám pořád, že teriér je na agility to nejlepší plemeno :) Po miminkách nastoupili pejsci s malými zkušenostmi a Fíbinka, Messi i Čiki se popraly s nástrahami jednotlivých sekvencí opravdu dobře.
Po dlouhém čekání, dívání, zmrzání v hale a debatování ve vytopené klubovně jsme přišli na řadu já s oběma pejsky a Maruška s Bassem. První běhal Kimík, trpělivě opakoval sekvence, když jsem spletla trať (normálně se mi to vážně nestává, ale tam byla nějaká volnější atmosféra), snažil se, chvílemi běžel i docela rychle, má ode mě pochvalu. Já se vydýchávala vždy v době, kdy běžel Bass, který byl opravdu šikovný a s Maruškou pěkně sehraný. Naši trojici jsme uzavírali já a Smajlík. Dodávám jen skvělý, úžasný, výborný, šikovný, prostě božský! Slávka ho chválila, nejvíce asi za těsné stáčení kolem bočnice a taktéž minimální obloučky při okoláčích. Naučili jsme se vlásenku, kterou jsme měli první mírně natočenou do rovinky, ale na konci tréninku již nebylo co řešit a můj tryskomyší prtík se mezi překážkami proplétal jak had.
Odpoledne bylo pořadí stejné, avšak s Kimíkem jsme mazali za skupinkou mírně pokročilých, aby neztrácel elán, a na rovinkách a tunýlkách si s radostí zamističkoval. Trénink jsme opět uzavírali já a Maruška, tentokrát na zónovkách. Smílové si dal spoustu krásných sestupek a celých kladinek s regulátorem, nevyšel mu krok pouze jednou, jinak byly všechny zónečky krásně prošláplé. Nakonec jsme ještě zkoušeli áčko, které ještě nemá zcela zažité, ale regulátor zafunkoval a po pár pokusech Smajla s jistotou v trysku šlapal zóny a přeskakoval vršek.
Začalo se pomalu stmívat, my jsme si ještě zaposilovali, když jsme tlačili auto z ledového kopce a hurá domů. Sraz byl naprosto dokonalý, nejvíce tomu snad přidala bezvadná Slávka a parta nadšených russeliářů. Slíbili domluvit repete, na kterém rozhodně nebudeme chybět :) >>> SPOLEČNÉ VIDEO



HANÁCKÁ NÁRODNÍ VÝSTAVA PSŮ OLOMOUC, ANEB O TOMHLE SE NÁM ANI NESNILO
Ani nevím proč, ale strašně dlouho dopředu jsem se těšila, a dokonce v pátek ráno, 8.1.2010 jsem nemohla dospat. No prostě Smajlíkova první výstava. Co asi budu dělat, až bude mít před sebou první agility závody? :) Milé ranní zjištění, že teprve začíná sněžit, a tak by se mohlo jet docela dobře. Avšak sněžilo způsobem, že jsme do Olomouce jeli o půl hodiny déle, než normálně.
Na místě jsme trochu bloudili při hledání pavilonu, s kruhem to pak bylo podstatně jednodušší. Přestože jsme přijeli poměrně brzo, taktak jsme našli fleka, abychom se mohli zabydlet, vyvenčit kluky a na chvíli je zavřít do klece. Pár minut na to přijela Lenka s Iginkou, smajlíkovou ségrou, a tak nastalo velké seznamování. Další milé zjištění, že slečna Iginková je o kousek větší než Smajlík, a Igi je pak stejně velká, jako jejich mamka, a zjednodušeně řečeno, můj parson je prostě small :) A to je tak strašně dobře! Také proběhlo skamarádění s Luckou a Coudym a menší společné venčení. Následně dovalila Ditule s Filipem a s holkama a do kruhu začali nastupovat bordíci.
Kolem poledne pak přišla naše chvíle. Do kruhu jsme nastoupili společně se dvěma drsnosrstými a podstatně většími pejsky, kteří se pyšnili jmény Jessy James Černý faun a Clark Pulgram. Po klasickém předvedení na stole i v pohybu nám paní rozhodčí Vladimíra Tichá oznámila umístění a Smajlíček na své první výstavě ve třídě dorostu získal hodnocení velmi nadějný 1! A pak že menší hladkosrstý pejsek nemůže porazit drsňáky. V posudku se píše: „Pes plně odpovídající věku, vytknout mu lze pouze do strany nesený prut.“ :) V ústním hodnocení pak byl nazván typickým představitelem plemene s velmi milou temperamentní povahou.
Ani jsme si to neužili a už jsme mazali z kruhu pryč, kde byla zanedlouho naše ségra Idea Paleur alias Iginka ohodnocena známkou N2 a Bublina, čili Evelína z Velfíku ukořistila VN2, přičemž ji porazila vlastní sestra. A ostatní cace, boby či národní vítěze nějak nevstřebávám, takže o výsledcích ostatních se musíte informovat jinde.
Nakonec přišel čas na sbalení, rozloučení a cestu domů. Jela s námi Anička, která nás pak společně s naší navigací úspěšně navedla na dálnici, přestože nějak nemáme dálniční známku, z ní jsme dokázali dokonce špatně odbočit a ostatní kufrování ani nestojí za zmínku :) Na silnicích leželo dvacet čísel neodhrnutého sněhu, v rádiu hlásili jednu nehodu za druhou, zážitek. Domů jsme dojeli šťasně, živí a zdraví a hlavně celí natěšení na další výstavu :)
>>> MOJE FOTKY, >>> fotky od Ditule a Filipa, >>> fotky od Aničky, >>> fotky od Lenky a Jirky



Tuto sezónu zřejmě objedeme více neof než ofi agi závodů, jelikož představím světu agiliťáků i Smajlíka, se kterým hodlám vymetat kategorie začátečníků :) Letos nám určitě vyjdou ty BHčka i ZZOčka s Kimounovým a chystáme konečně tu záchranářskou zkoušku. Obnovíme pravidelné a nejpravidelnější docházky do školy, čili na poslušnost a záchranáře, které jsme v uplynulém roce flákali. Rozhodně udělám všechno pro to, aby nám konečně vyšel ten trek, ráda bych se Smajlíkem na frisbee seminář, Kimeček si objede pár voříškiád a Smajlové se nám též předvede ve výstavním kruhu. Možná zbyde čas na nějaký tanec a při troše štěstí objedeme pár coursingů. Opět máme tedy nabitý program tak hurá do akce!