Sezóna 2011

Letos Kimík podstoupil další operaci, proto vám dělám konkurenci hlavně se Smílem

Užili jsme si opravdu hodně nabitý rok. Zpočátku byl nehezký v tom, že se Kimíček zotavoval po plastice vazu ve druhém koleni. Od jara se však vracel do zátěže, ovšem tak strašně moc začal milovat agility a i jiné sporty, že jsem se ho neodvážila vytáhnout na závody, aby se něco nepokazilo. Proto si letos jen splnil ZZO a to s pořádně odřenýma ušiskama. Na výbornou ji pak složil Smajlík, aj když ten se pochopitelně nejvíc soustředil na agi a svou první oficiálně závodní sezónu. Tisíce hodin, které jsme společně využili k tréninku, o sobě daly vědět. Na závodech jsme strávili celých třicet dní, téměř padesátkrát jsme se postavili na bednu a dvaadvacetkrát se nám podařilo disknouti. Ve svých necelých dvou letech měl pan Parson nakročenu ku átřišampionovi svou první čistě zaběhlou trojkovou zkouškou. Vyhrál velké finále na slavném Moravia openu, finále plemen na IABC, kvalifikoval se na European open junior v Holandsku, kde nás na chvíli opustilo štěstí a odvezli jsme jen vítězství z openu jednotlivců. Na mistrovství republiky jsme se taky snažili nedostatečně, titul Res. CACIAg mohl být klidně nerezervní a nejrychlejší čas v jumpingu mě sice potěšil obrovsky, ale od medaile nás dělila shozená laťka. Pocit vítězství jsme si pak plně užili na mistrovství mládeže, kde vyhrál Smjalena všechno, co běžel, a stal se juniorským mistrem republiky v jednotlivcích i v družstvech. Moc jsme se pak těšili na Eurocup do Motěšic, ale i Smílek je jen zvířátko a vybral si svůj týden v roce, kdy není úplně ok. Kromě toho získal Smája také výstavu k uchovnění a vyšetření kolen dopadlo krásnými nulkami, splnil na výbornou ZZO a téměř vyběhal coursingovou licenci. A strašně moc jsme blbli, makali na sbíhačkách, které ještě stále nejsou zcela dokončeny, s oběma miláčky házeli disky, poslouchali, tríčkovali, procházkovali, plavali, běhali a s Kimíčkem jsme celý podzim pravidelně stopovali. A všechno nás to strašně moc bavilo!

INTENZIVKY S MÍŠOU MOTYČKOVOU, ANEB PAN PARSON ZAKOUSL MYŠ
Vytrhla jsem Smajlíčka z předvánoční pohody a 18.12.2011 jsme jeli do Všetul na intenzivky s Míšou. Smajlík byl pochopitelně nadšen. My ráno postavili parkur a já chodila prohlídku v takové prapodivné náladě, že tohle všecko zaběhnem a nic nového se nenaučíme. A to proto, že Smajlík je vysoce inteligentni a umí téměř vše, co mu kdo postaví (kromě zón :). A tož aj tak jsem šla miláčka vyvenčit a když jsem došla do haly, že ho rozcvičím, už jsme museli na plac. Smájovi se podařila chyba už na druhé překážce, čemuž jsem nepřikládala žádnou pozornost, to se prostě může stát. Bohužel to byl zásadní okamžik, kdy jsme z nějakého důvodu měli parkur opustit, protože tohle se nestalo jen tak. Smajlek byl nesoustředěný, něco mu strašně vadilo a další pokus o běh ho vypsychoval. A tohle dělal v hale celý den. Venku v pohodě, hrál si, cvičil, v hale se úplně přepnul, netuším proč, tohle jsem od něj opravdu nečekala.
A tož strávil dopoledne v přepravce v jídelní místnosti. A když jsem ho tam jednou tak vedla, proběhla před dveřmi myš. Pravda, nebyla jsem psychicky úplně v pohodě, a tak mě prostě napadlo, ať se miláček rozveselí, a za myšičkou jem ho pustila. Asi jsem si myslela, že ji pozdraví, a bude spokojený, leč on s ní udělal krátký proces a přestože viděl myš prvně v životě, poradil si s ní hravě během několika sekund. A já jsem strašně, strašně, ale opravdu strašně ječela. Šárka s Renčou si myslely, že si z nich dělám srandu, ale pak pochopily, že je mi špatně, když můj pes něco vraždí, a že histerický řev myslím smrtelně vážně. A když Smajlíček spokojeně stál, vrtěl chvostíčkem a myší ocásek mu trčel z tlamičky, myslela jsem, že to se mnou vážně praští. Naštěstí se našly dobré duše, které přinutily parsona úlovek pustit a myš pohřbily na hnojáku :) Smajlík byl veselý, ale v hale ho to pak zas přešlo, nemělo smysl běhat.
Nakonec, jak všeci odjeli, jsem ho ještě naposledy přivedla do haly a on byl zase úplně naproto normální, hrál si, cvičil, choval se jak parson usměvavý. A já stále netuším, co mu dopoledne tak strašně vadilo, že nebyl schopen se koncentrovat. Tak tohle bylo poprvé, a pevně věřím, že naposled.

ZAMYKÁNÍ CVIČÁKU, ANEB LEVEL JEDNA
V sobotu 17.12.2011 jsem se ráno vydala na cvičák a vzala jsem jen Kimíčka, neb se Smajlenkou by někdo mohl mít problém. O to víc byl Kimík nadšený, celou cestu mě vítal a nevěřil vlastním očí, že vážně jdeme po dlouhé době jen my dva. Své dopoledne bez bráchy si maximálně užíval, chvílemi běhal s pejsky po cvičáku, většinu času však škemral u Nadi psí cukroví či si mě hlídal a pravidelně mě chodil vítat.
Kromě toho, že jsme na zimu schovali překážky, přeskládali cihly a Akišák si osvěžil paměť, když nám Anička posloužila jako figurat při tréninku sutinového vyhledávání, z čehož měl pan jorkšír neskutečnou radost, jsme provozovali level jedna. Tedy můj slavný výmysl z večírku kteří všichni velmi dobře pamatují :)) No prostě po cvičáku kolovaly láhve a různě se popíjelo. Já jsem v rámci možností někdy i odolávala a cucala jsem svůj vylepšený čajíček. A dále jsme pořešili spoustu věcí, popřáli si krásné Vánoce, velikým klíčem jsme imaginárně zamkli cvičák a rozešli se do svých domovů.
>>> FOTKY




O SNĚHOVOU VLOČKU 2012, ANEB VELKÁ MIKULÁŠSKÁ PÁRTY
Stejně jako minulý rok, i letos jsme jeli 4.12.2011 do Všetul na klubovky kurzistů O sněhovou vločku vybaveni maskami a bylo jasné, že se budeme smát. Pro všechny závodníky bylo pochopitelně prvořadé běhání, což například já jsem pojala tak, že jsem si dokonce doma zapomněla parkur. Eštěže všecky ty, co maluju bo stavím, nosím i v hlavě, tož postavila jsem maličko těžší, ale plynulý jumpíček pro pokročilé. Ti moji sice nepodali zdaleka tak úžasné výkony, jakých jsou schopni, navíc se dostavili jen v polovičním počtu, ale aj tak jsem na ně byla pyšná a s radostí jsem jim předávala skvělé ceny, které jsme pro ně nachystali.
A dále se povídalo, fotilo, papkalo neskutečné množství dobrot a občas i pilo, já zůstala protentokrát u čajíčku :)
Jarda, respektive Monika s Lenkou, si také postavili stánek nejen s hračkami a s pamlsky, takže jsme něktěří utratili nemalé částky (přestože už nám předtím došly z netu zásilky za ještě ještě nemalejší peníze :). Závěrem jsme se všichni sešli v jídelní místnosti a řekli si, že neodjedem, dokud všecko nesníme. Nakonec jsme našli oběti, kterým jsme vnutili výslužku, a mikulášská párty mohla skončit :) Mrkněte na fotky, ty mluví za vše, prostě zábava pro všechny generace...
>>> FOTKY




O POHÁR LOVECKÉ CHATY, ANEB TOMÍK VIDĚL, CO UŽ DLOUHO NEVIDĚL
Konečně po strášně dlouhé době jsme vyrazili na závody. Pískal Tomík Glabazňa, což pro mě dělá závod neskutečně atraktivním. Jako obrovské bohužel byl nestart Šárky s psiskama a Renči Didiny, a 3.12.2011 do Horky nad Moravou jsme se tedy se Smajlenou nacpali do jednoho auta s Jančou a Jarynem Šůstalama a jejich Matýskem, Martou s Artíkem a s hromadou věcí. Výkon :) Halu jsme našli. Výkon :)
Smajlíček byl jak Alenka v říši divů. Nadšen, že konečně zase jednou vidí překážky. Po ránu jsme v jumpíčku trošičku bojovali s povrchem a doběhli jsme poměrně zadýchaní oba, první, se slušným nádskokem, kdy jsme už třetímu místu napráskali body za čas, a byli jsme v euforii. Parkur nás bavil, strašně moc, běh jsme si opravdu užili.
A pak jsme čekali. Dlouho předlouho. Já vedla nekonečné debaty o všem možném s kroměřížskou partou i mnoha známými, zatímco Smajlíček plakal, že by chtěl zase běžkat. Dočkal se na estrojkovou zkoušku. Tož takto těžký běh jsme již dlouho nepotkali, leč zvládli jsme ho výborně, plynule a rychle a o pět sekud rychleji než druhý čas :)) A to aj když mě pan Parson překvapil na kladině, na které poněkud nevěděl, či má zastaviti, bo sbíhati, ale srovnali jsme se a mazali do cíle. Bohužel měl však Smíleček na kontě seskočené áčko, to už se mu zase dlouho nezdařilo, takže jsme se propadli na místo čtvrté.
Závěrečný open byl pak úžasně zajímavý. Jedna až tři zaběhl Smílek luxusně, akorát jsem ho trošku rozvášnila, když jsem mu dovolila běžet vpřed, a on utvořil oblouk jako tři krááávy :) Dále OK, ovšem pak jsem já poněkud zakolísala v čelovce mezi tunely, dívala jsem se po kladině, abych na ni nešlápla, a objevila jsem se úplně v řiti a pan Parson přímo přede mnou udělal hop a byl taky v řiti :) A tak se stalo, že jsem se dokázala neorientovat na parkuru a Tomík se mi pochopitelně po běhu přišel řádně škodolibě zasmát, že si ani nepamatuje, kdy jsme se na jeho parkuru naposled diskli :) Ovšem děcka pozorte, potom ten dálkoidní spiník vypracoval Smajlík téměř luxusně, co se jeho fyzických možností a techniky skoku týče, dále byl asi tak patnáct centimetrů na áčkové zóně a s přehledem zvládl přetočení ze slalomu a vysílačku na několik metrů a skvěle si ji užil. Šikoven Smílek můj, aj tento běh nás docela bavil :)
Úžasné závody to byly, fakt moc pěkné. Kolem mě byli fajn lidé, Smajlíček byl přešťasten a oba nás strašně bavilo běhat, což se o pozdně pozimních závodech nedalo stoprocentně říct ani o jednom z nás...
>>> VIDEO SA3, >>> VIDEO OPEN

AGILIŤÁCKÝ VÁNOČNÍ VEČÍREK, ANEB DENISČINA NEZAPOMENUTELNÁ DEBATA
Všeci pěkně oblečení, tedy ne cvičákově, jsme se v sobotu 26.11.2011 sešli na bowlingu na našem úžasném agilitním věčírku. Nutno dodat, že jsem celý den strávila na zabíjačce u Vykydalů, která kromě toho, že byla letos nezvykle slušná, byla perfektní. A i když jsem se sama divila, dojela jsem na večerní akci zcela v pořádku, a to tak že zcela.
Začali jsme hrát bowlingový turnaj a solidně mě udivily mé hrací schopnosti. Zpočátku jsem sice naházela pár žlábků, ovšak celkově jsem v turnaji skončila na krásném třetím místě! A to bylo z pětadvaceti lidí, kteří hráli, fakt slušné :)
Následovala hvězdná tombola. Prvně jsem vyhrála pro psíky plíce, pak pěkného keramického andělíčka a nejdokonalejší byl potom adventí kalendář ve formě slivovice :) No a protože již předtím jsem musela za své naházené nuly pozvat část družstva na baňku, dala jsem si pochopitelně taky, docela rychle mi to stouplo do hlavy a neskutečně jsem se bavila :)
Průběžně jsem si chodila s každým připít, naprosto největší radost jsem měla z Marty, která normálně alkohol moc neuznává, a se mnou si dala, hráli jsme také jakousi hru na postřeh a v rámci možností mi to aj šlo :) Kolem desáté se pár lidí vypařilo a utvořily se dvě skupinky. Jedna hrála na kytaru a zpívala, zatímco kolem mě se utvořil diskuzní kroužek a diskuze, jak by měl vypadat ideální večer, tedy noc. Tahle debata o levelech jedna až tři se všem přítomným vryla hluboko do paměti a ještě dlouho se na tohle téma budeme smát :))
Večírek jsme ukončili před půlnocí a bylo to tak akorát. Tato akce neměla chybu a já se už teď neskutečně těším na další. A nočních hrátek, kde dáme hromadně level tři, se snad ani nedočkám :) A nejpodstatnější je, že tímto pro mě začaly Vánoce (už jsen proto, že jsme se propili do čtyřiadvacátého :), proto jsem si nedělní nákupy v Ikei užila téměř jako předešlý večer...
>>> FOTKY




EUROCUP 2012, ANEB NEBYLO TO JENODUCHÉ ROZHODOVÁNÍ
Týden před Eurocupem teriérů a šeltií v Motěšicích, přesněji v neděli, se Smajlík probudil a z ničeho nic začal kulhat, a to tak že hodně. Kulhal i v pondělí, v úterý již méně, ve středu pak byl zcela OK. Ještě ve čtvrtek jsem se přemlouvala, abych na Slovensko neodjela, ovšem čekala mě startovka plná zahraniční konkurence a známých tváří, které jsem už hodně dlouho neviděla, dva naprosto dokonalí a opět zahraniční rozhodčí, šestadvacet euro za startovné, víkend s kamarádkami a krásnými chvílemi na parkuru... V pátek jsem šla kluky vyvenčit a když zpoza rohu vyběhl místní rváč s majitelem někde půl kilometru od nás, bylo mi jasné, že tuhle situaci už nezachráním, a kluci se pustili do bitky. Smajlík z toho vyšel s natrženým obočím a já jsem majitele onoho psa tak seřvala, že si možná konečně pořídí vodítko, když tu jeho pes zmlátil půl sídliště. A večer jsem zažívala takzvané emo chvilky, kdy jsem si uměla představit, že startovat nebudeme, ale přesto jsem zavolala Raduš s Kessí, aby u nás spaly, sbalila jsem si všechny věci a večer usla s tím, že se ráno rozhodnu.
Ráno to pro mě bylo těžké, strašně těžké. V noci jsem skoro nespala, pořád jsem přemýšlela. Vůbec jsem nevěděla, co mám dělat, měla jsem v hlavě prázdno a nenapadalo mě nic, proč jet, a proč nejezdit. Jediné, co jsem si opakovala, bylo, že natržené obočí sice není žádná tragédie, ale že je to jistě znamení, že Smílek není ještě OK s tou packou, možná taky proto, že už bylo letos závodů opravdu hodně, možná proto, že se mělo něco špatného stát. V tu chvíli byl pro mě jediný důvod, proč závodit, Radanka a víkend s ní, ale můj vnitřní hlas byl silnější a říkal mi, že jedit nemám.
A tak jsme tedy holky vyprovodili na točnu, v pyžamu jsem solidně mrzla, doma jsem pak sežrala skoro všecky svačiny, které mi maminka nabalila na celý víkend, vypleštili jsme se se Smajlenkou i Kimíčkem do postele a dál jsme spali.
Po obídku jsem oba kluky vytáhla na malý trénink poslušnosti, pro Smáju je i chůze u nohy fyzicky náročná aktivita, jelikož do ní dává moc radosti, ale jako pomalé uvedení do zátěže dobré. Potom chvíli trošku kulhal, takže se mi potvrdilo, že jsme na závodech opravdu neměli co dělat. Jinak je Smajlíček v úplném pořádku a již opět plně trénujeme. A co měl s packou, nevím, snad jen špatný doskok nebo náročný trénink.

PODZIMNÍ BRNO, ANEB PŘÍJEMNÝ DEN S PŘÍJEMNÝMI LIDMI
Do Brna na závody 15.10.2011 jsme jeli především za účelem zaplatit Motěšice, neb Smajlík by si už zasloužil pauzu od závodů, jeho výkony nejsou nijak oslnivé a ani já se nedokážu plně koncenrovat. Přesto nám vyšlo krásné počasí, zavzpomínala jsem na krásné zetorské chvilky, celý den jsem byla s partou bezvadných lidí a nakonec ani parkury nebyly nejhorší, ovšem běhat celý den to samé dokola, není moc zábavné.
Hned po ránu jsme běželi jumpíček, Smílek se zrovna dvakrát nepřetrhl, povedl se mu oblouk po tunelu jak kráva, ale aj s ním se mu podařilo běh vyhrát. Následně jsme byli čtvrtí ve zkoušce, přestože v ní už se Smajlence chtělo utíkat poněkud víc a i čas tomu odpovídal, ale panu parsonovi spadla latěčka. Následovalo agility, které nám více méně sedlo, ale Smajlík se nikam nehnal, a jelikož Berry je neskutečně rychlé zvířátko, Smája byl na místě druhém. No a nehnal se ani ve druhém jumpingu, kde jsem v počátku poněkud nestíhala a za to se stydím, ovšem parson to završil svou tupostí, respektive myšlením, že on vždy ví, kudy se má běžet, a naznal, že když se v minulém běhu vybíhalo z tunelu na jednu stranu, jistě to tak bude i teď, a tedy si tunýlek pro jistotu proběhl dvakrát, než určil správný směr :)
Podstatnější než tyto závody, pro mě v ten den byl spíše večer. S Jančou a eště někým jsme totiž jeli za kulturou, tedy na chatu :) No a naše bloudění po nočním a špatně značeném Brně plus moje nefunkčí simkarta bylo vážně neskutečně vtipné, ale nakonec všecko klaplo :)
>>> VIDEO

SPECIÁL PRO S A M ŠLAPANICE, ANEB JAK SE ZÁVODÍ NEPLÁNOVANĚ
Barunka od Šárky měla bohužel zánět žaludku, a tak jsme jeli místo nich 8.10.2011 závodit do Šlapanic. Do auta jsme se naskládali s Martou a Romanem, na místě jsme poskytli azyl eště Soni a závody jsme si užili dostatečně.
Ráno jsme odběhali jumpíček, kde rozhodil Smajlíka trojskok, ovšem se všeckým ostatním na trati si jakž takž poradil a doběhl si pro 1.místo. Dále byla na programu zkouška A3, kde se Slávka Podmolová dostatečně vyřádila a parkur nebyl ani omylem jednoduchý. Smajlena běžel krásně, plynule, všecko těžké dal s překledem, ovšem pak netrefil tunel zastrčený mezi vyčuhující kladinou a áčkem a stal se DIplomovaným Specialistou. Na závěr dne jsme odběhli open, kde jsme si užili především tuneloidní pasáž a pěkně byl Smílek na zónečkách a běh jsme vyhráli!
Zbývalo jen vyhlašování a odjezd domů. Byly to příjemné závody, počasí jakž tak vyšlo, mile mě svou obtížností překvapily parkury, pokecala jsem opět se spoustou známých osob a Smajlík nechápal, proč už jedeme domů, když on je stále plný energie. Jaksi mu začíná chybět faktor horkého počasí či vícedenních závodů, tohle mu ani omylem nestačilo :)

NESPORTOVNÍ VÝLET, OVŠEM MŮŽEME SPORTOVATI BEZ OBAV
Naskytla se mi taková příležitost odvozu do Bohumína, a tož jsem v pondělek 3.10.2011 nešla do školy a vyjeli jsme si se Smájou a s Martou pudlíčkovou na výlet. Pan Parson byl totiž konečně objednán na vyšetření luxace pately k MVDr. Martinu Novákovi. Chvíli jsme si počkali v čekárně, pak nás velmi milý a příjemný pan doktor zavolal, pořešil pár formalit, během pár sekund vyšetřil Smajlíkovi kolena a s nadšením mi oznámil, že má obě čéšky krásně pevné. Nezapomněl pochválit Smílečkovy svaly, taky že na nich pilně pracujeme, a zapsal do průkazu LP 0/0. Radóóóst!

INTENZIVKY S TOMÍKEM GLABAZŇOU, ANEB KRÁSNÉ BĚHÁNÍ NA ÚŽASNÝCH PARKURECH
V sobotu jsme byli na oslavě a domů jsem doraila ve čtyři ráno, no a v neděli 25.9.2011 jsem vtávala v sedm. Uvařila jsem si odporně silné kafe plus do sebe dostala vyprošťováka a vyrazila jsem na cvičák, kde na nás již čekalo velké množství skvělých lidí a především nejskvělejší Tomík.
Po hodině mi už bylo líp, takže jsem se mohla zúčastnit kroměřížské žranice a ochutnávat jednu dobrotu za druhou. Zcela nejluxusnější byly výtvory od Vykyna a Jarynův kotlíkový guláš. A kromě cpaní se a vykecávání jsme i běhali. Tomík opět stavěl dokonalé zajímavé běhavé parkury a opět nešetřil vtípkama.
Smajlíček běhal velmi hezky a vysílačky, přetáčení a přeběhy ob překážky si užíval. Občas jsem mu něco pokazila, ale na jeho radosti z běhání to nebralo. Krásně také vypracovával zónečky a to dokonce i samostatně sbíhaná áčka. Prvě v životě jsme také trénovali stůl, neb Tomík dovalil svůj elektronický, a i ten šel panu Parsonovi luxusně. Prostě spokojenost na obou stranách.
Přešťasný byl i Kimíček, střídal chrápání v boudičce a mazlení se všemi přítomnými. Celá akce se prostě dokonale vydařila a my si přejeme více takových!




MISTROVSTVÍ REPUBLIKY MLÁDEŽE, ANEB TOŽ JSME TEDA MISTŘI HNED DVAKRÁT
V pátek odjezd do Prahy, ubytování s našima v příjemném hotýlku, vyvenčení pejsků a těšení na víkend 17.-18.9.2011, tedy na malou republiku. V sobotu ráno jsem se pozdravila se všemi známými, a že jich na juniorských akcích potkávám přemnoho, a stěhovala jsem se do stanu ke Kačce. Vymyšlení názvu družstva, nakonec se ujalo Tricat od Grygarovic a moje Hello Kitty bylo zamítnuto, i když to je přece taky trochu jak Kačka :) Složením jsme totiž byli já a Smajlík, Kačka Pechová a kavalír Nesquik, Kačka Chalušová a PRTka Gléďa a Kačka Novotná a JRT Miška.
Běhat se začala hra. Dostali jsme časový limit na naprohlížení libovolné trati a my šli se Smájou všecko nebo nic. A k tomu všeckýmu nám chyběla asi čtvrtvteřina :)
Dále jsme běžkali open družstev. Holky se snažily a i s naším přičiněním jsme měli na kontě tři čisté běhy se slušnými časy a úžasné 1.místo! Smajlík byl v individuální výsledovce celkově také zlatý, postupovka krásná, spokojenost.
Odpoledne jsme se postavili na start jumpingu jednotlivců. Smajlík proběhl parkurem bez větších zaváhání a umístili jsme se na příčce nejprvnější!
Po sobotě tedy skvělá startovní pozice na neděli. Večer jsme šli na večeři a potkali jsme slovinského rozhodčího Sašo Novak. Taťka ho pozval, aby si k nám přisedl, takže jsme docela pokecali. Českoruskoanglický rozhovor o tom, kde všude už na světě pískal, kdo máme jaké psy, a přemlouvání, aby zítra postavil něco těžšího, sranda byla :)
V neděli jsme prvně odběhali jumping družstev. Strašně mě baví startovat final z dobré pozice a já s panem parsonem jsme si užili pořadí úplně poslední. Dopadlo to dobře, opět jsme měli tři čisté běhy, i když o vteřinku jsme byli v tomto běhu na 2.místě, přičemž Smajlík byl opět za jednotlivce vítěz. Po sečtení výsledků však bylo jasné, že v součtech se nám podařilo získat titul MISTRŮ REPUBLIKY V DRUŽSTVECH!! Moc vám holky spoludružstevnice děkujem, byly jste úžasné!
A start z prvního místa jsme si dokonale užili i v openu jednotlivců. Atmosféra letos sice nic moc a kolem parkuru tleskala jen malá část lidí (a to mě vážně mrzí), ovšem opět urdžel Smajlíček čisté konto a nejlepší čas a i tento běh vyhrál. A stal se tedy MISTREM REPUBLIKY SMALL JUNIORŮ!!
A vyhlašování. Asi jediná stinná stránka skutečnosti, že jsme vlastně vyhráli v podstatě všecko, co jsme běželi, neb pan parson nesnáší tlačenice a vždy chce při nich všecky sníst. Ale to už asi lepší nebude.
Protentokrát jsem byla s našimi výkony i výsledky spokojená, domů jsme vezli krásné veliké poháry a kokardy a kromě krmiva i několik nesmyslů od ProPlanu, nicméně ty mi dělají radost :) A je fajn, že eště nějaký ten rok můžu být juniorem...
>>> VIDEO jumping jednotlivců slow motion, >>> VIDEO agility jednotlivců HD, >>> VIDEO DRUŽSTVA






MISTROVSTVÍ REPUBLIKY, ANEB SMŮLA SE NÁM LEPILA NA PATY
Tož jsme se tedy dvážili vyrazit na MČR do Žamberka. Odjížděli jsme již v pátek 9.9.2011 a brali jsme s sebou Nesovou s Nesquikem. Na místě jsme postavili stan a večer jsme zaběhli C.A.C.I.Ag. Přestože Smílek docela makal, na kladině mě vrcholně vytočil, jelikož si zastavil jednou tlapkou na zóně a čuměl jak péro, a tak jsem tam chlapečka nechala dosti dlouho vydusit. A toto vydušení nás stálo časovou ztrátu, která nás dělila od titulu, jsme tedy jen stříbrní res.C.A.C.I.Ag, což je i tak docela slušné na to, že jsem si tam původně šla zatrénovat.
V sobotu jsme se šťastně shledali s našim družstvem Mladá krev, jež se skládalo z mé a mého maličkostí, Kačky Pechové s kavalírem Nesquikem, Kačky Chalušové a PRTkou Gléďou a Elišky Richterové s šeltií Celinkou. Hned v úvodu holkám děkuji, že s námi do družstva šly, a že podaly takové výkony, jaké podaly, i když mají na víc :)
Ráno jsme zaběhli jumping jednotlivců. Krásný běhavý parkur s jakousi tou myšlenkou se nám docela vydařil, i když ten oblouk před látkou parsonovi neodpustím, natož pak tu laťku, kterou skosil, když se ze všech sil snažil těsně obtočit kolem bočnice. Tato malá chybička ho totiž stála hodně, jelikož zaběhl parkur v úplně nejlepším čase!!! Místo devětadvacáté, avšak radost veliká, na časy já jsem víc než úchylná :)
A pokračovali jsme openem družstev, opět krásnou zajímavou tratí. Když jsem však viděla dis a množství trestných bodů od děvčic, které běžely před námi, běželi jsme se Smajlenkou na krásu. To se nám však vymstilo v náběhu do slalomu a potom Smajlík jumpnul zónu na áčku. A k našemu překvapení jsme i s tímto šíleným počtem trestných bodů doběhli na 6.místě :)
V neděli jsme pro změnu začínali jumpingem družstev. Naňahňaný parkur mě nijak neoslovil a Smajlena se neobtěžoval zvedat zadek a zbořil dvoják. Co to s ním bylo, když běžně vůbec neshazuje, netuším. Aj holkám se občas něco nepovedlo, takže jsme byli na 10.místě. A v součtu na 6.místě.
V openu jednotlivců se na Smajlíkovi začala projevovat únava a neobtěžoval se s poslední tyčkou slalomu, následně se pak tvářil, že slalom nikdy neviděl a neslyšel a disknul se.
I tento víkend považuji za zdařilý, přestože skákat Smajlík umí velmi dobře a slalomy má taky docela zmáknuté, prostě jsme měli smůlu. S Nesovou jsme se docela nasmály, ale jí teda nezapomenu to noční žraní Nutely a podobných tučných pokrmů, když jsem se zrovna přemlouvala k držení diety do tanečních :) Smajlíček Nesíčka ve stanu trochu řešil, ale zvládl to docela v pohodě. A závěrem Kačce moc děkuji za úžasná videa, která natočila a utvořila!
>>> VIDEO JEDNOTLIVCI, >>> VIDEO DRUŽSTVA




AGILITY CUP MĚSTA KROMĚŘÍŽE, ANEB TENTO ZÁVOD SI BUDU PAMTOVAT DLOUHO
Dne 3.9.2011 jsme my zelení Agility Kroměříž pořádali již třetí ročík oficiálního závodu. Areál opět luxusní pionýrka, rozhodčí opět nejluxusnější Tomík Glabazňa se svými nejluxusnějšími parkury, nachystány opět luxusní ceny a krásné velké poháry. A letos jako bonus i luxusní počasí, sluníčko se na nás smálo a já mohla běhat bosky a pochopitelně v sukni, jak jinak v Kroměříži. A chvíli byl v sukýnce i Tomík :)
Ráno jsme začali jumpingem. Zpočátku se parson snažil a velký error nastal po látce, kdy mě jakási fyzikální síla vynesla poněkud jinam, než jsem měla v plánu. No a pak už všecko docela OK, ale nic by se Smajlkovi nestalo, kdyby sebou trošku pohl. Takto doběhl ostuda ostudná o nějakou tu setinku pro stříbrnou pozici.
Následovala zkouška, na první pohled zapeklitá, ovšem nic těžkého na place nestálo. Nesedl nám však tento parkur zcela maximálně. V úvodu mě velmi potěšila jakási takási německá otočka, kterou jsem zkoušela improvizovat, neb jsme ji jaksi eště nestihli natrénovat, ale zafungovala výborně. Pak krásná hojda, malé neporozumnění a více méně v poklidu jsme doběhli až do cíle. A se dvěma hraničně seběhnutými áčky, ale byla obě :) Nu a doběhli jsme na místě prvním.
Na závěr jsme si zaběžkali pěkný open. Já i má drahá bílá polovička jsme si jej pořádně užili a také jsme tento běh vyhráli.
Vyhlašování jsme si docela užili, vyhráli jsme hromadu úžasných věcí a Tomík se mi při gratulování smál, že nechápe, jak jsme mohli zaběhnout všecko čistě :) Konkrétně s Tomíkem jsme se však za celý den nasmáli naprosto maximálně. Pomalu se učím přebíjet jeho vtipy vtipnějšími vtipy a neskutečně mě to baví. Celkově byl letošní agicup ze všech hledisek velmi vydařený závod, všecko a všeci šlapali přesně podle plánu, všude pohodová atmosféra, myslím, že nejen já budu na tento závěr léta dlouho vzpomínat...
>>> VIDEO




NEJEN VŠECHNY ZÁVODY A VÝCVIKY JSOU I LETOS ZAZNAMENÁNY V PRÁZDNINOVÉM ČLÁNKU!


VÍKEND VŮDCŮ SMEČKY, ANEB UŽ JSEM ZAŽILA O HODNĚ LÉPE VYUŽIVÉ VÍKENDY
Velmi aktivně jsme se s Jančou přihásily na víkend vůdců smečky do Heroltic do Školy pracovní a zábavné kynologie Pavla Bradáče s domněním, že nám tam třeba někdo řekne, co tedy dělat, když si naši miláčkové myslí, že jim všechno patří a všemu velí. Už ve čtvrtek 23.6.2011 jsme se tedy sešly na místě, já brala oba hafáky, Janča nápodobně. Ještě nutno dodat, jaký skvělý má naše navigace smysl pro humor. Dle souřadnic nás sice dovezla na místo, ale jaksi pozapomněla, že přes potok se bez mostu těžko dostaneme a nestačí nám, že se na kemp budeme dívat :)
Co říct k samotnému pobytu? Jídlo dobrý, počasí pěkný, zázemí fajn, účastníci kurzu více méně óká, Smajlík si občas dělal nároky na chatku a štěněcí Fairy tam toleroval velmi nerad, v každé volné chvíli jsme s Jančou trénovaly házení frisbee bez psů, vlastně ještěže jsem tam tu Janču měla...
Z výcvikových bloků jsme chodily pravidelně v polospánku, protože se asi nepočítalo s tím, že já mám se psem už vážně hodně namakáno, techniku chválení mám v malíčku (techniku trestání již ne tolik, ale rozhodně ji nehodlám studovat pilněji), dokonce umím naučit psa povel sedni a s přivoláním nemáme problémy prakticky vůbec. Parčíčky, kde se psi míjeli ze všech směrů z blízkosti několika centimetrů, mi nesedly, protože Smajlík musí mít vše pod kontrolou a to, že ho táhnu na vodítku a za prdelí se mu melou psi, ho tak akortát dostává do psycha. Ani dlouhé přednášky nás nijak nezaujaly, protože ať to už zní jakkoliv, nedozvěděly jsme se tam nic nového. Jednak jsme už jednu přednášku s Pavlem Bradáčem absolvovali, a jednak se tam probíraly věci, které my víme a používáme automaticky. Teda dozvěděla jsem se, že je Kimík nebezpečný dominatní teriér... Moje nekonfliktní podřízené flegmatické zvířátko, které nic neřeší a pravidelně nahazuje pohledy „mouchy sežerte si mě“. Je strašně jednoduché říct o psovi, že je dominantní, nicméně Kimík to teda rozhodně není.
To u Smajleny bych si tím nebyla až tak jistá, všechno tam ošéfoval hned první den. Přes areál tedy pochodoval s náhubkem, nicméně vždycky potkal psa a buď ho odpálkoval pohledem, postojem, nebo přidal i zavrčení, první malé náznaky hrubějšího podřizování psů se objevily až v sobotu odpoledne, ale tam už taky trochu hrála roli únava a to, že už se Smajlíček skvěle zabydlel a vše pojal za své. Právě v sobotu večer si pak Smája vyhlídl ročního belgičáka a pořád dokola ho nakrýval. Ten mezitím nakrýval někoho jiného, prostě kluci a hormony, ovšem na Smajlečka to nikdo nezkusil. Pak už se tam ale začalo motat moc psů, po některých pan parson cvakal a vyvolal bitku, kterou schytal chudák Kimík, protože se připletl do cesty ovčounovi a řádně dostal košíkem, chudě moje malé. A Smajlík byl zase vysmátý a šel machrovat dál.
Co mě strašně překvapilo, že Smajlíkovu namachrovanost nikdo neřešil a všichni mi tvrdili, že je to plemenem. Nikdo mi taky neřekl, jestli ho mám nechávat, či za něco trestat, jediná rada zněla, ať mu nasadím náhubek. Je pravda, že Smílek se jevil jako docela nekonfliktní, bez problému se snášel se štěňaty (o kterých jsem si dosud myslela, že je nemá rád, i když poslední dobou mu vůbec nevadí), nebál se socializačních zvůků, lidí, jízdy na čtyřkolce, různých překážek... Ovšem náš hlavní problém, kvůli kterému jsme přijeli, s námi prostě nikdo neřešil.
Přesto jsem se s Jančou snažily si pobyt zpříjemňovat dlouhými procházkami po krásném okolí, přežíráním třešní, na které jsme si chodily, pejskové se pravidelně koupali a blbli na loukách, někteří experti se přežírali třešní s námi :) S diskem už umím docela dost triků a hody mi pomalu začínají jít, i Janča udělala velký pokrok.
A alespoň jsem si ujasnila, že mi opravdu nevadí, že se mnou moji psi manipulují, a že si se psem hraju, když si chce hrát. A proč ne? On si se mnou taky bude hrát, až já budu chtít. A taky vím že tisíckrát milejší mi je, když ostatní psi cvičí a Smajlík při pohledu na ně vříská, než kdyby ležel a bylo mu jedno, co se na place děje. Rozhodně taky nehodlám psy odnaučovat tahání na vodítku, jednak je stejně vodím na volno nebo na flexinách, a jednak se mi líbí, že z nich vyřazuje život a temperament a nejdou jen otupěle vedle mě. Mám prostě jiné životní priority a moje představa je jná, než být psovi neustále autoritou a nekompromisním vůdcem. Mí psi jsou moji kamarádi, v podstatě mé děti, toto nechci měnit, i kdyby to mělo být špatně... Zatím mi to vychází, u Smajlíčka víc, ten byl k tomu veden od samého počátku a teď jsem jeho středobod vesmíru, Kimík je víc sám pro sebe, ale to nic nemění na tom, jak je krásné se v noci probudit a být vytlačován z postele dvěma malými miláčky, kteří zaberou neuvěřitelně moc místa :)

INTERNATIONAL ALL BREEDS CUP, ANEB ČÍM VĚTŠÍ ZÁVOD - TÍM VĚTŠÍ ÚSPĚCH
Na Chvalnově s nás vyhlídl Tonda Grygar jako výborný pořadatelský tým, a pozval nás Agility Kroměříž jako pomoc 17.-19.6.2011 na Mezinárodní Pohár Plemen do Skochovic u Prahy. Já se Smajlenkou a Radanka s Kessí jsme i startovali.
Už ve čtvrtek večer jsme se dopravili do Kojetína k Vykydalům, nabalili jsme auto neskuečnou hromadou věcí a přikrili osmáky, aby o nich Smajlík nevěděl. I tak o nich samozřejmě věděl, noc byla veselá, rozkousal Radce jakousi stavebnici a dělal všechno pro to, aby toho moc nenaspal. Dále ho mírně vyčerpávala dlouhá cesta a horké počasí a také fakt, že nesnídal. Nicméně zúčastnili jsme se tréninku, proběhli si pár rovinek, zónečky a rychle zavřít.
Závodů se zúčastnilo ke 250 psů z dvanácti zemí a pískali Silvia Varga (H), Alice Glöcknerová (CZ), Sašo Novak (SLO) a Tonda Grygar (CZ), kterým jsme byli k ruce na parkuru č. 2. Vedoucí parkuru byl Jarda a zodpovědně nám rozděloval funkce, šlo mu to celý víkend moc hezky. Úžasné překvápko byl taky Tomík, který velkou část závodů seděl u mikrofonu a hlásil, kdo má jít na start. A u toho neřestával chrlit vtipné poznámky a narážky, zasmáli jsme se dosti :)
A teď naše výkony. Začali jsme jumpingem dvojic, který jsme totálně pokazili a vysloužili jsme si chybu na slalomu a na dálce, odmítačku na poslední překážce a 57.místo. Naše dvojice Zuzka Pacáková s PRTkou Kissing Katty z Jeřeně doěhla druhá, tedy super, započítával se vždy lepší výsledek dvojice. A již za tmy jsme nastoupili na open družstev, který jsme diskli, trochu jsme se se Smájou nedohodli. A rychle spát.
Noc byla veselá, lilo jak z konve a my netechnické ženské jsme udělaly zásadní chybu při stavění stanu a krutě nám nateklo do věcí. Ale i to jsme nakonec nějak zvládli...
V sobotu ráno se v jumpingu plemen, tedy jednotlivů, podařilo Smajlíkovi skočit do laťky, což ho pochopitelně trochu zbrzdilo, ale i tak měl naprosto luxusní skvělý čas a 21.místo. Dále jsme běželi jumping družstev, kde jsem se rozhodla otočit Smajlíka po slalomu od sebe a vyslat ho ob na dálku, nicméně mi nedošlo, že to pak v kruhu už dávno vpřed nebylo, takže DIplomovaný Specialista :) Ovšem radost mi Smíleček udělal v agility dvojic. Podařilo se nám čistě rychle ocitnout v cíli s 5.místem! Což je z cécéá devadesáti startujících a třiceti čistě dobíhajících velmi pěkný výsledek. No a nakonec jsme běželi štafetu dvojic, do které jsme se probojovali. Jelikož Ketyna hárala, běžel Smája první část, která nám tak úplně nesedla a podařilo se nám špatně naběhnout do slalomu a odskočit kladinu, pustila jsem parsona stašně brzo. Čas jsme měli perfektní a to i s tou odmítačkou, avšak nakonec 8.místo. Večer potom raut, tombola, pokec.
V neděli jsme se vyspinkali do růžova, i když mě v noci nesmírně rozčiloval krtek, který si zrovna podemnou hrabal cestičku. Běhy jsme začali zkouškou, kde nás v estrojkách startovalo přes třicet. A my jsme při ruční (!!!) časomíře doběhli na čtvrtém místě, kdy nás od prvního místa dělilo pouhých 60 setin! Další krásný výsledek, ale toto zamrzí. Ovšem bojovali jsme dál, až jsme se v agility jednotlivců čistým plynulým během probojovali na neuvěřitelné 3.místo! A tím jsme si zajistili kvalifikaci do odpoledního finále plemen.
Smajlík byl celé závody nabitý energií, ale v neděli odpoledne to zalomil a já ho vytáhla ze snů venčit před fiálovým během. Chvíli se na mě díval, jestli si nedělám srandu, že už toho snad odběhal dost, ale když jsem mu slíbila, že to je poslední a tloukla mu do hlavy, aby se fakt snažil, hecl se. Ovšem na startu zase seděl jaksi usínavě. Jenže jak jsem ho vypustila, nabral druhý dech a valil. Pamatuji si jen úryvky, nejvíc asi to, jak jsem dělala francku po slalomu, vůbec jsem nevěděla, co tam Smája dělá a všichni kolem tleskali a fandili. Taky rozlišovačka áčko tunel byla pro mě infarktová situace a co teprve ta drápková zóna na áčku. Ale pak už nic nevím, akorát to, že jsem se snažila naplno narvat i konec a po doběhu se ozvalo, že jdeme do vedení. To mi bylo ale ještě jedno, šla jsem Smajilečka řádně pochválit a vychodit. Vraceli jsme se zrovna s doběhem posledního závodníka a najednou to bylo tady. „Hvězda z Kroměříže“ (říkal Tomík) tento běh vyhrála!!!!! Byl to úžasný, skvělý a nádherný pocit! Přišlo mi pogratulovat hrozně moc lidí, dokonce Tonda Grygar, který se se mnou pak i fotil :) Byla jsem šťastná, že jsme Češi a že jsme jako Češí stáli na bedně před Ruskou a Lotyškou. Prostě úžasné, pořád mi nedocházelo, že můj parson a já jsme něco takového dokázali, nešlo mi to pochopit... Ale bylo to hezké :) I postupovka 4.99 byla symbolicky pěkná.
Fakt hezká třešnička na dortu tohoto víkendu... Úžasné bylo také to, jak nás nejen Tonda chválil, jak úžasně makáme, že jsme fakt sehraný tým. Prostě Agility Kroměříž, zvládnem všecko :) I přehodit start a cíl na elektronické časomíře a odběhat celé finále národů small na ruční stopování :)) Krásný výlet, i když dosti náročný pro všechny zúčastněné, bylo to prostě moc fajn!
>>> VIDEO




OPĚT PŘEDVÁDĚČKY PRO DRUŽINU, ANEB KIMÍK OPĚT NEZKLAMAL
Ve čtvrtek 16.6.2011 Smajlenka odpočíval před velkým víkende a Kimíček se se mnou vydal na cvčák na předváděčky pro děcka, opět místo školy :)) Jako obvykle jsme zaběhli jednoduchý parkurek a nechaly milé dětičky, aby skákali přes překážky a vymetali nám tunely, případně aby nám řádně vyšťavily pejsáčky nekonečným opakovaním skočka tunel skočka. Kimounový ukazoval taky nějaké ty triky a několik kilometrů nachodil kolem cvičáku a za ním zástup děcek, které ho chtěly „venčit“. Bylo horko, psi toho měli tak akorát dost, ale hlavně, že jsme měli všichni na tváři namalovanou tlapku :)
>>> FOTKY



PARSON CUP, ANEB VŠUDE SAMÝ PARSON
Konečně je tu po roce Parson cup, datum 4.6.2011 a místo konání opět krásné Mariánské údolí v Brně. Nejvíc jsem se těšila na setkání se známými tvářemi a se Smajlíkovým příbuzenstvem. Mezi čtyřiceti přihlášenými prtíky se Paleuráci rozhodně neztratili. Velmi početně byl zastoupen náš íčkový vrh, tedy Smája, Iginka, Lasík a Tessie. A všichni od doby, kdy jsem je viděla naposledy, dospěli a vyrostli do krásy, což mě velmi těší. Dále pak tu byli háčkoví Oskar, Herkules a Princezna a jéčková Jasmína a Elvis. A s potěšením mohu konstatovat, že v coursingu, který byl hlavní náplní celé akce, se všeci „naši“ prosadili.
Závod to byl takový neoficiální, čemuž odpovídalo i hodnocení. V prvním běhu běžel Smajlík s Bublinou. Byl to nádherný běh, kdy se psíci střídali ve vedení, naháněli střapec a celou dobu makali naplno, alespoň Smajlík, který nakonec doběhl první do cíle a nekompromisně sbalil střapec a šel si ho přivlastnit doprostřed louky a já ho jak na potvoru nemohla s jeho úlovkem odchytit :)
Ve druhém běhu se Smajlenova sparingpartnerka sbalila hned na začátku, tak si dal tedy chapeček běh sólo. Makal opět velmi hezky akorát asi v půlce zakopl o kladku a kotrmelec ho vyhodil z tempa, nicméně se posbíral, poohlédl se po střapci a zbytek již opět óká a pěkný.
Za oba běhy dostal Smílek po devadesáti bodech, což moc dobře nechápu, ale je mi to docela jedno. V celkovém hodnocení jsme byli tuším osmí, nicméně běhal Smajlík opravdu dost dobře a to je pro můj dobrý pocit nejdůležitější.
Ve volných chvílích jsem během dne stihla prohodit pár vět s většinou známých, šli jsme také jakýsi orientační pochod, při kterém si Smajlík a Elvis skvěle zaplavali. Nakonec jsme se zúčastnili soutěže v aportování různých předmětů, Smajlík to zabalil ve chvíli, kdy jsem mu hodila rohlík a on si myslel, že ho budu nutit jej sežrat. Byl už dost unavený a to nejen z aktivit, ale i z tropického počasí, a začínal být protivný, tak jsme se rozloučili a odjeli domů.



PŘEDVÁDĚČKY AGI PRO DRUŽINU, ANEB DÍTKA A PSÍKOVÉ
Další akcí byla akce předváděcí, tentokráté pro děti z družiny ZŠ Zámoraví. Tak jsem si plánovala, jak tedy v pátek 3.6.2011 nepůjdu do školy, jako vždy, když jsou předváděčky. Až jsme měli upravený rozvrh kvůli maturitám a šli jsme do školy jen na hodinu, a to napsat dějepis, který jsem si toto pololetí krutě pokazila a každá dobrá známka se mi tedy hodila. I tak jsem však stihla čas i s oběma hafáky dojít na cvičák, postavit své umělecké dílo (na místě z hlavy improvizovaný parkur s využitím co nejvíce druhů překážek, které děti uvidí z co nejlepších úhlů a co nejblíž :) a chlapce uvázat, jelikož nám pro změnu hárala Arijanka.
Nejprve jsme tedy všichni zaběhli onen parkůrek, Kimíček byl zapůjčen Jarynovi, který bude mít již brzy psíka svého (alespoň v to všichni doufáme) a musí se začít učit. A Kimánek byl rád, že tam někdo šaškuje s mističkou a běžel velmi krásně, jsou to kluci šikovní... Zato Smajlíček stihl na jednoduchém parkuru vymyslet tolik hovadin, co by mě ani nenapadlo, že vymyslí :)) Sice jsme alespoň pobavili publikum, avšak nezlobte se na mě pane parson, ale rovinku už jste někdy v životě určitě viděl...
Po odběhání následovalo rozskupinkování dítek, které si, jako vždy, vyzkoušely pohyb přes překážky, vedení psa na jednoduché sekvenci, omrkli Martu s pudlíky a jejich triky a na tvář jim byla nakreslena psí ťapka. Smajlíček a Kimíček sloužili jako hladící objekty, zatímco já jsem fotila, a dále pak všem ukázali spoustu triků, které si s nimi pochopitelně každý chtěl vyzkoušet. Zaběhli si také nějakou tu sekvenci s dětmi a ke všemu přistupovali zodpovědně a snažili se.
>>> FOTKY



GRILOVAČKA NA CVIČÁKU, ANEB JSME VÁŽNĚ SKVĚLÁ PARTA
Tohle snad nejde ani popsat, to se musí zažít :) Původně slavili Šárka a Jarda narozeniny s tím, že se 29.5.2011 udělá na cvičáku grilovačka. Nicméně se to všechno zvrhlo a nakonec jsem byla největším oslavencem já, alespoň jsem dostala ten nejkrásnější dárek. Agiliťáci moji nejmilejší, konkrétně Roman, mi nechali upéct agilitní dort s překážkami, s Kimíkem, se Smajlíkem i s mým budoucím maliňákem (nebo to byl ten jagteriér? to se ještě neví :). Za toto překvápko ještě jednou moc děkuju!!
No a co dál? Prostě jsme grilovali, jedli, pili, povídali si o všem možném i nemožném a řádně jsme si i zaspívali s Jardou a jeho harmonikou. Také jsme poslouchali naši novou travičku, jak si pěkně chrochtá, a jak se těší, až po ní budeme běhat :) Byla to skvělá akce, výborná, brzy bude opáčko...
>>> FOTKY



ZKOUŠKY ZZO, ANEB JORKŠÍR VERSUS DÉŠŤ
Mno, prostě jsem se rozhodla, že pojedeme na zkoušky, a tak jsme se přihlásili 28.5.2011 do Přerova na ZZO. S oběma chlapečky :) Trénovati jsme začali zhruba dva měsíce předem, avšak při našem množství aktivit jsme se k nějaké poslušnosti dostali asi tak jednou za týden. A to ještě tak prapodivně a motivačně. S Kimíčkem jsem vždycky cvičila pět minut a dost, jen abych ho neznudila, stejně už dávno všechno uměl. A Smajlíček mě natolik fascinoval svou snaživostí, že jsem vždy po pěti krocích u nohy házela balónek, to za ten jeho krásný výraz. A v tomto duchu jsem tři dny před zkouškama zjistila, že jsem například nikdy nedělala třeba aport nebo volno s přivoláním vcelku, ale vždy jen po částech a motivačně. A to nemluvím o tom, že na dlouhodobém odložení jsem Smajleně ani omylem nevěřila, jeho nervy nejsou na tento cvik vyrobené.
No ale co, s Janou a Airem jsme se více či méně pilně připravovaly a Jana mě taky na místo dopravila a hurá do boje. Venku chcalo a chcalo, tráva mokrá, hafíkům pršelo do očí, psovodi promoklí na kost. První jsem se rozhodla nastoupit s Kimíčkem, spoléhala jsem na něj, on je takový spolehlivý miláček, všechny cviky umí, jenže jsem jaksi opomenula počasí. Copak jorkšíři si lehají do mokré trávy? Tak to ani omylem! Kimíček si s výrazem týraného zvířátka i sedal a to jen tak, aby se neřeklo. Začalo se přivoláním, kdy byl Kimík rozhodnutý nikam se zytečně nevzdalovat, přece to zná, stejně ho na zkouškách vždycky přivolávám, tak co by se obtěžoval :) Nakonec jsme se přeci jen dostali na vzdálenost deseti kroků a za přivolání si vysloužili 8 bodů. Ovladatelnost na vodítku v našem případě nebyla nic luxusního, umíme ji líp, leč 9 bodů. Za sedni a lehni si Kimík vysloužil 8 bodů, nevím, kde pan rozhodčí zalehnutí viděl, asi hodně přimhouřil oko, ale víc ze společenského plemene v tomto počasí nedostanu :) A nezklamal Kimáneček ani při odložení za pochodu, opět si prostě nelehnul, 7 bodů. A... ehmmm... moc se stydíme za 4 body za aport, taky ty jsme si nezasloužli ani omylem. Hodila jsem aportík, Kimík nadšeně vyběhl, vzal balónek do pusy a rychle jej vyplivl, jakože fuj, to je mokré. Potom u aportu stál a štěkal na mě. Rozhodčí mi řekl, ať to zkusím ještě jednou, takže jsem v konečném důsledku silou vůle Kimíka přesvědčila k několika slavným krokům s aportem v mordě směrem ke mě a rychle na odložení :) Pochopitelně ani zde se pan jorkšír nepoložil, takže bodů 7. Součet 43/60 bodů, tak toto bylo fakt těsné.
Smajloula mi však udělal radost. Vzhledem k tomu, že na vodítku šel u nohy všeho všudy potřetí v životě a bez balónku v ruce poprvé, byl jeho výkon velmi hezký. Volnečko se nám docela povedlo, stejně tak přivolání, 9 bodíků. Za chůzi u nohy taktéž 9, při obratech na místě jsem Smajlíčkovi přišlápla packu a on se poposunul. Devět jsme dostali i za polohy u nohy, i když mně se zdály bezchybné. No a taktéž jeden bod nám rozhodčí ubral při odložení za pochodu, Smajlík už to bez balónku nemohl vydržet a místo vleže se odložil ve startovací pokloně, potvora :) Vážně umí překvapit, avšak pozor, toto není psané jako poslušnostní poloha, nemohl nám tedy rozhodčí ubrat bodů více :) Následoval aport, takto krásně Smajlík s činkou snad ještě nikdy nepředsedl, nezaznamenala jsem jedinou nepřesnost při provedení celého cviku, avšak dostali jsme opět 9 bodů. A přišlo obávané odložení. Smajlík zalehl a já jsem nějak věděla, že tohle dopadne dobře. Taky že jsem ho několikrát poprosila, aby se ani nehnul, když jsme čekali na povel od rozhodčího k vykonání cviku. Mé přání nakonec vyplnil na 7 bodů, kdy se těsně před ukončením cviku zvednul, když byl našemu parťákovi ve dvojici hozen aport, toto prostě parsona magora aportéra na zemi neudrželo, ale i tak úspěch :) A nakonec pochvala od rozhodčího za velmi pěkný, pozorný a veselý výkon s malými nepřestnostmi a slušných 52/60 bodů.
Zbývaly ještě speciály, které rozodčí kvůli počasí proletěl opravdu velmi rychle, takže se například ve skupince lidí a psů nestihli klukánci ani rozkoukat a něco pokazit, stejně tak jako na úvazu s rušivými elementy či při odvolání od míče, který chlapce oba zaujal a nechali se od něj přivolat krásně. Ve všech cvicích kluci prospěli výborně.
Musím uznat, že v případě Kimíčka jsme měli víc štěstí jak rozumu a rozhodčí velmi přivíral oči, na druhou stranu Smajlík se za své výkony nemusí vůbec stydět. Pan parson tedy prospěl výborně a pan joršír prospěl s odřenýma ušiskama. A teď dám na čas klukům s poslušností pokoj, ale ještě nějaké zkoušky určitě plánujeme.




SOUSTŘEDĚNÍ JUNIORSKÉ REPRE, ANEB PARÁDNÍ VÍKEND
Do Opavy za Marťou Wassebauerovou jsme jeli 21.-22.5.2011 na soustředění juniorské reprezentace. Taťka mě na místo přivezl už v pátek a celé dvě hodiny jsme stavěli můj nový stan. Pravda, stavěli jsme ho všeho všudy půl hodiny, ale třikrát tak dlouho jsme se snažili přijít na způsob, jakým se taková konstrukce dává dohromady :) Potom jsme zašli ještě do nedaleké restaurace na večeři, seděli jsme na zahrádce s výhledem na tenisové kurty a nutno dodat, že míček lítající z jedné srany kurtu na druhou Smajloulu nesmírně rozčiloval. Večer pak přijeli někteří další účastíci, takže bylo veselo.
V sobotu bylo krásně, sluníčko hřálo a na soustředění začala být příjemná atmosféra. Dopoledne jsme trénovali, více méně úspěšně jsme se dostávali přes lehčí či těžší nástrahy tratě, zasekli jsme se akorát u zdi, kterou Smajlík z nepochopitelných důvodů flákal a bořil. Kolem poledne jsme docela zmokli, potom se ale vyčasilo, zaběhli jsme další parkur a večer byla malá soutěž družstev. Mezitím jsme během dne hráli různé hry, které byly opravdu velmi fajn a zajímavé, avšak nic nemělo na večerní ultimate. Hrali jsme strašně dlouho, neskutečně jsme se u toho vyřídili a byla jsem mile překvapená, že téměř všichni včetně mě jsme s diskem uměli zacházet, já osobně jsem netušila, kolik lidí hraje se psem frisbee a už vůbec ne, že jsem se naučila házet tak dobře. Toto byl nejlepší ultimate, jaký jsem dosud hrála.
V neděli jsme opět trénovali, soutěžili, hráli hry a vyplňovali dotazníky od Psích sportů (ježišmarja to bude trapas :). Smajlík mi opět dělal radost a domů jsme odjížděli s milým pocitem, že jsme si dobře zaběhali a blíž poznali spoustu skvělých lidí, kteří se letos kvalifikovali. Už se na všechny moc těšíme!

ZLECHOVSKÉ DVOJZKOUŠKY, ANEB PONĚKUD NÁM SEDLY PARKURY
Na dvojzkoušky do Zlechova 14.5.2011 jsme jako trojky měli přijet až po poledni, nicméně já jsem si své mladé jedničkové naděje nemohla nechat ujít, a tak mě ráno na chatě v Roštíně vyzvedával Roman s Neldou a Smajleček našim rozplynul představu o nějakém spánku, neb jako obvykle vřískal, vyl a dával rázně najevo, že my patříme k sobě a já bez něj nikam odjíždět nesmím :) Ještěže ty mé mladé naděje podaly tak pěkné výkony a na bedně se to zase zelenalo Kroměříží, jinak by měly ještě dlouho na talíři, že k vůli nim celá rodina nespala...
Kluky mi naši přivezli po druhé hodině, běhal pochopitelně jen Smajlíček. Mimořádně poctivě jsem mu naprohlížela první zkoušku, stavěla Lenka Pánková a ta nás prostě baví :) Všechno šlo dobře, hned na začátku opět řekněme prasárnička a dva krásné spiníky po sobě, nicméně ta má obluda se na mě už vážně nedívá, on prostě ví, kam má běžet a téměř vždy se trefí na milimetr bez obloučku :) Pěkně dal Smajlenka kladinku a ten jediný kousek rovinky, který se v běhu vyskytl... No a pak jsem jaksi podcenila slalom, jenž však Smílek dobře umí, a úplně stejná odmítačka jako předchozí týden. A tatínek za páskou hypnotizující náš běh a věřící, že náš malý šampión vyhraje, mi nedovolil vrátit Smajlenu do tunelu a potrénovat za cenu disku. Taťkovi spadl kámen ze srdce, moje zbytečné diskvalifikace nesnáší :) A my jsme i tak doběhli na výbornou pro 1.místo, i když čas bych si představovala malinko lepší.
Další zkouška se mi též velmi líbila. Opět samá motanice a samý spin. A tak dlouho jsme s milou Nesovou konzultovaly vedení po áčku, až parson překvapil, v rychlosti a s krásnými kroky doletěl až na zónu a já jsem byla v řiti :) Následujících několik překážek byla jedna velká improvizace, ještěže se občas zblázním a hodím na tréninku nějaký ten přeběh, jinak bychom se nevymotali. Ale tož co, aj tak slušný čas, čistý běh, místečko opět první... A taťka byl spokojen. Ještě spokojenější pak byl, když nám zlatá příčka patřila i v součtech a následně i vyhlášení za nejlepšího psa A3. A my si můžeme říct, že víc už toho vážně vyhrát nešlo...



JEDEN OBYČEJNÝ A ZÁROVEŇ NEOBYČEJNÝ VÍKEND
Zážitky ve společnosti bezvadných lidí ZDE!

PŘEDVÁDĚČKY PRO GYMNÁZIUM, ANEB TRAPAS PŘED VŠEMI SPOLUŽÁKY
Češtinářka mě poprosila, no, spíše mi oznámila, že slíbila zástupci, že na příjmačky zmizí sekundy ze školy, tož jsem byla navrhnuta a postavena před hotovou věc, tedy že ve čtvrtek 28.4.2011 budou u nás na cvičáku předváděčky agility pro gymnázium. Naše třída pochopitelně využila situace, jak se ulít ze školy, a tak bylo na cvičáku v konečném důsledku přes deset psovodů, patnáct psů a devadesát diváků.
Bylo mírně popršeno, proto jsem zvolila spíše jednoduché parkury, podmínek trati však bylo hodně, takže ideální sekvencičky to rozhodně nebyly.
Začalo se běhat, Kimíčka jsem vyloučila okamžitě, jelikož běhal po cvičáku asi hodinu za háravou Jackie a nožička ho již bolela. Smajlíka jsem vyloučila hned následně, kdy nebyl v žádném případě schopný koncentrace na motivaci, jaksi jsem se zapomněla a nechala jsem jeho přepravku celou dobu hned vedle zmíněné háravky, a milý parson byl na přírodu moc krátký. Měl chudák psycho, strašně moc chtěl utéct za Jackinkou, ale strašně moc mě taky nechtěl zklamat, avšak bez motivace neběhám, takže jsme to vzdali. Ostatní však běhali moc hezky a ještě jednou děkuji za tak hojnou účast!
Další část spočívala v rozdělení dítek a mládežníků na skupinky, které se točily po cvičáku na stanovištích, kde měly možnost si vyzkoušet na jednoduché sekvenci zaběhnout agi s půjčeným psiskem, jinde jim pak Marta a pudlíčci předváděli různé triky.
Naprostá většina zúčastněných byla spokojená, já jsem naštěsí neměla čas depčit nad mým parsonem s depresí, takže taky OK :) Nejvtipnější částí dne se stal bezkonkurečně spolužákův mops Maxík, přesvědčil nás o tom, že agility zřejmě nebude sport pro každého psa a my jsme se při tom řádně nasmáli :)

KVALIFIKAČNÍ ZÁVODY NA EUROPEAN OPEN JUNIOR, ANEB JEDEME DO HOLANDSKA
Již ve Chvalnově mi nebylo dobře při pomyšlení na víkend 23.-24.4.2011. Prostě jsem věděla, že jak nezaběhnem, bude to špatný, a čekala jsem, co se nám na takto důležitých závodech pokazí. Přihlásili jsme se totiž do Prahy na kvalifikační závody pro reprezentaci mládeže na European Open Junior :)
Ve čtvrtek před kvaldama se Smajlík probudil a nemohl otevřít oko, jak ho měl napuchlé, ve středu zřejmě chytil od své kamarádky již vyléčený zánět. Nu což, okamžitě jsme nasadili antibiotika a každé tři hodiny Smílečkovi oči prokapávali, v pátek již vypadal úplně ready na agilitění a vyrazili jsme tedy s mamkou a taťkou do naší stověžaté matičky. Ubytovali jsme se, omrkli okolí a šli pejsky pořádně vyvenčit a najít cvičák. Bylo šílené horko, cvičiště jsme hledali asi hodinu, kluci si stihli zaplavat v rybníku za kačenkama a za vydrou a byli spokojení. Večer jsme je nechali odpočívat na pokoji a s klidem odešli na večeři, pěkně máme ty pejsky socializované, vůbec jim to nevadilo :)
No a v sobotu hurá do Kyjí. Velmi mě potěšily známé tváře všude kolem, nejvíc Ťulákovi, kteří nám po celý víkend poskytli svůj stan pro stín hafíčků. Ještě jednou děkujeme! Zúčastnili jsme se úvodní schůze, bylo nám vše sděleno a vysvětleno a začalo se běhat.
První jsme nastoupili na start openu od Zdeňka Spolka. Smajlíček zaběhl docela slušně, na můj vkus se sice táhl jak smrad, první polovinu parkuru vyměřoval kroky na cizích skočkách, potom v rychlosti napral do plechového látkáče a to ho trochu zaskočilo, nicméně pomocí mé otočky prošlápl i obávané áčko, vše zvládl a s čistým kontem, pěkným časem a a vélmi slušnou 4,67 postupovkou běh vyhrál. A mně spadla skála ze srdce, veškerá nervozita mě opustila a víkend jsem si mohla začít pořádně užívat.
Dále pak jsme běželi jumping od Spolka. Smajlíček se již rozběhl pěkněji a i s mým zablouděním a krizovým vedením čistý, nejrychlejší, postupovka 5,19, opět 1.místo!
Následovalo agility od Alice Glöcknerové. Pěkný parkur, těšila jsem se na něj, nicméně jsem stoupla na bočnici druhé skočky, shodila jsem ji a v domění, že jsme dis, jsem dále běžela jen aby se neřeklo a chtěla jsem si všechno vyzkoušet. Vysílání do slalomu na několik metrů ob kladinu se nám, pravda, trochu nepovedlo, ale věřím tomu, že kdybych byla v pohybu a nestála jak spící panna, silou vůle bychom to dotáhli. Takže odmítačka plus jumpnuté áčko a nepěkné 8.místo.
No a závěrem dne se běžela sekvence od Alice, takový kratší parkur s těžkými prvky, jako křížení z kladiny, složitý náběh do slalomu, stahovačka po dvojáku, těžší točení, elektronický stůl. Smajlík vše s přehledem zvládl, krom stolu, tam jsme mírně zaváhali, avšak ustáli jsme to a čistí jsme získali opět 1.místo! A pro nás krásná zpráva, že součet bodů je pro nás startování v neděli z prvního místa!
Večer jsme vyvenčili, zašli na večeři a kluky nechali odpočívat a v neposlední řadě jsme obvolali celý náš fanclub a oznámili jim tu krásnou zprávu :)
V neděli nám to už tak dobře neběhalo. Ráno jsme diskli open od Glöcknerové, první rozlišovačku tunel kladina Smajlátko zvládl a šel pěkně na kladinku, potom jsem svého tuneláře přecenila, v rychlosti jsem byla nucena ho nechat samotného do tunelu a on si vesele zopáknul kladinku.
Pokračovali jsme jumpingem od Alice. Už to vypadalo, že máme další vítězství v kapse, nicméně jsem dvě překážky před cílem zakopla o vlasní nohu a než jsem se vzpamatovala, posbírala a srovnala nabuzeného teriéra k dokončení parkuru, čas nás neúprosně odsunul na bronzovou příčku.
Abychom si nebyli postupem tak úplně jistí, přestože body ze soboty nás stále držely, udělala jsem v agility od Zdeňka nesmírnou ptákovinu, ani nechci napsat jakou. Smajlíček bleskově superposlušně zareagoval a vysloužili jsme si dvě odmítačky na látce, čímž se pro nás stal běh v podstatě nebodovatelným a bezcenným, takže jsem nechala parsona osudu na áčku a letěl ze zóny jak letadlo. Jedenácté místo, fujky.
No a na sekvenci od Spolka jsem dostala strašně těžký úkol. Stále přemýšlím, jak moc bylo fair play nechat stát Smajlenu na kladině a počítat do tří, prostě jsem věděla, že v rámci solidarity potřebujeme doběhnout jako druzí. Povedlo se, přestože i zde byly velmi těžké prvky a tunel do účka pod áčkem se nám málem stal osudným, ještě z áčka Smajlík pokukoval po tunýlku, a mé svědomí je spokojené, protože jedem do Holandska všichni, kteří jsme jet měli, i s naší vypřemýšlenou sekvencí! My tedy nakonec až z druhého místa, ale to není vůbec podstatné, prostě nás jen na moment opustilo štěstí.
Nakonec malé shrnutí a jako obvykle s nějakými těmi poznatky. Co mi na těchto závodech nesedělo, byly prohlídky. Ve více jak padesáti lidech se pár minut motat mezi překážkami není nic moc a to se hodně odrazilo na našich výkonech ať již z hlediska toho, že mi nešla vymyslet ideální dráha psa, nebo toho, že jsem se celý víkend hrozně motala a nějak mi chyběla orientace v prostoru. Co mě pak v neděli deptalo, byl Smajlenka a jeho čůrání. Dostal se do fáze, kdy je na parkur nahecovaný tak, že nemá před běhěm čas se ani vyvenčit (jídlo a pití jsme vzdali už dávno), a to je špatně. Venčili jsme během dne sice hodně, ale pejskové taky hodně plavali a při vodních radovánkách neskutečné množství vody vypili. Takže se nám stalo, že Smile doběhl parkur a málem se počůral, něco s tím musíme udělat. Už se těším, jak budu teriérovi zhypnotizovanému překážkami donekonečna opakovat, ať se vyčurá, jinak ho na parkur nepustím.
V neděli odpoledne proběhlo ještě focení reprezentantů, vyplňování přihlášek a byly nám sděleny další informace. No a potom jsme už jen odjeli domů, strašně unavení, spálení od sluníčka (počasí bylo celý víkend chvílemi až moc teplé), špinaví, ale kvalifikovaní!!!
Na úplný závěr je nutno ze srdce poděkovat všem za desítky smsek, mejlů, vzkazů v návštěvce nebo osobních přání, aby nám to běhalo, strašně moc si toho vážíme a převelice děkujeme! Děkujeme také za pochvaly a gratulace a za nepřetržité spojení s některými během víkendu, kteří volali téměř po každém běhu! Děkujeme, děkujeme, děkujeme moc! Jsem ráda, že máme tolik skvělých přítel...
>>> VIDEO I, >>> VIDEO II



CHVALNOVSKÁ POHODIČKA X, ANEB TENTO ZÁVOD VÁŽNĚ NEMĚL OBDOBY
Tři týdny před Chvalnovem jsme měli agilitní dovolenou, Smajlík měl totiž vykloubený malíček a nařízený klid. Ve čtvrtek před oným velkým víkendem pak mého bílého parsonového chytly nějaké zažívací potíže, které má jednou za rok, smůla jak hrom, vysral se chudák z podoby, nicméně v pátek odpoledne už byl zase OK a plný energie, odfrčeli jsme tedy na chatu a pokoušeli se vyspat na víkend 17.-18.4.2011 na jubilejní Chvalnovskou pohodičku X.
Já osobně jsem spala všeho všudy pár hodin, večer jsem nemohla usnout, v noci jsem se budila, jestli už náhodou není ráno, nedočkala jsem se ani zazvonění budíku, už jsem nemohla v posteli vydržet :) Letos pohodičku pískal tradičně Tomík Glabazňa, Tonda Grygar a z Finska nás navštívila Anne Savioja. Parkur důle stavěli Katmajáci a parkur hůře s umělou trávou jsme měli na starost my zelení Agility Kroměříž :) Od nás se sešla ta nejskvělejší parta, jaká se sejít mohla, všchni makali na 200 % a užili jsme si neuvěřitelné množství srandy. Počasí nám oba dny přálo, až jsme se někteří velice nepěkně spálili. Všude bylo také plno známých tváří a bezvadný víkend jsme si tedy užili v bezvadném prostředí a ve společnosti naprosto bezvadných lidí. Smajlík k tomu přidal krásné výkony, jednoduše dlouho budeme hledat akci, která překoná tuhle pohodovou pohodičku!
V sobotu ráno jsme začali běhat důle na trávě na openu od Tomíka, trať krásná, nijak zvlášť záludná. V našem podání tedy jedna, dva, tři, hojda, pak skvělá těsná francka před látkou a pěkná puštěná kladinka, pak tunýlek a luxusní slalůmek, hopka a brutální kotrmelec po zdi, který nás rozhodil z tempa a následně skončil Smajlenka dikvalifikován na kládě :) No a zbytek už nic moc.
Následoval hůře jumping na umělce od Tondy, tady Smajlový trochu vyměřoval přes skoky, nicméně začátek byl velmi pěkný, pak opět velmi pěkně do převlečeného spinu, kroužek, skočka a tunýlky, mírně nestihnutý v-set, docela pomalý slalom, kde jsem zaspala i já, ale ustáli jsme to, po dvou rovných tunelech se mi opět nepovedlo dostat Smílka do ideální dráhy a oblouk jak kráva nás stál o pár setinek nejrychlejší čas a následně spadnutá laťka pak první místo, takto jsme doběhli devátí, ale pěkné.
No a zkouška opět od Grygara, mňam! Stráááášně krásný začátek, kdy se mi povedlo dostat Smajlenku na centimetr do ideální dráhy skrz kruhem do tunelu, pak zase pěkňoučká puštěná kladina, krátký tunýlek, kde parson nabral rychlost a místo naplánovaného spiníku bylo nutné použít plán B a tedy přeběh, nicméně Smajlena ho zvládl parádně. Krásný slalom, prošláplé áčko, málem zakopnutí o rozhodčího a s postupovkou nejluxusnější z nejluxusnějších a nejlepším časem jsme doběhli první a tímto dvaadvacetiměsíční Smile splnil pátkou zkoušku do trojek, ještě pořád tomu vevěřím!
Nutno dodat, že odpoledne, kdy se zkoušky běhaly jen na dolním parkuru, kde jsme zrovna neměli službu, a tak jsme seděli v zeleném hloučku a smáli se všemu možnému, až se nás lidi chodili ptát, jestli jsme si náhodou někde nešlehli :)) Prostě skvělá parta!
K večeru jsme se s Radkou a Radkem naskládali do jejich autíčka a vyrazili jsme k nám na chatu. Smajlena byl extra unavený a extra protivný, první si hlídal sedačku plus okolí a chytal nerva, když to Kimík nebo Kess nechápali, potom usnul. Museli jsme ho ale ještě vzbudit, aby si taky užil aktivního odpočinku a pořádné procházky, vzali jsme tedy všechny psy a Radanku jsem kulturně vzdělávala prováděním po Roštíně a okolí. A Smajlek se s náma nebavil, pořád si dělal svoje, nechtěl si ani moc hrát, ani se moc čvachtat v potoku... Svou přetaženost završil tím, že se při příchodu do chaty mírně nepoholi s Kimíkem, prostě procházení dveřmi je u nás každodenní boj a stres pro oba psy, oni prostě spolu mezi futra nevlezou v žádném případě, občas nechce jeden druhého pustit domů a když se k tomu přidá protivný parson, hned je o zábavu postaráno. Nicméně jsme skvěle několikrát povečeřeli, maminka se o nás starala luxusně, tatarák, olivy, sýry, ááááá :)
V neděli ráno jsme začínali openem od Tondy. Úvodní rovinka byla pro některé masakr, Smajlena však ukázal, jak má namakané slalomy, i když mírný error se vyskytl, nicméně si slalůmek dokončil sám a pokračovalo se. Po sobotních puštěných kladinkách Smája naznal, že ho pustím i teď, ale to se hošík přepočítal, tak pěkně znovu borče a zastavit stát. Potom pan parson profrčel několik tunelů a následně jsem ho ještě vrátila na hojdu, nikoli abych rozčíllila rozhodčího, ale potřebovala jsem se pořádně nadechnout :) No a zbytek pak uz jeden velký zmatek a rychle pryč.
Jeden velký zmatek byl pak i jumping od Aničky v našem podání. Začátek dobrý, ale zdálo se mně pomalý, pak jeden pěkný spin tunel a error. Ne, vážně Smajlík nikdy neviděl přetahovaný spin, měla jsem chuť ho normálně roztrhnout jak toho nejparsonovitějšího hada na světě, ale havně že on vždycky ví, kudy má běžet. Nakonec na Aniččino „last one“ se Smíleček umoudřil, probudil a rychle pryč.
No a nástup na zkoušky od Aničky. Trénink nebo pohár za součty? Ještě při nástupu na start jsem si nebyla jistá, co chci. Jedna až šest velmi moc elegantní a rychlé, následně elegantně odskočené áčko, nicméně pak luxusní vyvedení do oblouku před áčkem, které bylo pro mnohé psy lákavé a Smajlek na něj ani nemrkl. Krásný slalom, tréninková zastavená hojda, skočky a zastavená i kladina, hop, hlavně uhnout ramenem a cíl. Místo osmé, tuším opět nejrychlejlejší a symbolické véčko. A potěšující pohárek za třetí místo v součtech SA2, pěkně jsme tu naši dvojkovou přestupnou stanici zakončili.
Nakonec ještě nutno dodat, jaká je na pohodičce vždycky pohoda s rozhodčími. Kromě toho, že ty zahraniční učím postupně češtinu, do mě tuto pohodičku Tomík neskutečně rýpal, například jsem mohla za každou jeho o centimetr vedle postavenou skočku :) Dostala jsem taky na hlídání jeho leonbergří štěndo Vlaďku, moji eukanubní misku na hlavě označil za velmi sexy (bylo mi mírně blbě ze slunka a lepší pokrývka hlavy nebyla po ruce), a pak mě taky určil jako překladatelku do angličtiny, haha :)) Angličtina mi nejde hrozným způsobem, avšak sama jsem se divila, jak jsem byla schopná reagovat na prohlídkách na Aniččiny dotazy, případně překládat věty o tom, ja češi říkají pozdě povely, špatně stahují kolem bočnic a nechají se nachytat na jednoduchých věcech. Sama bych nevěřila tomu, že něco takového někdy přeložím! Radóóóst! Pak jsem taky využila svoji ruštinu, kdy se mě jedna ruská závodnice pokoušela přesvědčit, abych si sedla na její židli, že ona ji nepotřebuje, a já jí vysvětlovala, že ji taky nepotřebuju, že za chvíli jdu stavět parkur. Mega :) Kdo by to byl řek, že já se někdy s někým domluvím jinak než v mateřštině. No a sranda byla i s Tondou, hlavně na přestavbách, kdy nám dal možnost vymyslet si vlastní parkur, a my v domnění, že to nemyslí vážně, si žádný nevymysleli :)
Závody byly naprosto skvělé, luxusní, dokonalé, konečně tráva, konečně hezky, konečně tolik super lidí. My jsme je se Smajlenkou pojali spíše tréninkově, vyřádili jsme se na úžasných parkurech, no božský to víkend!
>>> VIDEO




KOSTELANSKÁ JARNÍ TLAPKA, ANEB KDYŽ MÁM DVA INVALIDNÍ PSY
I letos jsme pořádali raritní neoficiální halovky, opět jeden z úplně posledních halových závodů a již tradičně na Ranči v Kostelanech, tentokrát sobota 2.4.2011. Začátečníky a pokročilé pískala Slávka Podmolová, jelikož má však jako ofi rozhodčí zákaz posuzovat psy mladší osmnácti měsíců, posuzování štěňátek se zhostila Jana Raczová. Pořadatelský zelený agi KM tým šlapal od rána jak hodinky, mírně nás jen zklamala technika, my jsme však všechno zvládli a ještě jsme se u toho stihli dobře pobavit.
Jelikož Kimíčka ještě na parkur nepouštím a Smajlena si ve středu před závody vykloubil malíček, sháněla jsem po celé Kroměříži někoho, kdo mi půjčí psa. Nakonec jsem uspěla u Pluhařů, kteří byli komplet celá rodinka nemocní a Denda Majlová by toho moc neuběhla, jackrussellí Majlu mi tedy dovezli a na start jsem se s ní postavila já ve štěňátkách.
Majlinka za sebou měla pouhé tři měsíce agilitění, proto jsem počítala s nejhorším. Majla však překvapila, utvrdila nás v tom, že pro balónek i přes nějakou tu překážku skočí a krásnými plynulými čistými běhy jsme paničce vyběhali jedno 4.místo a jedno 3.místo. Což je fakt úspěch, když si vezmu, že jsme spolu snad ještě nikdy neběhaly a Majla nemá natrénovno!
Kromě toho si zazávodili i mnozí naši kurzisté a samozřejmě i ostřílení závodníci. Některým se dařilo více, některým méně, i tak si ale všichni zaslouží pochvalu, byli jste super!
Super byl celý den, s partou zelených triček je radost trávit každou minutu a pochvaly a děkovačky od závodníků byly jen perfektní třešničkou na dortu :)
>>> VIDEO



PŘEDNÁŠKA S PAVLEM BRADÁČEM NA TÉMA PROBLEMATICKÉ CHOVÁNÍ PSŮ, ANEB SUPÉÉÉR
V úterý 29.3.2011 jsme se s Áňou vydaly do knihovny na přednášku s Ing. Pavlem Bradáčem na bruslích, pejskové zůstávali doma, zatímco páníčkové se šli vzdělávat. Přednášku jsme pořádali my agiliťáci z Kroměříže a byli jsme velmi mile překvapeni neuvěřitelným zájmem veřejnosti na toto téma, v přednáškové místnosti bylo plno až přeplněno.
Na grafu nám Pavel vysvětlil základní principy psího chování a učení, to pro mě nebylo žádnou novinkou, vlastně většinu problémů které popisoval, jsem uměla vyřešit. Jsem však strašně ráda, že jsem si to zase jednou dala všechno systematicky v hlavě do kupy a doplnila mezery. Nejzajímavější pro mě byla samozřejmě část s dotazy, bylo mi vysvětleno, že mám doma rozmazleného namachrovaného puberťáka, ale to já přeci vím :) Jednou se mi také neúmyslně podařilo Pavla docela nachytat taktickým dotazem, který mu zřejmě pak nedal spát, jelikož odpověď ze sebe nevysoukal.
Sokojenost z přednášky veliká, pocity výborné, plánuji se vydat do Školy pracovní a zábavné kynologie k Pavlovi osobně i se psy, plánuji to však už asi rok a nějak není čas, tak uvidíme :)

MOJE INTENZIVKY, ANEB AGILITĚNÍ S KULTURNÍ VLOŽKOU
Mé druhé intenzivky proběhly 27.3.2011 ve Všetulích. Tentokrát jsem měla nahlášenýh více začátečníků, volila jsem tedy spíše jednoduší a opět běhavé sekvence, zájemci zde našli i spin, opět jsme zkoušeli více stylů vedení a hóóódně jsme rovinkovali. Pejsků se sešlo opět dosti, někteří mě příjemně překapili neuvěřitelnými výkony, bylo to super! Všechny moc moc moc chválím!!!
Na závěr krásného dopodledne Kimíček oslavil své páté narozky a společně se svými kamarády spapali psí dortík, Kimča konkrétně měl alespoň pět porcí, vymetal po všech, kteří už nemohli nebo nechtěli. Byla do další skvělá kulturní vložka, Kimounový si svůj den náležitě užíval, už jen nepřítomnost Smílka mu zvedala ego, prostě pohoda...



MIKULOVSKÝ DVOJHRB III, ANEB UŽ MÁME I ZÓNY NA ZÁVODECH
Příjemné delší spaní, do Mikulova 26.3.2011 jsme jeli s Martou až na dvojky. Pan rozhodčí Dostál pro nás pstavil ne nijak zvlášť složité běhavé zkoušky, až mě překvapilo, kolik lidí se vydiskalo.
První běh se nám povedl, Smajlenka se moc snažil. Tak tedy spiník, slalůmek, kadinka, krásně líznutý tunel, fancka, prošláplé točené áčko a cíl :) Čistý, nejrychlejší, výborný, první!
Druhý parkurek byl ještě o kousek běhavější, Smílek trošku vyměřoval na rovinkách a to ho stálo setinky. Po polopuštěné kadince takové dva prapodivné spiny, polonaruku áčko, pak jediný chyták v celém běhu, docela krásně pak točil ten můj prtík. No a zase rovinka, salom a tady jsem již nedýchala, odfláka jsem tedy spojení rameno a tunel a málem nás to stálo další čistou zkoušku, avšak Smíleček zase žehlil, až všechno vyžehlil a doběhli jsme na místě druhém. A do součtů jsme se vyhoupli na stupínek nejvyšší!
Při prohlížení výkoňáku jsem nevěděla, jestli se mám divit, smát, radovat či tomu vůbec věřit. Smajlošek startoval pětkrát v A2, z toho čtyřikrát splnil postupovu zkoušku, tedy už mu zbývá jen jedna a můžem do trojek. Sice nevím, kdy ji teda splníme, ale přemýším, jestli přestupovat. Logicky jsem na žádný důvod nepřišla, parkur jako parkur, avšak zlé jazyky si jistě něco najdou. Tak proto prostě nevím, jestli se radovat z úspěchu (z běhů vesměs dobrý pocit mám a to je hlavní), či medaile za zkoušky považovat za úspěch neúspěch (nevěřím tomu, že bychom běhali tak dobře, že jen málo psů je schopných nás předběhnout), jstli mazat do trojek, nebo sbírat zkušenosti a diskat dvojky... Ještěže už jsem začala přemýšlet teď, dokud je čas a netřeba se rozhodovat :)
>>> VIDEO



INTENZIVKY S MARŤOU K., ANEB SPRAVUJEME ÁČKA
Náladu jsme si spravili hned v neděli 20.3.2011 ve Všetulích, opět s Marťou. Nebudu rozpitvávat každý parkur, nemám čas :) Nejpodstatnější byly naše úžasné hypnotizioidní kladinky, i když Smajlíka občas nožky neposlechly a musel zastavit až pod prknem, výraz měl u toho úžasný. Docela se nám podařilo upravit i kroky na áčku, krásně nám šly aj hojdy. Ke konci jsme si s Hadankou měnily hafíky, taky super zážitek. Tohle bylo prostě velice příjemné dopoledne.
>>> VIDEO

INTENZIVKY S MARŤOU K., ANEB KAZÍME SI ÁČKA
V sobotu 19.3.2011 jsme se pro změnu vydali za Marťou Konečnou do Valmezu, do auta nás přibrala Helča, za což jí strašně moc děkujeme!
Když jsme vlezli do haly, byla jsem velice nemile překvapena povrchem a nemohla jsem si vybavit, jestli to tam bylo takhle i minulý rok - malá vrstva písku, poměrně hodně tvrdá. Kromě toho byly překážky nastavené na maximum a docela naňahňané. A vůbec se to nezamlouvalo ani Smájovi, nemohl se rozběhnut, a když už se mu to povedlo, už se někde točilo.
Experimentováním na áčku a posunováním regulátoru do různých pozic jsme úspěšně Smajlenovi rozhodili kroky, takže super. Kladinky byly moc pěkné. No a ke slalomu se snad ani nebudu vyjadřovat... Nejen, že si Smajlek pletl náběh a byl přesědčený o tom, že on to dělá správně, ale absolutně se nemohl srovnat s povrchem a místo proplouváním mezi tyčkami se slalomem hrozně táhl.
Ráno se Smajlík hrozně vztekal, že mu nejde běhat rychleji, ke konci tréninku na to už dlabal... Ale tož co, potrénovali jsme, zkusili zase cizí prostředí a cizí překážky a to je pro celoživotní socializaci taky důležité.
>>> VIDEO

MOJE INTENZIVKY, ANEB SPOKOJENOST MEGÓZNÍCH ROZMĚRŮ
Strááášně moc jsem se těšila na 13.3.2011 na mé první oficiální placené intenzivky. S lidmi pracuji už delší dobu, mám za sebou několik kurzů úplných začátečníků, pokročilých a některé jsem si dovedla až na členské tréninky, moji odchovanci také závodí, často velice úspěšně, z každého jejich alespoň trochu povedeného běhu či prvku mám neuvěřitelnou radost, protože to je výsledek mojí práce. Takže proto se občas u parkuru málem stavím na hlavu, že se třeba Šárka odvážila na závodech udělat spin, Majla zastavila na zóně či jsem jen Martu přesvědčila, že mám vážně pravdu.
Dost o týmech, které potkávám na tréninku každý týden a na kterých pracujeme systematicky, teď jsem měla úkol zcela jiný. Bylo třeba postavit parkur, ve kterém budou zahrnuty téměř všechny překážky, jež některé vyvolené potkají na závodech v Kostelanech (kvůli těmto závodům jsem intenzivky původně pořádala). Chtěla jsem tam hodně rovinek, abychom mohli roztahat pejsky pořádně dopředu, bylo třeba vymyslet tratě pro štěňata, začátečníky i pokročilé. S některými jsem cíleně plánovala namakat pár spinů, nesmělo být točení moc, na lámání psů jsem alergická, bylo mi jasné, že je nutné potrénovat, ale neunudit často nezkušené psy na překážkách. A tohle všechno skombinovat do parkuru tak, abychom mohli zkusit více stylů vedení, najít prvek, který bylo potřeba napilovat a teoreticky jej pochopit, fakt záhul :)
Pejsků mi tedy dojelo dvanáct. Jedno úplné miminko, které vidělo tunýlek podruhé v životě a s kterým jsme udělali tak obrovský kus práce, jako snad nikdy s nikým. Potom tam byli psíkové, kteří běhali u červené sekvence zkrácenou verzi, ať už z důvodu věku či motivace, no a ti nejzkušenější neunikli ničemu.
Za pouhé čtyři hodiny jsme natrénovali neuvěřitelně moc a co bylo ještě neuvěřitelnější, velký pokrok udělali úplně všichni přítomní. Podařilo se mi s každým úplně všecko, co jsem si umanula, no prostě jsem byla v sedmém nebi. Kromě toho se sešla skvělá parta, lidé výborně spolupracovali, chystali se na start, dbali každého mého pokynu. No a já tak celé dopoledne jen skákala, výskala, volala hafáky do cíle, chvlálila všechny pořád dokola a šíleně se radovala z té úžasnosti kolem.
Na závěr děkovačky, které mě hřály u srdíčka, rudá jak rajče jsem pak byla doma, když jsem četla na sebe chválu v diskuzi. Prostě jestli bylo po dlouhé době něco opravdu dokonalé po všech směrech, tak to byly tyhle intenzivky! A za dva týdny mám ještě jedny :)



INTENZIVKY S MARŤOU KONEČNOU, ANEB TRÉNINGUJEME
Do Všetul jsme se zase jednou vydali 6.3.2011 na Marťu. Smajlíček byl na ranních novinkách jakýsi rozespinkaný, vyměřoval před odskoky, nějak se nemohl se vším srovnat, prostě se jen rozběhával.
Ve druhé sekvencičce se nám hned dvakrát ze dvou podařil krásní těsný spiník, už má Smájenka toto sestavení skokovek tak zakódované v hlavě, jak to všeci všude staví, že tohle už ani nemůže pokazit :) Jednou Smílek odletěl z hojdy, páč jsem se rozhodla, že ho začnu na zónečce trápit dýl jak běžně, a rozhodilo ho to dokonale. Konec jsme zkusili opět dvěma způsoby, křížení samozřejmě jen kvůli Marti, ale toto dobré jako krizovka.
Další parkurek nám nabízel mnoho možností vedení, jak jsem se přesvědčila, nejlíp nám sedly oba spiny, i když ten okoláčový jsme prvně nedotáhli, to byl jen chvilkový zkrat. Překřížení jsme dali také až na druhý pokus, ale pro změnu nám ani ten nesedl, no a francka super, tu bych možná taky volila.
V posledním parkurku se Smajlík jaksi extrémně uskočil na hojdě, ale závěrem si ji vylepšil, alespoň jsme se o to snažili, neboli parson už se těší na závody :)
No a další intenzivky byly za námi. Přiznám se, už se mi chtělo běhat i víc, takové chyby, jaké se nám občas zadařily, nejsou u nás normální, to bylo jen mé fláknuté vedení, Smajlík se docela snažil.
>>> VIDEO

ZIMNÍ HODONÍNSKÁ TLAPKA, ANEB SUPER, PARÁDA, PERFEKT
Super slyšet, jak se všichni na sobotu 5.3.2011 do Hodonína netěší a jak se jim nechce, mně se ale stejně chtělo. Cesta se Šárkou, rozhodčí Vakonič, zamrzlé záchody, odjezd před šestou ráno, tohle všechno prostě k dobrým závodům patří. Původně měli všichni strach z povrchu, mně se ale nakonec moc líbil, neklouzal lidem ani psům, byl přiměřeně měkký na běh i doskoky, neprášil.
Začínali jsme na poměrně pěkném jumpingu, byla tam místa, kde se dalo disknout, ale to naštěstí nebyl náš případ. Na začátku první spin, slalomek bez potíží, potom kritické místo snad pro každého, které jsme zvládli nadmíru elegantně a Smája mě trochu zachraňoval a dotáhl přeběhnutý spin a bylo vyhráno, na zbytku trati se už nedalo nic pokazit. A vyhráno bylo i doslova, čas luxusní, postupovka neměla k pěti metrům daleko, super!
Dále se běžela zkouška, Jarda i Sabča v jedničkách zářili, my ve dvojkách ještě o stupěň více. Smajlíček prošlápl dokonce i áčko, které mělo náběh takový, že jsem ho na zóně ani nečekala, no a pak už v podstatě nic nevím, už jsme byli jen v cíli a potom na výsledovce opět první, tedy druhá postupová zkouška! A mimochodem, Šárka byla hned druhá :)
No a nakonec open. Tady jsem si byla áčkem docela jistá, avšak chybička v podobě jumpnuté zónečky se vloudila, jinak teda rychlé, přesné, na doraz. No byli jsme s naprosto suveréně nejlepším časem odsunuti až na místo páté, nicméně součty nám vynesly pohár za 1.místo!
Chvilky na bedně jsme si tedy protentokrát užili dosti, ceny byly krásné a to se bohužel poslední dobou nedá říct o každých závodech. Domů jsme jeli nadmíru spokojení s autem plný cen, Smájenka nechytl za celý den ani náznak psycha a všechno se mu moc líbilo. Dokonce i jeho sestřenka, která na něj nebyla zrovna milá, ale nakonec si spolu krásně pohráli. Z našich výkonů mám výborný pocit, běhání buď a nebo mě baví, parury mám více méně sedly, skvělé postupovky mi pomalu začínají stoupat do hlavy, kladiny už máme od minulých závodů trošičku spravené. Nezbývá, než poděkovat pořadatelům za super závody a přátelům za super společnost, zase jsem si jaksi nestihla úplně pokecat s každým.
>>> VIDEO



VOSACUP II, ANEB VÍKEND S OBROVSKÝM V
Na začátek upozornění, že obrovské bylo nejenom vé na víkendu, ale ani článek nebyl ušetřen, já osobně ale doporučuji přečíst :)
Opět jsem se těšila jak malé dítě, nejenom, že nás čekaly dvoudenní závody 21.-13.2.2011, první start ve dvojkách, skvělá rozhodčí, tři dny s Radankou, spaní mimo domov a mnoho podobného, navíc mě však Vykydalovic vytáhli na ples, takže vážně bomba víkend.
K Radce jsme přifrčeli už v pátek navečer. Jen co jsme vlezli do garáže, Smajlík uviděl číču Lucku a ta mu uprchla jen těsně. Následně rychle zamířil ke vchodu a hurá k osmákům. Osmáci ho dostávají fakt nejvíc, Smája u nich celý večer seděl a zíral, občas zakňoural nebo štěkl, chvílemi habal na akvárko, když běžel nějaký osmák kolem něj, neváhal si vyrazit zuby, jen aby ho mohl přes sklo zakousnout. Jakmile se mu schovali, okamžitě se začal rozčilovat a skákat na akvárko ze všech stran, balancoval na opěradle křesla, občas hňápl a vůbec mu to nevadilo. To Kimíček byl maximálně fascinován anduláky, ale i tím, že jsme ho zase jednou vzali na výlet. Všechny pořád dokola vítal, lízal a občas mu někdo hodil kousek něčeho dobrého. No a když nebyl poblíž nikdo na mazlení, pozoroval opeřence nebo se Smájou osmáky a očividně se radoval ze života.
Večer jsme pejsky vytáhli ještě na procházku, s velkým úsilím jsme do Smajlíka nacpali večeři a přemístili jsme se do pokojíku. I zde měl Smájenka osmáky. Buď surikatil u akvárka nebo lozil po stole a strašil Ouška. Následně našel Kessinčinu pískací kravičku a ukázal jí, kdo je tady šéf :) No a pak zakempil opět u osmáků. Kimíček se s večerními hodinami pomalu ukládal ke spánku, už ho to společenství trošku přestalo bavit. No a kolem jedenácté jsme ulehly i my s Raduš, protože jsme věděly, že nás čeká náročný víkend.
Kluci se v noci moc nevyspali. Kimík se pořád různě hnízdil a nemohl najít to správné místečko, Smájena měl potřebu si povídat s osmákama, škrábat na sklo a budit tedy nás všechny. Luxusní noc, nevyspal se snad nikdo z nás, parson však suveréně nejmíň. Vstávali jsme v pět. Cesta do Sviadnova byla dobrá, taková spací. Na prezenčce horké jablko a hurá naprohlížet první jumpíček od skvělé Lenky Pánkové!
Naznala jsem, že se na ten parkur nehorázně těším. A taky bylo na co. Malé zaváhání v úvodu a v závěru trati nás stálo cenné setinky a víkend jsme začali 2.místem.
Následovala naše první dvojková zkouška a já jsem vůbec nevěděla, s jakým očekáváním mám do běhu jít. Smájenka byl pěkně na kladině, dokonce áčko se točilo, takže i tuto zónečku luxusně prošlápl, trošku jsem mu i utekla ze slalomu, prostě začínáme se sžívat i s cizími slalomíky :) A čistí a s luxusním časem, sice opět až druzí, ale to znamená první postupová zkouška do trojek!!! Áááá, to je mega :) A u srdce mě hřálo, že další tým po nás doběhl až víc jak o deset sekund později, takto nějak jsme tedy dobíhali celý víkend, to potěší...
Na závěr dne jsme zaběhli open. Všecko docela dobré, teda kladina zas jakási prazvláštní a čisté konto nám pokazil letecký den, áčko prostě nebylo. A k čemu nám je nejrychlejší čas, když si pan parson myslí, že má minimálně o půl metru víc a podle toho krokuje svá áčka do roviny. Tož čtvrtí jsme nakonec byli.
No a rychle domů, vždyť nás čeká taková událost! Teda alespoň mě, první ples je přeci v životě velká věc :) Všecko muselo být dokonalé! Koupila jsem si nové šaty, botičky, šperky, zbytek půjčila maminka. No a tak jsem se tedy vykoupala, řádně si umyla a vysušila vlasy a mamka mi účes vytvořila pomocí natáček a kůlmy. Mě se to docela líbilo, leč brácha mě označil za květákovou nať, no to mu nezapomenu :)) Potom teda oblíknout, namalovat a přestříkat se třpitivým sprejem a můžem vyrazit! Smajlek si během mých příprav doma schrupnul, byl sluníčko řádně hotový. No a jak jsem ho dávala do přepravky, stačila jsem si roztrhnout silonky, fakt super :) Kimáneček už zůstal doma.
V Kojetíně jsme Smajlátko takticky odchytli hned u vchodu a umístili do klece, neb jak ho všichni známe, nikdo by neodcházel na ples se silonkami v neroztrhaném stavu. No a na místečku už Smajlík taky zůstal po celou dobu, co jsme byli na plese a také potom v noci. Osmáci by mu nedali spát a odpočívat prostě musel.
No a teď konečně k plesu. Bylo to super! Sice jsem se styděla, kudy jsem chodila, v takovém ohozu se prostě necítím, ale jinak fajn. Dokonce jsem i tančila, jednak s Vykynem a jednak s holkama, krom Raduš tam s námi byla i její ségra Terka a Janča. Holky ale na rozdíl ode mě už měly taneční za sebou, nebo alespoň nějaký ten ples. Takže jo, jsem psycho, po někom to ten Smajlíček mít musí, ale když mně něco nejde, nehorázně mě to deptá.
Vykyn nás taky pozval na jednu, teda dvě, Agility Kroměříž zelené, tedy sirupové jablkové, však víte :) A nakoupili jsme i plno lístků do tomboly. Janča neměla svůj den, nevyhrála nic, já se musela spokojit s poukazem na jakousi multifunkční kosmetiku, ale Vykydalovic měli štěstí dosti. Raduška vyhrála krásnou knížku a hodně piva, Vykyn hnojivo :) K tomu přidali bábovku a šampaňské, snad jsem si vzpomněla na všechno. Prostě odcházeli jsme kolem jedné a všichni převelice spokojení, nemělo to chybu (teda malou, těšila jsem se, jak z Marka vytáhnu nějaké sponzorství na závody a on si byl kdesi v Budějovicích...)!
V neděli se nevstávalo dobře, zase v pět, cestou jsme zase spali. Ale běhat se nám, nebo alespoň mně a Smájovi, chtělo. Hned v openu jsme zase nikdy neviděli kladinu, ale zóna byla. Nebyla však na áčku, neboli klokan skokan parsoní. A zase nejrychlejší a pro změnu místečko páté.
A nástup na zkoušky. Trošičku jsem podcenila náběh na slalom a pak už mi bylo všechno jedno. Nechala jsem Smílečka ve slalůmku na pospas osudu a on jej dokončil, vše jsem chtěla do rychlosti, to se nám trošičku vymstilo a malinko jsme se disknuli, ale to nám bylo jedno, zopákli jsme si kladinku a mně se rozsvítilo, když i na třetí pokus zóna nebyla nijak excelentní, on prostě Smája neví, co má na konci prkénka dělat.
Běhavý jumpíček už byl pro nás jen třešničkou na dortu tohoto skvělého víkendu, co víc jsme si mohli přát, než čistě a s nejlepším časem prosfištět tratí pro 1.místo :)
Bezva vejkend. Konečně první vlaštovky naší velké kariéry, konečně jsem měla možnost porovnat časy s konkurencí a přesvědčit se o tom, že neběháme až tak hrozně :) Krásný pocit, nebýt už časem jen průměrný a pomalejší, jak jsme měli s Kimíčkem ve zvyku, ve Sviadnově jsme se s postupovkou nepohli pod 4 m/s a to byly parkury opravdu obtížné a technické a naše zóny nestály za nic, takže parson má pochvalu! Když už jsme u těch zóneček, já se nejenom mlátím do hlavy, ale musím si řádně naliskat, jelikož výsledkem toho, že mě prostě nebavilo Smajlka zastavovat a upevňovat pozici, je totálně zmatený parson s otřesně pomalými kladinami a bez zón a kus debila vedle, který totálně neumí vystihnout chvíli, kdy říct povel pro zastavení. Tož jsem se zase jednou vytrestala a už se splečně těšíme, až budeme mít zónečky sbíhané. A nemůžu se taky dočkat, jak budu Smajlíkovi upravovat kroky na áčku, lze-li to v jeho případě, protože áčko nemáme vůbec a to už je malá tragédie. No prostě zřejmě si budeme spravovat náladu jen na jumpech, jináč nevím :)
Radušce a všem ostatním Vykydalovým moc děujeme za skvělý víkend, zase jednou jsem se netěšila zbytečně, paráda!
>>> VIDEO

INTENZIVKY S MÍŠOU MOTYČKOVOU, ANEB VŠECHNO KOLEM ÚŽASNÉ
Celou sobotu jsem se na výstavě nemohla dočkat neděle 6.2.2011 a již druhých intenzivek s Míšou Motyčkovou. O to víc mě potěšilo, že mě zase skolila jakási chřipka. A jak už jsem se letos dostatečně přesvědčila, v nachlazení moje plíce nezvládají a já neuběhnu ani sekvenci na tréninku, natož pak předlouhé zetorácké parkury.
Tak tedy u dvojky pěkně do vsetu, tři spiník a náš první ústřel, Smáječek měl radost. Znovu tedy, error až ve spinu 8, jináč OK. Do třetice všeho dobrého a téměř celého, já trošičku buldozer a na konci Smajlík přehlídl dálku, nicméně super. V dalším pokusu jsem pro jistotu buldozeřila tunel, mohlo to být celé :)
Závěr jsme si pak šli ještě vylepšit se skupinkou medíků, ale buď jsem byla blbě já, nebo parson uznal, že když vpřed, tak vpřed :) Nakonec se dílo podařilo, dálka byla. A jak jsme sekvenci dobíhali nakonec, překážky již byly na medium. O to by nešlo, občas Smáju nechám média odskákat, tady však čuměl jak péro a poboural dálku, to se mu snad ještě nepodařilo :)
V každém případě jde na videu krásně vidět, jak běhám ve chřipkách. První třetina super, druhá třetina už pro mě byla značně vyčerpávající a poslední část běhu jsem už téměř neběhala, tak moc to nešlo. Bylo mi blbě, dokonce jsem porušila své zásady a vzala si prášek, jinak bych jim tam zřejmě skolabovala. Ale bylo nám krásně, krásně jsme běhali, Míša nám přiravila překrásný parkurek, děkujem! Bylo to nezapomenutelné!
>>> VIDEO



DUOCACIB BRNO, ANEB VÝSTAVY JSOU NĚCO STRAŠNÉHO
Na mezinárodku 5.2.2011 do Brna jsem se ani tak netěšila, jako spíš připravovala. Dokonce jsem se nestyděla vylétz v kostýmu, tedy styděla jsem se, ale moc jsem na to neměla čas. Ráno jsme tedy vyzvedli Janču a Radku a fičeli na výstaviště. Podařilo se nám zakempit u kruhu, omrkli jsme obchody, známé, občas nějaké plemeno.
Prvně jsme vlezli do kruhu na junior handling. Posuzovala nás Vladimíra Tichá. Nějak moc nevím, co jsem od toho či od ní mohla čekat a bylo mi to v podstatě jedno. Svým pohledem bych nás označila za sehranou dvojici, Smajlíček šlapal jak hodinky, v postoji se ani nepohnul. Odchodili jsme kolečko, potom jsem zodpověděla pár primitivních otázek (kvůli tomu, abych jí řekla, jak je můj pes starý, jsem celý prázdninový pátek studovala standart pozpátku a učila se, který titul a v jakém jazyce co znamená...), ukázali jsme zuby, předvedli eLko. No a pak rozhodčí cosi zahuhňala, naznala jsem, že nás poslala do postoje, pak mě ale osvítilo, že se jí raději ještě zeptám. Chtěla po nás ještě trojúhelník, tak jsme jej tedy předvedli, když bohužel jsem v tom zmatku nějak zapomněla před figurou Smajlíčka postavit, no a za tohle nás vyhodila už v předkole. Ještěže tomu nerozumím a můžu se jen smát handlerům, které pes v semifinále neposlouchá, vyvlíká se jim z výstavního vodítka či si neustále sedá z postoje.
No a dočkali jsme se konečně i nástupu do kruhu na posouzení. Tentokrát jsme byli v mezitřídě tři. Všechno šlo dobře, panu rozhodčímu R.Schill, mimochodem chovateli pudlíků, jsme se docela zamlouvali. Jenomže error jak kráva, Smája začal rozhodčího považovat za úchyla, když mu šáhnul na kuličky, a nebylo možné ho uklidnit, natož postavit a posoudit. Totální psycho :( Odcházeli jsme tedy s védéčkem a s posudkem (snad překládám správně): korektní hlava v dobrých proporcích, rovná horní linie, dobrá spodní linie, korektní nohy, v postoji opravdu nohy jsou také velice pohyblivé do dalšího (nebo to nemůžu přečíst :)), možná více temperamentu (pěkně označil tu naši labilitu :). To psycho mě možná trošku mrzí, těžko říct, jestli to ovlivnilo výsledek a je mi to docela u zadku. Splnili jsme chovné podmínky (jo, tohle nám stačí, neb jak za pár let zkazit to, co někdo staletí šlechtil).
Smájenkova poloneteř Lola se předváděla výborně, v kruhu jí to slušelo, rozhodčímu se líbila a poslal ji z kruhu pryč, že půjde o caciba. Když slečny asistentky se v kruhu spletly, takže pardón, my napsali cace té druhé feně. Nehoráznost.
Tohle všecko jsem však očekávala a vydala jsem se tedy hledati paní Tichou, aby Smajlíčka přeměřila a spočítala zoubky, to máme povinné do chovu. Takže hurá přes celou halu poprvé. To se mnou krom holek chodila ještě Lucka s Lolou. Paní Tichou jsme objevili a požádali ji o změření. Neměla u sebe míru a poslala nás za úplně jinou paní, najednou jí nevadilo, že nám psy změří a spočítá někdo jiný. Když jsme po dlouhém pátrání kruh konečně našli, ejhle, bylo prázdno. Lucka to vzdala, že si všechno vyřídí na další výstavě, mě ale v dohledné době nikdo na něco podobného jako výstavu nedostane, takže jsem se snažila dál. Již značně vzteklá jsem obcházela všechny kruhy a žebrala, kdo mi půjčí míru. Většinou buď rozhodčí nemluvil česky, případně míru neměl. Je to vůbec možné, aby na mezinárodní výstavě nebyla přítomna jediná míra? Nakonec si pan rozhočí u choďáků vyslechl, jak mě všecko sere, jak ty výstavy nenávidím a jak někoho asi nakopu, jestli mi tu mírů nepůjčí, a tak se mírně zalekl a měřidlo mi vydal :) I šla jsem tedy odchytnou Tichou, která zase třikrát neměla čas, já se však nedala a čas si na nás najednou našla. Smílka přeměřila na necelých 35 cm a začala počítat chrup. Zapsala plnochrupý a nakonec se ještě zeptala, jak jsme dopadli, a že ona by mu dala taky védé. Prosím? Ona jako zahlídne psa pomalu ani nepostaveného do postoje, nevidí pohyb, nezměří hrudník, neposoudí nic a jen tak si řekne něco takového? Já vím, máme křivý ocásek a to je přece nejdůležitější plemenný znak, bez kterého by se pracovní parson neobešel! S tímto se nesmířím, natož aby mi to přirostlo k srdci, nehledě na to, že bych tu těžko hledala rozhodčího specialistu na plemeno, protože člověk, který je schopný dát titul feně s dědičnou vadou, viděl parsona maximálně tak někde na obrázku a často mívám pocit, že snad pan či paní posuzující standart plemene, které jim na výstavě bylo přiděleno, ani nečetli. Fakt, jaké obludy absolutně se vymykající standartu a cenným pracovním schopnostem plemene, tu vyběhají šampiona, mě už dávno ze židle nezvedá. A dokonce mě ani nezaráží, že když se v kruhu objeví prostě jiný typ parsona, případně hladkosrstý a nejlépe menší prtík s výborným malým hrudníkem, rozhodčí si s ním jednoduše neví rady, neumí najít na takovém psu přednosti a ty pak často nepochopitelně označí za nedostatky. Tím chci jen říct, že nic tak neobjektivního jako jsou výstavy pro mě neexistuje a jsem vrcholně spokojená, že už na žádnou nemusíme jet. Vím, že nemám dokonalého psa, ale taky vidím, čemu se tady zadávají tituly, a z toho je mi na blití. Takže příjemný den si dokážu představit určitě jinak, nicméně kdyby se mi naskytla možnost vyjet na výstavu mimo FCI a na rozhodčího, který PRT chová a posuzuje, budu nadšená.
>>> VIDEO



INTENZIVKY S MARŤOU KONEČNOU, ANEB TY NEVÍŠ, KDE MÁ PINDÍKA?
Tož co říct, takové normální intenzivky 30.1.2010, s Marťou a ve Všetulích. Běhali jsme klasické běhavé parkůky o asik desíti překážkách, sem tam nějaká záludnost, vesměs ale, když jsem zrovna neflákala vedení, všecko šlo a šlo to v pohodě. Smajlíček spolupracoval úžasně, makali jsme hodně na kladinkách, občas spin, občas se mi nezdál oblouček, ale Marti se všecky zdály... A tak si tak běžíme, všechny na tréninku peskuju, aby pomáhali psům v nábězích na kladiny, a zrovna já udělám takovou blbost. Vůbec nevím, co konkrétně na nástupce Smajla vytvářel, jen jsme doběhli a Marťa na mě něco volala. Hlasitý tlukot mého uříceného srdce a plíce snad v uších způsobily, že jsem jí přes celou halu nerozumněla ani slovo a najednou všichni podezřele ztichli. Když jsem došla blíž, Marťa se na mě podezřele podívala se slovy „Ty nevíš, kde má pindíka?“ :) Vysvětlila mi, že mu nevyšel náběh a jestli si náhodou neublížil na svých intimních místech. V tu chvli jsem nepřemýšlela a Smáju zahryzlého do hračky jsem vytáhla do výšky očí, abych se podívala. Vše bylo v pořádku, a tak jsem ho vzala do ruky a dala mu na přirození pusinku a říkám, že aj kuličky jsou v pořádku :) Všichni se mi smáli, ale co kdyby si vážně něco udělal :))
Dále mi v paměti utkvělo, jak parson neslyšel a neslyšel a neslyšel a Deniska ho chtěla do kontaktu a do kontaktu a do kontaktu. A znovu a znovu a znovu a Smája prostě lachtana neviděl (nechtěl vidět?) a chtěl na skočku ode mě a já byla rozhodnutá, že to prostě bude kontaktní spin. Nakonec to byl polokontakt.
Smajlíkovi teriéřímu to pochopitelně vůbec nevadilo. A kromě toho si našel ohromnou zábavu. Běhali jsme zrovna na kůžičku, na kterou se v ogemlaném stavu hrozně lepí písek. To se Smajlíčkovi moc líbilo, kůži vždycky hodil na zem a agresivně ji zahrabíval do písku, potom ji vytáhl, řádně otřepal a opět pustil a hrabal. To ho přímo nadchlo, mě teda taky, nejlepší zážitek z celých intenzivek :)
>>> VIDEO

MIKULOVSKÝ DVOJHRB I, ANEB CÍL SPLNĚN
Na dvojzkouškách v Mikulově 29.1.2010 jsem nám zadala cíl splnit. Splnit poslední zkoušku k přestupu do dvojek, protože jedničkové parkury mě prostě nebaví :) Protentokrát stavěl Vakonič a všem dal jasně najevo, že pokud týmy chtějí do dvojek, musí něco umět. Kolem parkuru tím vyvolal velké diskuze, někteří se byli těžkými a neobvyklými prvky v jedničkových zkouškách zaskočeni, já spíše jásala. Šťastnější bych tedy byla, kdyby rozestavěl překážky trochu plynuleji. Prostě abych někam psa dotláčela silou vůle a shodla se s mnoha závodníky, že žádná varianta vedení by nebyla ideální, a takové parkury by se podle mě neměly na závodech vůbec objevovat, jelikož lámání psa není ani omylem cílem rychlého a moderního agility. Pravda, měla jsem nad čím přemýšlet, ale jak jsem zvyklá najít spíše více stylů ideálního pohodlného vedení a ideální dráhou psa, tady jsem tento pocit určitě neměla.
První zkoušku jsme šli tedy více méně na jistotu. Hned na začátku Smajlík ustál i to, že ho na cizím písku neposlouchaly nožičky ve slalomu, chytil tempo, následně jsem mu nevěřila do otočky a zapomněla se v šizeném čtvrtspinu (ani polospin se to nedá nazývat :). Tady musím Smajlíka pochválit, jak ochotně cupital do kontaktu :) No a průser, nisméně panu parsonovi děkuji, že omluvil můj výpadek a následný error a vše za mě spolehlivě vyžehlil, následně dokonce prošlápl áčko, luxusně jsem ho pustila z kladinky, protentokrát jsem pohlídala i konec (běhání na jitotu ale není moc naše parketa :) a s nejlepším časem jsme zkoušku vyhráli. Tedy Smílečku děkuji, že už nemusíme být v jedničkách ani den :)
No a ve druhé zkoušce už nám o nic nešlo, šli jsme si zatrénovat. Nejprve jsem byla překvapená, že Smája neustřelil z houpačky, jelikož na ní byla námraza a lítalo z ní 90 % psů. Následně však parson nikdy neslyšel o zóně, taže jsme se vesele vydiskali a alespoň tak nějak zónečku potrénovali.
Závody se pořadatelům docela povedly, z Kroměříže jsme se uskromnili v počtu já, Raduška a Martička, kromě toho bylo ale všude plno známých tváří, nikdo už nevydrží sedět doma na zadku... Na závěr chci moc poděkovat Martě, že ač si mohla přispat a jet až na jedenáct na dvojky, byla ochotná vyjíždět už po šesté, protože my museli jetě naposledy na jedničky. Takže Marti, díky!
>>> VIDEO

VOSA CUP I, ANEB TOTÁLNÍ SELHÁNÍ LIDSKÉHO FAKTORU
V pátek večer se k nám dostavila Raduš s Kessinkou a víkend 14.-15.1.2011 mohl začít. Kesska dostala psí antikoncepci, aby nám hárání nepřekazilo spoutu plánovaných akcí, a klukům prvních pár hodin strašně voněla, ale brzy své nekalé úmysly vzdal i Kimíček a vše bylo v pořádku. Spát brzy jsme pochopitelně ani tentokrát nešly, Smajlík celý večer noroval v peřináči a o půlnoci chtěl nosit balónky. A kromě toho, že tedy v konečném důsledku naspal asi pět hodin, ještě pro jistotu dva dny předem stávkoval a nežral, já byla v právě probíhající chřipce, rýsovaly se tedy perfektní výkony...
No a tak jsme tedy v sobotu ráno za svitu měsíce nasedli do auta a vyrazili do Sviadnova. Na místě jsme docela krutě bloudili a poté, co jsem se na presenci ujistila, že si můžu první stránku ve výkoňáku pomalovat :) jsme se usadili na pro psy poměrně příjeném místečku, ale naše prosby, aby nafukovací pes vadící nám ve výhledu si alespoň lehl, vyslyšeny nebyly.
Běhy vezmu tak, jak jsou na videu, abyste mohli porovnávat. V úvodu jsem pana parsona pustila z kladiny, protože mě začalo strašně nebavit ho tam zastavovat, tato zónečka byla luxusní. Následně jsme si vysloužili odmítačku, ale to patrně z důvodu, že poslední měsíc Smílka stahuji po tunelech a jeho rádius je i tak o pár centimetrů větší, než moje přdstava, no a teď omylem nebyl :) V důsledku tohoto jsem nebyla včas ve francii a tedy nebyla tak moc elegantní, dále docela OK, áčko odfláklé, ale neskočené, no a pak už jsem málem vyplivla plíce, Smajlík se tedy se mnou dvacet metrů zaostávající neobtěžoval s luxusní stahovačkou, ale byla docela hezká. No a na poslední překážce DIplomovaný Specialista, to už jsem vážně kolabovala.
Jumpíček docela OK, jen já zasoplená bohužel neudržela na běhavé trati tempo a život ztrácel trochu i Smajlík, na slalomu nastaly zmatky obřích rozměrů (první běh víkendu, tedy jsme si vybrali smůlu na nových slalomech). Chichi, 8.místo :)
Zkouška ucházející, sice Smajlík stál u zóny na kladině jak truhlíček (jiný povrch zóny a zbytku překážky, trošku ho to překvapilo), jumpnuté áčko, a jak jsem předpokládala totální zadýchání a infarkt, parsonovy nožičky byly rychlejší a protože teriér je teriér, nemůže si vybrat překážku, kterou vidí před sebou, on musí být originální, takže hurá do disku dvě překážky před cílem.
Já byla naprosto totálně mrtvá a zničená, všecko mě bolelo, usínala jsem za chůze, Smajlík večer dostal konzervu, protože nedostatek energie se na jeho výkonech v každém případě odrazil, umí běhat rychleji. Kvůli totálnímu bahnu všude kolem jsme ani nezkoušeli psy pustit do auta, a tak se Kimíček uskromnil v přepravce a Smajla s Kesskou jeli vzadu v kleci. Jak jsem ředpokládala, Kesska to vzala s humorem a parson seděl v rohu a nepřetržitě konejšil sám sebe, nicméně protože svou chlupatou kamarádku miluje, cesta mu až tak moc nevadila. Večer tedy jen večeře, sprcha a postel.
V neděli ráno jsme pejsky poskládali už preventivně do přepravek jako den předešlý, Smajlíček se Kessky dokonce dotýkal, no výkon :) No a naše běhy? Trošičku ucházejíčtější. Hned na úvod openu si Smíleček udělal letecký den na áčku, malinko jsme se nedomluvili před kladinou, tam byla zóna ještě óká, další áčko taky bylo, i když to jsem doběhla už opět slušně přidušená, po tunýlku ještě dotek (měla jsem pocit, že nohy nedlepím od země, tak nějak jsem Smajlíka poslat musela :). Nejrychlejší čas k 7.místu mě vůbec netěší, protože jak to Šárka správně pochopila, já chci mít ještě rychlejšího psa než nejrychlejšího, toto nejsou výkony hodné parsona usměvavého.
V jumpingu jsem tak trochu naivně Smajlíka nevyslala do tunelu a má drahá polovička se mi pak vysmála tím, že se mi vyprdla na otočku a šla si do slalůmku. Celý happy si pak šel Smílátko ještě do tunýlku, ještě veseleji pak opět malinko zazmatkoval u slalomu, jinak ale alespoň udržel výraz a tempo, tedy běh pěkný.
No a esjedničky jsme nakonec doběhli čistě, avšak ne zcela hezky. Parsoník překvapil, áčko prošlápl krásně (i když takové překvapení to nebylo, jak má rozběh, tak zóna je), následně jsem si nenechala ujít jeden šizený spin, protože bez nich prostě existovat nemůžeme. No a za kladinu škrtím sama sebe (nebo Smajlíka?), vesele se uskočil pan Smílek, to mám za to, že prdím na zastavení, ale vzhledem k tomu, že již nechci být v jedničkách ani den, mu to pro tentokrát vyjímečně! prošlo. Ke konci jsem přetáhla vset, kombinace kolabování a neorientace v prostoru, ale nutno dodat, že jsme zkoušku vyhráli, opět neskromně a nepotěšeně s nejrychlejším časem.
Finish. Mega únava, žádné velké nadšení. Spokojenost s testosteronem mého prtíka, jelikož si to přes halu povětšinou šmároval bez vodítka, nic neříkal na pudly, očmuchával se se štěňaty a dokonce si i hrál s holandskými ovčáky! Prostě to až takový zabiják není, především když mám v ruce balónek a můžu ho tedy odvolat naprosto od čehokoliv :) Nesmím se taky nevyjádřit k parkurům. Petr Dostál pro nás stavěl tratě především a dá se říct i pouze běhavé, což je na jednu stranu fajn, avšak já toužím po něčem docela jiném. Chci si zaběhat na parkurech technických, nápaditých, zajímavých. Prostě chci, aby rozhodčí vymyslel něco, co tu prostě ještě nebylo, nějakou výzvu. A ne jen utíkat, otočit se a utíkat dál. Toto bylo pro mě prostě zklamáním, na druhou stranu i na takových tratích jsme chybovali, ale mě prostě baví jiné agility...
>>> VIDEO



INTENZIVKY S MÍŠOU MOTYČKOVOU, ANEB ALE ON TO VÁŽNĚ UMÍ
Nad ránem jsem byla vzhůru každou hodinu a se zazvoněním budíku jsem vyletěla z postele, prostě hurá, konečně je 9.1.2011 a mnou vymyšlené a domluvéné intenzivky se zetoráckou Míšou Motyčkovou! Na place jsme postavili skvělý prostorný parkurek a začalo se prohlížet. Parkur byl plný záludností a spinů, avšak přesto byl pěkně běhavý a plynulý. Tedy plynulý byl pochopitelně při využití přirozené dráhy psa.
Začali jsme bílým parkurem. První spin u dvojky kolem vnější bočnice a tedy na to, že máme spiny namakané, by to mohlo vypadat elegantněji :) U spinu sedm jsme se trošku zasekli, byl tam prostě moc velký oblouk. A přitom i tohle má Smája v hlavě zakódované mnohem lépe. Nojo, pětikilový pes musí prostě bočnici těsně lízat. Při třetím pokusu se Smajlík probudil a dívalo se na to krásně :) Po desítce francka do spinu jedenáct, poněkud jsem se zamotala, avšak i tak se vše povedlo, za slalomíčkem jsem šla se Smajlkem a cíl byl OK. No a protože Míša věří, že jednou budeme běžet na MS, rozkaz zněl, zaběhnout to celé. Takže jsme se přemohli a čistě a plynule jsme mezi překážkami propluli ještě jednou, navíc s krásnou vysílačkou ob slalom, luxusní :)
I červený parkurek nám sedl. Na začátku trochu zádrhel, jakože na co ještě čekám, když už mám být v otočce u tunelu, avšak to jen proto, aby bylo co vylepšovat :) Osm a devět spiny nejtěsnější z nejtěsnějších, jedenáct opět záda a dvanáct vytlačení, čtrnáct šizený spin. Před tunelem šestnáct jsem se chtěla překonat a pokusila jsem se o francii, povedlo se, avšak málem jsem Smajlíkovi nakopala pusinku, tak tedy při druhém pokusu raději přeběh (fuj). Trošku jsem přehnala v-set sedmnáct, ale to už byl jen detail. No a stejně jako před tím, přišel čas na spojení celé té nádhery, opět čistý, rychlý, mňam!
Jak krásné intenzivky to byly... Skvělé, poučné, dlouhé, všemi přítomnými chválené. Prostě jsem se těšila až přetěšila oprávněně. A už se tak těším až přetěšuju na únor!
>>> VIDEO



INTENZIVKY S MARŤOU KONEČNOU, ANEB KONEČNĚ KONEC VÁNOČNÍHO OBŽERSTVÍ
Často se mi nestává, abych se těšila na konec prázdnin, v tomto případě na 2.1.2011, abychom mohli po celých třech týdnech bezagilitních absťáků zase makat. Budila jsem se v noci každou hodinu, jestli už náhodou není ráno, abychom mohi se Šárkou, Martou a psiskama vyrazit do Všetul na intenzivky s Marťou.
Postavili jsme parkur a začalo se běhat. První sekvenci (bílou) jsme zvládli docela v pohodě. Kromě toho, že jsme nemohli parsona ze slalomu dostat do tunelu, áčko se mu líbilo víc, ale všechno zlé je k něčemu dobré, alespoň jsme řádně potrénovali slalomy i s náběhy, které nám šly dokonale! V úvodu jsme udělali jeden šizený spin a na přání Marti jsem zkusila i vyslání ob překážku a šlo to bez problému. Jen nám parson lítal z áčka centimetr nad zónou, musíme upravit první krok, ale to vím už delší dobu a s Marťou jsme se shodly, že to ani nebudem aktuálně řešit, dokud nedoděláme sbíhanou kladinu, zatím tedy áčka do roviny na padesát procent, stáčení na procent devadesát.
Ve druhém běhu (černá), jsme si u 4 potrénovali francii a proti mé vůli i přeběh (umíme je, Smája je má rád, ale já je nesnáším), oboje nám šlo super.
A problém jsme nezaznamenali ani na červené. Dvojka a trojka spin, jednou poloviční a áčko na pravou se stáhnutím a přeběhem do slalomu, ve druhém případě přetočení ze zóny do tunelu, Smája má velkou pochvalu.
I poslední sekvencička (modrá) se nám povedla, velkou radost mám především z opravdu těsného a rychlého lachtaního protáhnutí mezi skočkami na slalom, fakt super!
Absolutně nechápu, jak jsme vše mohli tak s přehledem a napoprvé dávat. Pravda je, že sevence nebyly nijak zvlášť složité, leč našly se technické prvky a já všechno tlačím do rychlosti (ani zde nechápu, co ze sebe dokáže Smajlíček vymáčknout), žádná jistotka. A z toho vyplývá, že po pouhém roce běhání jsme vážně skvěle sehraní a to mě moc těší. A věřme, že platí, že „Jak den po Nové roce, tak po celý rok!“ :)



Letos budeme strášně moc trénovat a závodit, především Smajlík, Kimínek bude kvůli svému zdravotnímu stavu spíše jen rekreovat. Už teď se moc těšíme na každou minutu, kterou strávíme na cvičáku, na intenzivkách, na táborech či na závodech. Objevíme se na spoustě akcí a budeme si užívat, bude to prostě skvělý a s trochou štěstí občas i úspěšný rok!